1

Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Francouzská republika tím, že ve stanovených lhůtách nepřijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby příjemce státních podpor, které byly v čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Komise 2013/435/EU ze dne 2. května 2013 o státní podpoře SA.22843 (2012/C) (ex 2012/NN) poskytnuté Francií ve prospěch společnosti Société Nationale Corse Méditerranée a společnosti Compagnie Méridionale de Navigation (Úř. věst. L 220, s. 20, dále jen „sporné rozhodnutí“) prohlášeny za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem, tyto podpory navrátil, tím, že ve stanovených lhůtách nezrušila veškeré vyplácení podpor uvedených ve zmíněném čl. 2 odst. 1, a tím, že ve stanovených lhůtách neinformovala Komisi o opatřeních, jež přijala, aby vyhověla výše uvedenému rozhodnutí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU a z článků 3 až 5 uvedeného rozhodnutí.

2

Článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1), stanoví:

„1.   Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil (dále jen ‚rozhodnutí o navrácení’). Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva [Unie].

2.   Podpora, která má být navrácena podle rozhodnutí o navrácení, zahrnuje úroky v přiměřené výši stanovené Komisí. Úroky jsou splatné od data, kdy byla protiprávní podpora k dispozici příjemci, do data jejího navrácení.

3.   Aniž je dotčen příkaz Soudního dvora [Evropské unie] podle článku [278 SFEU], navrácení se provede bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Aniž je dotčeno právo [Unie], učiní za tímto účelem a v případě řízení před vnitrostátními soudy dotyčné členské státy všechny nezbytné kroky v rámci jejich právních řádů, včetně dočasných opatření.“

3

Usnesením ze dne 7. června 2007 Assemblée de Corse (Korsické shromáždění) pověřilo uskupení tvořené Société nationale maritime Corse-Méditerranée (SNCM) SA (dále jen „SNCM“) a Compagnie méridionale de navigation SA (dále jen „CMN“) veřejnou službou spočívající v zajištění dopravy mezi přístavem v Marseille a přístavy na Korsice. Rozhodnutím přijatým téhož dne schválil předseda Conseil exécutif de la collectivité territoriale de Corse (Výkonná rada korsické územní samosprávy) podepsání dohody o pověření veřejnou službou.

4

Dohoda o pověření veřejnou službou byla uzavřena na období od 1. července 2007 do 31. prosince 2013.

5

Článek 1 uvedené dohody definuje předmět smlouvy jako poskytování pravidelných námořních služeb na všech linkách spadajících do rámce pověření veřejnou službou mezi přístavem v Marseille a přístavy Bastia, Ajaccio, Porto Vecchio, Propriano a Balagne.

6

Zadávací dokumentace, která je obsažena v příloze 1 smlouvy o pověření veřejnou službou, definuje povahu těchto služeb. Zejména stanoví:

7

Podle dohody o pověření veřejnou službou obě pověřené společnosti obdrží náhradou za základní službu a za doplňkovou službu roční finanční příspěvek od Office des transports de Corse (Korsický dopravní úřad). Konečná finanční náhrada pro každou z pověřených společností je za každý rok omezena na provozní ztrátu vzniklou v důsledku plnění závazků podle zadávací dokumentace, přičemž se zohledňuje přiměřený výnos podle skutečného denního užívání námořního kapitálu za účelem plaveb odpovídajících uvedeným závazkům. Pokud by dosažené příjmy byly nižší než odhadované příjmy, které pověřené společnosti uvádějí ve svých nabídkách, stanoví uvedená dohoda úpravu této náhrady z veřejných prostředků.

8

Po podpisu byla dohoda o pověření veřejnou službou změněna tak, že bylo zrušeno více než 100 plaveb ročně mezi Korsikou a městem Marseille, byly sníženy roční částky referenční finanční náhrady o 6,5 milionu eur pro obě pověřené společnosti a byl stanoven roční strop mechanismu přizpůsobení příjmů pro každou pověřenou společnost.

9

Na základě stížnosti, kterou podala společnost Corsica Ferries France SAS (dále jen „Corsica Ferries“) v souvislosti s protiprávními a s vnitřním trhem neslučitelnými podporami, které obdržely SNCM a CMN na základě dohody o pověření veřejnou službou týkající se námořního spojení mezi Korsikou a Marseille, informovala Komise dopisem ze dne 27. června 2012 Francouzskou republiku o svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU týkající se možných podpor ve prospěch společností SNCM a CMN obsažených v dohodě o pověření veřejnou službou (Úř. věst. 2012, C 301, s. 1).

10

V rámci zkoumání Komise provedla posouzení obou dotčených služeb, totiž základní služby a doplňkové služby.

11

Komise uvedla, že vyrovnávací platby, jež SNCM a CMN získaly na základě základní služby, představují protiprávní podpory, jelikož uvedené vyrovnávací platby byly poskytnuty, aniž byl dodržen postup stanovený v čl. 108 odst. 3 SFEU. Konstatovala však, že tyto vyrovnávací platby byly slučitelné s vnitřním trhem.

12

Pro rozhodnutí, že vyrovnávací platby stanovené v rámci dohody o pověření veřejnou službou a týkající se doplňkové služby, zajišťované společností SNCM, představují státní podpory, které jsou protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem, Komise měla za to, že nebyla splněna dvě ze čtyř kritérií, jež Soudní dvůr určil v rozsudku Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, EU:C:2003:415).

13

Komise totiž zaprvé konstatovala, že doplňková služba poskytovaná společností SNCM nebyla ani nezbytná, ani přiměřená pro uspokojování skutečné potřeby veřejné služby. Zadruhé měla za to, že podmínky nabídkového řízení neumožnily zajistit účinnou hospodářskou soutěž, a dále že výše vyrovnávacích plateb nebyla určena v poměru k nákladům stanoveným buď a priori, nebo v porovnání se strukturou nákladů jiných srovnatelných námořních společností.

14

S ohledem na výše uvedené poznatky prohlásila Komise ve sporném rozhodnutí, oznámeném Francouzské republice dne 3. května 2013, toto:

„Článek 1

Vyrovnávací platby vyplacené společnostem SNCM a CMN v rámci [dohody o pověření veřejnou službou] ze dne 7. června 2007 představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Tato státní podpora byla poskytnuta v rozporu s ustanovením čl. 108 odst. 3 SFEU.

Článek 2

1.   Vyrovnávací platby vyplacené společnosti SNCM kvůli poskytnutí dodatečných kapacit podle bodů I a) 2), I b) 2) a I d) 1.4) zadávací dokumentace k výše uvedené [dohodě o pověření veřejnou službou] nejsou slučitelné s vnitřním trhem.

2.   Vyrovnávací platby vyplacené společnostem SNCM a CMN za provozování ostatních služeb stanovených výše uvedenou [dohodou o pověření veřejnou službou] jsou slučitelné s vnitřním trhem.

Článek 3

1.   Francie je povinna vymoci zpět od příjemce podpory uvedené v čl. 2 odst. 1.

2.   Z částek, které je nutno vrátit, se účtují úroky počínaje dnem, kdy tyto částky byly dány k dispozici příjemci, až do jejich skutečného navrácení.

3.   Úroky se počítají ze základu složeného v souladu s kapitolou V nařízení [Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (Úř. věst. L 140, s. 1)], a nařízením [Komise (ES) č. 271/2008 ze dne 30. ledna 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 794/2004 (Úř. věst. L 82, s. 1)].

4.   Francie zruší všechny platby podpor uvedených v čl. 2 odst. 1, ke kterým by mohlo dojít počínaje dnem oznámení tohoto rozhodnutí.

Článek 4

1.   Navrácení podpory uvedené v čl. 2 odst. 1 se provede s okamžitým účinkem.

2.   Francie zajistí výkon tohoto rozhodnutí ve lhůtě čtyř měsíců ode dne jeho oznámení.

Článek 5

1.   Do dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí poskytne Francie Komisi tyto informace:

2.   Francie bude Komisi informovat o vývoji vnitrostátních opatření přijatých s cílem vykonat toto rozhodnutí až do úplného navrácení podpory uvedené v čl. 2 odst. 1. Na pouhou žádost Komise předloží neprodleně veškeré informace o již přijatých a plánovaných opatřeních, jejichž účelem je splnění tohoto rozhodnutí. Rovněž poskytne podrobné informace o částkách podpory a úrocíh, které již příjemce navrátil.

Článek 6

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.“

15

Výše podpory, která měla být navrácena, byla podle Komise odhadována v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí na přibližně 220,224 milionu eur.

16

Návrhy došlými kanceláři Tribunálu Evropské unie dne 12. července a 26. srpna 2013 jak Francouzská republika, tak i SNCM podaly každá žalobu na neplatnost proti spornému rozhodnutí [věci Francie v. Komise (T‑366/13) a SNCM v. Komise (T‑454/13), dosud projednávané Tribunálem].

17

Téhož dne Francouzská republika podáním došlým kanceláři Tribunálu podala návrh na vydání předběžného opatření směřující k odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí, a to dokud Tribunál nerozhodne ve věci samé o výše uvedeném návrhu na zrušení. Tento návrh byl zamítnut usnesením předsedy Tribunálu Francie v. Komise (T‑366/13 R, EU:T:2013:396). Kasační opravný prostředek podaný Francouzskou republikou proti tomuto usnesení byl zamítnut usnesením místopředsedy Soudního dvora Francie v. Komise [C‑574/13 P(R), EU:C:2014:36].

18

Dopisem ze dne 20. června 2013 předseda korsické územní samosprávy požádal místopředsedu Komise, aby jej seznámil s podrobnostmi výkonu sporného rozhodnutí.

19

Dne 10. července 2013 zaslal prefekt Korsiky (préfet de Corse) předsedovi korsické územní samosprávy dopis, jehož přílohou bylo sporné rozhodnutí. Prostřednictvím tohoto dopisu požádal prefekt Korsiky předsedu korsické územní samosprávy, aby mu oznámil opatření, jež v této souvislosti přijme. Kromě jiného prefekt Korsiky oznámil, že se francouzská vláda chystá toto rozhodnutí Komise napadnout podáním žaloby na neplatnost doplněné návrhem na vydání předběžného opatření.

20

Téhož dne zaslal prefekt Korsiky předsedovi SNCM kopii dopisu, jejž zaslal předsedovi korsické územní samosprávy, spolu s kopií sporného rozhodnutí.

21

Místopředseda Komise sdělil dopisem ze dne 17. července 2013 předsedovi korsické územní samosprávy, že podle sporného rozhodnutí musí být vyplácení vyrovnávacích plateb, jež byly přiznány společnosti SNCM za poskytování doplňkové služby, okamžitě pozastaveno, že již uplynula lhůta, kterou sporné rozhodnutí stanovilo pro zaslání informací uvedených v čl. 5 odst. 1 tohoto rozhodnutí, a že je nutné, aby byla dodržena lhůta k výkonu uvedeného rozhodnutí stanovená v čl. 4 odst. 2. V tomto dopise místopředseda Komise v zásadě připomněl, že navrácení podpor „by měl zajistit subjekt, který je poskytl, a to na základě plně vykonatelného titulu, který vydá tento subjekt (pokud je k takovémuto aktu zmocněn ze zákona) nebo jiný veřejný orgán s takovouto pravomocí. V tomto případě zřejmě povinnost zajistit navrácení přísluší výkonné radě [korsické územní samosprávy], která je subjektem, jenž poskytl neslučitelné podpory, jak je uvedeno v bodě 28 [sporného] rozhodnutí.“

22

Dopisem ze dne 29. července 2013 sdělil předseda korsické územní samosprávy místopředsedovi Komise, že přijal opatření nezbytná k tomu, aby bylo zrušeno vyplácení vyrovnávacích plateb za poskytování doplňkové služby. Poukázal přitom na problémy, s nimiž se setkal ve vztahu s orgány francouzského státu, zejména útvary korsické prefektury a chambre régionale des comptes (regionální účetní komory), které zpochybňují platnost sporného rozhodnutí a popírají jeho vykonatelnost.

23

Dopisem ze dne 2. září 2013 požádala Komise Francouzskou republiku, aby ji do deseti dnů od data tohoto dopisu informovala o opatřeních, jež přijala za účelem výkonu sporného rozhodnutí. V uvedeném dopise Komise tomuto členskému státu připomněla, že dokud nebylo rozhodnutí o navrácení státních podpor platně zrušeno, je i nadále plně a přímo vykonatelné. Kromě toho tento členský stát požádala, aby ji uvědomil o dopadech, jež bude mít výkon sporného rozhodnutí na finanční situaci SNCM, neboť podle mínění uvedeného státu povede výkon tohoto rozhodnutí nevyhnutelně k insolvenci a soudní likvidaci této společnosti. V této souvislosti Komise nadnesla několik otázek týkajících se skutečnosti, že podle jí dostupných informací má Conseil exécutif de Corse (Výkonná rada Korsiky) v úmyslu na základě zprávy office des transports de Corse navrhnout Korsickému shromáždění, aby podepsalo s uskupením společností SNCM a CMN dohodu o pověření veřejnou službou pro účely přepravy cestujících a nákladu mezi městem Marseille a přístavy na Korsice, a to na období od roku 2014 do roku 2023.

24

Komise dopisem ze dne 20. září 2013„znovu [vyzvala Francouzskou republiku] k tomu, aby bez odkladu zajistil[a] navrácení podpory včetně úroků, aby zrušil[a] veškeré podpory, které mají být vyplaceny v souvislosti s poskytováním doplňkové služby počínaje dnem oznámení [sporného rozhodnutí] (a případně zajistil[a] jejich navrácení), a aby předložil[a] zprávu o stavu navracení podpory včetně vysvětlení metody, jakou byly vypočteny úroky“. Komise tomuto členskému státu sdělila, že výše uvedené informace by jí měl poskytnout do 20 pracovních dnů. Komise nakonec uvedla, že touto dodatečně stanovenou lhůtou se nijak nemění povinnost bez odkladu vykonat výše uvedené rozhodnutí a že pokud tak nebude učiněno, její útvary budou povinny jí navrhnout, aby zahájila proti Francouzské republice řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

25

Dne 29. listopadu 2013 oznámila Francouzská republika Komisi, že korsická územní samospráva pozastavila od konce měsíce července 2013 vyplácení vyrovnávacích plateb za poskytování tzv. „doplňkové“ služby, a to na základě předběžného odhadu vycházejícího z částek uvedených ve sporném rozhodnutí. Pokud jde o celkovou částku vyrovnávacích plateb, kterou mají příjemci vrátit (jistinu a úroky), tento členský stát uvedl, že je obtížné ji stanovit, neboť okolnost, že Komise od sebe oddělila „základní službu“ a „doplňkovou službu“, neodpovídá podle jeho mínění skutečnosti. Obě tyto služby jsou totiž podle Francouzské republiky nerozlučně spjaty a přispívají k dosažení cíle týkajícího se zajištění územní kontinuity.

26

Za těchto podmínek Komise měla za to, že Francouzská republika nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby bylo vyhověno uvedenému rozhodnutí, a rozhodla se podat projednávanou žalobu.

27

V době od podání této žaloby a jednáním dne 5. února 2015, během něhož Komise a Francouzská republika podaly vyjádření, došlo k několika událostem.

28

Na uvedeném jednání Francouzská republika uvedla, že společnost Veolia-Transdev, která poskytla úvěr společnosti SNCM, požádala dne 29. října 2014, o jeho předčasné splacení, což předsedu tribunal de commerce de Marseille (obchodní soud v Marseille) vedlo ke konstatování, dne 28. listopadu 2014, platební neschopnosti společnosti SNCM a uvalení nucené správy na ni na dobu šesti měsíců.

29

Dále uvedla, že ve dnech 7. a 19. listopadu 2014 vydal office des transports de Corse dva příkazy k navrácení podpory prohlášené za neslučitelnou, avšak jejich výše dosahovala přibližně 198 milionů eur, což je podle názoru Komise méně, než bylo uvedeno ve sporném rozhodnutí, v němž se uvádí částka 220,224 milionu eur.

30

Rozsudek, jímž bylo nařízeno zahájení nucené správy, byl zveřejněn dne 14. prosince 2014, čímž byla věřitelům poskytnuta lhůta dvou měsíců, v níž mohli přihlásit své pohledávky.

31

Dne 9. ledna 2015 připsaly francouzské orgány podporu prohlášenou za neslučitelnou k pasivům společnosti SNCM, a to ve výši přibližně 198 milionů eur.

32

Během jednání Francouzská republika Soudnímu dvoru mimo jiné sdělila, že během nucené správy bylo k tribunal de commerce de Marseille podáno dne 2. února 2015 několik nabídek na převzetí SNCM.

33

Na podporu své žaloby Komise uvádí tři žalobní důvody, vycházející z porušení článků 3 až 5 sporného rozhodnutí.

34

Komise zaprvé tvrdí, že Francouzská republika v požadovaných lhůtách nepřijala opatření nezbytná pro navrácení protiprávních podpor, zadruhé, že i když vyplácení podpor skutečně skončilo od července 2013, toto ukončení vyplácení každopádně nastalo po dni stanoveném sporným rozhodnutím, totiž 3. květnu 2013, a konečně zatřetí, že informace požadované ve sporném rozhodnutí byly sdělovány až od 29. listopadu 2013, ačkoli k tomu mělo dojít dva měsíce po oznámení tohoto rozhodnutí, učiněném dne 3. května 2013.

35

Komise uvádí, že Francouzská republika nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby byly v požadovaných lhůtách vráceny protiprávní podpory.

36

Odmítá argument vznesený žalovanou, podle kterého žalovaná absolutně nemohla zajistit výkon sporného rozhodnutí.

37

Komise zejména tvrdí, že taková nemožnost není prokázána, pokud nebyl příjemcem tohoto rozhodnutí skutečně zahájen žádný pokus o výkon sporného rozhodnutí, jako tomu je v projednávané věci.

38

Komise dodává, že sociální potíže, kterých se dovolává žalovaná pro odůvodnění takové nemožnosti, musí být relativizovány.

39

V tomto ohledu Komise tvrdí, že zaprvé, pokud je skutečně dána naléhavost v případě opatření, jehož legalita je vážně zpochybněna, stále existuje právní prostředek umožňující členským státům nebo hospodářským subjektům dotčeným tímto opatřením navrhnout odklad jeho výkonu. Zadruhé je povinností Francouzské republiky zajistit dodržování práva a zachovat veřejný pořádek na svém území, aniž by ustoupila pouhým hrozbám potíží veřejného pořádku. Konečně zatřetí argument vycházející z přerušení územní kontinuity Korsiky, z důvodu zastavení námořního spojení Korsiky ze strany společnosti SNCM, musí být relativizován, jelikož by zejména tato služba mohla být zajištěna jinými konkurenčními společnostmi a každopádně letecky.

40

Ve své žalobní odpovědi Francouzská republika uvádí, že je absolutně neschopna vymoci částku 220,224 milionu eur, jež je předmětem sporného rozhodnutí.

41

V tomto ohledu tvrdí, že vymožení takové částky by nevyhnutelně vedlo k soudní likvidaci společnosti SNCM, procesu, který by sám o sobě způsobil závažné potíže veřejnému pořádku, takové, jako byly potíže, k nimž došlo v průběhu stávky v roce 2005 a v menší míře v průběhu roku 2014. Takové stávky by stejně jako v minulosti mohly po dlouhou dobu blokovat přístav v Marseille, zpochybnit územní kontinuitu s Korsikou a nakonec vážně ovlivnit hospodářskou rovnováhu celého regionu.

42

Francouzská republika zdůrazňuje, že by přerušení činnosti společnosti SNCM, dočasné nebo konečné, podstatně, přinejmenším krátkodobě, ovlivnilo námořní spojení kontinentu s Korsikou, a tudíž územní kontinuitu Korsiky s kontinentem, zejména v námořním spojení mezi Marseille a jednotlivými přístavy na Korsice, jelikož soukromé iniciativy nemohou nahradit absenci společnosti SNCM.

43

Francouzská republika uvádí, že SNCM uskutečňuje významnou část námořního spojení mezi Korsikou a kontinentem, jelikož tato společnost v těchto námořních spojích zajišťuje 34,2 % přepravy osob a 39 % nákladní přepravy. Dodává, že CMN zajišťuje pouze 40 % uvedených spojů týkajících se základní služby. Francouzská republika uvádí, že pouze Corsica Ferries byla konkurentem SNCM a CMN v nabídkovém řízení za účelem zadání pověření veřejnou službou na období 2007–2013, což vylučuje myšlenku, že službu prováděnou společností SNCM zajistí jiná soukromá společnost, a že by každopádně zajišťování dopravy společností Corsica Ferries z přístavu v Marseille předpokládalo, že tato společnost přenese část svých aktivit z přístavů, ve kterých je činná, totiž Nice a Toulonu, což by mělo vliv na územní kontinuitu mezi Korsikou a těmito dvěma přístavy.

44

Je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle které je zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího navrácení logickým důsledkem konstatování její protiprávnosti. S rozhodnutím ukládajícím členskému státu zajistit navrácení protiprávních podpor, přijatým na základě čl. 108 odst. 2 SFEU, je spojena domněnka legality a navzdory existenci žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU, zůstává pro osobu, které je určeno, závazným v plném rozsahu (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Francie, C‑261/99, EU:C:2001:179, body 22 a 26, jakož i citovaná judikatura). Členský stát, jemuž je takové rozhodnutí určeno, má podle čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU povinnost učinit všechna vhodná opatření k zajištění jeho výkonu.

45

V souladu s čl. 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999 musí být navrácení podpory provedeno okamžitě nebo případně ve lhůtě stanovené v rozhodnutí nařizujícím toto vrácení podpory. Opožděné navrácení, tedy navrácení po stanovených lhůtách, nemůže splňovat požadavky Smlouvy o FEU (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Itálie, C‑353/12, EU:C:2013:651, body 31 a 32, jakož i citovaná judikatura).

46

V projednávané věci není zpochybňováno, že Francouzská republika nepřijala k okamžiku uplynutí lhůty stanovené ve sporném rozhodnutí, tedy ke dni 3. září 2013, opatření nezbytná k zajištění navrácení protiprávních podpor. Teprve dne 7. a 19. listopadu 2014 tento členský stát vydal vůči SNCM dva příkazy k navrácení podpory, na částku přibližně 198 milionů eur, což je částka nižší než výše uvedená Komisí, totiž 220,224 milionu eur, nedošlo však ke skutečnému navrácení protiprávních podpor. Pouhé vydání těchto exekučních titulů nemůže být považováno za navrácení protiprávní podpory (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Slovensko, C‑507/08, EU:C:2010:802, bod 48).

47

Žaloba podaná Francouzskou republikou a společností SNCM na neplatnost sporného rozhodnutí nemá vliv na projednávaný spor. Jak totiž vyplývá z článku 278 SFEU, pokud neexistuje rozhodnutí Tribunálu, které by stanovilo opak, nemá žaloba na neplatnost odkladný účinek (viz rozsudek Komise v. Francie, C‑232/05, EU:C:2006:651, bod 60). Jelikož byl návrh na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí podaný Francouzskou republikou zamítnut rozhodnutím o kasačním opravném prostředku, nemění podání žaloby na neplatnost tímto členským státem vykonatelnou povahu sporného rozhodnutí.

48

Je ustálenou judikaturou, že s výjimkou případů, ve kterých je rozhodnutí o vrácení podpory zrušeno podle článku 263 SFEU, je jediným důvodem, kterého by se členský stát mohl dovolávat na obranu proti žalobě pro nesplnění povinnosti podané Komisí na základě čl. 108 odst. 2 SFEU, důvod, jenž vychází z absolutní nemožnosti vykonat rozhodnutí, které je mu určeno (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Německo, C‑527/12, EU:C:2014:2193, bod 48, a citovaná judikatura).

49

Podmínka absolutní nemožnosti vykonání rozhodnutí není splněna, pokud žalovaný členský stát pouze informuje Komisi o právních, politických nebo praktických obtížích v rámci zajištění výkonu uvedeného rozhodnutí, aniž přijme skutečná opatření vůči dotčeným podnikům za účelem navrácení podpory nebo navrhne Komisi alternativní způsoby výkonu rozhodnutí, které by umožnily překonání obtíží (viz rozsudky Komise v. Řecko, C‑415/03, EU:C:2005:287, bod 43; Komise v. Polsko, C‑331/09, EU:C:2011:250, bod 70; Komise v. Itálie, C‑305/09, EU:C:2011:274, bod 33, a Komise v. Itálie, C‑243/10, EU:C:2012:182, bod 41).

50

V projednávané věci Francouzská republika předkládá dva druhy argumentů směřující k tomu, aby Soudní dvůr konstatoval absolutní nemožnost výkonu sporného rozhodnutí.

51

První argument se týká sociálních potíží, které mohou nastat v důsledku oznámení o soudní likvidaci SNCM, potíží, které by mohly negativně ovlivnit veřejný pořádek a tím i narušit územní kontinuitu Korsiky s kontinentem. Druhý argument se týká hmotných obtíží, které by s sebou, v případě zániku společnosti SNCM, nesla nutnost provést postup k uzavření nové dohody o pověření veřejnou službou s jiným hospodářským subjektem nežli společností SNCM, subjektem, který by neměl nezbytně a ihned hmotné a lidské zdroje k uspokojení nezbytných činností pověření veřejnou službou. Nutnost provést takový postup by tak mohla, alespoň po určitou dobu, zpochybnit také výše uvedenou územní kontinuitu.

52

Pokud jde o výskyt případných sociálních potíží, které mohou škodit veřejnému pořádku, je ustálenou judikaturou, jak uvedl generální advokát v bodě 86 svého stanoviska, že při hrozbě takových potíží je dotyčný členský stát povinen přijmout veškerá opatření k zajištění působnosti a účinnosti unijního práva za účelem zajištění náležitého provádění tohoto práva v zájmu všech hospodářských subjektů, ledaže by akce tohoto státu měla pro veřejný pořádek takové důsledky, jimž by dotyčný členský stát nemohl čelit prostředky, jimiž disponuje (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Francie, C‑265/95, EU:C:1997:595, body 56 a 57).

53

V projednávané věci Francouzská republika neprokázala, že by její jednání s cílem ukončití tvrzené případné veřejné potíže mělo důsledky, jimiž by nemohla čelit prostředky, jimiž disponuje. I za předpokladu, že by z důvodu protiprávních jednání došlo k trvalé překážce námořního spojení s Korsikou, žádná skutečnost předložená Francouzskou republikou neumožňuje domnívat se, že by bylo nemožné spojení Korsiky s kontinentem jinými námořními cestami nebo letecky, což může umožnit zásobování tohoto ostrova základními komoditami.

54

Mimoto je třeba uvést, že vydání exekučního titulu na částku přibližně 198 milionů eur a poté přihlášení pohledávky ze strany francouzské vlády v rámci kolektivního úpadkového řízení, týkajícího se společnosti SNCM, nezpůsobily zvláštní potíže.

55

Vzhledem k předcházejícím úvahám nemohou být případné sociální potíže nebo potíže veřejného pořádku, uvedené v projednávané věci Francouzskou republikou, považovány za potíže znamenající absolutní nemožnost výkonu sporného rozhodnutí.

56

Co se týče údajného nebezpečí přerušení územní kontinuity, k němuž by mohlo dojít mezi případným zánikem společnosti SNCM a uzavřením nové dohody o pověření veřejnou službou, ze všech skutečností předložených Francouzskou republikou vyplývá, že případné ukončení činnosti SNCM by jistě krátkodobě mohlo podnítit určité snížení dopravy v námořním spojení mezi Marseille a přístavy na Korsice. Tento členský stát však neprokázal okolnosti umožňující dojít k závěru, že by takové snížení mělo následky takové šíře, že by mohly být považovány za absolutní nemožnost výkonu sporného rozhodnutí.

57

V důsledku toho je třeba konstatovat, že Francouzská republika nepředložila důkaz, že absolutně nemohla zajistit vrácení protiprávních podpor, a je třeba dojít k závěru, že tento členský stát nesplnil povinnost zajistit vrácení protiprávně vyplacených podpor, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 1 až 3 a článku 4 sporného rozhodnutí.

58

Článek 3 odst. 4 sporného rozhodnutí stanoví povinnost Francouzské republiky zrušit veškeré vyplácení protiprávních podpor počínaje dnem oznámení tohoto rozhodnutí, k němuž došlo dne 3. května 2013.

59

Ze skutečností obsažených v replice Komise, jež nebyly zpochybněny Francouzskou republikou, vyplývá, že Francouzská republika tuto povinnost splnila teprve od 23. července 2013, a proto své povinnosti nesplnila v období od 3. května 2013 do 23. července 2013.

60

Proto je třeba konstatovat, že bylo nesplnění této povinnosti prokázáno.

61

Článek 5 sporného rozhodnutí stanoví povinnost Francouzské republiky poskytnout ve lhůtě dvou měsíců od oznámení rozhodnutí určité množství informací.

62

Tím, že Francouzská republika nepřijala ve stanovených lhůtách opatření nezbytná k tomu, aby do budoucna zrušila vyplácení podpor a vymohla zpět již vyplacené částky podpor, nesplnila navíc povinnost informovat Komisi o opatřeních přijatých během dvou měsíců následujících po oznámení sporného rozhodnutí, kterou jí ukládá článek 5 sporného rozhodnutí.

63

V důsledku toho je třeba konstatovat, že bylo prokázáno nesplnění této povinnosti.

64

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba konstatovat, že Francouzská republika tím, že nepřijala ve stanovených lhůtách veškerá opatření nezbytná k vymáhání od společnosti SNCM státních podpor prohlášených za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem podle čl. 2 odst. 1 sporného rozhodnutí, že nezrušila ve stanovených lhůtách veškeré vyplácení podpor uvedených v tomto čl. 2 odst. 1 a Komisi neinformovala ve stanovených lhůtách o opatřeních přijatých k dosažení souladu s tímto rozhodnutím, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU a článků 3, 4 a 5 uvedeného rozhodnutí.

65

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Francouzská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: