4.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 328/46

—

zrušit rozhodnutí Komise oznámené dopisem Irsku pod číslem dokumentu K(2010) 4767 ze dne 13. července 2010, kterým byla zamítnuta žádost o zvýšení bezpečnostní kapacity u nových trawlerů pro pelagický rybolov „Antartic“ a kterým bylo nahrazeno rozhodnutí týkající se této žádosti, jež je obsaženo v rozhodnutí Komise 2003/245/ES ze dne 4. dubna 2003 o žádostech obdržených Komisí o zvýšení cílů víceletého orientačního programu IV za účelem zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než dvanáct metrů (neoficiální překlad) (Úř. věst. 2003 L 90, s. 48), a které bylo, pokud jde o žalobce, zrušeno rozsudkem Soudu vydaným dne 13. června 2006 ve spojených věcech T-218/03 až T-240/03 Boyle a další v. Komise, Recueil 2006, s. II-1699; a

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Zaprvé žalobce tvrdí, že žalovaná jednala bez právního základu. Článek 4 odst. 2 rozhodnutí Rady č. 97/413/ES ze dne 26. června 1997 o cílech a pravidlech restrukturalizace rybolovu Společenství v průběhu období od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2001 k vytvoření trvalé rovnováhy mezi zdroji a jejich využíváním (Úř. věst. 1997 L 175, s. 27) je i nadále vhodným právním základem pro napadené rozhodnutí, a v důsledku toho chyběl Komisi právní základ pro přijetí rozhodnutí jakožto rozhodnutí ad hoc.

Zadruhé porušila Komise podle žalobce podstatné procesní náležitosti. Žalobce uvádí, že podle rozhodnutí Rady č. 97/413/ES mělo být napadené rozhodnutí přijato postupem projednávání v řídících výborech a že Komise tím, že se rozhodla přijmout rozhodnutí jako rozhodnutí ad hoc, porušila podstatné procesní náležitosti.

Zatřetí žalobce tvrdí, že chybným výkladem čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Rady č. 97/413/ES překročila Komise své pravomoci, a to především tím, že se opírala o irelevantní kritéria a nezohlednila definici „intenzity rybolovu“, stanovenou v rozhodnutí Rady č. 97/413/ES a právních předpisech Společenství o rybolovu platných v době podání žádosti žalobce o bezpečnostní tonáž, tedy v prosinci 2001.

Napadené rozhodnutí dále obsahuje řadu zjevných pochybení, k nimž došlo při posouzení žádosti žalobce o bezpečnostní tonáž. Zjevně chybná jsou především rozhodnutí Komise, kterým byla zamítnuta žádost žalobce z důvodu většího prostoru pod hlavní palubou navrhovaného nového plavidla Antartic, jakož i její tvrzení, že „intenzita rybolovu“ navrhovaného nového plavidla je vyšší než intenzita rybolovu nahrazených plavidel.

Konečně pak žalobce tvrdí, že Komise porušila jeho právo na rovné zacházení. Zamítnutí žádosti Komisí z důvodu většího prostoru pod hlavní palubou navrhovaného nového plavidla představuje podle jeho názoru zřetelné rozdílné zacházení, které lze přirovnat k nepřípustné diskriminaci ve srovnání se zcela odlišným přístupem, který byl přijat jak v souvislosti s vyřízením některých žádostí o dodatečnou bezpečnostní tonáž akceptovanou v rozhodnutí Komise č. 2003/245, jakož i v souvislosti s jednou ze žádostí, která byla nejprve tímto rozhodnutím zamítnuta, avšak později v rozhodnutí obsaženém v rozhodnutí Komise oznámeném pod číslem dokumentu K(2010) 4765 ze dne 13. července 2010 přijata.