1. 

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 21 Listiny základních práv Evropské unie ( 2 ) a několika ustanovení směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání ( 3 ).

2. 

Předběžné otázky byly položeny v rámci sporu mezi ÖBB-Personenverkehr AG (dále jen „ÖBB“) a G. Starjakobem ve věci zákonnosti profesního systému odměňování zavedeného rakouským zákonodárcem s cílem odstranit diskriminaci na základě věku.

3.

Podle článku 1 směrnice 2000/78 je „[ú]čelem této směrnice […] stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.

4.

Článek 2 této směrnice stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se:

[...]“

5.

Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice se v rámci pravomocí svěřených Evropskému společenství tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde zejména o podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, včetně podmínek odměňování.

6.

Článek 6 směrnice 2000/78 zní takto:

„1.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

[...]“

7.

Podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2000/78 „[č]lenské státy zajišťují, aby soudní nebo správní řízení, včetně, považují-li to za vhodné, dohodovacích řízení, směřující k dodržování povinností podle této směrnice byla dostupná všem osobám, které se cítí poškozeny nedodržováním zásady rovného zacházení, i když vztahy, ve kterých mělo dojít k diskriminaci, již skončily“.

8.

Článek 16 odst. 1 písm. a) této směrnice stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byly zrušeny právní a správní předpisy odporující zásadě rovnosti.

9.

Článek 17 uvedené směrnice, který se týká sankcí, stanoví:

„Členské státy stanoví systém sankcí za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce, které mohou zahrnovat náhradu škody poškozenému, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 2. prosince 2003 a co nejdříve veškeré následné změny, které se jich týkají.“

10.

Až do 31. prosince 1995 ustanovení § 3 platového řádu spolkových drah z roku 1963 (Bundesbahn-Besoldungsordnung 1963) ( 4 ), nadepsané „Rozhodné datum pro služební postup“, stanovilo:

„(1)   Rozhodný den pro služební postup je nutné určit tak, že – s výjimkou dob předcházejících dovršení 18. roku věku a za dodržení omezujících ustanovení odstavců 4 až 7 – za doby, které předcházejí dni nástupu do zaměstnání, se považují:

(2)   Podle odst. 1 písm. a) je nutné považovat za předcházející dni nástupu do zaměstnání:

[...]

(6)   Je zakázáno několikrát započíst jednu a tutéž dobu – s výjimkou dvojího započtení podle článku 32 [platového řádu zaměstnanců drah z roku 1974 (Bundesbahn-Besoldungsordnung 1974, BGBl. Nr. 263)]“.

11.

Ustanovení § 3 BO 1963 bylo změněno zákonem o spolkových drahách (Bundesbahngesetz) ( 5 ), jehož § 53a stanoví:

„(1)   Pro zaměstnance a důchodce, kteří nastupují nebo nastoupí do služby rakouských drah (ÖBB) [...] do 31. prosince 2004 a u nichž je nebo bude individuální datum rozhodné pro služební postup určeno na základě § 3 [BO 1963], bude toto datum po sdělení dob služby, jež se mají započíst, znovu určeno, a to v souladu s následujícími ustanoveními:

(2)   V případě nového určení individuálního data rozhodného pro služební postup podle odstavce (1) se použijí následující ustanovení:

[...]

(4)   Důkaz o dobách služby, jež se mají započíst podle odstavce (1), musí zaměstnanci a důchodci řádně předložit, za účelem nového určení data rozhodného pro služební postup, prostřednictvím formuláře poskytnutého zaměstnavatelem. U osob, které tento důkaz nepředloží nebo předloží pouze nesprávný nebo neúplný důkaz, se datum rozhodné pro služební postup, které se na ně vztahovalo dříve, nemění [...]

(5)   Pro mzdové pohledávky vyplývající z nového určení data rozhodného pro služební postup se doba od 18. června 2009 do dne zveřejnění spolkového zákona zveřejněného v BGBl. I, 129/2011 nebere v úvahu při výpočtu tříleté promlčecí lhůty.“

12.

Ustanovení zákona o rovném zacházení (Gleichbehandlungsgesetz) ( 7 ) mimoto stanoví:

„§ 17 – Zásada rovného zacházení v pracovních vztazích

(1)   Nikdo nesmí být přímo nebo nepřímo diskriminován na základě [...] věku [...] v rámci pracovního vztahu, zejména:

[...]

[...]

§ 26 – Následky porušení zásady rovného zacházení

[...]

(2)   Obdrží-li zaměstnanec nebo zaměstnankyně v důsledku porušení zásady rovného zacházení zakotvené v § 17 odst. 1 bodu 2 zaměstnavatelem za stejnou nebo srovnatelnou práci nižší odměnu než zaměstnanec nebo zaměstnankyně, kteří nejsou diskriminováni na základě některého z důvodů uvedených v § 17, tento zaměstnanec nebo zaměstnankyně mají nárok, aby jim zaměstnavatel zaplatil rozdíl, a na náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu.

