1)

Okolnosti, za nichž bylo zboží, které bylo zadrženo místními celními a daňovými orgány při jeho vstupu na celní území Společenství v prostoru, v němž se nachází první celní úřad na vnější hranici Společenství, a které bylo uvedenými orgány současně nebo následně zničeno, přičemž stále bylo v jejich držení, spadají pod pojem „zajištěné a současně nebo následně zabavené“ zboží obsažený v čl. 233 prvním pododstavci písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 955/1999 ze dne 13. dubna 1999, takže celní dluh na základě tohoto ustanovení zaniká.

2)

Článek 5 odst. 1 třetí pododstavec a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, ve znění směrnice Rady 96/99/ES ze dne 30. prosince 1996, musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě zboží zajištěného místními celními a daňovými orgány při jeho vstupu na území Společenství a současně nebo následně těmito orgány zničeného, aniž by přestalo být v jejich držení, je třeba mít za to, že nebylo na území Společenství dovezeno, takže ve vztahu k němu nedošlo ke zdanitelnému plnění. Zboží, které bylo zajištěno po svém protiprávním vstupu na toto území, tedy od okamžiku, kdy toto zboží opustilo prostor, v němž se nachází první celní úřad na uvedeném území, a současně nebo následně bylo těmito orgány zničeno, aniž by přestalo být v jejich držení, není považováno za zboží, které se nachází v „režimu s podmíněným osvobozením od daně“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice, jakož i s čl. 84 odst. 1 písm. a) a článkem 98 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 955/99, a s článkem 867a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1662/1999 ze dne 28. července 1999, takže se u tohoto zboží uskuteční zdanitelné plnění, a tudíž ve vztahu k němu vznikne daňová povinnost.

3)

Článek 2 odst. 2, článek 7 a čl. 10 odst. 3 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady (ES) 1999/85/ES ze dne 22. října 1999, musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě zboží zajištěného místními celními a daňovými orgány při jeho vstupu na území Společenství a současně nebo následně těmito orgány zničeného, aniž by přestalo být v jejich držení, je třeba mít za to, že nebylo na území Společenství dovezeno, takže se ve vztahu k tomuto zboží neuskuteční ani zdanitelné plnění pro účely daně z přidané hodnoty, a tudíž nevznikne daňová povinnost k této dani. Nicméně čl. 10 odst. 3 druhý pododstavec ve spojení s čl. 16 odst. 1 bodem B písm. c) uvedené směrnice, jakož i článek 867a nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 1662/1999, musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě zboží, jež bylo zajištěno těmito orgány po jeho protiprávním vstupu na toto území, tedy od okamžiku, kdy toto zboží opustilo prostor, v němž se nachází první celní úřad na uvedeném území, a současně nebo následně bylo těmito orgány zničeno, aniž by přestalo být v jejich držení, se zdanitelné plnění daně z přidané hodnoty uskuteční a vznikne daňová povinnost, i když se toto zboží později nachází v celním režimu.

4)

Článek 202, čl. 215 odst. 1 a 3 a článek 217 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 955/1999, jakož i čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 3 šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 1999/85, musejí být vykládány v tom smyslu, že pro výběr celního dluhu a daně z přidané hodnoty jsou příslušné orgány členského státu na vnější hranici Společenství, přes kterou zboží protiprávně vstoupilo na celní území Společenství, a to i tehdy, pokud toto zboží bylo dále přepravováno do jiného členského státu, kde bylo odhaleno a poté zajištěno. Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 92/12, ve znění směrnice 96/99, musejí být vykládány v tom smyslu, že pro výběr spotřebních daní jsou příslušné orgány tohoto posledně uvedeného členského státu pod podmínkou, že je toto zboží skladováno pro obchodní účely. Předkládajícímu soudu přísluší určit, zda ve sporu, kterým se zabývá, je tato podmínka splněna.