ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

18. června 2002 (*)

„Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104/EHS – Článek 3 odst. 1 a 3, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. b) – Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku – Označení tvořená výlučně tvarem výrobku“

Ve věci C‑299/99,

jejímž předmětem je žádost Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království) předložená Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES, směřující k získání, ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi

Koninklijke Philips Electronics NV

a

Remington Consumer Products Ltd,

rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92),

SOUDNÍ DVŮR,

ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, P. Jann, F. Macken (zpravodajka), N. Colneric a S. von Bahr, předsedové senátů, C. Gulmann, D. A. O. Edward, A. La Pergola, J.‑P. Puissochet, J. N. Cunha Rodrigues a C. W. A. Timmermans, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: D. Louterman-Hubeau, vedoucí odboru,

s ohledem na písemná vyjádření předložená:

–        za Koninklijke Philips Electronics NV H. Carrem a D. Andersonem, QC, jakož i W. A. Hoyngem, professeur, zmocněnými původně Eversheds Solicitors a poté Allen & Overy, solicitors,

–        za Remington Consumer Products Ltd Lochners Technology Solicitors, solicitors,

–        za vládu Spojeného království R. Magrill, jako zmocněnkyní, ve spolupráci se S. Moore, barrister,

–        za francouzskou vládu K. Rispal-Bellanger a A. Maitrepierre, jako zmocněnkyněmi,

–        za Komisi Evropských společenství K. Banks, jako zmocněnkyní,

s přihlédnutím ke zprávě k jednání,

po vyslechnutí ústních vyjádření Koninklijke Philips Electronics NV, zastoupené H. Carrem a W. A. Hoyngem, Remington Consumer Products Ltd, zastoupené S. Thorleyem a R. Wyandem, QC, vlády Spojeného království, zastoupené R. Magrill, ve spolupráci s D. Alexanderem, barrister, a Komise, zastoupené K. Banks, na jednání konaném dne 29. listopadu 2000,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 23. ledna 2001,

vydává tento

Rozsudek

1        Usnesením ze dne 5. května 1999, došlým Soudnímu dvoru dne 9. srpna 1999, položil Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) na základě článku 234 ES sedm předběžných otázek týkajících se výkladu čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92, dále jen „směrnice“).

2        Tyto otázky byly vzneseny v rámci sporu mezi společností Koninklijke Philips Electronics NV (dále jen „Philips“) a společností Remington Consumer Products Ltd (dále jen „Remington“) ve věci žaloby o porušení práva z ochranné známky, kterou si nechal Philips na základě užívání zapsat podle Trade Marks Act 1938 (zákon o ochranných známkách z roku 1938).

 Právní rámec

 Právní předpisy Společenství

3        Cílem směrnice 89/104 je podle prvního bodu jejího odůvodnění sblížit právní předpisy členských států o ochranných známkách, aby byly odstraněny existující rozdíly, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu.

4        Nicméně, jak vyplývá ze třetího bodu odůvodnění směrnice, není jejím cílem sblížení právních předpisů členských států o ochranných známkách v celém rozsahu.

5        Článek 2 směrnice, nazvaný „Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku“, stanoví:

„Ochrannou známkou může být jakékoli označení, schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar zboží nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků.“

6        Článek 3 směrnice, který obsahuje výčet důvodů pro zamítnutí nebo neplatnost zápisu, stanoví:

„Do rejstříku nebudou zapsány a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:

a)      označení, která nemohou tvořit ochrannou známku;

b)      ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

c)      ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby zboží nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;

d)      ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech;

e)      označení, která jsou tvořena výlučně:

–        tvarem, který vyplývá z povahy samotného zboží;

–        tvarem zboží, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku;

–        tvarem, který dává zboží podstatnou hodnotu;

[…]

3. Přihláška ochranné známky nebude zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, nebude prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky a v důsledku užívání získala rozlišovací způsobilost. Nadto mohou členské státy stanovit, že toto ustanovení se použije také v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni jejího zápisu.

[…]“

7        Článek 5 odst. 1, který se týká práv z ochranné známky, stanoví:

„1.      Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:

a)      označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;

b)      označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou“.

8        Článek 6 směrnice, nazvaný „Omezení účinků ochranné známky“, je tohoto znění:

„1.      Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

a)      své jméno a adresu;

b)      údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby zboží nebo poskytnutí služby anebo jiných jejich vlastností;

c)      ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení účelu zboží nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů;

pokud je užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.

[…]“

 Vnitrostátní právní úprava

9        Zápis ochranných známek je ve Spojeném království upraven v Trade Marks Act 1938. Tento zákon byl zrušen a nahrazen Trade Marks Act 1994 (zákon o ochranných známkách z roku 1994), který provádí směrnici a obsahuje určitá nová ustanovení o zapsaných ochranných známkách.

10      Ochranné známky zapsané na základě Trade Marks Act 1938 mohou být podle přílohy 3 Trade Marks Act 1994 považovány za ochranné známky mající stejné právní účinky jako ty, které by měly, kdyby byly zapsány na základě tohoto zákona.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

11      V roce 1966 vyvinula Philips nový typ elektrického holicího strojku vybaveného třemi otáčecími hlavami. V roce 1985 podala přihlášku ochranné známky spočívající v grafickém ztvárnění tvaru a uspořádání vrchní části tohoto holicího strojku, skládající se ze tří výkyvných hlav s otáčecími frézkami uspořádanými v rovnoramenném trojúhelníku. Tato ochranná známka byla na základě užívání zapsána podle Trade Marks Act 1938.

12      Konkurenční společnost Remington začala v roce 1995 vyrábět a uvádět na trh ve Spojeném království holicí strojek DT 55 vybavený třemi výkyvnými hlavami tvořícími rovnoramenný trojúhelník, s podobným uspořádáním, jako je uspořádání užité společností Philips.

13      Posledně jmenovaná společnost tedy podala na Remington žalobu o porušení práva z její ochranné známky. Remington se protinávrhem domáhala prohlášení neplatnosti ochranné známky zapsané Philips.

14      High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Patents Court) (Spojené království) vyhověl protinávrhu a prohlásil zápis ochranné známky Philips za neplatný, s odůvodněním, že označení, kterého se společnost Philips dovolávala, nebylo způsobilé odlišit dotčené zboží od zboží jiných podniků a postrádalo rozlišovací způsobilost. Podle výše uvedeného soudu byla sporná ochranná známka tvořena výlučně označením sloužícím v oblasti obchodu pro určení účelu zboží, jakož i tvarem nezbytným pro dosažení technického výsledku, který dává zboží podstatnou hodnotu. Soud dodal, že i kdyby byla ochranná známka platná, nešlo by o porušení práva z ochranné známky.

15      Philips podala proti rozhodnutí High Court odvolání ke Court of Appeal.

16      Vzhledem k tomu, že účastnice řízení vznesly otázky týkající se výkladu směrnice, rozhodl se Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Existuje kategorie ochranných známek, jejichž zápis není vyloučen čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 směrnice Rady 89/104/EHS […], jejichž zápis je však vyloučen čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice (protože tyto ochranné známky nejsou způsobilé odlišit zboží majitele ochranné známky od zboží jiných podniků)?

2)      Je tvar (nebo část tvaru) zboží (tj. zboží pro které je označení zapsáno) způsobilý odlišit toto zboží ve smyslu článku 2 pouze tehdy, pokud obsahuje nějaké libovolné dodatky (spočívající v ozdobě bez funkčního účelu)?

3)      Je-li hospodářský subjekt jediný, kdo nabízí na trhu specifické zboží, stačí časté užívání označení spočívajícího ve tvaru (nebo části tvaru) tohoto zboží a nezahrnujícího žádné libovolné dodatky k tomu, aby byla označení poskytnuta rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3, pokud v důsledku tohoto užívání podstatná část dotčených obchodníků a veřejnosti

a)      spojuje tento tvar s tímto hospodářským subjektem, s vyloučením jakéhokoli jiného podniku;

b)      se domnívá, pokud není uvedeno jinak, že zboží, které má tento tvar, pochází od tohoto hospodářského subjektu?

4)       a)     Lze se vyhnout použití omezení vyjádřenému slovy ‚tvořené výlučně tvarem zboží, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku‘, obsaženými v čl. 3 odst. 1 písm. e) druhé odrážce, tím, že se prokáže, že existují jiné tvary umožňující dosáhnout stejného technického výsledku, nebo

b)      tvar podle tohoto ustanovení zapsat nelze, pokud se prokáže, že podstatné vlastnosti tohoto tvaru lze přičíst výlučně technickému výsledku nebo

c)      existuje jiné vhodné kritérium – a pokud ano, jaké – pro určení toho, zda se omezení použije?

5)      Článek 3 odst. 1 písm. c) směrnice se vztahuje na ‚ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu…zboží nebo služby‘. Článek 6 odst. 1 písm. b) směrnice se použije na užívání třetí osobou ‚údajů týkajících se druhu, jakosti, množství, účelu…zboží nebo služby‘. Výraz ‚výlučně‘ se tedy vyskytuje v čl. 1 odst. 1 písm. c) a je vynechán v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice. Při správném výkladu směrnice znamená toto vynechání, že o porušení práva z ochranné známky podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nejde, i když je ochranná známka tvořená tvarem zboží platně zapsaná, v případě, že

a)      užívání tvaru zboží, které je napadáno, je a bylo by považováno za údaj týkající se druhu, ke kterému patří dotčené zboží, nebo jeho účelu a

b)      není-li uvedeno jinak, podstatná část dotčených obchodníků a veřejnosti se domnívá, že zboží mající tento tvar pochází od majitele ochranné známky?

6)      Opravňuje výlučné právo podle čl. 5 odst. 1 majitele ochranné známky, aby zakázal třetím osobám užívat totožná nebo podobná označení v případě, že toto užívání není způsobilé označit původ, nebo se toto právo omezuje na zákaz užívání, které zcela nebo zčásti označuje původ výrobku?

7)      Je užívání tvaru zboží, o němž se má za to, že porušuje právo z ochranné známky, a je považováno za označení druhu, ke kterému výrobek náleží, nebo jeho určení, přesto způsobilé označit jeho původ, pokud podstatná část dotčených obchodníků a veřejnosti se domnívá, pokud není uvedeno jinak, že zboží mající sporný tvar pochází od majitele ochranné známky?“

17      Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 25. dubna 2001 požádala Philips o znovuotevření ústní části řízení, která byla uzavřena po přednesení stanoviska generálního advokáta dne 23. ledna 2001, a o spojení této věci s věcmi Linde AG (C‑53/01), Winward Industrie (C‑54/01) a Rado (C‑55/01), pro které byly žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené Bundesgerichtshof (Německo) zapsány do rejstříku v kanceláři Soudního dvora dne 8. února 2001.

18      Pro odůvodnění své žádosti Philips uplatňuje argument, že před poskytnutím odpovědi předkládajícímu soudu v projednávané věci by bylo rozumné vzít v úvahu názory Bundesgerichtshof ve věcech uvedených v předchozím bodě, z nichž vyplývají podobné otázky, a poskytnout tak dotčeným účastnicím řízení příležitost předložit v tomto ohledu vyjádření.

19      Dopisy z 8. a 16. května 2001 oponovala Remington tomuto návrhu na znovuotevření a spojení.

20      Je třeba připomenout, že Soudní dvůr může z moci úřední nebo na návrh generálního advokáta nebo také na návrh účastníků řízení nařídit v souladu s článkem 61 svého jednacího řádu znovuotevření ústní části řízení, pokud má za to, že věc není dostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě tvrzení, které nebylo mezi účastníky řízení projednáno (viz rozsudek ze dne 10. února 2000, Deutsche Post, C‑270/97 a C‑271/97, Recueil, s. I‑929, bod 30).

21      Soudní dvůr se domnívá, že není důvodné spojit projednávanou věc s věcmi uvedenými v bodě 17 tohoto rozsudku a že má k dispozici všechny poznatky, které jsou nezbytné pro poskytnutí odpovědi na otázky položené ve věci v původním řízení.

22      Je tudíž důvodné návrh Philips zamítnout.

 K první otázce

23      První otázkou se předkládající soud táže, zda existuje kategorie ochranných známek, jejichž zápis není vyloučen čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 směrnice, ale jejichž zápis je přesto vyloučen jejím čl. 3 odst. 1 písm. a), z toho důvodu, že tyto ochranné známky nejsou způsobilé odlišit zboží majitele ochranné známky od zboží jiných podniků.

24      Podle Philips se touto otázkou vnitrostátní soud táže, zda existuje zvláštní kategorie ochranných známek, které i když ve skutečnosti mají rozlišovací způsobilost, přesto nejsou způsobilé odlišovat v právním smyslu. Philips tvrdí, že tomu tak není vzhledem k argumentaci Soudního dvora v rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, Recueil, s. I‑2779). S výhradou výjimky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice, jestliže tvar získal rozlišovací způsobilost v souladu s odstavcem 3 uvedeného ustanovení, důvody pro zamítnutí nebo prohlášení neplatnosti zápisu vyjmenované v čl. 3 odst. 1 písm. a) až d) se nemohou použít a tento tvar nemůže být považován za postrádající rozlišovací způsobilost v právním smyslu.

25      Remington namítá, že existuje velký rozdíl mezi označeními, která nesplňují podmínky stanovené v článku 2 směrnice v tom smyslu, že nejsou způsobilá odlišit zboží jednoho podniku od zboží jiného, a tedy mezi těmi uvedenými v čl. 3 odst. 1 písm. a) této směrnice, a ochrannými známkami, které nesplňují kritéria stanovená v jejím čl. 3 odst. 1 písm. b) až d). Zatímco prvně uvedené nemohou být nikdy zapsány, i když je prokázáno „rozšířené užívání“, druhé mohou být v souladu s odstavcem 3 uvedeného ustanovení zapsány, pokud je prokázáno, že užíváním získaly rozlišovací způsobilost.

26      Vláda Spojeného království tvrdí, že pokud je prokázáno, že označení, které prima facie nemá rozlišovací způsobilost, takovou způsobilost přesto získalo, musí být toto označení ve skutečnosti způsobilé odlišit zboží jednoho podniku od zboží jiných podniků ve smyslu článku 2 směrnice. Ve výše citovaném rozsudku Windsurfing Chiemsee podotkl Soudní dvůr, že směrnice povoluje zápis čistě popisných slov, která nejsou prima facie způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží nebo služeb jiných podniků ve smyslu zmíněného článku 2, jestliže tato slova ve skutečnosti získala rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice, a v důsledku toho druhotný význam jakožto ochranná známka.

27      Francouzská vláda poukazuje na to, že směrnice sama nevylučuje zápis určité kategorie ochranných známek. Článek 3 směrnice může přispět v určitém konkrétním případě k vyloučení ochrany označení plynoucí z ochranné známky, ale nemůže být vykládán v tom smyslu, že vylučuje takovou ochranu pro určitou kategorii označení jako takovou.

28      Komise namítá, že zápis ochranné známky, která získala rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice, nemůže být vyloučen na základě jejího čl. 3 odst. 1 písm. a) z důvodu, že není způsobilá odlišit zboží majitele ochranné známky od zboží jiných podniků.

 Závěry Soudního dvora

29      V tomto ohledu je třeba rovnou připomenout, jak je upřesněno v desátém bodě odůvodnění směrnice, že cílem ochrany poskytnuté ochranné známce je zejména zaručit její funkci označení původu.

30      Rovněž z judikatury Soudního dvora vyplývá, že základní funkcí ochranné známky je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu zboží nebo služby označených ochrannou známkou tím, že mu umožní, aby bez možnosti záměny odlišil toto zboží nebo službu od zboží nebo služby, které mají jiný původ, a že k tomu, aby ochranná známka mohla plnit svoji roli základního prvku systému nenarušené hospodářské soutěže, který Smlouva zamýšlí zavést, musí být zárukou, že všechno zboží nebo služby, které označuje, bylo vyrobeno nebo byly poskytnuty pod dohledem jediného podniku, kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich jakost (viz zejména rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, Loendersloot, C‑349/95, Recueil, s. I‑6227, body 22 a 24, a ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 28).

31      Tato základní funkce ochranné známky rovněž vyplývá ze znění a systematiky různých ustanovení směrnice, která se týkají důvodů pro zamítnutí zápisu.

32      Nejprve článek 2 směrnice stanoví, že všechna označení mohou tvořit ochrannou známku, za podmínky jednak, že jsou schopná grafického ztvárnění, a jednak, že jsou způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží nebo služeb jiných podniků.

33      Dále podle pravidla stanoveného v čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) směrnice nejsou zapsány, a jsou-li zapsány, jsou prohlášeny za neplatné, ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost, popisné ochranné známky a ochranné známky tvořené výlučně označeními, jež se stala v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech obvyklými (výše citovaný rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 44).

34      Nakonec čl. 3 odst. 3 směrnice podstatně zmírňuje pravidlo stanovené v odst. 1 písm. b) až d) tohoto ustanovení tím, že označení může získat, díky svému užívání, rozlišovací způsobilost, kterou původně nemělo, a může tedy být zapsáno jako ochranná známka. Právě za těchto okolností získává označení rozlišovací způsobilost, která je podmínkou jeho zápisu (viz výše citovaný rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 44).

35      Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 46 výše citovaného rozsudku Windsurfing Chiemsee, rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním znamená, stejně jako rozlišovací způsobilost, která podle čl. 3 odst. 1 písm.b) je jednou z obecných podmínek vyžadovaných pro zápis ochranné známky, že ochranná známka je schopna identifikovat zboží, pro které je požadován zápis, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit toto zboží od zboží jiných podniků.

36      Článek 3 odst. 1 písm. a) směrnice nepochybně stanoví, že označení, která nemohou tvořit ochrannou známku, nejsou zapsána, a jsou-li zapsána, jsou prohlášena za neplatná.

37      Přesto ze znění čl. 3 odst. 1 písm. a) a systematiky směrnice jasně vyplývá, že cílem tohoto ustanovení je především vyloučit zápis označení, která nemají obecnou způsobilost tvořit ochrannou známku, a nelze je tedy graficky ztvárnit nebo nejsou způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží a služeb jiných podniků.

38      Proto čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice, stejně jako pravidlo stanovené v odst. 1 písm. b) až d) tohoto ustanovení brání tomu, aby byly zapsány údaje nebo označení, které nesplňují jednu ze dvou podmínek stanovených článkem 2 směrnice, a sice podmínku, aby taková označení byla způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží nebo služeb jiných podniků.

39      Z toho vyplývá, že neexistuje kategorie ochranných známek, které mají inherentní rozlišovací způsobilost nebo tuto způsobilost získaly užíváním a které by nebyly schopny odlišit zboží nebo služby ve smyslu článku 2 směrnice.

40      Vzhledem k těmto úvahám je třeba na první otázku odpovědět tak, že neexistuje kategorie ochranných známek, jejichž zápis není vyloučen čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 směrnice, ale jejichž zápis je přesto vyloučen jejím čl. 3 odst. 1 písm. a), z důvodu, že tyto ochranné známky nejsou způsobilé odlišit zboží majitele ochranné známky od zboží jiných podniků.

 K druhé otázce

41      Svou druhou otázkou se vnitrostátní soud táže, zda tvar zboží (tj. zboží, pro které je označení zapsáno) je způsobilý odlišit toto zboží ve smyslu článku 2 směrnice pouze tehdy, pokud tento tvar obsahuje nějaký libovolný dodatek, jako je ozdoba bez funkčního účelu.

42      V tomto ohledu Philips poukazuje na to, že jestliže na rozdíl od jejího vyjádření, které se týkalo první otázky, existuje kategorie ochranných známek, pro které lze prokázat, že získaly rozlišovací způsobilost, ale přesto nejsou způsobilé odlišit zboží, není vhodné užívat kritérium libovolného dodatku, vytýčené předkládajícím soudem pro určení ochranných známek, které spadají do této kategorie. Kdyby bylo nutné vytvořit zvláštní kategorii ochranných známek, které nejsou způsobilé odlišit takové zboží, ačkoli ve skutečnosti mají rozlišovací způsobilost, Philips navrhuje použít alternativní kritérium spočívající ve zjištění, zda dotčená ochranná známka je jediným praktickým způsobem, jak popsat dotčené zboží.

43      Naproti tomu Remington tvrdí, že jestliže tvar zboží neobsahuje žádný libovolný dodatek, bude tvořen pouze funkčním tvarem, který není způsobilý odlišit zboží vyrobené pod touto ochrannou známkou od totožného zboží jiného podniku. V takovém případě je jedině libovolný dodatek schopný plnit funkci označení původu. Nadto Remington poukazuje na to, že stupeň rozlišovací způsobilosti je důležitým faktorem, takže čím více je označení popisné, tím méně je rozlišovací. V důsledku toho zcela popisné označení není způsobilé odlišit zboží a přítomnost libovolného dodatku je nutná, aby označení mohlo získat rozlišovací způsobilost.

