1

Svým kasačním opravným prostředkem se I. C. Centeno Mediavilla, D. Fumey, E. Gerhards, I. M. S. Hamilton, R. Hill, J. Huby, P. Klein, D. Lombardi, T. Millar, M. Moraitis, A. N. Palmer, N. Robinson, F.-X. Rouxel, M. Silva Mendes, P. van den Hul, F. Von Nordheim Nielsen a M. Zouridakis domáhají zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 11. července 2007, Centeno Mediavilla a další v. Komise (T-58/05, Sb. rozh. s. II-2523, dále jen „napadený rozsudek“), kterým tento soud zamítl jejich žalobu, podanou proti rozhodnutím o přijetí každého z nich do služebního poměru (dále jen „sporná rozhodnutí“), v rozsahu, v němž stanovila jejich zařazení do platových tříd podle přechodných ustanovení služebního řádu úředníků Evropských společenství, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004 (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130, dále jen „služební řád“).

2

Nařízení č. 723/2004 vstoupilo v platnost dne 1. května 2004.

3

Článek 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu stanoví kritéria převodu mezi platovými třídami úředníků stanovenými služebním řádem úředníků Evropských společenství ve znění, které se použilo do 30. dubna 2004 (dále jen „dřívější služební řád“), a těmi, které jsou stanoveny služebním řádem. Tato kritéria jsou uvedena v následující tabulce:

4

Článek 5 odst. 5 služebního řádu stanoví:

„Na všechny úředníky náležející do stejné funkční skupiny se vztahují stejné podmínky přijímání a služebního postupu.“

5

Článek 7 odst. 1 služebního řádu stanoví:

„Orgán oprávněný ke jmenování [(dále jen „OOJ“)] přidělí prostřednictvím jmenování nebo přeložení, pouze v zájmu služby a bez ohledu na státní příslušnost, každého úředníka na pracovní místo v jeho funkční skupině, která odpovídá jeho platové třídě.“

6

Článek 10 služebního řádu, jehož obsah se shoduje s obsahem článku 10 dřívějšího služebního řádu, stanoví, že „Komise musí každý návrh na přezkoumání služebního řádu projednat“ s Výborem pro služební řád, který se skládá ze zástupců orgánů Společenství a zástupců jejich výborů zaměstnanců.

7

Článek 31 odst. 1 služebního řádu stanoví:

„Vybraní kandidáti jsou jmenováni do platové třídy funkční skupiny stanovené v oznámení o výběrovém řízení, jehož se zúčastnili.“

8

Příloha XIII služebního řádu, nazvaná „Přechodná opatření pro úředníky Společenství“, stanoví ve svém článku 1:

„1.   Pro období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 se čl. 5 odst. 1 a 2 služebního řádu nahrazují tímto:

‚1.   Pracovní místa, na která se vztahuje tento služební řád, se řadí podle povahy a významu odpovídajících služebních povinností do čtyř kategorií A*, B*, C* a D*, v sestupném pořadí podle postavení.

2.   Kategorie A* zahrnuje dvanáct platových tříd, kategorie B* zahrnuje devět platových tříd, kategorie C* zahrnuje sedm platových tříd a kategorie D* zahrnuje pět platových tříd.‘

2.   Každý odkaz na den přijetí se považuje za odkaz na den nástupu do služebního poměru.“

9

Článek 12 přílohy XIII služebního řádu stanoví:

„1.   V období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 se odkazy na platové třídy ve funkční skupině AST a AD v čl. 31 odst. 2 a 3 služebního řádu provádějí takto:

2.   V případě úředníků přijatých na základě seznamů vhodných kandidátů, kteří absolvovali výběrová řízení vyhlášená před 1. květnem 2004, se nepoužije čl. 5 odst. 3 služebního řádu.

3.   Úředníci, kteří byli před 1. květnem 2006 zařazeni do seznamu vhodných kandidátů a byli přijati do služebního poměru v období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006, budou zařazeni:

10

Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropských společenství v období od 11. dubna 2001 do 18. června 2002 několik oznámení o otevřených výběrových řízeních za účelem vytvoření seznamů kandidátů vhodných na přijetí jako administrátoři zařazení do platové třídy A7/A6 (COM/A/6/01, COM/A/9/01, COM/A/10/01, COM/A/1/02, COM/A/3/02 a CC/A/12/02), pomocní administrátoři zařazení do platové třídy A 8 (COM/A/2/02) a pomocní asistenti zařazení do platové třídy B 5/B 4 (COM B/1/02).

11

V části nazvané „Podmínky přijetí“ tato oznámení o výběrových řízeních upřesňovala, že zápis úspěšných kandidátů na seznamy vhodných kandidátů jim dává možnost být přijati podle potřeb služeb.

12

V bodě D, nazvaném „Všeobecné informace“, oznámení o výběrových řízeních COM/A/l/02 a COM/A/2/02 bylo uvedeno následující:

„Komise formálně předala Radě návrh na změnu služebního řádu. Tento návrh obsahuje mimo jiné nový systém služebního postupu. Je tedy možné, že úspěšným kandidátům tohoto výběrového řízení bude navrženo přijetí na základě nových ustanovení služebního řádu, pokud budou přijata Radou.“

13

Oznámení o výběrovém řízení COM/A/3/02 obsahovalo téměř totožnou formulaci, která odkazovala na „ustanovení nového služebního řádu“.

14

Seznamy vhodných kandidátů, které byly sestaveny na základě výběrových řízení COM/A/6/01, COM/A/9/01 a COM/A/10/01 (dále jen „výběrová řízení z roku 2001“), byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství dne 19. listopadu 2002 (výběrové řízení COM/A/6/01), dne 8. března 2003 (výběrové řízení COM/A/10/01) a dne 2. července 2003 (výběrové řízení COM/A/9/01).

15

Dopisy, kterými byl úspěšným kandidátům výběrových řízení z roku 2001 sdělen jejich zápis na seznamy vhodných kandidátů, uváděly mimo jiné, že platnost těchto seznamů má vypršet dne 31. prosince 2003.

16

V prosinci 2003 generální ředitelství Komise „Personál a administrativa“ zaslalo dopis každému z úspěšných kandidátů výběrových řízení z roku 2001, který uváděl, že platnost jednotlivých seznamů vhodných kandidátů byla prodloužena do 31. prosince 2004.

17

Seznamy vhodných kandidátů sestavené na základě výběrových řízení COM/A/l/02, COM/A/2/02, COM/A/3/02, COM/B/1/02 a CC/A/12/02 byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství dne 19. prosince 2003 (výběrové řízení CC/A/12/02), dne 23. března 2004 (výběrová řízení COM/A/1/02 a COM/A/2/02) a dne 18. května 2004 (výběrová řízení COM/A/3/02 a COM/B/1/02).

18

Každý se sedmnácti navrhovatelů byl zapsán před 1. květnem 2004 na jeden z těchto seznamů vhodných kandidátů.

19

D. Fumey, E. Gerhards, I. M. S. Hamilton a T. Millar obdrželi dopis s nabídkou pracovního místa před 1. květnem 2004.

20

Všichni navrhovatelé byli jmenováni úředníky ve zkušební době spornými rozhodnutími přijatými po 1. květnu 2004, jež nabyla účinnosti v době spadající mezi toto datum a 1. prosinec 2004.

21

Těmito rozhodnutími byli navrhovatelé zařazeni do platových tříd podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, a sice do platové třídy B *3 (výběrové řízení COM/B/1/02), do platové třídy A *5 (výběrové řízení COM/A/2/02) nebo do platové třídy A *6 (všechna další výběrová řízení).

22

Každý z navrhovatelů podal mezi 6. srpnem a 21. říjnem 2004 stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu směřující proti rozhodnutí, které ho jmenovalo úředníkem ve zkušební době, v rozsahu, v němž stanovilo podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu jeho zařazení do platové třídy méně příznivé, než byla platové třída stanovená v oznámení o výběrovém řízení.

23

Rozhodnutími přijatými mezi 21. říjnem a 22. prosincem 2004 OOJ zamítl stížnosti podané navrhovateli.

24

Jediným návrhem došlým kanceláři Soudu dne 3. února 2005 podali navrhovatelé žalobu, kterou požadovali, aby Soud zrušil sporná rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví jejich zařazení do platových tříd na základě čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jakož i obnovil jejich služební postup, přiznal jim úroky z prodlení ze všech částek odpovídajících rozdílu mezi platy stanovenými dřívějším služebním řádem a platy jim přiznanými a, konečně, uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

25

Navrhovatelé na podporu svých návrhových žádání na zrušení vznesli zaprvé námitku protiprávnosti čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, dovolávajíce se sedmi argumentů vycházejících z porušení článku 10 dřívějšího služebního řádu, porušení jejich práv nabytých před vstupem služebního řádu v platnost, jakož i porušení zásad právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti, porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, porušení zásady ochrany legitimního očekávání, porušení čl. 31 odst. 1 služebního řádu a porušení jeho článků 5 a 7.

26

Zadruhé, navrhovatelé tvrdili, že spornými rozhodnutími Komise porušila zásady řádné správy, řádné péče, transparentnosti, ochrany legitimního očekávání, dobré víry, rovného zacházení a zákazu diskriminace, jakož i pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem.

27

Soud vzhledem k tomu, že posoudil všechny argumenty předložené navrhovateli jako neopodstatněné, žalobu zamítl.

28

Zaprvé, na základě toho, že měl za to, že všechny argumenty dovolávané na podporu námitky protiprávnosti čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu postrádají opodstatnění, tuto námitku zamítl.

29

Co se týče porušení čl. 10 druhého pododstavce druhé věty dřívějšího služebního řádu, Soud v bodech 35 až 42 napadeného rozsudku připomněl, že Komise má povinnost projednání, která se, kromě formálních návrhů, vztahuje i na podstatné změny již přezkoumaných návrhů, které provede. To, zda je charakter dotčených změn podstatný, nebo dílčí a omezený, musí být tedy posouzeno z hlediska předmětu změn a úlohy pozměněných ustanovení v celém normativním textu navrženém k přijetí, a nikoliv z hlediska individuálních důsledků, které mohou mít na situaci osob, jež mohou být dotčeny jejich provedením.

30

V projednávané věci nahrazení platové třídy A *7 platovou třídou A *6 zamýšlené v návrhu týkajícím se ustanovení, které se stalo čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, představuje dílčí úpravu přechodných ustanovení směrem k nové struktuře služebních postupů, jejíž obecná systematika ani samotná podstata se tak nezdají být dotčeny touto úpravou natolik, aby bylo odůvodněno nové projednání s Výborem pro služební řád.

31

Co se týče porušení práv navrhovatelů nabytých před vstupem služebního řádu v platnost, jakož i porušení zásad právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti, Soud v bodech 48 až 62 napadeného rozsudku uvedl, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu nemá zpětnou účinnost. Odmítl tak argumenty, které se odvolávaly na nabytá práva, přičemž uvedl, že zápis úspěšných kandidátů otevřených výběrových řízení na seznamy vhodných kandidátů sestavené na základě výběrových zkoušek přiznává dotčeným osobám pouhou možnost, že budou jmenováni úředníky ve zkušební době. Tato možnost je nutně prosta jakéhokoliv nabytého práva vzhledem k tomu, že zařazení úspěšného kandidáta, zapsaného na seznam vhodných kandidátů otevřeného výběrového řízení, do platové třídy nemůže být považováno za nabyté, dokud nebylo ve vztahu k němu přijato rozhodnutí o jmenování v řádné a náležité formě. Úspěšný kandidát otevřeného výběrového řízení se až poté, co bylo ve vztahu k němu přijato takové rozhodnutí, může dovolávat postavení úředníka, a domáhat se tedy použití ustanovení služebního řádu.

32

Co se týče porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace vyplývajícího z použití rozdílných kritérií pro zařazení do platových tříd na úspěšné kandidáty stejného výběrového řízení podle toho, zda byli přijati před vstupem služebního řádu v platnost, nebo po něm, Soud v bodech 75 až 90 napadeného rozsudku konstatoval, že tyto dvě kategorie osob se nenacházejí ve srovnatelných situacích. V tomto smyslu uvádí, že vzhledem k tomu, že pracovní místo, na které je úředník přidělen, je určeno v rozhodnutí o jmenování a že toto rozhodnutí se může opírat pouze o ustanovení použitelná v den jeho přijetí, zařazení do platových tříd úspěšných kandidátů otevřených výběrových řízení zapsaných na seznam vhodných kandidátů před 1. květnem 2004, ale přijatých po tomto datu mohlo být legálně provedeno pouze podle nových kritérií platných v den přijetí rozhodnutí o jmenování úředníky ve zkušební době. Naopak úspěšní kandidáti stejných výběrových řízení, kteří byli jmenováni před 1. květnem 2004, museli být nutně zařazeni do platových tříd na základě dřívějších kritérií, ještě platných v den jejich jmenování, ale zrušených po tomto datu z důvodu vstupu nových ustanovení služebního řádu v platnost.

33

Co se týče porušení zásady ochrany legitimního očekávání v tom, že navrhovatelé vyvodili z oznámení o výběrových řízeních, která se jich týkala, ujištění, že budou použita pravidla dřívějšího služebního řádu, Soud v bodech 95 až 99 napadeného rozsudku zmínil ustálenou judikaturu, podle které se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady v případě nedostatku konkrétních ujištění, která mu měla poskytnout správa, a konstatoval, že spis neobsahuje žádnou okolnost umožňující navrhovatelům dospět k závěru, že orgány Společenství jim poskytly jakákoliv ujištění, která by mohla vyvolat legitimní naději na zachování dřívějších kritérií služebního řádu pro zařazení úředníků do platových tříd při jejich přijímání. Některá oznámení o výběrových řízeních a některé dopisy Komise naopak upřesňovaly, že úspěšným kandidátům uvedených výběrových řízení může být navrženo přijetí na základě nových ustanovení služebního řádu.

34

Co se týče porušení čl. 31 odst. 1 služebního řádu, týkajícího se zásady souladu mezi platovou třídou funkční skupiny uvedenou v oznámení o výběrovém řízení a platovou třídou přiznanou při jmenování, Soud v bodech 108 až 115 napadeného rozsudku uvedl, že takovému přechodnému ustanovení, jako je čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, je vlastní, že s sebou nese výjimku z určitých pravidel služebního řádu, jejichž použití je nutně dotčeno změnou režimu. Výjimka stanovená v tomto ustanovení nejde nad rámec toho, co vyplývá ze jmenování osob vybraných na základě výběrových řízení zahájených a ukončených za působnosti dřívějších ustanovení úředníky podle nových pravidel služebního řádu.

35

Co se týče porušení článků 5 a 7 služebního řádu, týkajících se zásady souladu mezi platovou třídou a pracovním místem, Soud v bodech 124 až 131 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že v rozsahu, ve kterém čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu stanoví opatření k přechodu z dřívějšího služebního řádu na služební řád, má jakožto lex specialis přednost před obecnými ustanoveními služebního řádu týkajícími se zařazení úředníků do platových tříd, a zejména před jeho články 5 a 7.

36

Zadruhé, co se týče údajného porušení obecných zásad řádné správy, transparentnosti, ochrany legitimního očekávání, rovného zacházení a zákazu diskriminace, souladu mezi pracovním místem a platovou třídou, dobré víry a řádné péče spornými rozhodnutími, Soud v bodech 147 až 155 napadeného rozsudku konstatoval, že oznámení o výběrových řízeních ani dopisy o prodloužení platnosti seznamů vhodných kandidátů zaslané navrhovatelům neuváděly, že nová kritéria zařazení do platových tříd při přijímání by s sebou mohla nést změnu spočívající ve snížení platových tříd při přijetí uvedených v oznámeních o výběrových řízeních.

37

Projednávaným kasačním opravným prostředkem navrhovatelé navrhují, aby Soudní dvůr:

38

Komise a Rada navrhují, aby Soudní dvůr:

39

Rada tvrdí, že některé argumenty navrhovatelů jsou nepřípustné, jelikož neidentifikují žádné porušení práva Společenství Soudem, ale snaží se pouze o nové posouzení argumentů, které předložili v prvním stupni.

40

Jak uvedla generální advokátka v bodě 31 svého stanoviska, podle ustálené judikatury je kasační opravný prostředek nepřípustný, jestliže se omezuje, aniž by sám obsahoval argumentaci směřující specificky k identifikaci nesprávného právního posouzení, jímž je postižen dotčený rozsudek, na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které byly již uplatněny před Soudem. Naproti tomu, jestliže navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití práva Společenství Soudem, právní otázky přezkoumané v prvním stupni mohou být v řízení o opravném prostředku znovu projednány. Jestliže by totiž navrhovatel nemohl tímto způsobem založit svůj opravný prostředek na žalobních důvodech nebo argumentech již použitých před Soudem, uvedené řízení by bylo zčásti zbaveno svého smyslu (viz, zejména, rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, de Bustamante Tello v. Rada, C-10/06 P, Sb. rozh. s. I-10381, bod 28).

41

V projednávané věci je třeba konstatovat, že navrhovatelé pro každý ze svých důvodů kasačního opravného prostředku identifikovali nesprávná právní posouzení, o kterých mají za to, že se jich Soud dopustil v jednotlivých částech napadeného rozsudku. Skutečnost, že v tomto kontextu opakují argumenty, které předložili v prvním stupni, nemůže tudíž nijak ovlivnit přípustnost jejich důvodů kasačního opravného prostředku.

42

Z toho vyplývá, že všechny důvody kasačního opravného prostředku předložené navrhovateli by měly být považovány za přípustné.

43

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelé uplatňují několik nesprávných právních posouzení, kterých se měl Soud dopustit při posuzování námitky protiprávnosti čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. V tomto ohledu se dovolávají zejména porušení článku 10 dřívějšího služebního řádu, porušení svých práv nabytých před vstupem služebního řádu v platnost, jakož i zásad právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti, porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, porušení zásady ochrany legitimního očekávání, porušení článků 5 a 7 a čl. 31 odst. 1 služebního řádu a, co se týče několika bodů posouzení provedeného Soudem, porušení povinnosti uvést odůvodnění.

44

Navrhovatelé rovněž napadají posouzení provedené Soudem ohledně žalobních důvodů dovolávaných na podporu protiprávnosti sporných rozhodnutí. V tomto ohledu tvrdí, že Soud porušil zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace a nesprávně odůvodnil posouzení legality těchto rozhodnutí.

45

Navrhovatelé se opírají zejména o rozsudek Soudu ze dne 30. září 1998, Losch v. Soudní dvůr (T-13/97, Recueil FP, s. I-A-543 a II-1633), a tvrdí, že na rozdíl od závěru, ke kterému došel Soud v bodech 35 až 42 napadeného rozsudku, změna návrhu Komise, kterou byla v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu platová třída A *7 nahrazena platovou třídou A *6, která měla být přiznána osobám, které byly zapsány na seznamu vhodných kandidátů pro platovou třídu A 7, se dotýká podstaty pravidel služebního řádu.

46

V tomto ohledu tvrdí, že účinky takové změny oproti předchozímu návrhu musí být posouzeny nejenom z hlediska předmětu a úlohy pozměněných ustanovení v rámci celé reformy, ale rovněž z hlediska důsledků na situaci dotčených úředníků. V projednávané věci mají uvedené změny, jak bylo rovněž uznáno v bodě 42 napadeného rozsudku, značný dopad jak na služební postup, tak i na platy uvedených úředníků. Změna návrhu tedy měla být předložena Výboru pro služební řád.

47

Mimoto, navrhovatelé mají za to, že Soud neodůvodnil dostatečným způsobem závěr, podle kterého nahrazení platové třídy A *7 platovou třídou A *6 „zapadá do celkové struktury a do celkové perspektivy vývojové restrukturalizace služebních postupů“. Takové snížení platové třídy nemůže být přitom považováno za pravidlo, které umožňuje postupné zavedení vývojového režimu služebních postupů.

48

Komise a Rada tvrdí, že změna návrhu týkajícího se čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu nemá „podstatný“ charakter ve smyslu výše uvedeného rozsudku Losch v. Soudní dvůr. Je drobnou úpravou přechodného ustanovení, která se uplatní na omezenou skupinu osob, a zapadá tak do celkové struktury vývojové restrukturalizace služebních postupů, která je jedním ze základních pilířů reformy pro všechny úředníky.

49

Podle článku 283 ES služební řád přijímá Rada na návrh Komise a po konzultaci s dalšími zúčastněnými orgány.

50

Článek 10 jak dřívějšího služebního řádu, tak i služebního řádu stanoví zřízení Výboru pro služební řád, který se skládá ze zástupců orgánů Společenství a stejného počtu zástupců jejich výborů zaměstnanců. Stanoví rovněž, že s tímto výborem musí být projednán každý návrh na přezkoumání služebního řádu a že tento výbor může v rámci takového přezkoumání sdělit své stanovisko.

51

V tomto ohledu Soud v bodech 36 až 40 napadeného rozsudku konstatoval, že znění článku 10 služebního řádu je zjevně neslučitelné s restriktivním výkladem, a prohlásil, že Komise má povinnost znovu projednat s Výborem pro služební řád předmětná právní ustanovení před přijetím Radou, pokud se změny návrhu služebního řádu podstatně dotýkají struktury návrhu, přičemž u dílčích změn a změn s omezeným účinkem taková povinnost neexistuje. Měl tak za to, dovolávaje se rozsudku ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada (C-280/93, Recueil, s. I-4973), že podstatný charakter změny musí být posouzen z hlediska předmětu a úlohy pozměněných ustanovení v celém normativním textu, a nikoliv z hlediska individuálních důsledků, které mohou mít na dotyčné úředníky.

52

Soud dále konstatoval, že v projednávané věci změna návrhu provedená zákonodárcem Společenství není podstatná, jelikož představuje doplňkový prvek reformy, který zapadá do celkové struktury a do celkové perspektivy vývojové restrukturalizace služebních postupů.

53

Takové posouzení není, na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelé, stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení. Vzhledem k tomu, že tato změna se neodkláněla podstatným způsobem od znění předloženého Výboru pro služební řád, který tak mohl vyjádřit názor k možnosti stanovit rozdíl v platových třídách při přijímání mezi úředníky, úspěšnými kandidáty výběrových řízení, které se konaly před vstupem v platnost reformy, kteří byli přijati před tímto datem, a těmi, kteří byli přijati po tomto datu, nevyžadovala totiž nové projednání uvedeným výborem.

54

Kromě toho, argument kasačního opravného prostředku vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku není opodstatněný, jelikož odůvodnění závěru, obsaženého v bodě 40 tohoto rozsudku, je řádně uvedeno v bodě 39 uvedeného rozsudku, ve kterém Soud uvedl, že „nové vytvoření platových tříd a platových stupňů úředníků Evropských společenství, které vyplývá z reformy služebních postupů provedené zákonodárcem Společenství, [mělo] za bezprostřední následek snížení platových tříd při přijímání nových úředníků, spojené do budoucna s rozšířením jejich vyhlídek na služební postup“. Soud z toho vyvodil v uvedeném bodě 40 závěr, „že nahrazení původně zamýšlené platové třídy A *7 platovou třídou A *6 představuje doplňkový prvek reformy, který zapadá do celkové struktury a do celkové perspektivy vývojové restrukturalizace služebních postupů“.

55

Z toho vyplývá, že argumenty předložené navrhovateli musí být posouzeny jako neopodstatněné.

56

Na podporu argumentu vycházejícího z porušení nabytých práv navrhovatelé tvrdí, že Soud chybně popřel, že před datem vydání sporných rozhodnutí mohli nabýt právo na to, aby bylo dodrženo zařazení do platových tříd stanovené v oznámení o výběrovém řízení. Podle navrhovatelů, i když oznámení o výběrovém řízení a zápis na seznam vhodných kandidátů nezakládají právo na přijetí, zakládají právo pro všechny účastníky výběrového řízení a, tím spíše pro všechny zapsané na tomto seznamu, aby s nimi bylo zacházeno v souladu s tímto oznámením (rozsudek ze dne 20. června 1985, Spachis v. Komise, 138/84, Recueil, s. 1939) a aby byli případně přijati na úroveň a k plnění úkolů podle oznámení o výběrovém řízení. Kandidáti uvedení na seznamech vhodných kandidátů nabývají tedy právo na dodržení těchto podmínek přijetí v okamžiku jejich případného jmenování. Poukazují mimoto na skutečnost, že čtyři z nich obdrželi rozhodnutí o přijetí před 1. květnem 2004 a že tato rozhodnutí spadají do rozsahu působnosti dřívějšího služebního řádu. Vzhledem k tomu, že Soud neodpověděl v napadeném rozsudku na tyto argumenty, porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

57

Komise odpovídá, že dodržování nabytých práv je pro zákonodárce závazné, pokud bylo právní postavení definitivně stanoveno za působnosti dřívější právní úpravy a pokud realizace skutečného zvýhodnění, které přiznává dotčené osobě, již nezávisí na žádném aktu ani opomenutí veřejného orgánu, u nichž tento orgán disponuje diskreční pravomocí nebo určitým prostorem pro uvážení.

58

Právní postavení přiznané zápisem na seznam vhodných kandidátů sestavený na základě otevřeného výběrového řízení nepředstavuje nabyté právo, ale možnost být jmenován, jelikož skutečnost vedoucí ke vzniku práva na dodržení statutárních podmínek nastane aktem jmenování. Bylo by tedy protichůdné tvrdit, jak činí navrhovatelé, že osoby uvedené na seznamu vhodných kandidátů se nemohou domáhat většího (maius), tedy jmenování úředníky ve zkušení době, ale mají právo na menší (minus), tedy na určitou platovou třídu při přijetí.

59

Rada, která předložila podobné argumenty jako Komise, dodává, že oznámení o výběrovém řízení, které zajisté zavazuje OOJ, nebrání tomu, aby zákonodárce v rámci reformy systému služebních postupů stanovil rovnocennost platových tříd výběrových řízení s platovými třídami při přijímání podle nového systému.

60

V tomto ohledu je třeba připomenout, že právní vztah mezi úředníky a správou je povahy statutární, a nikoli smluvní (viz, v tomto smyslu, rozsudek ze dne 19. března 1975, Gillet v. Komise, 28/74, Recueil, s. 463, bod 4). Z toho vyplývá, že práva a povinnosti úředníků mohou být kdykoli zákonodárcem změněna.

61

Zásadně platí, že předpisy pozměňující legislativní ustanovení, jako jsou nařízení, která mění služební řád, se uplatní, s výhradou odchylek, na budoucí účinky situací, které nastaly za působnosti dřívějšího předpisu (viz, v tomto smyslu, rozsudek ze dne 29. června 1999, Butterfly Music, C-60/98, Recueil, s. I-3939, bod 24).

62

Jinak je tomu pouze u situací, které nastaly a byly definitivně ustaveny za působnosti předchozího pravidla a které zakládají nabytá práva (viz, v tomto smyslu, rozsudky ze dne 14. dubna 1970, Brock, 68/69, Recueil, s. 171, bod 7; ze dne 5. prosince 1973, SOPAD, 143/73, Recueil, s. 1433, bod 8, a ze dne 10. července 1986, Licata v. HSV, 270/84, Recueil, s. 2305, bod 31).

63

Právo je považováno za nabyté, pokud skutečnost, která vedla k jeho vzniku, nastala před legislativní změnou. To však není případ práva, u kterého skutečnost, která ho zakládá, nenastala za působnosti právního předpisu, který se změnil.

64

V projednávané věci byli navrhovatelé ke dni vstupu služebního řádu v platnost úspěšnými kandidáty výběrových řízení zapsanými na seznamech vhodných kandidátů. V tomto postavení nenabyli žádného práva být jmenováni, ale měli pouze možnost být jmenováni. Jejich zařazení do platové třídy bylo podmíněno jejich jmenováním, které měl ve své pravomoci OOJ.

65

Z toho vyplývá, že jelikož situace, která zakládá právo navrhovatelů na dodržení určitých podmínek při přijímání, nebyla dovršena před vstupem služebního řádu v platnost, nemohou uplatňovat žádné nabyté právo (viz, v tomto smyslu, výše uvedený rozsudek Gillet v. Komise, bod 5).

66

Takové úvahy se vztahují rovněž na ty navrhovatele, kteří byli přijati jakožto úředníci ve zkušební době před 1. květnem 2004 a byli jmenováni úředníky po tomto datu.

67

Napadený rozsudek tedy tím, že v projednávané věci konstatoval neexistenci práv nabytých úspěšnými kandidáty dotyčných výběrových řízení, nijak neporušuje zásadu dovolávanou navrhovateli a odpovídá právně dostačujícím způsobem na otázky položené posledně uvedenými v prvním stupni.

68

Je tedy třeba považovat tento argument za neopodstatněný.

69

Co se týče porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, navrhovatelé tvrdí, že všichni úspěšní kandidáti jednoho výběrového řízení tvoří pro účely dodržení těchto zásad jednu a tutéž kategorii. Soud tedy porušil uvedené zásady tím, že došel k závěru, že ne všichni úspěšní kandidáti stejného výběrového řízení mají právo být zařazeni do platové třídy podle podmínek stanovených oznámením o tomto řízení.

70

Podle navrhovatelů Soud takovým konstatováním přiznal zákonodárci pravomoc měnit ustanovení služebního řádu, aniž by byly dodrženy zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. Jednak tedy vyloučil možnost soudní kontroly pravomoci zákonodárce, v rozporu se samotnými základy právního státu, a zejména se zásadou dělby pravomocí, a jednak porušil právo na soudní ochranu. Soud Společenství by měl naopak posoudit, zda je třeba považovat rozdíl v platech vyplývající ze vstupu změny právních norem v platnost za odůvodněný.

71

Soud mimoto nevysvětlil důvody, proč se rozhodl odklonit od svého rozsudku ze dne 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr (T-121/97, Recueil, s. II-3885), ve kterém konstatoval porušení zásady rovného zacházení v oblasti nároků členů Účetního dvora Evropských společenství z důchodového pojištění.

72

Navrhovatelé konečně uplatňují nesprávné právní posouzení v bodě 89 napadeného rozsudku spočívající v tom, že Soud vyloučil diskriminaci na základě věku vyplývající ze skutečnosti, že navrhovatelé, zejména starší, byli na základě použití čl. 12 odst. 3 přílohy III služebního řádu zařazeni na úroveň odpovídající počátku služebního postupu, ačkoli se v rámci jejich přijímání do platových tříd A 7/A 6 nebo B 5/B 4 přihlíželo k odborné praxi, která byla ostatně vyžadována.

73

Komise trvá na tom, že úvahy Soudu nejsou vůbec postaveny na myšlence, že zákonodárce Společenství není vázán zásadou rovného zacházení. Vznáší naopak otázku mezičasového dosahu této zásady a opírá se o konstatování, že zákonodárce je oprávněn přijmout do budoucna změny ustanovení služebního řádu, o nichž má za to, že jsou v souladu se zájmem služby. I když tedy takové změny vedou k situaci, jež je pro úředníky méně příznivá než situace, která vyplývala z dřívějších ustanovení, podle názoru Komise se dotčené osoby nemohou dožadovat zachování právního stavu, kterého mohli využívat v daném okamžiku.

74

Zásada rovného zacházení nemá totiž mezičasový dosah v tom smyslu, že nebrání změnám právních norem. Není tedy v rozporu s touto zásadou, aby nová právní úprava upravovala budoucí účinky situace, která nastala za působnosti dřívější právní úpravy, jiným způsobem, než jak byly upraveny před změnou právní úpravy.

75

Rada předkládá podobné argumenty jako Komise. Dodává, že uplatnění zásady rovného zacházení podle kritérií uvedených navrhovateli by mělo za následek nerovnost v zacházení mezi jednotlivými úředníky přijatými po 1. květnu 2004 podle toho, zda byli úspěšnými kandidáty výběrového řízení, které se konalo před tímto datem, nebo po něm. Podle Rady naopak úředníci přijatí po tomto datu tvoří jednu kategorii, která má nárok na stejné zacházení podle služebního řádu.

76

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, k porušení zásady rovného zacházení, která se uplatní na právo veřejné služby Společenství, dojde tehdy, jestliže je se dvěma kategoriemi osob, jejichž faktické a právní situace nevykazují podstatné odlišnosti, zacházeno při jejich přijímání odlišně a takové zacházení není objektivně odůvodněno (viz, v tomto smyslu, rozsudek ze dne 11. ledna 2001, Martínez del Peral Cagigal v. Komise, C-459/98 P, Recueil, s. I-135, bod 50).

77

V bodech 79 až 83 napadeného rozsudku se Soud opřel o konstatování, že zařazení navrhovatelů do platových tříd mohlo být legálně provedeno pouze podle kritérií stanovených služebním řádem, a zejména jeho čl. 12 odst. 3 přílohy XIII, platným v den přijetí sporných rozhodnutí. Vyvodil z toho závěr, že navrhovatelé nemohou být považováni za osoby spadající do stejné kategorie jako úspěšní kandidáti stejných výběrových řízení jmenovaní před 1. květnem 2004, na které je třeba uplatnit právní úpravu, která platila před reformou. Rozhodl tedy, že toto ustanovení tím, že stanoví pro navrhovatele režim, který je odlišný od režimu, který se použil na ostatní úředníky, neporušuje zásadu zákazu diskriminace.

78

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zákonodárce má v zásadě povinnost při přijímání pravidel, která se použijí zejména v oblasti veřejné služby Společenství, dodržovat zásadu rovného zacházení.

79

V projednávané věci je nicméně třeba konstatovat, že zákonodárce tím, že přijal čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, který má za následek rozdíl v zacházení mezi úředníky, úspěšnými kandidáty stejného výběrového řízení, přijatými před reformou nebo po ní, neporušil takovou zásadu, jelikož rozdílné zacházení se týká úředníků, kteří netvoří jednu a tutéž kategorii.

80

Jak konstatoval Soud, navrhovatelé, jakožto úředníci přijatí po 1. květnu 2004, se totiž nenacházejí se stejné právní situaci jako úředníci přijatí před tímto datem, jelikož v okamžiku vstupu reformy v platnost měli na rozdíl od již přijatých úředníků pouze možnost být jmenováni.

81

Takový rozdíl v zacházení má mimoto základ v objektivním prvku nezávislém na vůli zákonodárce Společenství, tedy v datu přijetí, o kterém rozhoduje OOJ. Dále je třeba dodat, že zákonodárce Společenství se při zvažování zájmů různých kategorií úředníků v rámci postupného zavádění nového služebního režimu mohl právoplatně rozhodnout, že přijímání osob v konkrétní situaci navrhovatelů bude probíhat podle ustanovení nového režimu, a zároveň jim přiznat příznivější zacházení, než které se uplatní na úředníky, úspěšné kandidáty výběrového řízení konaného po 1. květnu 2004, kteří byli přijati po tomto datu.

82

Z těchto úvah vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelé, Soud se jednak vyjádřil k dodržení zásady rovného zacházení s ohledem na čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, a jednak se nedopustil žádného nesprávného právního posouzení při přezkumu dodržení této zásady.

83

Mimoto, co se týče údajné diskriminace na základě věku, které se dovolávali navrhovatelé s ohledem na situaci starších navrhovatelů, je třeba uvést, jak bylo správně uvedeno Soudem, že kritéria zařazení do platových tříd uvedená v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu zjevně nijak nezohledňují věk úspěšných kandidátů dotyčných výběrových řízení, a navíc s ohledem na kategorii A rozlišují mezi základní platovou třídou A *5 (dřívější platová třída A 8) a vyšší platovou třídou A *6 (dřívější platová třída A 7/A 6).

84

Argumenty navrhovatelů vycházející z porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, dělby pravomocí a hierarchie norem, jakož i práva na soudní ochranu musí být tedy odmítnuty.

85

Dále, vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl v tomto ohledu dostatečně odůvodněn, nelze vytýkat Soudu, že nevysvětlil v odůvodnění tohoto rozsudku rozdíl mezi posouzením v projednávané věci a posouzením ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Ryan v. Účetní dvůr.

86

Z toho vyplývá, že Soud neporušil svou povinnost uvést odůvodnění a že tento argument musí být odmítnut.

87

Podle navrhovatelů Soud tím, že uvedl, že správa neposkytla žádné konkrétní ujištění, co se týče jejich zařazení do platových tříd, porušil zásadu ochrany legitimního očekávání a zkreslil důkazy ve spise. Zdůrazňují, že nejenže oznámení o výběrových řízeních nijak neodkazovala na práce na změně dřívějšího služebního řádu a veškeré písemné dokumenty přístupné na internetových stránkách se odvolávaly na tento služební řád, ale mimoto čtyřem z nich nebylo sděleno nic o novém režimu ani v dopisech s nabídkou pracovního místa, došlých před datem vstupu reformy v platnost, ani při úvodní zdravotní prohlídce. Ve skutečnosti správa informovala D. Fumey v den jejího nástupu do služebního poměru a E. Gerhards, I. M. S. Hamilton a T. Millara „pozměňujícím“ dopisem s nabídkou přijetí, došlým čtyři dny před jejich nástupem do služebního poměru.

88

Rada a Komise odpovídají, že k ujištěním pocházejícím od správního orgánu nelze přihlížet při posuzování legality aktů zákonodárce Společenství. Argumenty vycházející z různých skutkových okolností kasačního opravného prostředku jsou tak neúčinné v rámci námitky protiprávnosti čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. Tvrdí dále, že ujištění správy, která nezohledňují použitelná ustanovení, nemohou vyvolat u dotyčné osoby legitimní očekávání. V každém případě podle těchto orgánů vzal Soud na vědomí rozdíl mezi situacemi jednotlivých navrhovatelů.

89

Co se týče údajného porušení zásady ochrany legitimního očekávání, Soud v bodě 98 napadeného rozsudku došel k závěru, že ze spisu nevyplývá žádná okolnost umožňující navrhovatelům dospět k závěru, že orgány Společenství jim poskytly jakákoliv ujištění, která by mohla vyvolat legitimní naději na zachování dřívějších kritérií služebního řádu pro zařazení úředníků do platových tříd při jejich přijetí.

90

Je nesporné, že v projednávané věci byly některým z navrhovatelů před přijetím sporných rozhodnutí sděleny ze strany správy informace ohledně jejich zařazení do platových tříd podle kritérií uvedených v oznámeních o výběrových řízeních. Tyto informace byly nicméně doplněny upozorněním na možnost, že bude navrženo přijetí na základě nových ustanovení služebního řádu.

91

Avšak i kdyby bylo možné považovat takové informace za konkrétní ujištění, která mohou vyvolat u adresátů legitimní očekávání, je třeba vyloučit, jak to učinil Soud v bodě 95 napadeného rozsudku, že by se jich mohli navrhovatelé dovolávat za účelem zpochybnění legality právní normy, ze které vycházejí sporná rozhodnutí. Navrhovatelé se totiž nemohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání k tomu, aby zabránili použití nového právního ustanovení, zejména v oblasti, v níž má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc (viz zejména rozsudek ze dne 19. listopadu 1998, Španělsko v. Rada, C-284/94, Recueil, s. I-7309, bod 43).

92

Jak připomněla generální advokátka v bodě 121 svého stanoviska, akty správy nemohou omezovat rozsah prostoru zákonodárce pro uvážení a nemohou být ani parametrem legality, kterému se zákonodárce musí podřídit.

93

Z toho vyplývá, že argumenty navrhovatelů týkající se porušení zásady ochrany legitimního očekávání nejsou opodstatněné a argumenty týkající se zkreslení důkazů jsou neúčinné.

94

Podle navrhovatelů je čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu v rozporu s článkem 31 služebního řádu, týkajícím se práva kandidátů být jmenováni do platové třídy funkční skupiny stanovené v oznámení o výběrovém řízení. V tomto ohledu tvrdí, že kritizovaná přechodná ustanovení mají ve vztahu k navrhovateli i OOJ konečný, a nikoli přechodný účinek. Navrhovatelé jsou totiž s konečnou platností jmenováni podle ustanovení nazvaných „přechodná“ a zařazení do platových tříd určené ke dni účinnosti jejich jmenování platí pro celý jejich služební postup. Dále tvrdí, že Soud nevysvětlil důvod odchylky zavedené čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu z přechodných pravidel, která se použijí na ostatní úředníky.

95

Podle Komise je třeba rozlišovat, pokud jde o to, zda je opatření přechodné, či konečné, mezi ustanovením na straně jedné a právními účinky rozhodnutí přijatého na základě takového ustanovení na straně druhé. Za přechodná ustanovení je totiž třeba považovat ustanovení, jejichž rozsah působnosti je omezen na situace existující v určitém okamžiku nebo během určitého období. Naopak, právní účinky rozhodnutí přijatého na základě přechodného ustanovení mohou ve skutečnosti mít konečný charakter. Přechodný charakter čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu je tudíž zcela slučitelný s konečným charakterem rozhodnutí o zařazení do platové třídy.

96

Rada dodává, že uvedený čl. 12 odst. 3 se může odchýlit od článku 31 služebního řádu, jelikož tato dvě ustanovení se nacházejí ve stejném legislativním aktu a mají stejné postavení, a že mimoto první pravidlo se zaměřuje na specifickou situaci, zatímco druhé ustanovení vyjadřuje obecné pravidlo. Skutečnost, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu představuje lex specialis ve vztahu k článku 31 služebního řádu, postačuje tudíž k tomu, aby byla vyloučena jakákoliv neslučitelnost těchto dvou ustanovení.

97

Podle čl. 31 odst. 1 služebního řádu jsou úspěšní kandidáti výběrových řízení „jmenováni do platové třídy funkční skupiny stanovené v oznámení o výběrovém řízení, jehož se zúčastnili“.

98

Soud při rozhodování o argumentech vycházejících z porušení tohoto ustanovení služebního řádu nejprve uvedl, v bodě 109 napadeného rozsudku, že i když je z uvedeného ustanovení nutno vyvodit, že úspěšní kandidáti otevřených výběrových řízení musí být jmenováni úředníky ve zkušební době do platové třídy stanovené v oznámení o výběrovém řízení, na základě něhož byli přijati, účinky určení úrovně obsazovaných pracovních míst a podmínek jmenování úspěšných kandidátů na tato pracovní místa, které Komise provedla podle ustanovení dřívějšího služebního řádu, když sepsala oznámení o sporných výběrových řízeních, nemohly trvat déle než do 1. května 2004, data zvoleného zákonodárcem pro vstup nové struktury služebních postupů v platnost.

99

Soud poté uvedl, v bodech 110 až 113 napadeného rozsudku, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu je přechodným ustanovením, které má pouze za cíl určit zařazení určité kategorie úředníků, a že zákonodárce je oprávněn přijmout do budoucna v zájmu služby změny ustanovení služebního řádu, i když jsou pozměněná ustanovení méně příznivá než dřívější ustanovení.

100

V tomto případě se nejedná o nesprávná právní posouzení. Jednak, i když totiž úspěšný kandidát výběrového řízení v zásadě odvozuje z čl. 31 odst. 1 služebního řádu právo na přiznání platové třídy funkční skupiny stanovené v oznámení o výběrovém řízení, pokud je jmenován, toto ustanovení se může totiž uplatnit pouze na neměnný právní stav, jelikož nemůže uložit OOJ, aby přijal rozhodnutí, které je v rozporu se služebním řádem, jak byl změněn zákonodárcem Společenství, a tudíž protiprávní. Mimoto, jak bylo uvedeno v bodech 64 a 65 tohoto rozsudku, navrhovatelé, jakožto úspěšní kandidáti výběrových řízení, která se konala před vstupem reformy služebního řádu v platnost, se nemohou dovolávat žádného práva na jmenování do určité platové třídy nabytého před vstupem služebního řádu v platnost. Takového práva se tak nejde dovolávat na základě článku 31 služebního řádu.

101

A jednak, čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jakožto přechodné ustanovení zvláštního charakteru, může zavést odchylku od pravidla obecného charakteru stanoveného v článku 31 služebního řádu, která se použije na určitou kategorii úředníků.

102

Argumenty navrhovatelů, které se snaží prokázat nesprávné právní posouzení údajného porušení tohoto posledně uvedeného článku a nedostatečné odůvodnění, nejsou tedy opodstatněné.

103

Podle navrhovatelů Soud nesprávně dospěl k závěru, že přechodné ustanovení se může odchýlit od článků 5 a 7 služebního řádu, které zakotvují zásadu souladu mezi platovou třídou a pracovním místem úředníka. Soud tak připustil, že přechodné ustanovení se může odchýlit od všech ustanovení služebního řádu, jakož i od všech obecných právních zásad.

104

Komise a Rada mají za to, že navrhovatelé nesprávně vykládají napadený rozsudek v tom smyslu, že Soud rozhodl, že se čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu odchýlil od pravidla vyjádřeného v čl. 7 odst. 1 služebního řádu. Naopak, podle správného výkladu tohoto rozsudku je soulad mezi platovou třídou a pracovním místem zachován.

105

Argumenty Komise a Rady musí být považovány za opodstatněné. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelé, Soud v bodech 126 až 128 napadeného rozsudku totiž netvrdil, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu se odchyluje od článků 5 a 7 služebního řádu, které vyjadřují zásadu souladu mezi platovou třídou a pracovním místem. Naopak uvedl, zejména v bodech 126 a 131 napadeného rozsudku, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu stanoví kritéria pro použití takové zásady na úředníky přijaté během přechodného období.

106

Argumenty vycházející z porušení článků 5 a 7 služebního řádu a z nedostatečného odůvodnění musí být tedy považovány za argumenty, které zcela postrádají opodstatnění.

107

Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty navrhovatelů směrující ke konstatování nesprávných právních posouzení, jakož i nedostatečného odůvodnění posouzení provedeného Soudem ve vztahu k námitce protiprávnosti čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu musí být odmítnuty.

108

Navrhovatelé namítají, že Soud tím, že zamítl žalobní důvody směřující ke zrušení sporných rozhodnutí, porušil zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, jakož i svou povinnost uvést odůvodnění, jelikož implicitně posoudil jako protiprávní rozhodnutí o přijetí některých úspěšných kandidátů stejných výběrových řízení, kterých se zúčastnili navrhovatelé, vydaná přednostně ke dni předcházejícímu 1. květnu 2004, a neurčil, že Komise tím, že zajistila úspěšným kandidátům přijatým před 1. květnem 2004 zacházení, které se liší od zacházení, které se uplatnilo na navrhovatele, porušila tyto zásady.

109

Komise tvrdí, že výklad napadeného rozsudku provedený navrhovateli je chybný.

110

V napadeném rozsudku, zejména v jeho bodech 150 až 152, Soud zaprvé prohlásil, že nedostatečnost předchozích informací ve vztahu k navrhovatelům nemůže sama o sobě způsobit protiprávnost sporných rozhodnutí. Zadruhé připomněl, že podle ustálené judikatury musí být legalita individuálního aktu napadeného u soudu Společenství posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech, které existovaly ke dni, kdy byl akt přijat, a že v tomto ohledu byla všechna sporná rozhodnutí přijata podle nových kogentních ustanovení čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jejichž protiprávnost nebyla prokázána.

111

Vzhledem k tomu, že takové úvahy staví posouzení sporných rozhodnutí na správném právním základu, tedy na právní úpravě platné ke dni jejich přijetí (viz rozsudek ze dne 17. května 2001, IECC v. Komise, C-449/98 P, Recueil, s. I-3875, bod 87), nejsou stiženy žádnou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení a poskytují odůvodnění postačující k odmítnutí argumentů předložených v prvním stupni. Argumenty navrhovatelů vycházející z porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace jsou tedy neúčinné a argument vycházející z nedostatečného odůvodnění je neopodstatněný.

112

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být považován za neopodstatněný a musí být zamítnut.

113

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 70 téhož řádu ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci nesou orgány vlastní náklady. Z čl. 122 druhého pododstavce tohoto řádu nicméně vyplývá, že uvedený článek 70 se nepoužije na kasační opravný prostředek podaný úředníkem nebo jiným zaměstnancem některého orgánu proti tomuto orgánu.

114

Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od navrhovatelů požadovala a navrhovatelé neměli ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

115

Podle čl. 69 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu, který se rovněž použije na základě článku 118 téhož řádu, vedlejší účastníci řízení nesou vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: