ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)

14. října 2004

Věc T‑256/02

I

v.

Soudní dvůr Evropských společenství

„Úředníci ─ Žaloba na náhradu škody ─ Vystavení vlivu azbestu ─ Nemoc z povolání ─ Škoda“

Úplný text ve francouzském jazyce II - 0000

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh na náhradu fyzické, morální, profesionální a finanční újmy údajně utrpěné žalobcem

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.     Úředníci ─ Žaloba ─ Žaloba na náhradu škody ─ Návrh na zrušení rozhodnutí vydaného před zahájením soudního řízení, kterým byl zamítnut návrh na náhradu škody ─ Návrh, který je na návrhových žádáních na náhradu škody závislý

(Služební řád, články 90 a 91)

2.     Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Podmínky ─ Pochybení správního orgánu ─ Škoda ─ Příčinná souvislost ─ Kumulativní podmínky

3.     Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Paušální náhrada škody na základě služebního řádu ─ Žádost o dodatečnou náhradu škody na základě obecného práva ─ Přípustnost ─ Podmínky

(Služební řád, článek 73)

4.     Úředníci ─ Sociální zabezpečení ─ Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání ─ Invalidita ─ Pojem ─ Neschopnost vést běžný aktivní život ─ Neschopnost na úrovni citové sféry ─ Zahrnutí

(Služební řád, článek 73)

5.     Řízení ─ Návrh na zahájení řízení ─ Formální požadavky ─ Stručný popis žalobních důvodů

(Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1)

6.     Úředníci ─ Žaloba ─ Žalobní důvody ─ Zneužití pravomoci ─ Pojem

1.     Rozhodnutí orgánu o zamítnutí návrhu na náhradu škody je nedílnou součástí správního řízení předcházejícího žalobě na uplatnění odpovědnosti podané k Soudu, a v důsledku toho nelze návrhová žádání na zrušení směřující proti tomuto rozhodnutí posuzovat nezávisle na návrhových žádáních na náhradu škody. Akt obsahující stanovisko zaujaté orgánem v průběhu postupu před zahájením soudního řízení má totiž za následek pouze to, že umožní účastníku řízení, který utrpěl škodu, předložit Soudu návrh na náhradu škody.

(viz bod 47)

Odkazy: Soud, 18. prosince 1997, Gill v. Komise, T‑90/95, RecueilFP, s. I‑A-471 a II‑231, bod 45; Soud, 6. března 2001, Ojha v. Komise, T‑77/99, RecueilFP, s. I‑A-61 a II‑293, bod 68; Soud, 5. prosince 2002, Hoyer v. Komise, T‑209/99, RecueilFP, s. I‑A-243 a II‑1211, bod 32

2.     V rámci návrhu na náhradu škody podaného úředníkem je předpokladem založení odpovědnosti Společenství splnění souboru podmínek, které se týkají protiprávnosti vytýkaného jednání, skutečného vzniku tvrzené škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a dovolávanou škodou, přičemž důkaz splnění těchto podmínek přísluší předložit žalobci. Tři výše uvedené podmínky založení odpovědnosti Společenství jsou kumulativní, což znamená, že pokud jedna z nich není splněna, odpovědnost Společenství nemůže být založena.

(viz body 49 a 50)

Odkazy: Soudní dvůr, 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 42; Soudní dvůr, 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, Recueil, s. I‑5251, bod 14; Soud, 26. května 1998, Bieber v. Parlament, T‑ 205/96, RecueilFP, s. I‑A-231 a II‑723, bod 48; Soud, 14. května 1998, Lucaccioni v. Komise, T‑165/95, RecueilFP, s. I‑A-203 a II‑627, bod 57

3.     Úředníci jsou oprávněni požadovat dodatečnou náhradu škody mimo dávky pobírané na základě článku 73 služebního řádu, pokud je orgán za nehodu nebo nemoc z povolání odpovědný podle obecného práva a pokud dávky na základě služebního řádu nedostačují k zajištění plné náhrady utrpěné škody. Naopak, paušální náhrada škody nemůže vést k dvojí náhradě utrpěné škody. V tomto smyslu nejsou tyto dva systémy náhrady škody nezávislé.

(viz bod 53)

Odkazy: Soudní dvůr, 8. října 1986, Leussink a další v. Komise, 169/83 a 136/84, Recueil, s. 2801, body 10 až 14; Soudní dvůr, 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, uvedený výše, body 19 až 22

4.     Pojem invalidity uvedený v článku 73 služebního řádu pokrývá neschopnost vést běžný aktivní život, včetně jeho citové sféry. Z toho vyplývá, že lékaři určenému orgánem nebo lékařskou komisí nic nebrání v tom, aby v rámci řízení o uznání nemoci z povolání zohlednil morální újmu, kterou úředník utrpěl při výkonu své profesní činnosti, pokud jej tato újma činí neschopným vést běžný aktivní život.

(viz bod 84)

5.     Podle čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu musí návrh na zahájení řízení obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Tento popis musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si obranu a Soudu rozhodnout o žalobě, a to případně i bez dalších informací na podporu žaloby. Žaloba musí proto výslovně uvádět, v čem spočívá žalobní důvod, na němž je žaloba založena, takže jeho pouhé abstraktní vyjádření neodpovídá požadavkům jednacího řádu.

(viz bod 112)

Odkazy: Soud, 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T‑ 102/92, Recueil, s. II‑17, bod 68; Soud, 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise, T‑352/94, Recueil, s. II‑1989, bod 333

6.     Pojem zneužití pravomoci má přesný dosah a vztahuje se na skutečnost, že správní orgán použil svou pravomoc za jiným účelem, než k jakému mu byla svěřena. Rozhodnutí je stiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a vzájemně se shodujících nepřímých důkazů jeví, že bylo přijato k dosažení jiných než uvedených cílů.

(viz bod 115)

Odkazy: Soudní dvůr, 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament, C‑121/01 P, Recueil, s. I‑5553, bod 46; Soud, 12. června 1997, Krämer v. Komise, T‑104/96, RecueilFP, s. I‑A-151 a II‑463, bod 67