—

za T. Hogana a další G. Byrnem, solicitor, M. Collinsem, SC, a C. Donnelly, BL,

—

za Minister for Social and Family Affairs Ireland a Attorney General D. O’Haganem, jako zmocněncem, ve spolupráci s B. Murrayem, BL, jakož i s E. Carolanem, BL,

—

za nizozemskou vládu J. Langerem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi G. Rozetem a J. Enegrenem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 1 a 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. L 283, s. 36).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi T. Hoganem a dalšími bývalými zaměstnanci společnosti Waterford Crystal Ltd (dále jen „Waterford Crystal“) na straně jedné, a Minister for Social and Family Affairs v Irsku a Attorney General na straně druhé, o provedení směrnice 2008/94.

3

Podle čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/94 se tato směrnice vztahuje na pohledávky zaměstnanců vznikající z pracovních smluv nebo pracovních poměrů vůči zaměstnavatelům, kteří se nacházejí v platební neschopnosti ve smyslu čl. 2 odst. 1 této směrnice.

4

Podle článku 8 uvedené směrnice členské státy zajistí, aby byla přijata nezbytná opatření na ochranu zájmů zaměstnanců a osob, které již odešly z podniku nebo provozovny zaměstnavatele ke dni vzniku platební neschopnosti zaměstnavatele, pokud jde o nabytá nebo nabývaná práva na starobní důchody, včetně pozůstalostních důchodů, na základě doplňkových zaměstnaneckých nebo mezioborových systémů sociálního zabezpečení, které stojí mimo vnitrostátní zákonné systémy sociálního zabezpečení.

5

Pokud jde o zákonný důchod v Irsku, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vláda drží příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů ve formě Fondu sociálního pojištění. Ačkoliv jsou tyto příspěvky nazývány „příspěvky na sociální pojištění spojené se mzdou“ („Pay Related Social Insurance“), zákonný důchod je vyplácen nezávisle na výši příjmů zaměstnance během jeho kariéry.

6

Základní důchod dosahuje výše 230,30 eur týdně a je vyplácen každé osobě, která dosáhla důchodového věku a která během své kariéry uhradila určitou výši příspěvků na sociální pojištění spojené se mzdou. Fungování zákonného důchodového systému je nezávislé na právech, které osoba získá na základě zaměstnaneckého systému, ať už se jedná o dávkově definovaný systém nebo příspěvkově definovaný systém.

7

V Irsku jsou ve většině doplňkových dávkově definovaných zaměstnaneckých systémů aktiva systémů svěřena správcům svěřenských fondů, kteří je drží výlučně ve prospěch účastníků dotyčného systému, přičemž tato aktiva nenáleží zaměstnavateli a nemohou být v případě platební neschopnosti zaměstnavatele použita ke kolektivnímu uspokojení jeho věřitelů.

8

V takovém systému mají zaměstnanci nárok na důchod pouze za podmínky, že jejich systém disponuje dostatečným objemem aktiv. Ochrana těchto aktiv je zaručena využitím svěřenského fondu, prostřednictvím něhož se tato aktiva oddělí od majetku zaměstnavatele.

9

Podle vnitrostátní úpravy jsou doplňkové zaměstnanecké systémy sociálního zabezpečení financovány příspěvky zaměstnavatele a zaměstnanců. Za posledně uvedené je odváděn pevný procentní podíl jejich mzdy do penzijních fondů, kdežto zaměstnavatelé platí roční příspěvky, aby bylo zaručeno, že doplňkový systém sociálního zabezpečení bude dlouhodobě disponovat aktivy dostatečnými k tomu, aby dostál svým závazkům.

10

Pro účely stanovení výše příspěvku zaměstnavatele zákon o důchodech z roku 1990 (Pensions Act, 1990), ve znění změn, pojistnému matematikovi ukládá, aby provedl výpočty podle zvláštní normy nazývané „minimální norma finančního krytí“ („Minimum Funding Standard“). Z toho vyplývá, že doplňkové systémy sociálního zabezpečení jsou „nákladově vyrovnané“, neboť zaměstnavatel poskytuje ročně částku nezbytnou k doplnění příspěvků zaměstnanců tak, aby aktiva a pasiva byla dlouhodobě vyrovnaná.

11

Stanovy penzijního fondu zaměstnavateli umožňují, aby kdykoliv provedl likvidaci doplňkového systému sociálního zabezpečení a ukončil tedy svou povinnost do něj přispívat. Tyto stanovy stanoví, že v případě likvidace fondu, ať již z důvodu rozhodnutí zaměstnavatele o ukončení jeho povinností, platební neschopnosti zaměstnavatele nebo jakéhokoliv jiného důvodu, obdrží zaměstnanci část aktiv fondu.

12

V Irsku může doplňkový dávkově definovaný systém sociálního zabezpečení zohlednit zákonný důchod. Takový systém je nazýván doplňkovým důchodem („integrated pension“).

13

Předkládající soud uvádí, že jediným opatřením vnitrostátního práva přijatým výslovně za účelem provedení článku 8 směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. 283, s. 23; Zvl. vyd. 05/01, s. 217), nyní článek 8 směrnice 2008/94, je článek 7 zákona z roku 1984 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele [Protection of Employees (Employers’ Insolvency) Act, 1984], který stanoví, že jakýkoliv příspěvek sražený zaměstnavatelem ze mzdy zaměstnance nebo jeho příspěvek dlužný během dvanácti měsíců předcházejících vzniku platební neschopnosti bude uhrazen do doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.

14

Žalobci v původním řízení je deset bývalých zaměstnanců společnosti Waterford Crystal, podniku, který se od roku 1947 specializoval na výrobu křišťálového zboží vysoké kvality a který se nacházel ve městě Waterford (Irsko). Pro osm žalobců v původním řízení bylo datum odchodu do důchodu plánováno na období let 2011 až 2013, pro další dva na období let 2019 a 2022.

15

Pro tyto žalobce byla jednou z podmínek zaměstnání povinnost připojit se k jednomu z doplňkových dávkově definovaných systémů sociálního zabezpečení, založených jejich zaměstnavatelem, Waterford Crystal Limited Contributory Pension Scheme for Factory Employees vytvořenému v roce 1975 zakládající listinou svěřenského fondu nebo Waterford Crystal Limited Contributory Pension Scheme for Staff vytvořenému v roce 1960 zakládající listinou svěřenského fondu.

16

Uvedené systémy stanovily pro své příjemce, kteří odcházeli do důchodu v běžném věku, možnost pobírat důchod, jehož základem byla poslední skutečná mzda („actual final salary“), od níž se odečetl zákonný důchod („State pension“). Po provedení tohoto odpočtu („final pensionable salary“) představovaly dvě třetiny takto získané částky starobní důchod z dotyčných doplňkových systémů sociálního zabezpečení.

17

Na začátku roku 2009 byl pro společnost Waterford Crystal jmenován mimořádný správce, který konstatoval, že se společnost nachází ve stavu platební neschopnosti. Doplňkové systémy sociálního zabezpečení založené touto společností byly dne 31. března 2009 uvedeny do likvidace, přičemž celková aktiva dosahovala výše 130 milionů eur, celková pasiva výše 240 milionů eur, a ztráta tedy dosahovala přibližně 110 milionů eur.

18

Pojistný matematik pověřený žalobci v původním řízení měl za to, že žalobci obdrží 18 % až 28 % částek, na které by měli nárok, pokud by získali současnou hodnotu svých nabytých práv na starobní důchod. Pojistný matematik pověřený irským státem vyjádřil určitou kritiku tohoto výpočtu a měl za to, že se tento procentní podíl se pohybuje mezi 16 % a 41 % a neblíží se 49 % uvedeným Soudním dvorem v jeho rozsudku ze dne 25. ledna 2007, Robins a další (C-278/05, Sb. rozh. s. I-1053).

19

Žalobci v původním řízení proto podali žalobu, ve které tvrdili, že Irsko s ohledem na výše uvedený rozsudek Robins a další neprovedlo řádně článek 8 směrnice 2008/94.

20

Irsko naproti tomu tvrdí, že jak před, tak po vydání výše uvedeného rozsudku Robins a další přijalo řadu významných opatření na ochranu zájmů účastníků doplňkových zaměstnaneckých systémů sociálního zabezpečení.

21

Vzhledem k tomu, že High Court měl za to, že pro vydání rozhodnutí je nezbytný výklad ustanovení směrnice 2008/94, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

22

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2008/94 vykládána v tom smyslu, že se použije na práva bývalých zaměstnanců na starobní důchod z doplňkového systému sociálního zabezpečení zřízeného jejich zaměstnavatelem.

23

V této otázce předkládající soud odkazuje na čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice a upřesňuje, že v takové situaci neexistuje v irském právu právní základ, jenž by žalobcům v původním řízení umožňoval podat proti jejich zaměstnavateli žalobu.

24

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že s ohledem na povinnost, uloženou žalobcům v původním řízení při jejich zaměstnávání, připojit se k doplňkovému zaměstnaneckému systému sociálního zabezpečení, zřízenému jejich zaměstnavatelem, musí být jejich práva na starobní důchod v rámci tohoto systému považována za vznikající z pracovních smluv nebo pracovních poměrů ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/94.

25

Pokud jde o článek 8 směrnice 2008/94, toto ustanovení stanoví ve prospěch zaměstnanců zvláštní povinnost zatěžující členské státy. Členské státy mohou tuto povinnost splnit prostřednictvím různých prostředků. Tato povinnost může spočívat buď v zajištění toho, že zaměstnavatel je schopen dostát svým povinnostem vyplývajícím z doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, nebo toho, že tuto schopnost má instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, která je odlišná od zaměstnavatele.

26

Je nesporné, že žalobci v původním řízení jsou bývalými zaměstnanci společnosti, kteří tvrdí, že pokud jde o jejich nabytá práva na starobní důchod z doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, jejich zájmy nebyly Irskem v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele chráněny.

27

První otázku je proto třeba zodpovědět tak, že směrnice 2008/94 musí být vykládána v tom smyslu, že se použije na práva bývalých zaměstnanců na starobní důchod z doplňkového systému sociálního zabezpečení zřízeného jejich zaměstnavatelem.

28

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 8 směrnice 2008/94 musí být vykládán v tom smyslu, že lze pro účely určení, zda členský stát splnil povinnost stanovenou v tomto článku, zohlednit dávky zákonného důchodu.

29

Je třeba uvést, že cílem článku 8 směrnice 2008/94 je zaručit v případě vzniku platební neschopnosti zaměstnavatele ochranu zájmů zaměstnanců, co se týče jejich práv na starobní důchod v rámci doplňkových zaměstnaneckých systémů sociálního zabezpečení. Samotné toto ustanovení uvádí, že se vztahuje výlučně na doplňkové zaměstnanecké nebo mezioborové systémy sociálního zabezpečení, přičemž upřesňuje, že v rámci této ochrany se jedná o systémy „které stojí mimo vnitrostátní zákonné systémy sociálního zabezpečení“.

30

Vzhledem k jasnému znění článku 8 směrnice 2008/94 nelze při posouzení otázky, zda členský stát povinnost stanovenou v tomto článku splnil, zohlednit dávky zákonného důchodu.

31

Existence právní úpravy doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, podle níž se při výpočtu starobního důchodu z tohoto systému odečtou z částky poslední skutečné mzdy, která slouží jako základ tohoto výpočtu, („actual final salary“), dávky zákonného důchodu, nemůže toto konstatování vyvrátit.

32

Zohlednění dávek zákonného důchodu pro účely použití článku 8 směrnice 2008/94 by totiž bylo v rozporu s užitečným účinkem ochrany stanovené tímto článkem v rámci doplňkových zaměstnaneckých systémů sociálního zabezpečení.

33

Na druhou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že článek 8 směrnice 2008/94 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda členský stát splnil povinnost stanovenou v tomto článku, nelze dávky zákonného důchodu zohlednit.

34

Vzhledem k odpovědi na druhou otázku není třeba přezkoumat třetí otázku.

35

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 8 směrnice 2008/94 vykládán v tom smyslu, že je pro jeho použití dostatečné, že doplňkový zaměstnanecký systém sociálního zabezpečení nemá k datu, k němuž se zaměstnavatel ocitl v platební neschopnosti, dostatečné finanční krytí a že zaměstnavatel nemá z důvodu platební neschopnosti finanční prostředky nezbytné k tomu, aby do tohoto systému zaplatil příspěvky v dostatečné výši, jež by umožnily plnou úhradu dávek dlužných účastníkům uvedeného systému, nebo zda je nezbytné, aby posledně uvedení účastníci prokázali existenci jiných faktorů, které zapříčinily ztrátu jejich práv na starobní důchod.

36

Je třeba konstatovat, že cílem směrnice 2008/94 je ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. Směrnice neupravuje důvody, které vyvolaly tuto platební neschopnost.

37

Co se týče nedostatečného finančního krytí doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, jeho původ může být různý, a sice zejména neuhrazení příspěvků zaměstnanci nebo zaměstnavatelem, nepříznivý vývoj na kapitálových trzích, špatná správa finančních prostředků systému nebo nedostatečně přísná obezřetnostní pravidla.

38

Nicméně článek 8 směrnice 2008/94 mezi těmito možnými důvody nerozlišuje, ale stanoví obecnou povinnost ochrany zájmů zaměstnanců a ponechává členským státům volnost vymezit v souladu s unijním právem a zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 235, s. 10; Zvl. vyd. 05/04, s. 350) metody, prostřednictvím nichž tuto povinnost splní.

39

Pro účely použití článku 8 směrnice 2008/94 tak není nezbytné identifikovat důvody, které vedly k platební neschopnosti zaměstnavatele, ani důvody, které vyvolaly nedostatečné finanční krytí doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.

40

Na čtvrtou otázku je proto třeba odpovědět tak, že článek 8 směrnice 2008/94 musí být vykládán v tom smyslu, že pro jeho použití je dostatečné, že doplňkový zaměstnanecký systém sociálního zabezpečení nemá dostatečné finanční krytí k datu, k němuž se zaměstnavatel ocitne v platební neschopnosti, a že zaměstnavatel nemá z důvodu platební neschopnosti finanční prostředky nezbytné k tomu, aby do tohoto systému zaplatil příspěvky v dostatečné výši, jež by umožnily plnou úhradu dávek dlužných účastníkům tohoto systému. Není nezbytné, aby posledně uvedení účastníci prokázali existenci jiných faktorů, které zapříčinily ztrátu jejich práv na starobní důchod.

41

Podstatou páté a šesté otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda směrnice 2008/94 musí být vykládána v tom smyslu, že opatření přijatá Irskem po vydání výše uvedeného rozsudku Robins a další splňují povinnosti stanovené touto směrnicí s ohledem na nezbytnost vyrovnaného hospodářského a sociálního rozvoje, a zda hospodářská situace představuje výjimečnou situaci, která může odůvodnit nižší úroveň ochrany zájmů žalobců, pokud jde o jejich práva na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.

42

Soudní dvůr provedl ve výše uvedeném rozsudku Robins a další výklad článku 8 směrnice 80/987 (nyní článek 8 směrnice 2008/94), a v rámci něho uznal, že členské státy mají pro účely určení jak mechanismu, tak úrovně ochrany práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení v případě platební neschopnosti zaměstnavatele značný prostor pro uvážení, který vylučuje povinnost zajištění v plném rozsahu (výše uvedený rozsudek Robins a další, body 36 a 42 až 45).

43

Soudní dvůr měl nicméně za to, že ustanovení vnitrostátního práva, která mohou vést k zajištění dávek doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení omezenému na méně než polovinu nároků, na které by měl zaměstnanec nárok, neodpovídají definici pojmu „ochrana“ použitému v článku 8 směrnice 80/987 (výše uvedený rozsudek Robins a další, bod 57).

44

Toto posouzení zohledňuje vyrovnaný hospodářský a sociální rozvoj tím, že bere v úvahu rozdílný vývoj a omezeně předvídatelnou hospodářskou situaci členských států a nezbytnost zajistit zaměstnancům minimální záruku ochrany v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, spojené například s nepříznivým vývojem hospodářských podmínek.

45

V tomto kontextu nejsou pro odpověď na otázku, zda členský stát řádně splnil povinnosti stanovené v článku 8 směrnice 2008/94, rozhodné zvláštní vlastnosti opatření přijatých členským státem, ale výsledek vyplývající z uplatnění těchto vnitrostátních opatření.

46

Mimoto opatření, na které poukázal předkládající soud a které je uvedeno v bodě 13 tohoto rozsudku, se s ohledem na údaje uvedené v bodě 18 tohoto rozsudku nejeví být takové povahy, aby zajistilo minimální úroveň ochrany vyžadované výše uvedeným rozsudkem Robins a další.

47

Pátou a šestou otázku je tedy třeba zodpovědět tak, že směrnice 2008/94 musí být vykládána v tom smyslu, že opatření přijatá Irskem po vydání výše uvedeného rozsudku Robins a další, nesplňují povinnosti stanovené touto směrnicí a že hospodářská situace dotyčného členského státu nepředstavuje zvláštní okolnost, která by mohla odůvodnit nižší úroveň ochrany zájmů zaměstnanců, co se týče jejich práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.

48

Podstatou sedmé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2008/94 vykládána v tom smyslu, že skutečnost, že opatření přijatá Irskem po vydání výše uvedeného rozsudku Robins a další ve výsledku neumožnila, aby žalobci v původním řízení získali více než 49 % hodnoty svých nabytých práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, sama o sobě představuje závažné porušení povinností tohoto členského státu.

49

Poškození jednotlivci mají nárok na náhradu škody vůči členskému státu, jsou-li splněny tři podmínky, a sice podmínka, že cílem porušené právní normy je přiznání práv jednotlivcům, že porušení této normy je dostatečně závažné a že existuje přímá příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a škodou způsobenou jednotlivcům (rozsudky ze dne 24. března 2009, Danske Slagterier, C-445/06, Sb. rozh. s. I-2119, bod 20, jakož i ze dne 9. prosince 2010, Combinatie Spijker Infrabouw-De Jonge Konstruktie a další, C-568/08, Sb. rozh. s. I-12655, bod 87 a citovaná judikatura).

50

Sedmá otázka se týká druhé z těchto podmínek.

51

Od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Robins a další 25. ledna 2007 byly členské státy informovány o tom, že řádné provedení článku 8 směrnice 2008/94 vyžaduje, aby zaměstnanec obdržel v případě platební neschopnosti svého zaměstnavatele alespoň polovinu dávek ve stáří vyplývajících z nabytých důchodových práv, na která zaplatil příspěvky v rámci doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.

52

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že ačkoliv druh a rozsah povinnosti členských států na základě článku 8 směrnice 2008/94, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, byl nejpozději ode dne 25. ledna 2007 jasný a přesný, Irsko tuto povinnost řádně nesplnilo, což představuje dostatečně závažné porušení této právní normy v rámci případného přezkumu odpovědnosti tohoto členského státu za škody způsobené jednotlivcům.

53

Sedmou otázku je proto třeba zodpovědět tak, že směrnice 2008/94 musí být vykládána v tom smyslu, že skutečnost, že opatření přijatá Irskem po vydání výše uvedeného rozsudku Robins a další ve výsledku neumožnila, aby žalobci v původním řízení získali více než 49 % hodnoty svých nabytých práv na starobní důchod na základě doplňkového zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení, představuje sama o sobě závažné porušení povinností tohoto členského státu.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: