Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2007 S.A.BA.R. SpA proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-176/07, S.A.BA.R. SpA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-501/07 P)

(2008/C 37/05)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: S.A.BA.R. SpA (zástupci: E. Coffrini a F. Tesauro, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Rozhodnutím Komise ze dne 5. června 2002 (1)„o státní podpoře … ve formě osvobození od daně a zvýhodněných úvěrů ve prospěch podniků veřejných služeb s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů“ [neoficiální překlad] bylo shledáno, že režim osvobození od daně z příjmů stanovený čl. 3 odst. 70 zákona č. 549/1995 a čl. 66 odst. 14 nařízení s mocí zákona č. 331/1993, převedené do zákona a ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch akciových společností s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů, jež poskytují veřejné služby na místní úrovni, zakládá státní podporu neslučitelnou se společným trhem. Rozhodnutí Komise se nevztahovalo na konkrétní společnosti, nýbrž na společnosti založené podle článku 22 zákona č. 241/1990 s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů. Z tohoto důvodu nebylo rozhodnutí oznámeno žádné společnosti (tedy ani navrhovatelce), neboť nebyli určeni žádní konkrétní adresáti. Italský stát nařízením s mocí zákona č. 10 ze dne 15. února 2007 provedl výše uvedené rozhodnutí a uložil Agenzie delle Entrate (finanční úřady), aby vymáhaly vrácení předmětných částek. Agenzia delle Entrate v Guastalle proto dne 20. března 2007 zaslala navrhovatelce následující platební výměry: platební výměr č. 3796 ze dne 15. března 2007 na celkovou částku 1 912 128,47 EUR zvýšenou o úroky ve výši 2 192 225 EUR; platební výměr č. 3799 ze dne 15. března 2007 na celkovou částku 815 406,97 EUR zvýšenou o úroky ve výši 783 529 EUR a platební výměr č. 3800 ze dne 15. března 2007 na celkovou částku 439 549,29 EUR zvýšenou o úroky ve výši 712 588 EUR.

Společnost podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) však není společností s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů, ale společností s úplnou kapitálovou účastní veřejnoprávních subjektů. Z tohoto důvodu na ni nelze uplatnit „úvahy a rozhodnutí Komise“.

Navrhovatelka vlastními silami („in house“) zajišťuje veřejné služby na místní úrovni v osmi sdružených obcích a byla založena právě za tímto účelem v souladu s podmínkami stanovenými zákonem.

Navrhovatelka zajišťuje na místní úrovni jako jediná veřejné služby, aniž by měla možnost ovlivnit volnou hospodářskou soutěž, která nemůže existovat tam, kde neexistuje trh.

Společnost, na které mají plnou kapitálovou účast veřejnoprávní subjekty, není ničím jiným než nepřímým orgánem sdružených obcí, které jsou skutečnými příjemkyněmi podpory, kterou Komise napadá.

Z výše uvedených důvodů bylo výše uvedené rozhodnutí Komise napadeno žalobou u Soudu prvního stupně (číslo věci T-176/06). Věc byla přidělena čtvrtému senátu. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 17. září 2007 usnesení o nepřípustnosti žaloby z důvodu zmeškání lhůty podle čl. 230 odst. 5 ES, podle kterého žaloba na neplatnost musí být podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl, v souladu s čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně.

Navrhovatelka tvrdí, že takovýto závěr je nepodložený zejména s ohledem na rozsudky ze dne 17. září 1980 (730/79) (2), ze dne 14. listopadu 1984 (323/82) (3), ze dne 12. prosince 1996 (T-358/94) (4) a zvláště pak s ohledem na rozsudek třetího senátu Soudního dvora ze dne 23. února 2006 ve věci C-346/03 (5). Z tohoto důvodu je v opravném kasačním prostředku navrhováno, aby bylo usnesení Soudu prvního stupně změněno.

Žaloba byla Soudu prvního stupně podána, okamžitě poté, co se navrhovatelka dozvěděla, že je jedním z adresátů rozhodnutí Komise, tj. když jí byly oznámeny platební výměry vydané Agenzia delle Entrate.

Usnesení Soudu prvního stupně je rovněž napadáno z důvodu, že toto rozhodnutí nesprávně použilo článek 225 ES.

S návrhem na zrušení rozhodnutí Komise musí být totiž zacházeno tak, že je nerozdílně spjat s návrhem, aby se na navrhovatele uvedené rozhodnutí nevztahovalo.

Je tedy navrhováno, aby prvoinstanční usnesení bylo změněno rovněž s ohledem na věcnou nepříslušnost, na kterou poukazuje soudní orgán.

(1)  Úř. věst. 2003, L 77, s. 21.

(2)  Recueil 1980. s. 2671.

(3)  Recueil 1984, s. 3809.

(4)  Recueil 1996, s. II-2109.

(5)  Sb. rozh 2005, s. I-6159.