Kasační opravný prostředek podaný dne 16. prosince 2008 společností Powerserv Personalservice GmbH, dříve Manpower Personalservice GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 15. října 2008 ve věci T-405/05, Powerserv Personalservice GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-553/08 P)

(2009/C 69/35)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Powerserv Personalservice GmbH, dříve Manpower Personalservice GmbH (zástupkyně: B. Kuchar, advokátka)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Manpower Inc.

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tento kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba podaná navrhovatelkou na zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen „OHIM“) ze dne 22. července 2005 o prohlášení ochranné známky Společenství „MANPOWER“ za neplatnou. Soud rozhodl, že ochranná známka Společenství „MANPOWER“ pro výrobky a služby je popisná pouze ve Spojeném království, Irsku, Německu a Rakousku a potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, podle kterého dotyčná ochranná známka v členským státech, v nichž je popisná, nabyla jejím používáním rozlišovací způsobilost.

Jako důvody kasačního opravného prostředku je uplatněno porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 51 odst. 2 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství.

Na rozdíl od názoru Soudu je označení „MANPOWER“ – jak bylo odvolacím senátem OHIM správně posouzeno – popisné rovněž v Nizozemsku, Švédsku, Dánsku a ve Finsku, jakož i ve všech ostatních členských státech, které byly členy Společenství před 1. květnem 2004. Posoudil-li by Soud skutečnost, že podle statistiky Evropské komise 47 % dotyčných osob ve Společenství mluví anglicky, musel by dospět k závěru, že slovní ochranná známka „MANPOWER“ je popisná kromě v Německu a Rakousku i v dalších státech EU, zejména v Nizozemsku, Švédsku, Finsku a Dánsku. Rovněž pokud jde o další státy, které byly členy Společenství před 1. květnem 2004, Soud neuznal, že podstatná část obyvatelstva má na základě povinného školního vzdělání v každém z těchto členských států dostatečně znalosti anglického jazyka, aby pochopila základní slovo, jako jsou slova „MAN“ a „POWER“, podle jejich smyslu a tím rovněž slovo „MANPOWER“ jako popisné s ohledem na výrobky a služby majitelky ochranné známky. Soud nejen neodůvodňuje, z jakého důvodu by se obyvatelstvu mimo Spojené království a Irsko neměla uznat základní znalost anglického jazyka, avšak dostává se i do rozporu s dosavadní judikaturou, podle které rovněž veškerému obyvatelstvu mimo Spojené království a Irsko jsou přiznány určité základní znalosti anglického jazyka v souvislosti s vnímáním ochranné známky.

V souvislosti s důkazem rozlišovací způsobilosti nabyté používáním se dopustil Soud právního omylu v rozsahu, v němž rozšířil relevantní veřejnost ve srovnání s rozhodnutím odvolacího senátu, aniž by znovu přezkoumal předložené důkazy o nabyté rozlišovací způsobilosti. I kdyby se přijal názor Soudu, že důkaz proslulosti je třeba předložit pouze s ohledem na Spojené království, Irsko, Německo a Rakousko, měl s ohledem na rozšířenou relevantní veřejnost zrušit rozhodnutí odvolacího senátu v tomto bodě a vrátit věc odvolacímu senátu. Soud rovněž nesprávně potvrdil názor odvolacího senátu ohledně „účinku přelévání“ případné proslulosti dotčené slovní ochranné známky ze Spojeného království na Irsko, ačkoli nelze vycházet z „účinku přelévání“ proslulosti ochranné známky ani z jednoho členského státu na jiný, ani z výrobku nebo služby na jiný výrobek či službu.