44      V tomto ohledu vláda Spojeného království namítá, že pro určení, zda je označení způsobilé odlišit zboží ve smyslu článku 2 směrnice, nemá smysl zkoumat, zda označení tvořené tvarem obsahuje nějaký libovolný dodatek nebo ozdobu.

45      Podle francouzské vlády z ustanovení článků 2 a 3 směrnice nijak nevyplývá, že tvar zboží může být způsobilý odlišit toto zboží od zboží jiných podniků pouze za podmínky, že obsahuje libovolný dodatek spočívající v ozdobě bez funkčního účelu.

46      Vzhledem k vyjádřením týkajícím se první otázky navrhuje Komise na druhou otázku neodpovídat. V každém případě uvádí, že čl. 2 a čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice nepředstavují samostatný důvod pro zamítnutí zápisu označení vyplývající z nedostatku jeho rozlišovací způsobilosti.

 Závěry Soudního dvoru

47      Jednak je třeba připomenout, že z článku 2 směrnice vyplývá, že ochranná známka, která umožňuje odlišit podle jejich původu zboží nebo služby, pro které byl žádán zápis, má rozlišovací způsobilost. V tomto ohledu stačí, jak vyplývá z bodu 30 tohoto rozsudku, aby ochranná známka umožnila dotčené veřejnosti odlišit zboží nebo službu, které označuje, od zboží nebo služeb, které mají jiný obchodní původ, a učinit závěr, že všechno zboží nebo služby, které označuje, bylo vyrobeno, uvedeno na trh nebo poskytnuty pod dohledem majitele této ochranné známky, kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich jakost.

48      Krom toho článek 2 směrnice nečiní žádný rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi ochranných známek. Hodnotící kritéria rozlišovací způsobilosti takových trojrozměrných ochranných známek, jako je ochranná známka, která je předmětem původního řízení, se tedy neliší od kritérií použitelných pro ostatní kategorie ochranných známek.

49      Směrnice zejména v žádném případě nevyžaduje, aby tvar zboží, pro který je zapsáno označení, obsahoval nějaký libovolný dodatek. V souladu s článkem 2 směrnice musí být dotyčný tvar pouze způsobilý odlišit zboží majitele ochranné známky od zboží jiných podniků, a tedy plnit svoji základní funkci, a sice zaručit původ zboží.

50      Vzhledem k těmto úvahám je třeba na druhou otázku odpověď tak, že k tomu, aby byl tvar zboží, pro které je označení zapsáno, způsobilý odlišit zboží ve smyslu článku 2 směrnice, nemusí obsahovat žádný libovolný dodatek, jako je ozdoba bez funkčního účelu.

 Ke třetí otázce

51      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že hospodářský subjekt je jediným, kdo nabízí na trhu zboží, stačí časté užívání označení spočívajícího ve tvaru tohoto zboží k tomu, aby byla tomuto označení poskytnuta rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice, pokud v důsledku tohoto užívání podstatná část zúčastněných kruhů spojuje tento tvar s tímto hospodářským subjektem, a nikoli s jiným podnikem, nebo se domnívá, pokud není uvedeno jinak, že zboží, které má tento tvar, pochází od tohoto hospodářského subjektu.

52      Podle Philips je kritérium čl. 3 odst. 3 směrnice splněno tehdy, když z důvodu rozšířeného užívání specifického tvaru jsou dotčení obchodníci a veřejnost přesvědčeni, že zboží mající tento tvar pochází od určitého podniku. Nadto má Philips za to, že faktický monopol existující po dlouhá léta ve vztahu ke zboží majícímu dotčený tvar, je důležitým důkazem, který dokládá získání rozlišovací způsobilosti tohoto tvaru. Jestliže si hospodářský subjekt přeje odůvodnit podání přihlášky rozlišovací způsobilostí získanou užíváním, je faktický monopol prakticky předběžnou podmínkou takového zápisu.

53      Remington tvrdí, že pro tvar, který je tvořen výlučně funkčními vlastnostmi, je nutné předložit nesporné důkazy, podle kterých byl tvar samotný užíván rovněž jako označení původu, takže byl tomuto tvaru dodán druhotný význam postačující pro odůvodnění zápisu. Kdyby existoval monopol na dodávání zboží, bylo by třeba se zvláště pečlivě ujistit, že posouzení skutkového stavu se týká relevantních skutečností.

54      Vláda Spojeného království má za to, že každý tvar, jehož zápis je zamítnut na základě čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice, nemůže být chráněn na základě odstavce 3 tohoto ustanovení, neboť se toto posledně zmíněné ustanovení použije pouze na označení, která by byla prohlášena za neplatná podle odst. 1 písm. b) až d) tohoto ustanovení, a nikoli na ta, která jsou upravena uvedeným čl. 3 odst. 1 písm. e). Nicméně za předpokladu, že zápis tvaru nebude podle posledně uvedeného ustanovení zamítnut, vláda Spojeného království uvádí, že podmínky stanovené v odstavci 3 tohoto článku nejsou splněny, jestliže určení původu veřejností není dáno ochrannou známkou, ale vyplývá z monopolu na dodávání zboží.

