22.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 311/24

1)

Platí v případě, kdy má — stejně jako v projednávané věci — zaměstnanec vůči převodci smluvní právo na to, aby se na něj vztahovaly podmínky, jež jsou příležitostně vyjednány a dohodnuty subjektem kolektivního vyjednávání jakožto třetí stranou, a povaha takového práva je vnitrostátním právem považována spíše za dynamickou než statickou ve vztahu mezi zaměstnancem a převádějícím zaměstnavatelem, že článek 3 směrnice Rady 2001/23/ES (1) ze dne 12. března 2001 ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora ve věci Werhof v. Freeway Traffic Systems GmbH & Co KG, Recueil s. I-2397

2)

Za okolností, kdy členský stát splnil své povinnosti ohledně provedení minimálních požadavků článku 3 směrnice 2001/23, avšak kdy vyvstává otázka, zda je prováděcí opatření potřeba vykládat v tom smyslu, že jdou nad rámec těchto požadavků, a to způsobem, který je příznivý pro chráněné zaměstnance, neboť jim přiznává dynamická smluvní práva vůči nabyvateli, mohou soudy členského státu na výklad prováděcích právních předpisů uplatňovat vnitrostátní právo, a to vždy pod podmínkou, že tento výklad není v rozporu s právem Společenství, nebo musí být pro takový výklad zvolen jiný přístup, a pokud ano, jaký?

3)

Může v projednávané věci, kdy zaměstnavatel netvrdí, že by existence dynamického práva zaměstnance na kolektivně dohodnuté podmínky, která vychází z vnitrostátního práva, byla porušením práv zaměstnavatele podle článku 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vnitrostátní soud uplatnit výklad pravidel TUPE, jichž se zaměstnanci dovolávají?