1. 

Předmětem projednávané věci je kasační opravný prostředek podaný společností E.ON Energie AG ( 2 ) proti rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. prosince 2010, E.ON Energie v. Komise ( 3 ). Napadeným rozsudkem Tribunál potvrdil legalitu rozhodnutí Komise C(2008) 377 final ze dne 30. ledna 2008 ( 4 ), kterým Komise uložila společnosti E.ON Energie na základě čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení (ES) č. 1/2003 ( 5 ) pokutu ve výši 38 milionů eur za porušení pečeti.

2. 

Na základě tohoto ustanovení totiž může Evropská komise rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty nepřesahující 1 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok, pokud byly úmyslně nebo z nedbalosti porušeny pečeti umístěné podle čl. 20 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1/2003 úředníky nebo jinými doprovázejícími osobami zmocněnými Komisí. Jedná se o vůbec první rozhodnutí, ve kterém bylo toto ustanovení uplatněno ( 6 ).

3. 

Tento kasační opravný prostředek, zejména jeho šestý důvod, nastoluje principiální otázku týkající se povahy a rozsahu soudního přezkumu, jejž musí Tribunál provést při posuzování výše pokuty uložené Komisí z důvodu porušení pravidel hospodářské soutěže. Ostatní důvody kasačního opravného prostředky naproti tomu podle mého názoru nejsou z právního hlediska nijak obtížné, neboť účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) ve svých písemnostech a na jednání zpochybnila hlavně skutkové závěry Tribunálu, což v řízení o kasačním opravném prostředku nespadá do pravomoci Soudního dvora.

4.

Skutečnosti předcházející sporu, řízení před Tribunálem a napadený rozsudek lze shrnout následovně ( 7 ).

5.

Rozhodnutím ze dne 24. května 2006 nařídila Komise v souladu s článkem 20 nařízení č. 1/2003 kontrolu v prostorách navrhovatelky v Mnichově (Německo) za účelem ověření opodstatněnosti podezření z její účasti na protisoutěžních dohodách.

6.

Kontrola, kterou prováděli čtyři zástupci Komise a šest zástupců Bundeskartellamt (orgánu pro hospodářskou soutěž), byla zahájena dne 29. května 2006 odpoledne. Jelikož nebylo možné kontrolu dokončit ještě téhož dne, byly vybrané dokumenty určené k podrobnější analýze uloženy v místnosti G.505, jejíž dveře byly uzamčeny a přelepeny úřední pečetí. Zástupci Komise, Bundeskartellamt a navrhovatelky sepsali a podepsali zápis o umístění pečeti.

7.

Dne 30. května 2006 ráno přibližně v 8:45 hodin kontrolní tým zjistil, že sporná pečeť, která byla stále přilepena na dveřích místnosti G.505, doznala změn. Při porušení takové plastické pečeti zůstávají na podkladu, k němuž je pečeť přilepena bílým lepidlem, stopy tohoto lepidla ve formě nápisů „VOID“, které jsou rozmístěny na celé samolepicí ploše. Odlepená pečeť se na těchto místech zvýrazní tak, že nápisy „VOID“ jsou viditelné rovněž na pečeti.

8.

Přibližně v 9:15 hodin vedoucí kontrolního týmu otevřel dveře místnosti G.505, načež byl sepsán zápis o porušení pečeti, který podepsal zástupce Komise a zástupce Bundeskartellamt. V tomto zápisu bylo mimo jiné uvedeno, že celá pečeť byla posunuta o přibližně 2 mm směrem nahoru a do strany, jelikož pod spodním a vedle pravého okraje pečeti byly vidět zbytky lepidla a nápisy „VOID“ byly jasně viditelné na celé ploše pečeti, která byla nicméně nadále nalepena přes dveřní rám a dveře a nebyla přetržena. Odpoledne byly prostřednictvím mobilního telefonu pořízeny fotografie sporné pečeti.

9.

Navrhovatelka odmítla tento zápis podepsat a prohlásila, že se stav dokumentů uložených v místnosti nezměnil.

10.

V oznámení námitek zaslaném navrhovatelce dne 2. října 2006 Komise vyslovila závěr, že sporná pečeť byla porušena a že z důvodu organizační pravomoci, kterou navrhovatelka vykonávala v rámci dané budovy, je třeba posledně uvedenou považovat za odpovědnou za toto porušení pečeti. Navrhovatelka předložila vyjádření, k němuž připojila několik znaleckých posudků týkajících se reakce sporné pečeti na působení určitých vlivů.

11.

Na konci tohoto řízení přijala Komise sporné rozhodnutí, v němž konstatovala, že společnost E.ON Energie porušila pečeť a přinejmenším z nedbalosti porušila čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003, a uložila jí pokutu ve výši 38 milionů eur.

12.

Žalobou podanou dne 15. dubna 2008 k Tribunálu se společnost E.ON Energie domáhala zrušení sporného rozhodnutí a uplatnila přitom devět žalobních důvodů. Společnost E.ON Energie Komisi v podstatě vytkla, že porušila zásady důkazního břemene v souvislosti s porušením sporné pečeti a že tuto pečeť umístila chybně. Vytkla jí také, že nevzala v úvahu „alternativní scénáře“, jež mohly objasnit stav této pečeti, který byl dán mimo jiné překročením maximální doby trvanlivosti pečeti, tím, že uklízečka použila čisticí přípravek Synto, a dále vlhkostí vzduchu a vibracemi dveří. Společnost E.ON Energie dále tvrdila, že Komise porušila zásadu presumpce neviny a čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1/2003, neboť nebylo prokázáno zavinění. Pokud jde konečně o výši pokuty, společnost E.ON Energie uvedla, že sporné rozhodnutí porušuje povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 253 ES a je v rozporu se zásadou proporcionality.

13.

Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu společnosti E.ON Energie zamítl.

14.

Společnost E.ON Energie se kasačním opravným prostředkem domáhá, aby Soudní dvůr napadený rozsudek i sporné rozhodnutí zrušil, podpůrně aby zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jí ukládá náhradu nákladů řízení, vyhověl návrhovým žádáním uplatněným v řízení v prvním stupni a zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž jí ukládá zaplacení pokuty, a ještě podpůrněji aby zrušil napadený rozsudek a vrátil věc zpět Tribunálu. Mimoto navrhuje, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení.

15.

Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a aby byla společnosti E.ON Energie uložena náhrada nákladů řízení.

16.

Společnost E.ON Energie předkládá šest důvodů na podporu svého kasačního opravného prostředku.

17.

První dva důvody kasačního opravného prostředku jsou namířeny proti analýze Tribunálu týkající se pravidel, jimiž se řídí důkazní břemeno a provádění důkazů. Třetí až pátý důvod kasačního opravného prostředku se naproti tomu týkají posouzení Tribunálu ohledně řádného umístění sporné pečeti a jejího stavu. Šestý důvod kasačního opravného prostředku je namířen proti posouzení Tribunálu stran závažnosti protiprávního jednání a přiměřenosti výše pokuty, která byla navrhovatelce uložena.

18.

V řízení v prvním stupni zkoumal Tribunál v bodech 48 až 64 napadeného rozsudku argumenty navrhovatelky týkající se nerespektování důkazního břemene.

19.

S připomenutím relevantní judikatury Tribunál poukázal na to, že soud nemůže dospět k závěru, že Komise existenci protiprávního jednání prokázala právně dostačujícím způsobem, jestliže o této otázce stále panují pochybnosti, zejména v řízení o žalobě znějící na zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta, a to v souladu se zásadou presumpce neviny zakotvenou v čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( 8 ). Tribunál zamítl výtku společnosti E.ON Energie založenou na údajné podobnosti s judikaturou týkající se jednání ve vzájemné shodě, podle které stačí, když podnik předloží argumentaci, která poskytuje jiné vysvětlení skutkových okolností zjištěných Komisí, na základě kterých Komise konstatovala existenci protiprávního jednání, přičemž poznamenal, že se tato judikatura nepoužije, pokud Komise vychází z přímých důkazů. V bodě 56 napadeného rozsudku tedy Tribunál objasnil, že „vychází-li Komise z důkazů, které v zásadě dostatečně prokazují existenci protiprávního jednání […], je [dotyčný] podnik povinen právně dostačujícím způsobem prokázat existenci okolnosti, které se dovolává, a že tato okolnost zpochybňuje průkaznost [ ( 9 )] důkazů, z nichž Komise vychází“.

20.

V této věci tedy Tribunál odmítl argument společnosti E.ON Energie, že Komise měla prokázat nade vši rozumnou pochybnost, že navrhovatelka nese za změnu stavu sporné pečeti zjištěnou dne 30. května 2006 odpovědnost. Tribunál sice konstatoval, že na rozdíl od tvrzení Komise nebyl navrhovatelkou uplatněný žalobní důvod abstraktní, uvedl však, že Komise neporušila zásady důkazního břemene. Bod 44 odůvodnění sporného rozhodnutí totiž výslovně uvádí, že „Komise má povinnost uvést skutečnosti nezbytné k prokázání tvrzeného porušení pečeti“. Tribunál dále poukázal na skutečnost, že Komise při svém zjištění, že pečeť byla porušena, vycházela v bodech 75 a 76 odůvodnění sporného rozhodnutí ze stavu, v němž se sporná pečeť nacházela ráno dne 30. května 2006, kdy se podle jejího názoru na celém jejím povrchu nacházely nápisy „VOID“ a na její zadní straně se nacházely zbytky lepidla, jak vyplývá zejména z prohlášení kontrolorů Komise a Bundeskartellamt a ze zjištění obsažených v zápise o porušení pečeti. Tribunál konečně odmítl argumenty společnosti E.ON Energie založené na alternativních vysvětleních stavu sporné pečeti, neboť měl za to, že údajná zastaralost pečeti a nepořízení fotografií prokazujících její stav před otevřením dveří, nerozšířily důkazní břemeno, které nese Komise.

21.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost E.ON Energie tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v souvislosti s rozložením důkazního břemene, a že tím porušil zásadu presumpce neviny a pravidlo unijního práva in dubio pro reo.

22.

Podle společnosti E.ON Energie totiž Tribunál v bodě 48 napadeného rozsudku sice uznal, že Komise je povinna prokázat protiprávní jednání, jejichž existenci zjistila, avšak v bodě 55 napadeného rozsudku důkazní břemeno obrátil, když určil, že předkládá-li Komise přímé důkazy o určité okolnosti, je pak na dotyčných podnicích, aby prokázaly nedostatečnost těchto důkazů. Tribunál podle společnosti E.ON Energie mimo jiné porušil platná právní pravidla, když konstatoval, že důkazy, z nichž Komise vycházela, stačí k prokázání existence protiprávního jednání. Tyto důkazy, konkrétně zápis o porušení pečeti, prohlášení kontrolorů a výrobce sporné pečeti, fotografie uvedené pečeti a znalecký posudek, jsou podle společnosti E.ON Energie jen nepřímými důkazy, které navíc poskytla výlučně žalovaná. K porušení pečeti společnost E.ON Energie uvádí, že posouzení Tribunálu je nesprávné, neboť nezohlednil překročení doby trvanlivosti uvedené pečeti. Navrhovatelka dále Tribunálu vytýká, že použil per analogiam rozsudek ze dne 8. července 1999, Montecatini v. Komise ( 10 ), a to z důvodu, že porušení pečeti podle ní není – na rozdíl od listinného důkazu – přímým a dostačujícím důkazem, nýbrž důkazem nejednoznačným.

23.

Společnost E.ON Energie také tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když pominul skutečnost, že nejistota ohledně funkčnosti sporné pečeti jde k tíži Komise. Podle společnosti E.ON Energie totiž Komise použila pečeť, jejíž doba trvanlivosti již uplynula, a dále nezabezpečila důkazy před otevřením dveří místnosti. V replice dodává, že pečeť byla proto nesprávně umístěna, neboť její správné umístění předpokládá, že budou dodrženy pokyny výrobce v technické specifikaci výrobku. Navrhovatelka uvádí, že není-li možné předložit důkazy, které vyplývají z jednání Komise, nemělo by jí to být na újmu. Tato skutečnost tedy podle navrhovatelky obrací důkazní břemeno, takže Tribunál měl požadovat, aby Komise prokázala, že pečeť byla umístěna správně a že byla funkční, a nikoli aby společnost E.ON Energie podala důkaz o opaku. Společnost E.ON Energie zdůrazňuje, že tento důvod kasačního opravného prostředku je přípustný, neboť rozložení důkazního břemene je otázkou právní.

24.

Komise navrhuje, aby byl první důvod kasačního opravného prostředku odmítnut, neboť spadá do posouzení skutkového stavu, které provedl Tribunál. Komise podpůrně zpochybňuje argumenty předložené navrhovatelkou.

25.

Shodně s Komisí se domnívám, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný vzhledem k povaze a rozsahu soudního přezkumu prováděného Soudním dvorem v řízení o kasačním opravném prostředku.

26.

Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že podle čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie musí být kasační opravné prostředky omezeny na právní otázky a jsou přípustné pro nedostatek pravomoci a nepříslušnost Tribunálu, pro nedostatky řízení před Tribunálem či pro porušení právních předpisů Unie Tribunálem. Jedině Tribunál je tudíž v zásadě příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, jednak tento skutkový stav posoudit. V této souvislosti může Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU vykonat pouze přezkum právní kvalifikace uvedených skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil.

27.

Soudní dvůr tedy není příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Posouzení skutkového stavu tedy nepředstavuje, s výhradou případu jejich zkreslení, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku ( 11 ).

28.

Konstatuji však, že nad rámec právních pravidel, na jejichž údajné porušení navrhovatelka upozorňuje, zaměřuje navrhovatelka své výhrady ke způsobu, jakým Tribunál posoudil důkazy, které mu byly předloženy. Společnost E.ON Energie tak Tribunálu vytýká, že důkazy předložené Komisí považoval za dostačující důkazy zakládající protiprávní jednání a že v tomto rámci nezohlednil překročení doby trvanlivosti sporné pečeti. Společnost E.ON Energie takto sama posuzuje důkazy předložené Tribunálu a dále nepředkládá žádný argument, kterým by bylo možné prokázat, že Tribunál tyto důkazy zkreslil.

29.

Navrhovatelka též dle mého názoru neprokazuje, že by Tribunál v rámci posouzení porušil obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů. V bodech 48 až 56 napadeného rozsudku Tribunál právem a zcela vyčerpávajícím způsobem uvedl příslušná právní pravidla a příslušnou judikaturu v dané oblasti, načež připomněl působnost zásady presumpce neviny v řízeních o provádění pravidel hospodářské soutěže. Ve světle těchto procesních pravidel a pravidel vyplývajících z judikatury byl Tribunál oprávněn zkoumat argumenty navrhovatelky a následně je odmítnout.

30.

S ohledem na tyto skutečnosti proto Soudnímu dvoru navrhuji, aby první důvod kasačního opravného prostředku odmítl jako nepřípustný.

31.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost E.ON Energie tvrdí, že posouzení Tribunálu týkající se výše uvedených zásad důkazního břemene je založeno na vzájemně si odporujícím a nedostatečném odůvodnění.

32.

Podle společnosti E.ON Energie totiž Tribunál v bodě 56 napadeného rozsudku určil, že skutečnostmi předloženými navrhovatelkou musí být „zpochyb[něna] průkaznost důkazů, z nichž Komise vychází“. Při posuzování skutečností, které navrhovatelka předložila k objasnění stavu sporné pečeti, podle ní Tribunál v bodě 202 napadeného rozsudku požadoval, aby prokázala „příčinnou souvislost“ mezi tvrzenou okolností, v daném případě překročením maximální doby trvanlivosti, a výskytem nápisů „VOID“. Tribunál tedy podle společnosti E.ON Energie porušil zásadu, kterou si sám stanovil v bodě 56 uvedeného rozsudku.

33.

Komise tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, neboť se týká posouzení důkazů Tribunálem. Podle ní musí být tento důvod kasačního opravného prostředku každopádně zamítnut.

34.

Na rozdíl od tvrzení Komise mám za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je přípustný.

35.

V bodě 56 napadeného rozsudku totiž Tribunál stanovil právní pravidlo týkající se důkazního břemene, které jde nad rámec zásad dosud stanovených v jeho rozsudcích Mannesmannröhren-Werke v. Komise ( 12 ) a JFE Engineering a další v. Komise ( 13 ), na které Tribunál odkazuje. Nejedná se tedy o pouhé posouzení skutkového stavu, nýbrž o posouzení právní. S ohledem na pravomoci, které Soudnímu dvoru přiznává článek 256 SFEU, je tedy Soudní dvůr v zásadě příslušný posuzovat, zda byly úvahy Tribunálu v souladu s právem.

36.

V rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka upozorňuje na rozpor mezi zásadou stanovenou v bodě 56 napadeného rozsudku a způsobem, jakým byla tato zásada uplatněna v bodě 202 uvedeného rozsudku. Dle mého názoru takový rozpor nenastal.

37.

Stanoví-li totiž Tribunál zásadu, že okolnost tvrzená navrhovatelkou musí zpochybňovat průkaznost důkazů, na nichž Komise zakládá svou analýzu, zjevně to předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi onou tvrzenou okolností a takovými důkazy. Na tomto místě lze zmínit okolnost, na niž poukazuje společnost E.ON Energie a která se týká překročení doby trvanlivosti sporné pečeti. Touto okolností lze zpochybnit průkaznost nápisů „VOID“ uvedených na této pečeti, pouze pokud je prokázána a dána příčinná souvislosti mezi případným uplynutím trvanlivosti uvedené pečeti a výskytem uvedených nápisů.

38.

Proto navrhuji, aby Soudní dvůr druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítl jako neopodstatněný.

39.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněný společností E.ON Energie se týká posouzení Tribunálu stran řádného umístění sporné pečeti, obsaženého v bodech 102 až 115 napadeného rozsudku.

40.

V bodech 102 až 114 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal, zda důkazy, z nichž Komise vycházela, umožňují učinit závěr, že sporná pečeť byla nalepena řádně. Zaprvé uvedl, že zápis o umístění pečeti dostatečně prokazuje řádné nalepení sporné pečeti, k čemuž poznamenal, že navrhovatelka nevznesla žádné připomínky ohledně údajného pochybení. Zadruhé Tribunál s poukazem na obsah prohlášení učiněných šesti kontrolory Komise a Bundeskartellamt, kteří byli přítomni při nalepování sporné pečeti, konstatoval, že tato prohlášení potvrzují její řádné umístění. Zatřetí poukázal na skutečnost, že prohlášení učiněná ostatními čtyřmi kontrolory, kteří se účastnili kontrol, průkaznost důkazů nezpochybňují.

41.

Právě s ohledem na tyto skutečnosti Tribunál v bodě 115 napadeného rozsudku určil, že důkazy uvedené ve sporném rozhodnutí umožňují dospět k závěru, že sporná pečeť byla nalepena řádně, že tato pečeť tedy ke dveřím místnosti přiléhala a že nebyla poškozena v tom smyslu, že by na ní byly vidět nápisy „VOID“.

42.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku, kterým navrhovatelka poukazuje poněkud neuspořádaně na různé případy nesprávného právního posouzení, lze rozdělit do tří částí.

43.

Navrhovatelka zaprvé tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které mu byly předloženy.

44.

Podle navrhovatelky Tribunál neprávem posuzoval řádné umístění sporné pečeti pouze z hlediska její vnější neporušenosti, když v bodě 115 napadeného rozsudku konstatoval, že nebyla poškozena v tom smyslu, že by na ní byly vidět nápisy „VOID“ v okamžiku, kdy kontrolní tým opouštěl prostory navrhovatelky. Tribunál tak podle ní nevzal v úvahu vnitřní neporušenost této pečeti, jež nemohla být zvnějšku patrná během oné krátké doby mezi nalepením pečeti a odchodem kontrolního týmu z daných prostor. Zanedbáním takovéto skutečnosti se Tribunál podle navrhovatelky dopustil porušení zásad právního státu a práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie ( 14 ), neboť nebyl schopen pouhým okem posoudit, zda Komise postupovala řádně.

45.

V bodě 104 napadeného rozsudku dále Tribunál podle navrhovatelky zkreslil zápis o umístění sporné pečeti, když mu připsal takovou vypovídací hodnotu a průkaznost, jakou tento zápis zjevně neměl, neboť neobsahoval žádné údaje o bezchybném umístění této pečeti. Tribunál tím měl porušit „zákony logiky“.

46.

Navrhovatelka zadruhé Tribunálu vytýká, že svou analýzu založil na prohlášeních kontrolorů Komise a Bundeskartellamt týkajících se umístění uvedené pečeti. Tato prohlášení jsou podle navrhovatelky irelevantní, neboť tito kontroloři nejsou schopni posoudit vnitřní neporušenost sporné pečeti.

47.

Navrhovatelka se zatřetí domnívá, že napadený rozsudek obsahuje chybné odůvodnění. V bodě 105 napadeného rozsudku totiž Tribunál uvedl, že „si byla zcela vědoma významu [nápisů ,VOID’]“, ačkoli neměla možnost či příležitost seznámit se s konkrétní citlivostí nálepky sporné pečeti, a tedy ani možnost či příležitost ověřit její konkrétní vlastnosti.

48.

Komise tyto argumenty zpochybňuje a domnívá se, že třetím důvodem kasačního opravného prostředku se společnost E.ON Energie ve skutečnosti snaží zpochybnit skutková zjištění učiněná Tribunálem, takže tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný.

49.

Pokud jde o první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku týkající se zkreslení důkazů, je třeba nejprve připomenout, že pokud navrhovatel tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které mu byly předloženy, může Soudní dvůr, který v zásadě není příslušný k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu skutkového stavu, provést soudní přezkum. Tento navrhovatel musí v tomto případě přesně uvést důkazy, které byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v úsudku, která Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení přivedla. Dále je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury musí takové zkreslení zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž by bylo nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů, jakož i přistoupit k novým důkazům ( 15 ).

50.

Při posuzování přípustnosti a opodstatněnosti této části třetího důvodu kasačního opravného prostředku budu rozlišovat podle toho, zda navrhovatelka hovoří o posouzení Tribunálu týkajícím se neporušenosti sporné pečeti nebo o posouzení hodnoty zápisu o umístění této pečeti.

51.

V prvním případě se podle mého názoru tvrzení společnosti E.ON Energie netýkají zkreslování důkazů. Když navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nezohlednil eventuální vnitřní porušení sporné pečeti, předkládá tím – jak uvádí Komise – vlastní definici pojmu „neporušenost pečeti“, pomocí které pak hodlá poměřovat závěry Tribunálu týkající se důkazů. Navrhovatelka tak zpochybňuje posouzení neporušenosti sporné pečeti, které Tribunál provedl na základě důkazů, které mu byly předloženy, a zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že v okamžiku, kdy byla uvedená pečeť umístěna a kdy kontroloři opustili prostory navrhovatelky, na ní nápisy „VOID“ nebyly.

52.

Domnívám se však, že toto spadá do posouzení skutkového stavu, což není v řízení o kasačním opravném prostředku přípustné ze stejných důvodů, jaké jsem uvedl v bodech 26 a 27 tohoto stanoviska.

53.

Vzhledem k tomu, že části třetího důvodu kasačního opravného prostředku týkající se porušení zásad právního státu a práva na řádnou správu vyplývají z tvrzeného poškození sporné pečeti, je třeba je také odmítnout. Každopádně je nutno konstatovat, že navrhovatelka nepředkládá žádný právní argument, o který by bylo možné konkrétně tyto části třetího důvodu kasačního opravného prostředku opřít.

54.

Ve druhém případě navrhovatelka Tribunálu vytýká, že zkreslil zápis o umístění sporné pečeti tím, že ho považoval za průkazný, ačkoli neobsahoval žádné údaje o bezchybném umístění této pečeti.

55.

S ohledem na pravomoci svěřené Soudnímu dvoru se musí jeho přezkum při posuzování tohoto argumentu omezit na ověření toho, zda Tribunál zjevně nepřekročil meze rozumného posouzení zápisu, když svůj závěr o řádném umístění sporné pečeti založil na uvedeném dokumentu.

56.

V daném případě je dle mého názoru zjevné, že zápis, kterým bylo konstatováno řádné umístění sporné pečeti a který byl sepsán a podepsán zástupci Komise, Bundeskartellamt a navrhovatelky, byl průkazný, a to až do prokázání opaku. V projednávané věci však z argumentace navrhovatelky na podporu třetího důvodu kasačního opravného prostředku nevyplývá, že by Tribunál posoudil uvedený zápis věcně nesprávně, a navrhovatelka v této argumentaci mimoto neuvádí nic, čím by bylo možné prokázat, že zápis obsahuje nesprávná zjištění nebo nepravdivá prohlášení.

57.

Navrhovatelka proto nemůže tvrdit, že Tribunál zkreslil zápis o umístění pečeti, a tento argument tedy musí být odmítnut jako neopodstatněný. Navrhuji, aby byl odmítnut také argument navrhovatelky týkající se porušení „zákonů logiky“, který vyplývá z tvrzeného zkreslení uvedeného zápisu.

58.

Ve druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nesprávně vyložil prohlášení kontrolorů Komise a Bundeskartellamt týkající se umístění sporné pečeti. Ve skutečnosti navrhovatelka vyjadřuje pouze výhrady k relevanci těchto prohlášení z hlediska schopností uvedených kontrolorů, kteří podle ní nebyli schopni posoudit vnitřní funkčnost uvedené pečeti. Z ustálené judikatury však vyplývá, že pouze Tribunálu přísluší posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy, pokud byly důkazy, které přijal na podporu skutkového stavu, získány řádně a pokud byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů ( 16 ). V tomto případě může Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU vykonat pouze přezkum právní kvalifikace zmíněných skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil ( 17 ).

59.

Navrhovatelka však v tomto ohledu nepředkládá žádnou argumentaci, jíž by bylo možné zpochybnit právní posouzení Tribunálu týkající se řádného umístění sporné pečeti.

60.

Jsem tedy toho názoru, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako nepřípustná.

61.

Ve třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost E.ON Energie tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení „v rámci odůvodnění“, když v bodě 105 napadeného rozsudku určil, že „si byla zcela vědoma významu [nápisů ,VOID’]“, ačkoli neměla možnost či příležitost seznámit se s konkrétní citlivostí nálepky sporné pečeti, a tedy ani možnost či příležitost ověřit její konkrétní vlastnosti.

62.

Tato část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je dle mého názoru irelevantní. Směřuje totiž proti odůvodnění, jež bylo podáno jen k doplnění, a výhrady navrhovatelky vůči tomuto konstatování Tribunálu tedy nemohou vést ke zrušení napadeného rozsudku ( 18 ).

63.

Argumenty předložené navrhovatelkou jsou dle mého názoru každopádně zcela neopodstatněné. Navrhovatelka neprokazuje, v čem se Tribunál skutečně dopustil nesprávného právního posouzení, či dokonce navzájem si odporujícího odůvodnění. Dále je třeba toto konstatování Tribunálu chápat s ohledem na jeho kontext. V bodě 105 napadeného rozsudku Tribunál výslovně zmínil hypotézu, že výskyt nápisů „VOID“ na sporné pečeti zjistila navrhovatelka. Tribunál upřesnil, že v tomto případě „lze mít za to, že by v tomto ohledu okamžitě vznesla připomínky, neboť si byla zcela vědoma významu takových nápisů“. Daná slova se tedy týkala konkrétně otázky výskytu těchto nápisů na sporné pečeti a navazující reakce navrhovatelky, a nejednalo se tedy vůbec o to, zda znala fyzické vlastnosti uvedené pečeti nebo její citlivost na vnější vlivy.

64.

Za těchto podmínek Soudnímu dvoru navrhuji, aby třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítl jako neopodstatněnou.

65.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem Soudnímu dvoru navrhuji, aby třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítl jako nepřípustný a zčásti jej zamítl jako neopodstatněný.

66.

Na podporu čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu v podstatě vytýká, že odmítl argument, podle kterého mohl být výskyt nápisů „VOID“ na sporné pečeti způsoben překročením její maximální doby trvanlivosti.

67.

V bodech 199 až 234 napadeného rozsudku Tribunál ověřoval, zda navrhovatelka prokázala existenci okolností, které by mohly ovlivnit průkaznost důkazů, na jejichž základě Komise učinila závěr o porušení pečeti. Konkrétně v bodech 202 a 203 uvedeného rozsudku Tribunál zkoumal argument, podle kterého byla spolehlivost bezpečnostní nálepky sporné pečeti ovlivněna uplynutím doby trvanlivosti této pečeti. Určil však, že navrhovatelka nepodala důkaz o příčinné souvislosti mezi překročením maximální doby trvanlivosti a výskytem nápisů „VOID“ na uvedené pečeti. Na podporu tohoto konstatování Tribunál uvedl, že se tyto nápisy objevily pouze na sporné pečeti, ačkoli další pečeti pocházející ze stejné sady byly použity na jiných dveřích a takovou zvláštnost nevykazovaly. Tribunál proto argument navrhovatelky odmítl.

68.

Společnost E.ON Energie v podstatě zpochybňuje konstatování obsažené v bodě 203 napadeného rozsudku, podle něhož se nápisy „VOID“ na sporné pečeti neobjevily v důsledku údajného překročení maximální doby trvanlivosti této pečeti.

69.

Podle navrhovatelky je tento závěr nedostatečně odůvodněn v tom smyslu, že porušuje „zákony logiky“. Tribunál totiž nemohl takovou okolnost vyloučit na základě důvodu, že pouze sporná pečeť obsahovala nápisy „VOID“, zatímco pečeti použité na jiných dveřích a pocházející z téže sady žádný takový nápis neobsahovaly. Specifikem sériové výroby je právě to, že určitá vada vyvolává defekty jen u některých jednotlivých výrobků. Mimoto je v projednávané věci nesporné, že ostatní pečeti nebyly umístěny na dveře složené ze zvukotěsných desek a z rámu z nerezového hliníku.

70.

Komise se domnívá, že tento důvod kasačního opravného prostředku není přípustný, neboť společnost E.ON Energie vznáší výhrady vůči skutkovému zjištění Tribunálu, které tedy nemůže zpochybňovat v řízení o kasačním opravném prostředku.

71.

Domnívám se, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku není přípustný z hlediska zásad, které jsem uvedl v bodech 26 a 27 tohoto stanoviska.

72.

Tímto důvodem kasačního opravného prostředku, založeným na nedostatku odůvodnění, navrhovatelka ve skutečnosti vznáší výhrady ke zjištění, které Tribunál vyvodil ze skutkových okolností, jež mu byly předloženy. Toto zjištění obsažené v bodě 203 napadeného rozsudku spadá do posuzování skutkového stavu, které již nelze v rámci řízení o kasačním opravném prostředku projednávat, neboť navrhovatelka netvrdí, že by došlo ke zkreslení skutkových okolností, z nichž Tribunál vycházel.

73.

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatelka výhrady k posouzení Tribunálu ohledně stavu sporné pečeti v den, který následoval po kontrole.

74.

V bodech 134 až 146 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal, zda důkazy uplatňované Komisí ve sporném rozhodnutí umožňují dospět k závěru, že pečeť byla porušena. Tribunál dospěl k závěru, že tomu tak bylo vzhledem ke stavu sporné pečeti dne 30. května 2006 ráno, tak jak byl popsán v zápisu o porušení pečeti a v prohlášeních přítomných kontrolorů. V bodech 147 až 156 uvedeného rozsudku pak Tribunál zkoumal, zda by okolnosti, na něž poukazovala navrhovatelka, tj. skutečnost, že nápisy „VOID“ byly jen velmi nepatrně viditelné, a skutečnost, že Komise neprávem vycházela z fotografií sporné pečeti, mohly zpochybnit průkaznost těchto důkazů.

75.

Navrhovatelka zpochybňuje závěr Tribunálu obsažený v bodě 146 napadeného rozsudku, podle něhož důkazy, z nichž Komise vycházela, umožňují učinit závěr, že sporná pečeť byla v noci z 29. na 30. května 2006 od dveří místnosti G 505 odlepena, a tyto dveře tedy mohly být v daném časovém rozmezí otevřeny, a to mimo jiné vzhledem k nápisům „VOID“ na celém povrchu sporné pečeti. Navrhovatelka Tribunálu vytýká zvláště to, že nepovažoval za relevantní argument, podle něhož došlo k „falešné pozitivní reakci“, neboť tyto nápisy na rámu dveří nebyly smazány nebo porušeny.

76.

Tribunál podle navrhovatelky protiřečí vlastním zjištěním. Navrhovatelka uvádí, že Tribunál v bodě 137 napadeného rozsudku konstatoval, že spornou pečeť nelze nalepit na stejné místo, na kterém byla umístěna předtím. Jak dále uvádí navrhovatelka, Tribunál v bodě 149 uvedeného rozsudku poukázal na to, že výskyt nápisů „VOID“ ukazuje, že sporná pečeť byla porušena a samolepící nálepka byla posunuta. Podle ní dále Tribunál protiřečí popisu Komise, podle něhož každé přemístění pečeti nutně vede k poškození písmen, takže neporušenost nápisů „VOID“ dokazuje, že přemístění pečeti po odlepení lze vyloučit. Navrhovatelka mimoto tvrdí, že není-li pečeť odlepena, mohou se tyto nápisy objevit na rámu dveří pouze v důsledku „falešné pozitivní reakce“. Na základě zásady in dubio pro reo by tedy totéž mohlo platit pro část pečeti nalepenou na dveřní výplň.

77.

Navrhovatelka konečně Tribunálu vytýká, že neprovedl dokazování stavu nápisů „VOID“ na dveřním rámu.

78.

Komise s těmito argumenty nesouhlasí a má zejména za to, že se společnost E.ON Energie opětovně snaží zpochybnit skutková zjištění, takže pátý důvod kasačního opravného prostředku je podle ní nepřípustný.

79.

Shodně s Komisí zastávám názor, že pátý důvod kasačního opravného prostředku není přípustný.

80.

Zaprvé z písemností navrhovatelky, a zvláště z četných odkazů navrhovatelky na její žalobu a na žalobní odpověď Komise, které byly předloženy v řízení v prvním stupni, zcela jasně vyplývá, že se ve skutečnosti domáhá pouhého opětovného přezkoumání argumentů, jež předložila před Tribunálem, a nového posouzení skutkového stavu.

81.

Soudní dvůr ale určil, že kasační opravný prostředek je nepřípustný, jestliže se navrhovatel omezuje na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Tribunálem, a jestliže nevysvětluje nebo neidentifikuje nesprávné právní posouzení, jímž je jeho rozsudek stižen. V takovém případě má Soudní dvůr za to, že kasační opravný prostředek ve skutečnosti představuje návrh umožňující navrhovateli dosáhnout pouhého opětovného přezkumu žaloby podané k Tribunálu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora ( 19 ). Naproti tomu, jestliže navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, právní otázky zkoumané v prvním stupni mohou být v řízení o kasačním opravném prostředku znovu projednány. Soudní dvůr se totiž domnívá, že pokud by navrhovatel nemohl svůj kasační opravný prostředek opřít o důvody a argumenty již dříve použité před Tribunálem, bylo by toto řízení částečně zbaveno svého smyslu ( 20 ).

82.

Navrhovatelka sice v projednávané věci uvádí v názvu pátého důvodu kasačního opravného prostředku, že se jedná o porušení zásady in dubio pro reo, konstatuji však, že toto údajné nesprávné právní posouzení Tribunálu nevysvětluje a nezpochybňuje ani výklad nebo použití unijního práva Tribunálem.

83.

Zadruhé, pokud jde o dodatečné dokazování, které měl Tribunál nařídit, z ustálené judikatury vyplývá, že jedině Tribunál je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, jež mu jsou předloženy. Posouzení průkaznosti těchto informací spadá do jeho svrchovaného posouzení skutkových okolností. Podle Soudního dvora toto posouzení tedy nepodléhá jeho přezkumu, pokud rozhoduje v řízení o kasačním opravném prostředku, s výjimkou případu, kdy se účastníci řízení dovolávají zkreslení důkazů předložených Tribunálu nebo kdy z dokumentů založených do spisu vyplývá věcná nesprávnost zjištění Tribunálu ( 21 ).

84.

Žádná informace poskytnutá v rámci kasačního opravného prostředku mi však nedovoluje se domnívat, že by tomu tak v projednávané věci bylo, neboť závěr učiněný Tribunálem v bodě 146 napadeného rozsudku je dle mého názoru dostatečně založen na posouzení jednotlivých důkazů, které mu byly předloženy Komisí, a to v bodech 136 až 145 uvedeného rozsudku. Za těchto okolností se domnívám, že tento argument není přípustný, a každopádně mi nepřipadá opodstatněný.

85.

Soudnímu dvoru proto navrhuji, aby pátý důvod kasačního opravného prostředku odmítl jako nepřípustný.

86.

V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě zpochybňuje rozsah soudního přezkumu provedeného Tribunálem při posuzování závažnosti protiprávního jednání a při určování výše pokuty uložené na základě čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003.

87.

V bodech 276 až 283 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal, zda Komise dostatečně odůvodnila sporné rozhodnutí s ohledem na kritéria, z nichž vycházela při určování výše pokuty uložené navrhovatelce.

88.

Tribunál zaprvé poukázal na skutečnost, že úvahy Komise jasně a jednoznačně vyplývaly ze sporného rozhodnutí. Komise uvedla, že výše pokuty závisí zejména na závažnosti protiprávního jednání a zvláštních okolnostech případu. Mimoto upřesnila, že porušení pečeti představuje závažné protiprávní jednání a že pokuta musí zajistit odrazující účinek. Komise dodala, že v daném případě byly dány náznaky porušení pravidel hospodářské soutěže, jejichž ověření jí tedy kontrola měla umožnit, a že se v zapečetěné místnosti nacházely dokumenty, které nebyly předmětem soupisu. Upřesnila, že při stanovení částky pokuty přihlédla k tomu, že šlo o první případ použití čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003 a že navrhovatelka byla informována o vysokých pokutách v případě porušení pečeti vzhledem k jejímu významnému postavení na trhu a k tomu, že disponovala právními experty. Komise nakonec výslovně odmítla argumenty navrhovatelky uplatněné z titulu polehčujících okolností.

89.

Tribunál zadruhé poukázal na to, že v případě čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003 Komise nepřijala pokyny o metodě výpočtu, k jejichž dodržování při stanovování pokut by se zavázala.

90.

Právě s ohledem na tyto skutečnosti Tribunál dospěl k závěru, že na rozdíl od tvrzení navrhovatelky Komise nebyla povinna vyjádřit v absolutní hodnotě nebo procentuálně základní částku pokuty a případné polehčující nebo přitěžující okolnosti, a v bodě 284 napadeného rozsudku určil, že sporné rozhodnutí bylo odůvodněno v souladu s požadavky stanovenými v článku 296 SFEU.

91.

V bodech 285 až 296 napadeného rozsudku Tribunál dále zkoumal argumenty navrhovatelky týkající se přiměřenosti pokuty.

92.

V bodech 286 a 287 uvedeného rozsudku Tribunál připomněl relevantní judikaturu týkající se působnosti zásady proporcionality při určování výše pokuty.

93.

Tribunál zaprvé odmítl argument navrhovatelky týkající se přitěžujících okolností, které vůči ní Komise údajně uplatnila. Dospěl totiž k názoru, že vůči ní Komise neuplatnila žádnou přitěžující okolnost, přičemž správně uvedla důvody, proč je předmětné protiprávní jednání zvláště závažné. První z těchto důvodů se týkal účelu pečetí a druhý nutnosti zajistit pokutě dostatečný odrazující účinek.

94.

Tribunál zadruhé odmítl argument navrhovatelky týkající se polehčujících okolností, k nimž měla Komise při stanovení výše pokuty přihlédnout.

95.

Konkrétně v bodě 289 napadeného rozsudku určil, že nedbalostní porušení pečeti není polehčující okolností. Komise podle něj uznala, že šlo „přinejmenším“ o nedbalostní porušení pečeti, a v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003 může být protiprávní jednání spočívající v porušení pečeti spácháno úmyslně nebo z nedbalosti.

96.

V bodě 291 napadeného rozsudku pak Tribunál shledal irelevantním fakt, že nebylo možné konstatovat, že ze zapečetěné místnosti byly odneseny dokumenty, a připomněl přitom, že cílem umístění pečeti je konkrétně zabránit jakékoli manipulaci s dokumenty uloženými v místnosti bez přítomnosti týmu Komise provádějícího kontrolu. Tribunál v tomto ohledu poukázal na skutečnost, že dokumenty uložené v místnosti nebyly předmětem soupisu, zejména z důvodu jejich vysokého počtu, a že tým provádějící kontrolu tak nemohl ověřit, zda dokumenty uložené v této místnosti chybí.

97.

Zatřetí Tribunál uvedl, že Komise zohlednila skutečnost, že se jednalo o první rozhodnutí, kterým se provádí čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003, a to přesto, že měla navrhovatelka k dispozici právní experty, že byla informována o důsledcích porušení pečeti, že ke změně tohoto nařízení došlo před více než třemi roky a že již dříve byly v prostorách skupiny, k níž navrhovatelka náleží, umístěny další pečeti.

98.

Tribunál nakonec v bodě 294 napadeného rozsudku uvedl následující:

„Začtvrté, pokuta ve výši 38 milionů eur nemůže být v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, považována za nepřiměřenou ve vztahu k protiprávnímu jednání, s ohledem na zvláště závažnou povahu porušení pečeti, velikost žalobkyně a nezbytnost zajistit dostatečně odrazující účinek pokuty, aby porušení pečeti umístěné Komisí v rámci kontrol nemohlo být pro podnik výhodné.“

99.

V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku společnost E.ON Energie tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil zejména zásadu proporcionality tím, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání a výše pokuty nezohlednil skutečnost, že Komise nepodala žádný důkaz, kterým by bylo možné prokázat, že dveře místnosti byly skutečně otevřeny nebo že byly odneseny dokumenty. Podle společnosti E.ON Energie se jednalo o rozhodující skutečnosti, neboť v souladu s tím, co je uvedeno v bodě 291 napadeného rozsudku, má umístění pečeti za cíl zabránit jakékoli manipulaci s dokumenty uloženými v zapečetěné místnosti. Společnost E.ON Energie dodává, že v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci měl Tribunál pokutu odpovídajícím způsobem snížit.

100.

Podle společnosti E.ON Energie dále Tribunál nezohlednil v rámci polehčujících okolností skutečnost, že Komise použila pečeť, jejíž doba trvanlivosti již uplynula. Komise je tak podle ní spoluodpovědná za poměrně nejasnou situaci, v níž se účastnice řízení nacházejí, a uvedla navrhovatelku v omyl, pokud jde o bezpečnostní opatření, která bylo třeba přijmout. Navrhovatelka v tomto ohledu poukazuje per analogiam na rozsudek Suiker Unie a další v. Komise ( 22 ), kde Soudní dvůr v podstatě určil, že pro účely stanovení výše pokuty nelze k protiprávnímu jednání přihlížet, pokud nelze vyloučit, že text sdělení Komise mohl vyvolat dojem, že se takové praktiky přece jen akceptují jako slučitelné s unijním právem ( 23 ).

101.

Společnost E.ON Energie konečně tvrdí, že Tribunál porušil pravidla týkající se dokazování tím, že nenařídil provedení důkazu ohledně otevření dveří místnosti G.505.

102.

Komise s těmito argumenty nesouhlasí a navrhuje Soudnímu dvoru, aby šestý důvod kasačního opravného prostředku zamítl.

103.

V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva článek 6 EÚLP nebrání tomu, aby Komise v rámci svých úkolů stíhala, vyšetřovala a potlačovala protiprávní jednání odporující právu hospodářské soutěže, může-li být vydané rozhodnutí následně přezkoumáno soudním orgánem nadaným pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci ( 24 ).

104.

Podle Evropského soudu pro lidská práva musí tato pravomoc zahrnovat „pravomoc změnit napadené rozhodnutí vydané orgánem nižšího stupně ve všech bodech, tj. jak po skutkové, tak i po právní stránce“ ( 25 ). Jinými slovy, soud musí mít možnost zkoumat všechny skutkové a právní otázky týkající se sporu, který mu byl předložen, a nesmí se omezit jen na přezkum zjevně nesprávného posouzení.

105.

Zaprvé tedy musí mít možnost ověřit, zda správní orgán užil svých pravomocí vhodným způsobem s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci.

106.

Zadruhé musí mít soud možnost zkoumat opodstatněnost a přiměřenost rozhodnutí tohoto orgánu a ověřit jeho hodnocení technického charakteru.

107.

Zatřetí přezkum sankce podle Evropského soudu pro lidská práva znamená, že soud podrobně ověří a zanalyzuje vhodnost sankce ve vztahu ke spáchanému protiprávnímu jednání s přihlédnutím k relevantním parametrům, včetně přiměřenosti samotné sankce, a případně tuto sankci nahradí ( 26 ).

108.

Důkladnost soudního přezkumu prováděného Tribunálem je tedy základní podmínkou pro to, aby probíhající řízení, které se vyznačuje jednak trestněprávním charakterem řízení i pokut stanovených v článku 23 nařízení č. 1/2003 ( 27 ), jednak soustředěním pravomocí v rukou Komise, bylo slučitelné s požadavky stanovenými v článku 6 EÚLP a v článku 47 Listiny.

109.

V souladu s článkem 261 SFEU a článkem 31 nařízení č. 1/2003 ( 28 ) je ohledně pokut stanovených Komisí Tribunál nadán pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci.

110.

Tato pravomoc, tak jak ji Soudní dvůr vymezil v rozsudku Groupe Danone v. Komise ( 29 ), mu umožňuje nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením. Jakmile je tedy Tribunálu předložena k posouzení otázka výše pokuty, může s ohledem na veškeré skutkové okolnosti sporný akt změnit zejména úpravou výše uložené pokuty, a to i bez zrušení aktu. Pokutu může zrušit, snížit nebo zvýšit ( 30 ) a není přitom vázán výpočty provedenými Komisí ani metodami stanovenými v takových předpisech „soft law“, jako jsou pokyny ( 31 ). Tribunál tedy musí provést vlastní posouzení, a může proto použít jiný způsob výpočtu, i když je pro dotyčný podnik méně příznivý. V uvedeném rozsudku tak Soudní dvůr určil, že Tribunál řádně vykonal svou pravomoc, když změnil podmínky použití koeficientu stanoveného v pokynech, a to v kontextu, kdy otázka oprávněnosti použití takového koeficientu nebyla v řízení v prvním stupni nastolena.

111.

V tomto rámci je tedy Tribunál povinen zajistit dodržování zásady proporcionality, která – abych připomněl – je obecnou zásadou unijního práva v současnosti zakotvenou v čl. 49 odst. 3 Listiny.

112.

V souladu s tím, co Tribunál připomněl v bodech 286 a 287 napadeného rozsudku, zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných danou právní úpravou.

113.

V rámci řízení o provádění pravidel hospodářské soutěže to znamená, že pokuta nesmí být nepřiměřená ve vztahu k cílům sledovaným Komisí a že její výše musí být přiměřená protiprávnímu jednání, které musí být posouzeno „jako celek“ zejména s přihlédnutím k jeho závažnosti. Jak ale Soudní dvůr nedávno opětovně připomněl ve výše uvedeném rozsudku Tomra Systems a další v. Komise, závažnost protiprávního jednání se stanoví v závislosti na několika skutečnostech, jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, k čemuž poznamenal, že neexistuje žádný závazný nebo taxativní výčet kritérií, k nimž musí být povinně přihlédnuto ( 32 ).

114.

Zkoumání přiměřenosti pokuty tedy znamená, že musí být přihlédnuto ke všem skutečnostem, jimiž se věc vyznačuje, jako je jednání podniku a jeho role při zavádění protisoutěžních praktik, jeho velikost, hodnota dotyčného zboží nebo také zisk, jakého mohl díky spáchanému protiprávnímu jednání dosáhnout, a rovněž k zamýšlenému odrazení a k riziku, jaké protiprávní jednání tohoto typu představují pro cíle Evropské unie.

115.

Toto zkoumání proto znamená, a to zvláště v rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci, že Tribunál musí posoudit výši pokuty nad rámec pouhých právních nebo skutkových otázek zpochybněných dotyčným podnikem.

116.

Při použití těchto zásad na posouzení, jež Tribunál provedl ohledně přiměřenosti výše pokuty uložené společnosti E.ON Energie, se přikláním k názoru, že Tribunál svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci nevykonal v celém rozsahu.

117.

Domnívám se totiž, že Tribunál nemohl v bodě 294 napadeného rozsudku jen uvést, že „pokuta ve výši 38 milionů eur nemůže být v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, považována za nepřiměřenou ve vztahu k protiprávnímu jednání, s ohledem na zvláště závažnou povahu porušení pečeti, velikost žalobkyně a nezbytnost zajistit dostatečně odrazující účinek pokuty“.

118.

Tento bod je sice třeba zjevně chápat ve světle bodů 288 až 293 uvedeného rozsudku, avšak Tribunál dle mého názoru přesto nevystupoval jako odvolací soud, který zkoumá a řeší věc ex novo, jak to požaduje článek 6 EÚLP.

119.

Zaprvé se domnívám, že Tribunál neprovedl posouzení, které by bylo dostatečně nezávislé na posouzení Komise.

120.

V daném případě bylo otázkou, zda je pokuta, kterou Komise stanovila na 38 milionů eur, spravedlivou sankcí za jednání vytýkané společnosti E.ON Energie. Umožnila pokuta v takové výši účinně potlačit protiprávní jednání navrhovatelky, a to nezanedbatelným a dostatečně odrazujícím způsobem? V tomto ohledu mám pocit, že si Tribunál nevytvořil vlastní názor a spoléhal se pouze na částku poměrně abstraktně určenou Komisí.

121.

V rámci posouzení obsaženého v bodech 288 až 294 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal pouze právní otázky zpochybněné účastnicemi řízení, tj. závažnost protiprávního jednání a zohlednění určitých polehčujících a přitěžujících okolností pro účely výpočtu pokuty.

122.

Ve čtyřech ze šesti bodů odůvodnění, které tvoří jeho posouzení, dále výslovně odkázal na posouzení Komise ve sporném rozhodnutí. Komise sice správně uvedla důvody, proč protiprávní jednání spočívající v porušení pečeti představuje zvlášť závažné protiprávní jednání, a rovněž byla v souladu s ustálenou judikaturou oprávněna zajistit pokutě dostatečný odrazující účinek a byla za tím účelem nadána posuzovací pravomocí při stanovování výše pokuty, to však neznamená, že se měl unijní soud v rámci přezkumu spolehnout na způsob, jakým Komise tuto diskreční pravomoc vykonala, ani na metodiku, kterou se případně řídila.

123.

Zadruhé mi připadá problematické posuzovat přiměřenost výše pokuty uložené navrhovatelce bez zmínění a zkoumání velikosti a celkových zdrojů společnosti E.ON Energie.

124.

V bodě 294 napadeného rozsudku totiž Tribunál uvádí, že „pokuta ve výši 38 milionů eur nemůže být […] považována za nepřiměřenou ve vztahu k protiprávnímu jednání, s ohledem na […] velikost žalobkyně“. Ani sporné rozhodnutí ani napadený rozsudek přitom nezmiňují obrat nebo základní kapitál společnosti E.ON Energie. Pouze v bodě 3 uvedeného rozsudku se upřesňuje, že je dceřinou společností 100% vlastněnou společností E.ON AG (dále jen „E.ON“), a v bodě 282 uvedeného rozsudku se uvádí, že se jedná o jeden z největších podniků v energetickém odvětví.

125.

Bez těchto údajů lze obrat dosažený společností E.ON Energie za rok 2005 dovodit na základě údajů uvedených v bodě 113 sporného rozhodnutí. Komise totiž uvádí, že částka pokuty ve výši 38 milionů eur odpovídá 0,14 % obratu navrhovatelky. Na základě toho by tedy její obrat činil 27,142 miliardy eur ( 33 ). Pokud však budu vycházet z výroční zprávy navrhovatelky za rok 2005 ( 34 ), dosáhla navrhovatelka obratu ve výši 23,246 miliardy eur, tj. o 4 miliardy méně. Společnost E.ON Energie mimoto na jednání potvrdila, že v průběhu roku 2005 dosáhla ročního obratu ve výši 25 miliard eur, tj. o 2 miliardy méně.

126.

O obratu dosaženém společností E.ON Energie by podle mého názoru neměly panovat pochybnosti, zvláště v tomto stadiu řízení a při výpočtu pokuty, která je výslovně založena na obratu společnosti E.ON Energie. Tribunál tedy měl tento bod objasnit a nespoléhat jen na poměrně abstraktní procentní podíl uvedený Komisí v bodě 113 sporného rozhodnutí. Pro posouzení spravedlivé výše pokuty je totiž nezbytné znát a posoudit finanční údaje společnosti E.ON Energie.

127.

Tyto údaje umožňují posoudit výši sankce, která skutečně hrozila společnosti E.ON Energie za protiprávní jednání spočívající v porušení pečeti, což je skutečnost, k níž je třeba přihlédnout při zkoumání přiměřenosti pokuty. Na tomto místě je důležité zdůraznit, že v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003 byla Komise oprávněna uložit navrhovatelce pokutu odpovídající 1 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok, což by s ohledem na údaje, z nichž Komise vycházela ve sporném rozhodnutí, mohlo představovat pokutu převyšující 253 milionů eur ( 35 ). Přiměřenost výše pokuty tak mohla být potvrzena tím, že pokuta byla stanovena na podstatně nižší úrovni, než kolik činila horní hranice stanovená nařízením č. 1/2003.

128.

Uvedené údaje dále umožňují posoudit výši pokuty, která by navrhovatelce hrozila, kdyby byla shledána odpovědnou za protisoutěžní praktiky, které Komise vyšetřovala. Podle čl. 23 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) a druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 mohla uložená pokuta dosáhnout 10 % celkového obratu společnosti E.ON Energie, tj. 2,7 miliardy eur, vycházíme-li z údajů Komise. Tato skutečnost dle mého názoru ilustruje rozsáhlou výhodu, jakou mohla společnost E.ON Energie získat porušením Komisí umístěné pečeti a přisvojením si uložených dokumentů.

129.

Konečně právě zkoumáním velikosti a celkových zdrojů společnosti E.ON Energie lze pokutě zajistit – prostřednictvím zamýšleného dopadu na tuto společnost – dostatečný odrazující účinek a zaručit, že sankce nebude zanedbatelná zejména z hlediska finanční schopnosti této společnosti ( 36 ).

130.

Zatřetí posouzení přiměřenosti pokuty dle mého názoru vyžadovalo, aby byla zohledněna skutečnost, že se jednalo o nedbalostní protiprávní jednání. Je pravda, že Tribunál v bodě 289 napadeného rozsudku tuto skutečnost odmítl, neboť ji nepovažoval za polehčující okolnost, a nebyl tedy povinen ji zohlednit v rámci posouzení provedeného v bodě 294 uvedeného rozsudku. S jeho posouzením však nesouhlasím, neboť uvedená odůvodnění nepodporují jeho závěr. Skutečnost, že Komise připustila, že šlo „přinejmenším“ o nedbalostní porušení pečeti, a skutečnost, že v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1/2003 může být protiprávní jednání spočívající v porušení pečeti spácháno úmyslně nebo z nedbalosti, jsou argumenty týkající se existence protiprávního jednání, které dle mého názoru nespadají do rámce určování výše pokuty. Vzhledem k tomu, že nedbalost je podle pokynů o metodě stanovování pokut uložených v případě porušení článku 101 SFEU ( 37 ) polehčující okolností, lze si legitimně klást otázku, zda není ve skutečnosti relevantní pro účely výpočtu pokuty uložené v případě porušení pečeti.

131.

Ze všech těchto důvodů se proto domnívám, že Tribunál při zkoumání přiměřenosti pokuty uložené navrhovatelce Komisí nevykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci.

132.

Z tohoto důvodu tedy Soudnímu dvoru navrhuji, aby šestý důvod kasačního opravného prostředku prohlásil za opodstatněný a napadený rozsudek zrušil.

133.

Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu. V tomto případě může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

134.

V projednávané věci se domnívám, že spor není ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo Soudnímu dvoru rozhodnout, protože posouzení přiměřenosti výše pokuty uložené společnosti E.ON Energie bude vyžadovat jistá skutková ověření, zejména ohledně obratu této společnosti, a bude také vyžadovat zohlednění celé řady skutkových okolností týkajících se zvláštních okolností věci, které mi nejsou k dispozici.

135.

Na základě těchto úvah navrhuji, aby byla projednávaná věc vrácena zpět Tribunálu k rozhodnutí o přiměřenosti pokuty uložené navrhovatelce a aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto později.

136.

S ohledem na předcházející úvahy tedy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto: