EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 20.9.2023

COM(2023) 538 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

podle čl. 13 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157 ze dne 20. června 2019 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu

1.Úvod

Dne 20. června 2019 přijaly Evropský parlament a Rada nařízení (EU) 2019/1157 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu 1 (dále jen „nařízení“). Nařízení vstoupilo v platnost 1. srpna 2019 a je použitelné od 2. srpna 2021 2 .

Nařízení se vztahuje na doklady uvedené ve směrnici 2004/38/ES (dále jen „směrnice o volném pohybu“) nebo doklady, které tato směrnice zavedla 3 : průkazy totožnosti, povolení k pobytu občanů Unie a pobytové karty pro rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu.

Podle směrnice o volném pohybu členské státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy vydávají a obnovují průkazy totožnosti svým státním příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu 4 . To se týká zejména použití těchto průkazů k opuštění území členského státu 5 a vstupu na toto území 6 nebo k registraci pobytu u příslušných orgánů 7 . Občané Unie mohou průkaz totožnosti používat při cestování z jiného členského státu nebo ze třetí země. Lze jej tedy použít i k překročení vnějších hranic schengenského prostoru. Zároveň je důležité poznamenat, že ani nařízení, ani směrnice o volném pohybu nepožadují, aby členské státy zavedly průkazy totožnosti v případech, kdy nejsou ustanoveny vnitrostátním právem 8 .

Kromě toho mohou členské státy požadovat, aby se občané Unie a jejich rodinní příslušníci registrovali u příslušných orgánů, a v tomto případě jsou členské státy povinny vydávat občanům Unie osvědčení o registraci 9 . Členské státy jsou rovněž povinny vydávat pobytové karty rodinným příslušníkům, kteří nejsou občany Unie 10 , na požádání vydávat doklady osvědčující trvalý pobyt 11 a vydávat karty trvalého pobytu 12 . Tato povolení k pobytu sice nejsou cestovními doklady, ale držení pobytové karty nebo karty trvalého pobytu osvobozuje rodinné příslušníky, kteří nejsou občany Unie, od vízové povinnosti 13 .

Nařízení usnadňuje občanům Unie výkon práva volného pohybu tím, že stanoví vyšší zabezpečení průkazů totožnosti a povolení k pobytu. Před přijetím nařízení existovaly značné rozdíly mezi úrovní zabezpečení u průkazů totožnosti vydávaných členskými státy a u povolení k pobytu pro občany Unie pobývající v jiném členském státě a pro jejich rodinné příslušníky. Tyto rozdíly zvyšovaly riziko padělání dokladů a podvodů s nimi a také způsobovaly praktické obtíže občanům při výkonu jejich práva volného pohybu.

Podle článku 13 nařízení podá Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění nařízení, zejména pokud jde o ochranu základních práv a osobních údajů, a to dva roky a poté jedenáct let ode dne jeho použitelnosti. Kromě toho má Komise provést hodnocení nařízení po šesti letech ode dne jeho použitelnosti a po každých dalších šesti letech a předložit Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o hlavních zjištěních.

Členské státy a příslušné agentury EU poskytují Komisi informace nezbytné pro vypracování zpráv uvedených v tomto ustanovení. Za tímto účelem zaslala Komise členským státům dotazník. Agentura Frontex navíc provedla analýzu bezpečnostních prvků vzorů průkazů totožnosti, které Komisi poskytly členské státy 14 .

2.Provádění nařízení

2.1Technické provedení

2.1.1Technické posouzení vydávaných průkazů totožnosti

Účelem technického posouzení provedeného agenturou Frontex bylo ověřit, zda průkazy totožnosti členských států dodržují formát, minimální bezpečnostní normy a specifikace článku 3 nařízení. To zahrnovalo kontrolu souladu průkazů totožnosti se specifikacemi a minimálními bezpečnostními normami stanovenými v dokumentu Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) 9303 „Strojově čitelné cestovní doklady“ 15 a požadavky stanovenými v písmenech d), f) a g) přílohy nařízení (ES) č. 1030/2002 16 ve znění nařízení (EU) 2017/1954 17 , s určitými omezeními vyplývajícími z technických možností agentury Frontex 18 . Agentura Frontex prověřila nejnovější vzory průkazů totožnosti vydávaných členskými státy.

