EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 8.3.2024

COM(2024) 109 final

Doporučení pro

ROZHODNUTÍ RADY

o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Republikou San Marino o několika aspektech v oblasti správy hranic

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Souvislosti

Tímto doporučením Komise doporučuje, aby Rada i) zmocnila Komisi jako vyjednavače dohody k zahájení a vedení jednání o dohodě mezi Unií a Republikou San Marino, ii) stanovila směrnice pro vyjednavače a iii) jmenovala zvláštní výbor, s nímž musí být jednání konzultováno.

Republika San Marino je nezávislý svrchovaný stát, který má specifické vztahy se sousedním členským státem, Itálií, a to kvůli své zeměpisné poloze, malé velikosti a počtu obyvatel. San Marino je vnitrozemskou zemí obklopenou územím Itálie. Na území San Marina nejsou žádná mezinárodní letiště. Za určitých výjimečných okolností existuje vrtulníková letecká záchranná služba pro vážně nemocné nebo zraněné osoby, která zajišťuje spojení mezi nemocnicí v San Marinu a hlavními nemocnicemi v italském regionu Emilia-Romagna. San Marino má malé letiště, které umožňuje přistání a odlety ultralehkých a lehkých rekreačních letadel. Letadla přilétají především z Itálie. Ze zemí mimo schengenský prostor přilétá velmi malé procento letadel, která však před přistáním v San Marinu musela mít jednu nebo více zastávek v Itálii, kde se hraniční kontroly provádějí. Proto musí státní příslušníci třetích zemí do San Marina cestovat přes schengenský prostor, kde jsou podrobeni hraničním kontrolám ze strany státu Schengenu a musí plnit povinnosti týkající se vstupu do schengenského prostoru v souladu se schengenským acquis. Tato zvláštní zeměpisná situace a specifický vztah s Itálií z doby před založením Unie jsou důvodem „de facto“ neexistence systematických hraničních kontrol mezi Itálií na jedné straně a San Marinem na straně druhé, jak je běžně vyžadováno na vnějších hranicích států Schengenu 1 . San Marino v současné době nevydává státním příslušníkům třetích zemí ani žádná víza, protože cestující s vízovou povinností musí do San Marina projíždět přes Itálii, a proto musí o schengenské vízum požádat příslušné italské orgány.

•Odůvodnění a cíle návrhu

Cílem doporučení je poskytnout vhodný právní základ pro de facto absenci kontrol na vnějších hranicích mezi Itálií a San Marinem a jako kompenzační opatření zahrnout pravidla týkající se povolení k pobytu.

Nadcházející změny týkající se schengenského acquis rovněž vyžadují úpravy, zejména budoucí zprovoznění nových informačních systémů EU, včetně Systému vstupu/výstupu („EES“) 2 a Evropského systému pro cestovní informace a povolení („ETIAS“) 3 . Povolení k pobytu vydávaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí v současné době neumožňují jejich držitelům volně cestovat v schengenském prostoru. Zatímco státní příslušníci San Marina jsou od povinnosti registrace v EES a v ETIAS 4 osvobozeni, státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli sanmarinského povolení k pobytu při tranzitu přes území členských státy za účelem přístupu do svého místa pobytu v San Marinu, budou v EES zpravidla zaznamenáni při vstupu do schengenského prostoru (obvykle v Itálii). Jelikož by v EES nebyli zaznamenáni při opuštění schengenského prostoru při vstupu do San Marina, byli by v EES automaticky zaznamenáni jako osoby překračující délku oprávněného pobytu, pokud by jejich přítomnost překročila dobu oprávněného pobytu v schengenském prostoru. Překročení délky oprávněného pobytu by pak mělo na tyto státní příslušníky třetích zemí jednající v dobré víře negativní dopad, zejména pokud jde o jejich žádosti o schengenské vízum, cestovní povolení ETIAS, dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu.

Dále je cílem doporučení překlenout stávající nedostatek a dohodnout pro San Marino pravidla upravující vydávání povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí. Povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí v současné době nepodléhají žádnému ověření ze strany členských států, přičemž jejich držitelé mohou „de facto“ vstoupit do schengenského prostoru a volně se v něm pohybovat, aniž by měli platné schengenské vízum nebo cestovní povolení ETIAS.

Cílem této dohody by bylo zrušit hraniční kontroly osob a přiznat povolením k pobytu vydaným San Marinem státním příslušníkům třetích zemí platnost v rámci celého schengenského prostoru.

Dohoda by proto měla obsahovat ustanovení, že v případě, kdy státní příslušníci třetí země hodlají přicestovat přímo do San Marina, San Marino zajistí, aby se nejprve podrobili hraničním kontrolám prováděným Itálií.

Jejich osvobozením od povinnosti registrace v EES by se zabránilo tomu, aby státní příslušníci třetích zemí jednající v dobré víře, kteří jsou držiteli sanmarinského povolení k pobytu, byli v EES registrováni jako „osoby překračující délku oprávněného pobytu“. Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli sanmarinského povolení k pobytu, by měli bezvízový přístup do schengenského prostoru po dobu až 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů v souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie a byli by osvobozeni od povinnosti registrace v EES a od povinnosti být držitelem víza nebo cestovního povolení ETIAS pro vstup do schengenského prostoru a pobyt v něm.

Mají-li mít povolení k pobytu vydaná nebo prodloužená San Marinem účinek v celém schengenském prostoru, musí být zaručena vysoká úroveň bezpečnosti schengenského prostoru. San Marino by se proto v dohodě zavázalo k tomu, že vydání, prodloužení nebo odnětí sanmarinského povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí bude podmíněno posouzením bezpečnosti, které provede Itálie. Itálie by závazné posouzení bezpečnosti provedla předtím, než může San Marino vydat nebo prodloužit tato povolení k pobytu, zejména kontrolou v příslušných unijních, vnitrostátních a mezinárodních databázích, včetně kontrol zajišťujících dodržování a účinnost omezujících opatření EU. Na základě kladného stanoviska vydaného ve stanovené lhůtě by San Marino vydalo nebo prodloužilo povolení k pobytu podle jednotného vzoru stanoveného nařízením Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí 5 , a Itálie by provedla všechny nezbytné operace ve Vízovém informačním systému 6 . Záporné stanovisko vydané Itálií by vedlo k tomu, že San Marino zamítne nebo stáhne žádost o povolení k pobytu nebo žádost o prodloužení povolení k pobytu. Itálie by musela oznamovat povolení k pobytu vydaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí v souladu s Schengenským hraničním kodexem (článek 39), aby tato povolení měla účinek v celém schengenském prostoru.

Zamýšlená dohoda by měla stanovit pravidla vyžadující, aby povolení k pobytu již vydaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí v době vstupu dohody v platnost byla nahrazena povoleními k pobytu vydanými v souladu s dohodou ve lhůtě dvou let od vstupu dohody v platnost. Dohoda by měla stanovit, že stávající povolení k pobytu vydaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí jsou oznámena Itálii, aby mohla provést kontroly v příslušných databázích a v případě potřeby požádat San Marino o odnětí těchto povolení z důvodů veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti.

Zamýšlená dohoda by měla stanovit hodnotící mechanismus. Dohoda by rovněž měla vymezit způsoby spolupráce mezi Itálií a San Marinem při vydávání nebo prodlužování povolení k pobytu, jakož i pravidla pro opravné prostředky proti rozhodnutím přijatým San Marinem na základě záporného stanoviska Itálie.

Zamýšlená dohoda by měla navíc stanovit, že nabytí a zachování práva pobytu v San Marinu bude podmíněno existencí skutečného vztahu se San Marinem, který bude zjištěn na základě skutečné a pravidelné fyzické přítomnosti po přiměřenou dobu a dalších objektivních a ověřitelných kritérií s výjimkou investic do hospodářství nebo nemovitostí v San Marinu, nebo předem stanovených finančních plateb sanmarinským orgánům.

Zamýšlená dohoda by měla stanovit pravidla pro výměnu informací mezi donucovacími orgány San Marina a Itálie, včetně informací o rejstříku trestů a informací o hledaných a pohřešovaných osobách a předmětech, a to jak na žádost, tak spontánně, pokud je to důležité pro prevenci, odhalování nebo vyšetřování trestné činnosti v San Marinu nebo Itálii, záruky před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.

Kromě toho by v zájmu zajištění vysoké úrovně bezpečnosti a důvěry měla zamýšlená dohoda obsahovat pravidla umožňující přeshraniční operativní spolupráci, jako je přeshraniční sledování, přeshraniční pronásledování osob podezřelých z trestné činnosti, organizování společných hlídek a jiných společných operací. Taktéž by měla existovat pravidla umožňující provádění posílených policejních kontrol v oblastech poblíž pozemní hranice mezi schengenským prostorem a územím San Marina, a to jak pro účely vymáhání práva, tak pro účely migrace.

Pokud jde o osoby, které jsou v EES registrovány a u nichž se nesprávně předpokládá, že se jedná o turisty „překračující oprávněnou délku pobytu“, tj. státní příslušníky třetích zemí s vízovou povinností nebo osvobozené od vízové povinnosti a registrované v EES při vstupu do schengenského prostoru, jejichž pobyt na území San Marina se automaticky počítá jako pobyt v schengenském prostoru z důvodu neprovádění hraničních kontrol, měla by zamýšlená dohoda stanovit, že s výjimkou rezidentů San Marina se doba strávená v San Marinu pro účely výpočtu oprávněného pobytu započítává jako doba strávená v schengenském prostoru.

Kromě toho by zamýšlená dohoda měla rovněž stanovit, že v případě, že San Marino bude v budoucnu vydávat krátkodobá nebo dlouhodobá víza státním příslušníkům třetích zemí, bude třeba dohodu odpovídajícím způsobem revidovat.

Zamýšlená dohoda by měla stanovit mechanismus, na jehož základě se budoucí relevantní vývoj práva Unie v případě potřeby zohlední při úpravách dohody. Zamýšlená dohoda by měla obsahovat také ustanovení, podle něhož může Unie v případě, že k takové úpravě nedojde, dohodu ukončit.

Vztah ke stávajícím nebo budoucím dohodám Unie 

V prosinci 2023 EU a San Marino dokončily jednání o dohodě o přidružení, která povede k tomu, že San Marino bude uplatňovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES 7 na občany Unie a jejich rodinné příslušníky, včetně státních příslušníků třetích zemí. Otázky, na které by se případně mohlo vztahovat toto doporučení, však nespadají do oblasti působnosti jednání o dohodě o přidružení.  

Uzavření dohody o přidružení nyní podléhá vnitřním postupům obou stran. Jakmile bude dohoda o přidružení uzavřena a vstoupí v platnost, státní příslušníci třetí země, kteří jsou rodinní příslušníci občanů Unie, na něž se vztahuje směrnice 2004/38/ES a jsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38/ES vydané San Marinem, by byli osvobozeni od povinnosti registrace v EES 8 , v ETIAS 9 a být držiteli víza 10 . V důsledku toho by se ustanovení nařízení o EES týkající se výpočtu délky oprávněného pobytu a vydávání výstražných upozornění pro členské státy po skončení oprávněného pobytu nevztahovala na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občana Unie, na něž se vztahuje směrnice 2004/38/ES a kteří nejsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38/ES. Podobně by rodinní příslušníci státních příslušníků San Marina, na které by se vztahovala směrnice 2004/38/ES, spadali do oblasti působnosti příslušného acquis EU vztahujícího se na rodinné příslušníky státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé.

S ohledem na výše uvedené by se po vstupu dohody o přidružení v platnost ustanovení zamýšlené dohody použitelná na vydávání povolení k pobytu ze strany San Marina státním příslušníkům třetích zemí neměla vztahovat na rodinné příslušníky občanů Unie, na něž se vztahuje směrnice 2004/38/ES. 

Na druhé straně, pokud by dohoda zamýšlená tímto doporučením vstoupila v platnost dříve než dohoda o přidružení, vztahovala by se zamýšlená dohoda na rodinné příslušníky občana Unie, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, dokud dohoda o přidružení nezačne platit.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD A PROPORCIONALITA

Právním základem tohoto doporučení je čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU.

Finální hmotněprávní základ pro podpis a uzavření nové dohody lze s ohledem na její obsah určit až na konci jednání.

Unie má pravomoc uzavřít tuto mezinárodní dohodu se San Marinem o aspektech správy hranic, na něž se vztahuje toto doporučení, včetně udělování povolení k pobytu vydaných San Marinem státním příslušníkům třetích zemí s účinkem v celém schengenském prostoru.

Tato zamýšlená dohoda je nezbytná k vyřešení problémů s nesprávně předpokládaným překročením oprávněné délky pobytu a k odstranění zjištěných bezpečnostních nedostatků. Zamýšlená dohoda nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení daných cílů, neboť jich nemohou dosáhnout samotné členské státy.

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Vzhledem k tomu, že se bude jednat o novou dohodu, nebylo možno provést hodnocení stávajících nástrojů ani kontrolu jejich účelnosti. Ke sjednání této dohody se nevyžaduje posouzení dopadů.

4.PLÁNY PROVÁDĚNÍ A ZPŮSOBY MONITOROVÁNÍ, HODNOCENÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Komise zajistí, aby provádění dohody bylo řádně monitorováno. 

Doporučení pro

ROZHODNUTÍ RADY

o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Republikou San Marino o několika aspektech v oblasti správy hranic

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 218 odst. 3 a 4 této smlouvy,  

s ohledem na doporučení Evropské komise, 

vzhledem k těmto důvodům: 

(1)Má se za to, že je nezbytná dohoda, která poskytne právní základ pro neprovádění hraničních kontrol mezi Itálií a San Marinem.

(2)Vzhledem k zeměpisné blízkosti San Marina a jeho hospodářské provázanosti s Unií se jeví jako přínosné takovou dohodu uzavřít.

(3)Musí být zajištěno spravedlivé zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k pobytu vydaných San Marinem, na vnějších hranicích Unie.

(4)Vydání takových povolení k pobytu San Marinem musí být podmíněno závazným stanoviskem Itálie na základě jejího posouzení bezpečnosti.

(5)Dohoda by měla umožnit uzavření prováděcích správních ujednání operativní povahy mezi Itálií a San Marinem v záležitostech, na něž se bude dohoda vztahovat, pokud jsou jejich ustanovení v souladu s ustanoveními dohody a s právem Unie.

(6)Měla by proto být zahájena jednání s cílem uzavřít dohodu mezi Evropskou unií na jedné straně a San Marinem na straně druhé. Komise by měla být jmenována vyjednavačem Unie,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Komise se zmocňuje, aby jménem Unie sjednala dohodu s Republikou San Marino o několika aspektech v oblasti správy hranic. 

Článek 2

Směrnice pro jednání jsou uvedeny v příloze.

Článek 3

Jednání se povedou v konzultaci s [název zvláštního výboru vloží Rada].

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Komisi. 

V Bruselu dne

(1)    Viz také Convenzione di Amicizia e di buon vicinato tra l’Italia e San Marino del 31 marzo 1939, podepsaná v Římě dne 31. března 1939, a její změny.

(2)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 ze dne 30. listopadu 2017, kterým se zřizuje Systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí překračující vnější hranice členských států, kterým se stanoví podmínky přístupu do systému EES pro účely vymáhání práva a kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 767/2008 a (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. L 327, 9.12.2017, s. 20), čl. 2 odst. 3 písm. f) („nařízení o EES“).

(3)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L 236, 19.9.2018, s. 1), čl. 2 odst. 2 písm. d) („nařízení o ETIAS“).

(4)    Na základě čl. 2 odst. 3 písm. f) nařízení o EES a čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení o ETIAS.

(5)    Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1).

(6)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně informací o krátkodobých vízech, dlouhodobých vízech a povoleních k pobytu mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60).

(7)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků se volně pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).

(8)    Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení o EES.

(9)    Ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení o ETIAS.

(10)    Čl. 5 odst. 2 směrnice 2004/38/ES.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 8.3.2024

COM(2024) 109 final

PŘÍLOHA

Doporučení pro rozhodnutí Rady

o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Republikou San Marino o několika aspektech v oblasti správy hranic

PŘÍLOHA

SMĚRNICE PRO JEDNÁNÍ O DOHODĚ MEZI

Evropskou unií a Republikou San Marino o několika aspektech v oblasti správy hranic

I. Účel a oblast působnosti dohody

1.Účelem dohody je i) poskytnout vhodný právní základ pro neprovádění hraničních kontrol mezi Itálií a San Marinem; ii) zavést právní řešení týkající se důsledků připravovaného zprovoznění nových informačních systémů EU, včetně Systému vstupu/výstupu (EES) 1 a Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) 2 , s ohledem na zvláštní zeměpisnou polohu San Marina a jeho specifický vztah k Itálii; iii) zlepšit bezpečnost a důvěru, pokud jde o povolení k pobytu vydávaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí.

2.Oblast působnosti dohody zahrnuje pravidla týkající se správy hranic mezi Itálií a San Marinem pro účely popsané v odstavci 1 této přílohy, jakož i související a nezbytné záruky.

II. Obsah dohody

Obecné zásady

3.Zamýšlenou dohodou mezi Unií a San Marinem by neměly být dotčeny otázky svrchovanosti a jurisdikce.

4.Zamýšlená dohoda mezi Unií a San Marinem by měla být sjednána při plném respektování územní celistvosti jejích členských států, jak je zaručeno v čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.

5.Dohoda by neměla bránit uzavření prováděcích správních ujednání operativní povahy mezi Itálií a San Marinem v záležitostech, na něž se bude dohoda vztahovat, pokud jsou jejich ustanovení v souladu s ustanoveními dohody a s právem Unie.

Základ spolupráce

6.Základními prvky zamýšleného vztahu by mělo být dodržování a ochrana lidských práv a základních svobod, demokratických zásad, právního státu včetně trvalého závazku San Marina dodržovat Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP).

7.S ohledem na význam toků údajů by dohoda měla potvrdit závazek stran zajistit vysokou úroveň ochrany osobních údajů a na základě dynamického sladění plně dodržovat pravidla Unie pro ochranu osobních údajů, včetně nařízení (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a směrnice (EU) 2016/680 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů, jakož i jejich výklad a dohled na ně ze strany Evropského sboru pro ochranu osobních údajů a Soudního dvora Evropské unie.

Pohyb osob

8.Podle dohody by strany měly zajistit, aby jejich právní předpisy umožňovaly překračovat hranice mezi schengenským prostorem a San Marinem bez kontrol na hraničním přechodu a aby povolení k pobytu vydaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí měla účinek v celém schengenském prostoru. Dohoda by neměla upravovat účast San Marina na schengenském acquis ani jeho přidružení za účelem provádění, uplatňování a rozvoje tohoto acquis. Orgány San Marina by neměly mít přístup k databázím, které jsou podle práva Unie vyhrazeny členským státům nebo zemím přidruženým k schengenskému nebo dublinskému acquis.

9.Dohoda by měla stanovit, že v případě, kdy státní příslušníci třetí země hodlají přicestovat přímo do San Marina, San Marino zajistí, aby se nejprve podrobili hraničním kontrolám prováděným Itálií.

10.Dohoda by měla stanovit, že státní příslušníci třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v San Marinu, mají bezvízový přístup do schengenského prostoru po dobu až 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů v souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie a budou osvobozeni od požadavků podle nařízení o EES a nařízení o ETIAS. Státní příslušníci třetích zemí oprávněně pobývající v Unii by rovněž měli mít možnost využívat výhod rovnocenného zjednodušení v San Marinu.

11.Odstranění právní povinnosti provádět hraniční kontroly osob při překračování hranic mezi územím San Marina a schengenským prostorem vyžaduje jako podmínku komplexní záruky za účelem ochrany bezpečnosti a integrity schengenského prostoru.

12.Pokud jde o záruky:

[Povolení k pobytu]

a)Dohoda by měla stanovit, že nabytí a zachování práva na pobyt v San Marinu bude podmíněno existencí skutečného vztahu s San Marinem, který bude zjištěn na základě skutečné a pravidelné fyzické přítomnosti po přiměřenou dobu a dalších objektivních a ověřitelných kritérií k vyloučení investic do hospodářství a nemovitostí v San Marinu, nebo předem stanovených finančních plateb sanmarinským orgánům.

b)Dohoda by měla stanovit, že San Marino se zavazuje vydávat nebo prodlužovat povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí pouze na základě kladného stanoviska Itálie vydaného ve stanovené lhůtě. Itálie by měla pravomoc vydat závazné stanovisko na základě svého posouzení bezpečnosti, zejména na základě kontrol ve vnitrostátních databázích nebo databázích Unie, včetně omezujících opatření EU, před vydáním nebo prodloužením povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí platného pro San Marino na základě žádosti sanmarinských orgánů pro osoby, které splňují příslušné podmínky podle práva použitelného na území San Marina, a za předpokladu, že je splněna podmínka stanovená v písmenu a) tohoto odstavce. Dohoda by měla stanovit, že povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí se vydávají v jednotném formátu a jsou jasně označena jako platná pro San Marino a že Itálie je musí podle článku 39 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob 3 , oznámit Komisi.

c)Dohoda by měla stanovit, že San Marino odejme povolení k pobytu vydaná státním příslušníkům třetích zemí na žádost Itálie na základě posouzení bezpečnosti provedeného Itálií, zejména kontrol ve vnitrostátních databázích nebo databázích Unie, včetně omezujících opatření EU. San Marino by o tom mělo neprodleně informovat Itálii.

d)Pokud San Marino odejme povolení k pobytu vydané státnímu příslušníkovi třetí země z vlastního podnětu, mělo by o tom neprodleně informovat Itálii.

e)Dohoda by měla stanovit, že vydání nebo prodloužení platnosti povolení k pobytu pro státního příslušníka třetí země platného pro San Marino by nemělo členskému státu ukládat povinnost odstranit záznam pro účely odepření vstupu ze Schengenského informačního systému.

f)Dohoda by měla stanovit, že povolení k pobytu již vydaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí, kteří v době vstupu dohody v platnost oprávněně pobývají v San Marinu, se nahradí povoleními k pobytu vydanými v souladu s dohodou ve lhůtě dvou let od vstupu dohody v platnost. Dohoda by měla stanovit, že stávající povolení k pobytu vydaná San Marinem státním příslušníkům třetích zemí jsou oznámena Itálii, která by měla provést kontroly v příslušných vnitrostátních databázích a databázích Unie a může příslušné orgány v San Marinu požádat o odnětí těchto povolení z důvodů veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. V takovém případě by se San Marino zavázalo k odnětí povolení k pobytu.

[Víza]

g)Dohoda by měla rovněž stanovit, že v případě, že San Marino bude v budoucnu vydávat krátkodobá nebo dlouhodobá víza státním příslušníkům třetích zemí, bude třeba dohodu odpovídajícím způsobem revidovat.

[Státní příslušníci třetích zemí, kteří nejsou rezidenty]

h)Dohoda by měla stanovit, že s výjimkou rezidentů v San Marinu se doba strávená státními příslušníky třetích zemí v San Marinu pro účely výpočtu oprávněného pobytu v schengenském prostoru započítává jako doba strávená v schengenském prostoru.

13.S výhradou vstupu v platnost dohody se San Marinem, na základě které San Marino uplatňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES 4 , by se ustanovení uvedená v bodě 12 neměla vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, na které se vztahuje směrnice 2004/38/ES.

14.Dohoda by měla stanovit pravidla pro výměnu informací mezi donucovacími orgány San Marina a Itálií, včetně informací o rejstříku trestů a informací o hledaných a pohřešovaných osobách a předmětech, a to jak na žádost, tak z vlastního podnětu, pokud je to důležité pro prevenci, odhalování nebo vyšetřování trestné činnosti v San Marinu nebo Itálii, záruky před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.

15.Kromě toho by v zájmu zajištění vysoké úrovně bezpečnosti a důvěry měla dohoda obsahovat pravidla umožňující přeshraniční operativní spolupráci, jako je přeshraniční sledování, přeshraniční pronásledování osob podezřelých z trestné činnosti, organizování společných hlídek a jiných společných operací. Taktéž by měla existovat pravidla umožňující provádění posílených policejních kontrol v oblastech poblíž pozemní hranice mezi schengenským prostorem a územím San Marina, a to jak pro účely vymáhání práva, tak pro účely migrace.

16.Dohoda by měla stanovit mechanismus, na jehož základě se budoucí relevantní vývoj práva Unie v případě potřeby promítne do úprav dohody. Dohoda by měla obsahovat také ustanovení, podle něhož může Unie dohodu ukončit v případě, že k takové úpravě nedojde.

17.Dohoda by měla stanovit hodnotící mechanismus pro její provádění.

18.Dohoda by měla stanovit, že Unie může jednostranně pozastavit uplatňování veškerých ustanovení týkajících se pohybu osob mezi Unií a San Marinem v případě nedodržení záruk stanovených v dohodě.

Institucionální ustanovení

19.Dohoda by měla umožnit její pravidelný přezkum.

20.Dohoda by měla být uzavřena na dobu neurčitou a mohla by být na žádost kterékoli ze stran ukončena, přičemž druhá strana je vyrozuměna tři měsíce předem. V takovém případě by bylo třeba zavést hraniční kontroly mezi Itálií a San Marinem.

21.Aby bylo zajištěno řádné fungování dohody, měla by stanovit účinná a účelná opatření pro její řízení, dohled, provádění a přezkum, jakož i pro řešení sporů a vymáhání, při plném respektování autonomie příslušných právních řádů stran.

22.Dohoda by měla stanovit možnost autonomních opatření, včetně pozastavení uplatňování dohody, jakož i všech doplňujících dohod, a to zcela nebo zčásti, v případě porušení podstatných prvků.

23.Dohoda by měla zřídit řídicí orgán, který by byl odpovědný za řízení a dohled na provádění a fungování dohody a usnadňoval by řešení sporů. Tento orgán by měl přijímat rozhodnutí a vydávat doporučení týkající se jejího vývoje. Řídicí orgán by měl sestávat ze zástupců stran na odpovídající úrovni, měl by přijímat rozhodnutí na základě vzájemné dohody a zasedat tak často, jak to bude nezbytné k plnění jeho úkolů. V případě potřeby by tento orgán mohl zřídit rovněž specializované podvýbory, aby mu byly při plnění jeho úkolů nápomocny.

24.Dohoda by měla zahrnovat vhodná ujednání pro řešení sporů nezávislým rozhodčím tribunálem, jehož rozhodnutí jsou pro strany závazná, a pro vymáhání, včetně ustanovení o urychleném řešení problémů.

25.Dohoda by měla stanovit, že je-li v souvislosti se sporem vznesena otázka výkladu práva Unie, na což může rovněž poukázat každá ze stran, měl by rozhodčí tribunál postoupit tuto otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) jakožto jedinému rozhodci ve věci práva Unie, aby vydal závazné rozhodnutí. Rozhodčí tribunál by měl spor rozhodnout v souladu s rozhodnutím vydaným SDEU.

26.Dohoda by měla stanovit, že pokud strana nepřijme opatření nezbytná k dosažení souladu se závazným řešením sporu v přiměřené lhůtě, byla by druhá strana oprávněna požádat o finanční vyrovnání nebo přijmout přiměřená a dočasná opatření, včetně pozastavení plnění svých povinností v oblasti působnosti dohody.

27.Dohoda by měla stanovit, že v případě, že jedna strana údajně neplní své povinnosti vyplývající z dohody, měla by být druhá strana oprávněna přijmout prozatímní nápravná opatření, včetně pozastavení části nebo celé dohody, která jsou přiměřená údajnému neplnění a souvisejícímu hospodářskému a společenskému dopadu, za předpokladu, že tato strana zahájí postup řešení sporů ohledně údajného porušení.

28.Dohoda, která by měla být stejně závazná ve všech úředních jazycích Unie, by měla obsahovat příslušné ustanovení o jazycích.

(1)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 ze dne 30. listopadu 2017, kterým se zřizuje Systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí překračující vnější hranice členských států, kterým se stanoví podmínky přístupu do systému EES pro účely vymáhání práva a kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 767/2008 a (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. L 327, 9.12.2017, s. 20) („nařízení o EES“).

(2)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L 236, 19.9.2018, s. 1) („nařízení o ETIAS“).

(3)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 077, 23.3.2016, s. 1).

(4)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků se volně pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).