—

za Techniko Epimelitirio Elladas (TEE) K. Vlachogiannisem, dikigoros,

—

za Syllogos Ellinon Diplomatouchon Aeronafpigon Michanikon P. Zygourisem, dikigoros,

—

za Panellinios Syllogos Aerolimenikon Ypiresias Politikis Aeroporias G. Antonakopoulosem, dikigoros,

—

za řeckou vládu P. Panagiotounakosem jakož i S. Chalou, K. Paraskevopoulouem, Z. Chatzipavlouem, jako zmocněnci,

—

za francouzskou vládu G. de Berguesem a M. Perrotem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi K. Simonssonem a I. Zervasem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 ustanovení M.B.902 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 2042/2003 ze dne 20. listopadu 2003 o zachování letové způsobilosti letadel a leteckých výrobků, letadlových částí a zařízení a schvalování organizací a personálu zapojených do těchto úkolů (Úř. věst. L 315, s. 1, Zvl. vyd. 07/07, s. 541).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi právnickou osobu veřejného práva Techniko Epimelitirio Elladas (dále jen „společnost TEE“), sdružením Syllogos Ellinon Diplomatouchon Aeronafpigon Michanikon (dále jen „sdružení SEA“), sedmi zaměstnanci Ypiresia Politikis Aeroporias (dále jen „ředitelství civilního letectví“), odborovým svazem Panellinios Syllogos Aerolimenikon Ypiresias Politikis Aeroporias, jakož i čtyřmi zaměstnanci letištního personálu ředitelství civilního letectví, na straně jedné, a Ypourgos Esoterikon, Dimosias Dioikisis kai Apokentrosis (ministr vnitra, veřejného pořádku a decentralizace), Ypourgos Metaforon kai Epikoinonion (ministr dopravy a spojů) a Ypourgos Oikonomias kai Oikonomikon (ministr hospodářství a financí), na straně druhé, ve věci žaloby na neplatnost části prezidentského dekretu č. 147 ze dne 17. srpna 2005 o inspektorech navigačních zařízení a letových norem náležejících k inspektorátu letové bezpečnosti ředitelství civilního letectví (FEK A’ 200/17.8.2005, dále jen „dekret 147/2005“).

3

Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví (Úř. věst. L 240, s. 1, Zvl. vyd. 07/07, s. 30, dále jen „základní nařízení“) je stanovit společná pravidla v oblasti civilního letectví, a tak stanovit a udržovat vysokou a jednotnou úroveň bezpečnosti civilního letectví v Evropě.

4

Pro účely provádění základního nařízení upravuje jeho čl. 12 vytvoření Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), jejímž úkolem je zejména podporovat Evropskou komisi při přípravě opatření k uplatňování tohoto nařízení.

5

Při přijímání nařízení č. 2042/2003 Komise vyšla z ustanovení základního nařízení, jakož i ze stanoviska EASA.

6

Podle jeho čl. 1 odst. 1 je cílem tohoto nařízení stanovit „společné technické požadavky a správní postupy pro zajištění zachování letové způsobilosti letadel“ zapsaných v leteckém rejstříku členského státu nebo v leteckém rejstříku třetího státu a používaných provozovatelem, pro kterého EASA nebo členský stát zajišťuje dohled nad jeho provozem.

7

Článek 2 písm. d) a h) uvedeného nařízení definuje:

8

Článek 3 odst. 1 téhož nařízení stanoví, že „zachování letové způsobilosti letadel a letadlových celků se zajišťuje v souladu s přílohou I“. Odstavec 2 tohoto článku uvádí, že „organizace a personál zapojené v zachování letové způsobilosti letadel a letadlových celků, včetně údržby, musí splňovat požadavky přílohy I a případně i článků 4 a 5“.

9

K nařízení č. 2042/2003 jsou připojeny čtyři přílohy týkající se zachování letové způsobilosti letadel a vydávání osvědčení o tomto (příloha I), schvalování organizací pro údržbu letadel (příloha II), vydávání průkazů způsobilosti k údržbě letadel (příloha III) a schvalování školících organizací pro údržbu letadel (příloha IV).

10

Příloha I tohoto nařízení obsahuje oddíl A nazvaný „Technické požadavky“ a oddíl B nazvaný „Postupy pro příslušné úřady“.

11

Pod nadpisem „Příslušný úřad“ ustanovení M.B.102, jež je součástí hlavy A, nazvané „Obecně“, oddílu B této přílohy, stanoví:

[…]“

12

Ustanovení M.B.103 uvedené přílohy nazvané „Přijatelné způsoby průkazu“ opravňuje EASA vyvinout přijatelné způsoby průkazu, aby je členské státy mohly použít ke stanovení vyhovění požadavkům nařízení č. 2042/2003.

13

Pod nadpisem „Kontrola letové způsobilosti příslušným úřadem“ ustanovení M.B.902 vložené do hlavy I nazvané „Osvědčení kontroly letové způsobilosti“ téže přílohy stanoví:

[…]“

14

Nařízení č. 2042/2003 vstoupilo v platnost dne 29. listopadu 2003. Nicméně podle čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení se členské státy mohly rozhodnout až do 28. září 2008 nepoužívat:

15

Rozhodnutí EASA č. 2003/19/RM ze dne 28. listopadu 2003 přijaté na základě ustanovení M.B.103 přílohy I nařízení č. 2042/2003 se týká „přijatelných způsobů průkazu [uvedení do souladu] a pokynů ohledně nařízení č. 2042/2003“. Přináší upřesnění, pokud jde zejména o příslušné úřady, jejich odpovědnosti a požadované kvalifikace personálu podílejícího se na zachování letové způsobilosti letadel.

16

Na základě čl. 32 zákona 2912/2001 byl přijat dekret 147/2005 týkající se „posílení státního dohledu nad bezpečnostními standardy letu, úpravy souvisejících organizačních otázek útvaru civilního letectví“ (FEK A’ 94).

17

Článek 1 tohoto dekretu stanoví:

„1.   Inspektoři ředitelství leteckých standardů tvoří kategorii inspektorů v rámci inspektorátu pro leteckou bezpečnost útvaru civilního letectví, jak je uvedeno v čl. 32 odst. 1 zákona č. 2912/2001.

2.   Úkolem inspektorů prostředků navigace a leteckých standardů inspektorátu pro leteckou bezpečnost útvaru civilního letectví je dohlížet a kontrolovat dodržování stanovených bezpečnostních leteckých standardů, pokud jde o letovou způsobilost, fungování letadel během letu obecně, pomocných prostředků určených k těmto účelům, jakož i diplomy a licence civilního letectví.“

18

Článek 3 uvedeného dekretu rozděluje inspektory prostředků navigace a leteckých standardů do různých kategorií, tj. na inspektory pro letovou způsobilost, inspektory pro letový provoz, inspektory pro bezpečnost v kabině pro cestující, inspektory pro diplomy a licence, jakož i lékařské inspektory.

19

Článek 5 odst. 1 téhož dekretu se týká řízení pro výběr inspektorů.

20

Článek 7 dekretu 147/2005 upřesňuje skutečnosti, jichž se týkají inspekce prováděné různými kategoriemi inspektorů.

21

Článek 8 odst. 1 tohoto dekretu vymezuje požadované kvalifikace inspektorů pro letovou způsobilost takto:

„Inspektoři pro letovou způsobilost musejí mít praxi alespoň 5 let v servisní dílně provádějící údržbu letedel a pracovat v oblasti údržby letadel. Musejí mít rovněž důkladnou znalost anglické terminologie v oblasti letectví.

Je žádoucí, aby inspektoři pro letovou způsobilost doložili progresivní kariérní postup na vyšší pozice a převzetí odpovědnosti za servisní dílnu provádějící údržbu letadel. Dále je třeba diplom v oblasti leteckého inženýrství podle JAR 66 či diplom vydaný vysokoškolským vzdělávacím zařízením v oblasti letectví.

Inspektoři specializovaní v oblasti elektronických systémů letadel musejí mít kromě toho diplom o ukončení vysokoškolského vzdělání v oblasti inženýrství elektronických systémů letadel, který vydalo národní či zahraniční univerzitní zařízení, či univerzitní diplom v oblasti elektroniky či diplom leteckého technika.“

22

Článek 9 uvedeného dekretu upravuje vzdělávání osob, u nichž bylo shledáno, že mají kvalifikace požadované čl. 8.

23

Článek 14 téhož dekretu obsahuje přechodná ustanovení.

24

V době mezi zářím a listopadem 2005 byl dekret 147/2005 napaden čtyřmi žalobami na neplatnost.

25

První tři z nich podané společností TEE, sdružením SEA, a sedmi zaměstnanci ředitelství civilního letectví znějí na zrušení části dekretu 147/2005 o inspektorech pro letovou způsobilost, tj. v podstatě čl. 8 a 9 tohoto dekretu. Žalobci zpochybňují zejména podmínky zavedené těmito ustanoveními ohledně kvalifikací požadovaných od osob, jež chtějí vykonávat činnosti inspektora pro letovou způsobilost.

26

Čtvrtá žaloba podaná Panellinios Syllogos Aerolimenikon Ypiresias Politikis Aeroporias, jakož i čtyřmi zaměstnanci letištního personálu ředitelství civilního letectví zní na zrušení dekretu 147/2005 z důvodu, že jednak vylučuje dohled a kontrolu nad leteckými dopravci a letišti z úkolů inspektorů prostředků navigace a leteckých standardů, jednak že v čl. 8 ruší možnost zaměstnanců z řad letištního personálu, že jim bude uděleno osvědčení pro práci inspektora pro bezpečnost v kabině pro cestující a inspektora pro diplomy a licence.

27

Vzhledem k tomu, že tyto žaloby zpochybňují platnost napadených ustanovení dekretu 147/2005 z hlediska nařízení 2042/2003, rozhodl se Symvoulio tis Epikrateias přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

28

Ve svém písemném vyjádření Komise připomněla, že jak v době přijetí dekretu 147/2005, v srpnu 2005, tak v době, kdy byly podány žaloby na neplatnost, tj. mezi zářím a listopadem 2005, nebyla ustanovení přílohy I nařízení č. 2042/2003 v Řecké republice použitelná. Během soudního jednání řecká vláda potvrdila, že tento členský stát využil možnosti dané čl. 7 uvedeného nařízení nepoužívat předmětná ustanovení až do 28. září 2008.

29

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s článkem 267 SFEU má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu Smluv, jakož i aktů přijatých orgány Evropské unie. V rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené tímto článkem přísluší pouze vnitrostátnímu soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (viz zejména rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Cicala, C-482/10, Sb. rozh. s. I-14139, bod 15 a citovaná judikatura).

30

Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu ustanovení unijního práva, Soudní dvůr je v zásadě povinen rozhodnout (viz zejména výše uvedený rozsudek Cicala, bod 16 a citovaná judikatura).

31

Odmítnutí rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že požadovaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které mu jsou položeny (viz zejména rozsudek ze dne 20. května 2010, Ioannis Katsivardas - Nikolaos Tsitsikas, C-160/09, Sb. rozh. s. I-4591, bod 27 a citovaná judikatura).

32

V daném případě je pravdou, že se druhá až jedenáctá otázka položená předkládajícím soudem týká specificky ustanovení M.B.902 přílohy I oddílu B hlavy I nařízení č. 2042/2003, jež se Řecká republika rozhodla v době, kdy bylo přijato vnitrostátní opatření, jehož platnost je u předkládajícího soudu zpochybňována, nepoužívat.

33

Tato okolnost nicméně sama o sobě neumožňuje dospět k závěru, že výklad žádaný předkládajícím soudem nijak nesouvisí s předmětem sporu v původním řízení nebo že je problém hypotetické povahy, a že tedy Soudní dvůr nemá pravomoc o položených otázkách rozhodnout.

34

Soudní dvůr totiž v řadě případů prohlásil, že má pravomoc rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se unijních ustanovení v situacích, kdy se skutkový stav v původním řízení nacházel mimo dosah působnosti unijního práva, ale kdy se uvedená ustanovení tohoto práva stala použitelnými v důsledku odkazu na jejich obsah ve vnitrostátním právu. Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že pokud vnitrostátní právní předpisy odpovídají, co se týče řešení vnitrostátní situace, řešením upraveným v unijním právu, existuje jasný unijní zájem na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením nebo pojmům převzatým z unijního práva jednotného výkladu, a to bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Cicala, body 17 a 18, jakož i citovaná judikatura).

35

Předkládající soud tak v projednávaném případě výslovně uvedl, že své otázky uvádí v kontextu přijetí doplňkových opatření k provedení nařízení č. 2042/2003. Zdá se tedy, že předkládající soud považuje dekret 147/2005 za prováděcí opatření některých ustanovení uvedeného nařízení přijaté před uplynutím lhůty, kterou si původně Řecká republika rozhodla vyhradit, pokud jde o jejich uplatňování.

36

Z toho vyplývá, že vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení práva Unie, jejichž výklad je požadován, mají být v rámci vnitrostátního práva uplatňována před uplynutím lhůty poskytnuté unijním právem, není jejich požadovaný výklad zjevně bez souvislosti s předmětem sporu v původním řízení a nemá hypotetickou povahu.

37

Soudní dvůr má tedy pravomoc k rozhodování o všech položených otázkách.

38

Před zodpovězením položených otázek je třeba připomenout účel nařízení č. 2042/2003. V tomto ohledu čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení uvádí, že nařízení stanoví společné technické požadavky a správní postupy pro zajištění zachování letové způsobilosti letadel, včetně jakéhokoliv zastavěného letadlového celku.

39

Jak vyplývá z vymezení pojmu „zachování letové způsobilosti“ uvedeného v čl. 2 písm. d) uvedeného nařízení, týká se veškerých postupů, které zajišťují, že kdykoliv během provozní životnosti letadlo vyhovuje platným požadavkům letové způsobilosti a je ve stavu pro bezpečný provoz.

40

Tyto postupy jsou uvedeny v příloze I téhož nařízení. Oddíl A této přílohy upravuje technické požadavky, zatímco oddíl B stanoví správní podmínky, jež mají být příslušnými orgány pověřenými uplatňováním a prováděním uvedených technických požadavků dodržovány.

41

Do působnosti nařízení č. 2042/2003 tedy nespadají všechny aspekty bezpečnosti letectví, nýbrž tato je jasně omezena na některé technické aspekty, tj. ty, jež mají zajistit zachování letové způsobilosti letadel, a na správní řízení týkající se dodržování těchto technických postupů.

42

Je tedy na předkládajícím soudu, jenž jediný může vykládat vnitrostátní právo, aby ověřil, že předmětná ustanovení vnitrostátního práva ve sporu v původním řízení spadají do působnosti tohoto nařízení. Zejména mu přísluší zhodnotit, do jaké míry technické kompetence svěřené dekretem 147/2005 inspektorům pro letový provoz, inspektorům pro bezpečnost v kabině pro cestující, inspektorům pro diplomy a licence, jakož i lékařským inspektorům odpovídají úkonům k zachování letové způsobilosti upraveným v témže nařízení.

43

Svou první otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda čl. 2 a ustanovení M.B.902 přílohy I nařízení 2042/2003 musí být ve světle ustanovení M.B.102přílohy I rozhodnutí 2003/19 vykládány v tom smyslu, že členské státy mají možnost při přijímání doplňkových opatření k provedení tohoto nařízení rozdělit činnosti kontroly letové způsobilosti letadel mezi několik specializovaných kategorií inspektorů.

44

Pokud se jedná o svěření konkrétních úkolů a odpovědnosti spadajících do působnosti nařízení č. 2042/2003, je třeba upozornit, že se ustanovení M.B. 102 přílohy I tohoto nařízení omezuje na stanovení toho, že členské státy určí příslušný úřad pro dozor nad zachováním letové způsobilosti a pro kontrolu osvědčení, jichž je k tomu zapotřebí.

45

Dále uvedená ustanovení nechávají na každém úřadu, aby určil svou vlastní organizační strukturu s tím, že počet zaměstnanců musí odpovídat úkolům, jež byly danému úřadu svěřeny.

46

Předmětná ustanovení tedy nijak neurčují podobu této struktury nebo rozdělení úkolů v rámci ní.

47

Navíc rozhodnutí 2003/19 nemůže jakožto opatření provádějící nařízení č. 2042/2003 uložit členským státům povinnosti jdoucí nad rámec povinností upravených tímto nařízením.

48

Za těchto podmínek je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 2 a ustanovení M.B.902 nařízení 2042/2003 musí být vykládány v tom smyslu, že členské státy mají možnost při přijímání doplňkových opatření k provedení tohoto nařízení rozdělit v rámci příslušného úřadu ve smyslu ustanovení M.B.902 činnosti kontroly letové způsobilosti letadel mezi několik specializovaných kategorií inspektorů.

49

Svou druhou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že jakákoli osoba pověřená kontrolou letové způsobilosti letadel v určité oblasti, musí mít pětiletou praxi pokrývající veškeré aspekty zajišťování zachování letové způsobilosti letadla.

50

Ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 stanoví, že personál pověřený kontrolami letové způsobilosti letadel musí mít alespoň pětiletou praxi v oblasti zachování letové způsobilosti. Posledně zmíněný pojem musí být chápán ve smyslu, který mu dává toto nařízení tak, jak bylo upřesněno v bodech 38 až 41 tohoto rozsudku.

51

Obecnost pojmů užitých v ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 vede k jeho výkladu v tom smyslu, že každá osoba, jíž byl svěřen úkol kontrolovat některý aspekt letové způsobilosti letadla, musí mít pětiletou praxi týkající se všech úkolů a odpovědností, jež mají zajistit zachování letové způsobilosti letadel ve smyslu uvedeného nařízení.

52

Naopak nelze dovozovat, že požadovaná praxe musí rovněž zahrnovat aspekty, jež nespadají pod zachování letové způsobilosti ve smyslu nařízení č. 2042/2003.

53

Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět, že ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že jakákoli osoba pověřená kontrolou některého aspektu letové způsobilosti letadel, musí mít pětiletou praxi pokrývající veškeré aspekty zajišťování zachování letové způsobilosti letadla, a žádné další aspekty.

54

Svou třetí, pátou a šestou otázkou, jež se týkají pojmu „alespoň pětiletá praxe v oblasti zachování letové způsobilosti“, kterou v souladu s ustanovením M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí mít personál pověřený kontrolou letové způsobilosti letadel, se předkládající soud v podstatě táže, zda tato praxe musí být nezbytně získána prací v servisní dílně provádějící údržbu letedel (třetí otázka), nebo zda je možné zohlednit praxi získanou v rámci vysokoškolského studia nebo po něm (pátá otázka) a zda je možné zohlednit praxi získanou na základě toho, že než nařízení č. 2042/2003 vstoupilo v platnost, byla vykonávána funkce inspektora letové způsobilosti letadel (šestá otázka).

55

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že z ustanovení M.B.902 písm. a) přílohy I nařízení č. 2042/2003 vyplývá, že personál pověřený kontrolami letové způsobilosti letadel musí být schopen provádět kontrolu letové způsobilosti v souladu s technickými požadavky obsaženými v oddíle A přílohy I tohoto nařízení.

56

Za tímto účelem ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 této přílohy vyžaduje, aby měl dotčený personál alespoň pětiletou praxi v oblasti zachování letové způsobilosti. Toto ustanovení nicméně neupřesňuje, jakým způsobem má být tato praxe získána.

57

Byť ustanovení M.B.902 písm. a) a b) přílohy I nařízení č. 2042/2003stanoví úroveň a obsah praxe, kterou musí mít personál pověřený v členských státech kontrolou letové způsobilosti letadel, nestanoví žádnou povinnost ani omezení či výjimku, pokud jde o okolnosti získání této praxe.

58

Členské státy tedy mohou uznávat jakoukoli z hlediska plněných úkolů relevantní praxi, pokud tato bude dostatečně rozsáhlá, aby zahrnovala všechny aspekty, jež musí zahrnovat kontrola letové způsobilosti letadel.

59

Za těchto podmínek se členské státy mohou rozhodnout zohlednit praxi získanou v rámci zaměstnání v servisní dílně provádějící údržbu letedel, uznat praxi získanou při odborné pracovní stáži v průběhu studia v oboru letectví nebo také praxi související s dřívějším plněním úkolů inspektora letové způsobilosti.

60

Je tedy třeba na třetí, pátou a šestou otázku odpovědět, že ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že členské státy mohou určit podmínky nabytí alespoň pětileté praxe v oblasti zachování letové způsobilosti, kterou musí mít personál pověřený kontrolou letové způsobilosti letadel. Zejména se mohou rozhodnout zohlednit praxi získanou v rámci zaměstnání v servisní dílně provádějící údržbu letedel, uznat praxi získanou při odborné pracovní stáži v průběhu studia v oboru letectví nebo také praxi související s dřívějším plněním úkolů inspektora letové způsobilosti.

61

Svou čtvrtou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda nařízení č. 2042/2003 členským státům umožňuje uplatňovat stejné zacházení a ukládat stejné povinnosti, zejména pokud se jedná o alespoň pětiletou praxi v oblasti zachování letové způsobilosti, jak držitelům diplomů osvědčujících vysokoškolské vzdělání v oblasti letectví, tak i držitelům průkazu způsobilosti k údržbě letadel ve smyslu přílohy III uvedeného nařízení nazvané „Část 66“ (dále jen „průkaz způsobilosti podle části 66“).

62

Ustanovení M.B.902 písm. b) bod 2 příloha I nařízení č. 2042/2003 stanoví, že personál pověřený kontrolou letové způsobilosti letadel musí mít průkaz způsobilosti podle části 66 nebo vysokoškolské vzdělání v oboru letectví nebo jemu rovnocenné. Formulování tohoto požadavku nijak nerozlišuje mezi držiteli průkazu způsobilosti podle části 66 a osobami vysokoškolsky vzdělanými v oboru letectví.

63

Ustanovení M.B.902 písm. b) bod 1 přílohy I nařízení č. 2042/2003 navíc vyžaduje, aby každý člen personálu pověřeného kontrolou letové způsobilosti letadel měl alespoň pětiletou praxi v oblasti zachování letové způsobilosti.

64

Pokud jde o vztah těchto dvou požadavků, je třeba zdůraznit, že se požadavek obsažený v bodě 1 tohoto ustanovení týká kvalifikace nezávislé na kvalifikaci stanovené v bodě 2 tohoto ustanovení. Jedná se tedy o dvě odlišné kvalifikace Spojka „a“, jež spojuje oba body předmětného ustanovení, ukazuje, že obě podmínky musí být splněny kumulativně.

65

Stejně jako bod 2 ustanovení M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003 ani bod 1 tohoto ustanovení nijak nerozlišuje mezi držiteli průkazu způsobilosti podle části 66 a osobami s vysokoškolským vzděláním.

66

Stejné podmínky se uplatní, pokud jde o požadavky uvedené v bodech 3 a 4 ustanovení M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003.

67

Je tedy třeba na čtvrtou otázku odpovědět, že ustanovení M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že nijak nerozlišuje mezi držiteli průkazu způsobilosti podle části 66 a osobami s vysokoškolským vzděláním.

68

Svou sedmou a osmou otázkou, jimiž je třeba se zabývat společně, se chce předkládající soud v podstatě dozvědět, zda musí být ustanovení M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003 vykládáno v tom smyslu, že je příslušným úřadům členských států dovoleno vybrat pro plnění úkolů inspektorů letové způsobilosti letadel osoby, které nemají požadovanou kvalifikaci, jako je praxe v oblasti zachování letové způsobilosti nebo výcvik v letecké údržbě, a stanovit, že tyto osoby poté, co budou vybrány, a než začnou plnit své úkoly, podstoupí chybějící výcvik, ačkoli není nezbytně stanoveno hodnotící kritérium po absolvování tohoto výcviku nebo těchto výcviků.

69

Jak již bylo připomenuto v bodě 55 tohoto rozsudku, z ustanovení M.B.902 písm. a) přílohy I nařízení č. 2042/2003 vyplývá, že personál pověřený kontrolami letové způsobilosti letadel musí být schopen provádět kontrolu letové způsobilosti v souladu s technickými požadavky obsaženými v oddíle A přílohy I tohoto nařízení.

70

Za tímto účelem ustanovení M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003 vyžaduje, aby měl dotčený personál určitou kvalifikaci vyjádřenou ve formě čtyř požadavků, o nichž bylo v bodech 63 až 65 tohoto rozsudku konstatováno, že se jedná o kumulativní podmínky.

71

Z toho vyplývá, že kontrola letové způsobilosti letadel může být prováděna pouze personálem, jenž prokazatelně splňuje všechna požadovaná kritéria. To předpokládá, že tento personál podstoupí všechna nezbytná školení a výcviky, než začne plnit úkoly kontroly letové způsobilosti.

72

V souladu s cílem základního nařízení, na jehož základě bylo přijato nařízení č. 2042/2003, jímž je stanovit a udržovat vysokou a jednotnou úroveň bezpečnosti civilního letectví v Evropě, je nezbytné, aby tato předchozí školení a výcviky byly podrobeny konečnému hodnocení s cílem ověřit, že si kandidát na funkci inspektora letové způsobilosti řádně osvojil znalosti a získal požadované dovednosti pro řádné a spolehlivé plnění těchto úkolů.

73

Je tedy třeba na sedmou a osmou otázku odpovědět, že ustanovení M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že pouze osoby, jež předtím podstoupily všechna tímto ustanovením požadovaná školení a výcviky a jejichž znalosti a dovednosti byly na závěr těchto vzdělávacích programů podrobeny hodnocení, mohou plnit úkoly inspektorů letové způsobilosti letadel.

74

Svou devátou, desátou a jedenáctou otázkou, jež se týkají pojmu „postavení s odpovídajícími odpovědnostmi“, jež podle ustanovení M.B.902 písm. b) bod 4 přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí mít personál pověřený kontrolami letové způsobilosti letadel, se předkládající soud v podstatě táže, zda tento požadavek odkazuje na činnosti vykonávané dříve tímto personálem, nebo naopak zda musí být toto ustanovení vykládáno tak, že odkazuje na pozici zastávanou dotčenou osobou v rámci činností inspektora letové způsobilosti letadel (devátá otázka) a na to, jaké zvláštní podmínky musejí být splněny v posledně zmíněném případě (desátá a jedenáctá otázka).

75

Pokud jde o devátou otázku, je třeba upozornit, že požadavek postavení s odpovídajícími odpovědnostmi je čtvrtou a poslední kvalifikační podmínkou požadovanou ustanovením M.B.902 písm. b) přílohy I nařízení č. 2042/2003 pro výkon činností kontroly zachování letové způsobilosti letadel. Ze stejných důvodů, jaké byly vyloženy v bodech 69 až 71 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že se tento požadavek kumulativně připojuje ke třem předchozím a musí být dotčeným personálem splněn před zahájením činnosti inspektora letové způsobilosti.

76

Jak uvedla Komise, požadavek postavení s odpovídajícími odpovědnostmi totiž odpovídá snaze zajistit, aby dotčený personál byl profesně vyzrálý a měl požadovanou praxi, aby mohl plnit poslání kontrol v souladu s postupy podle nařízení č. 2042/2003 a aby činil spolehlivé závěry ohledně zachování letové způsobilosti kontrolovaných letadel.

77

Odpovídající odpovědnosti, jež se musí pojit s postavením zastávaným personálem pověřeným kontrolami letové způsobilosti letadel, nemusí být míněny pouze v hierarchickém smyslu, ale musí být hodnoceny z hlediska činností, jež mají být vykonávány a které předpokládají zvládnutí veškerých postupů, které zajišťují, že kdykoliv během provozní životnosti letadlo vyhovuje platným požadavkům na letovou způsobilost a je ve stavu pro bezpečný provoz. Toto zvládnutí předpokládá jak schopnost provádět nezbytné technické kontroly, tak i schopnost zhodnotit, zda výsledky těchto kontrol umožňují, či neumožňují vystavení dokumentů osvědčujících letovou způsobilost kontrolovaného letadla.

78

Na devátou otázku je tedy třeba odpovědět, že ustanovení M.B.902 písm. b) bod 4 přílohy I nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že činnosti inspektorů letové způsobilosti letadel mohou vykonávat pouze osoby, jež předtím měly postavení s odpovídajícími odpovědnostmi svědčící jak o jejich schopnosti provádět nezbytné technické kontroly, tak i o schopnosti zhodnotit, zda výsledky těchto kontrol umožňují či neumožňují vystavení dokumentů osvědčujících letovou způsobilost kontrolovaného letadla.

79

S ohledem na odpověď podanou na devátou otázku není třeba na desátou a jedenáctou otázku odpovídat.

80

Svou dvanáctou a třináctou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda musí být nařízení č. 2042/2003 vykládáno v tom smyslu, že příslušné úřady členských států mají povinnost stanovit, že osoby vykonávající činnosti kontroly letové způsobilosti letadel ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost budou tyto činnosti vykonávat i nadále, a to automaticky a bez výběrového řízení.

81

Úvodem je třeba připomenout, že nařízení č. 2042/2003 obsahuje řadu ustanovení, jež mají správním orgánům členských států poskytnout dostatek času, aby se přizpůsobily novému legislativnímu rámci, mezi nimi pak zejména možnost danou čl. 7 odst. 3 oddálit uplatňování nových pravidel.

82

Žádné ustanovení uvedeného nařízení nicméně neukládá příslušným úřadům členských států, aby stanovily, že osoby, které ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost vykonávaly činnosti kontroly letové způsobilosti letadel, budou pokračovat ve výkonu těchto činností. Zejména pak žádné ustanovení neukládá členským státům vystavit těmto osobám znovu, automaticky a bez výběrového řízení, osvědčení o jejich kvalifikaci.

83

Jak bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, rozhodnutí EASA 2003/19 nemůže jakožto opatření provádějící nařízení č. 2042/2003 v tomto ohledu uložit členským státům další povinnosti oproti tomuto nařízení.

84

Na dvanáctou a třináctou otázku je třeba odpovědět, že nařízení č. 2042/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že orgány členských států nemají povinnost stanovit, že osoby vykonávající činnosti kontroly letové způsobilosti letadel ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost budou automaticky a bez výběrového řízení pokračovat ve výkonu těchto činností.

85

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: