STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

YVESE BOTA

přednesené dne 24. června 2010¹(1)

Věc C‑168/09

Flos SpA

proti

Semeraro Casa e Famiglia SpA

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Milano (Itálie)]

„Směrnice 98/71/ES – Průmyslové a obchodní vlastnictví – Právní ochrana (průmyslových) vzorů – Použití autorského práva na volné (průmyslové) vzory – Směrnice 93/98/EHS – Nabytá práva – Přechodné období“

1.        Právní rámec projednávané věci tvoří směrnice 98/71 ES(2), která zakotvuje ve svém článku 17 zásadu pro kumulaci ochrany podle zvláštních právních předpisů o ochraně zapsaných (průmyslových) vzorů a podle právních předpisů o ochraně autorských práv. Toto ustanovení tak stanoví, že (průmyslový) vzor může požívat ochrany podle autorského práva, a to ode dne, kdy byl (průmyslový) vzor vytvořen nebo v jakékoliv formě zachycen.

2.        Ke sporu ohledně reprodukce známé lampy Arco, výplodu představivosti bratrů Castiglionových, došlo mezi společností Flos SpA (dále jen „Flos“), která uvádí, že má veškerá majetková práva týkající se této lampy, a společností Semeraro Casa e Famiglia Spa (dále jen „Semeraro“).

3.        V souladu s tehdy platnými vnitrostátními právními předpisy se vzor lampy Arco stal volným, a společnost Semeraro tedy mohla vyrábět, dovážet z Číny a uvádět na trh lampu Fluida, která napodobuje tvar vzoru Arco.

4.        Se vstupem směrnice 98/71 v platnost a jejím provedením do italského právního řádu má společnost Flos za to, že je nutno použít autorské právo ke vzoru Arco. Vytýká tedy společnosti Semeraro výrobu a uvádění lampy Fluida na trh a žádá italský soud, aby zakázal uvádění této lampy na trh.

5.        V projednávané věci tedy zaprvé vyvstává otázka, zda (průmyslový) vzor, který se stal volným před vstupem směrnice 98/71 v platnost, požívá ochrany podle autorského práva.

6.        V případě kladné odpovědi na tuto první otázku se předkládající soud zadruhé táže, zda skutečnost, že třetí osoba legitimně vyráběla a uváděla na trh výrobek napodobující tvar vzoru, který se stal volným, má vliv na nárok na ochranu podle autorského práva k tomuto vzoru, a případně zda je možné zavést přechodné období, během kterého je tato ochrana vyloučena.

7.        V tomto stanovisku navrhnu Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že článek 17 směrnice 98/71 musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví, že (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, nepožívají ochrany podle autorského práva.

8.        Poté uvedu důvody, proč se domnívám, že článek 17 směrnice 98/71 nebrání zavedení přiměřeného přechodného období, během kterého osoby, které mohly legitimně vyrábět a uvádět na trh výrobek napodobující tvar vzoru, který se stal volným před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, mohou nadále uvádět tento výrobek na trh.

I –    Právní rámec

A –    Právo Unie

1.      Směrnice 93/98/EHS

9.        Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících(3) vstoupila v platnost dne 1. července 1995(4).

10.      Tato směrnice stanoví ochranu literárního nebo uměleckého díla podle autorského práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti(5).

11.      Podle čl. 10 odst. 2 směrnice 93/98 „[d]oba ochrany stanovená v této směrnici se vztahuje na všechna díla a předměty ochrany, které jsou chráněny alespoň v jednom členském státě v den [jejího vstupu v platnost] podle vnitrostátních předpisů o autorském právu nebo právech s ním souvisejících, nebo které splňují podmínky ochrany podle směrnice 92/100/EHS[(6)]“.

12.       Podle čl. 10 odst. 3 směrnice 93/98 nejsou touto směrnicí dotčena žádná využívání uskutečněná přede dnem jejího vstupu v platnost. Členské státy přijmou nezbytná ustanovení zejména na ochranu práv nabytých třetími osobami.

2.      Směrnice 98/71

13.      Cílem směrnice 98/71 je sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se právní ochrany (průmyslových) vzorů.

14.      Tato směrnice zejména zakotvuje zásadu pro kumulaci právní ochrany podle zvláštních právních předpisů o ochraně zapsaných (průmyslových) vzorů a podle právních předpisů o ochraně autorských práv.

15.      Článek 17 uvedené směrnice totiž stanoví, že „[(p]růmyslový) vzor chráněný podle této směrnice právem k (průmyslovému) vzoru, který je v členském státě zapsán, může požívat ochrany také podle právních předpisů o autorském právu takového státu, a to ode dne, kdy byl (průmyslový) vzor vytvořen nebo v jakékoliv formě zachycen. Rozsah a podmínky, za kterých je taková ochrana poskytována, včetně požadované úrovně původnosti stanoví každý jednotlivý členský stát.“

16.      Podle článku 19 směrnice 98/71 měly členské státy uvést své právní předpisy do souladu s touto směrnicí do 28. října 2001.

B –    Vnitrostátní právo

17.      Před provedením směrnice 98/71 do italského právního řádu stanovil zákon č. 633 ze dne 22. dubna 1941 o ochraně autorského práva a dalších práv s ním souvisejících(7) ve svém čl. 2 odst. 1 bodě 4, že této ochrany požívají díla sochařská, malířská, návrhářská, rytecká a díla z oblasti podobných výtvarných umění, včetně scénografie, a to i v případě jejich použití v průmyslu, jestliže je jejich umělecká hodnota oddělitelná od průmyslové povahy výrobku, s nímž jsou spojeny.

18.      Po provedení této směrnice do italského právního řádu pozměnilo legislativní nařízení č. 95 ze dne 2. února 2001 o provádění směrnice 98/71(8) toto ustanovení tak, že zrušilo tento požadavek na oddělitelnost. Na základě této změny byl tak bod 4 čl. 2 odst. 1 zákona č. 633/41 zrušen a byl vložen bod 10. Na základě tohoto nového bodu jsou díla z oblasti průmyslových vzorů, která vykazují sama o sobě tvořivou povahu a uměleckou hodnotu, chráněna autorským právem. Legislativní nařízení č. 95/2001 vstoupilo v platnost dne 19. dubna 2001.

19.      Legislativním nařízením č. 164 ze dne 12. dubna 2001, kterým se provádí směrnice 98/71(9), byl do legislativního nařízení č. 95/2001 vložen článek 25a, který stanovil, že po dobu deseti let ode dne vstupu v platnost tohoto posledně uvedeného nařízení se ochrana poskytnutá (průmyslovým) vzorům podle čl. 2 odst. 1 bodu 10 zákona č. 633/41 nepoužije pouze ve vztahu k těm subjektům, které před uvedeným datem vyrobily, nabízely nebo uváděly na trh výrobky vyrobené podle (průmyslových) vzorů, které se staly volnými.

20.      Veškerá tato ustanovení byla včleněna do italského zákoníku průmyslového vlastnictví. Konkrétně článek 239 tohoto zákoníku převzal desetiletý odklad stanovený článkem 25a legislativního nařízení č. 95/2001. Stejně tak článek 44 uvedeného zákoníku omezil dobu ochrany poskytnutou autorským právem na 25 let po smrti autora, namísto požadovaných 70 let.

21.      Komise Evropských společenství však zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Italské republice z důvodu nedodržení článků 17 a 18 směrnice 98/71, neboť desetileté odkladné období a omezení ochrany na 25 let po smrti autora je podle Komise v rozporu s těmito články.

22.      Za účelem dosažení souladu s právem Unie přijala Italská republika čl. 4 odst. 4 nařízení s mocí zákona č. 10 ze dne 15. února 2007 o dodržování povinností vyplývajících z práva Společenství a mezinárodních závazků(10). Toto ustanovení stanoví prodloužení doby ochrany autorských práv k dílům v oblasti průmyslových vzorů na 70 let a mění článek 239 italského zákoníku průmyslového vlastnictví. Podle tohoto článku tak ochrana poskytnutá (průmyslovým) vzorům podle čl. 2 odst. 1 bodu 10 zákona č. 633/41 v pozměněném znění nemůže být uplatňovaná na výrobky vyrobené podle (průmyslových) vzorů, které se staly volnými přede dnem vstupu legislativního nařízení č. 95/2001 v platnost.

II – Skutkový stav a spor v původním řízení

23.      Společnost Flos je italskou společností, která působí v v oblasti kvalitních osvětlovacích zařízení již od začátku šedesátých let. Společnost Flos uvedla, že je majitelkou veškerých majetkových práv týkajících se známého vzoru lampy ARCO, který byl vytvořen italskými návrháři Achillem a Pierem Giacomem Castiglionovými.

