(1)

Tvrzení, že produkty jsou „zelené“ a udržitelné, se stalo faktorem konkurenceschopnosti, přičemž zelené produkty zaznamenávají vzhledem k rostoucímu zájmu spotřebitelů větší růst než standardní výrobky. Pokud by zboží a služby nabízené a nakupované na vnitřním trhu nebyly tak šetrné k životnímu prostředí, jak je prezentováno, vedlo by to ke klamání spotřebitelů, omezovalo by to ekologickou transformaci a bránilo by to snižování negativních dopadů na životní prostředí. Potenciál zelených trhů není plně využit. Různé požadavky uložené vnitrostátními právními předpisy nebo soukromými iniciativami upravujícími environmentální tvrzení vytvářejí pro podniky zátěž v přeshraničním obchodování, protože v každé zemi musí splňovat jiné požadavky. To ovlivňuje jejich schopnost působit na vnitřním trhu a využívat jeho výhod. Zároveň mají účastníci trhu potíže s identifikací spolehlivých environmentálních tvrzení a s optimálním rozhodováním o nákupech na vnitřním trhu. Vzhledem k tomu, že se na trhu šíří různé značky a metody výpočtu, je pro spotřebitele, podniky, investory a zúčastněné strany obtížné zjistit, zda jsou tvrzení důvěryhodná. [pozm. návrh 1]

(2)

Pokud nejsou environmentální tvrzení spolehlivá, srovnatelná a ověřitelná, nemohou spotřebitelé a další účastníci trhu plně využívat svá nákupní rozhodnutí k odměňování lepšího environmentálního profilu. Podobně nedostatek spolehlivých, srovnatelných a ověřitelných informací brání pobídkám k optimalizaci environmentálního profilu, která by obvykle šla ruku v ruce s úsporami z důvodu vyšší účinnosti a úsporami nákladů i pro společnosti napříč dodavatelským řetězcem. Tyto důsledky ještě zhoršuje neexistence společného referenčního rámce na celém vnitřním trhu a z toho plynoucí nejasnosti.

(3)

Pro uživatele environmentálních informací (spotřebitele, podniky, investory, veřejnou správu, nevládní organizace), které jsou zahrnuty do environmentálních tvrzení, vede nedostatek spolehlivosti, srovnatelnosti a ověřitelnosti k problému důvěry v environmentální informace a k nejasnostem při interpretaci různorodých a protichůdných sdělení. To škodí spotřebitelům a dalším účastníkům trhu, protože si mohou vybrat produkt nebo obchodní transakci místo jiných alternativ na základě zavádějících informací.

(4)

Je proto nutné dále harmonizovat právní úpravu environmentálních tvrzení. Tato harmonizace posílí trh s udržitelnějšími produkty a obchodníky tím, že zabrání roztříštěnosti trhu v důsledku rozdílných vnitrostátních přístupů. Stanoví také referenční kritérium, které může být hnací silou celosvětového přechodu ke spravedlivému klimaticky neutrálnímu oběhovému hospodářství, jež bude účinně využívat zdroje (2).

(5)

Podrobná pravidla Unie týkající se dokládání výslovných environmentálních tvrzení, která se budou v oblasti komunikace mezi podniky a spotřebiteli vztahovat na společnosti působící na trhu Unie, přispějí k ekologické transformaci na oběhové, klimaticky neutrální a čisté hospodářství v Unii , které respektuje planetární meze, tím, že spotřebitelům umožní přijímat informovaná nákupní rozhodnutí, a pomohou vytvořit rovné podmínky pro hospodářské subjekty, které taková tvrzení uvádějí , a podporují udržitelnou spotřebu . [pozm. návrh 2]

(6)

Regulační rámec pro environmentální tvrzení je jedním z opatření navržených Komisí k provedení Zelené dohody pro Evropu (3), která uznává, že spolehlivé, srovnatelné a ověřitelné informace hrají důležitou roli v tom, že umožňují kupujícím činit udržitelnější rozhodnutí a snižují riziko „lakování nazeleno“, a zahrnuje závazky ke zvýšení regulačního i neregulačního úsilí v boji proti nepravdivým environmentálním tvrzením. Společně s dalšími příslušnými regulačními rámci Unie, včetně návrhu směrnice o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci (4), kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (5), kterou má tento návrh doplnit jako lex specialis , zavádí jasný režim pro environmentální tvrzení, včetně environmentálních značek. [pozm. návrh 3]

(7)

Tato směrnice je součástí souboru vzájemně propojených iniciativ, jejichž cílem je vytvořit pevný a soudržný rámec pro výrobkovou politiku, díky němuž se ekologicky udržitelné produkty a obchodní modely stanou normou, a nikoli výjimkou, a  zajistit, aby tvrzení, které pouze odráží běžnou praxi, nemohlo být zákazníkům sdělováno jako udržitelné, a to s cílem změnit spotřební návyky tak, aby v první řadě nevznikal žádný odpad. Směrnici doplňují mimo jiné zásahy týkající se oběhového designu produktů, podpory nových obchodních modelů a stanovení minimálních požadavků, aby se zabránilo uvádění produktů škodlivých pro životní prostředí na trh EU, a to prostřednictvím návrhu nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (6). [pozm. návrh 4]

(8)

Měly by být uznány specifické potřeby jednotlivých hospodářských odvětví, a proto by se tato směrnice měla vztahovat na dobrovolná výslovná environmentální tvrzení a systémy environmentálního značení, které nejsou upraveny žádným jiným právním aktem Unie, pokud jde o jejich dokládání, sdělování nebo ověřování. Tato směrnice by se proto neměla vztahovat na výslovná environmentální tvrzení, pro která právní předpisy Unie stanoví zvláštní pravidla, včetně metodických rámců, pravidel posuzování nebo evidence, pokud jde o měření a výpočet environmentálních dopadů, environmentálních aspektů nebo environmentálního profilu produktů nebo obchodníků, nebo poskytování povinných a nepovinných informací spotřebitelům o environmentálním profilu produktů a obchodníků nebo poskytování informací o udržitelnosti zahrnujících sdělení nebo prohlášení, která mohou být podle pravidel Unie povinná nebo dobrovolná.

(9)

V kontextu Zelené dohody pro Evropu, strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ a Strategie v oblasti biologické rozmanitosti a v souladu s cílem začít do roku 2030 využívat 25 % zemědělské půdy EU k ekologickému zemědělství a dosáhnout výrazného nárůstu ekologické akvakultury a s Akčním plánem pro podporu ekologické produkce (COM(2021)0141) je třeba ekologické zemědělství a ekologickou produkci dále rozvíjet. Pokud jde o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 (7), neměla by se tato směrnice vztahovat na environmentální tvrzení na produktech s ekologickou certifikací doložená na základě uvedeného nařízení, která se týkají například používání pesticidů, hnojiv a antimikrobiálních látek nebo například pozitivních dopadů ekologického zemědělství na biologickou rozmanitost, půdu nebo vodu (8). Systém označování ekologických produktů má také pozitivní dopad na biologickou rozmanitost a pozitivní sociální dopad , vytváří pracovní místa a přitahuje mladé zemědělce. Jeho hodnotu uznávají i spotřebitelé. V souladu s nařízením (EU) 2018/848 se výrazy „bio“ a „eko“ a jejich odvozeniny, ať už samostatně, nebo v kombinaci, smí v Unii používat pouze pro produkty, jejich složky nebo krmné suroviny, které spadají do oblasti působnosti uvedeného nařízení, pokud byly vyrobeny v souladu s nařízením (EU) 2018/848. Aby se například bavlna mohla nazývat „eko“, musí být certifikována jako ekologická, protože spadá do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/848. Naopak, pokud se mycí prostředek do myčky nádobí nazývá „eko“, nespadá do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/848 a místo toho se řídí ustanoveními směrnice 2005/29/ES. [pozm. návrh 5]

(9a)

V kontextu Zelené dohody pro Evropu, Akčního plánu EU pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy (COM(2021)0400), Evropské strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek (COM(2020)0667) a Strategického přístupu Evropské unie k léčivým přípravkům v životním prostředí (COM(2019)0128) hraje zdravotnictví významnou roli při řešení otázky snižování znečištění životního prostředí. V této souvislosti je nezbytné vytvořit řádný regulační rámec pro používání environmentálních tvrzení týkajících se udržitelnosti, biologické rozložitelnosti, oběhového hospodářství a původu složek výrobku, a to jak pro léčivé přípravky v souladu se směrnicí 2001/83/ES, tak pro zdravotnické prostředky v souladu s nařízením (EU) 2017/745, a to za účelem motivování společností, aby přispívaly k plnění environmentálních cílů, a zaručení spolehlivé komunikace se spotřebiteli. [pozm. návrh 6]

(10)

Kromě toho se tato směrnice nevztahuje na informace o udržitelnosti zahrnující sdělení nebo prohlášení, která mohou být povinná nebo dobrovolná podle pravidel Unie nebo vnitrostátních pravidel pro finanční služby, jako jsou pravidla týkající se bankovnictví, úvěrů, pojištění a zajištění, zaměstnaneckých nebo osobních důchodů, cenných papírů, investičních fondů, investičních podniků, platebního styku, správy portfolia a investičního poradenství, včetně služeb uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36 (9), jakož i vypořádacích a zúčtovacích činností a poradenských, zprostředkovatelských a jiných pomocných finančních služeb, včetně norem nebo systémů certifikace týkajících se těchto finančních služeb.

(11)

Tato směrnice by se dále neměla vztahovat na environmentální informace vykazované podniky, které povinně nebo dobrovolně používají evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti v souladu se směrnicí 2013/34/EU (10), a na informace o udržitelnosti vykazované dobrovolně podniky definovanými v čl. 3 odst. 1, 2 nebo 3 této směrnice, pokud jsou tyto informace vykazovány v souladu se standardy uvedenými v článku 29b nebo 29c směrnice 2013/34/EU nebo v souladu s jinými mezinárodními, evropskými nebo vnitrostátními standardy nebo pokyny pro podávání zpráv o udržitelnosti.

(12)

Pravidla této směrnice by se neměla vztahovat na nabídky nákupu zboží nebo přijímání služeb, které jsou podmíněny splněním environmentálních kritérií stanovených prodávajícím nebo poskytovatelem služeb, ani na nabídky, při nichž spotřebitelé při splnění takových kritérií obdrží výhodnější smluvní podmínky nebo ceny, například na takzvané zelené půjčky, pojištění zelené domácnosti nebo produkty finančních služeb s podobnými odměnami za environmentální opatření nebo chování.

(13)

V případě, že budoucí právní předpisy Unie stanoví pravidla pro environmentální tvrzení, environmentální značky nebo pro posuzování či sdělování environmentálních dopadů, environmentálních aspektů nebo environmentálního profilu některých produktů nebo obchodníků v konkrétních odvětvích, například oznámená iniciativa „Count Emissions EU“, připravovaný návrh Komise o legislativním rámci pro udržitelný potravinový systém Unie, nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (11) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 (12) , měla by se na daná výslovná environmentální tvrzení použít tato pravidla namísto pravidel stanovených v této směrnici. [pozm. návrh 7]

(14)

Návrh směrnice o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci, který mění směrnici 2005/29/ES, stanoví řadu konkrétních požadavků na environmentální tvrzení a zakazuje obecná environmentální tvrzení, která nejsou založena na uznávaných vynikajících environmentálních profilech relevantních pro dané tvrzení. Příklady takových obecných environmentálních tvrzení jsou „ environmentálně šetrné“, „ ekologicky šetrné“, „eko“, „zelené“, „přátelské k přírodě“, „ekologické“a , „šetrné k životnímu prostředí“ , „šetrné ke klimatu“, „jemné k životnímu prostředí“, „uhlíkově šetrné“, „energeticky účinné“, „biologicky rozložitelné“, „na biologické bázi“ nebo podobná tvrzení, která naznačují vynikající environmentální profil nebo vytvářejí dojem takového profilu . Tato směrnice by měla doplnit požadavky stanovené v uvedeném návrhu tím, že se bude zabývat zvláštními hledisky a požadavky na výslovná environmentální tvrzení, pokud jde o jejich dokládání, sdělování a ověřování. Požadavky stanovené v této směrnici by se měly vztahovat na konkrétní hlediska výslovných environmentálních tvrzení a v případě rozporu budou mít přednost před požadavky stanovenými ve směrnici 2005/29/ES, pokud jde o tato hlediska, podle čl. 3 odst. 4 uvedené směrnice. [pozm. návrh 8]

(15)

Aby bylo zajištěno, že spotřebitelům budou poskytovány spolehlivé, srovnatelné a ověřitelné informace, které jim umožní činit ekologicky udržitelnější rozhodnutí, a aby se snížilo riziko „lakování nazeleno“, je nezbytné stanovit požadavky na dokládání výslovných environmentálních tvrzení. Toto dokládání by mělo zohledňovat spolehlivé a nezávislé mezinárodně uznávané a nejnovější vědecké přístupy k identifikaci a měření environmentálních dopadů, environmentálních aspektů a environmentálního profilu produktů nebo obchodníků a mělo by vést ke spolehlivým, transparentním, srovnatelným a ověřitelným informacím pro spotřebitele. [pozm. návrh 9]

(16)

Posouzení provedené za účelem doložení výslovných environmentálních tvrzení musí zohlednit životní cyklus produktu nebo celkové činnosti obchodníka a nemělo by opomenout žádné relevantní environmentální aspekty nebo environmentální dopady. Deklarované přínosy by neměly vést k neopodstatněnému přenosu negativních dopadů do dalších fází životního cyklu produktu nebo obchodníka, ani ke vzniku nebo zesílení dalších negativních dopadů na životní prostředí. [pozm. návrh 10]

(17)

Posouzení dokládající výslovné environmentální tvrzení by mělo umožnit identifikovat environmentální dopady a environmentální aspekty produktu nebo obchodníka, které společně významně přispívají k celkovému environmentálnímu profilu produktu nebo obchodníka („relevantní environmentální dopady“ a „relevantní environmentální aspekty“). Údaje o relevanci environmentálních dopadů a environmentálních aspektů mohou vycházet z posouzení zohledňujících životní cyklus, včetně studií založených na metodách environmentální stopy, pokud jsou tyto údaje ve vztahu k dopadům relevantním pro danou kategorii produktů úplné a neopomíjejí žádné důležité dopady na životní prostředí. Například v doporučení Komise o používání metod stanovení environmentální stopy (13) by měly nejrelevantnější zjištěné kategorie dopadů dohromady tvořit alespoň 80 % celkového jednotlivého skóre. Tyto údaje o významu environmentálních dopadů nebo environmentálních aspektů mohou rovněž vyplývat z kritérií stanovených v různých ekoznačkách typu I, jako je například ekoznačka EU, nebo z kritérií Unie pro zelené veřejné zakázky, z požadavků stanovených v nařízení o taxonomii (14), z pravidel pro konkrétní produkty přijatých podle nařízení Evropského parlamentu a Rady …./…. o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků (15) nebo z jiných příslušných pravidel Unie.

(18)

V souladu se směrnicí 2005/29/ES ve znění návrhu směrnice o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci by obchodník neměl prezentovat požadavky kladené právními předpisy na produkty v rámci dané kategorie výrobků jako charakteristický rys nabídky obchodníka ani inzerovat výhody pro spotřebitele, které jsou na příslušném trhu považovány za běžnou praxi. Informace použité k doložení výslovných environmentálních tvrzení by proto měly umožnit identifikovat environmentální profil produktu nebo obchodníka ve srovnání s běžnou praxí u výrobků v příslušné skupině produktů, jako jsou potraviny, nebo v příslušném odvětví. To je nezbytné k podložení posouzení, zda v souvislosti s daným produktem nebo obchodníkem lze uvádět výslovná environmentální tvrzení v souladu s funkcí environmentálního tvrzení, která spočívá v prokázání, že produkt nebo obchodník má pozitivní dopad nebo nemá žádný dopad na životní prostředí, nebo že produkt nebo obchodník méně poškozuje životní prostředí než jiné produkty nebo obchodníci. Běžná praxe by mohla odpovídat minimálním zákonným požadavkům, které se vztahují na konkrétní environmentální aspekt nebo environmentální profil, například pokud jde o složení produktu, povinný recyklovaný obsah nebo zpracování po skončení životnosti. Pokud však většina produktů v rámci skupiny výrobků nebo většina obchodníků v rámci odvětví dosahuje lepších výsledků, než jsou tyto zákonné požadavky, neměly by být minimální zákonné požadavky považovány za běžnou praxi. Rovněž stávající certifikační systémy a jejich ochranné známky, jako jsou certifikační systémy využívající certifikaci spotřebitelského řetězce, které mohou být náchylnější k podvodům nebo které nemohou spolehlivě zaručit zákonnost výroby certifikovaných produktů, by měly být plně ověřeny podle požadavků této směrnice, aby se zajistilo, že spotřebitelé nebudou uváděni v omyl. [pozm. návrh 11]

(19)

Pro spotřebitele by bylo zavádějící, kdyby výslovné environmentální tvrzení poukazovalo na přínosy ve smyslu environmentálních dopadů nebo environmentálních aspektů a zároveň opomíjelo, že dosažení těchto přínosů vede k negativním kompromisům v jiných environmentálních dopadech nebo environmentálních aspektech. Informace použité k doložení výslovných environmentálních tvrzení by proto měly zajistit, aby bylo možné identifikovat vzájemné vazby mezi relevantními environmentálními dopady a mezi environmentálními aspekty a environmentálními dopady současně s možnými kompromisy. Posouzení použité k doložení výslovných environmentálních tvrzení by mělo určit, zda zlepšení environmentálních dopadů nebo environmentálních aspektů nevede k takovým kompromisům, které významně zhoršují výsledky, pokud jde o jiné environmentální dopady nebo environmentální aspekty (např. úspory ve spotřebě vody vedou k výraznému zvýšení emisí skleníkových plynů) nebo pokud jde o stejný environmentální dopad v jiné fázi životního cyklu produktu (např. úspory CO2 ve fázi výroby vedou k výraznému zvýšení emisí CO2 ve fázi používání). Například tvrzení o pozitivních dopadech účinného využívání zdrojů v intenzivních zemědělských postupech může spotřebitele uvádět v omyl kvůli kompromisům spojeným s dopady na biologickou rozmanitost, ekosystémy nebo dobrými životními podmínkami zvířat. Ekologické Environmentální tvrzení o zelené energii může spotřebitele uvádět v omyl, pokud je založeno na zdrojích, které mají nepříznivý dopad na místní rozvoj a životní prostředí, nebo environmentální tvrzení o textiliích obsahujících plastový polymer z recyklovaných PET lahví může rovněž uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o přínos tohoto aspektu pro životní prostředí, pokud použití tohoto recyklovaného polymeru konkuruje uzavřenému systému recyklace materiálů přicházejících do styku s potravinami, který je z hlediska oběhového hospodářství považován za výhodnější. [pozm. návrh 12]

(20)

Aby bylo environmentální tvrzení považováno za robustní, mělo by co nejpřesněji odrážet environmentální profil konkrétního produktu nebo obchodníka. Informace použité k doložení výslovných environmentálních tvrzení proto musí obsahovat primární, pro společnost specifické údaje o relevantních aspektech, které významně přispívají k environmentálnímu profilu produktu nebo obchodníka uvedeného v tvrzení. Je nutné najít správnou rovnováhu mezi zajištěním relevantních a robustních informací pro doložení environmentálních tvrzení a úsilím potřebným ke shromáždění primárních informací. Požadavek na použití primárních informací by měl být zvažován s ohledem na vliv, který obchodník uvádějící tvrzení uplatňuje na příslušný proces, a na dostupnost primárních informací. Pokud obchodník uvádějící tvrzení příslušný proces neprovádí a primární informace nejsou k dispozici, mělo by být možné použít přesné sekundární informace i pro procesy, které významně přispívají k environmentálnímu profilu produktu nebo obchodníka. To je důležité zejména proto, aby nebyly znevýhodněny malé a střední podniky a aby úsilí potřebné k získání primárních údajů zůstalo na přiměřené úrovni. Relevantní environmentální aspekty se navíc u každého typu environmentálního tvrzení liší. Například v případě tvrzení o recyklovaném nebo biologickém obsahu by složení produktu mělo být pokryto primárními údaji. V případě tvrzení o menším znečišťování životního prostředí v určité fázi životního cyklu by informace o emisích a dopadech na životní prostředí v této fázi životního cyklu měly zahrnovat i primární údaje. Primární i sekundární (tj. průměrné) údaje by měly vykazovat vysokou úroveň kvality a přesnosti.

(21)

Ukázalo se, že tvrzení týkající se klimatu jsou obzvláště náchylná k tomu, aby byla nejasná a nejednoznačná a uváděla spotřebitele v omyl. Týká se to zejména environmentálních tvrzení, že produkty nebo subjekty jsou „klimaticky neutrální“, „uhlíkově neutrální“, „mají 100 % kompenzované emise CO2“ nebo že do určitého roku dosáhnou „nulových čistých emisí“ a podobně. Taková prohlášení jsou často založena na „kompenzaci“ emisí skleníkových plynů prostřednictvím „uhlíkových kreditů“ vytvořených mimo hodnotový řetězec společnosti, například z projektů v oblasti lesnictví nebo obnovitelných zdrojů energie. Metodiky, na nichž jsou kompenzace založeny, se značně liší a nejsou vždy transparentní, přesné a konzistentní. To vede ke značnému riziku nadhodnocení a dvojího započítání emisí, kterým bylo zabráněno nebo které byly sníženy, v důsledku nedostatečné adicionality či trvalosti, nedostatku ambiciózních a dynamických referenčních úrovní pro udělování kreditů, které se odchylují od obvyklého stavu, a nedostatku přesné evidence. Výsledkem těchto faktorů jsou kompenzační kredity s nízkou ekologickou vyvážeností a důvěryhodností, které uvádějí spotřebitele v omyl, pokud se na ně spoléhají ve výslovných environmentálních tvrzeních. Kompenzace mohou také odrazovat obchodníky od snižování emisí v jejich vlastních provozech a hodnotových řetězcích. Aby obchodníci dostatečně přispívali ke globálním cílům v oblasti zmírňování změny klimatu, měli by upřednostnit namísto kompenzací upřednostňovat účinné snižování emisí ve svých vlastních provozech a hodnotových řetězcích a nespoléhat se na kompenzace. Veškeré výsledné zbytkové emise se budou lišit podle vývoje emisí v jednotlivých odvětvích v souladu s globálními cíli v oblasti klimatu a budou muset být řešeny prostřednictvím zvýšení pohlcování. Pokud se přesto kompenzace používají, považuje se za vhodné řešit tvrzení související s klimatem, včetně tvrzení o budoucím environmentálním profilu, založená na kompenzacích uhlíkových kreditech transparentním způsobem. Proto by se při dokládání tvrzení souvisejících s klimatem měly zvažovat veškeré kompenzace emisí skleníkových plynů, které obchodníci používají, odděleně od emisí skleníkových plynů obchodníka nebo produktu. Kromě toho by tyto informace měly uvádět také podíl celkových emisí, které jsou řešeny prostřednictvím kompenzací, zda tyto kompenzace souvisejí se snížením emisí nebo zvýšením pohlcování, a použitou metodiku. Tvrzení související s klimatem, která zahrnují použití kompenzací, musí být doložena metodikami, které zajistí vyváženost a správnou evidenci těchto kompenzací, a tak budou důsledně a transparentně odrážet výsledný dopad na klima. [pozm. návrh 13]

(22)

Obchodníci se stále více zajímají o uvádění environmentálních tvrzení týkajících se budoucího environmentálního profilu produktu nebo obchodníka, a to i tím, že se připojují k iniciativám, které podporují postupy, jež by mohly přispět ke snížení environmentálního dopadu nebo ke zvýšení oběhovosti. Tato tvrzení by měla být dokládána v souladu s pravidly platnými pro všechna výslovná environmentální tvrzení. [pozm. návrh 14]

(23)

Informace použité k doložení výslovných environmentálních tvrzení by měly být vědecky podložené založeny na nezávislých, recenzovaných, široce uznávaných, spolehlivých a ověřitelných vědeckých důkazech, tj. na metodách, přístupech nebo studiích, které byly vypracovány v souladu s osvědčenými postupy z hlediska transparentnosti a odborně posouzeny formou vzájemného hodnocení, a případné nezohlednění určitých environmentálních dopadů nebo environmentálních aspektů by mělo být pečlivě zvažováno. Metodiky musí být veřejně přístupné, aby byla zajištěna transparentnost a integrita hodnocení. [pozm. návrh 15]

(24)

Metody stanovení environmentální stopy mohou podpořit doložení výslovných environmentálních tvrzení o konkrétních environmentálních dopadech životního cyklu, které tyto metody pokrývají, za předpokladu, že jsou úplné, co se týče dopadů relevantních pro danou kategorii produktů, a že žádné důležité environmentální dopady neopomíjejí. Tyto metody pokrývají šestnáct environmentálních dopadů, včetně změny klimatu a dopadů souvisejících s vodou, ovzduším, půdou, zdroji, využíváním půdy a toxicitou.

(25)

Skutečnost, že určitý významný environmentální dopad produktu není zahrnut v žádné ze šestnácti kategorií dopadu v rámci metod stanovení environmentální stopy, by neměla být důvodem pro nezohlednění těchto dopadů. Hospodářský subjekt, který uvádí výslovné environmentální tvrzení o takové skupině produktů, by měl mít povinnost pečlivě vyhledat důkazy, které takové tvrzení dokládají. Například hospodářský subjekt, který činí výslovné environmentální tvrzení o produktu rybolovu, jak je definován v článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 (16), by měl mít povinnost pečlivě vyhledat důkazy dokládající udržitelnost cílové populace ryb. K tomuto účelu lze využít posouzení populací ryb prováděné Mezinárodní radou pro průzkum moří a podobnými orgány pro posuzování populací ryb.

(26)

Také dosud neexistuje spolehlivá metodika pro hodnocení dopadů životního cyklu na životní prostředí v souvislosti s uvolňováním mikroplastů. Pokud však takové uvolňování přispívá k významným environmentálním dopadům, které nejsou předmětem tvrzení, nemělo by být obchodníkovi, který uvádí tvrzení o jiném aspektu, povoleno to opomíjet, ale měl by brát v úvahu dostupné informace a aktualizovat posouzení, jakmile budou k dispozici obecně uznávané vědecké důkazy.

(27)

Spotřebitelé mohou být rovněž klamáni výslovnými environmentálními tvrzeními, která uvádějí nebo naznačují, že produkt nebo obchodník vykazuje menší nebo větší environmentální dopady nebo lepší či horší environmentální profil než jiné produkty nebo obchodníci („srovnávací environmentální tvrzení“). Aniž je dotčeno případné uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES (17), je v zájmu umožnění přístupu spotřebitelů ke spolehlivým informacím nezbytné zajistit, aby bylo možné srovnávací environmentální tvrzení patřičně porovnávat. Například certifikace založená na výkonnosti a certifikace založená na procesu se opírají o různé soubory ukazatelů, jako je stanovení konkrétních prahových hodnot, které je třeba splnit, nebo zajištění, že je zaveden určitý postup. Výběr ukazatelů stejných environmentálních aspektů, ale použití jiného vzorce pro kvantifikaci těchto ukazatelů znemožňuje srovnání, a proto existuje riziko klamání spotřebitelů. V případě, že dva obchodníci uplatňují environmentální tvrzení související se změnou klimatu, přičemž jeden z nich bere v úvahu pouze přímé environmentální dopady, zatímco druhý bere v úvahu environmentální dopady přímé i nepřímé, nejsou tyto výsledky srovnatelné. Také rozhodnutí provádět srovnání pouze v určitých fázích životního cyklu produktu může vést k zavádějícím tvrzením, pokud není transparentní. Srovnávací environmentální tvrzení musí zajistit, aby i u produktů s velmi odlišnými surovinami, použitím a zpracovatelskými řetězci, jako jsou plasty z biologického materiálu a plasty z fosilního materiálu, byly u všech produktů zohledněny nejdůležitější fáze životního cyklu. Například zemědělství nebo lesnictví má význam pro plasty z biologického materiálu, zatímco těžba ropy má význam pro plasty z fosilního materiálu a otázka, zda významný podíl produktu skončí na skládce, je velmi důležitá u plastů, které se dobře biologicky rozkládají v podmínkách skládky, ale možná méně důležitá u plastů, které se v takových podmínkách nerozkládají. [pozm. návrh 16]

(27a)

Je důležité, aby obchodníci neuváděli obecná tvrzení jako „uvědomělé“, „udržitelné“ a „odpovědné“ výhradně na základě uznávaného vynikajícího environmentálního profilu, protože tyto pojmy se kromě environmentálních vlastností vztahují i k jiným vlastnostem, např. sociálním. [pozm. návrh 17]

(28)

Při stanovování požadavků na dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzení, a to i prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí, by měly být zohledněny obtíže, s nimiž se obchodníci mohou setkat při shromažďování informací od subjektů v celém hodnotovém řetězci nebo informací o celkovém životním cyklu produktu, zejména v případě služeb nebo v případech, kdy neexistují dostatečné vědecké důkazy. To je důležité například u služeb, jako jsou služby elektronických komunikací, u nichž může být obtížné vymezit rozsah a hranice systému, např. kde začíná a kde končí životní cyklus, a ještě více tam, kde jsou dodavatelské řetězce složité a nestálé, např. v případech, kdy je mnoho zařízení nebo součástí vyráběno velkým počtem podniků mimo EU, a informace týkající se udržitelnosti tak nemusí být pro dotčené obchodníky z EU snadno dostupné.

(29)

V některých odvětvích nebo u některých produktů či obchodníků lze předpokládat významné environmentální dopady nebo environmentální aspekty, ale nemusí ještě existovat uznávaná vědecká metoda pro úplné posouzení těchto environmentálních dopadů a environmentálních aspektů. V takových případech, a zatímco se pracuje na vývoji metod a shromažďování důkazů umožňujících posouzení příslušného environmentálního dopadu nebo environmentálního aspektu pro tato odvětví, obchodníky nebo produkty, by obchodníci měli mít možnost propagovat své úsilí o udržitelnost prostřednictvím zveřejňování zpráv o udržitelnosti společnosti, věcných zpráv o ukazatelích výkonnosti společnosti a práci na snižování spotřeby energie, a to i na svých internetových stránkách. Tato flexibilita by zachovala a podpořila motivaci těchto odvětví nebo obchodníků pokračovat v úsilí o vypracování společných environmentálních posouzení podle této směrnice a zároveň by poskytla potřebný čas na dokončení této práce.

(29a)

Je třeba mít na paměti, že mikropodniky a malé a střední podniky čelí výzvám, pokud jde o zdroje a schopnosti, zejména ve srovnání s většími společnostmi. Je proto nezbytné, aby členské státy při provádění této směrnice přijaly veškerá vhodná opatření, která pomohou mikropodnikům a malým a středním podnikům při plnění požadavků této směrnice. [pozm. návrh 18]

(30)

Přestože nekalé obchodní praktiky, včetně klamavých environmentálních tvrzení, jsou podle směrnice 2005/29/ES zakázány všem obchodníkům (18), administrativní zátěž spojená s dokládáním a ověřováním environmentálních tvrzení pro nejmenší společnosti by mohla být nepřiměřená a je třeba se jí vyhnout. Za tímto účelem by měly být mikropodniky vyňaty z požadavků na dokládání podle článků 3 a 4, ledaže by si přály získat certifikáty shody výslovných environmentálních tvrzení, které budou uznávat příslušné orgány v celé Unii.

(31)

S cílem vyhovět jak potřebám obchodníků, pokud jde o dynamické marketingové strategie, tak potřebám spotřebitelů, pokud jde o podrobnější a přesnější environmentální informace, může Komise přijmout akty v přenesené pravomoci, kterými doplní ustanovení o dokládání výslovných environmentálních tvrzení tím, že dále upřesní kritéria pro takové dokládání s ohledem na určitá tvrzení (např. tvrzení související s klimatem, včetně tvrzení o kompenzacích založených na uhlíkových kreditech na zbytkové emise obchodníka , jako např. tvrzení o „klimatické neutralitě“nebo podobných tvrzení, a tvrzení o recyklovatelnosti a recyklovaném obsahu). Komise by měla být zmocněna k dalšímu stanovení pravidel pro měření a výpočet environmentálních dopadů, environmentálních aspektů a environmentálního profilu tím, že určí, které činnosti, postupy, materiály, emise nebo použití v případě produktu nebo obchodníka významně přispívají nebo nemohou přispívat k relevantním environmentálním dopadům a environmentálním aspektům; že určí, pro které environmentální aspekty a environmentální dopady by měly být použity primární informace, ; a že stanoví kritéria pro posouzení přesnosti primárních a sekundárních informací. Zatímco ve většině případů by Komise zvážila potřebu přijetí těchto pravidel až poté, co by měla k dispozici výsledky monitorování vývoje environmentálních tvrzení na trhu Unie, u některých typů tvrzení může být nutné, aby Komise přijala doplňující pravidla dříve, než budou výsledky tohoto monitorování k dispozici. Například v případě tvrzení souvisejících s klimatem může být nutné přijmout takové doplňující akty, aby bylo možné uplatnit ustanovení o dokládání tvrzení založených na kompenzacích uhlíkových kreditech použitých na zbytkové emise obchodníka . [pozm. návrh 19]

(32)

Doporučení Komise (EU) 2021/2279 obsahuje pokyny, jak měřit environmentální profil životního cyklu konkrétních produktů a organizací a jak vypracovat pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (PEFCR) a odvětvová pravidla ke stanovení environmentální stopy organizace (OEFSR), která umožní porovnávat produkty s referenční hodnotou. Taková pravidla pro kategorie konkrétních produktů nebo obchodníků lze použít na podporu doložení tvrzení v souladu s požadavky této směrnice. Komise by proto měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci za účelem stanovení pravidel pro jednotlivé skupiny produktů nebo odvětví, pokud to může mít přidanou hodnotu. Pokud však U některých skupin produktů však není metoda stanovení environmentální stopy produktu vhodná pro komplexní posouzení vlivu na životní prostředí. Pokud metoda stanovení environmentální stopy produktu dosud nezahrnuje kategorii dopadu, která je pro skupinu produktů relevantní, lze PEFCR přijmout až po přidání těchto nových relevantních kategorií environmentálního dopadu. Například pokud jde o mořský rybolov, měla by pravidla PEFCR kupříkladu odrážet kategorie environmentálních dopadů specifické pro rybolov, zejména udržitelnost cílové populace. Pokud jde o vesmír, měla by pravidla PEFCR odrážet kategorie environmentálních dopadů specifické pro obranu a vesmír, včetně využití orbitálního prostoru. Pokud jde o potraviny a zemědělské produkty, měla by být před zvážením přijetí pravidel PEFCR začleněna například i biologická rozmanitost a ochrana přírody, jakož i zemědělské postupy zahrnující pozitivní externality extenzivního zemědělství a dobré životní podmínky zvířat. Co se týče textilu, pravidla PEFCR by měla dříve, než bude možné uvažovat o jejich přijetí, zohlednit například uvolňování mikroplastů. Za účelem dalšího rozvoje stávající metody stanovení environmentální stopy produktu a řešení jejích omezení je třeba, aby Komise pravidelně vyhodnocovala a aktualizovala metody tak, aby odrážely vědecký pokrok. Je rovněž důležité, aby Komise umožnila konzultačnímu fóru zřízenému podle této směrnice přispívat k rozvoji PEFCR a OEFCR. [pozm. návrh 20]

(32a)

Aby byla zajištěna integrita, nestrannost a vysoká kvalita doložení environmentálních tvrzení a aby požadavky na dokládání vedly k získání lepší představy o dopadech na životní prostředí ze strany spotřebitelů, je důležité, aby se na vypracování těchto požadavků na doložení environmentálních tvrzení podílel vyvážený soubor zúčastněných stran, jako jsou spotřebitelské organizace, nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí, provozovatelé systémů značení a příslušné orgány, a dále zástupci odvětví, včetně mikropodniků, malých a středních podniků a zástupců řemeslného průmyslu, odborů, obchodníků, maloobchodníků a dovozců. Za tímto účelem by Komise měla zřídit konzultační fórum, jehož úkolem bude poskytovat stanoviska k tomu, zda jsou stávající pravidla a metody vhodné pro dokládání konkrétních environmentálních tvrzení, a poskytovat konzultace při přípravě revize nebo vypracování nových aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 21]

(33)

Vzhledem k tomu, že na klamavá environmentální tvrzení se již vztahuje směrnice 2005/29/ES, umožňuje vnitrostátním soudům a správním orgánům taková tvrzení zastavit a zakázat. Aby například byla environmentální tvrzení v souladu se směrnicí 2005/29/ES, měla by se týkat pouze aspektů, které jsou významné z hlediska environmentálního dopadu produktu nebo obchodníka. Environmentální tvrzení a systémy značení by také měla být jasná a jednoznačná měly být jasné a jednoznačné , pokud jde o to, na které aspekty produktu nebo obchodníka se vztahují, a neměla by vynechávat ani skrývat důležité informace o environmentálním profilu produktu nebo obchodníka, které spotřebitelé potřebují k informovanému výběru. Formulace, vyobrazení a celková prezentace produktu, včetně sloganů, rozvržení, výběru barev, obrázků, zvuků, symbolů , ochranných známek nebo značek, obsažené v environmentálním tvrzení by měly pravdivě a přesně vyjadřovat rozsah dosaženého přínosu pro životní prostředí a neměly by dosažený přínos pro životní prostředí přeceňovat. Neměly by případně chybět informace o přesném množství obsahu certifikovaného materiálu ve výrobku, což je prvek, na němž jsou založeny některé typy systémů značení, zejména pokud by minimální certifikovaný obsah mohl být nulový. [pozm. návrh 22]

(34)

Pokud se výslovné environmentální tvrzení týká konečného produktu a relevantní environmentální dopady nebo environmentální aspekty takového produktu se vyskytují ve fázi používání nebo na konci životnosti a spotřebitelé mohou tyto environmentální dopady nebo environmentální aspekty ovlivnit vhodným chováním (jde např. o správné třídění odpadu nebo o dopady vzorců používání na životnost produktu), mělo by tvrzení obsahovat také informace vysvětlující spotřebitelům, jak mohou svým chováním pozitivně přispět k ochraně životního prostředí. [pozm. návrh 23]

(35)

S cílem usnadnit spotřebitelům výběr udržitelnějších produktů a motivovat obchodníky k úsilí o snížení jejich environmentálních dopadů by se v případě, že se sdělované tvrzení týká budoucího environmentálního profilu, mělo toto tvrzení přednostně zakládat na zlepšeních uvnitř vlastních provozů a hodnotových řetězců obchodníka, nikoli na kompenzaci emisí skleníkových plynů nebo jiných environmentálních dopadů.

(36)

Spotřebitelé by měli mít snadný přístup k informacím o produktu nebo obchodníkovi, k němuž se výslovné environmentální tvrzení vztahuje, a  to i přímo na produktu nebo ve formě přiložených údajů, a k informacím, které dané tvrzení vztahující se k produktu dokládají. Tyto informace by měly také zohledňovat potřeby starších spotřebitelů. Za tímto účelem by obchodníci měli tyto informace poskytnout buď ve fyzické podobě, nebo uvést internetový odkaz, QR kód , digitální pas výrobku nebo rovnocenný odkaz vedoucí na internetové stránky, kde jsou k dispozici podrobnější informace o doložení výslovného environmentálního tvrzení alespoň v jednom z úředních jazyků členského státu, kde je tvrzení uváděno. Aby se usnadnilo vynucování této směrnice, měl by internetový odkaz, QR kód nebo rovnocenný odkaz rovněž zajistit snadný přístup k certifikátu shody týkajícímu se doložení výslovného environmentálního tvrzení a ke kontaktním údajům ověřovatele, který daný certifikát vypracoval. Podkladové studie, posouzení, metodiky nebo výpočty by měly být zveřejněny, pokud tyto informace nejsou obchodním tajemstvím v souladu s čl. 2 odst. 1 směrnice (EU) 2016/943. [pozm. návrh 24]

(37)

Aby se předešlo možným nepřiměřeným dopadům na mikropodniky, měly by být tyto nejmenší podniky z požadavků článku 5 ohledně informací o doložení výslovných environmentálních tvrzení vyňaty, ledaže by tyto podniky chtěly získat certifikát shody výslovného environmentálního tvrzení, který bude uznáván příslušnými orgány v celé Unii. [pozm. návrh 25]

(38)

Pokud Komise přijme akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění ustanovení o dokládání výslovných environmentálních tvrzení, může být nezbytné doplnit také ustanovení o sdělování těchto tvrzení. Například v případě, že se stanoví specifická pravidla založená na životním cyklu týkající se dokládání výslovných environmentálních tvrzení u určité skupiny produktů nebo odvětví, může být nutné přidat doplňující pravidla pro prezentaci environmentálních dopadů posuzovaných na základě těchto pravidel s tím, že se bude vyžadovat, aby byly vedle souhrnného ukazatele celkového environmentálního profilu prezentovány tři hlavní environmentální dopady. Za tímto účelem by měla být Komise zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci, které doplní ustanovení o sdělování výslovných environmentálních tvrzení.

(39)

V současné době se na trhu Unie používá více než 200 environmentálních značek. Jejich fungování se významně liší, například pokud jde o transparentnost a komplexnost používaných norem nebo metod, četnost revizí nebo úroveň auditu či ověřování. Tyto rozdíly mají vliv na spolehlivost informací, které jsou na environmentálních značkách sdělovány. Přestože tvrzení založená na ekoznačce EU nebo jejích vnitrostátních ekvivalentech mají pevný vědecký základ a transparentní tvorbu kritérií, vyžadují testování a ověřování třetí stranou a předpokládají pravidelné monitorování, důkazy naznačují, že mnoho environmentálních značek, které jsou v současné době na trhu EU, je zavádějících. Mnoho environmentálních značek zejména postrádá dostatečné ověřovací postupy. Výslovná environmentální tvrzení uváděná na environmentálních značkách by proto měla být založena na systému certifikace.

(40)

V případech, kdy environmentální značka zahrnuje obchodní sdělení spotřebitelům, které naznačuje nebo vytváří dojem, že produkt má pozitivní nebo žádný dopad na životní prostředí nebo že je méně škodlivý pro životní prostředí než konkurenční produkty bez této značky, představuje tato environmentální značka rovněž výslovné environmentální tvrzení. Obsah takové environmentální značky proto podléhá požadavkům na dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzení.

(41)

Cílem environmentálních značek je často poskytnout spotřebitelům souhrnné bodové hodnocení kumulativního environmentálního dopadu produktů nebo obchodníků, aby bylo možné produkty nebo obchodníky přímo porovnávat. Takové souhrnné bodové hodnocení však představuje riziko klamání spotřebitelů, protože souhrnný ukazatel může oslabit negativní environmentálními dopady některých aspektů produktu pozitivnějšími environmentálními dopady jeho jiných aspektů. Kromě toho se tyto značky, pokud jsou vyvinuty různými subjekty, obvykle liší z hlediska konkrétní metodiky, která je základem souhrnného hodnocení, např. z hlediska zvažovaných environmentálních dopadů nebo váhy, která je daným environmentálním dopadům přisuzována. V důsledku toho může stejný produkt získat v závislosti na systému různé bodové nebo škálové hodnocení. Tento problém vyvstává v souvislosti se systémy zavedenými v Unii a ve třetích zemích. To přispívá k roztříštěnosti vnitřního trhu, představuje riziko znevýhodnění menších podniků a pravděpodobně povede k dalšímu matení spotřebitelů a k podrývání jejich důvěry v environmentální značky. Aby se tomuto riziku zabránilo a zajistila se lepší harmonizace v rámci jednotného trhu, neměla by se měla výslovná environmentální tvrzení, včetně environmentálních značek, založená na souhrnném hodnocení vyjadřujícím kumulativní environmentální dopad produktů nebo obchodníků považovat za dostatečně doložená, pokud toto souhrnné hodnocení nevyplývá z pravidel Unie, včetně aktů v přenesené pravomoci, které je Komise zmocněna přijímat podle této směrnice, vedoucích k harmonizovaným systémům pro všechny produkty nebo pro konkrétní skupinu produktů v celé Unii založeným na jednotné metodice, aby byla zajištěna soudržnost a srovnatelnost , splňovat požadavky zajišťující spolehlivost základních systémů environmentálního značení, a to i s ohledem na jejich metody posuzování a řízení . [pozm. návrh 26]

(42)

V souladu s návrhem směrnice o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci, kterým se mění směrnice 2005/29/ES, představuje uvádění označení udržitelnosti, které se nezakládá na systému certifikace nebo není zavedeno orgány veřejné správy, za všech okolností nekalou obchodní praktiku. To znamená, že jsou zakázána „samocertifikovaná“ označení udržitelnosti, u nichž neprobíhá žádné ověřování třetí stranou a pravidelné monitorování, pokud jde o dodržování základních požadavků na označení udržitelnosti.

(43)

V zájmu boje proti klamavým výslovným environmentálním tvrzením sdělovaným formou environmentálních značek a zvýšení důvěry spotřebitelů v environmentální značky , včetně ochranných známek a log certifikačních systémů, by tato směrnice měla stanovit kritéria správy, která budou muset splňovat všechny systémy environmentálního značení, a doplnit tak požadavky stanovené v uvedeném návrhu, kterým se mění směrnice 2005/29/ES. [pozm. návrh 27]

(44)

Aby se zabránilo dalšímu zmnožování vnitrostátních nebo regionálních úředně uznaných systémů environmentálního značení typu I („ekoznačení“) podle normy EN ISO 14024 a dalších systémů environmentálního značení a aby se zajistila větší harmonizace na vnitřním trhu, měly by se nové vnitrostátní nebo regionální systémy environmentálního značení vytvářet pouze v rámci práva Unie. Členské státy nicméně mohou požádat Komisi, aby zvážila vytvoření veřejných systémů značení na úrovni Unie pro skupiny produktů nebo odvětví, kde takové značky v právu Unie dosud neexistují a kde by harmonizace přinesla přidanou hodnotu pro účinné dosažení cílů udržitelnosti a vnitřního trhu. [pozm. návrh 28]

(45)

Aby se nevytvářely zbytečné překážky mezinárodnímu obchodu a aby se zajistilo rovné zacházení jako s veřejnými systémy zavedenými v Unii, měly by mít orgány veřejné správy mimo Unii, které zavádějí nové systémy značení, možnost požádat Komisi o schválení používání dané značky na trhu Unie. Toto schválení by mělo být podmíněno přínosem systému k dosažení cílů této směrnice a uděleno za předpokladu, že systémy vykazují přidanou hodnotu z hlediska environmentálních ambicí, pokrytí environmentálních dopadů, skupiny produktů nebo odvětví a splňují všechny požadavky této směrnice.

(46)

Příliš velký počet systémů environmentálního značení zavedených soukromými subjekty a jejich překrývající se rozsah mohou u spotřebitelů vyvolat zmatek nebo podkopat jejich důvěru v environmentální značky. Členské státy by proto měly povolit, aby se stávající systémy environmentálního značení objevovaly v obchodní praxi mezi podniky a spotřebiteli až po vstupu této směrnice v platnost a jen tehdy, budou-li tyto systémy v souladu s povinnostmi stanovenými v této směrnici, a měly by soukromým subjektům umožnit zavádět nové systémy environmentálního značení pouze za předpokladu, že ve srovnání se stávajícími vnitrostátními nebo regionálními systémy v souladu s touto směrnicí nabízejí významnou přidanou hodnotu z hlediska environmentálních ambicí kritérií pro udělení značky, pokrytí relevantních environmentálních dopadů a úplnosti základního posouzení. Členské státy by měly zavést postup pro schvalování nových systémů environmentálního značení na základě certifikátu shody vypracovaného nezávislým ověřovatelem a posoudit tvrzení existujících ekologických a udržitelných systémů značení a certifikace . Vztahovat by se měl na systémy zřizované v Unii i mimo ni , včetně existujících systémů . [pozm. návrh 29]

(47)

V zájmu zajištění právní jistoty a usnadnění vynucování ustanovení o nových vnitrostátních a regionálních úředně uznaných systémech environmentálního značení a nových soukromých systémech značení by Komise měla zveřejnit seznam těch systémů, které mohou být na trhu Unie nadále uplatňovány nebo na něj mohou vstoupit. [pozm. návrh 30]

(48)

S cílem zajistit harmonizovaný přístup členských států k posuzování a schvalování systémů environmentálního značení vytvořených soukromými subjekty a zavést postup schvalování navrhovaných systémů vytvořených orgány veřejné správy mimo Unii ze strany Komise by měly být Komisi svěřeny prováděcí je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci k přijetí společných pravidel, která , kterými stanoví společná pravidla vymezující podrobné požadavky na schvalování takových systémů environmentálního značení, formát a obsah podpůrných dokumentů a pravidla postupu pro schvalování takových systémů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (19) . [pozm. návrh 31]

(49)

Je nezbytné, aby výslovná environmentální tvrzení a systémy environmentálního značení správně odrážela odrážely environmentální profil a environmentální dopady, které dané tvrzení pokrývá, a  to jak přímo na produktu, tak ve formě přiložených údajů, a aby zohledňovaly aby zohledňovala nejnovější vědecké poznatky. Členské státy by proto měly zajistit, aby obchodník, který tvrzení uvádí, a systémy environmentálního značení alespoň každých pět let přezkoumal a aktualizoval přezkoumávaly a aktualizovaly doložení a sdělování tvrzení, aby zajistil byl zajištěn soulad s požadavky této směrnice. [pozm. návrh 32]

(49a)

Ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice EU o tabákových výrobcích 2014/40/EU zakazuje uvádět environmentální tvrzení na tabákových výrobcích a obalech, nezakazuje však subjektům tabákového průmyslu uvádět ekologická tvrzení o jejich činnosti jako celku, zejména prostřednictvím reklamních kampaní o jejich environmentálním profilu, což by mohlo uvádět spotřebitele v omyl; proto by neměla být povolena žádná environmentální tvrzení týkající se činností tabákového průmyslu. [pozm. návrh 33]

(50)

Aby byla zajištěna spolehlivost výslovných environmentálních tvrzení, je nezbytné, aby členské státy stanovily postup pro ověřování, zda doložení a sdělování výslovných environmentálních tvrzení, včetně environmentálních značek, nebo systémy environmentálního značení splňují požadavky stanovené v této směrnici.

(51)

Aby mohly příslušné orgány účinněji kontrolovat provádění ustanovení této směrnice a co nejvíce zabránit tomu, aby se na trhu objevovala nedoložená výslovná environmentální tvrzení, včetně environmentálních značek, měli by ověřovatelé, kteří splňují harmonizované požadavky stanovené touto směrnicí, kontrolovat, zda informace použité pro doložení a sdělování výslovných environmentálních tvrzení splňují požadavky této směrnice. Aby nedocházelo ke klamání spotřebitelů, mělo by ověření v každém případě proběhnout před zveřejněním environmentálních tvrzení nebo před zobrazením environmentálních značek . Aby se však zabránilo plýtvání produkty nebo obaly, které již byly vytištěny před vstupem této směrnice v platnost, mohou členské státy zavést přechodné období mezi datem vstupu této směrnice v platnost a datem její použitelnosti, během něhož mohou být stávající environmentální tvrzení předložená k ověření používána. Členské státy mohou upřednostnit ověřování žádostí podaných před vstupem této směrnice v platnost . Ověřovatel může, je-li to vhodné, naznačit několik způsobů sdělování výslovného environmentálního tvrzení, které jsou v souladu s požadavky této směrnice, aby se předešlo nutnosti neustálého opakovaného certifikování v případě, že se způsob sdělování mírně změní, aniž by to mělo vliv na soulad s požadavky této směrnice. Aby se obchodníkům usnadnilo dodržení pravidel pro dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzení, včetně environmentálních značek, mělo by ověřování brát v potaz povahu a obsah tvrzení nebo environmentální značky, včetně toho, zda se z hlediska směrnice 2005/29/ES jeví jako nekalé. [pozm. návrh 34]

(52)

Aby byla obchodníkům na celém vnitřním trhu poskytnuta právní jistota, pokud jde o soulad výslovných environmentálních tvrzení s požadavky této směrnice, měly by být certifikáty shody uznávány příslušnými orgány v celé Unii. Mikropodniky a malé podniky, které využívají přechodné období, by měly mít možnost o takový certifikát požádat, pokud si přejí osvědčit svá tvrzení v souladu s požadavky této směrnice a využívat uznávání certifikátu v celé Unii. Certifikát shody by však neměl předjímat posouzení environmentálního tvrzení ze strany orgánů veřejné správy nebo soudů, jež prosazují směrnici 2005/29/ES. [pozm. návrh 35]

(53)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro ustanovení o ověřování výslovných environmentálních tvrzení a systémů environmentálního značení a usnadnění vynucování ustanovení této směrnice týkajících se ověřování by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí společného formuláře pro certifikát shody a technických prostředků pro vydávání těchto certifikátů. Tento společný formulář by měl usnadnit uznávání certifikátu shody příslušnými orgány v celé Unii. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (20). [pozm. návrh 36]

(54)

Mikropodniky a malé a střední podniky by měly mít možnost využívat příležitostí, které trh s udržitelnějšími produkty nabízí, ale při plnění některých požadavků na dokládání a ověřování výslovných environmentálních tvrzení by se mohly potýkat s úměrně vyššími náklady a obtížemi. Členské státy a Komise by měly poskytovat přiměřené informace a zvyšovat povědomí o způsobech plnění požadavků této směrnice, zajistit cílenou a specializovanou odbornou přípravu a poskytovat zvláštní pomoc a podporu, včetně finanční, malým a středním podnikům, které chtějí uvádět výslovná environmentální tvrzení na svých výrobcích nebo v souvislosti se svou činností. Členské státy by měly přijímat opatření s ohledem na příslušná pravidla státní podpory. Za účelem zajištění rovných podmínek pro mikropodniky a malé a střední podniky v celé Unii by členské státy měly vést pravidelný dialog o podpůrných opatřeních pro mikropodniky a malé a střední podniky, která mají být zaváděna na regionální, případně vnitrostátní úrovni. Kromě toho a s cílem zajistit, aby mikropodniky a malé a střední podniky nemusely čelit nepřiměřeně vyšším nákladům a obtížím v souvislosti s požadavky této směrnice, by Komise měla zvážit některé iniciativy v rámci finančních programů určených mikropodnikům a malým a středním podnikům, které chtějí uvádět výslovná environmentální tvrzení týkající se jejich produktů nebo činností. [pozm. návrh 37]

(55)

Pro zajištění rovných podmínek na trhu Unie, kde jsou tvrzení o environmentálním profilu produktu nebo obchodníka založena na spolehlivých, srovnatelných a ověřitelných informacích, je nezbytné stanovit společná pravidla pro vynucování a dodržování předpisů.

(56)

Aby bylo zajištěno dosažení cílů této směrnice a účinné vynucování jejích požadavků, měly by členské státy určit své vlastní příslušné orgány odpovědné za uplatňování a vynucování této směrnice. Vzhledem k značné doplňkovosti článků 5 a 6 této směrnice s ustanoveními směrnice 2005/29/ES by však členské státy měly mít rovněž možnost určit k jejich vynucování stejné příslušné orgány, jaké odpovídají za vynucování směrnice 2005/29/ES. V zájmu jednotnosti by členské státy v případě takové volby měly mít možnost se spolehnout na prostředky a pravomoci k vynucování, které zavedly v souladu s článkem 11 směrnice 2005/29/ES, odchylně od pravidel pro vynucování stanovených v této směrnici. V případech, kdy na jejich území existuje více než jeden určený příslušný orgán, a v zájmu účinného výkonu povinností příslušných orgánů by měl členský stát zajistit úzkou spolupráci mezi všemi určenými příslušnými orgány. [pozm. návrh 38]

(57)

Aniž jsou dotčeny pravomoci, které již byly orgánům odpovědným za ochranu spotřebitele svěřeny nařízením (EU) 2017/2394 (21), měly by mít příslušné orgány minimální soubor vyšetřovacích a donucovacích pravomocí, aby zajistily dodržování této směrnice, rychleji a účinněji vzájemně spolupracovaly a odrazovaly účastníky trhu od porušování této směrnice. Tyto pravomoci by měly být dostatečné k tomu, aby bylo možné účinně řešit problémy spojené s vynucováním práva v oblasti elektronického obchodu a digitálního prostředí a zabránit tomu, aby subjekty na trhu, které nedodržují předpisy, využívaly mezer v systému vynucování práva tím, že se přesunou do členských států, jejichž příslušné orgány mohou být k řešení protiprávních praktik méně vybavené.

(58)

Příslušné orgány by měly mít možnost použít všechny skutečnosti a okolnosti případu jako důkazy pro účely svého vyšetřování.

(59)

Aby se zabránilo výskytu klamavých a nepodložených výslovných environmentálních tvrzení na trhu Unie, měly by příslušné orgány provádět pravidelné kontroly výslovných environmentálních tvrzení a používaných systémů environmentálního značení s cílem ověřit, zda jsou splněny požadavky stanovené v této směrnici.

(60)

Pokud příslušné orgány zjistí porušení požadavků této směrnice, měly by provést hodnocení a na základě jeho výsledků informovat obchodníka o zjištěném porušení a požadovat, aby obchodník přijal nápravná opatření. Aby se minimalizoval klamavý účinek, který má na spotřebitele nevyhovující výslovné environmentální tvrzení nebo nevyhovující systém environmentálního značení, měly by příslušné orgány po obchodníkovi požadovat, aby přijal účinná a rychlá opatření k nápravě tohoto porušení. Požadovaná nápravná opatření by měla být přiměřená zjištěnému porušení a jeho očekávaným škodlivým účinkům na spotřebitele.

(61)

Pokud se protiprávní jednání neomezuje na území státu obchodníka a došlo k postoupení výslovného environmentálního tvrzení mezi obchodníky, měly by příslušné orgány informovat ostatní členské státy o výsledcích hodnocení, které provedly, a o případných opatřeních, jejichž přijetí požadovaly od odpovědného obchodníka.

(62)

Příslušné orgány by rovněž měly provádět kontroly výslovných environmentálních tvrzení na trhu Unie, pokud mají k dispozici relevantní informace, včetně odůvodněných obav předložených třetími stranami, a na jejich základě. Třetí strany, které předkládají případ vzbuzující obavy, by měly být schopny prokázat dostatečný zájem nebo tvrdit, že došlo k narušení práva.

(63)

Aby se zajistilo, že obchodníci budou účinně odrazováni od nedodržování požadavků této směrnice, měly by členské státy stanovit pravidla pro sankce za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. Pro usnadnění jednotnějšího uplatňování sankcí je nutné stanovit společná demonstrativní kritéria pro určení druhů a výše sankcí, které mají být v případě porušení předpisů uloženy. Tato kritéria by měla zahrnovat mimo jiné povahu a závažnost porušení předpisů, jakož i ekonomický prospěch z něj plynoucí, aby bylo zajištěno, že odpovědné osoby budou o tento prospěch připraveny.

(64)

Při stanovování sankcí a opatření pro případy porušení předpisů by členské státy měly pamatovat na to, že výše pokut by měla na základě závažnosti porušení předpisů účinně zbavit obchodníka, který nedodržuje předpisy, ekonomického prospěchu plynoucího z používání klamavého nebo nedoloženého výslovného environmentálního tvrzení nebo nevyhovujícího systému environmentálního značení, a to i v případech opakovaného porušení předpisů. Opatření pro případy porušení předpisů stanovená členskými státy by proto měla zahrnovat také konfiskaci příslušného produktu obchodníkovi nebo příjmů získaných z transakcí, jichž se toto porušení týká, nebo dočasné vyloučení ze zadávání veřejných zakázek či dočasný zákaz uvádění produktů nebo poskytování služeb na trhu Unie. Hlavním kritériem pro opatření přijatá donucovacími orgány by měla být závažnost porušení předpisů. Maximální výše pokut by měla být odrazující a měla by být stanovena alespoň na úrovni 4 % celkového ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě nebo členských státech v případě rozsáhlých porušení předpisů s unijním rozměrem, která jsou předmětem koordinovaného vyšetřování a donucovacích opatření v souladu s nařízením (EU) 2017/2394 (22).

(65)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 SFEU Smlouvy o funování Evropské unie je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla vhodné konzultace , mimo jiné s konzultačním fórem , a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (23). Zejména s cílem zajistit rovnocennou účast na přípravě aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se přípravou aktů v přenesené pravomoci zabývají. [pozm. návrh 39]

(66)

Komise by za účelem posouzení účinnosti právních předpisů z hlediska cílů, které sleduje, měla provést hodnocení této směrnice a předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o hlavních zjištěních. Pro účely hodnocení této směrnice by členské státy měly pravidelně shromažďovat informace o jejím uplatňování a každoročně je poskytovat Komisi.

(67)

Pokud bude Komise na základě výsledků monitorování a hodnocení této směrnice považovat za vhodné navrhnout její přezkum, měla by být rovněž zvážena proveditelnost a vhodnost dalších ustanovení o povinnosti používat společnou metodu pro dokládání výslovných environmentálních tvrzení, rozšíření zákazu environmentálních tvrzení na výrobky obsahující nebezpečné látky s výjimkou případů, kdy se jejich použití považuje za nezbytné pro společnost, nebo další harmonizace, pokud jde o požadavky na dokládání konkrétních environmentálních tvrzení o environmentálních aspektech nebo environmentálních dopadech. [pozm. návrh 40]

(68)

V Unii by mělo být postupně ukončeno používání nejškodlivějších látek, aby se zabránilo nebo předešlo významnému poškození lidského zdraví a životního prostředí, což platí zejména o používání těchto látek ve spotřebitelských výrobcích . Komise by měla předložit zprávu o používání výslovných environmentálních tvrzení ve vztahu k produktům obsahujícím škodlivé látky a vyhodnotit, u kterých produktů nebo skupin produktů je používání výslovných environmentálních tvrzení zavádějící. Vzhledem k tomu, že používání těchto tvrzení může podporovat spotřebu těch výrobků, které obsahují látky škodlivé pro životní prostředí nebo lidské zdraví, měla by mít Komise pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými zavede omezení nebo zákaz používání těchto výslovných environmentálních tvrzení. Komise by ve své zprávě mohla rovněž posoudit, zda by nebylo vhodné pro případná omezení nebo zákazy používání výslovných environmentálních tvrzení podle této směrnice použít některá kritéria ekoznačky EU stanovená podle nařízení (ES) č. 66/2010 pro účely používání látek nebo přípravků či směsí . Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (24) zakazuje označovat směsi a látky, které obsahují nebezpečné chemické látky, jako „netoxické“, „neškodné“, „neznečišťující“ či „ekologické“ nebo je označovat jakýmikoli jinými tvrzeními, která naznačují, že látka nebo směs není nebezpečná, nebo tvrzeními, která jsou v rozporu s klasifikací dané látky nebo směsi. Členské státy musí zajistit plnění této povinnosti. V souladu se závazkem ve Strategii pro udržitelnost v oblasti chemických látek definuje Komise kritéria pro zásadní použití, kterými se bude řídit uplatňování v příslušných právních předpisech Unie. [pozm. návrh 41]

(69)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšit fungování vnitřního trhu pro hospodářské subjekty působící na vnitřním trhu a pro spotřebitele, kteří se spoléhají na environmentální tvrzení, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(70)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (25) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(71)

Příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (26) by měla být změněna tak, aby obsahovala odkaz na tuto směrnici, aby se tak usnadnila správní spolupráce mezi příslušnými orgány prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu.

(72)

Příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (27) by měla být změněna tak, aby obsahovala odkaz na tuto směrnici, aby se tak usnadnila přeshraniční spolupráce při vynucování této směrnice.

(73)

Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 (28) by měla být změněna tak, aby obsahovala odkaz na tuto směrnici, aby tak byly chráněny kolektivní zájmy spotřebitelů stanovené touto směrnicí,

1)

„environmentálním tvrzením“ environmentální tvrzení ve smyslu čl. 2 písm. o) směrnice 2005/29/ES;

2)

„výslovným environmentálním tvrzením“ environmentální tvrzení, které má textovou podobu nebo je uvedeno na environmentální značce;

3)

„obchodníkem“ obchodník ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29/ES;

4)

„produktem“ produkt ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2005/29/ES;

5)

„spotřebitelem“ spotřebitel ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2005/29/ES;

6)

„obchodními praktikami vůči spotřebiteli“ obchodní praktiky vůči spotřebiteli ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29/ES;

7)

„označením udržitelnosti“ označení udržitelnosti ve smyslu čl. 2 písm. r) směrnice 2005/29/ES;

8)

„environmentální značkou“ označení udržitelnosti, které se vztahuje pouze nebo převážně na environmentální aspekty na jeden nebo více environmentálních aspektů produktu, postupu nebo obchodníka; [pozm. návrh 51]

9)

„skupinou produktů“ soubor produktů, které slouží k podobným účelům nebo jsou podobné z hlediska použití nebo mají podobné funkční vlastnosti;

10)

„systémem certifikace“ systém certifikace ve smyslu čl. 2 písm. s) směrnice 2005/29/ES;

11)

„ověřováním“ proces posuzování shody prováděný ověřovatelem s cílem ověřit, zda je doložení a sdělování výslovných environmentálních tvrzení v souladu s požadavky stanovenými v této směrnici nebo zda jsou systémy environmentálního značení v souladu s touto směrnicí;

12)

„hodnotovým řetězcem“ všechny činnosti a postupy, které jsou součástí životního cyklu produktu nebo činnosti obchodníka, včetně repasování , opětovného použití, recyklace a konce životnosti ; [pozm. návrh 52]

13)

„životním cyklem“ po sobě jdoucí a vzájemně propojené fáze životnosti produktu, které zahrnují získávání surovin nebo jejich výrobu z přírodních zdrojů, předzpracování, výrobu, skladování, distribuci, instalaci, používání, údržbu, opravy, modernizaci, renovaci a opětovné použití a konec životnosti;

14)

„primárními informacemi“ informace, které obchodník přímo měří nebo shromažďuje z jednoho nebo více zařízení, která jsou pro činnosti obchodníka reprezentativní;

15)

„sekundárními informacemi“ informace, které jsou založeny na jiných zdrojích než primární informace, včetně recenzovaných studií v odborné literatuře, technických studií a patentů; [pozm. návrh 53]

16)

„veřejností“ se rozumí jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, obchodníci nebo skupiny;

17)

„environmentálním profilem“ profil určitého produktu nebo skupiny produktů nebo obchodníka či odvětví, pokud jde o environmentální aspekty nebo environmentální dopady tohoto produktu nebo skupiny produktů nebo činností tohoto obchodníka nebo odvětví;

18)

„environmentálním aspektem“ prvek činností obchodníka nebo odvětví nebo prvek produktů či skupin produktů, který působí nebo může působit na životní prostředí;

19)

„environmentálním dopadem“ jakákoli měřitelná změna životního prostředí, jak pozitivní, tak negativní, která zcela nebo částečně vyplývá z činnosti obchodníka nebo odvětví nebo z produktu nebo skupiny produktů během jejich životního cyklu. [pozm. návrh 54]

19a)

„systémem environmentálního značení“ se rozumí certifikační systém, který osvědčuje, že produkt, proces nebo obchodník splňuje požadavky na environmentální značku. [pozm. návrh 55]

a)

finanční podporu;

aa)

další mechanismy pro zvýšení povědomí o způsobech, jak splnit požadavky na výslovná environmentální tvrzení; [pozm. návrh 125]

b)

přístup k finančním prostředkům;

c)

specializovaná školení pro vedení a zaměstnance;

d)

individuální organizační a technickou pomoc. [pozm. návrh 126]

da)

specializovaná školení pro vedení a zaměstnance; [pozm. návrh 127]

i)

sestavení pracovních plánů uvedených v čl. 3 odst. 4a;

ii)

vypracování aktů v přenesené pravomoci;

iii)

aktualizace požadavků na dokládání a sdělování environmentálních tvrzení;

iv)

případné hodnocení požadavků na dokládání a sdělování environmentálních tvrzení;

v)

jakékoli hodnocení účinnosti stávajících požadavků na dokládání a sdělování environmentálních tvrzení. [pozm. návrh 139]