S výjimkou řeckého průkazu totožnosti (viz oddíl 2.4.2) bylo u všech analyzovaných průkazů totožnosti shledáno, že v těch částech, které mohla agentura Frontex zkontrolovat, jsou s nařízením v souladu. Nicméně agentura Frontex u některých dalších průkazů totožnosti 19 zjistila následující problémy:

·některé ze zkoumaných průkazů totožnosti nesplňovaly požadavky na minimální velikost portrétní fotografie;

·některé ze zkoumaných průkazů totožnosti neobsahovaly všechny bezpečnostní prvky chránící před záměnou fotografie;

·některé ze zkoumaných průkazů totožnosti obsahují odchylky od obecných specifikací stanovených organizací ICAO, týkajících se uspořádání (např. informace jsou uvedeny v jiné zóně).

Komise je v kontaktu s členskými státy, na jejichž průkazy totožnosti se zjištění agentury Frontex vztahují.

Agentura Frontex na základě svých analýz vyhotovila následující operativní poznámky:

·„Irisový tisk, který je speciální metodou tisku, zvyšuje odolnost ofsetového tisku a usnadňuje kontrolu v první linii. Postupné prolínání barev by mělo být rozpoznatelné a rozlišitelné.“

·„[Uvedený] požadavek na velikost portrétní fotografie je důležitý pro usnadnění ověření totožnosti a odhalování podvodů s doklady, jako jsou doklady s falešnou identitou a přetiskování portrétních fotografií, což jsou dva typy podvodů, které v posledních letech patří k nejčastějším typům podvodů s doklady/identitou. Větší velikost portrétní fotografie držitele je tedy pro kontrolu totožnosti a pravosti dokladů zásadní. V případech, kdy je portrétní fotografie jediným dostupným biografickým identifikátorem, o nějž se lze při ověřování totožnosti opřít, nabývá velikost portrétu ještě většího významu.“

·„Zavedení doplňující portrétní fotografie držitele je opatřením, díky němuž mají být průkazy totožnosti odolnější proti záměně fotografií a také lépe odolávat manipulaci s portréty. Doplňující portrétní fotografie musí být dostatečně kvalitní, aby se zajistilo porovnání s hlavní fotografií, a musí být snadno ověřitelná v první linii.“

2.1.2Další aspekty průkazů totožnosti související s technickým provedením

Jak umožňuje čl. 3 odst. 3 nařízení, dva členské státy používají místo „průkazu totožnosti“ jiné zavedené vnitrostátní označení v úředním jazyce 20 . Pět členských států uvádí na dokladu text v Braillově písmu 21 .

Třináct členských států v současné době využívá možnosti stanovené v čl. 3 odst. 9 nařízení, a to začlenit duální rozhraní nebo samostatné paměťové médium. V souladu s čl. 3 odst. 10 nařízení uchovává čtrnáct členských států ve svých průkazech totožnosti údaje pro elektronické služby, jako je elektronická veřejná správa a elektronické podnikání, a to způsobem, který je fyzicky nebo logicky oddělen od biometrických údajů uložených v čipu průkazu.

2.1.3Odebírání biometrických identifikátorů

Podle čl. 3 odst. 7 prvního pododstavce nařízení mohou členské státy rozhodnout, že děti ve věku od šesti do dvanácti let jsou při vydávání jejich průkazu totožnosti osvobozeny od povinnosti poskytnout otisky prstů 22 . V současné době tuto možnost využívá devatenáct členských států. Členské státy rovněž zavedly různá opatření pro odebírání biometrických identifikátorů v souvislosti se specifickými potřebami dětí a zranitelných osob, jako jsou speciální příručky nebo úřední hodiny 23 .

V odpovědích na dotazník Komise pouze několik členských států uvedlo potíže s odebíráním biometrických identifikátorů, které souvisely zejména s kvalitou získaného zobrazení obličeje nebo otisků prstů. Dvaadvacet členských států využívá nebo zkoumá možnost použití mobilních registračních zařízení pro vydávání průkazů totožnosti osobám, které nejsou schopny navštívit orgány odpovědné za vydávání těchto průkazů 24 . Dvanáct členských států získává zobrazení obličeje přímo na místě, některé z nich však místo toho akceptují i poskytnutí fotografie žadatelem.

2.1.4Podvody s doklady

Většina členských států uvádí, že stále čelí případům padělaných průkazů totožnosti a povolení k pobytu vydávaných podle nařízení. Podrobný přehled o situaci související s nařízením však není možné poskytnout, neboť členské státy konkrétně nesledují počet nahlášených podvodníků (jak podvodů na základě podobnosti osob 25 , tak podvodníků obecně 26 ), kteří používají průkazy totožnosti nebo povolení k pobytu vydávané v souladu s požadavky nařízení, ani počet osob, které se samy přihlásí jako oběti krádeže identity. V pěti členských státech, které poskytly údaje o počtu nahlášených podvodníků ode dne použitelnosti nařízení, se počet nahlášených padělaných dokladů pohyboval mezi 22 a 57.

2.1.5Oznamovací povinnost podle nařízení

V níže uvedených oddílech jsou shrnuty různé oznamovací povinnosti stanovené nařízením. Komise je nadále v kontaktu s členskými státy, které dosud informace podle těchto různých ustanovení neposkytly.

2.1.5.1Oznamovací povinnost podle článku 9

Podle článku 9 nařízení členské státy určí alespoň jeden ústřední orgán jako kontaktní místo pro provádění nařízení a sdělí název tohoto orgánu Komisi a ostatním členským státům.

Do června 2023 sdělilo Komisi tento název devatenáct členských států.

2.1.5.2Oznamovací povinnost podle čl. 11 odst. 7

Podle čl. 11 odst. 7 nařízení členské státy vedou seznam příslušných orgánů, které mají přístup k biometrickým údajům uloženým na paměťovém médiu v průkazech totožnosti a jednou ročně tyto seznamy předkládají Komisi. Komise zveřejní souhrn těchto vnitrostátních seznamů na internetu.

Do června 2023 předložilo Komisi seznam svých příslušných orgánů 22 členských států a Komise je zveřejnila na internetových stránkách 27 .

2.1.5.3Oznamovací povinnost podle čl. 14 odst. 3

Podle čl. 14 odst. 3 nařízení členské státy určí subjekty odpovědné za tisk průkazů totožnosti a pobytových karet rodinných příslušníků občanů Unie a sdělí názvy těchto subjektů Komisi a ostatním členským státům.

Do června 2023 sdělilo Komisi orgány odpovědné za tisk dokladů podle nařízení 22 členských států.

2.1.6Počet dokladů vydávaných ve formátu, který je v souladu s nařízením

Do dubna 2023 členské státy oznámily, že ve formátu, který je v souladu s nařízením, vydaly více než 53 milionů průkazů totožnosti, téměř 900 000 povolení k pobytu pro občany Unie a více než 950 000 pobytových karet pro státní příslušníky třetích zemí, jež jsou rodinnými příslušníky občanů Unie.

2.2Období postupného vyřazování průkazů totožnosti a pobytových karet rodinných příslušníků, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu

2.2.1Průkazy totožnosti

Článek 5 nařízení stanoví, že průkazy totožnosti, které nesplňují požadavky stanovené v nařízení, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2031, podle toho, co nastane dříve. Průkazy totožnosti, které nesplňují určité minimální bezpečnostní normy nebo které neobsahují funkční strojově čitelnou zónu, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2026.

V odpovědích na dotazník deset členských států uvedlo, že se na jejich dříve vydané průkazy totožnosti vztahuje desetileté období postupného vyřazování, pět členských států uvedlo, že se na jejich dříve vydané průkazy totožnosti vztahuje pětileté období postupného vyřazování, a sedm členských států uvedlo, že vzhledem k různým formátům, které jsou v současné době v oběhu, se na ně vztahují obě období.

2.2.2Pobytové karty rodinných příslušníků, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu

Článek 8 nařízení stanoví, že pobytové karty, které nesplňují požadavky stanovené v nařízení, pozbudou platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2026 (pětileté období postupného vyřazování), podle toho, co nastane dříve. Pobytové karty, které nesplňují určité minimální bezpečnostní normy nebo které neobsahují funkční strojově čitelnou zónu, pozbudou platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2023 (dvouleté období postupného vyřazování), podle toho, co nastane dříve.

Ve svých odpovědích na dotazník uvedlo jedenáct členských států, že se na jejich dříve vydané pobytové karty vztahuje pětileté období postupného vyřazování, šest členských států uvedlo, že se na jejich dříve vydané pobytové karty vztahuje dvouleté období postupného vyřazování, a šest členských států uvedlo, že vzhledem k různým formátům, které jsou v současné době v oběhu, se na ně vztahují obě období.

2.3Ochrana základních práv a osobních údajů

2.3.1Volný pohyb a pobyt

Nařízení má pozitivní dopad na základní právo volného pohybu a pobytu podle článku 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), neboť řeší problémy se zabezpečením a uznáváním průkazů totožnosti i povolení k pobytu. Díky zahrnutí biometrických údajů (zobrazení obličeje a dvou otisků prstů) umožňují doklady vydávané v souladu s nařízením spolehlivější ověření dokladu a lepší identifikaci osob.

Od zahájení vydávání průkazů totožnosti ve formátu, který je v souladu s požadavky nařízení, členské státy neoznámily žádné problémy, které by jejich státní příslušníci zažívali s přijímáním těchto dokladů v jiných členských státech.

Ve většině členských států se poplatky za vydání dokladů, na něž se nařízení vztahuje, ode dne jeho použitelnosti nezvýšily. V případech, kdy došlo ke zvýšení poplatků, bylo toto zvýšení podle oznámených informací nepatrné a odpovídalo nákladům na vylepšené bezpečnostní prvky dokladů.

2.3.2Respektování soukromého života a ochrana osobních údajů

Omezení práva na soukromí a ochranu osobních údajů (články 7 a 8 Listiny) musí být stanovena zákonem, musí respektovat podstatu těchto práv a musí být přiměřená dosažení legitimního cíle 28 . Nařízení v této souvislosti upravuje zpracování osobních údajů držitele dokladu, včetně biometrických údajů. Uchovávání zobrazení obličeje a dvou otisků prstů v průkazech totožnosti a pobytových kartách, jak je již stanoveno u biometrických pasů 29 a povolení k pobytu státních příslušníků třetích zemí 30 , představuje vhodnou kombinaci spolehlivé identifikace a ověření pravosti s nižším rizikem podvodu v zájmu lepšího zabezpečení průkazů totožnosti a pobytových karet 31 .

Změny návrhu Komise, které Evropský parlament a Rada předložily v průběhu legislativního procesu, doplnily možnost uchovávat tyto biometrické údaje v povoleních k pobytu vydávaných občanům Unie 32 . Podle informací poskytnutých členskými státy v dotazníku zahrnuje v současné době do povolení k pobytu vydávaných občanům Unie zabezpečené paměťové médium s biometrickými identifikátory držitele (zobrazení obličeje a případně dva otisky prstů) třináct členských států.

Pokud jde o odůvodnění zpracování biometrických údajů, je třeba uvést, že je stanoveno právním předpisem, konkrétně čl. 3 odst. 5 nařízení. Toto omezení práva na soukromí a ochranu osobních údajů naplňuje cíl obecného zájmu, konkrétně předcházení padělání dokladů a podvodům s doklady, jež jsou umocněny nejednotností formátů a bezpečnostních prvků vnitrostátních průkazů totožnosti, která existovala před začátkem použitelnosti nařízení. Skutečnost, že se předchází padělání a podvodům, podporuje přijímání průkazů totožnosti v jiných členských státech, než je ten, který je vydal, čímž je usnadněno právo volného pohybu občanů Unie 33 . Riziko podvodů, zejména prostřednictvím padělaných průkazů totožnosti nebo zneužití práv, je třeba brát vážně 34 .

Ustanovení čl. 3 odst. 5 je předmětem dvou probíhajících řízení o předběžné otázce (viz oddíl 2.4.3). Pokud jde o vhodnost uchovávání biometrických údajů v průkazech totožnosti, Soudní dvůr již uznal, že uchovávání otisků prstů na vysoce zabezpečeném paměťovém médiu by mohlo snížit riziko padělání cestovních pasů a usnadnit práci orgánů odpovědných za ověřování pravosti těchto dokladů 35 . Podle generální advokátky Medina to v souvislosti s výkonem volného pohybu platí i pro používání průkazů totožnosti 36 .

Soudní dvůr již zkoumal přiměřenost přijímání a uchovávání otisků prstů. Konstatoval, že tento postup není ani intimní povahy, protože oba otisky prstů jsou znaky, které mohou vidět ostatní, ani dotyčné osobě nezpůsobuje zvláštní fyzické nebo psychické potíže 37 . Soudní dvůr navíc neshledal žádné známky, že by záznam otisků prstů a pořízení zobrazení obličeje vedly k závažnějšímu zásahu do těchto práv, protože byly provedeny ve stejnou dobu 38 . Dále dospěl k závěru, že neexistuje stejně vhodná, ale méně invazivní metoda, která by ve srovnání se snímáním a uchováváním otisků prstů umožnila podobně účinným způsobem dosáhnout cíle nařízení 39 .

V neposlední řadě nařízení pro odebírání a uchovávání otisků prstů stanoví zvýšené záruky 40 . Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 41 se vztahuje na oblast uplatňování nařízení, pokud jde zpracování osobních údajů, včetně biometrických údajů. Členské státy musí zpravidla kontrolovat zobrazení obličeje a otisky prstů lze kontrolovat pouze v případě pochybností. Otisky prstů mohou snímat pouze kvalifikovaní a řádně zmocnění pracovníci a kontrolovat je mohou řádně zmocnění pracovníci pouze v případech, kdy to vyžaduje zákon. Biometrické údaje uchovávané pro účely personalizace průkazů totožnosti nebo povolení k pobytu musí být navíc uchovávány vysoce zabezpečeným způsobem a pouze do doby vyzvednutí dokladu. Kromě toho 21. bod odůvodnění výslovně uvádí, že nařízení nemůže představovat právní základ pro zřízení či provoz databází biometrických údajů na vnitrostátní nebo evropské úrovni.

Ode dne použitelnosti nařízení nebyla Komise informována o žádných úspěšných útocích na zabezpečené paměťové médium, které je součástí dokladů, na něž se nařízení vztahuje, ani o jeho úspěšných narušeních.

Ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden dospěla generální advokátka Medina k závěru, že nařízení, a zejména jeho čl. 3 odst. 5, nepředstavuje neodůvodněné omezení článků 7 a 8 Listiny 42 .

2.4Další informace o provádění nařízení

2.4.1Dopad pandemie COVID-19

Den použitelnosti nařízení, 2. srpen 2021, nastal během pandemie COVID-19. S ohledem na tuto skutečnost si Komise v březnu 2021 vyžádala od členských států zpětnou vazbu, pokud jde o dopad pandemie na příslušné přípravy členských států. Sedm členských států ve svých odpovědích navrhlo zvážit odložení dne použitelnosti nařízení.

Na základě obdržené zpětné vazby Komise v červenci 2021 informovala členské státy 43 , že se rozhodla nenavrhovat odklad použitelnosti nařízení, aby neohrozila plánované zahájení používání u členských států, které byly do 2. srpna 2021 připraveny vydávat doklady splňující požadavky nařízení.

Komise navrhla, aby členské státy, které zmínily možné prodlevy, přijaly zmírňující opatření s cílem zajistit, aby doba platnosti uvedená na dokladu řádně odpovídala obdobím postupného vyřazování stanoveným v článcích 5 a 8 nařízení (viz oddíl 2.2).

To by například znamenalo, že na průkazech totožnosti, které nejsou v souladu s požadavky, byly vydány po 2. srpnu 2021 a vztahuje se na ně delší období postupného vyřazování, by měl být jako den skončení platnosti uvedeno datum nejpozději 3. srpna 2031, a to i v případě, že členský stát tyto průkazy totožnosti běžně vydává s dobou platnosti deset let. V opačném případě by dotyčné průkazy totožnosti pozbyly platnosti podle článku 5 nařízení, ačkoli by se z důvodu pozdějšího data uvedeného na dokladu stále jevily jako platné. Podobně by se na průkazech totožnosti, které nejsou v souladu s požadavky, byly vydány po 2. srpnu 2021 a vztahuje se na ně kratší období postupného vyřazování, mělo jako den skončení platnosti uvádět datum nejpozději 3. srpna 2026.

Komise zároveň důrazně vyzvala všechny členské státy, aby zajistily vydávání dokladů, které splňují požadavky nařízení, ode dne jeho použitelnosti.

Pokud jde o zmírňující opatření, dotčené členské státy uvedly, že omezily platnost dotčených dokladů a/nebo o tom informovaly jejich držitele.

2.4.2Řízení o nesplnění povinnosti zahájená Komisí

Dne 14. července 2023 zahájila Komise řízení o nesplnění povinnosti proti Bulharsku, Řecku a Portugalsku kvůli neprovedení nařízení 44 . Řízení o nesplnění povinnosti se týkají situací, kdy tyto členské státy nevydávají doklady spadající do oblasti působnosti nařízení ve formátu, který je v souladu s jeho požadavky.

V případě Bulharska se jedná o to, že nevydává průkazy totožnosti, povolení k pobytu občanů Unie a pobytové karty rodinných příslušníků občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, jež by splňovaly požadavky nařízení.

V případě Řecka jde o situaci, kdy nevydává průkazy totožnosti, které by byly v souladu s požadavky nařízení.

V případě Portugalska se jedná o to, že nevydává průkazy totožnosti a povolení k pobytu občanů Unie, které by byly v souladu s požadavky nařízení.

2.4.3Věci projednávané soudy s významem pro nařízení

Ode dne použitelnosti nařízení byly podány dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se tohoto nařízení, a zejména legality zahrnutí otisků prstů v průkazech totožnosti. Řízení v obou věcech v současné době probíhá.

První projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden 45 , se týká platnosti čl. 3 odst. 5 nařízení, který stanoví, že průkazy totožnosti vydávané členskými státy mají být vybaveny vysoce zabezpečeným paměťovým médiem se zobrazením obličeje držitele a dvěma otisky prstů v interoperabilních formátech.

Předkládající vnitrostátní soud se dotazoval, zda je čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování EU správným právním základem nařízení, zda je povinnost snímat otisky prstů v souladu se základními právy na respektování soukromého života a na ochranu údajů a zda údajná absence posouzení vlivu na ochranu osobních údajů může mít dopad na platnost čl. 3 odst. 5 nařízení.

Generální advokátka Medina ve svém stanovisku ze dne 29. června 2023 46 dospěla k závěru, že nařízení bylo správně přijato na základě čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, s cílem usnadnit výkon práva občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. V tomto ohledu generální advokátka připomněla, že toto právo umožňuje občanům Unie zapojit se do každodenního života ostatních obyvatel hostitelského členského státu. Vnitrostátní průkazy totožnosti tedy mají stejné funkce jako průkazy totožnosti obyvatel, což znamená, že pouze spolehlivý a pravý doklad totožnosti umožňuje plné uplatnění volného pohybu.

Generální advokátka Medina se rovněž domnívá, že čl. 3 odst. 5 nepředstavuje neodůvodněné omezení článků 7 a 8 Listiny (viz také oddíl 2.3.2). Závěrem generální advokátka vyjádřila názor, že Evropský parlament a Rada nebyly povinny provést posouzení vlivu během legislativního procesu vedoucího k přijetí nařízení.

Druhá projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, ve věci Kinderrechtencoalitie Vlaanderen a Liga voor Mensenrechten 47 , se týká čl. 3 odst. 5 a 6 a článku 14 nařízení a jejich slučitelnosti mimo jiné s právem na soukromí a ochranu osobních údajů a právem na volný pohyb. V této věci dosud nebylo zveřejněno žádné stanovisko.

2.4.4Informace získané od občanů

Ode dne použitelnosti nařízení Komise obdržela řadu stížností a dopisů od občanů ohledně dokladů, na něž se nařízení vztahuje. Většina této korespondence se týkala otázek nesouvisejících s prováděním nařízení, zejména vnitrostátních správních postupů spojených s vydáváním průkazů totožnosti a povolení k pobytu v členských státech a prodlev v těchto postupech. Dopisy a stížnosti ohledně provádění nařízení se týkaly především povinného zahrnutí otisků prstů (v této souvislosti viz oddíl 2.3.2).

2.5Další relevantní vývoj

2.5.1Digitalizace cestovních dokladů a usnadnění cestování

Dne 2. června 2021 přijala Komise sdělení „Strategie pro zajištění plně funkčního a odolného schengenského prostoru“ 48 . Strategie uvádí, že jakmile se globální cestování zotaví z pandemie COVID-19, lze očekávat výrazné zvýšení toků cestujících. Tím se oživí proces digitalizace, který již započal před pandemií a který bude vyžadovat inovativní způsoby pro usnadnění a urychlení hraničních kontrol v mezinárodních přístavech vstupu. Digitální dokumenty jsou účinnější a zároveň bezpečnější. Komise oznámila, že po provedení podrobného posouzení a na základě nezbytných konzultací má v úmyslu předložit návrh nařízení o digitalizaci cestovních dokladů a o usnadnění cestování.

Zavedením digitálních cestovních dokladů pro občany Unie chce Komise usnadnit cestování přes vnější hranice, zmírnit tlak a ulevit problematickým místům na hraničních přechodech a zkrátit čekací doby, jakož i zvýšit bezpečnost a účinnost hraničních kontrol. Jejím záměrem je rovněž usnadnit občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům výkon volného pohybu.

Standard pro digitální cestovní doklady (tzv. digitální cestovní oprávnění – Digital Travel Credentials) byl stanoven organizací ICAO, stejně jako tomu bylo v minulosti u fyzické formy elektronického cestovního pasu a elektronických údajů obsažených v jeho čipu 49 . Digitální cestovní oprávnění lze získat ze stávajícího cestovního pasu nebo průkazu totožnosti. Cestující by měli kopii údajů, jež jsou uloženy na paměťovém médiu fyzického cestovního dokladu, replikovanou do aplikace umístěné v zařízení, například v mobilním telefonu (bez otisků prstů). Cestující by mohli zasílat cestovní informace předem, což by orgánům poskytlo čas na filtrování informací a urychlení případných hraničních kontrol.

Komise v současné době provádí shromažďování podkladů a hodnocení, které jsou pro přípravu tohoto návrhu nezbytné.

2.5.2Evropská digitální identita

Dne 3. června 2021 Komise navrhla rámec pro evropskou digitální identitu 50 , která bude k dispozici občanům, obyvatelům a podnikům Unie, aby se pro účely veřejných i soukromých služeb mohli identifikovat on-line i off-line. Cílem navrhovaného nařízení je vytvořit bezpečný rámec, v němž budou občané moci propojit svou vnitrostátní digitální identitu s digitálními atributy a pověřovacími údaji, což jim umožní nahradit různé fyzické doklady a průkazy a tím si zjednodušit každodenní život.

Návrh evropské digitální identity, o němž se v současné době jedná, je v souladu s cíli nařízení. Průkazy totožnosti vydávané v souladu s požadavky nařízení obsahují zabezpečené informace na paměťovém médiu, které členské státy mohou použít k bezpečné identifikaci osoby a díky nimž lze tyto průkazy použít k vytvoření evropské digitální identity. Členské státy mohou rovněž využít zabezpečeného paměťového média obsaženého v průkazech totožnosti vydávaných podle nařízení a vybavit je funkcí eID.

Dne 29. června 2023 dosáhly Evropský parlament a Rada předběžné politické dohody o klíčových prvcích návrhu 51 .

3.Závěr

Právo volného pohybu je občanským právem EU, kterého si občané Unie obzvláště cení, a bezpečné a spolehlivé průkazy totožnosti a povolení k pobytu hrají zásadní roli ve snaze zabránit překážkám při výkonu tohoto práva. Jednou z konkrétních výhod práva volného pohybu je možnost občanů Unie cestovat v rámci EU bez cestovního pasu s využitím pouze průkazu totožnosti. Charakter pobytových karet vydávaných rodinným příslušníkům, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, osvobozující je od vízové povinnosti, navíc usnadňuje vedení rodinného života s občanem Unie, kterého doprovázejí. Aby bylo zajištěno, že tyto výhody nezneužijí aktéři s negativními záměry, zůstává nezbytnou vysoká úroveň zabezpečení těchto dokladů. 

Komise bude i nadále sledovat provádění nařízení v souladu se svou úlohou strážkyně Smluv.

(1)

     Úř. věst. L 188, 12.7.2019, s. 67.

(2)

     Dne 17. března 2023 přijal Smíšený výbor Evropského hospodářského prostoru rozhodnutí č. 50/2023, kterým se nařízení začleňuje do Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Rozhodnutí bude po splnění ústavních požadavků závazné pro Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

(3)

   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).

(4)

   Čl. 4 odst. 3 směrnice o volném pohybu.

(5)

     Čl. 4 odst. 1 směrnice o volném pohybu.

(6)

     Čl. 5 odst. 1 směrnice o volném pohybu.

(7)

     Čl. 8 odst. 3 směrnice o volném pohybu.

(8)

     Dánsko a Irsko nevydávají průkazy totožnosti.

(9)

   Čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice o volném pohybu.

(10)

   Čl. 10 odst. 1 směrnice o volném pohybu.

(11)

   Čl. 19 odst. 1 směrnice o volném pohybu.

(12)

   Čl. 20 odst. 1 směrnice o volném pohybu.

(13)

   Čl. 5 odst. 2 směrnice o volném pohybu.

(14)

   Podle čl. 7 odst. 1 nařízení mají členské státy pro pobytové karty používat stejný formát, jaký stanoví nařízení (ES) č. 1030/2002 ve znění nařízení (EU) 2017/1954. Vzhledem k tomu, že se používá zavedený formát, nepožádala Komise agenturu Frontex, aby provedla podobné posouzení jako u průkazů totožnosti. Mimoto nebylo požadováno žádné technické posouzení povolení k pobytu vydávaných občanům Unie, neboť článek 6 nařízení nestanoví žádné zvláštní bezpečnostní prvky týkající se těchto dokladů.

(15)

     Dokument organizace ICAO 9303, Strojově čitelné cestovní doklady, osmé vydání, 2021.

(16)

     Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1).

(17)

     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1954 ze dne 25. října 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 (Úř. věst. L 286, 1.11.2017, s. 9).

(18)

     Předmětem kontroly provedené agenturou Frontex nebyl zejména soulad paměťového média.

(19)

     Komise z bezpečnostních důvodů nezveřejňuje, o které průkazy totožnosti jde.

(20)

   Česko (občanský průkaz) a Portugalsko (Cartão de Cidadão).

(21)

   Viz 35. bod odůvodnění nařízení.

(22)

     Děti mladší šesti let jsou od povinnosti poskytnout otisky prstů osvobozeny.

(23)

     Viz 27. bod odůvodnění nařízení.

(24)

     Viz 35. bod odůvodnění nařízení.

(25)

     Použití platného dokladu někoho jiného.

(26)

     Osoba, která používá padělané nebo napodobené doklady.

(27)

      https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/policies/justice-and-fundamental-rights/eu-citizenship/movement-and-residence_cs

(28)

   Například rozsudek ze dne 20. března 2018, Menci, C-524/15, EU:C:2018:197, bod 41.

(29)

   Čl. 1 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2252/2004.

(30)

   Článek 4a nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1).

(31)

   18. bod odůvodnění nařízení.

(32)

   Čl. 6 druhý pododstavec nařízení.

(33)

     Stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, bod 75.

(34)

   Článek 35 směrnice o volném pohybu umožňuje omezit právo volného pohybu v případech podvodu a zneužití práv.

(35)

   Rozsudek ze dne 17. října 2013, Schwarz, C-291/12, EU:C:2013:670, bod 41.

(36)

     Stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, bod 82.

(37)

   Rozsudek ze dne 17. října 2013, Schwarz, C-291/12, EU:C:2013:670, bod 48; viz také rozsudek ze dne 3. října 2019, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid v A a další, C-70/18, EU:C:2019:823, bod 58 a stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, bod 79.

(38)

   Rozsudek ze dne 17. října 2013, Schwarz, C-291/12, EU:C:2013:670, bod 50. Viz také stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, bod 89.

(39)

     Rozsudek ze dne 17. října 2013, Schwarz, C-291/12, EU:C:2013:670, bod 51. Viz také stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, bod 95.

(40)

   Viz články 10 a 11 nařízení a 19. až 22. a 40. bod odůvodnění a stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, body 98–103.

(41)

     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(42)

     Stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520, bod 108.

(43)

     Ares(2021) 4724281.

(44)

  https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/inf_23_3445  

(45)

     Věc C-61/22.

(46)

     Stanovisko ze dne 29. června 2023, Landeshauptstadt Wiesbaden, C-61/22, EU:C:2023:520.

(47)

     Věc C-280/22.

(48)

     COM(2021) 277 final.

(49)

     Hlavní zásady pro vývoj digitálního cestovního oprávnění (DTC) (Guiding Core Principles for the Development of Digital Travel Credential), k dispozici na adrese: https://www.icao.int/Security/FAL/TRIP/PublishingImages/Pages/Publications/Guiding core principles for the development of a Digital Travel Credential (DTC).PDF  

(50)

     Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu (COM(2021) 281 final).

(51)

      https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_23_3556