24.      Společnost Flos vytýká společnosti Semeraro, že dováží z Číny a v Itálii uvádí na trh vzor lampy Fluida, který napodobuje všechny stylistické a estetické znaky lampy ARCO, čímž porušuje autorská práva, o nichž společnost Flos tvrdí, že je jejich držitelem. Společnost Flos má za to, že společnost Semeraro porušila její majetková práva k dílu průmyslového designu, jež lampa ARCO představuje, a že tedy porušila právo hospodářské soutěže.

25.      Společnost Semeraro zpochybnila skutečnost, že by vzor Arco mohl mít sám o sobě jakoukoli uměleckou hodnotu, což je předpoklad požadovaný v čl. 2 odst. 1 bodě 10 zákona č. 633/41, aby mohl vzor požívat ochrany podle autorského práva. Krom toho popřela existenci jakékoli totožnosti tvarů mezi těmito dvěma vzory lamp.

26.      Je třeba upřesnit, že jelikož se vzor lampy Arco stal v souladu s tehdy platnými vnitrostátními právními předpisy volným, mohla společnost Semeraro legitimně tento vzor zkopírovat.

27.      Sdružení Assoluce (národní sdružení podniků v oblasti osvětlovacích zařízení) vstoupilo do řízení na podporu společnosti Flos.

28.      Před zahájením řízení ve věci samé podala společnost Flos návrh na předběžné opatření, kterým požadovala zabavení lampy Fluida a zákaz jejího dalšího dovozu a uvádění na trh ze strany společnosti Semeraro.

29.      Usnesením ze dne 29. prosince 2006 italský soud stanovil, že se na lampu Arco vztahuje autorské právo k dílům průmyslového designu a že vzor lampy Fluida otrocky napodobuje její tvar. Nařídil tedy zabavení lamp Fluida a zakázal společnosti Semeraro další uvádění těchto lamp na trh. Toto usnesení bylo v odvolacím řízení potvrzeno.

30.      Tribunale di Milano (Itálie) pochybuje o slučitelnosti legislativních změn, které postupně nastaly v průběhu řízení, s právem Unie.

III – Předběžné otázky

31.      Tribunale di Milano se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Mají se články 17 a 19 směrnice 98/71 […] vykládat v tom smyslu, že při použití vnitrostátního zákona členského státu, který – podle této směrnice – do svého právního řádu zavedl ochranu (průmyslových) vzorů podle právních předpisů o autorském právu, je možnost, aby tento členský stát autonomně stanovil rozsah a podmínky, za kterých je taková ochrana poskytována, způsobilá zahrnovat i vyloučení této ochrany pro průmyslové vzory, které – přestože splňují požadavky stanovené pro ochranu podle právních předpisů o autorském právu – měly být považovány za volné dříve, než vstoupila v platnost ustanovení zákona, jimiž byla do vnitrostátního právního řádu zavedena ochrana průmyslových vzorů podle právních předpisů o autorském právu, neboť nebyly nikdy zapsány jako průmyslové vzory anebo doba platnosti příslušného zápisu již k tomuto datu uplynula?

2)      V případě záporné odpovědi na první otázku, mají se články 17 a 19 směrnice 98/71 […] vykládat v tom smyslu, že při použití vnitrostátního zákona členského státu, který – podle této směrnice – do svého právního řádu zavedl ochranu průmyslových vzorů podle právních předpisů o autorském právu, je možnost, aby tento členský stát autonomně stanovil rozsah a podmínky, za kterých je taková ochrana poskytována, způsobilá zahrnovat i vyloučení této ochrany pro průmyslové vzory, které – přestože splňují požadavky stanovené pro ochranu podle právních předpisů o autorském právu – měly být považovány za volné dříve, než vstoupila v platnost ustanovení zákona, jimiž byla do vnitrostátního právního řádu zavedena ochrana průmyslových vzorů podle právních předpisů o autorském právu, přičemž třetí osoba, která nemá povolení od majitele autorských práv k těmto průmyslovým vzorům, již vyrobila a uvedla na trh v tomto státě výrobky vyrobené podle těchto průmyslových vzorů?

3)      V případě záporné odpovědi na první a druhou otázku, mají se články 17 a 19 směrnice 98/71 […] vykládat v tom smyslu, že při použití vnitrostátního zákona členského státu, který – podle této směrnice – do svého právního řádu zavedl ochranu průmyslových vzorů podle právních předpisů o autorském právu, je možnost, aby tento členský stát autonomně stanovil rozsah a podmínky, za kterých je taková ochrana poskytována, způsobilá zahrnovat i vyloučení této ochrany pro průmyslové vzory, které – přestože splňují požadavky stanovené pro ochranu podle právních předpisů o autorském právu – měly být považovány za volné dříve, než vstoupila v platnost ustanovení zákona, jimiž byla do vnitrostátního právního řádu zavedena ochrana průmyslových vzorů podle právních předpisů o autorském právu, přičemž třetí osoba, která nemá povolení od majitele autorských práv k těmto průmyslovým vzorům, již vyrobila a uvedla na trh v tomto státě výrobky vyrobené podle těchto průmyslových vzorů v případě, že toto vyloučení je stanoveno na značně dlouhé období (v délce deseti let)?“

IV – Analýza

32.      Stejně jako Komise se domnívám, že článek 19 směrnice 98/71 není relevantní v projednávané věci. Tento článek se totiž omezuje na stanovení data, ke kterému musí členské státy uvést své právní předpisy do souladu s ustanoveními této směrnice, a sice 28. říjen 2001. V projednávané věci však nejde o to rozhodnout, zda Italská republika provedla uvedenou směrnici včas.

33.      Spor ve věci v původním řízení se týká otázky, zda společnost Semeraro, která tehdy legitimně nabyla právo vyrábět a uvádět na trh vzor lampy Fluida, je nyní nucena zastavit tuto výrobu a uvádění na trh z důvodu, že vnitrostátní právní předpisy provádějící směrnici 98/71 obnovily autorská práva ke vzoru Arco, jehož tvar vzor Fluida kopíruje.

34.      Předkládající soud se konkrétně táže, zda článek 17 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví, že (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, nepožívají ochrany podle autorského práva.

35.      V případě kladné odpovědi je podstatou otázky předkládajícího soudu, zda skutečnost, že třetí osoba legitimně nabyla právo vyrábět a uvádět na trh výrobek napodobující tvary volného vzoru, má vliv na nárok na ochranu podle autorského práva k tomuto vzoru, a zda je případně možné zavést přechodné období, během kterého je tato ochrana vyloučena.

A –    K použití autorského práva na (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem směrnice 98/71 v platnost

36.      Článek 17 směrnice 98/71 stanoví, že (průmyslový) vzor, který je v členském státě zapsán, může požívat ochrany také podle právních předpisů o autorském právu takového státu, a to ode dne, kdy byl (průmyslový) vzor vytvořen nebo v jakékoliv formě zachycen (11).

37.      Tato směrnice neupřesňuje, zda této ochrany může požívat (průmyslový) vzor, který se stal volným před vstupem této směrnice v platnost.

38.      Předkládající soud se tedy táže, zda vzhledem k tomu, že čl. 17 druhá věta uvedené směrnice stanoví, že „[r]ozsah a podmínky, za kterých je [uvedená] ochrana poskytována […] stanoví každý jednotlivý členský stát“, nemají členské státy určitý rozhodovací prostor, který jim umožňuje vyloučit z ochrany podle autorského práva (průmyslový) vzor, který se stal volným před vstupem vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici 98/71 v platnost.

39.      Domnívám se, že tomu tak není, a to z následujících důvodů.

40.      Z přípravných prací, které vedly k přijetí směrnice 98/71, vyplývá, že tato směrnice má harmonizovat vnitrostátní právní předpisy v oblasti (průmyslových) vzorů tak, aby tyto právní předpisy byly navzájem slučitelné pokud jde o jejich nejvýraznější prvky a slučitelné rovněž s budoucím systémem ochrany Společenství(12).

41.      Mimoto je upřesněno, že sbližování uvedených právních předpisů se nemusí vztahovat na všechny aspekty vnitrostátních právních předpisů, ale že stačí sblížit charakteristické rysy, které jsou nezbytné ke koexistenci zvláštní vnitrostátní ochrany a ochrany Společenství v oblasti (průmyslových) vzorů, a zejména rysy týkající se rozsahu a délky ochrany(13).

42.      V těchto přípravných pracích je rovněž uvedeno, že „[z]de není důvod zasahovat v takových oblastech, jako jsou stávající vnitrostátní předpisy týkající se úředních postupů a přezkumu, jehož cílem je posoudit, zda jsou podmínky pro poskytnutí ochrany splněny“(14). Z tohoto důvodu podle mého názoru čl. 17 věta druhá směrnice 98/71 stanoví, že rozsah a podmínky, za kterých je ochrana podle autorského práva poskytována, včetně požadované úrovně původnosti stanoví každý jednotlivý členský stát.

43.      Naproti tomu doba ochrany podle autorského práva a její časové účinky byly v rámci Evropské unie harmonizovány směrnicí 93/98, platnou v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení(15).

44.      Podle směrnice 93/98 trvá tato ochrana po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti(16). Článek 10 odst. 2 této směrnice krom toho stanoví, že tato doba se vztahuje na všechna díla a předměty ochrany, které jsou chráněny alespoň v jednom členském státě v den vstupu uvedené směrnice v platnost.

45.      Domnívám se proto, že článek 17 směrnice 98/71 musí být vykládán ve spojení s ustanoveními směrnice 93/98, a zvláště s jejím čl. 10 odst. 2.

46.      K tomuto ustanovení byl již podán výklad Soudním dvorem ve věci týkající se obnovení autorských práv k hudebnímu dílu.

47.      Soudní dvůr tak ve svém rozsudku ze dne 29. června 1999, Butterfly Music(17) rozhodl, že z uvedeného ustanovení jasně vyplývá, že uplatnění doby ochrany stanovené směrnicí 93/98 může mít v členských státech, jejichž právní předpisy stanovily kratší dobu ochrany, za následek obnovení ochrany děl nebo předmětů, které se již staly volnými(18).

48.      Soudní dvůr uvádí, že toto řešení bylo uplatněno za účelem co nejrychlejšího dosažení cíle harmonizovat vnitrostátní právní předpisy upravující doby ochrany autorského práva a zabránění tomu, aby určitá práva zaniklá v určitých členských státech byla v jiných členských státech chráněna (19).

49.      Mám za to, že tato judikatura je použitelná na projednávanou věc.

50.      Jedním z hlavních přínosů směrnice 98/71 je zakotvení zásady pro kumulaci ochrany podle zvláštních právních předpisů o ochraně zapsaných (průmyslových) vzorů a podle právních předpisů o ochraně autorských práv za účelem odstranění odlišností, které existují v právních předpisech členských států v této oblasti. Ve svých přípravných pracích Komise uvedla, že toto kumulativní použití ochrany (průmyslových) vzorů je povinné a znamená, že vnitrostátní právní předpisy musí být změněny, jestliže stanoví, že ochrana podle autorského práva nemůže být vůbec nebo jen za určitých podmínek kumulována s ochranou stanovenou zvláštními právními předpisy o (průmyslových) vzorech(20).

51.      Kumulace ochrany podle zvláštních právních předpisů o ochraně zapsaných (průmyslových) vzorů s ochranou podle právních předpisů o ochraně autorských práv není tedy možností, která se členským státům nabízí, ale cílem, jehož má být dosaženo za účelem odpadnutí odlišností existujících mezi jednotlivými právními předpisy.

52.      Tento cíl by byl podle mého názoru zmařen, pokud by možnost použít či nikoliv ochranu podle autorského práva na volné (průmyslové) vzory byla ponechána členským státům. To by mělo totiž za následek, že by (průmyslový) vzor, vytvořený před vstupem směrnice 98/71 v platnost, byl v určitých členských státech chráněn a v jiných nikoliv. Odlišnosti, které má tato směrnice za cíl odstranit, by přetrvávaly a obchod mezi členskými státy by tím byl ovlivněn. Mimoto by to také směřovalo proti hlavnímu cíli směrnice 93/98, kterým je harmonizace doby a časových účinků ochrany podle autorského práva(21).

53.      Řešení, k němuž došel Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Butterfly Music, je podle mne jedinou cestou, jak zajistit jednotné používání směrnice 98/71 na celém území Unie.

54.      S ohledem na tyto úvahy jsem toho názoru, že článek 17 směrnice 98/71 musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví, že (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, nepožívají ochrany podle autorského práva.

55.      Otázkou zůstává, zda skutečnost, že třetí osoby legitimně vyráběly a uváděly na trh výrobek kopírující tvar volného (průmyslového) vzoru, má vliv na použití ochrany podle autorského práva na tento (průmyslový) vzor.

B –    Vliv práv, které třetí osoby legitimně nabyly, na použití ochrany podle autorského práva na (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem směrnice 98/71 v platnost

56.      Již jsem uvedl, že podle mého názoru se ochrana (průmyslových) vzorů podle autorského práva uplatňuje od okamžiku jejich vytvoření, a to i tehdy, jestliže se v době, kdy směrnice 98/71 vstoupila v platnost, již staly volnými.

57.      Svou druhou a třetí otázkou se předkládající soud táže, zda by tomu nemělo být jinak nebo zda by alespoň nemělo být zavedeno přechodné období, během kterého by tato ochrana byla vyloučena, jestliže taková třetí osoba, jako je společnost Semarero, legitimně vyráběla a uváděla na trh vzor napodobující tvar jiného volného vzoru.

58.      Směrnice 98/71 neupřesňuje, jaký dopad by mohlo mít použití autorského práva na práva nabytá třetími osobami před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost.

59.      Aby byla předkládajícímu soudu poskytnuta užitečná odpověď, je podle mého názoru třeba opětovně odkázat na ustanovení směrnice 93/98, která upravují podmínky časových účinků ochrany podle autorského práva, zejména na čl. 10 odst. 3 této směrnice.

60.      Toto ustanovení stanoví, že směrnicí 93/98 nejsou dotčena žádná využívání uskutečněná přede dnem jejího vstupu v platnost a že členské státy přijmou nezbytná ustanovení zejména na ochranu práv nabytých třetími osobami.

61.      Ve výše uvedeném rozsudku Butterfly Music Soudní dvůr poté, co rozhodl, že uplatnění doby ochrany stanovené uvedenou směrnicí by mohlo mít za následek obnovení ochrany děl nebo předmětů, které se již staly volnými, připomíná, že dvacátý sedmý bod odůvodnění směrnice 93/98 stanoví, že „úcta k nabytým právům a legitimní očekávání tvoří součást právního řádu Společenství [a že] členské státy mohou zejména stanovit, že za určitých okolností nemusí autorské právo a práva s ním související, která se podle této směrnice obnoví, zavazovat k placení osoby, které v dobré víře přikročily k využívání děl v době, kdy taková díla byla volná“(22).

62.      Soudní dvůr dále uvádí, že tato směrnice zakotvila možnost obnovení zaniklých autorských práv a práv s nimi souvisejících, aniž jsou tím dotčena využívání uskutečněná přede dnem vstupu této směrnice v platnost, přičemž členským státům ponechává odpovědnost za přijímání opatření směřujících k ochraně práv nabytých třetími osobami(23).

63.      Soudní dvůr připomíná, že se změněný právní předpis použije – není-li stanoveno jinak – na budoucí účinky situací, které nastaly za působnosti dřívějšího právního předpisu. Jestliže obnovení autorských práv a práv s nimi souvisejících nemá vliv na využívání uskutečněná s konečnou platností třetí osobou přede dnem, kdy toto obnovení nastalo, nemůže být považováno za mající zpětný účinek. Použití na budoucí účinky situací neuskutečněných s konečnou platností na druhou stranu znamená, že má dopad na práva třetí osoby pokračovat ve využívání zvukového nosiče, jehož kopie, které již byly vyrobeny, nebyly dosud k uvedenému datu uvedeny na trh a prodány(24).

64.      Soudní dvůr rovněž připomíná, že zásada legitimního očekávání nemůže být pojata natolik široce, aby obecně bránila použití nové právní úpravy na budoucí účinky situací vzniklých za působnosti dřívější právní úpravy(25).

65.      Soudní dvůr měl tedy za to, že zavedení omezeného období, během kterého třetí osoby, které legitimně reprodukovaly a uvedly na trh zvukové nosiče, jejichž práva k užívání zanikla na základě dřívějších právních předpisů, mohly tyto nosiče distribuovat, odpovídá požadavkům směrnice 93/98(26). Takové období splňuje jednak povinnost uloženou členským státům přijmout opatření k ochraně práv nabytých třetími osobami a jednak nezbytnost použít novou dobu ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících ke dni stanovenému uvedenou směrnicí, což představuje hlavní cíl této směrnice(27).

66.      Ze stejných úvah je podle mého názoru nutno vycházet i v projednávané věci.

67.      Je totiž třeba nalézt spravedlivou rovnováhu mezi dodržováním jednoho z hlavních cílů směrnice 98/71, tedy použitím ochrany podle autorského práva na (průmyslové) vzory, a nezbytností zajistit práva, která třetí osoby nabyly v dobré víře před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost. Duševní vlastnictví je totiž oblastí, ve které vedle sebe musí existovat zájmy, které se mohou občas jevit jako velmi protichůdné. Je podstatné podpořit tvorbu zajištěním toho, že díla, kresby nebo také vzory, budou chráněny proti jakékoli formě padělání. Stejně tak je důležité umožnit na tomto trhu přiměřenou hospodářskou soutěž, aby mohli mít občané Unie prospěch z tvorby, ať se již jedná o oblast technologií, oblast informací nebo i o oblast designu.

68.      Podle judikatury připomenuté v bodě 63 tohoto stanoviska nemůže mít použití autorského práva na (průmyslové) vzory, které se staly volnými přede dnem vstupu vnitrostátních ustanovení provádějících směrnici 98/71 v platnost, vliv na situace definitivně uskutečněné před tímto datem. To tedy podle mého názoru znamená, že autorské právo, které se vztahuje na vzor Arco, nemůže být uplatněno na lampy Fluida, které byly vyrobeny a prodány na trhu před uvedeným datem.

69.      Jelikož členské státy naproti tomu požívají určitého prostoru pro uvážení v oblasti ochrany práv nabytých třetími osobami(28), mohou příslušné vnitrostátní orgány stanovit přechodné období počínající ode dne vstupu ustanovení provádějících směrnici 98/71 v platnost a během kterého mohou třetí osoby, které legitimně nabyly právo uvádět na trh výrobek napodobující vzor, který se stal volným před tímto datem, nadále tento výrobek uvádět na trh.

70.      Společnost Flos ve svém vyjádření ostatně uvádí, že „se zdá být přípustné stanovit přechodné ustanovení, které by zmírnilo brutalitu přechodu na ochranu na základě autorského práva vyplývající z provedení směrnice 98/71“.

71.      Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Butterfly Music upřesnil, že doba přechodného období musí být přiměřená(29). Jde totiž o zohlednění nejenom oprávněných zájmů třetích osob, které byly v dobré víře, ale rovněž zájmů držitelů autorských práv a zohlednění cíle, kterého mají dotyčné právní předpisy dosáhnout.

72.      Předkládající soud bude muset podle mého názoru při svém přezkumu in concreto situace v projednávané věci vzít v úvahu vícero skutečností, aby případně posoudil nezbytnost zavedení přechodného období, během kterého lampa Arco nepožívá ochrany podle autorského práva.

73.      Jak jsem již totiž uvedl, článek 17 směrnice 98/71 neupřesňuje, zda se ochrana podle autorského práva vztahuje na (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem této směrnice v platnost.

74.      Připomínám, že italský zákon provádějící směrnici 98/71 stanovil nejprve desetileté přechodné období, během kterého volné (průmyslové) vzory nepožívají ochrany podle autorského práva. Poté v důsledku řízení o nesplnění povinnosti zahájeného Komisí italský zákonodárce znovu změnil tento zákon a ten nyní stanoví, že ochrana podle autorského práva se nevztahuje na (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem legislativního nařízení č. 95/2001 provádějícího směrnici 98/71 v platnost.

75.      Vzhledem k těmto skutečnostem a k mlčení směrnice o použití autorského práva na volné (průmyslové) vzory mám za to, že vstup uvedené směrnice v platnost ve vnitrostátním právním řádu mohl vyvolat na straně společnosti Semeraro legitimní očekávání, že tehdy platné právní předpisy jsou zachovány, tedy že všechna práva k lampě Arco zanikla, a že proto může nadále vyrábět a uvádět na trh lampy Fluida.

76.      Hospodářské subjekty mohly mít podle mého názoru oprávněné pochybnosti ohledně takového výkladu článku 17 směrnice 98/71, jaký navrhuji Soudnímu dvoru, tedy že (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, požívají ochrany podle autorského práva.

77.      Pokud jde o samotnou dobu trvání přechodného období, klade si předkládající soud otázku ohledně účelnosti zavedení desetileté lhůty, kterou italský zákonodárce původně stanovil.

78.      Doba trvání přechodného období musí být podle mého názoru dostatečně dlouhá na to, aby zaručila hospodářské zájmy podniků, které v dobré víře investovaly do výroby (průmyslových) vzorů napodobujících vzory, které se staly volnými před vstupem směrnice 98/71 v platnost. Jde totiž o ochranu těchto podniků, jejichž hospodářská činnost se stává téměř náhle protiprávní z důvodu provedení této směrnice.

79.      Připomínám však, že toto přechodné období nesmí mít rovněž za následek zabránění použití nové právní úpravy na budoucí účinky situací vzniklých za působnosti dřívější právní úpravy(30).

80.      Ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Butterfly Music, měl Soudní dvůr za to, že tříměsíční lhůtu, během které třetí osoby, které legitimně nabyly práva, mohly distribuovat zvukové nosiče, je možné považovat za lhůtu přiměřenou vzhledem k sledovanému cíli a s ohledem na podmínky, za kterých byla směrnice 93/98 provedena. Tato lhůta se může zdát velmi krátká a přísná, ale ve skutečnosti, jak Soudní dvůr uvedl, ponechalo toto provedení těmto třetím osobám téměř rok po vstupu této směrnice v platnost, aby nadále uváděly na trh tyto zvukové nosiče(31).

81.      Co se týče projednávané věci, desetiletá lhůta u ochrany, která činí 70 let po smrti autora, se mi jeví přehnaná. Komise ostatně zahájila proti Italské republice řízení pro nesplnění povinnosti zejména proto, že vnitrostátní právní předpisy stanovily desetileté přechodné období.

82.      Naproti tomu se kloním k názoru, že lhůta, kterou měla společnost Semeraro mezi 28. říjnem 2001, což je datum, ke kterému členské státy musely uvést své právní předpisy do souladu se směrnicí 98/71(32), a 29. prosincem 2006, tedy datem, ke kterému italský soud nařídil zabavení lampy Fluida a zakázal společnosti Semeraro její uvádění na trh, je lhůtou přiměřenou.

83.      Během tohoto o něco delšího než pětiletého období mohla totiž společnost Semeraro vyrábět a prodávat své lampy na trhu.

84.      Tato lhůta se mi jeví jako odpovídající žádoucí rovnováze mezi dodržováním práv, která legitimně nabyly třetí osoby, a nezbytností zajistit jeden z cílů směrnice 98/71, kterým je použití autorského práva na (průmyslové) vzory.

85.      Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby s ohledem na okolnosti projednávané věci a s přihlédnutím k cílům dotčených právních předpisů posoudil, v jakém rozsahu je zavedení přiměřeného přechodného období nezbytné k zajištění ochrany práv nabytých třetími osobami.

86.      S ohledem na výše uvedené mám za to, že článek 17 směrnice 98/71 nebrání zavedení přiměřeného přechodného období, během kterého osoby, které mohly legitimně vyrábět a uvádět na trh výrobek napodobující tvar vzoru, který se stal volným před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, mohou nadále tento výrobek uvádět na trh.

V –    Závěry

87.      S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na otázky předložené Tribunale di Milano následovně:

„1)      Článek 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví, že (průmyslové) vzory, které se staly volnými před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, nepožívají ochrany podle autorského práva.

2)      Článek 17 směrnice 98/71 nebrání zavedení přiměřeného přechodného období, během kterého osoby, které mohly legitimně vyrábět a uvádět na trh výrobek napodobující tvar vzoru, který se stal volným před vstupem vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici v platnost, mohou nadále tento výrobek uvádět na trh.“

---

1 – Původní jazyk: francouzština.

---

2 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů (Úř. věst. L 289, s.28).

---

3 – Úř. věst. L 290, s. 9.

---

4 – Viz čl. 13 odst. 1 směrnice 93/98.

---

5 – Viz čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice.

---

6 – Směrnice Rady ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. L 346, s. 61).

---

7 – GURI č. 166 ze dne 16. července 1941, dále jen „zákon č. 633/41“.

---

8 – GURI č. 79 ze dne 4. dubna 2001, dále jen „legislativní nařízení č. 95/2001“.

---

9 – GURI č. 125 ze dne 31. května 2001.

---

10 – GURI č. 38 ze dne 15. února 2007.

---

11 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.

---

12 – Viz bod 1.4 návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právní ochraně (průmyslových) vzorů [COM(93) 344 konečné].

---

13 – Viz bod 1.5 tohoto návrhu.

---

14 – Tamtéž.

---

15 – Směrnice 93/98 byla kodifikována směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (Úř. věst. L 372, s. 12).

---

16 – Viz čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice.

---

17 – C‑60/98, Recueil, s. I-3939.

---

18 – Tamtéž (bod 18).

---

19 – Tamtéž (bod 20).

---

20 – Viz článek 18 návrhu směrnice zmíněného v poznámce pod čarou 12.

---

21 – Viz druhý bod odůvodnění této směrnice.

---

22 – Výše uvedený rozsudek Butterfly Music (bod 22).

---

23 – Tamtéž (bod 23).

---

24 – Tamtéž (bod 24).

---

25 – Tamtéž (bod 25 a citovaná judikatura).

---

26 – Tamtéž (bod 26).

---

27 – Tamtéž (body 27 a 28).

---

28 – Tamtéž (bod 23).

---

29 – Tamtéž (bod 27).

---

30 – Tamtéž (body 25 a 28).

---

31 – Tamtéž (body 27 a 28).

---

32 – Viz čl. 19 odst. 1 této směrnice.