Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věcech T‑566/11 a T‑567/11,

Viejo Valle, SA, se sídlem v L’Olleria (Španělsko), zastoupená I. Temiño Cenicerosem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému V. Melgar, jako zmocněnkyní,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

Établissements Coquet, se sídlem v Saint-Léonard-de-Noblat (Francie), zastoupená C. Bouchenardem, advokátem,

jejichž předmětem jsou žaloby podané proti rozhodnutím třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 29. července 2011 (věci R 1054/2010-3 a R 1055/2010‑3), týkajícím se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Établissements Coquet a Viejo Valle, SA,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení N. J. Forwood, předseda, F. Dehousse (zpravodaj) a J. Schwarcz, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s přihlédnutím k žalobám došlým kanceláři Tribunálu dne 31. října 2011,

s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobám došlým kanceláři Tribunálu dne 9. března 2012,

s přihlédnutím k vyjádřením vedlejší účastnice k žalobám došlým kanceláři Tribunálu dne 16. února 2012,

s přihlédnutím k návrhu předloženému žalobkyní na spojení věcí T‑566/11 a T‑567/11,

s přihlédnutím k vyjádření OHIM a vedlejší účastnice ke spojení věcí T‑566/11 a T‑567/11,

s přihlédnutím k novému přidělení věcí druhému senátu a novému soudci zpravodaji,

s přihlédnutím k rozhodnutím ze dne 26. února 2013 o zamítnutí návrhů na přerušení řízení podaných žalobkyní,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žaloby projedná bez ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

Skutečnosti předcházející sporu

1. Žalobkyně, společnost Viejo Valle, SA, je majitelkou (průmyslových) vzorů Společenství zapsaných pod čísly 384912-0001 a 384912-0009, jejichž přihláška byla podána u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) dne 9. srpna 2005 a které byly zveřejněny ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství dne 18. října 2005 [dále jen „zpochybněné (průmyslové) vzory“].

2. Zpochybněné (průmyslové) vzory se podle znění přihlášek (průmyslového) vzoru vztahují na kusy nádobí a jsou znázorněny následovně:

– pokud jde o (průmyslový) vzor Společenství zapsaný pod číslem 384912‑0001:

>image>1

– pokud jde o (průmyslový) vzor Společenství zapsaný pod číslem 384912‑0009:

>image>2

3. Dne 30. září 2008 vedlejší účastnice, společnost Établissements Coquet, podala u OHIM návrhy na prohlášení neplatnosti zpochybněných (průmyslových) vzorů. Tyto návrhy na prohlášení neplatnosti byly založeny na čl. 25 odst. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. L 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).

4. Na podporu svých návrhů na prohlášení neplatnosti vedlejší účastnice uplatnila vůči zpochybněným (průmyslovým) vzorům dva kusy nádobí, a sice šálek s podšálkem [pokud jde o (průmyslový) vzor zapsaný pod číslem 384912‑0001] a vypouklý talíř [pokud jde o (průmyslový) vzor zapsaný pod číslem 384912‑0009], náležející do její kolekce „Hemisféra“, vzor „Satén“, pro něž vedlejší účastnice požadovala ochranu z titulu autorského práva podle francouzských právních předpisů.

5. Vedlejší účastnice ke svým návrhům na prohlášení neplatnosti přiložila následující fotografie:

– pokud jde o návrh na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného pod číslem 384912‑0001:

>image>3

– pokud jde o návrh na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného pod číslem 384912‑0009:

>image>4

6. Rozhodnutími ze dne 7. dubna 2010 zrušovací oddělení prohlásilo neplatnost zpochybněných (průmyslových) vzorů na základě čl. 25 odst. 1 písm. f) nařízení č. 6/2002.

7. Dne 10. června 2010 podala žalobkyně k OHIM proti rozhodnutím zrušovacího oddělení odvolání.

8. Třetí odvolací senát OHIM dvěma rozhodnutími ze dne 29. července 2011 (věci R 1054/2010‑3 a R‑1055/2010‑3) (dále jen „napadená rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítl.

9. Zaprvé měl odvolací senát za to, že stanovisko žalobkyně, podle něhož vedlejší účastnice dostatečně neidentifikovala chráněné dílo, a nesplňuje tedy podmínky čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu iii) nařízení Komise (ES) č. 2245/2002 ze dne 21. října 2002, kterým se provádí nařízení č. 6/2002 (Úř. věst. L 341, s. 28; Zvl. vyd. 13/31, s. 14), je zjevně neopodstatněné.

10. Zadruhé měl odvolací senát za to, že tvrzení žalobkyně, podle něhož vedlejší účastnice nepředložila informace prokazující, že vlastní autorské právo, není opodstatněné.

11. Zatřetí odvolací senát přezkoumal stanovisko žalobkyně, podle něhož kusy nádobí uplatněné vedlejší účastnicí na p odporu jejích návrhů na prohlášení neplatnosti nelze chránit autorským právem, nýbrž jde o průmyslové výtvory, které lze chránit pouze právní úpravou týkající se (průmyslových) vzorů.

12. Odvolací senát v první řadě uvedl, že díly uplatněnými vedlejší účastnicí nejsou samotné kusy nádobí (šálek s podšálkem a vypouklý talíř), ale dekorativní rýhy nacházející se na stěnách těchto kusů nádobí. Vedlejší účastnice vždy jasně uváděla, že žalobkyni nevytýká používání tvarů kusů nádobí, ale používání dekorace nacházející se na těchto kusech nádobí, přičemž tuto dekoraci lze chránit jako dílo.

