—

zrušit rozsudek ze dne 17. prosince 2009;

—

následně znovu posoudit žalobu ohledně zrušených bodů a zrušit rozhodnutí Komise ze dne 13. prosince 2000, v celém rozsahu nebo zčásti, v souladu s uvedenými důvody;

—

zrušit pokutu ve výši 19 milionů eur anebo, pokud to není možné, tuto podstatně snížit z titulu náhrady závažné škody, která vznikla navrhovatelce z důvodu nepřiměřené délky řízení;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, jakož i nákladů řízení před Tribunálem.

Svým prvním důvodem, který sestává z pěti částí, si navrhovatelka stěžuje na porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jelikož rozhodnutí Komise 2003/6/ES ze dne 13. prosince 2000 (1) bylo přijato až po deseti letech po zahájení stíhání, nebo alespoň po zahájení řízení oznámením námitek ze strany Komise navrhovatelce. Společnost Solvay Tribunálu zejména vytýká, že neposoudil lhůtu celkově tak, aby zahrnula jak správní, tak soudní fázi řízení (první část), že nezohlednil délku trvání řízení před Tribunálem (druhá část), že podmínil sankci za překročení přiměřené lhůty prokázáním konkrétního porušení jejích práv na obhajobu, přestože jsou oba tyto principy nezávislé a odlišné (třetí část), že rozhodl, že k takovému porušení v projednávaném případě nedošlo (čtvrtá část) a zkreslil skutkový stav tím, že měl za to, že navrhovatelka nepožadovala podpůrně snížení pokuty z důvodu překročení přiměřené lhůty (pátá část), i když z tohoto důvodu výslovně požadovala zrušení nebo alespoň snížení pokuty.

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku, který zahrnuje tři části, uplatňuje Solvay porušení článků 14 a 20 nařízení č. 17/62 Rady (2) v rozsahu, v němž Tribunál připustil v rámci řízení zahájeného na základě článku 102 SFEU praxi Komise, která spočívá ve využití dokumentů zabavených v průběhu šetření ohledně případné účasti na kartelové dohodě nebo jednání ve vzájemné shodě na základě článku 101 SFEU (první část). Navrhovatelka Tribunálu rovněž vytýká, že připustil, aby Komise k její tíži použila náhodně shromážděné dokumenty, ačkoli v té době nemohla z důvodu neexistence podezření provést šetření pro účely shromáždění těchto dokumentů (druhá část). Nakonec pak poznamenává, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když připustil existenci věcné podobnosti mezi skutkovým stavem, který mělo rozhodnutí o zahájení šetření prošetřit a skutkovým stavem, na jehož základě jí byla uložena sankce (třetí část).

Svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku, který má šest částí, se navrhovatelka domáhá toho, že Tribunál porušil její práva na obhajobu, jelikož jí uložil, aby prokázala, že písemnosti ze spisu, které Komise ztratila, mohly být pro její obhajobu užitečné (první část). Nelze totiž automaticky vyloučit, vzhledem k tomu, že nedošlo k předběžnému posouzení spisu, že dotyčné dokumenty mohly ovlivnit rozhodnutí přijaté Komisí (druhá a třetí část). Nakonec pak navrhovatelka zpochybňuje posouzení provedené Tribunálem, podle něhož neprokázala, že ztracené dokumenty mohly být užitečné pro její obhajobu, pokud jde o existenci dominantního postavení (čtvrtá část), slevy poskytnuté skupině Saint-Gobain (pátá část) a vymezení relevantního zeměpisného trhu (šestá část).

Svým čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku Solvay uplatňuje porušení práv na obhajobu, pravidel týkajících se důkazního břemene a presumpce neviny, jelikož Tribunál rozhodl, že dokumenty ztracené ze spisu nebyly pro její obhajobu užitečné, i když by stačilo, aby jí tyto dokumenty umožnily podepřít spíše dříve předložené důvody, než formulovat důvody nové (první část) a aby představovaly třeba jen malou příležitost ovlivnit napadené rozhodnutí (druhá část).

Svým pátým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje porušení svého práva na slyšení poté, co Tribunál zrušil první rozhodnutí, kterým jí byla uložena pokuta, před přijetím napadeného rozhodnutí Komisí. Napadený rozsudek totiž neodpovídá na její žalobu na neplatnost a odmítá uznat povinnost Komise vyslechnout dotčený podnik, pokud Tribunál v dřívějším rozsudku stanovil existenci procesní nesrovnalosti, kterou byla postižena přípravná opatření.

Svým šestým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka vytýká Tribunálu, že porušil článek 102 SFEU a nesplnil svou povinnost uvést odůvodnění, když potvrdil alternativní vymezení zeměpisného relevantního trhu, bez ohledu na to, zda má rozsah Společenství nebo rozsah vnitrostátní.

Svým sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Solvay kritizuje z hlediska povinnosti uvést odůvodnění a z hlediska článku 102 SFEU posouzení, které Tribunál v napadeném rozsudku provedl ohledně dominantního postavení, ať již má relevantní trh rozsah Společenství (první část) nebo rozsah vnitrostátní (druhá část). Krom toho Tribunálu vytýká, že nezohlednil mimořádné okolnosti prokazující neexistenci dominantního postavení (třetí část).

Svým osmým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje porušení článku 102 SFEU a chybějící odůvodnění, jelikož Tribunál měl za to, že sleva ve výši 1,5 % poskytnutá skupině Saint-Gobain představuje věrnostní slevu, která má vliv na podmínky hospodářské soutěže.

Svým devátým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka poukazuje na chybějící odůvodnění, jakož i porušení článku 102 SFEU, jelikož Tribunál konstatoval existenci diskriminační praxe plynoucí ze systému slev poskytovaných obchodním partnerům, aniž by provedl kontrolu určenou k ověření, zda uvedená praxe vytvořila konkurenční nevýhodu mezi klienty dominantního dodavatele (první část). Nakonec pak Solvay Tribunálu vytýká, že nezohlednil nízký podíl uhličitanu sodného v pořizovacích nákladech jejích klientů (druhá část).