[...]

§ 29 – Lhůty pro uplatnění práv

(1)   [...] U práv plynoucích z § 26 odst. 2 [...] trvá promlčecí lhůta podle § 1486 [občanského zákona (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch) ( 8 )] tři roky.

[...]“

13.

Konečně příslušná ustanovení „ABGB“ v oblasti promlčení uvádějí:

„§ 1480 – Nároky z nevyplacených ročních dávek, zejména úroků [...] se promlčují za tři roky; právo jako takové se promlčuje neuplatněním ve lhůtě třiceti let.

§ 1486 – Zvláštní promlčecí lhůty

Promlčecí lhůta trvá tři roky u: pohledávek

[...]

14.

Pracovní poměr G. Starjakoba s právním předchůdcem ÖBB vznikl dne 1. února 1990. Datum rozhodné pro služební postup bylo v jeho případě určeno s přihlédnutím k dobám služby získaným od dovršení jeho 18 let dne 21. května 1986. Doba učňovské praxe, kterou G. Starjakob získal po dovršení 18 let, byla započtena v polovičním rozsahu, kdežto doba získaná před dovršením 18 let nebyla podle § 3 BO 1963 započtena vůbec.

15.

Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) uvedl, že pokud by se datum rozhodné pro služební postup navrhovatele určilo na základě nového ustanovení § 53a odst. 1 BBG, tj. rovněž s přihlédnutím k dobám služby získaným dotyčným před dovršením 18 let (následujícím po 30. červnu roku po dokončení povinné obecné devítileté školní docházky), novým datem rozhodným pro služební postup by byl 22. červen 1985. Pokud by se použilo toto datum a služební zařazení G. Starjakoba by se nadále posuzovalo podle dřívějšího právního stavu, vyplynul by z toho pro období od listopadu 2007 do června 2012 platový rozdíl ve prospěch dotyčného v hrubé výši 3963,75 eur.

16.

G. Starjakob podal v roce 2012 s odvoláním se na rozsudek Hütter ( 9 ) proti ÖBB žalobu na zaplacení platového rozdílu, na který by měl nárok za období od 2007 do 2012, kdyby při výpočtu data rozhodného pro jeho služební postup byla započtena doba učňovské praxe získaná před jeho 18. narozeninami.

17.

Landesgericht Innsbruck (zemský soud v Innsbrucku) žalobu zamítl s odůvodněním, že § 53a BBG odstranil diskriminaci na základě věku. G. Starjakob by se mohl domáhat, aby datum rozhodné pro služební postup bylo vypočteno podle odstavce 1 tohoto ustanovení, pouze za podmínky, že přijme zejména odstavce 2 a 4 uvedeného článku týkající se prodloužení dob vyžadovaných pro služební postup a následky spojené s porušením povinnosti spolupráce. Vzhledem k tomu, že G. Starjakob dosud nepředložil úplný důkaz o dřívějších dobách služby, rozhodné datum určené pro něj zůstává platné, aniž může namítat, že je diskriminován.

18.

Oberlandesgericht Innsbruck (vrchní zemský soud v Innbsbrucku) v odvolacím řízení návrhu G. Starjakoba vyhověl. Měl za to, že vzhledem k nedostatku uvedených důkazů se na G. Starjakoba vztahuje právní úprava obsažená v BO 1963, avšak tato právní úprava je diskriminační, takže je třeba určit nové datum rozhodné pro služební postup s přihlédnutím k době učňovské praxe získané před dovršením 18 let. Avšak vzhledem k tomu, že se § 53a BBG na dotyčného pro nedostatek důkazů o dřívějších dobách služby neuplatní, doba vyžadovaná pro služební postup je i nadále dva roky pro všechny platové stupně.

19.

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof, kterému byl předložen kasační opravný prostředek, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

20.

Právní úprava odměňování použitelná na zaměstnance ÖBB spočívá na systému služebního postupu, podle kterého se odměna za práci po uplynutí určitých dob, během nichž zaměstnanec dosáhl služební roky, zvyšuje. Tyto doby se počítají od individuálně určeného data rozhodného pro služební postup. Doby předcházející nástupu zaměstnanců do služby u ÖBB se v tomto rámci též započítávají.

21.

Datum rozhodné pro služební postup v platové tabulce je tedy fiktivním datem, které určuje zařazení do platového stupně, a tudíž platový postup. Toto datum se určuje na základě skutečného dne nástupu do služby a praxe považované za relevantní. Čím větší je tato praxe, tím je datum dřívější a zařazení v platové stupnici vyšší.

22.

Rakouský zákonodárce, který se řídil poznatky plynoucími z rozsudku Hütter ( 10 ), si přál zavést nový systém, jenž by umožňoval započtení dob služby, které zaměstnanci získali před dovršením 18 let, což dříve nebylo.

