EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62011CJ0566

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. října 2013.
Iberdrola, SA a další v. Administración del Estado a další.
Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunál Supremo.
Řízení o předběžné otázce – Ochrana ozonové vrstvy – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství – Způsob přidělování povolenek – Bezplatné přidělování povolenek.
Spojené věci C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11.

Court reports – general

ECLI identifier: ECLI:EU:C:2013:660

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

17. října 2013 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce — Ochrana ozonové vrstvy — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství — Způsob přidělování povolenek — Bezplatné přidělování povolenek“

Ve spojených věcech C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Tribunal Supremo (Španělsko) ze dne 19., 20., 24. a 28. října 2011, jakož i ze dne 18. listopadu 2011, došlými Soudnímu dvoru 14., 21. a 25. listopadu 2011, jakož i 2. a 14. prosince 2011, v řízení

Iberdrola SA,

Gas Natural SDG SA,

za přítomnosti:

Administración del Estado a dalších (C‑566/11),

Gas Natural SDG SA,

za přítomnosti:

Endesa SA a dalších (C‑567/11),

Tarragona Power SL,

za přítomnosti:

Gas Natural SDG SA a dalších (C‑580/11),

Gas Natural SDG SA,

Bizcaia Energía SL,

za přítomnosti:

Administración del Estado a dalších (C‑591/11),

Bahía de Bizcaia Electricidad SL,

za přítomnosti:

Gas Natural SDG SA a dalších (C‑620/11),

a

E.ON Generación SL a další (C‑640/11),

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení T. von Danwitz, předseda senátu, K. Lenaerts, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci soudce pátého senátu, A. Rosas, D. Šváby (zpravodaj) a C. Vajda, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. února 2013,

s ohledem na vyjádření předložená:

za Iberdrola SA a Tarragona Power SL J. Folguera Crespem, L. Moscosem del Prado González a E. Peinado Iríbar, abogados,

za Gas Natural SDG SA Á. Martín-Rico Sanz, procuradora, ve spolupráci s A. Morales Plazou a R. Espín Martím, abogados,

za Endesa SA F. De Borja Acha Besgou a J. J. Lavilla Rubirou, abogados, jakož i M. Merolou, avvocato,

za Bizcaia Energía SL J. Briones Méndezem, procurador, ve spolupráci s J. García Sanz, abogado,

za Bahía de Bizcaia Electricidad SL F. González Ruiz, procuradora, ve spolupráci s J. Abril Martínezem, abogado,

za E.ON Generación SL M. J. Gutiérrez Aceves, procuradora, ve spolupráci s J. C. Hernanz Junquerem, abogado,

za španělskou vládu S. Centeno Huerta, jako zmocněnkyní,

za Evropskou komisi L. Banciellou, E. Whitem a K. Mifsud-Bonnicim, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 21. března 2013,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi podniky vyrábějícími elektřinu a Administración del Estado ohledně snížení odměny za výrobu elektřiny.

Právní rámec

Unijní právo

3

Směrnice 2003/87 podle bodu 5 odůvodnění přispívá k plnění závazků Evropského společenství a jeho členských států ohledně snížení antropogenních emisí skleníkových plynů v souladu s rozhodnutím Rady 2002/358/ES ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 1/42, s. 24), za efektivních podmínek prostřednictvím evropského trhu s povolenkami na emise skleníkových plynů (dále jen „emisní povolenky“) při současném co možná nejmenším snížení hospodářského rozvoje a zaměstnanosti.

4

Bod 7 odůvodnění směrnice 2003/87 zní takto:

„Předpisy Společenství týkající se přidělování povolenek členskými státy jsou nezbytné k zachování integrity vnitřního trhu a k zamezení narušení hospodářské soutěže.“

5

Článek 1 této směrnice definuje svůj cíl následovně:

„Tato směrnice vytváří systém pro obchodování s [emisními povolenkami] ve Společenství […], aby se podpořilo snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným.“

6

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Způsob přidělování (alokace)“, stanoví:

„Pro tříleté období počínající dnem 1. ledna 2005 členské státy přidělí alespoň 95 % povolenek zdarma. Pro pětileté období počínající dnem 1. ledna 2008 členské státy přidělí alespoň 90 % povolenek zdarma.“

7

Podle čl. 12 odst. 1 téže směrnice jsou přidělené povolenky převoditelné a mohou být měněny mezi osobami v rámci Společenství a za určitých podmínek mezi osobami v rámci Společenství a osobami ve třetích zemích.

8

Článek 12 odst. 3 směrnice 2003/87 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby nejpozději do 30. dubna každého roku provozovatel každého zařízení vyřadil počet povolenek rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během předchozího kalendářního roku, ověřeným podle článku 15, a aby uvedené povolenky byly následně zrušeny.“

9

Ve sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 29. listopadu 2006 o hodnocení národních alokačních plánů pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů ve druhém období systému Společenství pro obchodování s emisemi, které doplňuje rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2006 o národních alokačních plánech Německa, Řecka, Irska, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Malty, Slovenska, Švédska a Spojeného království v souladu se směrnicí 2003/87 [COM(2006) 725 final] se uvádí:

„Jak zaznamenala skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí, nedostatečná zralost trhů s energiemi údajně vedla k nedostatečnému konkurenčnímu tlaku na snížení přechodu hodnoty povolenek v cenách za elektřinu, a tím také k takzvaným neočekávaným ziskům pro výrobce elektrické energie. Skupina dále doporučila, aby členské státy zvážily rozlišení přidělování mezi odvětvími ve druhém alokačním období […].“

10

Body 15 a 19 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, s. 3), stanoví následující:

„(15)

Dodatečné úsilí, jež má hospodářství Společenství vynaložit, vyžaduje kromě jiného, aby fungoval přepracovaný systém Společenství s nejvyšším možným stupněm hospodářské výkonnosti a na základě plně harmonizovaných podmínek přidělování v rámci Společenství. Základním způsobem přidělování by proto mělo být dražení, neboť je nejjednodušším a podle všeobecného mínění hospodářsky nejúčinnějším systémem. Tím by se měly odstranit rovněž neočekávané zisky a noví účastníci na trhu a hospodářství s nadprůměrně vysokým růstem by měli mít stejné podmínky hospodářské soutěže jako stávající zařízení.

[…]

(19)

Proto by se mělo plné dražení povolenek od roku 2013 pro odvětví energetiky stát pravidlem, při zohlednění schopnosti tohoto odvětví přesouvat zvýšené náklady na CO2 […]“

Španělské právo

11

Směrnice 2003/87 byla provedena zákonem 1/2005 ze dne 9. března 2005, kterým se upravuje systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (Ley 1/2005 por la que se establece un régimen para el comercio de derechos de emisión de gases de efecto invernadero) (BOE č. 59, 10. 3. 2005, s. 8405, dále jen „zákon 1/2005“). Tento zákon ukládá každému provozovateli výrobní jednotky s tepelným příkonem vyšším než 20 MW, aby do 30. dubna každého kalendářního roku vyřadil počet emisních povolenek rovnající se celkovým ověřeným emisím skleníkových plynů z daného zařízení během předchozího roku. Pro potřeby vyřazení mohou provozovatelé použít jak povolenky, které jim byly přiděleny na základě národního alokačního plánu pro každé zařízení, tak povolenky nakoupené na trhu s emisními povolenkami. Článek 16 zákona 1/2005 stanoví, že přidělení povolenek na základě národního alokačního plánu je pro období od roku 2005 do roku 2008 „zdarma“.

12

Od přijetí zákona 54/1997 ze dne 27. listopadu 1997 o odvětví elektřiny (Ley 54/1997 del sector eléctrico) (BOE č. 285, 28. 11. 1997, s. 35097), kterým se provádějí evropské směrnice týkající se vnitřního trhu s elektřinou, má k činnosti výroby elektřiny ve Španělsku přístup každý hospodářský subjekt, který splňuje požadované technické a hospodářské podmínky.

13

Velkoobchodní trh s elektřinou je organizován v souladu s ustanoveními tohoto zákona. Dohled nad ním vykonává Compañía Operadora del Mercado de Electricidad SA, soukromoprávní subjekt, který je pověřen, aby zcela nestranně zaručil transparentnost trhu a nezávislost účastníků trhu. Trh funguje podle systému, ve kterém jsou poptávky po elektřině pro každé programové období párovány s nabídkami získanými pro totéž období. Elektřina se prodává za cenu nabídky, kterou podal poslední výrobce, jehož vstup do systému je nezbytný pro pokrytí poptávky po elektřině. Jedná se o marginální trh, na kterém všichni výrobci, jejichž nabídka byla přijata, obdrží stejnou, tzv. „marginální“ cenu, která odpovídá ceně nabízené provozovatelem poslední přijaté výrobní jednotky. Tato cena je stanovena na základě průsečíku křivek nabídky a poptávky po elektřině.

14

V roce 2006 stanovila španělská vláda královskou vyhláškou tarify elektřiny pro spotřebitele tak, že se tyto tarify vztahovaly mimo jiné na ceny elektřiny stanovené na denním trhu. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že následující královské vyhlášky zcela nezohlednily náklady výroby elektřiny, jak vyplynuly na volném trhu, vznikl rostoucí tarifní deficit.

15

Dne 24. února 2006 Consejo de Ministros (Rada ministrů) přijala královské nařízení s mocí zákona 3/2006 (Real Decreto-Ley 3/2006, BOE č. 50, 28. 2. 2006, s. 8015, a oprava BOE č. 53, 3. 3. 2006, s. 8659, dále jen „královské nařízení 3/2006“), které vstoupilo v platnost dne 1. března 2006 a jehož hlavním cílem byla úprava mechanismu, podle něhož se ve Španělsku provádí párování nabídek k prodeji a nákupu elektřiny podaných současně na denním a vnitrodenním trhu výroby elektřiny hospodářskými subjekty, které náležejí k téže skupině podniků.

16

Článek 2 královského nařízení 3/2006, nadepsaný „Povolenky na emise skleníkových plynů národního alokačního plánu 2006–2007“, stanoví snížení odměny za výrobu elektřiny o částku odpovídající hodnotě emisních povolenek, které byly výrobcům elektřiny v souladu s národním alokačním plánem povolenek pro roky 2005 až 2007 přiděleny během příslušných období zdarma.

17

Důvodová zpráva uvedeného královského nařízení odůvodňuje toto snížení odměny okolností, že podniky vyrábějící elektřinu se rozhodly „zahrnout hodnotu [emisních povolenek] do tvorby cen na velkoobchodním trhu s elektřinou“. Poskytuje rovněž následující vysvětlení:

„Kromě toho zohlednění hodnoty [emisních povolenek] v tvorbě cen na velkoobchodním trhu s elektřinou má za cíl promítnout [toto zahrnutí] tak, že se sníží odměna dotyčných výrobních jednotek o příslušné částky. Mimoto velký nárůst tarifního deficitu během uplynulého roku 2006 vybízí ke snížení hodnoty emisních povolenek pro výpočet výše uvedeného deficitu. Riziko vysokých cen na trhu výroby elektřiny s jeho okamžitými a nenapravitelnými negativními dopady na koncové spotřebitele odůvodňuje naléhavost přijetí zvláštních opatření uvedených v tomto ustanovení.“

18

Dne 15. listopadu 2007 přijal Ministro de Industria, Turismo y Comercio (ministr průmyslu, cestovního ruchu a obchodu) na základě čl. 2 odst. 3 královského nařízení 3/2006 ministerskou vyhlášku ITC/3315/2007, kterou se pro rok 2006 stanoví právní úprava snížení odměny za výrobu elektřiny o výši částky odpovídající hodnotě povolenek na emise skleníkových plynů, které byly přiděleny zdarma (Orden ministerial ITC/3315/2007 sobre la regulación para el año 2006 de la minoración de la retribución de la actividad de producción de energía eléctrica en el importe equivalente al valor de los derechos de emisión de gases de efecto invernadero asignados gratuitamente) (BOE č. 275, 16. 11. 2007, s. 46991) (dále jen „ministerská vyhláška ITC/3315/2007“). Její preambule v této souvislosti upřesňuje, že „[č]ástka snížení odměny výrobních zařízení odpovídá dodatečným příjmům plynoucím ze zahrnutí nákladů na emisní povolenky, které byly přiděleny zdarma, do nabídek k nákupu“.

Spory v původním řízení a předběžná otázka

19

Žalobkyně v původních řízeních, jimiž jsou podniky vyrábějící elektřinu ve Španělsku, podaly u senátu Audiencia Nacional pro správní spory žaloby směřující k určení neplatnosti ministerské vyhlášky ITC/3315/2007, kde zejména tvrdily, že je v rozporu se směrnicemi 2003/87, neboť neutralizuje bezplatnost emisních povolenek.

20

Audiencia Nacional tyto žaloby zamítla, neboť měla za to, že tato vyhláška nevede k neutralizaci bezplatnosti emisních povolenek.

21

Žalobkyně v původním řízení podaly u předkládajícího soudu proti těmto rozsudkům Audiencia National kasační opravné prostředky. Předkládající soud má pochybnosti týkající se pojmu „přidělení zdarma“ uvedeného ve směrnici 2003/87.

22

Na jedné straně se lze podle předkládajícího soudu domnívat, že tato směrnice nebrání členským státům, aby zamezily promítnutí nákladů na emisní povolenky, které byly podnikům vyrábějícím elektřinu přiděleny zdarma, do velkoobchodní ceny elektřiny.

23

Na druhé straně by tato opatření mohla vést k neutralizaci bezplatnosti původního přidělení emisních povolenek a ohrozit samotný cíl systému zavedeného uvedenou směrnici, kterým je snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím mechanismu hospodářských pobídek.

24

Za těchto podmínek se Tribunal Supremo rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku, jejíž znění je ve věcech C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11 totožné:

„Lze článek 10 směrnice [2003/87] vykládat v tom smyslu, že nebrání uplatnění takových vnitrostátních právních předpisů, jako jsou právní předpisy přezkoumávané v tomto řízení, jejichž účelem a účinkem je snížení odměny za výrobu elektřiny o částku odpovídající hodnotě [emisních povolenek], které byly v příslušném období přiděleny zdarma?“

25

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 18. ledna 2012 byly věci C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku.

K předběžné otázce

26

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 10 směrnice 2003/87 musí být vykládán v tom smyslu, že brání uplatnění takových vnitrostátních právních předpisů, jako jsou předpisy dotčené ve věcech v původních řízeních, jejichž účelem a účinkem je snížení odměny za výrobu elektřiny o částku, o kterou se uvedená odměna zvýšila z důvodu zahrnutí hodnoty emisních povolenek, které byly přiděleny zdarma, jakožto dodatečných výrobních nákladů do cen nabídek k prodeji na velkoobchodním trhu s elektřinou.

27

Jak vyplývá ze znění článku 10 této směrnice, podle něhož členské státy během dotčeného období přidělí alespoň 95 % emisních povolenek zdarma, brání tento článek výběru poplatků za přidělení povolenek.

28

Naproti tomu se ani článek 10 ani jiné ustanovení uvedené směrnice netýkají použití emisních povolenek ani výslovně neomezují právo členských států přijmout opatření, která mohou ovlivnit hospodářské důsledky použití emisních povolenek.

29

Členské státy tudíž mohou v zásadě přijmout taková opatření hospodářské politiky, jako je kontrola cen uplatňovaných na trzích určitého zboží nebo základních zdrojů, která určují způsob, jakým se hodnota emisních povolenek, které byly výrobcům přiděleny zdarma, přenese na spotřebitele.

30

Přijetí takových opatření však nesmí neutralizovat zásadu bezplatného přidělení emisních povolenek ani ohrozit cíle směrnice 2003/87.

31

Pokud jde o první aspekt, je třeba zdůraznit, že pojem „bezplatnost“ stanovený v článku 10 směrnice 2003/87 brání nejen přímému stanovení ceny za přidělení emisních povolenek, ale také následnému výběru poplatku za přidělení uvedených povolenek.

32

Jak vyplývá z bodů odůvodnění královské vyhlášky 3/2006 a ministerského nařízení ITC/3315/2007, je v projednávané věci cílem právních předpisů dotčených ve věcech v původních řízeních zabránit tomu, aby spotřebitel nesl důsledky vyplývající ze zahrnutí hodnoty emisních povolenek přidělených zdarma do ceny nabídek na prodej elektřiny podaných na trhu.

33

Uvedení španělští výrobci elektřiny totiž zahrnuli do ceny svých nabídek na velkoobchodním trhu s elektřinou hodnotu emisních povolenek stejným způsobem jako všechny ostatní náklady spojené s výrobou, ačkoliv jim uvedené povolenky byly přiděleny zdarma.

34

Jak vysvětluje předkládající soud, tato praxe je zajisté z hospodářského hlediska relevantní, neboť použití emisních povolenek podnikem, kterému byly přiděleny, představuje nepřímý náklad nazývaný „náklad ušlé příležitosti“, který spočívá v tom, že se tento podnik vzdá příjmů, kterých by dosáhl prodejem těchto povolenek na trhu emisních povolenek. Nicméně kombinace uvedené praxe se systémem stanovení cen na trhu výroby elektřiny ve Španělsku vede k tomu, že výrobci elektřiny dosahují neočekávaných zisků.

35

Je třeba uvést, že denní trh výroby elektřiny ve Španělsku je marginálním trhem, na kterém všichni výrobci, jejichž nabídka byla přijata, získávají stejnou cenu, a sice cenu nabízenou provozovatelem poslední výrobní jednotky, která byla přijata. Vzhledem k tomu, že tato marginální cena byla během dotyčného období určována nabídkami provozovatelů elektráren s cyklem kombinovaným se zemním plynem, což je technologie, pro kterou jsou poskytovány emisní povolenky zdarma, je zahrnutí hodnoty povolenek do výpočtu ceny těchto totožných nabídek promítnuto do ceny elektřiny celého trhu.

36

Z tohoto důvodu se snížení odměny stanovené ministerskou vyhláškou ITC/3315/2007 vztahuje nejen na podniky, které obdržely emisní povolenky zdarma, ale rovněž na takové elektrárny, které povolenky nepotřebují, jako jsou vodní elektrárny a atomové elektrárny, protože zahrnutí hodnoty emisních povolenek do struktury nákladů bylo promítnuto do ceny elektřiny, kterou získávají všichni aktivní výrobci elektřiny na velkoobchodním trhu s elektřinou ve Španělsku.

37

Jak dále vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, právní úprava dotčená ve věcech v původním řízení zohledňuje vedle množství přidělených povolenek i jiné faktory, zejména druh a emisní faktor elektrárny. Snížení odměny za výrobu elektřiny stanovené dotčenou právní úpravou se vypočte tak, že zatíží pouze přirážku k ceně, která vyplývá ze zahrnutí nákladů ušlé příležitosti povolenek. To nakonec potvrzuje i okolnost, že se poplatek nevybírá v případě, že provozovatelé elektráren prodají bezplatně přidělené povolenky na sekundárním trhu.

38

Cílem právní úpravy dotčené ve věcech v původních řízeních tak není uložení a posteriori poplatku za přidělení emisních povolenek, ale zmírnění důsledků neočekávaných zisků, jež vznikly bezplatným přidělením emisních povolenek na španělském trhu s elektřinou.

39

V této souvislosti je třeba uvést, že cílem bezplatného přidělení emisních povolenek, stanoveného v článku 10 směrnice 2003/87, nebylo přiznání podpor dotyčným výrobcům, ale zmírnění hospodářského dopadu, který mělo okamžité a jednostranné zřízení trhu s emisními povolenkami Evropskou unií, zabráněním ztrátě konkurenceschopnosti některých výrobních odvětví, na která se vztahuje tato směrnice.

40

Jak bylo vysvětleno v bodě 9 tohoto rozsudku, nebyl přitom konkurenční tlak dostatečně silný, aby snížil přechod hodnoty emisních povolenek v cenách elektřiny, což vedlo k neočekávaným ziskům výrobců elektřiny. Jak vyplývá z bodů 15 a 19 odůvodnění směrnice 2009/29, ostatně právě proto jsou od roku 2013 emisní povolenky za účelem odstranění neočekávaných zisků přidělovány za použití mechanismu úplné dražby.

41

Z toho vyplývá, že mechanismus bezplatného přidělování emisních povolenek, zavedený směrnicí 2003/87, nevyžaduje, aby výrobci elektřiny mohli promítnout hodnotu těchto emisních povolenek do ceny elektřiny, a dosahovat tak neočekávaných zisků.

42

V důsledku toho pojem „bezplatnost povolenek“ stanovený v článku 10 směrnice 2003/87 nebrání takové právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věcech v původních řízeních, která snižuje odměnu výrobců elektřiny za účelem kompenzace neočekávaných zisků vyplývajících z bezplatného přidělení emisních povolenek, za podmínky, že jak bylo uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku, neohrožuje cíle této směrnice.

43

Pokud jde o tento druhý aspekt, je třeba připomenout, že hlavním cílem směrnice 2003/87 je snížit podstatným způsobem emise skleníkových plynů. Tohoto cíle musí být dosaženo za současného respektování řady dílčích cílů a za použití určitých nástrojů. Hlavním nástrojem k tomuto účelu je systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii. Dalšími dílčími cíli, kterým musí uvedený systém odpovídat, jsou cíle uvedené v bodech 5 a 7 odůvodnění téže směrnice, zachování hospodářského rozvoje a zaměstnanosti, jakož i integrity vnitřního trhu a konkurenčního prostředí (viz rozsudek ze dne 29. března 2012, Komise v. Estonsko, C‑505/09 P, bod 79).

44

V projednávaném případě tudíž vyvstává konkrétně otázka, zda právní úprava dotčená ve věcech v původních řízeních tím, že kompenzuje neočekávané zisky vyplývající z bezplatného přidělení povolenek, neohrožuje cíl snížení emisí, sledovaný systémem zavedeným směrnicí 2003/87, který je založen na zahrnutí všech nákladů na životní prostředí do výpočtu cen výrobků.

45

Zaprvé je třeba uvést, že bezplatné přidělení emisních povolenek bylo přechodným opatřením, jehož cílem bylo zabránit ztrátě konkurenceschopnosti podniků z důvodu zavedení systému pro obchodování s emisními povolenkami. Netýká se tudíž přímo environmentálního cíle snížení emisí.

46

Zadruhé je třeba poznamenat, že se právní úprava dotčená ve věcech v původních řízeních nedotýká trhu s emisními povolenkami, ale neočekávaných zisků, kterých dosahují všichni výrobci elektřiny ve Španělsku z důvodu zahrnutí hodnoty uvedených povolenek do výpočtu ceny nabídek přijatých za účelem stanovení ceny na velkoobchodním trhu s elektřinou s ohledem na marginální povahu tohoto trhu.

47

Podniky totiž mohou emisní povolenky, které jim byly za jejich výrobu elektřiny přiděleny zdarma, použít nebo je prodat na trhu s emisními povolenkami v závislosti na jejich hodnotě na trhu a ziscích, kterých tak mohou z těchto povolenek dosáhnout.

48

Zatřetí je třeba konstatovat, že právní úprava dotčená ve věcech v původních řízeních neohrožuje environmentální cíl směrnice 2003/87, který spočívá v pobídce ke snížení emisí.

49

Pro účely snížení skleníkových plynů zavedla totiž uvedená směrnice systém pro obchodování s emisními povolenkami. Jak stanoví článek 1 této směrnice, podmínky pobídky ke snížení emisí jsou efektivní z hlediska nákladů a ekonomicky účinné, pokud se výrobce může rozhodnout, zda vynaloží investice do účinnějších technologií, které produkují méně skleníkových plynů, nebo použije více emisních povolenek nebo také sníží výrobu, a zvolí si tak ekonomicky nejvýhodnější řešení. S přihlédnutím ke skutečnosti, že na základě právní úpravy dotčené ve věcech v původních řízeních lze přitom hodnotu emisních povolenek realizovat jejich prodejem, se zdá, že tato právní úprava nevede k tomu, že by výrobce elektřiny odradila od snížení emisí skleníkových plynů.

50

Mimoto náklady na emise skleníkových plynů byly zahrnuty do výpočtu ceny nabídek podaných výrobci na velkoobchodním trhu s elektřinou. Vzhledem k tomu, že vyšší výrobní náklady přitom oslabují postavení výrobců elektřiny na tomto trhu, jsou tito výrobci pobízeni ke snížení emisí spojených s jejich činností.

51

Konečně zákon 1/2005 podnikům vyrábějícím elektřinu ukládá, aby každý rok vyřadily počet povolenek rovnající se celkovým ověřeným emisím z daného zařízení během předchozího kalendářního roku a aby tyto povolenky byly v souladu s čl. 12 odst. 3 směrnice 2003/87 následně zrušeny.

52

Řada výrobců nicméně ve svých vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru tvrdila, že snížení odměny za výrobu elektřiny dotčené ve věcech v původních řízeních je upraveno tak, že pobídku ke snížení emisí skleníkových plynů odstraňuje.

53

Z odpovědí na písemné otázky Soudního dvora vyplývá, že by vzorec pro výpočet tohoto snížení stanovený v ministerské vyhlášce ITC/3315/2007 mohl vést k tomu, že by snížení emisí skleníkových plynů provozovatelem dané elektrárny mělo za následek zvýšení částky poplatku dlužného tímto provozovatelem.

54

Španělská vláda však uvedla, že tyto dodatečné náklady nemají za následek pozbytí zisků z účasti na obchodování s emisními povolenkami.

55

V této souvislosti je třeba uvést, že pobídka ke snížení emisí každého zařízení spočívá v zisku, kterého lze dosáhnout ze snížení vlastní potřeby emisních povolenek, jež mají hospodářskou hodnotu realizovatelnou jejich prodejem nezávisle na skutečnosti, zda byly přiděleny zdarma, či nikoliv.

56

Mimoto cíl směrnice 2003/87 směrující ke snížení emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným nevyžaduje, jak bylo zdůrazněno v bodě 41 tohoto rozsudku, aby podniky promítaly náklady na emisní povolenky, které jim byly přiděleny zdarma, do ceny pro spotřebitele.

57

Vzhledem k tomu, že na španělském trhu výroby elektřiny se všem výrobcům platí jednotná cena a koncoví spotřebitelé neznají technologii použitou pro výrobu elektřiny, kterou spotřebovávají a jejíž tarif je stanoven státem, nemá mimoto míra, v níž výrobci elektřiny mohou do ceny promítnout náklady, které představuje použití emisních povolenek, dopad na snížení emisí.

58

Z toho vyplývá, že takový poplatek snižující odměnu za výrobu elektřiny, jako je poplatek stanovený právními předpisy dotčenými ve věcech v původních řízeních, sice může pobídku ke snížení emisí skleníkových plynů omezit, avšak tuto pobídku zcela neodstraňuje.

59

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že článek 10 směrnice 2003/87 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání uplatnění takových vnitrostátních právních předpisů, jako jsou právní předpisy dotčené ve věcech v původních řízeních, jejichž účelem a účinkem je snížení odměny za výrobu elektřiny o částku, o kterou se uvedená odměna zvýšila z důvodu zahrnutí hodnoty bezplatně přidělených emisních povolenek jako dodatečných výrobních nákladů do cen nabídek k prodeji na velkoobchodním trhu s elektřinou.

K nákladům řízení

60

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

 

Článek 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání uplatnění takových vnitrostátních právních předpisů, jako jsou právní předpisy dotčené ve věcech v původních řízeních, jejichž účelem a účinkem je snížení odměny za výrobu elektřiny o částku, o kterou se uvedená odměna zvýšila z důvodu zahrnutí hodnoty bezplatně přidělených emisních povolenek jako dodatečných výrobních nákladů do cen nabídek k prodeji na velkoobchodním trhu s elektřinou.

 

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: španělština.

Top