ROZSUDEK SOUDU

(kasační senát)

19. listopadu 2009

Věc T-49/08 P

Christos Michail

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek – Vedlejší kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnocené období 2003 – Přidělení známky za zásluhy bez přidělení úkolů, které mají být provedeny – Nemajetková újma - Povinnost Soudu pro veřejnou službu uvést odůvodnění“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 22. listopadu 2007, Michail v. Komise (F-67/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), který směřuje ke zrušení tohoto rozsudku. Vedlejší kasační opravný prostředek podaný Komisí Evropských společenství proti výše uvedenému rozsudku.

Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 22. listopadu 2007, Michail v. Komise (F-67/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) se zrušuje. Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Kasační opravný prostředek – Vedlejší kasační opravný prostředek – Lhůta k podání

(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 141 odst. 1)

2.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vypracování posudku

(Služební řád, články 43 a 110)

3.      Úředníci – Zásady – Povinnost péče příslušející správě – Rozsah

(Služební řád, články 43 a 110)

4.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Nemajetková újma oddělitelná od protiprávnosti, kterou nelze zrušením zcela nahradit

(Služební řád, článek 91)

1.      Jedinou lhůtou, která se vztahuje na vedlejší kasační opravný prostředek, je lhůta upravená v čl. 141 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně pro podání kasační odpovědi a činí dva měsíce od doručení kasačního opravného prostředku.

(viz bod 38)

Odkazy: Soudní dvůr, 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 72

2.      Posudek o vývoji služebního postupu je zásadním dokumentem při hodnocení pracovníků zaměstnaných orgány, poněvadž umožňuje provést posouzení způsobilosti, výkonnosti a chování úředníka v souladu s článkem 43 služebního řádu. Takové hodnocení není pouhým popisem práce odvedené v dotyčném období, nýbrž obsahuje rovněž hodnocení lidských a sociálních schopností a kvalit, které posuzovaný prokázal při výkonu své profesní činnosti. Takový posudek tak představuje hodnocení provedené nadřízenými hodnoceného úředníka, které se týká toho, jak tento úředník plnil jemu svěřené povinnosti, a jeho chování ve službě během dotyčného období. V rámci vypracování uvedeného posudku tak přidělení známky za zásluhy vycházející z posouzení výkonnosti, schopností a chování dotyčného úředníka ve službě předpokládá v souladu s článkem 43 služebního řádu a čl. 1 odst. 2 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí, že tomuto úředníkovi byly svěřeny úkoly, které měly být vykonány v průběhu referenčního období.

Komise má stejně jako všechny orgány Společenství zvláštní povinnost dodržování transparentnosti, pokud jde o hodnocení, postup do vyššího stupně a povýšení svých zaměstnanců, jejíž dodržování je zajištěno formálním postupem stanoveným v článcích 43 a 46 služebního řádu. Tento postup stanoví, že posudek o vývoji služebního postupu je vypracováván nejméně jednou za dva roky za podmínek stanovených každým orgánem, v souladu s ustanoveními článku 110 služebního řádu. Ve výjimečné situaci, kdy bylo konstatováno, že dotyčnému úředníkovi – ačkoli je v činné službě ve smyslu čl. 1 odst. 1 druhého pododstavce první věty obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu – nebyly v důsledku vnitřní reorganizace správy svěřeny žádné služební povinnosti, jejichž plnění by mohlo být v průběhu referenčního období hodnoceno, musí správa přesto vypracovat posudek, který uvedenou situaci zohledňuje, a to za tím účelem, aby o tom byl dotyčný úředník informován a měl k dispozici písemný a formální důkaz o existenci této situace.

Zvláštní povinnost dodržování transparentnosti totiž ukládá, aby byl posudek o vývoji služebního postupu vypracován jak pro účely řádné správy a racionalizace služeb Společenství, tak i pro ochranu zájmů úředníků. Tento posudek má jakožto dokument interní povahy v prvé řadě správě pravidelně zprostředkovávat co možná nejúplnější informace o podmínkách, za jakých její úředníci plní své služební povinnosti. Z pohledu dotčeného úředníka hraje posudek významnou roli pro vývoj jeho služebního postupu, zejména pro přeložení a povýšení. Posudek totiž představuje nezbytný posuzovací prvek pokaždé, kdy je služební postup úředníka zohledňován nadřízenými, a cílem jeho pravidelného vypracovávání je umožnit celkový pohled na vývoj služebního postupu úředníka.

Pokud v takové výjimečné situaci, která je výlučně přičitatelná správě, nemohou hodnotitelé přidělit známku za zásluhy, která má zhodnotit individuální činnost a výkony podle výsledků, kterých je třeba dosáhnout, musí nicméně přijmout rozhodnutí, které v souladu s povinností péče příslušející správě bude respektovat zájmy dotyčného úředníka a především perspektivu jeho služebního postupu v rámci orgánů Společenství.

(viz body 57 až 65)

Odkazy: Soudní dvůr, 3. července 1980, Grassi v. Rada, 6/79 a 97/79, Recueil, s. 2141, bod 20; Soud, 28. května 1997, Burban v. Parlament, T‑59/96, Recueil FP, s. I‑A‑109 a II‑331, body 44 a 73; Soud, 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, Recueil FP, s. I ‑A‑81 a II‑389, bod 77; Soud, 8. prosince 2005, Rounis v. Komise, T‑274/04, Sb. VS, s. I‑A‑407 a II‑1849, body 24 a 42

3.      Povinnost péče příslušející správě odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností, které služební řád vytvořil ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné správy. Tato rovnováha zejména implikuje to, že pokud orgán rozhoduje o situaci úředníka, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí, a přitom vezme v úvahu nejen služební zájem, ale rovněž zájem dotyčného úředníka.

V rámci vypracování posudku o vývoji služebního postupu na základě povinnosti péče tak mohou hodnotitelé usoudit, že je třeba přidělit dotyčnému úředníkovi určitý počet bodů za zásluhy, který odpovídá ochraně jeho zájmů a především perspektivám vývoje jeho služebního postupu v rámci orgánů Společenství.

Nezbytnost zaručit zvláštní povinnost dodržení transparentnosti nicméně ukládá, aby toto rozhodnutí bylo přijato podle pravidel pro postup hodnocení úředníků, upravený v článku 43 služebního řádu a obecnými prováděcími ustanoveními k tomuto článku v souladu s článkem 110 služebního řádu. V případech, ve kterých má autor rozhodnutí posuzovací pravomoc, se totiž klade o to větší důraz na dodržování procesních záruk přiznaných právním řádem Společenství.

(viz body 66 až 68)

Odkazy: Soudní dvůr, 21 listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14; Soud, 9. listopadu 1995, France-aviation v. Komise, T‑346/94, Recueil, s. II‑2841, body 32 až 34; Soud, 23. března 2000, Gogos v. Komise, T‑95/98, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑219, bod 37; Soud, 27. září 2006, Lantzoni v. Soudní dvůr, T‑156/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑189 a II‑A‑2‑969, bod 88 a citovaná judikatura

4.      Ačkoli povinnost příslušející Soudu pro veřejnou službu odůvodnit svá rozhodnutí neznamená, že tento soud podrobně odpoví na každý argument uplatněný účastníkem řízení, zejména pokud jde o argument, který není dostatečně jasný a přesný a není podložen podrobnými důkazy, ukládá mu tato povinnost, aby se alespoň vyjádřil k návrhovým žádáním žaloby.

Co se týče odpovědi Soudu pro veřejnou službu na návrhová žádání směřující k náhradě škody, je nutno uvést, že i když zrušení aktu stiženého protiprávností může samo o sobě představovat přiměřenou a v zásadě dostačující náhradu veškeré nemajetkové újmy, kterou tento akt může způsobit, nemůže tomu tak být v případě, kdy žalobce prokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu oddělitelnou od protiprávnosti, na níž se zakládá zrušení, a kterou nelze tímto zrušením zcela nahradit.

(viz body 87 a 88)

Odkazy: Soudní dvůr, 10. prosince 1998, Schröder a další v. Komise, C‑221/97 P, Recueil, s. I‑8255, bod 24; Soudní dvůr, 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, bod 121; Soudní dvůr, 11. září 2003, Belgie v. Komise, C‑197/99 P, Recueil, s. I‑8461, bod 81; Soudní dvůr, 25. října 2007, Komninou a další v. Komise, C‑167/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 22; Soud, 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, Sb. VS, s. I‑A‑2‑129 a II‑A‑2‑609, bod 131 a citovaná judikatura