55      Francouzská vláda se domnívá, že je třeba opovědět na třetí otázku kladně. Rozlišovací způsobilost vyžadovaná čl. 3 odst. 3 směrnice se může zajisté projevit tím, že díky užívání podstatná část dotčených obchodníků a veřejnosti spojuje tvar zboží s určitým hospodářským subjektem, a nikoli s jiným podnikem, a domnívá se, že zboží mající tento tvar pochází od tohoto hospodářského subjektu.

56      Ať už byla rozlišovací způsobilost získána díky monopolu, nebo jiným způsobem, jsou podle Komise požadavky čl. 3 odst. 3 směrnice splněny, pokud se podstatná část dotčené veřejnosti domnívá, že zboží nesoucí ochrannou známku pochází od určitého podniku.

 Závěry Soudního dvora

57      V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že je-li zápis určitého tvaru zamítnut na základě čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice, jehož výklad je předmětem čtvrté otázky, nemůže být v žádném případě zapsán na základě odstavce 3 tohoto ustanovení.

58      Naproti tomu čl. 3 odst. 3 směrnice stanoví, že ochranná známka, jejíž zápis je zamítnut na základě odst. 1 písm. b), c) a d) téhož ustanovení, může získat užíváním rozlišovací způsobilost, kterou původně neměla, a může tedy být zapsána jako ochranná známka. Ochranná známka tedy získává rozlišovací způsobilost, která je podmínkou jejího zápisu, užíváním.

59      Rozlišovací způsobilost ochranné známky, včetně té získané užíváním, musí být posuzována vzhledem ke zboží nebo službám, pro které je zápis požadován.

60      Jak vyplývá z bodu 51 výše citovaného rozsudku Windsurfing Chiemsee, pro posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, která je předmětem přihlášky, mohou být zohledněny zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzita, geografické rozšíření a doba užívání této ochranné známky, výše investic vynaložených podnikem na její propagaci, poměr zúčastněných kruhů, které identifikují výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku díky ochranné známce, a prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení.

61      Soudní dvůr rovněž rozhodl, že jestliže má na základě takových poznatků příslušný orgán za to, že zúčastněné kruhy nebo alespoň jejich podstatná část identifikují díky ochranné známce zboží jako pocházející od určitého podniku, musí v každém případě dospět k závěru, že podmínka zápisu ochranné známky vyžadovaná čl. 3 odst. 3 směrnice je splněna (výše citovaný rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 52).

62      Přesto je nejprve třeba uvést, co se týče okolností, za kterých může být na podmínku vyžadovanou čl. 3 odst. 3 směrnice nahlíženo jako na splněnou, že Soudní dvůr upřesnil, že takové okolnosti nemohou být prokázány pouze na základě obecných a abstraktních údajů, jako jsou určité procentuální hodnoty (výše citovaný rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 52).

63      Dále je třeba posoudit rozlišovací způsobilost označení spočívajícího ve tvaru zboží, a to i rozlišovací způsobilost získanou užíváním, s přihlédnutím k předpokládanému vnímání dotčené skupiny zboží nebo služeb průměrným spotřebitelem, běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. července 1998, Gut Springenheide a Tusky, C‑210/96, Recueil, s. I‑4657, bod 31).

64      Konečně musí k identifikaci zboží zúčastněnými kruhy jako pocházejícího od určitého podniku dojít díky užívání označení jakožto ochranné známky, a tedy díky jeho povaze a účinku, které je činí způsobilým odlišit dotčené zboží od zboží jiných podniků.

65      Vzhledem k těmto úvahám je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že pokud je hospodářský subjekt jediný, kdo nabízí na trhu specifické zboží, stačí časté užívání označení spočívajícího ve tvaru tohoto zboží k tomu, aby byla tomuto označení poskytnuta rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice, pokud v důsledku tohoto užívání podstatná část zúčastněných kruhů spojuje tento tvar s tímto hospodářským subjektem, a nikoli s jiným podnikem, nebo se domnívá, že zboží, které má tento tvar, pochází od tohoto hospodářského subjektu. Nicméně, co se týče okolností, za jakých je splněna podmínka vyžadovaná uvedeným ustanovením, je věcí vnitrostátního soudu ověřit, zda jsou tyto okolnosti prokázány, na základě konkrétních a důvěryhodných údajů, zda je přihlédnuto k předpokládanému vnímání dotčené skupiny zboží nebo služeb průměrným spotřebitelem, běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným, a zda k identifikaci zboží zúčastněnými kruhy jako pocházejícího od určitého podniku dochází díky užívání označení jako ochranné známky.

 Ke čtvrté otázce

66      Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 písm. e) druhá odrážka směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že označení tvořené výlučně tvarem zboží nemůže být na základě tohoto ustanovení zapsáno, pokud se prokáže, že základní funkční vlastnosti tohoto tvaru lze přičíst pouze technickému výsledku. Předkládající soud se rovněž táže, zda se lze vyhnout uplatnění důvodu pro zamítnutí nebo neplatnosti zápisu, obsaženému v uvedeném ustanovení, pokud se prokáže, že existují jiné tvary umožňující dosáhnout stejného technického výsledku.

67      Philips v tomto ohledu namítá, že cílem uvedeného ustanovení směrnice je zabránit tomu, aby byl získán monopol nad určitým technickým výsledkem díky ochraně plynoucí z ochranné známky. Přesto zápis ochranné známky tvořené tvarem, který vyjadřuje technický výsledek, neukládá průmyslu ani inovacím nepřiměřená omezení, pokud lze tohoto technického výsledku dosáhnout jinými tvary, které konkurující hospodářské subjekty mohou snadno realizovat. Podle Philips existuje mnoho náhradních řešení pro tvar tvořící ochrannou známku, která je předmětem věci v původním řízení, na základě kterých lze dosáhnout stejného technického výsledku, pokud jde o holení, a za stejnou cenu jako její vlastní zboží.

68      Podle Remington je zjevným smyslem čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice to, že zápis tvaru nezbytného k dosažení určitého technického výsledku musí být zamítnut, v tom smyslu, že pokud tvar plní funkci dosažením tohoto výsledku, neznamená to, že je nezbytně jediným tvarem, který může tuto funkci plnit. Výklad navrhovaný Philips by toto vyloučení učinil natolik úzkým, že by se stalo zbytečným, a jeho důsledkem by bylo zkoumání technické hodnoty jednotlivých vzorů, což by znamenalo, že by směrnice nemohla zajistit ochranu veřejného zájmu.

69      Vláda Spojeného království namítá, že zápis musí být zamítnut, pokud základní vlastnosti tvaru, který tvoří označení, jsou přičitatelné výlučně technickému výsledku.

70      Podle francouzské vlády je cílem vyloučení stanoveného v uvedeném čl. 3 odst. 1 písm. e) druhé odrážce zabránit tomu, aby právní ochrana technických řešení, která je časově omezená, nebyla obcházena uplatněním statutu ochranné známky, jehož účinky jsou potenciálně trvalejší.

71      Jak francouzská vláda, tak vláda Spojeného království se domnívají, že se nelze vyhnout uplatnění důvodu pro zamítnutí zápisu stanoveného v čl. 3 odst. 1 písm. e) druhé odrážce směrnice tím, že se prokáže, že existují jiné tvary způsobilé dosáhnout stejného technického výsledku.

72      Jak vzhledem k předcházejícím legislativním úpravám čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice, tak k nutnosti striktního výkladu výjimek má Komise za to, že relevantním kritériem je existence jiných tvarů umožňujících dosáhnout hledaný technický výsledek.

 Závěry Soudního dvora

73      V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že v souladu s článkem 2 směrnice může označení představující tvar zboží v zásadě tvořit ochrannou známku za podmínky, že je jednak schopné grafického ztvárnění, a jednak způsobilé odlišit zboží nebo službu jednoho podniku od zboží nebo služeb jiných podniků.

74      Dále je nutné připomenout, že důvody pro zamítnutí zápisů označení tvořených tvarem zboží jsou výslovně uvedeny v čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice. Podle tohoto ustanovení jsou zamítnuta, nebo jsou-li zapsána, mohou být prohlášena za neplatná, označení, která jsou tvořena výlučně tvarem, který vyplývá ze samotné povahy zboží, tvarem, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku, a tvarem, který dává zboží podstatnou hodnotu. V souladu se sedmým bodem odůvodnění směrnice byly tyto důvody zamítnutí ve směrnici vyjmenovány taxativním způsobem.

75      Konečně je třeba podotknout, že ochranné známky, jejichž zápis může být zamítnut z důvodů vyjmenovaných v čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) směrnice, mohou, v souladu s odstavcem 3 téhož ustanovení, získat rozlišovací způsobilost užíváním. Naproti tomu označení, jehož zápis je zamítnut na základě čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice, nemůže nikdy získat rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 užíváním.

76      Uvedený čl. 3 odst. 1 písm. e) se tedy týká určitých označení, která nemohou tvořit ochrannou známku, a tvoří předem překážku, jež může zabránit tomu, aby označení tvořené výlučně tvarem zboží mohlo být zapsáno. Jestliže je splněno jediné kritérium uvedené v tomto ustanovení, označení tvořené výlučně tvarem zboží, resp. grafickým ztvárněním tohoto tvaru, nemůže být zapsáno jako ochranná známka.

77      Jednotlivé důvody pro zamítnutí zápisu vyjmenované v článku 3 směrnice je třeba vykládat ve světle obecného zájmu, který je základem každého z nich (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Windsurfing Chiemsee, body 25 až 27).

78      Ratio důvodů pro zamítnutí zápisu upravených v čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice spočívá ve vyloučení toho, aby ochrana práv z ochranné známky vyústila v přiznání monopolu jejímu majiteli na technická řešení nebo užitné vlastnosti zboží, které mohou být vyhledávány uživatelem u zboží konkurentů. Článek 3 odst. 1 písm. e) tak usiluje o vyloučení, aby se ochrana vyplývající z práv z ochranné známky rozšířila nad rámec ochrany označení umožňujících odlišit zboží nebo službu od zboží nebo služeb nabízených konkurenty a aby se stala překážkou bránící posledně uvedeným v tom, aby mohli volně nabízet zboží s uvedenými technickými řešeními nebo užitnými vlastnostmi v rámci soutěže s majitelem ochranné známky.

79      Co se zejména týče označení tvořených výlučně tvarem zboží, který jen nezbytný pro dosažení technického výsledku, uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. e) druhé odrážce směrnice je třeba konstatovat, že cílem tohoto ustanovení je zamítnout zápis tvarů, jejichž základní vlastnosti odpovídají některé technické funkci, s tím následkem, že by výlučnost vlastní právům z ochranné známky bránila možnosti konkurentů nabízet zboží mající takovou funkci nebo přinejmenším jejich svobodné volbě technického řešení, které si přejí přijmout, aby jejich zboží bylo vybaveno takovou funkcí.

80      Jelikož čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice sleduje cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby tvar, jehož základní vlastnosti odpovídají technické funkci a byly zvoleny tak, aby ji splňovaly, mohl být volně užíván všemi, brání toto ustanovení tomu, aby taková označení byla vyhrazena jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jakožto ochranné známky (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 25).

81      Pokud jde o otázku, zda důkaz existence jiných tvarů umožňujících dosáhnout téhož technického výsledku může vyloučit uplatnění důvodu pro zamítnutí nebo prohlášení neplatnosti zápisu stanoveného v čl. 3 odst. 1 písm. e) druhé odrážce, je třeba podotknout, že nic ze znění tohoto ustanovení neumožňuje dospět k takovému závěru.

82      Zamítnutím zápisu uvedených označení na základě čl. 3 odst. 1 písm. e) druhé odrážky směrnice odráží legitimní cíl neumožnit jednotlivcům využít zápis ochranné známky k nabytí nebo prodloužení trvání výlučných práv k technickým řešením.

83      Jsou-li základní funkční vlastnosti tvaru zboží přičitatelné výlučně technickému výsledku, vylučuje uvedený čl. 3 odst. 1 písm. e) druhá odrážka zápis označení tvořeného uvedeným tvarem, i když může být dotčený technický výsledek dosažen jinými tvary.

84      Vzhledem k těmto úvahám je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. e) druhá odrážka směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že označení tvořené výlučně tvarem zboží nemůže být na základě tohoto ustanovení zapsáno, pokud se prokáže, že základní funkční vlastnosti tohoto tvaru lze přičíst výlučně technickému výsledku. Nadto důkaz existence jiných tvarů umožňujících dosáhnout téhož technického výsledku nemůže vyloučit uplatnění důvodu pro zamítnutí nebo prohlášení neplatnosti zápisu obsaženého v uvedeném ustanovení.

85      Předkládající soud upřesňuje, že posouzení otázek týkajících se porušení práva z ochranné známky nebude nutné, jestliže bude jeho výklad článku 3 směrnice potvrzen Soudním dvorem. Vzhledem k tomu, že odpověď na čtvrtou otázku tento výklad potvrdila, není tedy třeba odpovídat na pátou, šestou a sedmou otázku.

 K nákladům řízení

86      Výdaje vzniklé vládě Spojeného království a francouzské vládě, jakož i Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázkách, které mu byly předloženy Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) usnesením ze dne 5. května 1999, rozhodl takto:

1)      Neexistuje kategorie ochranných známek, jejichž zápis není vyloučen čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 směrnice první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, ale jejichž zápis je přesto vyloučen jejím čl. 3 odst. 1 písm. a) z důvodu, že tyto ochranné známky nejsou způsobilé odlišit zboží majitele ochranné známky od zboží jiných podniků.

2)      Aby byl tvar zboží, pro které je označení zapsáno, způsobilý odlišit zboží ve smyslu článku 2 směrnice 89/104, nemusí obsahovat žádný libovolný dodatek, jako je ozdoba bez funkčního účelu.

3)      Pokud je hospodářský subjekt jediný, kdo nabízí na trhu specifické zboží, stačí časté užívání označení spočívajícího ve tvaru tohoto zboží k tomu, aby byla tomuto označení poskytnuta rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice 89/104, pokud v důsledku tohoto užívání podstatná část zúčastněných kruhů spojuje tento tvar s tímto hospodářským subjektem, a nikoli s jiným podnikem, nebo se domnívá, že zboží, které má tento tvar, pochází od tohoto hospodářského subjektu. Nicméně, co se týče okolností, za jakých je splněna podmínka vyžadovaná uvedeným ustanovením, je věcí vnitrostátního soudu ověřit, zda jsou tyto okolnosti prokázány, na základě konkrétních a důvěryhodných údajů, zda je přihlédnuto k předpokládanému vnímání dotčené skupiny zboží nebo služeb průměrným spotřebitelem, běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným, a zda k identifikaci zboží zúčastněnými kruhy jako pocházejícího od určitého podniku dochází díky užívání označení jako ochranné známky.

4)      Článek 3 odst. 1 písm. e) druhá odrážka směrnice 89/104 musí být vykládán v tom smyslu, že označení tvořené výlučně tvarem zboží nemůže být na základě tohoto ustanovení zapsáno, pokud se prokáže, že základní funkční vlastnosti tohoto tvaru lze přičíst výlučně technickému výsledku. Nadto důkaz existence jiných tvarů umožňujících dosáhnout téhož technického výsledku nemůže vyloučit uplatnění důvodu pro zamítnutí nebo prohlášení neplatnosti zápisu obsaženého v uvedeném ustanovení.

Rodríguez Iglesias

Jann

Macken

Colneric

von Bahr

Gulmann

Edward

La Pergola

Puissochet

Cunha Rodrigues

Timmermanns

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. června 2002.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

R. Grass

G. C. Rodríguez Iglesias

---

* Jednací jazyk: angličtina.