Věc C-265/08

Federutility a další

v.

Autorità per l'energia elettrica e il gas

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia)

„Směrnice 2003/55/ES – Vnitřní trh se zemním plynem – Státní zásah do cen dodávek zemního plynu po dni 1. července 2007 – Povinnosti veřejné služby podniků působících v odvětví zemního plynu“

Shrnutí rozsudku

Sbližování právních předpisů – Opatření o sbližování předpisů – Společná pravidla pro vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice 2003/55

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55, čl. 3 odst. 2 a čl. 23 odst. 1)

Článek 3 odst. 2 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje určit úroveň cen dodávek zemního plynu stanovením „referenčních cen“ i po dni 1. července 2007, za podmínky, že takový zásah:

– sleduje obecný hospodářský zájem spočívající v zachování cen dodávek zemního plynu konečným spotřebitelům na přiměřené úrovni s ohledem na to, že členským státům přísluší usilovat o dosažení rovnováhy, s přihlédnutím k situaci odvětví zemního plynu, mezi cílem liberalizace a cílem nezbytné ochrany konečného spotřebitele, které sleduje směrnice 2003/55;

– zasahuje do volného stanovení cen dodávek zemního plynu po dni 1. července 2007 pouze v rozsahu nezbytném k dosažení takového cíle obecného hospodářského zájmu, a v důsledku toho pouze po nezbytně časově omezené období, a

– je jasně vymezen, transparentní, nediskriminační, kontrolovatelný a zaručuje rovnost přístupu pro plynárenské společnosti Unie k zákazníkům.

(viz body 32, 47 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

20. dubna 2010(*)

„Směrnice 2003/55/ES – Vnitřní trh se zemním plynem – Státní zásah do cen dodávek zemního plynu po dni 1. července 2007 – Povinnosti veřejné služby podniků působících v odvětví zemního plynu“

Ve věci C‑265/08,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia (Itálie) ze dne 15. dubna 2008, došlým Soudnímu dvoru dne 19. června 2008, v řízení

Federutility,

Assogas,

Libarna Gas SpA,

Collino Commercio SpA,

Sadori Gas Srl,

Egea Commerciale Srl,

E.On Vendita Srl,

Sorgenia SpA

proti

Autorità per l’energia elettrica e il gas,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, A. Tizzano, K. Lenaerts, J.-C. Bonichot (zpravodaj) a E. Levits, předsedové senátů, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, G. Arestis, M. Ilešič, J. Malenovský, U. Lõhmus, A. Ó Caoimh a J.‑J. Kasel, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. září 2009,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Federutility T. Salonicem, D. Bonvegnou a G. Candelorem, avvocati,

–        za Assogas G. Ferrarim a F. Todarellem, avvocati,

–        za Libarna Gas SpA, Collino Commercio SpA, Sadori Gas Srl a Egea Commerciale Srl F. Todarellem a F. Novellim, avvocati,

–        za Sorgenia SpA P. G. Torranim, O. Torranim a G. Malonchinim, avvocati,

–        za italskou vládu I. Bruni, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

–        za estonskou vládu L. Uibem, jako zmocněncem,

–        za polskou vládu M. Dowgielewiczem, jako zmocněncem,

–        za Komisi Evropských společenství V. Di Buccim, B. Schimou a S. Schønbergem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. října 2009,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, p. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 28).

2        Tato žádost byla podána v rámci sporů mezi podniky a sdruženími podniků činnými na italském trhu se zemním plynem, jimiž jsou Federutility, Assogas, Libarna Gaz SpA, Collino Commercio SpA, Sadori Gas Srl, Egea Commerciale Srl, E.On Vendita Srl a Sorgenia SpA na straně jedné, a na straně druhé Autorità per l’energia elettrica e il gas (dále jen „AEEG“) ve věci rozhodnutí, kterými AEEG stanoví „referenční ceny“ pro dodávky zemního plynu, jež musí podniky uvést v obchodních nabídkách pro část svých zákazníků.

 Právní rámec

 Právo Unie

3        Druhý až čtvrtý, osmnáctý, dvacátý šestý a dvacátý sedmý bod odůvodnění směrnice 2003/55 zní takto:

„2)      Zkušenosti získané při provádění [směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (Úř. věst. L 204 s. 1)] svědčí o přínosu, který může přinést vnitřní trh se zemním plynem v podobě zvyšování efektivity, snižování cen, vyšší úrovně poskytovaných služeb a růstu konkurenceschopnosti. Přetrvávají však významné nedostatky a prostor pro zlepšení fungování trhu, a zejména jsou nutná opatření k zajištění stejných podmínek pro všechny a k zabránění zneužívání dominantního postavení a bezohledného chování, […] zabezpečením ochrany práv malých a ohrožených zákazníků.

3)      Evropská rada na zasedání v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 vyzvala k urychlené práci na dotvoření vnitřního trhu v elektroenergetice a plynárenství a k urychlení liberalizace těchto odvětví s cílem dosáhnout plně funkčního vnitřního trhu v těchto oblastech. Evropský parlament v usnesení ze dne 6. července 2000 k druhé zprávě Komise o stavu liberalizace trhů s energií požádal Komisi, aby přijala podrobný časový plán, v rámci nějž by měly být uskutečňovány přesně definované cíle, aby se postupně dosáhlo úplné liberalizace trhu s energií.

4)       Svobody, které evropským občanům zaručuje Smlouva (volný pohyb zboží, volný pohyb služeb a právo usazování), jsou možné jedině na zcela otevřeném trhu, který umožňuje spotřebitelům vybírat si své dodavatele a všem dodavatelům svobodně zásobovat své zákazníky.

[…]

18)      Spotřebitelé zemního plynu by měli mít možnost vybírat si svobodně svého dodavatele. Přesto by měl být zvolen přístup spočívající v postupném dotváření vnitřního trhu se zemním plynem, včetně stanovení zvláštní lhůty, aby se odvětví umožnilo přizpůsobit se a aby se zajistila existence přiměřených opatření a systémů pro ochranu zájmů spotřebitelů a zajistilo se jejich skutečné a účinné právo vybírat si dodavatele.

[…]

26)      Aby se zajistilo udržení vysoké úrovně veřejných služeb ve Společenství, měla by se veškerá opatření přijatá členskými státy za účelem dosažení cílů této směrnice pravidelně oznamovat Komisi. […].

Členské státy by měly zabezpečit, aby zákazníci, pokud jsou připojeni na soustavu zemního plynu, byly informováni o svém právu na dodávky zemního plynu ve stanovené kvalitě a v přiměřených cenách [za přiměřené ceny]. Přijatá opatření k ochraně konečných zákazníků [spotřebitelů] se mohou lišit podle toho, zda se jedná o domácnosti či malé [a střední] podniky.

27)      Plnění požadavků kladených na veřejné služby je základním požadavkem této směrnice a je důležité, aby tato směrnice, která bere v úvahu cíle ochrany spotřebitelů, bezpečnosti dodávek, […] a stejné úrovně hospodářské soutěže ve všech členských státech, stanovila společné minimální normy dodržované všemi členskými státy. Je důležité, aby požadavky na veřejné služby mohly být vykládány na vnitrostátním základě, berouce v úvahu vnitrostátní podmínky a za podmínky dodržování práva Společenství.“

4        Podle čl. 2 bodu 7 směrnice 2003/55 se „dodávkami“ rozumí:

„prodej, včetně dalšího prodeje, zemního plynu […] zákazníkům“.

5        Podle čl. 2 bodu 27 směrnice 2003/55 se „konečným spotřebitelem“ rozumí:

„zákazník nakupující zemní plyn pro vlastní potřebu“.

6        Podle čl. 2 bodu 28 uvedené směrnice se „oprávněnými zákazníky“ rozumí:

„zákazníci, kteří mohou volně nakupovat zemní plyn od dodavatele, jehož si zvolí ve smyslu článku 23 této směrnice“.

7        Článek 3 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Členské státy zabezpečí na základě svého institucionálního uspořádání, při zohlednění zásady subsidiarity a aniž je dotčen odstavec 2, aby byly plynárenské podniky provozovány v souladu se zásadami této směrnice a s cílem dosažení konkurenčního a bezpečného trhu se zemním plynem udržitelného z hlediska životního prostředí a aby nebyly diskriminovány z hlediska svých práv nebo povinností.

2.      S plným ohledem na související ustanovení Smlouvy [o FEU], zejména na její článek [106], mohou členské státy uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v odvětví zemního plynu povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat […] cen dodávek […]. Takové povinnosti musí být jasně vymezeny, být průhledné [transparentní], nediskriminační, kontrolovatelné a zaručovat rovnost přístupu pro plynárenské společnosti Evropské unie k zákazníkům v jednotlivých členských státech. […]

3.      Členské státy přijmou vhodná opatření na ochranu konečných spotřebitelů a na zabezpečení její vysoké úrovně, a zejména zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu ohrožených spotřebitelů, včetně opatření na zabránění jejich odpojení. […] Členské státy zabezpečí vysokou úroveň ochrany zákazníka, zejména s ohledem na průhlednost [transparentnost] týkající se smluvních podmínek, obecných informací a mechanismů řešení sporů. Členské státy zajistí, aby oprávněný zákazník byl skutečně schopen přejít k jinému dodavateli. Tato opatření musí zahrnovat opatření uvedená v příloze A, alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech.

[…]

6.      Členské státy při provádění této směrnice informují Komisi o všech opatřeních přijatých pro plnění povinnosti veřejné služby včetně ochrany spotřebitele a životního prostředí a o jejich možném vlivu na vnitrostátní nebo mezinárodní hospodářskou soutěž bez ohledu na to, zda tato opatření vyžadují odchylku od této směrnice nebo ne. Členské státy následně oznámí Komisi každé dva roky všechny změny těchto opatření bez ohledu na to, zda vyžadují odchylku od této směrnice nebo ne.“

8        Podle čl. 23 odst. 1 směrnice 2003/55:

„Členské státy zajistí, aby oprávněnými zákazníky byli

[…]

c)       od 1. července 2007 všichni zákazníci.“

9        Příloha A směrnice 2003/55, na kterou odkazuje čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice stanoví:

„Aniž jsou dotčeny předpisy Společenství o ochraně spotřebitele, […] měla by opatření uvedená v článku 3 zákazníkům zabezpečit, aby

[…]

g)      při přístupu k plynárenské soustavě byli informováni o svých právech na dodávky zemního plynu za přiměřené ceny podle platných vnitrostátních předpisů.“

 Vnitrostátní právo

10      Krátce před dnem 1. července 2007, konečným datem úplné liberalizace trhu se zemním plynem ve vztahu ke konečným spotřebitelům, přijaly italské orgány legislativní nařízení č. 73 ze dne 18. června 2007 (Guri č. 139 ze dne 18. června 2007, s. 4), kterým byla AEEG udělena možnost stanovit „referenční ceny“ pro prodej plynu určitým zákazníkům. Uvedené legislativní nařízení, které bylo novelizováno a přeměněno v zákon zákonem č. 125 ze dne 3. srpna 2007 (Guri č. 188 ze dne 14. srpna 2007, s. 6) v čl. 1 odst. 3 stanoví:

„Za účelem dodržování pravidel Společenství týkajících se univerzální služby stanoví [AEEG] standardní podmínky poskytování služeb a na základě skutečných nákladů na služby přechodně určuje referenční ceny […] pro dodávky zemního plynu domácnostem (,domestici‘), které jsou distributoři či zásobovací společnosti v rámci povinností veřejné služby povinni zohlednit ve své obchodní nabídce spolu s uvedením možností výběru mezi různými tarifními úrovněmi a časovými pásmy. Článek 1 odst. 375 zákona č. 266 ze dne 23. prosince 2005 […] umožňuje přijmout, ve lhůtě šedesáti dnů od vstupu v platnost zákona o změně tohoto nařízení na zákon, opatření na ochranu uživatelů ve zvláštní situaci z důvodu jejich zdraví či finančních potíží. Tímto nejsou dotčeny ani pravomoci dohledu a zásahu Autorità per l'energia elettrica e per il gas na ochranu práv uživatelů, především v případech zjištěného a neoprávněného zvyšování cen a změny podmínek poskytování služeb zákazníkům, kteří dosud neuplatnili právo výběru.“

11      Dne 29. března 2007 AEEG přijal rozhodnutí č. 79/07, jímž přehodnotil hospodářské podmínky pro dodávky plynu v období od 1. ledna 2005 do 31. března 2007 a stanovil kritéria aktualizace určitých hospodářských podmínek. Podle bodu 1.3.1 uvedeného rozhodnutí jsou vzorce pro výpočet přijaté za účelem aktualizace variabilního poplatku za uvádění na trh ve velkoobchodní síti platné do 30. června 2008. Bod 1.3.2 udělil AEEG možnost ověřit, zda jsou splněny podmínky pro prodloužení uvedené možnosti až do 30. června 2009.

 Spory v původním řízení a předběžné otázky

12      Žalobkyně v původním řízení navrhly, aby Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia zrušil rozhodnutí č. 79/07 ze dne 29. března 2007, jakož i rozhodnutí, která jej následovala.

13      Zejména tvrdí, že ode dne 1. července 2007, data úplné liberalizace trhu se zemním plynem podle čl. 23 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/55, mají být prodejní ceny zemního plynu určeny pouze na základě nabídky a poptávky. Mají za to, že stanovení „referenčních cen“ dodávek zemního plynu dotčených v původním řízení úřadem AEEG porušuje právo Společenství v rozsahu, v němž se uplatní po uplynutí druhého čtvrtletí roku 2007.

14      Za těchto podmínek se Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být článek 23 směrnice [...] upravující otevření trhu se zemním plynem [...] vykládán v souladu se zásadami plynoucími ze Smlouvy o ES tak, že vnitrostátní právní úprava (a návazné prováděcí předpisy), která i po 1. červenci 2007 zachovává pravomoc vnitrostátního regulačního orgánu určovat referenční ceny pro dodávky zemního plynu domácnostem (,domestici‘) (neurčitá kategorie neurčená v referenčních pásmech, která sama o sobě nezahrnuje hodnocení zvláštních případů sociálně-ekonomického znevýhodnění, kterými by bylo možné odůvodnit výše uvedené referenční ceny), které jsou distributoři či zásobovací společnosti v rámci povinností veřejné služby povinni zohlednit ve své obchodní nabídce, je v rozporu s uvedeným ustanovením a se zásadami Společenství,

nebo

2)      musí být tento předpis (uvedený článek 23) vykládán společně s ustanovením článku 3 směrnice 2003/55/ES (podle kterého členské státy mohou uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v odvětví zemního plynu povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat cen dodávek) tak, že vnitrostátní právní úprava – která s ohledem na zvláštní situaci na trhu, pro niž je dosud charakteristická absence podmínek ‚účinné hospodářské soutěže‘, přinejmenším v oblasti velkoobchodní sítě, připouští určování referenční ceny zemního plynu na správní úrovni a její povinné uvádění v obchodní nabídce každé dodavatelské společnosti domácnostem v rámci institutu univerzální služby, přestože všichni zákazníci mají mít ‚svobodnou‘ volbu – v rozporu s výše uvedenými předpisy Společenství není?“

 K předběžným otázkám

15      Úvodem je třeba konstatovat, že ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i ze spisu vyplývá, že se spory v původním řízení týkají možnosti AEEG určovat prostřednictvím stanovení „referenčních cen“ pro dodávky zemního plynu, jež podniky musí nabídnout určitým zákazníkům, rozsah, v jakém musí být náklady spojené s velkoobchodním uváděním zemního plynu na trh zohledněny při stanovení cen dodávek zemního plynu. Z vyjádření a z odpovědí předaných Soudnímu dvoru rovněž vyplývá, že dané podniky sice musí tyto ceny pouze navrhnout ve svých obchodních nabídkách, ovšem tyto ceny jsou v praxi nižší než ceny, které by byly určeny na základě nabídky a poptávky. Uvedené „referenční ceny“ jsou tedy v zásadě přijímány zákazníky, kterým jsou nabídnuty, a v praxi se prosazují ve smluvních vztazích. Z toho plyne, že stanovením „referenčních cen“ dotčených v původním řízení AEEG stanoví úroveň cen dodávek zemního plynu pro část zákazníků.

16      Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda čl. 3 odst. 2 a 3 a článek 23 směrnice 2003/55 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež za podmínek uvedených v předchozím bodě umožňuje určit úroveň cen dodávek zemního plynu stanovením takových „referenčních cen“, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, i po dni 1. července 2007.

 K podstatě zásahu členského státu

17      Článek 23 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/55 stanoví, že členské státy zajistí, aby všichni zákazníci mohli od 1. července 2007 odebírat zemní plyn od dodavatele podle vlastního výběru.

18      Ačkoli z výše uvedeného ustanovení a ani z dalších ustanovení uvedené směrnice výslovně nevyplývá, že ceny dodávek zemního plynu musí být ode dne 1. července 2007 stanoveny výhradně na základě nabídky a poptávky, takový požadavek vyplývá ze samotného účelu a systému uvedené směrnice, jejímž cílem je podle jejího třetího, čtvrtého a osmnáctého bodu odůvodnění postupně dosáhnout úplné liberalizace trhu se zemním plynem, v jejímž rámci zejména mohou všichni dodavatelé svobodně dodávat své produkty všem spotřebitelům.

19      Článek 3 odst. 1 směrnice 2003/55 v důsledku toho ukládá členským státům zabezpečit na základě svého institucionálního uspořádání a při zohlednění zásady subsidiarity, aby plynárenské podniky byly provozovány v souladu se zásadami uvedené směrnice a zejména s cílem dosažení „konkurenčního trhu se zemním plynem“.

20      Jak nicméně uvádí její dvacátý šestý a dvacátý sedmý bod odůvodnění, směrnice 2003/55 má rovněž za cíl v rámci této liberalizace zajistit zachování veřejné služby na „vysoké úrovni“ a ochranu konečných spotřebitelů.

21      Ohledně dosažení posledně uvedených cílů čl. 3 odst. 1 směrnice 2003/55 uvádí, že se použije „aniž je dotčen“ odstavec 2 téhož článku, jež členským státům výslovně umožňuje uložit podnikům působícím v odvětví zemního plynu „povinnosti veřejné služby“, které se mohou týkat zejména „cen dodávek“.

22      Ze znění uvedeného odstavce 2 vyplývá, že opatření přijatá na jeho základě musí být přijata z důvodu obecného hospodářského zájmu, musí být jasně vymezena, být transparentní, nediskriminační, kontrolovatelná a musí zaručovat rovnost přístupu pro plynárenské společnosti Unie k zákazníkům v jednotlivých členských státech. Totéž ustanovení dodává, že členské státy tak musí učinit „s plným ohledem“ na související ustanovení Smlouvy o FEU a zejména na článek 106 SFEU.

23      Je třeba uvést, že využití této možnosti podléhá kontrole Komise, neboť členské státy jsou na základě čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/55 povinny Komisi informovat o všech opatřeních přijatých pro plnění povinnosti veřejné služby a o jejich možném vlivu na vnitrostátní nebo mezinárodní hospodářskou soutěž, bez ohledu na to, zda tato opatření vyžadují odchylku od této směrnice nebo ne, a oznámit Komisi každé dva roky všechny změny těchto opatření.

24      Směrnice 2003/55 tudíž s výhradou splnění stanovených podmínek umožňuje zásah členského státu do stanovení cen dodávek zemního plynu konečným spotřebitelům po dni 1. července 2007.

 K podmínkám zásahu členského státu

25      S ohledem na výše uvedené je třeba následně přezkoumat podmínky zásahu členského státu umožněného čl. 3 odst. 2 směrnice 2003/55 stanovené v daném ustanovení.

 Zásah odůvodněný obecným hospodářským zájmem

26      Pokud jde o podmínku týkající se existence obecného hospodářského zájmu, směrnice 2003/55 jeho definici neuvádí, ale odkaz v čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice jak na tuto podmínku, tak na článek 106 SFEU, jež se týká podniků pověřených poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, znamená, že uvedenou podmínku je třeba vykládat s ohledem na posledně uvedené ustanovení Smlouvy.

27      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 106 odst. 2 SFEU stanoví jednak, že podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu podléhají pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny, a jednak, že rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie.

28      Jak Soudní dvůr uvedl, dané ustanovení směřuje k nalezení rovnováhy mezi zájmem členských států využít některé podniky jako nástroje hospodářské nebo sociální politiky a zájmem Unie na dodržování pravidel hospodářské soutěže a zachování jednotnosti společného trhu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 21. září 1999, Albany, C‑67/96, Recueil, s. I‑5751, bod 103 a citovaná judikatura).

29      V tomto rámci mohou členské státy při dodržení práva Unie určit rozsah a organizaci svých služeb obecného hospodářského zájmu. Zejména mohou zohlednit cíle, které jsou vlastní jejich vnitrostátní politice (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Albany, bod 104).

30      V projednávané věci ohledně organizace vnitřního trhu se zemním plynem výslovně vyplývá z dvacátého sedmého bodu odůvodnění směrnice 2003/55, že směrnice stanoví pouze minimální společné normy týkající se povinností veřejné služby a že je důležité, aby požadavky na veřejné služby mohly být vykládány „na vnitrostátním základě, berouce v úvahu vnitrostátní podmínky“, a za podmínky dodržování práva Unie.

31      Je rovněž třeba poznamenat, že dvacátý šestý bod odůvodnění směrnice 2003/55 uvádí, že členské státy by měly zabezpečit, aby zákazníci, pokud jsou připojeni na soustavu zemního plynu, byly informováni o svém právu na dodávky zemního plynu ve stanovené kvalitě a „za přiměřené ceny“.

32      Z výše uvedeného vyplývá, že směrnice 2003/55 umožňuje členským státům posoudit, zda po dni 1. července 2007 je v obecném hospodářském zájmu třeba podnikům působícím v odvětví zemního plynu uložit povinnosti veřejné služby, zejména za účelem zabezpečit zachování cen dodávek zemního plynu konečným spotřebitelům na přiměřené úrovni s ohledem na to, že členským státům přísluší usilovat o dosažení rovnováhy, s přihlédnutím k situaci odvětví zemního plynu, mezi cílem liberalizace a cílem nezbytné ochrany konečného spotřebitele, které sleduje zákonodárce Unie, jak je uvedeno v bodech 18 a 20 tohoto rozsudku.

 Dodržování zásady proporcionality

33      Ze samotného znění článku 106 SFEU vyplývá, že povinnosti veřejné služby, které mohou být podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2003/55 podnikům uloženy, musí dodržovat zásadu proporcionality, a že tedy uvedené povinnosti mohou zasahovat do volného stanovení cen dodávek zemního plynu po dni 1. července 2007 pouze v rozsahu nezbytném k dosažení cíle obecného hospodářského zájmu, který sledují, a v důsledku toho pouze po nezbytně časově omezené období.

34      Předkládajícímu soudu přísluší v rámci sporů v původním řízení posoudit, zda je tento požadavek proporcionality splněn. Soudnímu dvoru však přísluší poskytnout předkládajícímu soudu veškeré údaje k tomu nezbytné s ohledem na právo Unie.

35      Zaprvé takový zásah musí být omezen, pokud jde o dobu jeho trvání, na dobu nezbytně nutnou k dosažení sledovaného cíle, zejména proto, aby neučinil trvalým opatření, jež je samotnou svojí povahou překážkou dosažení fungujícího vnitřního trhu se zemním plynem. V tomto ohledu nemůže zmínka v dotčeném vnitrostátním právním předpise o přechodné povaze zásahu sama o sobě postačit ke zjištění přiměřené povahy opatření z hlediska jeho doby trvání. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda daný požadavek splňuje taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, jež umožňuje stanovit úroveň cen dodávek zemního plynu prostřednictvím určení takových „referenčních cen“, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, bez ohledu na volné fungování trhu. V tomto rámci je třeba, aby předkládající soud přezkoumal, zda a v jakém rozsahu musí správní orgán na základě použitelného vnitrostátního práva provádět v pravidelných intervalech přezkum nezbytnosti a podmínek svých zásahů v závislosti na vývoji odvětví zemního plynu.

36      Zadruhé použitý způsob zásahu nesmí překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle obecného hospodářského zájmu.

37      V tomto ohledu z vyjádření předaných Soudnímu dvoru v rámci tohoto řízení vyplývá, že stanovení takových „referenčních cen“ pro dodávky zemního plynu, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, má za cíl omezit dopad zvyšování cen ropných produktů na mezinárodních trzích, jež by se při neexistenci zásahu a v situaci, kdy hospodářská soutěž na trhu se zemním plynem – zvláště na velkoobchodním trhu – ještě není účinná, silně promítlo do prodejní ceny nabízené konečnému spotřebiteli. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda je tomu tak, zejména s ohledem na cíl zřídit úplně fungující vnitřní trh se zemním plynem a na investice nezbytné pro dosažení účinné hospodářské soutěže v odvětví zemního plynu.

38      Pokud by se na základě takového přezkumu potvrdilo, že státní zásah mohl být odůvodněný, znamenal by požadavek proporcionality zejména omezení zásahu na tu složku ceny, která je za daných konkrétních okolností přímo ovlivňována směrem vzhůru.

39      Zatřetí musí být požadavek proporcionality posouzen s ohledem na osobní působnost opatření a konkrétněji s ohledem na osoby, které z něj mají prospěch.

40      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že tento požadavek není překážkou tomu, aby se uplatnění takových „referenčních cen“ pro dodávky zemního plynu, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, týkalo všech zákazníků – domácností, jejichž spotřeba zemního plynu nepřesahuje určitou mez, a neomezovalo se na okruh zákazníků výslovně uvedených v čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55, jejichž ochrana musí být nezbytně zaručena z důvodu jejich zranitelnosti.

41      Pro případ, že – jak před Soudním dvorem tvrdí některé žalobkyně v původním řízení – z určení takových „referenčních cen“ pro dodávky zemního plynu, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, mají prospěch rovněž podniky bez ohledu na jejich velikost, což musí ověřit předkládající soud, je třeba uvést, že směrnice 2003/55 v zásadě nevylučuje, aby tyto podniky, jako koneční spotřebitelé zemního plynu rovněž využívaly povinností veřejné služby, o kterých mohou členské státy rozhodnout v rámci čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice. Dvacátý šestý bod odůvodnění uvedené směrnice uvádí zejména, že opatření přijatá k ochraně konečných spotřebitelů se mohou lišit podle toho, zda se jedná o domácnosti či malé a střední podniky.

42      V takovém případě je ovšem třeba při posouzení proporcionality dotčeného vnitrostátního opatření zohlednit jednak skutečnost, že situace podniků je odlišná od situace domácností, neboť jejich cíle a zájmy nejsou nezbytně totožné, a jednak objektivní rozdíly mezi samotnými podniky podle jejich velikosti.

43      Kromě zvláštní situace, na kterou bylo ostatně poukazováno v průběhu jednání, týkající se správy nemovitostí ve spoluvlastnictví fyzických osob, by za těchto podmínek výše uvedený požadavek proporcionality v zásadě nebyl dodržen, pokud by z určení takových „referenčních cen“ pro dodávky zemního plynu, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, měly stejný prospěch jak domácnosti, tak podniky jako koneční spotřebitelé zemního plynu.

Jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a kontrolovatelné povinnosti veřejné služby a nezbytnost rovného přístupu pro plynárenské společnosti Unie k zákazníkům

44      Nakonec musí být splněny také další podmínky uvedené v čl. 3 odst. 2 směrnice 2003/55 týkající se skutečnosti, že povinnosti veřejné služby přijaté na základě uvedeného ustanovení musí být jasně vymezeny, být transparentní, nediskriminační a kontrolovatelné, jakož i nezbytnosti rovného přístupu pro plynárenské společnosti Unie k zákazníkům.

45      Ohledně nediskriminační povahy uvedených povinností předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda s ohledem na všechna opatření, která mohla být daným členským státem v dané oblasti přijata, musí být určení takových „referenčních cen“ pro dodávky zemního plynu, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, jež se stejným způsobem uplatňuje na všechny podniky dodávající zemní plyn, považováno přesto za diskriminační.

46      Bylo by tomu tak, pokud by státní zásah ve skutečnosti zatížil výsledným finančním břemenem hlavně některé z daných podniků, v projednávané věci podniky, které zároveň nevykonávají činnost produkce či dovozu zemního plynu.

47      Na položené otázky je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 3 odst. 2 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2003/55 nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která umožňuje určit úroveň cen dodávek zemního plynu stanovením takových „referenčních cen“, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, i po dni 1. července 2007, za podmínky, že takový zásah:

–        sleduje obecný hospodářský zájem spočívající v zachování cen dodávek zemního plynu konečným spotřebitelům na přiměřené úrovni s ohledem na to, že členským státům přísluší usilovat o dosažení rovnováhy, s přihlédnutím k situaci odvětví zemního plynu, mezi cílem liberalizace a cílem nezbytné ochrany konečného spotřebitele, které sleduje směrnice 2003/55;

–        zasahuje do volného stanovení cen dodávek zemního plynu po dni 1. července 2007 pouze v rozsahu nezbytném k dosažení takového cíle obecného hospodářského zájmu, a v důsledku toho pouze po nezbytně časově omezené období, a

–        je jasně vymezen, transparentní, nediskriminační, kontrolovatelný a zaručuje rovnost přístupu pro plynárenské společnosti Unie k zákazníkům.

 K nákladům řízení

48      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 2 a čl. 23 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která umožňuje určit úroveň cen dodávek zemního plynu stanovením takových „referenčních cen“, jako jsou referenční ceny dotčené v původním řízení, i po dni 1. července 2007, za podmínky, že takový zásah:

–        sleduje obecný hospodářský zájem spočívající v zachování cen dodávek zemního plynu konečným spotřebitelům na přiměřené úrovni s ohledem na to, že členským státům přísluší usilovat o dosažení rovnováhy, s přihlédnutím k situaci odvětví zemního plynu, mezi cílem liberalizace a cílem nezbytné ochrany konečného spotřebitele, které sleduje směrnice 2003/55;

–        zasahuje do volného stanovení cen dodávek zemního plynu po dni 1. července 2007 pouze v rozsahu nezbytném k dosažení takového cíle obecného hospodářského zájmu, a v důsledku toho pouze po nezbytně časově omezené období, a

–        je jasně vymezen, transparentní, nediskriminační, kontrolovatelný a zaručuje rovnost přístupu pro plynárenské společnosti Unie k zákazníkům.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: italština.