ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

21. října 2009

Věc F-74/08

Dominique Ramaekers-Jørgensen

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Daň Společenství – Stanovení – Sečtení výše osobní odměny a pozůstalostního důchodu – Způsob výběru daně – Okamžik srážky“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou D. Ramaekers-Jørgensen navrhuje zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 20. května 2008, kterým byla zamítnuta její stížnost proti metodám výpočtu a výběru daně Společenství z jejího pozůstalostního důchodu, a v případě potřeby zrušení rozhodnutí Komise ze dne 16. října 2007, jímž jí byl přiznán tento důchod, v rozsahu, v němž rozhodnutí ze dne 16. října 2007 stanoví výše uvedené metody; dále navrhuje určení protiprávnosti článků 3 a 4 nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 260/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství (Úř. věst. L 56, s. 8; Zvl. vyd. 01/01, s. 33), ve znění naposled pozměněném nařízením Rady (ES, Euratom) č. 420/2008 ze dne 14. května 2008, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2007 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 127, s. 1), v rozsahu, ve kterém uvedená ustanovení stanovují kumulaci pozůstalostního důchodu přiznaného úředníkovi s jeho odměnou pro účely stanovení příslušné daně Společenství.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené Komisí. Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení na podporu návrhových žádání Komise, ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc soudu Společenství – Návrh na zrušení individuálního právního aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení určitého subjektu – Nedostatek pravomoci soudu Společenství k určení protiprávnosti obecně platného ustanovení ve výroku jeho rozsudku

(Článek 230 ES)

2.      Úředníci – Důchody – Pozůstalostní důchod

(Služební řád úředníků, článek 79; příloha VIII, článek 17; nařízení Rady č. 260/68, článek 2, čl. 3 odst. 1, články 4 a 8)

3.      Úředníci – Daň z příjmu – Uplatnění různých sazeb na různé položky příjmů

(Nařízení Rady č. 260/68, článek 4)

4.      Úředníci – Důchody – Pozůstalostní důchod

(Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství, článek 13; nařízení Rady č. 260/68 články 3 a 4)

1.      V rámci návrhu na zrušení individuálního aktu, který nepříznivě zasahuje do postavení určitého subjektu, je sice soud Společenství skutečně příslušný k tomu, aby incidenčně určil, že obecně závazné ustanovení, na kterém se napadený akt zakládá, je protiprávní, Soud však naproti tomu není příslušný takové určení zahrnout do výroku svých rozsudků.

(viz bod 37)

2.       Daňový systém Společenství stanoví progresivní zdanění, které při výpočtu zdanitelného základu zohledňuje veškeré příjmy každé osoby povinné k dani. Článek 4 nařízení č. 260/68, kterým se stanoví podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství, stanoví, že se daň vypočte ze zdanitelné částky získané podle článku 3, který ve svém odstavci 1 stanoví, že „[d]aň je splatná měsíčně z platů, mezd a služebních požitků všeho druhu vyplácených Společenstvími každému poplatníku“. Zdanitelný základ daně Společenství je tudíž tvořen součtem platů, mezd a služebních požitků pocházejících ze Společenství vyplácených každému poplatníku.

Článek 79 služebního řádu a článek 17 jeho přílohy VIII týkající se pozůstalostního důchodu neobsahují žádnou výjimku z obecného pravidla kumulace příjmů pro výpočet daně Společenství. Třebaže tato ustanovení určují výši pozůstalostního důchodu před zdaněním na základě délky zaměstnání dříve zemřelého manžela, představuje tento důchod náhradní příjem pozůstalého manžela určený k vyrovnání ztráty příjmu zemřelého manžela. Představuje rovněž příjem vyplácený Společenstvími ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 260/68, jehož přímým příjemcem je podle článku 2 téhož nařízení pozůstalý manžel. Je-li zmíněný manžel rovněž úředníkem, podléhá jeho příjem podle stejných ustanovení taktéž dani Společenství. V důsledku toho je povinen odvést daň vypočtenou podle čl. 3 odst. 1 a článku 4 nařízení č. 260/68, kdy základem daně je součet zmíněného platu a uvedených dalších příjmů vyplácených každý měsíc.

Při neexistenci odchylného výslovného ustanovení ohledně pozůstalostních důchodů musí být kumulační pravidlo uplatněno na současné vyplácení odměny za práci a takového důchodu. Tento závěr nelze zpochybnit tím, že k výplatě odměny za práci 15. dne každého měsíce a splatného pozůstalostního důchodu zmíněnému úředníku nedochází současně, jelikož nařízení č. 260/68 pro uplatnění pravidla kumulace nestanoví, že veškeré příjmy musí být vyplaceny najednou. Zejména jeho čl. 3 odst. 1 stanoví, že „[d]aň je splatná měsíčně z platů, mezd a služebních požitků“, takže daň se vypočte ze všech částek vyplacených během tohoto období. Konečně článek 8 nařízení č. 260/68, podle nějž „[d]aň se vybírá srážkou u zdroje“, stanoví pouze způsob výběru daně.

(viz body 48, 49 a 52 až 56)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 1. prosince 1994, Coen-Porisini v. Komise, T‑502/93, Recueil FP, s. I‑A‑303 a II‑949, body 22, 28 a 29

3.      Uplatnění různých sazeb na různé součásti příjmů stanovených v článku 4 nařízení č. 260/68, kterým se stanoví podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství, nebrání tomu, aby byla vybírána jediná částka daně uplatněné bez rozdílu na celkový příjem a procentní podíl této částky se zvýšilo, jakmile příjmy osoby povinné k dani dosáhnou vyššího daňového pásma.

(viz bod 64)

4.      Tím, že byl Radě svěřen zejména úkol stanovit podmínky, za nichž evropští úředníci podléhají daňové povinnosti ve prospěch Společenství ohledně všech platů, mezd a služebních požitků vyplácených Společenstvími, kdy jsou tyto příjmy současně osvobozeny od veškerých vnitrostátních daní podle čl. 13 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, byl vytvořen daňový režim týkající se konkrétně zaměstnanců Společenství. Tento režim má díky své jednotné a autonomní povaze zajistit rovné zacházení s úředníky Společenství. Vlastnost evropského úředníka představuje tudíž relevantní kritérium k odlišení daňového postavení tohoto úředníka od postavení osob, které nepobírají odměnu za práci od Společenství.

(viz body 73 a 74)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. prosince 1960, Humblet v. Belgický stát, 6/60, Recueil, s. 1125; 3. července 1974, Brouerius van Nidek, 7/74, Recueil, s. 757, bod 11; 3. března 1988, Komise v. EIB, 85/86, Recueil, s. 1281, bod 23; 22. března 2007, Komise v. Belgie, C‑437/04, Sb. rozh. I‑2513, bod 61