13. Dále odvolací senát uvedl, že vedlejší účastnice prokázala, že průmyslový charakter díla uplatněný žalobkyní nepředstavuje důvod pro zamítnutí ochrany z titulu autorského práva.

14. Podle odvolacího senátu dílo spočívá v dekoraci kusů nádobí tak, že je na celé vnější části šálku a téměř na všech vnitřních stranách podšálku a vypouklého talíře, s výjimkou centrálního zaoblení, aplikován motiv tenkých, rovnoběžných a soustředných rýh téže tloušťky, které nejsou přerušované. Tato dekorace umožňuje tyto kusy nádobí rozlišit a propůjčuje jim dostatečně originální charakter k odůvodnění jejich právní ochrany podle francouzských právních předpisů.

15. Odvolací senát uvedl, že žalobkyně nevysvětlila důvody, pro něž tato dekorace nemůže spadat pod autorské právo. Žalobkyně namítá nedostatek „uměleckého“ charakteru, to však nepředstavuje relevantní kritérium. Namítá nedostatek originality, avšak v tomto ohledu neposkytuje důkaz.

16. Odvolací senát měl za to, že v konečném výsledku povrchová úprava kusů nádobí uplatněná vedlejší účastnicí spadá do kategorie výtvorů, které jsou schopny odrážet osobnost jejich autora, a  je proto chráněna autorským právem podle francouzských právních předpisů.

17. Začtvrté odvolací senát přezkoumal argumenty žalobkyně týkající se užívání chráněného díla v rámci systému Společenství (průmyslových) vzorů, a sice argumenty, podle nichž ze srovnání dotčených kusů nádobí jako celku vyplývají významné odlišnosti mezi nimi a zároveň je třeba zohlednit míru volnosti původce (průmyslového) vzoru.

18. Odvolací senát uvedl, že se tyto argumenty týkají jiného důvodu neplatnosti, stanoveného v článku 6 nařízení č. 6/2002, než je uplatněný důvod. K přezkoumání důvodu neplatnosti uplatněného v projednávané věci není nezbytné srovnávat kusy nádobí jako celek, ale pouze určit, zda ve zpochybněných (průmyslových) vzorech došlo k užití díla chráněného autorským právem. Odlišné tvary těchto kusů nádobí postrádají relevanci. Naproti tomu je relevantní, že ve zpochybněných (průmyslových) vzorech je možné jasně rozpoznat zaprvé přítomnost chráněného díla, a sice téhož vzoru rýh, a zadruhé to, že tyto rýhy pokrývají tytéž části kusů nádobí. Právě v souhrnu obou těchto charakteristických rysů se projevuje tvůrčí obsah staršího díla, které bylo ve zpochybněných (průmyslových) vzorech reprodukováno – nebo „použito“ – neoprávněně.

19. Odvolací senát v důsledku toho odvolání žalobkyně zamítl.

Návrhová žádání účastníků řízení

20. Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

– prohlásil přílohy přiložené k žalobám za přípustné;

– zrušil napadená rozhodnutí;

– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

21. OHIM v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

– přílohy B 7 až B 14 přiložené k žalobě ve věci T‑566/11 a přílohy B 7 až B 15 přiložené k žalobě ve věci T‑567/11 prohlásil za nepřípustné;

– zamítl žaloby;

– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

22. Vedlejší účastnice v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

– přílohy B 7 až B 14 přiložené k žalobě ve věci T‑566/11 a přílohy B 7 až B 17 přiložené k žalobě ve věci T‑567/11 prohlásil za nepřípustné;

– zamítl žaloby;

– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Právní otázky

23. S ohledem na návrh na spojení věcí předložený žalobkyní a vyjádření ostatních účastníků je třeba projednávané věci spojit pro účely rozsudku podle článku 50 jednacího řádu Tribunálu.

24. Žalobkyně uplatňuje různé důvody a argumenty, které mohou být shrnuty následovně.

25. V rámci prvního žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu iii) nařízení č. 2245/2002, žalobkyně v podstatě uvádí, že vedlejší účastnice nepředložila požadované informace týkající se chráněných děl.

26. Žalobkyně dále v návaznosti na tento první žalobní důvod konstatuje, že neexistuje autorské právo z důvodu staršího zpřístupnění děl a z důvodu, že nejsou originální.

27. V rámci druhého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 25 odst. 1 písm. f) nařízení č. 6/2002, žalobkyně v podstatě uvádí, že odvolací senát měl neprávem za to, že zpochybněné (průmyslové) vzory zahrnují neoprávněné užívání děl vedlejší účastnice.

28. Úvodem je třeba vyjádřit se k přípustnosti a případně k relevanci některých písemností předložených žalobkyní jako příloha jejích žalob a návrhů na přerušení řízení.

K přípustnosti a relevanci některých písemností předložených v přílohách žalob a návrhů na přerušení řízení

29. Žalobkyně předložila poprvé před Tribunálem dokumenty pocházející z internetových stránek jiných podniků v odvětví nádobí, z internetových stránek muzeí nebo novin (přílohy B 7 až B 14 žaloby ve věci T‑566/11; přílohy B 7 až B 17 žaloby ve věci T‑567/11), z nichž podle ní vyplývá, že jiné podniky před vedlejší účastnicí použily dekoraci nádobí prostřednictvím aplikace tenkých soustředných rýh na vnějším povrchu nádobí a že tato dekorace není nikterak originální, ale jde o praktiku používanou v každé době.

30. Žalobkyně z toho vyvodila, že vedlejší účastnice k dílům uplatněným na podporu svých návrhů na prohlášení neplatnosti ve skutečnosti nemá žádné autorské právo.

31. Kromě toho žalobkyně ve svých návrzích na přerušení řízení ze dne 3. prosince 2012 a 8. ledna 2013 předložila dva rozsudky francouzských soudů z listopadu a prosince 2012. V těchto rozsudcích měly dva francouzské soudy, u kterých vedlejší účastnice podala žalobu na porušení práv proti třetím osobám, týkající se týchž děl, jako jsou díla uplatňovaná vedlejší účastnicí v projednávané věci, za to, že vedlejší účastnice k těmto dílům nepožívá autorského práva.

32. Žalobkyně z toho vyvodila, že důvod neplatnosti, který vůči ní uplatnila vedlejší účastnice u OHIM, zanikl, a že je tedy třeba vzhledem k tomu, že se uvedené vnitrostátní rozsudky staly konečnými, projednávaným žalobám vyhovět a napadená rozhodnutí zrušit.

33. OHIM a vedlejší účastnice přípustnost písemností předložených žalobkyní před Tribunálem a stanovisko žalobkyně zpochybňují.

34. Pokud jde nejprve o písemnosti předložené žalobkyní v přílohách B 7 až B 14 žaloby ve věci T‑566/11 a v přílohách B 7 až B 17 žaloby ve věci T‑567/11, je třeba uvést, že představují nové skutečnosti, které odvolací senát neměl k dispozici.

35. Tyto písemnosti předložené poprvé před Tribunálem nemohou být vzaty v úvahu. Žaloba před Tribunálem se totiž týká kontroly legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM ve smyslu článku 61 nařízení č. 6/2002, takže funkcí Tribunálu není znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly poprvé předloženy až před ním. Je tedy třeba odmítnout výše uvedené dokumenty, aniž je nutné zkoumat jejich důkazní sílu [rozsudky Tribunálu ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM – PepsiCo (Vyobrazení kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, Sb. rozh. s. II‑981, bod 24, a ze dne 13. listopadu 2012, Antrax It v. OHIM – THC (Radiátory na topení), T‑83/11 a T‑84/11, bod 28; viz rovněž obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 2009, Fiorucci v. OHIM – Edwin (ELIO FIORUCCI), T‑165/06, Sb. rozh. s. II‑1375, body 21 a 22 a citovaná judikatura].

36. Pokud jde dále o rozsudky francouzských soudů předložené v přílohách návrhů na přerušení řízení, je třeba uvést, že i ony představují nové písemnosti, které OHIM neměl k dispozici. Okolnost, že tyto rozsudky byly vydány po napadených rozhodnutích, na tomto zjištění nic nemění.

37. Možnost odkazovat na vnitrostátní rozsudky poprvé před Tribunálem však v judikatuře připomenuté v bodě 35 výše vyloučena není, jestliže se nejedná o to, že je odvolacímu senátu vytýkáno, že nezohlednil skutkové okolnosti v určitém vnitrostátním rozsudku, ale je mu vytýkáno, že porušil ustanovení nařízení č. 6/2002 a vnitrostátní judikatura je uplatňována na podporu tohoto žalobního důvodu [viz obdobně rozsudky Tribunálu ze dne 12. března 2008, Sebirán v. OHIM – El Coto De Rioja (Coto D’Arcis), T‑332/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 56; ze dne 17. června 2008, El Corte Inglés v. OHIM – Abril Sanchez a Ricote Saugar (BOOMERANG TV ), T‑420/03, Sb. rozh. s. II‑837, bod 37, a ze dne 12. listopadu 2008, Lego Juris v. OHIM – Mega Brands (Červená kostka lego), T‑270/06, Sb. rozh. s. II‑3117, body 23 až 25].

38. Z předcházejícího vyplývá, že ačkoli jsou rozsudky francouzských soudů předložené v příloze návrhů na přerušení řízení jasně nepřípustné, pokud jde o skutkové okolnosti, které zmiňují, jež odvolací senát neměl k dispozici, nepřípustné nejsou, pokud jde o to, že žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil ustanovení práva Evropské unie.

39. V projednávané věci žalobkyně tyto rozsudky předložila na podporu jediného argumentu, podle něhož „vzhledem k tomu, že vnitrostátní soud odmítl existenci jakéhokoli práva duševního vlastnictví týkajícího se výrobků používaných [vedlejší účastnicí] jako základ pro její návrhy na prohlášení neplatnosti, [...] důvod neplatnosti musí v plném rozsahu zaniknout, [...] neboť jinak by došlo k nezvratné újmě pro žalobkyni, která by ztratila své legitimní výhradní právo z důvodu staršího neexistujícího práva“.

40. Pokud jde o tento argument, je však třeba uvést, že jak v podstatě uvedla vedlejší účastnice, uvedené francouzské rozsudky platí pouze mezi účastníky vnitrostátních řízení a v rámci sporů mezi nimi týkajících se porušení práv z duševního vlastnictví. Tyto rozsudky tedy nemají – i pokud se staly konečnými – žádný deklaratorní dosah platný erga omnes, co se týče existence či neexistence autorského práva vedlejší účastnice.

41. Tyto rozsudky tedy – na rozdíl od konečných správních rozhodnutí přijatých v rámci systémů ochrany založených na správním podání a zápisu práva duševního vlastnictví – nemohou vést unijní soud k tomu, aby konstatoval zánik předmětu řízení a prohlásil, že nevydá rozhodnutí ve věci samé [pokud jde o případy nevydání rozhodnutí ve věci samé v návaznosti na zrušení namítaného práva vyplývajícího z ochranné známky, které bylo prohlášeno konečným rozhodnutím příslušného úřadu pro ochranné známky, jež je platné erga omnes, viz usnesení Tribunálu ze dne 26. června 2008, Pfizer v. OHIM – Isdin (FOTOPROTECTOR ISDIN), T‑354/07 až T‑356/07, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, a usnesení ze dne 27. února 2012, MIP Metro v. OHIM – Jacinto (My Little Bear), T‑183/11].

42. Jediný argument, který žalobkyně z těchto rozsudků vyvozuje, a tedy jediný důvod, pro který je předkládá, a sice skutečnost, že podle ní vedou automaticky k zániku základu pro návrhy vedlejší účastnice na prohlášení neplatnosti, je tak chybný.

43. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jiný argument žalobkyně vycházející z těchto rozsudků (v tomto smyslu viz rozsudek Coto D’Arcis, bod 37 výše, bod 57) a vzhledem k tomu, že Tribunálu nepřísluší, aby nahradil žalobkyni při vedení její žaloby (v tomto smyslu viz usnesení Tribunálu ze dne 29. listopadu 1993, Koelman v. Komise, T‑56/92, Recueil, s. II‑1267, bod 23, a rozsudek Tribunálu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, body 94 a 97), uvedené rozsudky francouzských soudů, které jsou již nepřípustné, pokud jde o skutkové okolnosti, které obsahují, nelze ve zbývající části zohlednit za účelem přezkoumání legality napadených rozhodnutí, a musejí být tedy považovány za postrádající relevanci.

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu iii) nařízení č. 2245/2002 v rozsahu, v němž vedlejší účastnice nepředložila požadované informace týkající se chráněných děl

44. Žalobkyně uvádí, že vedlejší účastnice nepředložila požadované informace týkající se chráněných děl. Vedlejší účastnice zejména neprokázala data vytvoření děl ani neuvedla, která fyzická osoba je jejich skutečným autorem.

45. Podle francouzských právních předpisů autorské právo vzniká na základě pouhého vytvoření díla a od okamžiku tohoto vytvoření. Je základní znát autorství díla a datum jeho vytvoření, aby bylo možné určit, zda je originální, a zda může být v důsledku toho chráněno, či zda naopak již bylo vytvořeno předtím jiným autorem. Stejně tak bylo rovněž třeba, aby byl předložen důkaz o převodu autorského práva z fyzické osoby, která je tvůrcem díla, na vedlejší účastnici.

46. OHIM a vedlejší účastnice stanovisko žalobkyně zpochybňují. Vedlejší účastnice poskytla nezbytné a dostatečné informace.

47. Z ustanovení čl. 25 odst. 1 písm. f) a odst. 3 nařízení č. 6/2002 ve spojení s čl. 28 odst. 1 písm. b) bodem iii) nařízení č. 2245/2002 vyplývá, zaprvé že (průmyslový) vzor Společenství je prohlášen za neplatný, pokud představuje neoprávněné užití díla chráněného autorským právem podle právních předpisů dotyčného členského státu, zadruhé že se této neplatnosti může domáhat pouze majitel autorského práva a zatřetí že tento návrh musí obsahovat vyobrazení a údaje týkající se chráněného díla, o které se návrh na prohlášení neplatnosti opírá, a údaje svědčící o tom, že navrhovatel je majitelem autorského práva.

48. Pokud jde nejprve o otázku, zda návrhy na prohlášení neplatnosti podané vedlejší účastnicí u OHIM obsahovaly vyobrazení a údaje týkající se chráněných děl, o která se návrhy na prohlášení neplatnosti opírají, měl odvolací senát správně za to, že vedlejší účastnice dostatečně splnila požadavky vyžadované v tomto ohledu čl. 28 odst. 1 písm. b) bodem iii) nařízení č. 2245/2002.

49. Vedlejší účastnice totiž ve svých návrzích na prohlášení neplatnosti ze dne 30. září 2008 přesně identifikovala díla uplatněná na podporu uvedených návrhů, a to jak prostřednictvím fotografií těchto děl, které byly přiloženy k uvedeným návrhům, tak prostřednictvím poskytnutých slovních popisů. Tyto popisy se týkaly jednak šálku bílé barvy, na jehož vnější části jsou tenké rýhy a jehož vnitřní část je hladká, spolu s podšálkem bílé barvy s širokým okrajem s rýhami, který mírně stoupá ke svému kraji a s plochou hladkou částí malých rozměrů, a jednak vypouklého talíře s velmi širokým, horizontálním a jemně rýhovaným okrajem, s úzkým zpevněním ve středu talíře, které je hladké a ve formě misky, přičemž tato výduť tvoří rovněž základ talíře.

50. Pokud jde dále o kritiku žalobkyně, podle níž vedlejší účastnice měla poskytnout data vytvoření děl, totožnost fyzické osoby, která je tvůrcem díla a důkaz o převodu jejích autorských práv na vedlejší účastnici, je třeba ji odmítnout z následujících důvodů.

51. Článek 25 odst. 3 nařízení č. 6/2002 a čl. 28 odst. 1 písm. b) bod iii) nařízení č. 2245/2002 vyžadují, aby osoba podávající návrh na prohl ášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství na základě autorského práva chráněného podle právních předpisů dotyčného členského státu byla vlastníkem tohoto autorského práva a aby OHIM předložila údaje prokazující tuto skutečnost.

52. Otázka, zda osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, je vlastníkem autorského práva ve smyslu tohoto ustanovení, jakož i otázka prokázání tohoto práva u OHIM nemůže pominout právní předpisy dotyčného členského státu, v projednávané věci francouzské právní předpisy, uplatňované na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti. Použitelné právní předpisy dotyčného členského státu je totiž třeba v tomto rámci zohlednit zejména k vymezení podmínek získání autorského práva k dílu uplatňovanému na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti a provedení důkazů o takovém právu [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 18. ledna 2012, Tilda Riceland Private v. OHIM – Siam Grains (BASmALI), T‑304/09, bod 22].

53. Ze spisu přitom vyplývá, že vlastníkem autorského práva ve francouzském právu je – není-li prokázáno jinak – ten, pod jehož jménem je dílo zpřístupněno.

54. Jak uvádějí OHIM a vedlejší účastnice, ačkoli francouzské právní předpisy stanoví, že „autor díla má k tomuto dílu již na základě jeho vytvoření výhradní nehmotné majetkové právo, kterého se lze dovolávat vůči všem“ [článek L. 111-1 francouzského zákoníku duševního vlastnictví (dále jen „ZDV“] a že „se má za to, že je dílo vytvořeno, nezávisle na jakémkoli zpřístupnění veřejnosti, v důsledku pouhé – byť nedokončené – realizace koncepce autora“ (článek L. 111-2 ZDV), rovněž totiž uvádějí, že „postavení autora náleží – není-li prokázáno jinak – tomu nebo těm, pod jehož nebo jejichž jménem je dílo zpřístupněno“ (článek L. 113-1 ZDV) a že „kolektivní dílo je – není-li prokázáno jinak – vlastnictvím fyzické či právnické osoby, pod jejímž jménem je zpřístupněno, přičemž této osobě přísluší autorská práva“ (článek L. 113-5 ZDV).

55. Vedlejší účastnice upřesňuje, že podle francouzské judikatury v případě, že se fyzická osoba, která je tvůrcem díla, nedovolává autorského práva, příslušejí autorská práva k tomuto dílu právnické osobě, která jej obchodně využívá pod svým jménem.

56. Ačkoli je tedy pravda, že odvolací senát v napadených rozhodnutích neprávem uvedl, že autorské právo vzniká s vytvořením „nebo zpřístupněním“ díla, neboť z ustanovení ZDV vyplývá, že toto právo vzniká již na základě vytvoření díla, je tato okolnost irelevantní. V projednávané věci je jedinou relevantní otázkou otázka identifikace vlastníka autorského práva, kterým je v případě, že se fyzická osoba, která dílo vytvořila, nedovolává autorských práv, fyzická či právnická osoba, pod jejímž jménem je toto dílo zpřístupněno.

57. Žalobkyně tedy marně OHIM vytýká, že nevyžadoval takové informace týkající se vytvoření děl, jako jsou datum vytvoření a totožnost původce a informace týkající se převodu autorských práv na vedlejší účastnici, a marně vytýká odvolacímu senátu, že nevyhověl jejímu odvolání v případě nepředložení takových údajů.

58. Mimochodem je třeba dodat, že žalobkyně ostatně nezpochybňuje, že datum, kdy vedlejší účastnice zpřístupnila díla uplatněná na podporu návrhů na prohlášení neplatnosti, může být určeno na základě dokumentů, které tato účastnice řízení předložila u OHIM.

59. Projednávaný žalobní důvod je tedy třeba zamítnout v rozsahu, v němž je založen na údajné nedostatečnosti informací poskytnutých vedlejší účastnicí u OHIM, týkajících se chráněných děl, a zejména na neexistenci důkazu o datech vytvoření děl, o totožnosti fyzické osoby, která je tvůrcem díla a o převodu práv této osoby na vedlejší účastnici.

60. Pokud jde o tvrzení uvedená v návaznosti na tento první žalobní důvod, podle nichž vedlejší účastnice nemá žádné autorské právo, neboť dekorace kusů nádobí prostřednictvím aplikace tenkých soustředných rýh na jejich vnějším povrchu byla prováděna jinými podniky v daném odvětví před vedlejší účastnicí, a podle nichž tato dekorace není nikterak originální, ale jde o praktiku používanou v každé době, je třeba uvést, že tato tvrzení jsou – pokud ne nová – přinejmenším v plném rozsahu založena na důkazech předložených ve fázi žaloby u Tribunálu, a tedy již odmítnutých jako nepřípustné.

61. Žalobkyně tudíž před OHIM netvrdila, že jiné podniky působící v odvětví nádobí, než je vedlejší účastnice, zpřístupnily před posledně uvedenou díla uplatněná na podporu návrhů na prohlášení neplatnosti. Žalobkyně ostatně sama ve svých žalobách přiznává, že skutečnosti v tomto ohledu uplatnila až u Tribunálu.

62. Pokud jde o to, že dekorace určitého kusu nádobí pomocí rýh není originální, žalobkyně nikterak nezpochybňuje posouzení odvolacího senátu, podle něhož ačkoli byl tento nedostatek originality namítán ve fázi řízení před zrušovacím oddělením, žádný důkaz na podporu tohoto tvrzení tehdy předložen nebyl.

63. Z judikatury přitom vyplývá, že s ohledem na znění článku 61 nařízení č. 6/2002 přezkum legality vykonávaný Tribunálem nad rozhodnutím odvolacího senátu musí být prováděn s ohledem na právní otázky, které byly předneseny před odvolacím senátem. Úlohou Tribunálu tedy není přezkoumávat nové žalobní důvody před ním uplatněné nebo znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle důkazů, které byly poprvé předloženy až před ním. Přezkum těchto nových žalobních důvodů a přijetí těchto důkazů jsou totiž v rozporu s čl. 135 odst. 4 jednacího řádu, podle kterého spisy účastníků řízení nesmí změnit předmět řízení před odvolacím senátem (obdobně viz rozsudek ELIO FIORUCCI, bod 35 výše, body 21 a 22 a citovaná judikatura).

64. Z úvah uvedených v bodech 60 až 63 výše vyplývá, že tvrzení žalobkyně týkající se předchozího zpřístupnění díla jinými podniky působícími v odvětví nádobí, jakož i nedostatku originality dekorace z důvodu, že byla používána v každé době, musejí být – pokud není nutno je odmítnout z důvodu nepřípustnosti jakožto nové žalobní důvody – přinejmenším zamítnuta jako neodůvodněná, neboť vycházejí v plném rozsahu z nepřípustných důkazů.

65. Projednávaný žalobní důvod a tvrzení uvedená v návaznosti na něj tedy musejí být zamítnuty.

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 25 odst. 1 písm. f) nařízení č. 6/2002 z důvodu, že odvolací senát měl neprávem za to, že zpochybněné (průmyslové) vzory zahrnují neoprávněné užívání díla vedlejší účastnice

66. Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že měl za to, že dílem uplatněným navrhovatelkou není šálek, podšálek a vypouklý talíř, ale dekorativní rýhy nacházející se na stěnách těchto kusů nádobí. Žalobkyně tvrdí, že k posouzení otázky přítomnosti díla vedlejší účastnice ve zpochybněných (průmyslových) vzorech žalobkyně, a tedy zásahu do autorského práva uplatňovaného vedlejší účastnicí měly být zohledněny jiné charakteristické rysy, než jsou tyto soustředné rýhy.

67. Posouzení různých prvků kusů nádobí žalobkyně a vedlejší účastnice podle žalobkyně umožňuje odhalit řadu odlišností, které těmto kusům nádobí propůjčují odlišné charakteristické rysy, které mohou vyvolat zcela odlišný celkový dojem. Tyto odlišnosti podle ní neumožňují tvrdit, že chráněné dílo bylo užito ve zpochybněných (průmyslových) vzorech.

68. Z předložených pohledů totiž podle ní jasně vyplývá, že šálky s podšálky a vypouklé talíře účastnic řízení nemají kromě rýh žádný společný prvek.

69. Šálek vedlejší účastnice vykazuje podle žalobkyně zakulacené tvary, se zvláštním uchem, které se v ničem nepodobají kuželovitým tvarům šálku žalobkyně. Podšálek žalobkyně má relativně větší hladký centrální obrys než podšálek vedlejší účastnice a plošší okraj, neboť je nakloněný pouze vnější okraj. Výduť vypouklého talíře žalobkyně je při pohledu z vnějšku zcela hladká, s výjimkou zářezu několik milimetrů od základu. Tato výduť je zakulacenější než výduť vypouklého talíře vedlejší účastnice a postrádá lem nebo stupňovité navýšení. Okraje talířů vykazují odlišnosti, pokud jde o jejich naklonění a jejich otevření, jelikož talíř žalobkyně je zakulacenější než talíř vedlejší účastnice, který má přímočařejší naklonění. Navíc jsou rýhy ve zpochybněných (průmyslových) vzorech širší a výraznější.

70. Vzhledem k tomu, že v oblasti nádobí je volnost původce omezena, je nemožné, aby byly zpochybněné (průmyslové) vzory považovány za vzory obsahující použití děl uplatněných vedlejší účastnicí.

71. Žalobkyně dodává, že i když by se mělo za to, že dílo, jehož ochranu vedlejší účastnice požaduje, je tvořeno dekorativními rýhami vyskytujícími se na stěnách jejích kusů nádobí, bylo by nezbytné si nicméně položit otázku, která je originální část předmětného díla.

72. OHIM a vedlejší účastnice stanovisko žalobkyně zpochybňují.

73. Je třeba připomenout, že důvod neplatnosti uplatněný v projednávané věci vedlejší účastnicí není založen na nedostatku individuální povahy zpochybněných (průmyslových) vzorů ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, ale je založen na tom, že v těchto (průmyslových) vzorech bylo neoprávněně užito dílo chráněné autorským právem podle právních předpisů členského státu.

74. Z toho vyplývá, že jedinou otázkou, která u OHIM vyvstala, byla otázka, zda je vedlejší účastnice vlastníkem autorského práva podle francouzských právních předpisů a zda je toto autorské právo neoprávněně užíváno ve zpochybněných (průmyslových) vzorech.

75. V bodech 48 až 59 výše již bylo konstatováno, že vedlejší účastnice splnila požadavky čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu iii) nařízení č. 2245/2002 týkající se toho, aby v návrhu na prohlášení neplatnosti bylo uvedeno vyobrazení a údaje týkající se díla chráněného autorským právem, o které se návrh na prohlášení neplatnosti opírá.

76. Pokud jde o tvrzení, podle nichž vedlejší účastnice nemá žádné autorské právo, neboť dekoraci kusů nádobí prostřednictvím aplikace tenkých soustředných rýh na jejich vnějším povrchu prováděly jiné podniky v daném odvětví před vedlejší účastnicí a podle nichž tato dekorace není nikterak originální, ale jde o praktiku používanou v každé době, v bodech 60 až 64 výše již bylo uvedeno, že tato konstatování jsou – pokud nejsou nepřípustná jakožto nová konstatování – přinejmenším neodůvodněná, neboť vycházejí v plném rozsahu z nepřípustných důkazů.

77. Pokud jde o argument rozvinutý v projednávaném žalobním důvodu, podle něhož se odvolací senát neměl omezit na dekoraci kusů nádobí, ale měl zohlednit jejich tvary, je třeba jej odmítnout z následujících důvodů.

78. Je pravda, že se dílo, které vedlejší účastnice uplatnila u OHIM za účelem návrhu na prohlášení neplatnosti zpochybněných (průmyslových) vzorů, neomezuje pouze na dekoraci jejích kusů nádobí, ale vztahuje se i na jiné aspekty uvedených kusů, zejména na jejich tvary. Dekorace jako taková však byla vedlejší účastnicí u OHIM jasně uplatňována jako materiální projev tvůrčího úsilí chráněného z titulu autorského práva. Vedlejší účastnice tak uvedla, že originalita nádobí z její kolekce „Hemisféra“ spočívá konkrétně v povrchových rýhách a v jejich střídání s hladkými částmi, přičemž tato úprava je podle ní znakem originality a odráží tvůrčí schopnost autora.

79. Jak přitom vyplývá z francouzské judikatury založené do spisu a citované odvolacím senátem, kus nádobí může ve francouzském právu jak v důsledku svého tvaru, tak své dekorace představovat dílo chráněné autorským právem, pokud některý z těchto aspektů je výsledkem tvůrčí činnosti a vykazuje originální charakter osvědčující osobnost autora.

80. Žádná skutečnost tedy odvolacímu senátu v zásadě nezakazovala, aby jako dílo, o jehož neoprávněné užívání se jednalo, použil dekoraci kusů nádobí vedlejší účastnice. Je zajisté pravda, že odvolací senát tím své posouzení omezil na určitý aspekt kusů nádobí účastnic řízení. Mezi oběma stranami sporu si však pouze vedlejší účastnice mohla případně stěžovat na tento přístup odvolacího senátu, který se nezabýval některými jejími požadavky z titulu autorského práva, což neučinila.

81. Z předcházejících úvah vyplývá, že omezení analýzy odvolacího senátu na dekoraci kusů nádobí vedlejší účastnice nemůže v projednávané věci způsobit, že by napadená rozhodnutí byla stižena protiprávností.

82. Z toho vyplývá, že všechny argumenty, kterými žalobkyně zdůrazňuje odlišnosti tvarů zpochybněných (průmyslových) vzorů a kusů nádobí vedlejší účastnice, postrádají relevanci.

83. Jedinou relevantní úvahou k posouzení legality napadených rozhodnutí je úvaha spočívající v tom, zda – jak k tomu dospěl odvolací senát – zaprvé dekorace kusů nádobí vedlejší účastnice pomocí rýh představuje dílo a zadruhé zda je toto dílo reprodukováno ve zpochybněných (průmyslových) vzorech, což způsobuje neoprávněné užití autorského práva vedlejší účastnice.

84. Pokud jde o první aspekt, odvolací senát provedl následující posouzení.

85. Odvolací senát měl za to, že dílo spočívá v dekoraci kusů nádobí tak, že je na celé vnější části šálku a téměř na všech vnitřních stranách podšálku a vypouklého talíře, s výjimkou centrálního zaoblení, aplikován motiv tenkých, rovnoběžných a soustředných rýh téže tloušťky, které nejsou přerušované.

86. Podle názoru odvolacího senátu tato zvláštní dekorace kusů nádobí umožňuje tyto kusy rozlišit a propůjčuje jim dostatečně originální charakter, takže to odůvodňuje jejich právní ochranu podle francouzských právních předpisů. V důsledku toho výskyt předmětných tenkých rýh spadá pod kritéria stanovená francouzskými právními předpisy.

87. Odvolací senát uvedl, že žalobkyně u něj nikdy výslovně nevyjádřila důvody, pro něž dekorace kusů nádobí vedlejší účastnice neodůvodňuje ochranu podle autorského práva. Odvolací senát uvedl, že nedostatek uměleckého charakteru uplatněný žalobkyní není relevantním kritériem. Odvolací senát poznamenal, že žalobkyně uvedla rovněž nedostatek originality kusů nádobí pokrytého rýhami, avšak na podporu tohoto argumentu nepředložila žádný důkaz, a že žalobkyně zpochybnila znovu, ačkoli neoprávněně, že si dílo vedlejší účastnice zaslouží ochranu na základě francouzských právních předpisů, a to z důvodu, že je nádobí podle žalobkyně průmyslovým výrobkem.

88. Odvolací senát měl za to, že v konečném výsledku povrchová úprava prvků nádobí uplatněná vedlejší účastnicí, tak jak napohled vypadá, spadá „i přes svůj jednoduchý tvar (nebo z důvodu tohoto jednoduchého tvaru)“ do kategorie děl, která jsou schopna odrážet osobnost jejich autora, a že je z tohoto důvodu chráněna autorským právem podle francouzských právních předpisů.

89. Je nutno konstatovat, že žalobkyni se nepodařilo tato posouzení zpochybnit.

90. Žalobkyně totiž u Tribunálu nezpochybňuje tvrzení odvolacího senátu týkající se irelevance uměleckého posouzení díla a použitelnosti autorského práva na průmyslové výrobky, která jsou ostatně správná. Pokud jde o údajný nedostatek originality, bylo již konstatováno, že veškeré důkazy předložené žalobkyní u Tribunálu v tomto ohledu jsou nepřípustné.

91. V důsledku toho je třeba dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že odvolací senát neprávem dospěl k závěru, že dekorace kusů nádobí vedlejší účastnice představuje dílo chráněné na základě autorského práva.

92. Pokud jde o druhý aspekt, týkající se užívání díla vedlejší účastnice ve zpochybněných (průmyslových) vzorech, odvolací senát provedl následující konstatování.

93. Odvolací senát zaprvé konstatoval, že ve zpochybněných (průmyslových) vzorech je přítomno chráněné dílo, v projednávané věci stejný vzor rýh, a zadruhé konstatoval, že tyto rýhy pokrývají přesně stejné části kusů nádobí. Odvolací senát uvedl, že právě v souhrnu obou těchto charakteristických rysů se projevuje tvůrčí obsah staršího díla, „který byl“ ve zpochybněných (průmyslových) vzorech „reprodukován – nebo ‚použit‘ – neoprávněně“.

94. Žalobkyně se poté, co připustila, že dotčené kusy nádobí mají jako společný prvek rýhy, omezila u Tribunálu na tvrzení, že ve zpochybněných (průmyslových) vzorech jsou rýhy „širší a výraznější“. Žalobkyně v tomto kontextu odkázala na stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho předcházející rozsudku Soudního dvora ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic (C‑281/10 P, Sb. rozh. s. I‑10153) a na údajné omezení míry volnosti původce vzoru.

95. Tyto argumenty žalobkyně však k prokázání pochybení odvolacího senátu nestačí.

96. Zaprvé je třeba uvést, že žalobkyně neprávem uplatňuje stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho předcházející rozsudku PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 94 výše, a údajné omezení míry volnosti původce vzoru.

97. Důvodem neplatnosti uplatněným v projednávané věci je totiž důvod vycházející z čl. 25 odst. 1 písm. f) nařízení č. 6/2002, a nikoli, jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 94 výše, důvod vycházející z čl. 25 odst. 1 písm. d) téhož nařízení.

98. Výsledek projednávaného sporu tedy nesmí být nikterak určen na základě globálního srovnání mezi dvěma (průmyslovými) vzory, v rámci něhož omezení míry volnosti původce vzoru vyplývající z technických nebo právních omezení – která ostatně v projednávané věci prokázána nebyla – může způsobit, že je informovaný uživatel pozornější, co se týče podrobností, a usnadnit rozpoznání individu ální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru (v tomto ohledu viz rozsudek Radiátory na topení, bod 35 výše, body 43 až 45 a citovaná judikatura).

99. Výsledek projednávaného sporu závisí pouze na otázce, zda zpochybněný (průmyslový) vzor zahrnuje „neoprávněné užití“ díla chráněného autorským právem podle právních předpisů dotyčného členského státu.

100. Odvolací senát tedy měl správně za to, že k posouzení důvodu neplatnosti není namístě srovnávat kolidující vzory jako celek, ale je třeba pouze určit, zda bylo dílo chráněné autorským právem užito v pozdějších (průmyslových) vzorech, to znamená určit, zda lze konstatovat přítomnost tohoto díla v těchto (průmyslových) vzorech, s tím důsledkem, že v tomto kontextu odlišnosti uplatněné žalobkyní, jako je tvar šálku, vzor jeho ucha nebo tvar misky vypouklého talíře, postrádají relevanci.

101. Zadruhé, jak uvedl správně odvolací senát, je nepopiratelné, že dekorace zpochybněných (průmyslových) vzorů vykazuje velkou podobnost s dekorací kusů nádobí vedlejší účastnice, jak pokud jde o totožnost pokrytých ploch, tak o soustředný charakter, pravidelnost a jemnost rýh. Větší tloušťka a výraznější charakter rýh, které uplatňuje žalobkyně, k odstranění této podobnosti nestačí.

102. Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že žalobkyně u Tribunálu neprokázala, že odvolací senát pochybil, když měl na základě důkazů, které měl k dispozici, za to, že dekorace kusů nádobí uplatněná vedlejší účastnicí na podporu jejích návrhů na prohlášení neplatnosti je chráněna autorským právem podle francouzských právních předpisů a že je tato dekorace neoprávněně užívána ve zpochybněných (průmyslových) vzorech.

103. Z toho vyplývá, že projednávaný žalobní důvod musí být zamítnut.

104. Vzhledem k tomu, že všechny žalobní důvody žalobkyně byly neúspěšné, je třeba projednávané žaloby zamítnout.

K nákladům řízení

105. Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

106. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Výrok

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

1) Věci T‑566/11 a T‑567/11 se spojují pro účely rozsudku.

2) Žaloby se zamítají.

3) Společnost Viejo Valle, SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) a společnosti Établissements Coquet.