Kasační opravný prostředek podaný dne 22. prosince 2009 Spolkovou republikou Německo proti rozsudku Tribunálu Evropské unie (sedmého senátu) vydanému dne 6. října 2009 ve věci T-21/06, Spolková republika Německo v. Komise Evropských společenství

(Věc C-544/09 P)

2010/C 51/41

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma, J. Möller a B. Klein, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek se týká rozsudku Tribunálu Evropské unie, kterým byla žaloba Spolkové republiky Německo proti rozhodnutí Komise ze dne 9. listopadu 2005 v řízení o státní podpoře C25/2004 o zavedení digitálního pozemního televizního vysílání (DVB-T) v regionu Berlín-Braniborsko zamítnuta jako neopodstatněná. V rozhodnutí považovala Komise opatření státní podpory za neslučitelné s vnitřním trhem (čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU).

Spolková republika Německo uplatňuje celkem pět důvodů kasačního opravného prostředku, kterými vytýká, že Tribunál neuznal překročení mezí posuzovací pravomoci Komise, a tudíž žalobu neprávem zamítl.

Zaprvé Tribunál nesprávně popřel účinek pobídky, který má státní podpora tím, že vycházel pouze z velmi omezeného časového úseku přechodu od pozemního analogového televizního vysílání na DVB-T, namísto, aby vzal v úvahu náklady podporovaného provozovatele televizního vysílání na celé opatření. Toto celkové opatření zahrnuje mimo samotného přechodu také povinnost zachovat po dobu pěti let programovou nabídku přes DVB-T nezávisle na akceptaci trhu, kterou nelze téměř předvídat. V úvahu je nutné vzít také následné náklady pro toto závazné přechodné období.

Zadruhé Tribunál nesprávně příliš rozšířil míru přezkumu Komise podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU tím, že přijal, že Komise mohla vhodnost opatření státní podpory popřít již proto, že cíle by údajně bylo dosaženo také prostřednictvím alternativních regulačních opatření. Srovnání s alternativními opatřeními nenáleží z hlediska účelu ustanovení týkajících se kontroly státních podpor SFEU k přípustnému programu přezkumu Komise. Spolková vláda v této souvislosti také vytýká, že Tribunál uložil členskému státu povinnost doložit, že alternativní opatření, které navrhovala Komise by byla od počátku neúčinná. To je v rozporu se zásadou právní jistoty, obecnými zásadami rozdělení důkazního břemene a účelu kontroly státních podpor.

Zatřetí Tribunál odmítl relevanci základních práv Evropské unie při přezkumu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, která jsou jakožto součást primárního práva pro všechny orgány Unie závazná při všech jejich jednáních. Pokud by stačil pouhý odkaz na údajně možná regulační alternativní opatření k odmítnutí schválení státní podpory, byla by opomenuta skutečnost, že regulační opatření narušují základní právo podniků na svobodné podnikání. To mělo být alespoň součástí uvážení, k čemuž nedošlo.

Začtvrté Tribunál provedl s odkazem na regulační alternativní opatření nesprávný výklad pojmů vnitřní trh a narušení obchodních podmínek v čl. 107 odst. 3 SFEU tím, že nerozpoznal, že regulační opatření rovněž narušují hospodářskou soutěž. Paušální předpoklad, že každé regulační opatření narušuje tyto právní zájmy méně než podpora, vytváří nepřípustně restriktivní kritérium.

Zapáté Spolková republika Německo vytýká, že Tribunál převzal zásadu technologické neutrality, kterou zavedla Komise, aniž by přitom rozpoznala, že je tím odmítán cíl opatření, který je v této věci sledován německými orgány. Technologická neutralita je potom vhodným kritériem pro přezkum slučitelnosti podpory pouze v případě, že samotným účelem podpory je přechod na digitální televizní vysílání. V případě podpory přechodu na DVB-T v regionu Berlín-Brandenbursko má být přitom z různých důvodů podporován právě tento způsob vysílání, zatímco vysílání přes kabel a satelit žádnou podporu nevyžadovaly. Při stanovení legitimního účelu opatření státní podpory má členský stát prostor pro posouzení.