23.

Z přípravných prací týkajících se § 53a BBG vyplývá, že rakouský zákonodárce měl v úmyslu vztáhnout reformu veřejné služby provedenou na spolkové úrovni i na zaměstnance ÖBB.

24.

Tento zákonodárce měl za cíl odstranit diskriminaci na základě věku, kterou představuje nezapočtení dob služby získaných zaměstnanci ÖBB před dovršením 18 let. Za účelem zajištění neutrality tohoto započtení z hlediska nákladů pro zaměstnavatele byl však nový systém uspořádán tak, že současně prodloužil dobu vyžadovanou pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů o jeden rok. Nové opatření mimoto váže každé nové určení rozhodného data na povinnost zaměstnanců předložit důkaz o dřívějších dobách služby.

25.

Otázky položené předkládajícím soudem vybízejí Soudní dvůr, aby se vyjádřil ke slučitelnosti nového systému zavedeného rakouským zákonodárcem se zákazem diskriminace na základě věku stanoveným v článku 21 Listiny a ve směrnici 2000/78.

26.

Oberster Gerichtshof se v podstatě snaží zjistit, zda takový systém, jako je dotčen v původním řízení, který usiluje o odstranění diskriminace na základě věku, při neměnných nákladech a při zachování nabytých práv zaměstnanců, je či není slučitelný se směrnicí 2000/78.

27.

Abych mohl odpovědět na jednotlivé otázky předkládajícího soudu, nejprve přezkoumám, zda následkem nového systému je, jak to tvrdí G. Starjakob a Evropská komise, že přetrvává diskriminace na základě věku, o jejíž odstranění tento systém usiluje. Dále se vyjádřím k otázce, jaké právní následky musí předkládající soud vyvodit z existence diskriminace na základě věku, konkrétně zda tato diskriminace nutně implikuje finanční náhradu pro diskriminované zaměstnance. Konečně odpovím na otázky týkající se souladu promlčecích lhůt, které stanoví rakouské právo, s unijním právem.

28.

Nejprve je třeba zjistit, zda nový systém zahrnuje rozdílné zacházení na základě věku ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení se „zásadou rovného zacházení“ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 této směrnice. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice upřesňuje, že pro účely odstavce 1 se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 téže směrnice.

29.

Přestože nový systém zavedený rakouským zákonodárcem nyní umožňuje započtení dob služby získaných zaměstnanci před dovršením 18 let, i nadále podle mého názoru jiným způsobem zachovává rozdílné zacházení na základě věku.

30.

Jak bylo uvedeno výše, nový systém spojuje určení nového rozhodného data, při němž se započítávají doby služby získané před dovršením 18 let, se zpomalením postupu v prvních služebních stupních. Z písemných odpovědí, které na žádost Soudního dvora poskytli zúčastnění, vyplývá, že v rámci nového systému musí být individuální datum rozhodné pro služební postup nově určeno u všech zaměstnanců a důchodců ÖBB, kteří nastoupili do služby nebo byli zaměstnáni u ÖBB do 31. prosince 2004. Určení nového rozhodného data má za následek to, že se služební postup dotyčných zaměstnanců, jenž plyne z § 53a odst. 2 bodu 1 BBG, zpomalí.

31.

Nový systém se tedy zdánlivě vztahuje na všechny zaměstnance, takže podle všeho rovnocenně odstraňuje dříve existující diskriminace na základě věku.

32.

Jak však správně poukazují G. Starjakob a Komise, nový systém se má prostřednictvím jednotlivých ustanovení § 53a BBG patrně vztahovat především na zaměstnance, kteří byli dříve diskriminováni.

33.

Jak uvádí sama rakouská vláda, aby se totiž předešlo tomu, že určení nového data rozhodného pro služební postup, spojené se zpomalením služebního postupu, bude mít za následek zhoršení situace dotyčného zaměstnance, § 53a odst. 2 bod 3 BBG stanoví, že nové určení individuálního data rozhodného pro služební postup není účinné, pokud by znamenalo zhoršení platové situace oproti dřívějšímu určení tohoto data. V takovémto případě se neuplatní ani služební postup prodloužený o tři roky.

34.

Je tedy nesporné, že prodloužení prvních tří dob vyžadovaných pro služební postup se vztahuje pouze na zaměstnance, jejichž datum rozhodné pro služební postup musí být přepočteno.

35.

Vzhledem k doložce o zachování nabytých práv, obsažené v § 53a odst. 2 bodu 3 BBG, je přitom pravděpodobné, že u zaměstnanců, kteří uplatnili doby služby získané po dovršení 18 let a nezískali doby služby, jež mohou uplatnit, před dovršením tohoto věku, nebude vypočteno nové rozhodné datum, a tudíž se u nich doba vyžadovaná pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů neprodlouží o jeden rok. Pro zaměstnance, kteří všechny započitatelné doby služby získali po dovršení 18 let, by totiž prodloužení dob vyžadovaných pro služební postup znamenalo snížení platu v důsledku přeřazení do nižších stupňů platové tabulky.

36.

Podle doložky o zachování nabytých práv by se tak se zaměstnanci, kteří se ohledně dob služby, jež mohou být u téhož zaměstnavatele uplatněny, nacházejí ve srovnatelné situaci, mohlo zacházet rozdílně, pokud jde o délku dob vyžadovaných pro služební postup, podle toho, zda jejich rozhodné datum musí být přepočteno či nikoli.

37.

Vnitřní logika nového systému, který spojuje určení nového rozhodného data s jednoročním prodloužením doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů, ve spojení s doložkou o zachování nabytých práv, tedy de facto zachovává rozdílné zacházení mezi zaměstnanci, kteří získali doby služby před dovršením 18 let, a zaměstnanci, kteří všechny započitatelné doby služby získali po dovršení tohoto věku. Pouze první kategorie zaměstnanců, u nichž se bude počítat nové rozhodné datum, bude totiž v praxi dotčena jednoročním prodloužením doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů.

38.

Z toho vyplývá, že v novém systému nadále přetrvává rozdílné zacházení, jež se přímo zakládá na kritériu věku ve smyslu čl. 2 odst. 1 a 2 písm. a) směrnice 2000/78. V konečném důsledku je na předkládajícím soudu, kterému přísluší vyložit ustanovení vnitrostátního práva, aby ověřil, zda nový systém skutečně zahrnuje takové rozdílné zacházení na základě věku.

39.

Zadruhé je třeba zkoumat, zda lze toto rozdílné zacházení odůvodnit s ohledem na čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

40.

První pododstavec tohoto ustanovení uvádí, že členské státy mohou stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

41.

Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členské státy mohou podle čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2000/78 stanovit opatření zahrnující rozdílné zacházení na základě věku. Členské státy mají značný prostor pro uvážení nejen ohledně toho, zda sledovat určitý cíl v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti, ale i ve vymezení opatření k dosažení tohoto cíle ( 11 ).

42.

S ohledem na tyto zásady je třeba ověřit, zda § 53a BBG, konkrétně odst. 2 bod 3, v rozsahu, v němž umožňuje, aby se na zaměstnance, kteří všechny započitatelné doby služby získali po dovršení 18 let, nevztahovalo jednoroční prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů, je opatření, které sleduje legitimní cíl a je k uskutečnění tohoto cíle přiměřené a nezbytné.

43.

Z vysvětlení poskytnutých Soudnímu dvoru vyplývá, že nový systém má sladit několik cílů, a sice rozdílné zhodnocení odborné praxe získané na začátku kariéry, finanční neutralitu dané reformy a ochranu nabytých práv.

44.

Pokud jde o cíl rozdílného zhodnocení odborné praxe získané na začátku kariéry, je třeba uvést, že volbě rakouského zákonodárce prodloužit o jeden rok dobu vyžadovanou pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů, nelze jako takové podle mého názoru nic vytknout. Kromě toho, že toto rozhodnutí spadá podle mého názoru do rozhodovací pravomoci tohoto zákonodárce v oblasti sociální politiky, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že odměňování nabyté praxe, která zaměstnanci umožňuje, aby lépe plnil své úkoly, je obecně legitimním cílem platové politiky ( 12 ). Zaměstnavatel se podle mého názoru může rozhodnout, že odbornou praxi získanou na začátku kariéry zhodnotí odlišně, což se v daném případě projevuje zpomalením služebního postupu na začátku kariéry. Tato praxe bude postupně lépe zhodnocována v závislosti na tom, jak se dotyčný zaměstnanec začlení do pracovního prostředí a zlepší svoji výkonnost.

45.

Podle samotného znění čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 je ještě třeba ověřit, zda jsou v rámci široké posuzovací pravomoci přiznané členským státům prostředky k dosažení uvedeného cíle přiměřené a nezbytné.

46.

Jak v tomto ohledu správně uvádí Komise, zjištění rozdílného zacházení, které přetrvává mezi zaměstnanci, jež získali všechny doby služby po dovršení 18 let, a těmi, kteří získali doby služby před dovršením tohoto věku, stačí k prokázání, že cíl spočívající v rozdílném zhodnocení odborné praxe získané na začátku kariéry není v souladu se zásadou proporcionality, která vyžaduje, aby takový cíl byl naplňován koherentním a systematickým způsobem ( 13 ).

47.

Vyloučení jednoročního prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů u zaměstnanců, kteří všechny doby služby získali po dovršení 18 let, totiž samo o sobě dokládá, že cíl spočívající v rozdílném zhodnocení odborné praxe získané na začátku kariéry není naplňován koherentním a systematickým způsobem. Zjednodušeně řečeno se ve skutečnosti nejedná o opravdový cíl sledovaný rakouským zákonodárcem.

48.

Z průzkumu přípravných prací týkajících se § 53a BBG vychází najevo, že rakouský zákonodárce měl při zavedení nového systému především v úmyslu zajistit neutralitu reformy z hlediska nákladů. Právě tento cíl vedl zákonodárce k tomu, že určení nového rozhodného data spojil s jednoročním prodloužením doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů.

49.

Rakouská vláda ve svém vyjádření uvádí, že novou právní úpravu vztahující se na zaměstnance ÖBB je třeba chápat v kontextu mnohých dalších opatření, jejichž cílem je odstranit z rakouského právního řádu neodůvodněnou diskriminaci na základě věku. Upřesňuje, že z důvodu rozsudku Hütter ( 14 ) byla obdobná opatření nutná pro zaměstnance jiných veřejnoprávních podniků na úrovni spolkového státu, Länder a územně samosprávných celků. Podle této vlády se tato opatření týkají půl milionu zaměstnanců, tj. osminy rakouského obyvatelstva v produktivním věku.

50.

Rakouská vláda tvrdí, že by započtení všech dřívějších dob služby bez současné změny rychlosti služebního postupu vedlo k dodatečným výdajům představujícím několik procent hospodářské výkonnosti Rakouské republiky, což by pro tento členský stát bylo neúnosné.

51.

Jsem názoru, že tyto argumenty rakouské vlády nemohou obstát. Soudní dvůr totiž již rozhodl, že i když rozpočtové důvody mohou být základem volby sociální politiky členského státu a mohou mít vliv na povahu nebo rozsah opatření, která chce tento stát přijmout, nemohou takové důvody samy o sobě představovat legitimní cíl ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 ( 15 ).

52.

Konečně, pokud jde o cíl spočívající v zachování nabytých práv zaměstnanců, kteří nebyli diskriminováni na základě věku, je třeba konstatovat, že ochrana práv nabytých určitou kategorií osob představuje naléhavý důvod obecného zájmu ( 16 ). Mám za to, že tento cíl představuje též legitimní cíl ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

53.

Doložka o zachování nabytých práv obsažená v § 53a odst. 2 bodu 3 BBG je s to tohoto cíle dosáhnout, neboť brání tomu, aby v důsledku určení nového rozhodného data došlo ke snížení platů.

54.

Je však třeba ověřit, zda tato doložka nejde nad rámec toho, co je k dosažení uvedeného cíle nezbytné.

55.

Připomínám, že účinkem tohoto ustanovení je vyloučit určení nového rozhodného data a prodloužení dob vyžadovaných pro služební postup, pokud toto určení vede ke snížení platů zaměstnanců ÖBB, což se v praxi patrně týká převážně, ne-li výlučně těch zaměstnanců, s nimiž nebylo zacházeno diskriminačně, tj. zaměstnance, kteří všechny doby služby získali po dovršení 18 let.

56.

Stejně jako Komise jsem i já názoru, že zamýšleného výsledku, tj. zachování dřívějšího odměňování zaměstnanců, s nimiž nebylo diskriminačně zacházeno, mohlo být dosaženo bez toho, aby se u této kategorie zaměstnanců vyloučilo jednoroční prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů.

57.

Kromě toho, že by jednotné uplatňování takovéhoto prodloužení umožnilo prokázat soudržnost nového systému z hlediska cíle spočívajícího v rozdílném zhodnocení odborné praxe získané na začátku kariéry, by rakouský zákonodárce mohl naplnit cíl spočívající v ochraně práv nabytých zaměstnanci, s nimiž nebylo diskriminačně zacházeno, zavedením přechodného režimu. V tomto ohledu upřesňuji, že takový systém, jaký je upraven v § 53a BBG, nepředstavuje v žádném případě přechodný režim, neboť má upravovat služební postup zaměstnanců, na které se vztahuje, až do doby, kdy tito zaměstnanci dosáhnou posledního stupně v platové tabulce.

58.

Zavedení skutečného přechodného režimu by mohlo umožnit, že navzdory jednoročnímu prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů by si zaměstnanci, kteří všechny doby služby získali po dovršení 18 let, zachovali po přechodnou dobu stejný plat.

59.

Konkrétně, uplatnění jednoročního prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů na zaměstnance, s nimiž nebylo zacházeno diskriminačně, aniž by bylo nové rozhodné datum stanoveno na dřívější datum, by mělo za následek přeřazení těchto zaměstnanců do nižšího platového stupně. Toto přeřazení do nižšího platového stupně by bez doprovodných opatření nevyhnutelně vedlo ke snížení jejich platů. K vyvážení této nevýhody by přitom takové doprovodné opatření mohlo spočívat v tom, že by po určitou přechodnou dobu byly platy, které tito zaměstnanci dříve pobírali, zachovány až do doby, kdy tito zaměstnanci znovu dosáhnou zařazení, které odpovídá jejich zařazení před reformou. Jinými slovy řečeno, jak vysvětluje Komise ve svém vyjádření, platy zaměstnanců, kteří by z důvodu prodloužení dob vyžadovaných pro služební postup tratili na platu, by se nezměnily díky tomu, že by se oddělily od platového stupně, do kterého by byli uvedení zaměstnanci skutečně zařazeni, a to až do doby, kdy by tito zaměstnanci dosáhli stupně odpovídajícího tomuto platu.

60.

Takovýto přechodný režim by sice po několik let zmrazil platy nediskriminovaných zaměstnanců. Avšak kromě toho, že by toto období bylo velmi krátké, neboť by pravděpodobně nepřesáhlo tři roky, takovýto režim podle mého názoru nadměrně nezasahuje do práv zaměstnanců a byl by uspokojivým kompromisem k dosažení rovnováhy mezi odstraněním diskriminace na základě věku a ochranou práv nabytých nediskriminovanými zaměstnanci.

61.

Vzhledem k těmto skutečnostem mám za to, že § 53a odst. 2 bod 3 BBG jde v rozsahu, v němž má za následek, že jednoroční prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů se neuplatní na zaměstnance, kteří všechny doby služby získali po dovršení 18 let, nad rámec toho, co je k dosažení cíle ochrany nabytých práv těchto zaměstnanců nezbytné.

62.

Z předcházejících úvah vyplývá, že článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření, jaké je dotčeno v původním řízení, podle kterého zaměstnanci, kteří získali doby služby před dovršením 18 let, mohou tyto doby uplatnit s podmínkou, že doba vyžadovaná pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů se prodlouží o jeden rok, kdežto u zaměstnanců, kteří všechny započitatelné doby služby získali po dovršení 18 let, se takovéto prodloužení v praxi neuplatňuje.

63.

Nyní se budu zabývat právními následky, které předkládající soud musí podle mého názoru vyvodit z přetrvávající diskriminace na základě věku v novém systému.

64.

Na úvod je třeba připomenout povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva, která vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co je v jejich pravomoci, přičemž vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost směrnice 2000/78 a došly k výsledku, který bude v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí ( 17 ).

65.

Nelze-li vnitrostátní právní úpravu vykládat a uplatňovat v souladu s požadavky této směrnice, je třeba též připomenout, že podle zásady přednosti unijního práva, která se vztahuje rovněž na zásadu zákazu diskriminace na základě věku, musí být použití ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s unijním právem a spadá do oblasti jeho působnosti, vyloučeno ( 18 ).

66.

Podle ustálené judikatury mimoto platí, že jakmile vnitrostátní právo stanoví v rozporu s unijním právem rozdílné zacházení s několika skupinami osob a dokud nebyla přijata opatření znovu nastolující rovné zacházení, lze dodržení zásady rovnosti zaručit pouze tím, že osobám patřícím do znevýhodněné kategorie jsou přiznány stejné výhody, jako jsou ty, jichž požívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie ( 19 ). Soudní dvůr též upřesnil, že režim uplatňovaný na členy zvýhodněné skupiny, zůstává v případě, že nedochází ke správnému uplatňování unijního práva, jediným platným referenčním systémem.

67.

Z této judikatury vyplývá, že dokud nebyl systém, jenž odstraňuje diskriminaci na základě věku v souladu se směrnicí 2000/78 zaveden, vnitrostátní soud je povinen vyloučit uplatnění všech diskriminačních vnitrostátních ustanovení, aniž je předtím povinen navrhnout zrušení těchto ustanovení zákonodárcem nebo jejich zrušení vyčkat, a uplatnit na členy znevýhodněné skupiny stejný režim, jaký se uplatní na osoby druhé skupiny.

68.

Podle mého názoru toto v rámci sporu v původním řízení tudíž znamená určení nového data pro služební postup na 22. června 1985, aniž se uplatní jednoroční prodloužení doby vyžadované pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů. Podle údajů poskytnutých předkládajícím soudem z toho pro období od listopadu 2007 do června 2012 vyplývá platový rozdíl ve prospěch G. Starjakoba v hrubé výši 3963,75 eur.

69.

Může-li se G. Starjakob na základě výše citované judikatury právem domáhat nároku na zaplacení platového rozdílu, podotýkám, že se též může domáhat přiznání finanční náhrady na základě vnitrostátních ustanovení provádějících směrnici 2000/78, zejména ustanovení provádějících článek 17 této směrnice.

70.

Jak Soudní dvůr uvedl v rozsudku Asociaţia Accept ( 20 ), článek 17 směrnice 2000/78 svěřuje členským státům úlohu, aby stanovily systém sankcí za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice a přijaly všechna opatření nezbytná k zajištění uplatňování takových sankcí. Ačkoliv tento článek neukládá konkrétní sankce, uvádí, že sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice musí být účinné, přiměřené a odrazující ( 21 ).

71.

Podle Soudního dvora musí systém sankcí zavedený k provedení článku 17 směrnice 2000/78 do právního řádu členského státu souběžně s opatřeními přijatými k provedení článku 9 téže směrnice zajišťovat zejména skutečnou a účinnou právní ochranu práv, která z ní vyplývají. Sankce musí být přiměřené závažnosti porušení, které postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musejí respektovat obecnou zásadu proporcionality ( 22 ). V každém případě nelze čistě symbolickou sankci považovat za slučitelnou se správným a účinným provedením směrnice 2000/78 ( 23 ).

72.

Jistěže platí, že článek 17 směrnice 2000/78 ponechává členským státům k sankcionování porušení zákazu diskriminace svobodu volby mezi různými řešeními vhodnými k uskutečnění jejího cíle ( 24 ).

73.

Jakmile se však členský stát rozhodl pro určitý systém sankcí, je povinen jej uplatňovat v souladu s požadavky unijního práva.

74.

Konkrétně, rozhodl-li se členský stát sankcionovat porušení zákazu diskriminace přiznáním náhrady, tato náhrada musí být podle Soudního dvora každopádně přiměřená vzniklé škodě, aby byla zaručena její účinnost a odrazující účinek, a musí tedy jít nad rámec čistě symbolické náhrady ( 25 ). Přísluší vnitrostátnímu soudu, za plného využití posuzovací pravomoci přiznané mu vnitrostátním právem, vykládat a uplatňovat ustanovení zákona provádějícího směrnici v souladu s požadavky unijního práva ( 26 ).

75.

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba zdůraznit, že § 26 odst. 2 zákona o rovném zacházení, který – jak bylo potvrzeno na jednání – provádí do rakouského právního řádu článek 17 směrnice 2000/78, stanoví nárok diskriminovaných zaměstnanců na to, aby jim zaměstnavatel zaplatil platový rozdíl vzniklý v důsledku diskriminace, jakož i náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu.

76.

Nárok na zaplacení platového rozdílu vzniklého v důsledku diskriminace na základě věku je tudíž rakouskými právními předpisy, které provádí směrnici 2000/78, výslovně upraven, takže nevidím žádný způsob, jak by se ve sporu v původním řízení mohl zaměstnavatel této povinnosti vyhnout. Navíc § 26 odst. 2 zákona o rovném zacházení též stanoví, že takový zaměstnanec, jako je G. Starjakob, se může domáhat náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu.

77.

Je zcela samozřejmé, že zaplacení platového rozdílu, kterého se G. Starjakob domáhá, předpokládá jeho spolupráci. Ačkoli od něj nelze podle mého názoru vyžadovat spolupráci – v tom smyslu, že předloží důkazy vztahující se k dobám služby získaným před dovršením 18 let – v rámci nového systému, který podle výše uvedeného zachovává diskriminaci na základě věku, je naproti tomu povinen předat takovéto důkazy předkládajícímu soudu.

78.

Nyní přezkoumám šestou a sedmou otázku, týkající se slučitelnosti promlčecích lhůt stanovených rakouským právem s unijním právem.

79.

Je třeba odlišovat dvě promlčecí lhůty.

80.

Na jedné straně rakouská právní úprava stanoví třicetiletou promlčecí lhůtu pro právo zaměstnance na požádání o přehodnocení dob služby, které mají být započteny za účelem určení data rozhodného pro služební postup ( 27 ). Ze spisu vyplývá, že žádost G. Starjakoba není touto třicetiletou promlčecí lhůtou dotčena.

81.

Na druhé straně rakouské právo stanoví tříletou promlčecí lhůtu pro mzdové pohledávky vzniklé v důsledku diskriminace ( 28 ).

82.

Z ustálené judikatury vyplývá, že při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění plné ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) ( 29 ).

83.

Šestou otázkou předkládající soud v podstatě žádá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda unijní právo, konkrétně zásada efektivity, implikuje, že lhůta k promlčení práv, jež mají základ v unijním právu, začíná běžet až od vydání rozsudku Soudního dvora, který objasňuje právní situaci.

84.

Odpověď na tuto otázku vyplývá z rozsudku Pohl ( 30 ), v němž Soudní dvůr ohledně třicetileté promlčecí lhůty rozhodl, že unijní právo, a zejména zásada efektivity nebrání vnitrostátní právní úpravě, která podřizuje třicetileté promlčecí lhůtě, jež počíná běžet ode dne uzavření smlouvy, na jejímž základě byl stanoven rozhodný den pro platový postup, nebo ode dne zařazení do nesprávného platového stupně, právo zaměstnance požadovat přehodnocení dob zaměstnání, které se musejí započíst pro účely stanovení tohoto rozhodného dne.

85.

K učinění tohoto závěru Soudního dvůr upřesnil, že počátek běhu promlčecí lhůty spadá v zásadě do působnosti vnitrostátního práva a že případné rozhodnutí Soudního dvora o porušení unijního práva v zásadě nemá na tento počátek běhu vliv ( 31 ). Soudní dvůr z toho vyvodil, že data vyhlášení rozsudků Österreichischer Gewerkschaftsbund ( 32 ) a Hütter ( 33 ) nemají vliv na počátek běhu třicetileté promlčecí lhůty, a jsou tudíž irelevantní pro posouzení, zda byla v rámci věci, v níž byl vydán rozsudek Pohl ( 34 ), dodržena zásada efektivity.

86.

Toto řešení lze podle mého názoru vztáhnout i na tříletou promlčecí lhůtu, které podléhají mzdové pohledávky vzniklé v důsledku diskriminace. Unijní právo tedy vůbec nevyžaduje, aby použití této lhůty bylo závislé na datu vyhlášení rozsudku Hütter ( 35 ), tj. 18. června 2009.

87.

Podle zásady procesní autonomie mohl však rakouský zákonodárce volně zohlednit, jak to učinil v § 53a odst. 5 BBG, datum vyhlášení rozsudku Hütter ( 36 ), k zastavení běhu tříleté promlčecí lhůty.

88.

Konečně sedmou otázkou předkládající soud v podstatě žádá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda zásada rovnocennosti vyžaduje, aby se zastavení běhu promlčecí lhůty pro mzdové pohledávky vzniklé v důsledku určení nového data rozhodného pro služební postup v rámci nového systému, která je stanovena v § 53a odst. 5 BBG, vztahovalo i na žaloby na zaplacení platového rozdílu plynoucího z dřívějšího systému, jež zakládal diskriminaci na základě věku.

89.

Připomínám, že podle § 53a odst. 5 BBG „[p]ro mzdové pohledávky vyplývající z nového určení data rozhodného pro služební postup se doba od 18. června 2009 do dne zveřejnění spolkového zákona zveřejněného v BGBl. I, 129/2011 nebere v úvahu při výpočtu tříleté promlčecí lhůty“.

90.

Na základě přednosti unijního práva je vnitrostátní soud povinen vyloučit použití pouze těch ustanovení vnitrostátního práva, která jsou s unijním právem v rozporu. Jak bylo uvedeno výše, vnitrostátní soud musí sice vyloučit použití ustanovení § 53a BBG, jejichž následkem je přetrvávající diskriminace na základě věku, to však neplatí pro ustanovení, která jsou, jako § 53a odst. 5 BBG, s unijním právem v souladu. Toto ustanovení nového systému je tudíž podle mého názoru plně použitelné ve sporu v původním řízení.

91.

S ohledem na předcházející úvahy navrhuji odpovědět na předběžné otázky položené Oberster Gerichtshof následovně:

Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření, jaké je dotčeno v původním řízení, podle kterého zaměstnanci, kteří získali doby služby před dovršením 18 let, mohou tyto doby uplatnit s podmínkou, že doba vyžadovaná pro služební postup do každého z prvních tří platových stupňů se prodlouží o jeden rok, kdežto u zaměstnanců, kteří všechny započitatelné doby služby získali po dovršení 18 let, se takovéto prodloužení v praxi neuplatňuje.

Dokud nebyl systém, jenž odstraňuje diskriminaci na základě věku v souladu se směrnicí 2000/78 zaveden, vnitrostátní soud je povinen vyloučit uplatnění všech diskriminačních vnitrostátních ustanovení, aniž je předtím povinen navrhnout zrušení těchto ustanovení vnitrostátním zákonodárcem nebo jejich zrušení vyčkat, a uplatnit na členy znevýhodněné skupiny stejný režim, jaký se uplatní na osoby druhé skupiny.

Vnitrostátnímu soudu přísluší uplatnit na takovou situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, vnitrostátní právní předpisy, které do vnitrostátního práva provádějí směrnici 2000/78, zejména ustanovení těchto právních předpisů provádějící článek 17 této směrnice.

Unijní právo nebrání tomu, aby se na mzdové pohledávky vzniklé v důsledku diskriminace na základě věku použila tříletá promlčecí lhůta, ani tomu, aby vnitrostátní zákonodárce rozhodl o zastavení běhu této lhůty po období od 18. června 2009, tj. data vyhlášení rozsudku Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), do data zveřejnění vnitrostátního právního předpisu upravujícího započítávání dob služby získaných před dovršením 18 let.