1.    ÚVOD

Evropské odvětví elektrické energie čelí mimořádné a rychlé transformaci. Zavádění čistých kapacit, zejména variabilních obnovitelných zdrojů, mění skladbu zdrojů elektrické energie v EU tak, aby všem spotřebitelům poskytovala domácí, bezpečnou, konkurenceschopnou a dekarbonizovanou energii. Jen v období 2022–2024 bylo v EU instalováno rekordních 168 GW solární kapacity a 44 GW větrné kapacity. V roce 2024 bude 47 % výroby elektřiny v EU pocházet z obnovitelných zdrojů. Stejně tak se mění poptávka s novými způsoby využití, jako je elektrifikace, včetně elektromobility, vytápění a chlazení, výroba vodíku a některé průmyslové procesy, zejména ty, které pracují při nízkých a středních teplotách. Tyto nové vzorce v dalších letech pravděpodobně povedou k nárůstu spotřeby elektřiny.

Nezbytným spojovacím článkem mezi výrobou a poptávkou je elektrizační soustava. Poskytuje kapacitu sítě potřebnou pro připojení domácností i nových průmyslových podniků a firem. Evropská elektrizační soustava je založena na sítích, které byly v 70. a 80. letech minulého století většinou vybudovány pro tradiční typy výrobních kapacit předvídaných v té době (1). Tyto sítě potřebují modernizaci a rekonstrukci, ale také naléhavě potřebují rozšířit, aby zvládly současnou složitou problematiku transformace energetiky, a to jak na úrovni přenosu, tak na úrovni distribuce. Odhaduje se, že do roku 2030 překročí 40 až 55 % vedení nízkého napětí stáří 40 let, zatímco jejich celková délka se mezi lety 2021 a 2022 zvýšila pouze o 0,8 % (2). Kromě toho transformace našich energetických systémů směrem k čistým zdrojům energie a dlouhé lhůty, které jsou tradičně nutné pro vypracování síťových projektů, vedou k výrazným zpožděním při připojování k síti. V případě větrných parků může získání přístupu k síti trvat až 9 let (3).

Zpoždění rozvoje sítě má také společenské náklady vzhledem k nerovnoměrnému přístupu na vnitřní trh, což vede k rozdílům v cenách energie, a také z hlediska klimatických externalit. Podle agentury IEA (4) by kumulativní emise CO2 z odvětví energetiky v letech 2023 až 2050 byly ve scénáři, který počítá se zpožděním rozvoje sítě, o 58 gigatun vyšší než ve scénáři, který je v souladu s národními klimatickými cíli. To odpovídá celkovým celosvětovým emisím CO2 v energetice v letech 2018–2022.

To vše ukazuje, že současné postupy rozvoje sítě se musí změnit, aby včas vyhovovaly současným i budoucím potřebám.

Tyto Pokyny k preventivním investicím obsahují doporučení pro členské státy, národní regulační orgány a provozovatele distribučních a přenosových soustav na opatření v celém procesu vedoucím ke konečnému rozhodnutí o investicích, tj. plánování sítě, regulační dohled, uznávání nákladů a pobídky. Cílem opatření uvedených v těchto pokynech je podpořit efektivní investice do síťových projektů zaměřené na budoucnost a přispět k cenové dostupnosti nákladů na energii. Umožnění preventivních investic nákladově efektivním způsobem by mělo umožnit výrazné zvýšení ročních investic do sítě, čímž se zvýší účinnost a efektivita těchto investic a zároveň se zajistí, že účty za elektřinu zůstanou pro domácnosti, průmysl a podniky cenově dostupné.

2.    CO JE TO PREVENTIVNÍ INVESTICE?

2.1   Definice a příklady

„Preventivní investice“ je pojem používaný v právních předpisech EU, přestože není výslovně definován. Nařízení TEN-E (5) odkazuje na preventivní investice v souvislosti s regulačními pobídkami, které by mohly řešit specifická vyšší rizika z hlediska rozvoje, výstavby, provozu či údržby projektu společného zájmu. Preventivní investice jako takové však definovány nejsou. Totéž platí pro nařízení o vnitřním trhu s elektřinou (6), které v rámci reformy uspořádání trhu s elektřinou odkazuje na preventivní investice jako na prostředek rozvoje sítě, aby bylo možné reagovat na urychlené zavádění výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to i v oblastech určených pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a u poptávky po inteligentní elektrifikaci.

Z diskusí zúčastněných stran v rámci 8. fóra pro energetickou infrastrukturu v červnu 2022 (7) vyplynulo, že pojem preventivní investice je chápán různě. Tato rozdílnost názorů vyplývá z historické praxe, kdy žádný národní regulační orgán v současné době výslovně neoznačuje žádné investice pojmem „preventivní“  (8). Nicméně v praxi se to již uplatňuje u některých síťových investic a v některých regulačních systémech. Práce, kterou nejprve zahájilo fórum a která byla dále rozvíjena v rámci akčního plánu pro sítě, pomohla zúžit chápání významu preventivních investic. Při přípravě těchto pokynů Komise shromáždila podněty prostřednictvím několika specializovaných zasedání Fóra pro energetickou infrastrukturu v letech 2022–2024, dvou seminářů pro zúčastněné strany, které se konaly 29. dubna 2024 a 11. prosince 2024, a dvou dotazníků pro národní regulační orgány (9) a další zúčastněné strany (10).

Komise chápe preventivní investice jako investice do zařízení síťové infrastruktury, které aktivně řeší potřeby rozvoje sítě nad rámec potřeb odpovídajících posílení v souvislosti s aktuálně existujícími žádostmi o připojení k síti ze strany projektů v oblasti výroby nebo poptávky. Preventivní investice jsou síťové investice zaměřené do budoucna, které vycházejí ze zjištěných střednědobých a dlouhodobých potřeb sítě, jsou zdůvodněny v plánech rozvoje sítě na základě scénářů, jež modelují pravděpodobné trajektorie kapacit na straně výroby a poptávky, a které podporují energetické, klimatické a průmyslové politiky, včetně vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Preventivní investice nejsou novou „třídou“ investic, protože spočívají ve stejných síťových zařízeních jako všechny ostatní druhy síťových investic, jako například reaktivní investice (11).

Preventivní investování je do jisté míry běžné na úrovni přenosu, kde provozovatelé přenosových soustav často posuzují své potřeby na základě scénářů, které zahrnují politická opatření zohledňující budoucí vývoj spotřeby a dodávek elektřiny. Například hybridní propojovací vedení na moři mají obvykle preventivní charakter, protože se budují s předpokladem budoucího růstu výrobních kapacit v okolí. Preventivní investice jsou zatím méně běžné na úrovni distribuce, kde většina provozovatelů distribučních soustav tradičně rozvíjela své sítě reaktivně, na základě platného právního rámce, a posilovala je pouze v případě, že byly podány žádosti o připojení k síti nebo byla nutná rekonstrukce. Hlavním důvodem reaktivního rozvoje sítí je vnímané riziko spojené s preventivními investicemi, zejména v souvislosti s možným nedostatečným využitím zařízení, které vede k vyšším cenám pro spotřebitele bez vnímaných přínosů. Rámce pro zmírňování rizik ještě nejsou zavedeny ve všech členských státech. Podrobnější informace o této problematice jsou uvedeny v kapitole o strategiích zmírňování rizik. Příklady preventivních investic, včetně investic usnadňujících budoucí rozvoj sítě, zahrnují:

—

Posílení sítě na pevnině, jako jsou nové rozvodny, aby bylo možné přizpůsobit se předvídatelným změnám v nabídce a poptávce – například naddimenzováním kapacity rozvodny, transformační stanice nebo samotného vedení. To by mohlo být například spojeno s oblastmi pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie.

—

Návrh projektů na moři s ohledem na budoucnost, například vyčlenění prostoru v rozvodně na moři a její návrh tak, aby umožňovala budoucí rozšíření, nebo návrh celé rozvodny s větší kapacitou. To by mohlo například umožnit připojení zvažovaných propojovacích vedení nebo připojení nových větrných parků v okolí, u nichž se očekává, že budou předmětem aukcí. Toto předvídání může ušetřit značné náklady ve srovnání s výstavbou dalších rozvoden na moři.

—

Položení náhradních kabelových trubek do výkopů, aby byly připraveny na budoucí zvýšení kapacity, protože druhé kolo stavebních prací si může vyžádat značné náklady a čas na získání nových povolení. Stejně tak lze síťová zařízení navrhnout tak, aby byla v případě potřeby připravena k vybavení dalšími okruhy. Vedení mohou být postavena se stožáry pro dvojitá vedení, které budou zpočátku vybaveny pouze jedním vedením.

—	Rozvoj pro zvýšení dlouhodobé odolnosti systému. Může jít například o rozvoj sítě za účelem zvýšení odolnosti vůči klimatu (zajištění připravenosti na nepříznivější klimatické roky, například prostřednictvím strukturálního posílení vedení).

2.2   Proč jsou zapotřebí preventivní investice

Do roku 2040 je zapotřebí investovat 730 miliard EUR do rozvoje distribuční sítě a 472 miliard EUR do rozvoje přenosové sítě  (12), aby se zlepšil vnitřní trh s energií a rozšířila kapacita sítě, což umožní připojení nových čistých projektů výroby s nízkými mezními náklady, které sníží průměrné velkoobchodní ceny elektřiny. Zvýšení investic do sítí umožní střednědobé snížení účtů spotřebitelů, protože poskytuje kapacitu nezbytnou pro integraci nové levné výroby a celkově snižuje náklady soustavy (13). Jednou z nezbytných podmínek konkurenceschopnosti evropského průmyslu je také přístup k síti a cenově dostupné dodávky energie. Existují tři hlavní důvody, proč je třeba tyto investice provádět preventivně:

1.

Nedostatečně dimenzované sítě způsobují prodloužení doby realizace pro připojení k síti, což oddaluje elektrifikaci i zavádění čistých zdrojů energie. Důvodem je skutečnost, že doba rozvoje sítě je delší než doba rozvoje výrobních zařízení a zařízení na straně poptávky. Síťové projekty jsou složité a často zasahují do více regionů nebo do více členských států či třetích zemí. Taková složitost prodlužuje dobu potřebnou na projektovou činnost. Doba realizace síťových projektů se může prodloužit na 8–10 let u projektů distribučních sítí a na více než deset let u projektů přenosových sítí (14). Kvůli nedostatečným domácím výrobním kapacitám se navíc ceny a čekací doby na nové transformátory a kabely oproti situaci v letech 2021–2022 téměř zdvojnásobily, přičemž pořízení kabelů trvá 2–3 roky a zajištění velkých výkonových transformátorů až čtyři roky (15). Lepší zajištění preventivních investic při plánování sítě může výrazně snížit celkovou čekací dobu na připojení, pomoci dodavatelům klíčových komponentů zvýšit jejich výrobní kapacity a lépe plánovat investice.

2.

U některých použití může dimenzování větších zařízení vést k úspoře nákladů na MW vybudované kapacity sítě a případně také k výhodnějším smlouvám s dodavateli technologií. V mnoha lokalitách se navíc může stát, že nedostatečné investice do síťové infrastruktury budou ve střednědobém horizontu pro společnost nákladnější (16) než preventivní investice pod řízeným dohledem a v rámci procesů řízení rizik.

3.	A konečně, preventivní investice umožňují použít pouze jeden povolovací proces pro bezprostřední i budoucí potřeby, čímž se urychluje rozvoj sítě a zlepšuje se přijetí ze strany veřejností.

3.    PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE SÍTĚ PRO VÝHLEDOVÉ POTŘEBY

První oblastí činnosti je plánování sítě. Rozvoj sítě, přinejmenším na úrovni středního a vysokého napětí, vychází z národních plánů rozvoje a národních investičních plánů. Investiční plány provozovatelů soustavy proto musí vycházet z výhledových plánů rozvoje sítě, které vyhodnocují, kvantifikují a hledají nejefektivnější síťová řešení pro potřeby soustavy.

3.1   Požadavky a rámec pro plánování sítě

Plánování rozvoje sítě má tři úrovně, pokud jde o zeměpisný rozsah (EU, přenos, distribuce). Na úrovni celé EU přijímá a zveřejňuje organizace ENTSO-E každé dva roky nezávazný desetiletý plán rozvoje sítě (TYNDP) pro celou Unii a předkládá jej k vyjádření agentuře ACER. Desetiletý plán rozvoje sítě zahrnuje přeshraniční propojení v rámci Evropy a se třetími zeměmi, ale také vnitřní vedení přeshraničního významu. Nařízení TEN-E vyžaduje integrované plánování elektroenergetických sítí se sítěmi dalších energetických nosičů, včetně vodíkových. Scénáře pro desetiletý plán rozvoje sítě společně vyvíjejí organizace ENTSO-E a ENTSOG (17).

Od roku 2024 má desetiletý plán rozvoje sítě také pobřežní dimenzi prostřednictvím plánů rozvoje sítě na moři na úrovni přímořských oblastí, které jsou založeny na nezávazných dohodách o plánované výrobní kapacitě na moři, jež členské státy předkládají každé dva roky. Hybridní propojovací vedení mají většinou preventivní charakter, protože jsou obvykle budována na základě odhadů budoucí výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na moři s ohledem na desetiletý plán rozvoje sítě a národní plány rozvoje přenosové soustavy. Z tohoto důvodu v případě pobřežní dimenze již nyní plánování sítě na úrovni EU slučuje běžný přístup k plánování zdola nahoru s pokyny členských států na základě úvah shora dolů prostřednictvím jejich nezávazných ambicí v oblasti obnovitelných zdrojů energie na moři na úrovni přímořských oblastí.

Na vnitrostátní úrovni jsou provozovatelé přenosové a distribuční soustavy povinni vypracovat příslušné plány rozvoje sítě nejméně jednou za dva roky (18). Na úrovni přenosové sítě plán uvádí rozvoj hlavní přenosové infrastruktury v příštích deseti letech a podrobné investice, které mají být provedeny v příštích třech letech. Plánování sítě musí být pečlivě sladěno s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu předloženými v souladu s nařízením (EU) 2018/1999, a tudíž musí odrážet budoucí rozvoj výroby a zatížení a zohledňovat rozvoj odezvy na straně poptávky, flexibility a alternativních síťových řešení. Dále na úrovni přenosu musí být plán rozvoje sítě pečlivě sladěn s celoevropským desetiletým plánem rozvoje sítě.

Na úrovni distribuce musí plán stanovit plánované investice v příštích pěti až deseti letech se zvláštním důrazem na hlavní distribuční infrastrukturu, která je nezbytná k připojení nových výrobních kapacit a nových spotřebičů, včetně dobíjecích stanic pro elektrická vozidla. Musí také zajistit transparentnost potřebných střednědobých a dlouhodobých služeb flexibility a zvážit alternativy rozvoje sítě (jako je flexibilita, odezva na straně poptávky nebo inovativní síťové technologie) (19).

3.2   Zlepšení plánování sítě, které umožní investice zaměřené na budoucnost

Výzvy

Na základě stávajících právních požadavků by plány rozvoje sítě měly počítat s budoucím vývojem poptávky a nabídky na úrovni přenosu i distribuce, což by usnadnilo využívání preventivních investic. Úroveň provádění se však v rámci Unie značně liší  (20), což v současné době v mnoha případech brání zahrnutí preventivních investic do síťových plánů.

Zatímco v případě plánů rozvoje přenosové soustavy již mnoho provozovatelů přenosové soustavy vychází při plánování ze scénářů zahrnujících energetické a klimatické cíle, u provozovatelů distribuční soustavy je to méně obvyklé. Souvisí to s rozdílnou situací v jednotlivých zemích, kde je několik menších provozovatelů distribuční soustavy, kteří často nemají dostatečnou kapacitu pro modelování budoucích potřeb nebo využívají výjimku kvůli nízkému počtu zákazníků.

Nedostatek vhodných koordinačních postupů při tvorbě scénářů zvyšuje riziko vzniku problematických míst v síti a zpoždění. Pokud například provozovatel distribuční soustavy provádí síťové plány a využívá preventivní investice, které zohledňují rychlé zavádění obnovitelných zdrojů energie a elektromobility, tepelných čerpadel nebo elektrifikaci průmyslu v daném regionu, ale provozovatel přenosové soustavy takový vývoj ve svých vlastních scénářích dostatečně nezohlední, je pravděpodobné, že dostupná kapacita sítě pro nová připojení bude vyčerpána, jakmile bude v daném regionu zapotřebí nová rozvodna na úrovni přenosu. Vzhledem k tomu, že projekty v oblasti přenosu jsou obvykle složitější a jejich výstavba je delší než u projektů v oblasti distribuce, může to způsobit značné zpoždění nových připojení k síti.

Doporučení Komise

a)

Národní regulační orgány nebo orgány členských států by měly zajistit, aby plány rozvoje sítě vycházely ze scénářů budoucího vývoje a jasně vysvětlovaly souvislost mezi očekávanou budoucí výrobou a spotřebou a navrhovaným rozvojem sítě. Scénáře by také měly být sladěny alespoň na příslušné úrovni plánování. Členské státy, v nichž se používá koncepce preventivních investic, obvykle vypracovávají plány rozvoje sítě na základě plánování scénářů, což je považováno za osvědčený postup (21).

b)

Scénáře používané pro plánování rozvoje sítě definují parametry, které ovlivňují posouzení budoucích potřeb sítě. Scénáře by měly být vypracovány po veřejné konzultaci a koordinaci s členskými státy / národními regulačními orgány, aby se zajistil soulad s dlouhodobými cíli vnitrostátních politik v oblasti energetiky a klimatu (v souladu s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu) a inkluzivní a transparentní zohlednění příspěvků zúčastněných stran. Plánování by mělo zejména umožnit dosažení cílů EU a vnitrostátních cílů, jako je energie z obnovitelných zdrojů, vytápění a chlazení (vazba na místní plány vytápění a chlazení), dobíjecí infrastruktura pro elektromobilitu, dekarbonizace průmyslu, včetně elektrifikace nebo vodíku. Scénáře by měly být meziodvětvové také na národní úrovni, aby bylo možné provádět posuzování rizik s ohledem na koordinované plánování. Plány rozvoje sítě by měly využívat více scénářů a citlivostních analýz, aby zohlednily nejistoty ohledně budoucí poptávky a nabídky. Důležité je, aby členské státy zajistily včasné vypracování stabilních střednědobých a dlouhodobých cílů, strategií a plánů národní energetické a klimatické politiky, které usnadní vytváření scénářů rozvoje sítě.

c)

Provozovatelé elektrizační soustavy by měli zajistit, aby plány rozvoje sítě byly prvním a hlavním nástrojem, do nějž by měly být zahrnuty preventivní investice, které by měly být posouzeny a případně schváleny regulačním systémem. Plány rozvoje sítě by měly jasně vysvětlit, jak se bude síť rozvíjet, a měly by zajistit přehlednost pro investory i dodavatelské řetězce. Úroveň podrobnosti se může lišit podle hladin napětí, ale také s ohledem na zákaznickou základnu v případě provozovatelů distribučních soustav (22). Například na úrovni provozovatelů distribučních soustav nízkého napětí budou síťové prvky u jednotlivých projektů pravděpodobně velmi specifické a jejich potřeby a vlastnosti budou přizpůsobeny potřebám jednotlivých uživatelů sítě.

d)

Při plánování nově budovaných investic by provozovatelé elektrizační soustavy měli zvážit řešení, která by umožnila potenciální budoucí zvýšení kapacity a připravila zařízení na budoucí rozšíření. To by mohlo výrazně urychlit celkový rozvoj sítě z hlediska transparentnosti, přehlednosti a povolování. Konkrétní provedení se může týkat vyčlenění většího prostoru pro rozvodny, instalace větších stožárů nebo transformátorů či sloupů (což umožní budoucí další okruhy na vedení), položení náhradních kabelových trubek do výkopů.

e)

Členské státy nebo národní regulační orgány by mohly zvážit zavedení přiměřeného výhledového období pro podrobné plánování sítě, případně pro investiční plány provozovatelů soustavy, aby bylo možné zohlednit a schválit preventivní investice. To by mohlo pomoci zabránit vzniku problematických míst v dodavatelském řetězci a přispět k cíli udržet hodnotový řetězec ve výrobě v Evropě, a to i v souladu s aktem o průmyslu pro nulové čisté emise.

f)

Další úsilí je třeba věnovat také koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi plánování sítě, aby se zajistilo, že zařízení budou plánována nákladově efektivním způsobem. Toho mohou dosáhnout členské státy nebo národní regulační orgány na vnitrostátní úrovni a pokud možno i na regionální úrovni, například požadavkem na sladění načasování plánů rozvoje sítě nebo koordinací vstupů (scénářů) používaných na různých úrovních plánování. V současné době jsou všechny plány vyžadovány alespoň jednou za dva roky, neexistují však žádné požadavky na jejich pořadí nebo vzájemné vazby, což vede k neefektivitě. Evropská komise analyzuje možné další kroky v rámci připravovaného balíčku opatření pro evropské elektrizační soustavy. Plánováním sítě se zabývá také návrh kodexu sítě pro odezvu na straně poptávky, který agentura ACER předložila v březnu 2025 Evropské komisi. Agentura ACER rovněž plánuje vydat do poloviny roku 2025 pokyny k plánům rozvoje distribučních sítí.

3.3   Režim dohledu pro plány rozvoje sítě

Výzvy

Často se stává, že preventivní investice nejsou plánovány a od samého počátku zařazeny do plánů rozvoje sítě, protože se předpokládá, že budou později v procesu kontroly zamítnuty. Navíc by praxe národních regulačních orgánů při posuzování preventivních investic mohla v mnoha případech představovat překážku, i když jsou v plánech rozvoje sítě nebo investičních plánech preventivní investice navrženy, pokud je takové posouzení založeno například na scénářích, které vycházejí z jiných předpokladů nebo kontrolují jiné časové plány než ty, které byly použity pro plány sítí, zejména pokud jde o cíle dekarbonizace nebo integraci energie z obnovitelných zdrojů. K tomu by mohlo dojít i v případě, že nejsou předem transparentně stanoveny úroveň a podmínky regulačního dohledu.

Na podporu dohledu existují různé postupy. Například v Lotyšsku národní regulační orgán posuzuje soulad plánů rozvoje přenosové soustavy s celounijním desetiletým plánem rozvoje sítě, a zejména prevenci přetížení přeshraničních propojovacích vedení. V Portugalsku vydává národní regulační orgán k návrhům plánů rozvoje sítě stanovisko, které provozovatelé soustavy mají zohlednit v konečné verzi. V Rakousku národní regulační orgán podporuje snahy o dohled prostřednictvím auditorů, kteří posuzují kvalitu a náklady, než je investice zahrnuta do regulační báze aktiv. V mnoha členských státech posuzují národní regulační orgány plány rozvoje sítě jako celek, přičemž svou pozornost při dohledu zaměřují na projekty a investiční programy s vysokou mírou investic a vyžadují pro ně analýzy nákladů a přínosů (23).

Osvědčené postupy plánování rozvoje sítě umožňující preventivní investice:

Rakousko	Spolkové ministerstvo pro klima, energetiku a mobilitu připravuje integrovaný plán rozvoje sítě, zahrnující elektřinu i plyny, založený na společných scénářích budoucího vývoje v horizontu do roku 2030 a 2040. V plánu rozvoje přenosové soustavy musí její provozovatel tento plán zohlednit, aby plánovaná síťová infrastruktura odrážela budoucí potřeby.
Belgie	V plánech rozvoje sítě, které vycházejí ze scénářů zohledňujících vnitrostátní a unijní cíle v oblasti energetiky a klimatu, je zohledněn rozvoj obnovitelných zdrojů energie na moři.
Dánsko	Při plánování sítě jsou plně zohledněny cíle pro rok 2050, přičemž předpoklady pro scénáře, které mají provozovatelé soustavy a národní regulační orgán používat ve všech oblastech, stanoví Dánská energetická agentura.
Francie	Povinnost uživatelů elektrizační soustavy oznámit budoucí plány provozovateli soustavy, aby je zohlednil při plánování. Francie zavedla regulační rámec (S3REnR) (24) pro plánování rozvoje sítě, který komplexně integruje rozvoj výroby z obnovitelných zdrojů, protože koordinuje projekty zhotovitelů obnovitelných zdrojů, plánování soustavy a vzájemné sdílení nákladů. Vychází to z prohlášení zhotovitelů obnovitelných zdrojů o očekávaných projektech na speciální internetové stránce. Podobně Francie zřídila „dekarbonizační zóny“, průmyslová centra, kde se očekává, že budoucí významná poptávka po elektřině nahradí spotřebu zemního plynu.
Německo	V budoucím rozvoji sítě jsou zohledněny společné scénáře na úrovni provozovatelů přenosové soustavy a provozovatelů distribuční soustavy. Plány rozvoje sítě jsou výhledové, provozovatelé distribuční soustavy vysokého a středního napětí společně každý rok připravují a zveřejňují plán rozvoje sítě na období nadcházejících 10 let. Koordinují se v šesti plánovacích regionech. Scénáře zachycují období do roku 2045.
Portugalsko	Plány rozvoje sítě musí odrážet vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, plánování soustavy musí odpovídat potřebám klimatu. Pro plán rozvoje distribuční soustavy existují tři scénáře poptávky po elektřině pro roky 2024–2031, přičemž centrální scénář (1,1 % roční růst) je referenční. Plán rozvoje distribuční soustavy zvažuje flexibilitu a další možnosti alternativní soustavy. Nové rozvodny ponechávají prostor pro škálovatelnost a budoucí uživatele sítě. Nová jednoduchá vedení se budují se stožáry, které umožňují rovněž instalaci dvojitých vedení.

Doporučení Komise

a)

Národní regulační orgány by měly zajistit řádný regulační dohled nad plány rozvoje sítě, aby se usnadnilo posuzování a zahrnutí preventivních investic tím, že se zajistí, aby vycházely z vhodných scénářů a aby existovala jasná vazba mezi plány rozvoje sítě a schvalováním investic nebo dalšími investičními plány. Pokud se investice neschvalují přímo v návaznosti na plán rozvoje sítě, měla by být v zájmu transparentnosti do plánu rozvoje sítě zahrnuta alespoň metodika schvalování investic.

b)

Národní regulační orgány by měly v případě potřeby upravit své stávající postupy, pokud jde o požadavky na změnu plánů rozvoje sítě, například pokud jde o zohlednění budoucích potřeb, aby se plány rozvoje sítě mohly stát skutečnými nástroji investičního plánování, které předvídají a zohledňují budoucí přínosy a požadavky soustavy.

4.    UMOŽNĚNÍ PREVENTIVNÍCH INVESTIC PŘI ZACHOVÁNÍ CENOVĚ DOSTUPNÝCH ÚČTŮ ZA ELEKTŘINU

Výzvy

Více obnovitelných zdrojů, elektrifikace hospodářství a nové zdroje poptávky, jako jsou datová centra a elektrolyzéry, vyžadují zvýšení investic do elektrizační soustavy oproti minulosti  (25). Kromě vyšších celkových ročních investičních potřeb mohou preventivní investice vyžadovat přesunutí financování části těchto investičních potřeb do současnosti. To představuje výzvu, pokud jde o investice nezbytné pro připojení nových uživatelů k síti a dopravu elektřiny tam, kde je potřeba, při zachování cenově dostupných účtů pro spotřebitele.

Současně provozovatelé soustavy potřebují vzhledem k takovému rozsahu získat značný objem nového vlastního i vypůjčeného kapitálu, aby mohli své investiční plány financovat. Potřebují konkurenceschopnou odměnu založenou na přiměřené návratnosti a předvídatelnosti budoucích příjmů, aby jim byl usnadněn účinný přístup na finanční trhy a mohli získat investiční prostředky.

Je třeba přijmout opatření v oblasti stanovení síťových sazeb, poplatků za připojení k síti a regulační dohled a definice pobídek.

4.1   Síťové sazby

Síťové sazby jsou ceny, které uživatelé sítě platí za službu přepravy elektřiny z místa výroby do místa spotřeby. Hlavním účelem síťových sazeb je umožnit úhradu nákladů nezbytných na investice do zařízení v přenosové a distribuční soustavě a inteligentních měřičů a podpořit náklady na provoz systémových služeb. Nařízení o elektřině (článek 18) stanoví, že síťové poplatky musí být přiměřené nákladům, musí poskytovat vhodné krátkodobé a dlouhodobé pobídky, včetně preventivních investic, a posilovat začleňování energie z obnovitelných zdrojů, flexibilitu, řešení pro optimalizaci stávající sítě a přispívat k cílům integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu.

Doporučení Komise

a)

Síťové sazby by měly odrážet strukturu nákladů v krátkodobém horizontu (například ztráty v síti a náklady na přetížení) i v dlouhodobém horizontu, včetně plánovaných investičních nákladů na rozvoj infrastruktury. Ve většině jurisdikcí má národní regulační orgán zákonem danou pravomoc určit nebo schválit metodiku stanovování sazeb.

b)

Rozdělení nákladů mezi skupiny spotřebitelů stanovenému národním regulačním orgánem je třeba s rozvojem energetického systému věnovat pečlivou pozornost. Obecně však platí, že všichni uživatelé sítě by měli platit za síťové služby, které jsou jim poskytovány. Náležitý regulační dohled by měl zajistit, aby náklady hrazené spotřebiteli prostřednictvím síťových sazeb odrážely budoucí potřeby sítě.

c)

V souladu s akčním plánem pro cenově dostupnou energii by členské státy mohly v příslušných případech cíleně využít svůj veřejný rozpočet ke snížení síťových poplatků, aby pokryly dodatečné náklady vyplývající z velkých investic do sítě nezbytných pro urychlení dekarbonizace a integrace trhu, a to v souladu s právním rámcem, pravidly státní podpory a právními předpisy o hospodářské soutěži. Členské státy by také mohly zvážit možnost využít příjmy z přetížení k financování preventivních investic (26), aby se snížilo celkové zatížení systému sazeb. Další možností by mohly být státní půjčky na rozvoj infrastruktury splácené podle skutečné míry využívání zařízení (viz příklad Švédska v oddíle 4.3). K lepšímu financování preventivních investic v případech, kdy jsou požadované nové investice příliš vysoké v porovnání se stávající regulační bází aktiv nebo mírou zadlužení společností, by dále mohly přispět státní záruky.

Jak vyžaduje akční plán pro cenově dostupnou energii, předloží Komise do druhého čtvrtletí roku 2025 pokyny k síťovým sazbám, včetně souvisejícího využití veřejných rozpočtů, a ještě v roce 2025 také investiční strategii pro čistou energii.

4.2   Poplatky za připojení

Hlavním cílem poplatků za připojení k síti je úhrada nákladů na nová nebo modernizovaná zařízení nezbytná pro připojení uživatelů sítě. Jejich konstrukce proto hraje zásadní roli při návratnosti nákladů na preventivní investice. Pokud jde o síťové sazby, kromě úhrady nákladů mohou být poplatky za připojení navrženy také tak, aby motivovaly uživatele sítě k chování šetrnému k systému.

Doporučení Komise

a)

Poplatky za připojení stanovené národními regulačními orgány mohou pomoci získat zpět náklady na připojení projektů uživatelů sítě inteligentnějším způsobem. Inteligentní návrhy poplatků za připojení a jejich výše mohou být použity k motivaci žádostí o připojení tam, kde je to pro systém vhodnější, například poskytováním nižších (mělkých) poplatků za připojení v oblastech, kde byly provedeny preventivní investice do sítě, a vyšších (hlubokých) poplatků za připojení tam, kde se uživatelé sítě rozhodnou realizovat projekty v přetížených oblastech, přestože s nimi nebylo počítáno. Může to povzbudit uživatele sítě, aby se zapojili do (preventivního) procesu plánování a navrhovali projekty v místech, kde je to pro soustavu příznivé.

b)

Kromě toho by poplatky za připojení v oblastech s preventivními investicemi měly zohledňovat skutečnost, že síťová zařízení sice mohou být zpočátku využívána nedostatečně, ale v budoucnu lze očekávat značný počet nových připojení. Nadměrné zatěžování prvních spotřebitelů v takových oblastech vysokými poplatky za připojení by mohlo podkopat jejich obchodní důvody pro umístění v dané oblasti a nespravedlivě na ně přenést náklady, pokud se připojí.

c)

Pokud jsou preventivní investice velmi významné, mohou okamžité dopady na náklady spotřebitelů zmírnit odkladné strategie. Účinným nástrojem k úspěšnému motivování potenciálních uživatelů sítě, aby své projekty umístili do oblastí uvažovaných v plánech rozvoje sítě, může být používání standardizovaných rezervačních poplatků (např. za MW), které představují podíl celkových (hlubokých) preventivních nákladů vydělený očekávanou výší poptávky budoucích uživatelů. Například Irsko usnadňuje zřizování center pro obnovitelné zdroje, která jsou podporována metodikou stanovování poplatků za připojení za megavoltampér (MVA) (27). Aby první uživatelé nemuseli nést vysoké náklady na připojení, zavádějí některé vnitrostátní režimy systémy náhrad nebo metody sdílení nákladů mezi uživateli sítě (28).

d)

Současně by bylo možné lépe předcházet rizikům počátečního nedostatečného využití zařízení, pokud by členské státy zároveň zavedly velmi jasná pravidla pro žádosti o připojení, stanovily maximální lhůty pro připojení s jasnými povinnostmi pro provozovatele i uživatele sítě. Jak je stanoveno v Průmyslovém akčním plánu pro evropský automobilový průmysl, Evropská komise předloží do konce roku 2025 širší doporučení k vyřizování žádostí o připojení.

4.3   Regulační dohled nad investicemi do soustavy a pobídkami

Výzvy

Regulační dohled nad rozvojem soustavy je nezbytný pro zajištění nákladové efektivity a oprávněnosti investic i pro zachování cenové dostupnosti účtů za elektřinu. Jak již bylo zmíněno v oddíle 3.3, regulační dohled nad preventivními investicemi by měl být prováděn především ve fázi plánování, při posuzování příslušné sítě nebo investičních plánů provozovatelů sítě (zahrnutých v plánu rozvoje sítě nebo samostatně). Důležité je, aby regulační dohled započal již u plánů rozvoje sítě, protože ty by měly být analytickým základem pro investiční rozhodnutí.

Doporučení Komise

a)

Národní regulační orgány by měly zavést jasná předběžná pravidla pro schvalování nákladů na preventivní investice. Národní regulační orgány by měly na základě plánování soustavy vyhodnotit potenciální negativní důsledky způsobené „příliš brzkou“ a „příliš pozdní“ realizací projektů, které by pak měly být zohledněny v procesu schvalování investic. To by mělo zajistit stejné posuzování preventivních investic jako ostatních investic a zároveň zohlednit jejich specifický charakter z hlediska rozložení rizika. Proces dohledu by měl být pečlivě vyvážený. V praxi to například znamená vyhnout se velmi přísným postupům, jako je povinnost projektů prokázat svou hodnotu podle příliš velkého počtu scénářů nebo podle příliš rozmanitých scénářů. Pravidla mohou například specifikovat omezený počet konkrétních scénářů, v nichž byla zjištěna potřeba investic, jako je tomu dnes v případě desetiletého plánu rozvoje sítě a procesu výběru projektů společného zájmu a projektů ve společném zájmu podle nařízení TEN-E, které jsou založeny na třech scénářích, z nichž jeden hlavní scénář je v hodnocení upřednostněn.

b)

Kromě toho, jakmile jsou projekty navržené v plánech rozvoje sítě nebo investičních plánech kladně posouzeny a byly vynaloženy oprávněné (schválené) náklady, nemělo by být jejich projednávání následně administrativně zpochybňováno. U vybudovaných zařízení by národním regulačním orgánem nemělo být zpochybňováno zařazení do regulační báze aktiv v případě nepředpokládaných změn ve skutečném využití síťových zařízení oproti modelovaným očekáváním. Regulační režimy by měly zajistit stabilitu a jistotu prováděných investic a zároveň by měly být zavedeny pobídky, které by provozovatele soustav motivovaly k tomu, aby se co nejvíce snažili zmírnit nejistotu (například dalším posílením zapojení zúčastněných stran do tvorby scénářů). Následné sankce ukládané provozovatelům soustavy za skutečné využití síťových zařízení, které se liší od očekávání v době, kdy byla posuzována preventivní investice, mohou výrazně odrazovat od budoucích investic. Jakmile je rozhodnutí o preventivní investici schváleno regulačním orgánem, mělo by to být považováno za splnění požadavků na důkladné plánování a rozhodování.

c)

Kromě konkrétních dohledových opatření u projektů nebo programů mohou k podpoře nákladové efektivnosti národní regulační orgány využívat také referenční úrovně efektivnosti. Je důležité, aby tyto postupy zohledňovaly preventivní investice a nebyly tedy založeny pouze na historických informacích nebo krátkodobé efektivnosti. V opačném případě by relativní výkonnost provozovatelů soustavy, kteří provádějí preventivní investice, byla záporná, a vykazovala by tedy nesprávné pobídky.

d)

Hlavní součástí povolených výnosů, které se používají pro stanovení sazeb, jsou odpisy stanovené národními regulačními orgány. Úprava odpisových profilů může snížit krátkodobý dopad nákladů vynaložených na preventivní investice na sazby. Síťová zařízení se obvykle odepisují lineárně po dobu jejich životnosti. Vzhledem k tomu, že preventivní investice mohou vést k počátečnímu nedostatečnému využití zařízení, může okamžité přenesení veškerých nákladů na odpisy na spotřebitele vést ke skokovému zvýšení sazeb. V případech, kdy je to považováno za nezbytné a odůvodněné, by mohly být odpisy případně odloženy, aby se větší část úhrady nákladů přesunula do budoucích let s vyšší spotřebitelskou základnou a vyšším využitím zařízení, čímž by se investice zlepšila, aniž by byli neúměrně zatíženi současní spotřebitelé. Regulační orgány mohou také odložit začátek odpisování až do dosažení určité úrovně využití zařízení nebo poptávky, čímž se vyrovnává návratnost nákladů v čase a lépe se přizpůsobuje skutečnému využívání systému a přínosu pro spotřebitele. Nicméně je třeba tyto přístupy vyvážit s uskutečněním investice na straně provozovatelů, a to z důvodu prodloužení doby návratnosti investice, zejména z hlediska financování a peněžních toků, kdy vyšší investice jsou realizovány na počátku, zatímco výnosy přicházejí později. To může zvýšit úvěrové riziko a vést k vyšším nákladům na kapitál nebo k neochotě financovat preventivní investice.

e)

Preventivním investicím mohou bránit také investiční limity uplatňované národními regulačními orgány a zpoždění při uznávání nákladů, a pokud existují, měly by být odstraněny. Pokud je uznání nákladů vázáno na konkrétní míru využití zařízení, může to preventivní investice výrazně demotivovat. Podobně, pokud jsou velké investiční projekty zahrnuty do regulační báze aktiv až po jejich úplném uvedení do provozu, může to vést k tomu, že se o nich vůbec nebude uvažovat, bude-li riziko spojené s jejich financováním příliš vysoké. Co se týká ročních investičních limitů, je to v přímém rozporu s větší investiční potřebou a nemusí být zohledněna skutečnost, že investovat dopředu může být efektivnější než čekat, až vznikne poptávka, jak bylo uvedeno výše.

Příklady některých postupů umožňujících preventivní investice:

Rakousko	Provozovatelé soustavy mají nárok na výnos již před uvedením projektu do provozu. Přirážka k výnosovým stropům umožňuje získat další zdroj výnosů.
Belgie	Provozovatelé soustavy mají nárok na výnos již před uvedením projektu do provozu, a to postupným zařazováním do regulační báze aktiv.
Dánsko	Preventivní investice realizovány na základě analýzy citlivosti v plánu rozvoje sítě a socioekonomické analýzy nákladů a přínosů. Riziková prémie u regulovaných příjmů na pokrytí ztrát v ojedinělých případech, kdy je zařízení nakonec nedostatečně využité / aktivum je uvízlé.
Německo	Provozovatelé distribuční soustavy provádějí také preventivní rozšiřování sítě, a to případ od případu. K odpisování uvízlých aktiv, pokud taková situace nastane, lze použít zvláštní odpisy. Zbytková rizika jsou kompenzována prémií za tržní riziko v rámci imputované míry návratnosti vlastního kapitálu. Přirážka k výnosovým stropům umožňuje získat další zdroj výnosů.
Irsko	Předběžné budování center pro obnovitelné zdroje určených provozovateli soustavy na základě očekávaných projektů, dostupné výrobní kapacity, dostupné kapacity nadřazené sítě nebo dalších faktorů. U těchto pilotních center se očekává, že budou provedeny preventivní investice (např. modernizace transformátorů v rozvodnách).
Portugalsko	Model TOTEX, nové investice předem zahrnuté do regulační báze aktiv vycházejí z plánu rozvoje sítě.
Švédsko	Půjčky na posílení soustavy (29): stát nese finanční riziko za část posílení soustavy, která není v počáteční fázi využita. Úvěr se splácí v poměru k jeho využití.

4.4   Vnímaná rizika a strategie jejich zmírňování

Výzvy

Vzhledem ke své povaze mohou být preventivní investice spojeny s různou mírou rizika. V případech, kdy je projekt sítě uveden do provozu a v rozporu s analýzou, která byla provedena při investici, se nezačne využívat, protože nevznikne očekávaná výroba nebo poptávka, může dojít k uvíznutí aktiv. Uvízlá aktiva mohou představovat vážné riziko, protože spotřebitelé budou prostřednictvím síťových sazeb platit ve svých účtech za elektřinu za investiční náklady, které jim nepřinášejí žádný užitek. Toto riziko je nicméně omezené, pokud je potřeba sítě prokázána různými scénáři, které odůvodňují, že připojení k síti bude s vysokou pravděpodobností požadováno, i když jinými uživateli sítě, než se původně předpokládalo. Takové omezené riziko bude často existovat v oblastech pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie, v oblastech pro síťovou a skladovací infrastrukturu nezbytnou pro integraci energie z obnovitelných zdrojů do elektrizační soustavy  (30) , v oblastech pro veřejně přístupnou infrastrukturu pro dobíjení elektrických vozidel podél sítě TEN-T (31), ve vznikajících nízkouhlíkových průmyslových centrech (včetně vodíkových zařízení) a v oblastech, kde jsou podporována koncentrovaná elektrifikační centra, jako jsou přístavy a městská centra, kde se ve velké míře prosazuje elektromobilita a elektrifikované vytápění a chlazení.

V neposlední řadě mohou být další rizika méně závažná, ale častější. Je možné, že uživatelé sítě očekávaní ve scénářích podají žádosti o připojení, ale trvá to déle, než se původně očekávalo. To vede k riziku, že některá síťová zařízení nebudou zpočátku dostatečně využívána.

Doporučení Komise

a)

Posouzení rizik je nezbytné a mělo by být provedeno ve fázi definice a analýzy scénáře. Národní regulační orgány nebo orgány členských států by měly stanovit jasná pravidla pro takové posuzování a provozovatelé soustavy by je měli důsledně uplatňovat. Rizika rozvoje sítě by měla být posuzována s ohledem na náklady a přínosy, které spotřebitelé vnímají, a s ohledem na alternativní hypotetické srovnávací scénáře, kdy síť nebude rozšířena v dostatečném předstihu, a tím dojde k nárůstu společenských nákladů obětované příležitosti. Investice by měly být podpořeny zahrnutím do předem stanovených scénářů.

b)

Rizika by se také mohla zmírnit dvoufázovým hodnocením velkých projektů rozvoje sítě. Takový přístup spočívá zaprvé v regulačním schválení nákladů na činnosti před výstavbou (tj. projektování a povolování) a zadruhé ve výstavbě, jakmile bude dále potvrzena dalším kolem plánu rozvoje sítě nebo jiným vývojem, včetně výsledků výběrových řízení na OZE. Kromě prevence utopených nákladů to umožňuje rychlejší výstavbu projektů s omezenými náklady.

c)

Členské státy mohou hrát roli při snižování rizika části investice v době, kdy jsou zařízení sítě využívána nedostatečně. Kromě již zmíněných upravených režimů návratnosti a upravených poplatků za připojení by využití dostupných veřejných finančních prostředků na financování investic mohlo zmírnit celkovou zátěž, kterou mají nést síťové sazby, a to v souladu se stávajícími právními předpisy, jakož i pravidly státní podpory a právními předpisy o hospodářské soutěži, jak je uvedeno v akčním plánu pro cenově dostupnou energii. Komise poskytne pokyny, jak bylo oznámeno v rámci akčního plánu pro cenově dostupnou energii a popsáno v oddíle 4.1 výše. Další možností by mohly být státní půjčky na rozvoj infrastruktury splácené podle skutečné míry využití zařízení, které by odložily splácení, přičemž riziko by nesl státní subjekt poskytující půjčku.

d)	V neposlední řadě by organizace ENTSO-E a subjekt EU DSO měly podporovat snižování rizika sdílením osvědčených postupů a navržením metodiky, jak provádět posouzení pravděpodobnosti pro vyhodnocení úrovně nejistoty u přípravy nových projektů.

5.    ZÁVĚRY

Aby preventivní investice mohly plně využít svůj potenciál, je třeba přizpůsobit stávající postupy od plánování sítě přes investice a schvalování nákladů až po stanovení poplatků za připojení. Proto Komise v těchto pokynech předkládá řadu doporučení provozovatelům přenosových a distribučních soustav, národním regulačním orgánům a členským státům (viz příloha pokynů).

Evropská komise bude i nadále podporovat rozvoj síťové infrastruktury na evropské, vnitrostátní i regionální úrovni, a to nákladově efektivním způsobem, aby byly splněny cíle v oblasti energetiky a klimatu. Balíček opatření pro evropské elektrizační soustavy, který byl oznámen v akčním plánu pro cenově dostupnou energii, bude usilovat o další zlepšení plánování přenosových a distribučních sítí, urychlení povolování, zlepšení sdílení nákladů, podporu inovací a dodavatelských řetězců. Evropská komise bude rovněž nadále pomáhat členským státům a zúčastněným stranám při hledání nejlepších možných způsobů financování síťové infrastruktury, včetně preventivních investic.

---

(1)  Viz historie vývoje evropské elektrizační soustavy, The 50 Year Success Story –

Evolution of a European Interconnected Grid (50 let úspěšného vývoje – Vývoj evropské propojené sítě), https://eepublicdownloads.entsoe.eu/clean-documents/pre2015/publications/ce/110422_UCPTE-UCTE_The50yearSuccessStory.pdf).

(2)  Zpráva sdružení Eurelectric Grids for Speed (https://powersummit2024.eurelectric.org/wp-content/uploads/2024/07/Grids-for-Speed_Report_FINAL_Clean.pdf).

(3)  Podle Wind Europe data (https://windeurope.org/newsroom/press-releases/immediate-actions-needed-to-unblock-grid-capacity-for-more-wind-energy/).

(4)  Zpráva IEA o elektrizačních soustavách a bezpečné transformaci energetiky, listopad 2023 (https://iea.blob.core.windows.net/assets/ea2ff609-8180-4312-8de9-494bcf21696d/ElectricityGridsandSecureEnergyTransitions.pdf).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/869 ze dne 30. května 2022, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, mění nařízení (ES) č. 715/2009, (EU) 2019/942 a (EU) 2019/943 a směrnice 2009/73/ES a (EU) 2019/944 a zrušuje nařízení (EU) č. 347/2013 (Úř. věst. L 152, 3.6.2022, s. 45).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou, ve znění nařízení (EU) 2024/1747 o zlepšení struktury trhu s elektřinou v Unii (Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 54).

(7)   https://circabc.europa.eu/ui/group/88886b79-cdea-4633-a933-8b191efb335b/library/ccd71133-eea2-4612-891b-5318a9f6f8a9.

(8)  Stanovisko ACER–CEER k preventivním investicím, březen 2024.

(9)  V březnu 2024 shromáždily ACER a CEER odpovědi do komplexního stanoviska (https://www.acer.europa.eu/sites/default/files/documents/Position%20Papers/ACER-CEER_Paper_anticipatory_investments.pdf).

(10)  Některé zúčastněné strany, včetně Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) (https://eepublicdownloads.blob.core.windows.net/public-cdn-container/clean-documents/Publications/Position%20papers%20and%20reports/2024/241201_entso-e_pp_anticipatory_investments.pdf), subjektu EU DSO (https://eudsoentity.eu/wp-content/uploads/2025/02/Paper-on-anticipatory-investment_FINAL-PDF.pdf), sdružení Eurelectric (https://www.eurelectric.org/wp-content/uploads/2024/06/how-can-dsos-rise-to-the-investments-challenge-implementing-anticipatory-investments.pdf) a organizace Regulatory Assistance Project (https://blueprint.raponline.org/deep-dive/revitalising-regulation-to-guide-anticipatory-investment/), vypracovaly podpůrná stanoviska.

(11)  Investice reagující na potřebu rekonstrukce sítě nebo na stávající žádosti o připojení.

(12)  Závěrečná zpráva Evropské komise / společnosti Trinomics: Investment needs of European energy infrastructure to enable a decarbonised economy, 2025 (Investiční potřeby evropské energetické infrastruktury pro dekarbonizované hospodářství, 2025) (https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/864c619c-e386-11ef-be2a-01aa75ed71a1/language-en?WT.mc_id=Searchresult&WT.ria_c=153343&WT.ria_f=8810&WT.ria_ev=search&WT.URL=https%3A%2F%2Fenergy.ec.europa.eu%2F).

(13)  Zpráva sdružení Eurelectric Grids for Speed předpovídá snížení celkových investičních potřeb, a tedy i systémových nákladů, o 18 %, pokud se uplatní inovativní strategie rozvoje, mimo jiné zohledňující preventivní investice (https://powersummit2024.eurelectric.org/grids-for-speed/).

(14)  Akční plán pro cenově dostupnou energii (COM(2025) 79 final) (EUR https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52025DC0079&qid=1741780110418).

(15)  Building the future transmission grid – Strategies to navigate supply chain challenges (Budování budoucí přenosové soustavy – strategie pro řešení problémů dodavatelského řetězce); IEA, únor 2025 (https://iea.blob.core.windows.net/assets/a688d0f5-a100-447f-91a1-50b7b0d8eaa1/BuildingtheFutureTransmissionGrid.pdf).

(16)  Například skotský provozovatel přenosových soustav (https://www.ssen-transmission.co.uk/news/news--views/2022/11/the-real-cost-of-having-insufficient-grid/) odhadl, že zákazníci by za dva a půl roku ušetřili až 750 milionů GBP, pokud by byla vybudována ekvivalentní kapacita sítě s náklady přibližně 25 milionů GBP ročně. Zpráva z roku 2022 vysvětluje, že v Rakousku jsou pro rok 2040 systémové náklady na nedostatečnou kapacitu sítě ve výši více než 1,5 miliardy EUR v porovnání s náklady na nadměrnou kapacitu sítě, které činí méně než 133 milionů EUR (https://oesterreichsenergie.at/fileadmin/user_upload/Oesterreichs_Energie/Publikationsdatenbank/Studien/2022/Frontier_AIT-OE-Wert_der_Stromverteilnetze-Policy_Paper-Langfassung-28012022.pdf).

(17)  K nim se připojí nově zřízená Evropská síť provozovatelů vodíkových sítí (ENNOH), jakmile bude mít příslušné kapacity.

(18)  Podle požadavků článků 51 a 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU („směrnice o elektřině“) (Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 125).

(19)  V návaznosti na poslední revizi nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou („nařízení o elektřině“) v roce 2024, která pověřuje regulační orgány nebo specializované orgány, aby každé dva roky prováděly posouzení potřeb flexibility, probíhá práce mezi provozovateli přenosových soustav, provozovateli distribučních soustav, agenturou ACER a Komisí. Příslušná metodika, která mimo jiné vysvětluje propojení s plánováním rozvoje sítě, by měla být přijata ve třetím čtvrtletí roku 2025.

(20)  Na základě vlastního výzkumu Komise.

(21)  Doporučení ACER/CEER k preventivním investicím (https://www.acer.europa.eu/news-and-events/news/acer-and-ceer-provide-recommendations-anticipatory-investments-accelerate-grid-expansion-energy-transition) a zpráva ACER o hodnocení investic, posuzování rizik a regulačních pobídkách pro projekty energetických sítí (https://acer.europa.eu/sites/default/files/documents/Publications/ACER_Report_Risks_Incentives.pdf).

(22)  V souladu s článkem 32 směrnice o elektřině nemusí provozovatelé distribučních soustav s méně než 100 000 zákazníky vypracovávat plány rozvoje sítě.

(23)  Postoj k preventivním investicím; ACER a CEER, březen 2024 (https://www.acer.europa.eu/sites/default/files/documents/Position%20Papers/ACER-CEER_Paper_anticipatory_investments.pdf).

(24)  Schéma Régional de Raccordement au Réseau des Énergies Renouvelables (https://www.doubs.gouv.fr/contenu/telechargement/39931/270753/file/S3RENR%20ET%20CAPACITES%20RESEAUX%20ENEDIS.pdf).

(25)  Zpráva Eurelectric Grids for speed uvádí roční investice do distribučních sítí ve výši přibližně 36 miliard EUR v roce 2023, zatímco investiční zpráva Komise očekává více než 44 miliard EUR ročně pouze do roku 2034 (příští víceletý finanční rámec) s rostoucí tendencí do roku 2040.

(26)  V souladu s článkem 19 nařízení (EU) 2019/943.

(27)  Pilotní projekt center pro obnovitelné zdroje – dokument pro rozhodnutí; CRU, listopad 2023 (https://cruie-live-96ca64acab2247eca8a850a7e54b-5b34f62.divio-media.com/documents/CRU2023131_Renewable_Hubs_Pilot_Decision_1.PDF).

(28)  Metodiky stanovování sazeb za přenos a distribuci elektřiny v Evropě; ACER, leden 2023 (https://www.acer.europa.eu/sites/default/files/documents/Publications/ACER_electricity_network_tariff_report.pdf).

(29)  Evropská komise schválila příslušné Rozhodnutí o státní podpoře SA.38918 (https://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases/255685/255685_1664987_53_2.pdf).

(30)  Určeno členskými státy v souladu se směrnicí o energii z obnovitelných zdrojů (EU) 2023/2413 (Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652 (Úř. věst. L, 2023/2413, 31.10.2023, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2023/2413/oj).

(31)  Nasazeno v souladu s nařízením TEN-T (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1679 ze dne 13. června 2024 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, o změně nařízení (EU) 2021/1153 a (EU) č. 913/2010 a o zrušení nařízení (EU) č. 1315/2013 (Úř. věst. L, 2024/1679, 28.6.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1679/oj).