Věc C-258/04

Office national de l'emploi

v.

Ioannis Ioannidis

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour du travail de Liège)

„Uchazeči o zaměstnání – Evropské občanství – Zásada zákazu diskriminace – Článek 39 ES – Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání – Poskytnutí podmíněné dokončením středoškolského studia v dotčeném členském státu“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 9. června 2005          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. září 2005          

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání – Poskytnutí podmíněné dokončením středoškolského studia ve vzdělávacím zařízení v dotčeném členském státu – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence

(Článek 39 ES)

Článek 39 ES brání tomu, aby členský stát odmítl poskytnout čekací příspěvky státnímu příslušníkovi jiného členského státu hledajícímu první zaměstnání, který není, jako dítě, závislý na migrujícím pracovníkovi s bydlištěm v prvním státu, pouze z toho důvodu, že dotyčný ukončil své středoškolské studium v jiném členském státu.

Totiž tím, že spojuje poskytnutí čekacích příspěvků s požadavkem, aby uchazeč získal požadovaný diplom v tomto členském státě, může být tato podmínka jednodušeji splněna tuzemskými státními příslušníky, a může tak znevýhodnit zejména státní příslušníky ostatních členských států.

Takové rozdílné zacházení může být odůvodněné pouze tehdy, pokud je založeno na objektivních úvahách, které jsou nezávislé na státní příslušnosti dotčených osob a přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátními předpisy. V tomto ohledu, pokud je legitimní, aby se vnitrostátní zákonodárce ujistil o existenci skutečného spojení mezi žadatelem o uvedené příspěvky a dotyčným zeměpisným trhem práce, má jediná podmínka týkající se místa získání diplomu o ukončení středoškolského studia příliš obecný a výlučný charakter, který překračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle.

(viz body 28–31, 38 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

15. září 2005(*)

„Uchazeči o zaměstnání – Evropské občanství – Zásada zákazu diskriminace – Článek 39 ES – Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání – Poskytnutí podmíněné dokončením středoškolského studia v dotčeném členském státu“

Ve věci C‑258/04,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím cour du travail de Liège (Belgie), ze dne 7. června 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 17. června 2004, v řízení

Office national de l’emploi

proti

Ioannisi Ioannidisovi,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, N. Colneric, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), M. Ilešič a E. Levits, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Office national de l’emploi Y. Denoiseuxem a G. Lewallem, avocats,

–       za belgickou vládu Y. Denoiseuxem a G. Lewallem, avocats,

–       za řeckou vládu S. Bodina a Z. Chatzipavlou a M. Apessosem, jako zmocněnci,

–       za Komisi Evropských společenství M. Condou a D. Martinem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. června 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 12, 17 a 18 ES.

2       Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi I. Ioannidisem a Office national de l’emploi (dále jen „ONEM“) ve věci rozhodnutí, kterým posledně uvedený odmítl dotyčnému poskytnout čekací příspěvky stanovené belgickými právními předpisy.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

3       Článek 12 první pododstavec ES stanoví:

„V rámci použití této smlouvy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.“

4       Článek 17 ES stanoví:

„1.      Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. […]

2.      Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené touto smlouvou.“

5       Článek 18 odst. 1 ES stanoví, že každý občan unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v opatřeních přijatých k jejímu provedení.

6       Na základě čl. 39 odst. 2 ES předpokládá volný pohyb pracovníků odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.

7       Na základě čl. 39 odst. 3 ES volný pohyb pracovníků „zahrnuje, s výhradou omezení odůvodněných veřejných pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví, právo:

a)      ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa;

[…]“

8       Podle čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2434/92 ze dne 27. července 1992 (Úř. věst. L 245, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 69; dále jen „nařízení č. 1612/68“), pracovník, který je státním příslušníkem jednoho členského státu, požívá na území ostatních členských států stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci.

 Vnitrostátní právní úprava

9       Belgická právní úprava upravuje poskytnutí mladým osobám, které právě ukončily své studium a hledají své první zaměstnání, příspěvků v nezaměstnanosti, nazvané „čekací příspěvky“.

10     Článek 36 odst. 1 první pododstavec královské vyhlášky ze dne 25. listopadu 1991 o úpravě nezaměstnanosti (Moniteur belge ze dne 31. prosince 1991, s. 29888), ve znění královské vyhlášky ze dne 13. prosince 1996 (Moniteur belge ze dne 31. prosince 1996, s. 32265, dále jen „královská vyhláška“), stanoví:

„Aby mohl pobírat čekací příspěvky, musí mladý pracovník splňovat následující podmínky:

1)      nepodléhat povinné školní docházce;

2)      a)     buď mít ukončené úplné vyšší střední vzdělání nebo nižší střední technické nebo odborné vzdělání ve vzdělávacím zařízení řízeném, podporovaném nebo uznávaném Společenstvím;

[…]

h)       nebo vystudovat v jiném členském státu Evropské unie, pokud jsou současně splněny následující podmínky:

–      mladý pracovník předloží dokumenty, ze kterých vyplývá, že studium nebo vzdělání je na stejné úrovni a rovnocenné studiu nebo vzdělání uvedeným v předchozích písmenech;

–      v okamžiku předložení žádosti o příspěvky je, jako dítě, závislý na migrujících pracovnících ve smyslu článku 48 Smlouvy o ES, kteří mají bydliště v Belgii;

[…]“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

11     Po ukončení svého středoškolského studia v Řecku přijel v roce 1994 I. Ioannidis, řecký státní příslušník, do Belgie. Osvědčení o absolvování studia, které mu bylo vydáno v Řecku, bylo uznáno za rovnocenné úředně schválenému osvědčení o vyšším středním vzdělání umožňujícímu přístup ke krátkodobému vysokoškolskému studiu v Belgii.

12     Na závěr tříletého studia získal I. Ioannidis dne 29. června 2000 diplom v oboru kinesioterapie na Haute école de la province de Liège André Vésale, a poté se u office communautaire et régional de la formation professionnelle de l’emploi zaregistroval jako uchazeč o zaměstnání na plný úvazek.

13     Od 10. října 2000 do 29. června 2001 dotyčný absolvoval v rámci pracovní smlouvy na pozici technika s odbornou občanskou otorinolaryngologickou společností ve Francii placené rekvalifikační školení.

14     Po návratu do Belgie dne 7. srpna 2001 I. Ioannidis podal u ONEM žádost o čekací příspěvky.

15     Rozhodnutím ze dne 5. října 2001 ONEM zamítl tuto žádost z důvodu, že I. Ioannidis neukončil své středoškolské studium ve vzdělávacím zařízení řízeném, podporovaném nebo uznávaném jedním ze tří národních společenství, jak to vyžaduje čl. 36 odst. 1 první pododstavec bod 2 písm. a) královské vyhlášky.

16     Ioannis Ioannidis napadl toto rozhodnutí u tribunal du travail de Liège. Tento soud rozsudkem ze dne 7. října 2002 zrušil uvedené rozhodnutí, když shledal, že „v okamžiku své žádosti o příspěvky sám uchazeč byl migrujícím pracovníkem, jelikož pracoval ve Francii“, a že „článek 36 královské vyhlášky […], ve smyslu výkladu správními orgány, je zjevně v rozporu s článkem [39 ES]“.

17     Na základě odvolání podaného ONEM proti tomuto rozsudku cour du travail de Liège rozhodl, že I. Ioannidis nesplňuje žádnou z podmínek uložených alternativně vnitrostátní právní úpravou. Zejména nesplňuje podmínky čl. 36 odst. 1 prvního pododstavce bodu 2 písm. a) královské vyhlášky, jelikož neukončil své středoškolské studium v Belgii, a ani podmínky uvedené v písm. h) tohoto ustanovení. Předkládající soud poznamenává, že dotyčný ukončil v jiném členském státu vyšší střední studium, přičemž předloženými dokumenty prokázal, že toto studium je rovnocenné studiu uvedenému v písm. a) téhož ustanovení královské vyhlášky a je na stejné úrovni s ním. Naproti tomu podle tohoto soudu z žádného dokumentu ve spise nevyplývá, že v okamžiku předložení žádosti o čekací příspěvky byli rodiče I. Ioannidise migrujícími pracovníky s bydlištěm v Belgii.

18     Vzhledem k tomu, že si cour du travail de Liège kladl otázku ohledně existence případné nepřímé diskriminace I. Ioannidise, vyplývající ze skutečnosti, že čekací příspěvky byly dotyčnému odmítnuty pouze z toho důvodu, že neukončil své vyšší střední studium ve vzdělávacím zařízení řízeném, podporovaném nebo uznávaném veřejnými belgickými orgány, i přesto, že úspěšně ukončil rovnocenné studium ve své zemi původu, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání právo Společenství (zejména články 12 ES, 17 ES a 18 ES […] ) tomu, aby právní úprava členského státu (jako je v Belgii královská vyhláška ze dne 25. listopadu 1991 o úpravě nezaměstnanosti), která přiznává uchazečům o zaměstnání v zásadě mladším 30 let tzv. čekací příspěvky na základě jimi ukončeného středoškolského studia, podmiňovala udělení příspěvků těm z uchazečů, kteří jsou příslušníky jiného členského státu, za stejných podmínek jako domácím uchazečům, tím, že požadovaná studia musí být ukončena ve veřejném vzdělávacím zařízení řízeném, podporovaném nebo uznávaném jedním ze tří národních společenství [jak stanoví čl. 36 odst. 1 první pododstavec bod 2 písm. a) výše uvedené královské vyhlášky], a to takovým způsobem, že přiznání čekacích příspěvků je odmítnuto mladému uchazeči o zaměstnání, který, ačkoliv není rodinným příslušníkem migrujícího pracovníka, je nicméně příslušníkem jiného členského státu, ve kterém před tím, než se začal pohybovat uvnitř Unie, studoval a ukončil středoškolské studium, uznávané za rovnocenné studiu vyžadovanému úřady státu, kde se o příjem čekacích příspěvků žádá?“

 K předběžné otázce

19     Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda právo Společenství brání tomu, aby členský stát odmítl poskytnout čekací příspěvky státnímu příslušníkovi jiného členského státu, který hledá první zaměstnání, pouze z toho důvodu, že dotyčný ukončil své středoškolské studium v jiném členském státu.

20     Úvodem je třeba poznamenat, že okolnost, že předkládající soud formuloval předběžnou otázku tak, že odkázal na některá ustanovení práva Společenství, nebrání tomu, aby Soudní dvůr vnitrostátnímu soudu poskytl veškerý výklad, který může být potřebný pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, ať už na něj posledně uvedený odkazoval v položených otázkách, či nikoli (viz zejména rozsudky ze dne 12. prosince 1990, SARPP, C‑241/89, Recueil, s. I‑4695, bod 8; ze dne 7. září 2004, Trojani, C‑456/02, Recueil, s. I‑7573, bod 38).

21     V rámci projednávané věci je namístě připomenout, že státní příslušníci jednoho členského státu hledající zaměstnání v jiném členském státu spadají do rozsahu působnosti článku 39 ES, a mají tedy právo na rovné zacházení uvedené v odstavci 2 tohoto ustanovení.

22     Jak již Soudní dvůr rozhodl, s ohledem na zavedení občanství Unie a výklad práva na rovné zacházení, které požívají občané Unie, není dále možné z rozsahu působnosti čl. 39 odst. 2 ES vyloučit finanční dávku určenou ke zjednodušení přístupu k zaměstnání na pracovním trhu v členském státu (rozsudek ze dne 23. března 2004, Collins, C‑138/02, Recueil, s. I‑2703, bod 63).

23     Je nesporné, že čekací příspěvky stanovené ve vnitrostátní právní úpravě dotčené v původním řízení jsou sociálními dávkami, jejichž cílem je usnadnit mladým osobám přechod ze studia na pracovní trh (rozsudek ze dne 11. července 2002, D’Hoop, C‑224/98, Recueil, s. I‑6191, bod 38).

24     Je rovněž nesporné, že v okamžiku podání žádosti o poskytnutí těchto příspěvků byl I. Ioannidis státním příslušníkem jednoho členského státu, který po ukončení svých studií hledal zaměstnání v jiném členském státu.

25     Za těchto podmínek je dotčený oprávněn dovolávat se článku 39 ES za účelem tvrzení, že nemůže být předmětem diskriminace na základě státní příslušnosti, pokud jde o poskytnutí čekacích příspěvků.

26     Podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení zakazuje nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale také všechny skryté formy diskriminace, které použitím jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku (viz zejména rozsudky ze dne 12. února 1974, Sotgiu, C‑152/73, Recueil, s. 153, bod 11, a ze dne 15. března 2005, Bidar, C‑209/03, Sb. rozh. s. I‑2119, bod 51).

27     Vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení zavádí rozdílné zacházení mezi občany, kteří ukončili své středoškolské studium v Belgii, a občany, kteří takové studium ukončili v jiném členském státu, přičemž pouze prvně uvedení mají nárok na čekací příspěvky.

28     Tato podmínka může znevýhodnit zejména státní příslušníky ostatních členských států. Jelikož uvedená podmínka totiž spojuje poskytnutí těchto příspěvků s požadavkem, aby uchazeč získal požadovaný diplom v Belgii, může tak být jednodušeji splněna tuzemskými státními příslušníky.

29     Takové rozdílné zacházení může být odůvodněné pouze tehdy, pokud je založeno na objektivních úvahách, které jsou nezávislé na státní příslušnosti dotčených osob a přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátními předpisy (rozsudek ze dne 23. května 1996, O’Flynn, C‑237/94, Recueil, s. I‑2617, bod 19, a výše uvedený rozsudek Collins, bod 66).

30     Jak již Soudní dvůr rozhodl, je legitimní, aby se vnitrostátní zákonodárce ujistil o existenci skutečného pouta žadatele o uvedené příspěvky k dotyčnému zeměpisnému trhu práce (výše uvedený rozsudek D’Hoop, bod 38).

31     Nicméně jediná podmínka týkající se místa získání diplomu o ukončení středoškolského studia má příliš obecný a výlučný charakter. Neprávem zvýhodňuje prvek, který nezbytně neprokazuje skutečný a efektivní stupeň pouta žadatele o čekací příspěvky k zeměpisnému trhu práce, s vyloučením všech ostatních reprezentativních prvků. Překračuje proto meze toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle (výše uvedený rozsudek D’Hoop, bod 39).

32     Z čl. 36 odst. 1 prvního pododstavce bodu 2 písm. h) královské vyhlášky mimoto vyplývá, že uchazeč o zaměstnání, který neukončil své středoškolské studium v Belgii, má nicméně nárok na čekací příspěvky, pokud v jiném členském státu ukončil rovnocenné studium nebo vzdělání na stejné úrovni a pokud je závislý na migrujících pracovnících ve smyslu článku 39 ES, kteří mají bydliště v Belgii.

33     Skutečnost, že rodiče I. Ioannidise nejsou migrujícími pracovníky s bydlištěm v Belgii, nemůže v žádném případě odůvodnit odmítnutí požadovaného příspěvku. Tuto podmínku totiž není možné odůvodnit snahou o ujištění se o existenci skutečného pouta uchazeče k dotčenému zeměpisnému trhu práce. Je sice založena na prvku, který může být považován za představující určitý stupeň skutečného a efektivního pouta. Nicméně není možné vyloučit, aby osoba taková, jako je I. Ioannidis, která po ukončení středoškolského studia v jednom členském státu pokračuje ve vysokoškolském studiu v jiném členském státu a získá tam diplom, mohla prokázat skutečné pouto k trhu práce tohoto státu, i když není závislá na migrujících pracovnících s bydlištěm v uvedeném státu. Taková podmínka proto rovněž překračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle.

34     Je třeba dodat, že čekací příspěvky jsou sociální výhodou ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68 (viz výše uvedený rozsudek D’Hoop, bod 17).

35     Podle ustálené judikatury přitom zásada rovného zacházení uvedená v článku 7 nařízení č. 1612/68, vztahující se na veškeré výhody spojené, či nespojené s pracovní smlouvou, jež jsou obecně přiznány tuzemským pracovníkům na základě zejména jejich obecného postavení jako pracovníka nebo pouze na základě skutečnosti, že mají bydliště v tuzemsku, směřuje rovněž k zamezení jakékoli diskriminace v neprospěch potomků, kteří jsou závislí na pracovníkovi (viz zejména rozsudky ze dne 30. září 1975, Kristini, C‑32/75, Recueil, s. 1085, bod 19; ze dne 20. června 1985, Deak, C‑94/84, Recueil, s. 1873, bod 22, a ze dne 8. června 1999, Meeusen, C‑337/97, Recueil, s. I‑3289, bod 22).

36     Z toho vyplývá, že nárok na čekací příspěvky dětí závislých na migrujících pracovnících s bydlištěm v Belgii vyplývá z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68, bez ohledu na skutečnost, zda v konkrétním případě existuje skutečné pouto k dotčenému zeměpisnému trhu práce.

37     S ohledem na výše uvedené úvahy není nezbytné provést výklad článků 12 ES, 17 ES a 18 ES.

38     Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že článek 39 ES brání tomu, aby členský stát odmítl poskytnout čekací příspěvky státnímu příslušníkovi jiného členského státu hledajícímu první zaměstnání, který není, jako dítě, závislý na migrujícím pracovníkovi s bydlištěm v prvním státu, pouze z toho důvodu, že dotyčný ukončil své středoškolské studium v jiném členském státu.

 K nákladům řízení

39     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 39 ES brání tomu, aby členský stát odmítl poskytnout čekací příspěvky státnímu příslušníkovi jiného členského státu hledajícímu první zaměstnání, který není, jako dítě, závislý na migrujícím pracovníkovi s bydlištěm v prvním státu, pouze z toho důvodu, že dotyčný ukončil své středoškolské studium v jiném členském státu.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.