—

za Baumann GmbH L. Liebenauem a M. Stephanim, Rechtsanwälte,

—

za Land Hessen H. Nebelem, jako zmocněncem,

—

za Komisi Evropských společenství F. Erlbacherem a M. Vollkommer, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 3 směrnice Rady 85/73/EHS ze dne 29. ledna 1985 o financování veterinárních prohlídek a kontrol podle směrnic 89/662/EHS, 90/425/EHS, 90/675/EHS a 91/496/EHS (Úř. věst. L 32, s. 14; Zvl. vyd. 03/06, s. 161), která byla pozměněna a kodifikována směrnicí Rady 96/43/ES ze dne (Úř. věst. L 162, s. 1; Zvl. vyd. 03/19, s. 212, dále jen „směrnice 85/73“), a přílohy A kapitoly I bodu 4 písm. a) této směrnice.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Baumann GmbH (dále jen „Baumann“) a Land Hessen (spolková země Hesensko) ve věci výpočtu poplatků dlužných za veterinární prohlídky a kontroly čerstvého masa.

3

Článek 1 směrnice 85/73 stanoví:

„Členské státy podle přílohy A zajistí, aby byl vybírán poplatek Společenství k úhradě nákladů souvisejících s prohlídkami a kontrolami produktů uvedených v této příloze, a to včetně poplatků, které se týkají zajištění ochrany zvířat na jatkách podle požadavků směrnice 93/119/EHS.“

4

Podle čl. 5 odst. 1, 3 a 4 uvedené směrnice:

„1.   Poplatky Společenství se stanoví v takové výši, která pokrývá náklady příslušných orgánů, pokud jde o:

u prohlídek a kontrol podle článků 1, 2 a 3.

[…]

3.   Členské státy mohou účtovat poplatky vyšší, než jsou poplatky Společenství, pokud celková částka poplatku nepřekračuje skutečné náklady na prohlídku.

4.   Aniž je dotčen výběr orgánu zmocněného účtovat poplatky Společenství, nahradí poplatky Společenství veškeré další poplatky ukládané celostátními, oblastními a místními orgány členských států za prohlídky a kontroly uvedené ve článcích 1, 2 a 3 a za vystavení odpovídajících osvědčení.

Tato směrnice nebrání členským státům v ukládání poplatků za tlumení nákaz zvířat a enzootických chorob.“

5

Příloha A kapitola I bod 1 směrnice 85/73 stanoví za prohlídky související s porážením poplatky v paušální výši. Podmínky financování kontrol a prohlídek souvisejících s bouráním masa jsou stanoveny v bodě 2 této kapitoly. Podle uvedené kapitoly I bodu 4 písm. a) a b):

„Za účelem pokrytí zvýšených nákladů jsou oprávněny členské státy:

6

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, směrnice 85/73 byla provedena do německého práva zčásti ustanoveními, která byla přijata spolkovými orgány, a zčásti ustanoveními, která byla přijata spolkovými zeměmi.

7

Zákonodárce spolkové země Hesensko vydal na základě zákona o poplatcích za veterinární kontroly (Veterinärkontroll-Kostengesetz) ze dne 3. listopadu 1998 (GVBl. 1998 I, s. 414), jímž se provádějí některá ustanovení spolkových zákonů, nařízení o správních poplatcích vybíraných v rámci působnosti hesenského ministerstva životního prostředí, venkova a ochrany spotřebitele (Verwaltungskostenordnung für den Geschäftsbereich des Ministeriums für Umwelt, ländlichen Raum und Verbraucherschutz) ze dne (GVBl. 2003 I, s. 362, dále jen „VwKostO-MULV“), jakož i pozměňující nařízení (Änderungsverordnung) ze dne (GVBl. 2005 I, s. 74).

8

Podle § 4 odst. 6 zákona o poplatcích za veterinární kontroly jsou podniky, které měsíčně provedou více než 1500 porážek, považovány za „velkopodniky“ („Großbetriebe“), a z důvodu zvláštních kontrol od nich mohou být vybírány zvláštní poplatky v závislosti na nákladech, které vznikly na základě těchto kontrol.

9

Podle § 5 tohoto zákona:

„Přirážka k poplatku může být vyžadována za správní akty provedené na zvláštní žádost mimo normální doby porážení. Navíc mohou být vyúčtovány zejména zvláštní náklady, které vznikly provedením správních aktů mimo normální doby porážení. Normální doby porážení jsou:

10

Podle předkládajícího soudu VwKostO-MULV stanoví pro každou z obou těchto kategorií podniků degresivní sazby pro různé druhy porážených zvířat, aniž by přitom striktně dodržovalo systematiku a strukturu přílohy A kapitoly I bodu 1 směrnice 85/73.

11

Podle VwKostO-MULV činí přirážka k poplatkům stanovená v § 5 zákona o poplatcích za veterinární kontroly 25 % normálně dlužných poplatků.

12

Jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, předmětem sporu v původním řízení jsou rozhodnutí vydaná spolkovou zemí Hesensko o výběru dlužných poplatků za veterinární prohlídky a kontroly čerstvého masa v prostorách patřícím společnosti Baumann. Společnost Baumann, domnívajíc se, že právní úprava této spolkové země stanovující výši těchto poplatků je v rozporu se sekundárním právem Společenství, podala žalobu u Verwaltungsgericht Darmstadt. Rozsudkem ze dne 6. července 2006 vyhověl tento soud návrhu této společnosti a konstatoval, že VwKostO-MULV nepředstavuje platný zmocňovací základ, který by spolkové zemi Hesensko dovoloval odchýlit se od paušálních poplatků stanovených v příloze A kapitole I bodu 4 písm. a) směrnice 85/73 na úkor hospodářských subjektů.

13

Spolková země Hesensko podala proti uvedenému rozsudku odvolání k Hessischer Verwaltungsgerichtshof, který se domníval, že řešení sporu závisí na výkladu směrnice 85/73, a proto se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

14

Za účelem odpovědi na první otázku je nutno rozlišovat mezi oprávněním, které členským státům dává příloha A kapitola I bod 4 písm. a) směrnice 85/73, a oprávněním, které jim dává stejný bod 4 písm. b).

15

Pokud jde o první z obou těchto ustanovení, je třeba poukázat na to, že členské státy za účelem pokrytí zvýšených nákladů oproti nákladům stanoveným směrnicí 85/73 opravňuje zvýšit „pro jednotlivá zařízení paušální poplatky“ stanovené v uvedené příloze A kapitole I bodě 1 a bodě 2 písm. a).

16

V tomto ohledu je nutno na jedné straně konstatovat, že ze znění uvedeného bodu 4 písm. a) vyplývá, že toto ustanovení se má vztahovat pouze na „jednotlivá“ zařízení, takže členský stát je může použít pouze v konkrétním případě, a že na základě tohoto ustanovení členský stát nemůže zavést kategorizaci jatek založenou, tak jako ve věci v původním řízení, na jejich velikosti.

17

Tento výklad je ostatně potvrzen výčtem uvedeným v příloze A kapitole I bodě 4 písm. a) směrnice 85/73, v němž jsou vyjmenovány podmínky, které mohou odůvodňovat použití dotčené přirážky a které se jednak vážou k zvláštním okolnostem, jež umožňují individualizovat jedno zařízení vůči druhému, a jednak je možné je soudně přezkoumat (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. září 1999, Feyrer, C-374/97, Recueil, s. I-5153, body 26 a 27).

18

Na druhé straně je třeba uvést, že jelikož příloha A kapitola I bod 4 písm. a) směrnice 85/73 výslovně odkazuje na paušální poplatky stanovené v bodech 1 a 2 písm. a) téže kapitoly I, zvýšení, které mohou členské státy podle uvedeného bodu 4 provést, se může vztahovat pouze na tyto paušální poplatky, a musí proto respektovat jejich systematiku a strukturu.

19

Z toho vyplývá, že členský stát nemůže na základě přílohy A kapitoly I bodu 4 písm. a) směrnice 85/73 vybírat poplatek, jehož sazba závisí na velikosti podniku a počtu poražených zvířat.

20

Co se týče přílohy A kapitoly I bodu 4 písm. b) směrnice 85/73, je jednak nutno připomenout, že toto ustanovení otevírá členským státům možnost, které mohou obecně a podle svého uvážení využít za jediné podmínky, že poplatek nepřesáhne skutečně vynaložené náklady (viz výše uvedený rozsudek Feyrer, bod 27).

21

Poplatek vybíraný podle uvedeného ustanovení dále nesmí mít formu paušálního poplatku (viz v tomto smyslu rozsudek ze stejného dne, Komise v. Německo, C-270/07, zveřejněný v této Sbírce rozhodnutí, s. I-1983, bod 32).

22

Vzhledem k tomu, že respektování skutečně vynaložených nákladů představuje jedinou podmínku, která je členským státům uložena, mohou tyto státy na základě přílohy A kapitoly I bodu 4 písm. b) směrnice 85/73 měnit výši uvedeného poplatku podle velikosti podniku a v závislosti na počtu poražených zvířat pouze tehdy, pokud je zjištěno, že tyto faktory mají skutečný vliv na tyto náklady.

23

Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda existuje souvislost mezi velikostí jatek a počtem poražených zvířat na straně jedné a skutečně vynaloženými náklady na provedení veterinárních prohlídek a kontrol předepsaných na základě příslušných ustanovení práva Společenství na straně druhé.

24

S ohledem na uvedené úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že:

25

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je nutno přílohu A kapitolu I bod 4 písm. a) a b) směrnice 85/73 vykládat v tom smyslu, že členský stát může vybírat za prohlídky zvířat, která jsou na žádost majitele porážena mimo normální doby porážení, „procentuální přirážku“, která se připočítá k obvykle vybíraným poplatkům za prohlídku zvířat, pokud toto zvýšení odpovídá skutečně vynaloženým dodatečným nákladům.

26

Za účelem zodpovězení této otázky je rovněž nutno rozlišovat mezi oprávněním, které je členským státům dáno přílohou A kapitolou I bodem 4 písm. a) směrnice 85/73, a oprávněním, které jim dává tento bod 4 písm. b).

27

Pokud jde o první z těchto dvou ustanovení, je třeba připomenout, že toto ustanovení dovoluje členským státům zvýšit paušální poplatek pouze pro jednotlivá zařízení, což jim brání provést všeobecné zvýšení paušálního poplatku, které by musely nést všechny hospodářské subjekty.

28

Je třeba dodat, že vzhledem k tomu, že příloha A kapitola I bod 4 písm. a) směrnice 85/73 odkazuje na míru „zvýšení“ paušálních poplatků, členské státy mohou případně provést vícero zvýšení současně, aniž by ovšem mohly provést všeobecné zvýšení paušálního poplatku.

29

Vzhledem k tomu, že podmínky, kterým takovéto zvýšení podléhá, jsou jasně definovány v příloze A kapitole I bodě 4 písm. a) směrnice 85/73, není možné toto zvýšení považovat za zvláštní poplatek ve smyslu rozsudku ze dne 30. května 2002, Stratmann a Fleischversorgung Neuss (C-284/00 a C-288/00, Recueil, s. I-4611), který se připočítává k poplatku Společenství za účelem krytí určitých nákladů vynaložených na základě prohlídkových a kontrolních opatření, která nejsou prováděna ve všech případech.

30

Aby však takovéto zvýšení bylo v souladu s ustanoveními směrnice 85/73, musí odpovídat dodatečným nákladům, které je nutno pokrýt.

31

Pokud jde o zvýšení nákladů, které může vzniknout při prohlídce zvířat, která jsou na žádost majitele porážena mimo normální doby porážení, je třeba poukázat na to, že mezi faktory, které mohou vést ke zvýšení těchto nákladů, zjevně figurují mzdové náklady vyplývající z částek, které jsou vypláceny na základě odpracovaných hodin, případně přesčasů odpracovaných osobami pověřenými provést předmětné kontroly mimo svoji normální pracovní dobu.

32

Je na předkládajícím soudu, aby přezkoumal, zda přirážka 25 % ve věci v původním řízení, která se připočítává k paušálním poplatkům stanoveným v příloze A kapitole I bodě 4 písm. a) směrnice 85/73, představuje paušální hodnotu, která odpovídá dodatečným nákladům vyplývajícím z prohlídky zvířat, která jsou na žádost majitele porážena mimo normální doby porážení.

33

Pokud jde o druhé z uvedených ustanovení, tedy o přílohu A kapitolu I bod 4 písm. b) směrnice 85/73, je nutno připomenout, že z bodu 20 tohoto rozsudku vyplývá, že toto ustanovení otevírá členským státům možnost, které mohou obecně a podle svého uvážení využít za jediné podmínky, že vybíraný poplatek nepřesáhne skutečně vynaložené náklady.

34

Krom toho je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 31 výše uvedeného rozsudku Komise v. Německo, poplatek vybíraný na základě uvedeného ustanovení nesmí mít formu paušálního poplatku, takže se jeho celková výše může měnit případ od případu v závislosti na nákladech, které příslušným orgánům skutečně vznikly provedením veterinárních prohlídek a kontrol v daném podniku.

35

Z toho plyne, že i když příloha A kapitola I bod 4 písm. b) směrnice 85/73 neodkazuje na „jednotlivá zařízení“, může se celková výše poplatku dlužného za každé zařízení měnit případ od případu.

36

Vzhledem k tomu, že není možné vyloučit, že prohlídka zvířat, která jsou na žádost jejich majitele porážena mimo normální doby porážení, způsobuje příslušnému orgánu dodatečné náklady, zejména pokud jde o mzdové náklady, je na vnitrostátním soudu, aby přezkoumal, zda celkově vybíraný poplatek odpovídá skutečně vynaloženým nákladům.

37

S ohledem na uvedené úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že:

38

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: