This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52023DC0077
REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL AND THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE on Member States implementation of the Council Directive 2006/117/EURATOM on the supervision and control of shipments of radioactive waste and spent fuel Fourth Report
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o provádění směrnice Rady 2006/117/EURATOM o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole v členských státech Čtvrtá zpráva
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o provádění směrnice Rady 2006/117/EURATOM o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole v členských státech Čtvrtá zpráva
COM/2023/77 final
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 16.2.2023
COM(2023) 77 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU
o provádění směrnice Rady 2006/117/EURATOM o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole v členských státech
Čtvrtá zpráva
{SWD(2023) 43 final}
Obsah
1.Úvod
1.1.Souvislosti
2.Právní rámec a jeho provádění
2.1.Provedení směrnice
2.2.Stanovisko poradního výboru
2.3.Příslušné orgány
3.Připomínky
3.1.Statistiky (2018–2020)
4.Následná opatření a neustálé zlepšování
5.Závěry
1.Úvod
Směrnice Rady 2006/117/Euratom 1 (dále jen „směrnice“) stanoví systém Společenství pro dozor nad přeshraniční přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a pro její kontrolu s cílem zajistit odpovídající ochranu obyvatelstva. Zajišťuje, aby členské státy, kterých se to týká, byly informovány o přepravě radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva na jejich území nebo přes ně a aby jim byla dána možnost buď udělit souhlas, nebo přepravu odmítnout s odůvodněním.
2 3 4 5 Všechny členské státy směrnici provedly a od 25. prosince 2011 podávají Komisi každý třetí rok zprávu o jejím provádění v souladu s článkem 20. V nejnovějším cyklu podávání zpráv předložily členské státy své poslední vnitrostátní zprávy za období 2018–2020. V souladu s článkem 20 a na základě uvedených zpráv vypracovala Komise tuto souhrnnou zprávu pro Evropský parlament, Radu a Evropský hospodářský a sociální výbor, přičemž zohlednila stanovisko poradního výboru a věnovala zvláštní pozornost zpětné přepravě související s nepovolenými přepravami a neohlášeným radioaktivním odpadem.
Zpráva navazuje na třetí zprávu Komise 6 , která se týkala období 2015–2017, a poskytuje přehled o povoleních a přepravách vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu ve Společenství. Podrobné údaje a informace, na nichž jsou založeny závěry této zprávy, jsou uvedeny v přiloženém pracovním dokumentu útvarů Komise.
1.1.Souvislosti
Všechny členské státy EU produkují radioaktivní odpad, který vzniká buď v zařízeních, jako jsou jaderné elektrárny a výzkumné reaktory, nebo při různých činnostech, jako je používání radioizotopů ve zdravotnictví, v průmyslu, zemědělství, výzkumu a vzdělávání.
Při provozu jaderných reaktorů rovněž vzniká vyhořelé palivo, tj. jaderné palivo, které bylo ozářeno v aktivní zóně reaktoru a trvale z ní odstraněno. Toto palivo může být buď uchováno jako zdroj k přepracování, nebo odstraněno jako radioaktivní odpad ke konečnému uložení bez dalšího předpokládaného využití.
V roce 2020 (na konci období podávání zpráv) činil ve 27 členských státech EU podíl jaderné energie na výrobě 7 elektřiny 24,6 %, přičemž třináct členských států 8 provozovalo o něco více než sto jaderných reaktorů.
Po vzniku se vyhořelé palivo a radioaktivní odpad bezpečně skladují před případným přepracováním/zpracováním a uložením. Pro bezpečné nakládání s těmito materiály může být nutný jejich pohyb, označovaný také jako přeprava, z míst, kde vznikly nebo je s nimi nakládáno. Jedná se o postupy, k nimž dochází ve většině členských států bez ohledu na rozsah jejich jaderných programů. Přeprava se uskutečňuje především silniční, železniční nebo námořní dopravou a v omezených případech také leteckou dopravou.
Dovoz, vývoz a tranzit radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva přes členské státy jsou v EU běžné.
2.Právní rámec a jeho provádění
Bezpečné a odpovědné nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým palivem, včetně bezpečné přepravy těchto materiálů na území členských států i mimo něj, je zákonným požadavkem vyplývajícím jak z mezinárodního práva, tak z práva EU.
Na mezinárodní úrovni je hlavním dokumentem v této oblasti Společná úmluva o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady (dále jen „společná úmluva“) 9 . Kromě jiných ustanovení ukládá společná úmluva povinnosti smluvním stranám ve vztahu k bezpečnosti přeshraničních pohybů (dovoz, vývoz a tranzit) vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu. Vyžaduje, aby každá smluvní strana zapojená do přeshraničních pohybů učinila patřičné kroky pro zajištění toho, že tento pohyb bude prováděn způsobem, který je v souladu s ustanoveními společné úmluvy a příslušnými závaznými mezinárodními nástroji. Smluvními stranami společné úmluvy 10 je všech 27 členských států a společenství Euratom, což svědčí o jejich odhodlání zajistit vysokou úroveň bezpečnosti vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu – od jeho vzniku až po uložení.
Na úrovni EU zajišťuje ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření komplexní právní rámec, a to i při přepravě vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu. Rámec v současné době tvoří výše uvedená směrnice a směrnice Rady 2013/59/Euratom 11 (dále jen „základní bezpečnostní standardy“) a 2011/70/Euratom 12 (dále jen „směrnice o radioaktivním odpadu“), které mají vliv na oblast působnosti směrnice.
V tomto rámci jaderné a radiační bezpečnosti EU řeší směrnice konkrétně regulační oprávnění a procesní aspekty přeshraniční přepravy radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva vzniklého z civilních zařízení a činností. Obecným cílem je posílit ochranu před riziky vyplývajícími z vystavení ionizujícímu záření prostřednictvím dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a její kontroly. Směrnice se použije v případech, kdy:
·země původu, země určení nebo jakákoliv země tranzitu vyhořelého paliva nebo radioaktivního odpadu je členským státem EU,
·množství a koncentrace vyhořelého paliva nebo radioaktivního odpadu k přepravě (dále jen „zásilka“) překračují úrovně stanovené v základních bezpečnostních standardech.
Nelze-li přepravu dokončit nebo nejsou-li podmínky přepravy v souladu se směrnicí, musí příslušné orgány členského státu původu zajistit, aby dotčený materiál převzal zpět jeho držitel 13 , pokud nelze učinit jiné bezpečné opatření. Příslušné orgány musí zajistit, aby osoba odpovědná za přepravu přijala v případě potřeby nápravná bezpečnostní opatření. V takovém případě za náklady vznikající v případech, kdy přeprava nemůže nebo nesmí být dokončena, odpovídá držitel 14 .
15 Každé zamítnutí povolení k přepravě vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu i) musí být odůvodněno na základě kritérií stanovených ve směrnici; ii) nemělo by být svévolné a iii) mělo by být založeno na příslušném vnitrostátním právu, právu Společenství nebo mezinárodním právu. Rozhodnutí členských států o schválení nebo zamítnutí musí být v souladu s ustanoveními uvedenými ve společné úmluvě a ve směrnici, která zakazují vývoz radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva do míst určení ležících jižně od 60° jižní šířky, do afrických, karibských nebo tichomořských zemí nebo do třetí země, která nemá zdroje na bezpečné nakládání s radioaktivním odpadem nebo vyhořelým palivem.
16 17 Kromě podávání zpráv Komisi každé tři roky jsou členské státy povinny každoročně oznamovat Komisi a poradnímu výboru veškeré nepovolené zásilky do třetí země a předávat Komisi kontaktní údaje příslušného orgánu (příslušných orgánů) a veškeré informace nezbytné pro rychlou komunikaci.
2.1.Provedení směrnice
18 19 20 Pro veškerou přepravu (včetně dovozu, vývozu a tranzitu mezi členskými státy a do Společenství nebo z něj) spadající do oblasti působnosti směrnice vyžaduje směrnice použití standardního dokumentu, který byl zaveden rozhodnutím Komise v roce 2008 ve znění z roku 2011. Standardní dokument zahrnuje formuláře pro tyto účely:
·žádost o povolení k přepravě vyhořelého paliva nebo radioaktivního odpadu,
·potvrzení o přijetí žádosti – žádost o chybějící údaje o vyhořelém palivu a radioaktivním odpadu,
·schválení nebo zamítnutí zásilky radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva dotčenými příslušnými orgány,
·povolení k přepravě vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu,
·popis zásilky radioaktivního odpadu a seznam obalů,
·potvrzení o přijetí radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva.
Pokud mají být tyto materiály přepraveny do třetích zemí za účelem uložení, je od členských států dále vyžadováno podle čl. 4 odst. 4 směrnice o radioaktivních odpadech, aby použily kritéria pro přepravu stanovená Komisí v souladu s čl. 16 odst. 2 směrnice a použitelným doporučením Komise 21 .
2.2.Stanovisko poradního výboru
Dvanácté zasedání poradního výboru se konalo v Lucemburku dne 7. listopadu 2022 a byl na něm projednán návrh této zprávy a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise. Poradní výbor vydal kladné stanovisko.
2.3.Příslušné orgány
22 Do července 2022 poskytly všechny členské státy informace o svých příslušných orgánech podle čl. 5 odst. 13 směrnice.
Seznam příslušných orgánů v členských státech je připojen k průvodnímu pracovnímu dokumentu útvarů Komise.
3.Připomínky
Komise zjistila, že členské státy v tomto cyklu podávání zpráv neohlásily žádnou nedokončenou přepravu zahrnující přeshraniční pohyby radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva.
Členské státy neoznámily žádné problémy, které by spadaly pod článek 4 „Zpětná přeprava související s nepovolenými přepravami a neohlášeným radioaktivním odpadem“; článek 12 „Nedokončená přeprava“ ani čl. 16 odst. 1 písm. c) „Zakázaný vývoz“. Na základě oznámených informací tedy během období podávání zpráv neproběhla na území EU žádná nepovolená přeprava.
Ve sledovaném období došlo ke čtyřem případům odmítnutí udělení souhlasu:
·jeden členský stát odmítl udělit souhlas v případě dvou žádostí z důvodu dočasné nedostupnosti zařízení pro konečné zpracování,
·jeden členský stát odmítl udělit souhlas v případě dvou žádostí o přepravu kontaminovaného kovového šrotu, neboť měl za to, že nespadá do působnosti směrnice 23 . Tyto přepravy však byly provedeny legálně v souladu s platnými místními právními předpisy.
Tři členské státy (Chorvatsko, Kypr a Malta) neoznámily od doby, kdy se na ně začala vztahovat povinnost podávat zprávy podle směrnice, žádná povolení k přepravě na svém území.
Podrobný přehled přeshraničních přeprav radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva v EU během stávajícího období podávání zpráv je uveden v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise.
3.1.Statistiky (2018–2020)
V tomto oddíle je uveden statistický přehled povolení a přeprav.
Obrázek 1. Celkový počet povolení
Počet 195 povolení oznámených 21 členskými státy v období 2018–2020 odpovídá 1 770 povoleným přepravám. Povolení se obecně vztahuje na několik přeprav a může přesahovat časové období, na něž se vztahuje tato zpráva.
Obrázek 2. Počet přeprav
Pokud jde o povolené přepravy, v 98 % případů (1 732 přeprav) se jednalo o radioaktivní odpad a ve 2 % případů (38 přeprav) o vyhořelé palivo.
Většina povolení a přeprav se týkala pohybu v rámci Společenství. Celkem 92,6 % přeprav bylo v rámci Společenství (kategorie MM), zatímco 2,7 % se týkalo vývozu (kategorie ME) a 4,7 % dovozu (kategorie IM).
Statistiky ukazují, že 79 % všech přeprav v rámci Společenství pochází z jaderného průmyslu, zatímco 21 % z nejaderných činností (např. lékařství, výzkum).
Hlavním účelem přepravy bylo zpracování radioaktivního odpadu (jako je zpracování za účelem snížení objemu nebo úprava) ve vyhrazených zařízeních, stejně jako vrácení zpracovaného radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva do země původu. Nejvíce povolení vydaly Švédsko a Německo, a to jak jako země původu, tak jako země určení.
Pohyby vyhořelého paliva se uskutečnily buď z důvodu přepracování, nebo vrácení do země původu.
Obrázek 3. Přeprava radioaktivního odpadu v rámci Společenství (MM), vývoz (ME), dovoz (IM)
Obrázek 4. Přeprava vyhořelého paliva v rámci Společenství (MM), vývoz (ME), dovoz (IM)
4.Následná opatření a neustálé zlepšování
Třetí zpráva Komise o provádění směrnice určila dvě potřeby: zlepšit soulad standardního dokumentu s požadavky ohledně vzoru zprávy a sledovat účinky základních bezpečnostních standardů na provádění dozoru nad přeshraniční přepravou a její kontroly.
V návaznosti na první bod Komise na základě návrhu členského státu navrhla revizi standardního dokumentu v souladu s čl. 17 odst. 2 a článkem 21 směrnice s cílem zahrnout do pozměněného standardního dokumentu informace o prvotních přepravách. V případě zpětných zásilek tak budou moci zúčastněné členské státy zásilky sledovat. Kromě toho Komise na návrh dvou členských států předložila digitální standardní dokument.
24 Pokud jde o možné dopady základních bezpečnostních standardů na provádění směrnice, Komise nezaznamenala žádný závažný problém. Zprávy o dvou případech odmítnutí souhlasu s tranzitem radioaktivního odpadu přes členský stát však vyvolaly důležitou otázku ohledně uplatňování směrnice. Členské státy se skutečně lišily v názorech na to, zda přeshraniční přeprava kontaminovaného kovového šrotu, který je zpracován a recyklován, spadá do oblasti působnosti směrnice, či nikoli, neboť regulační orgán členského státu může tento materiál klasifikovat jako radioaktivní odpad. Podle definice radioaktivního odpadu, pokud radioaktivní materiál podléhá kontrole regulačních orgánů podle legislativního a regulačního rámce země původu a určení jako radioaktivní odpad, pro který země původu ani země určení nepředpokládají další využití, je tento materiál kvalifikován jako radioaktivní odpad podle směrnice. Komise se proto domnívá, že v takových případech je třeba souhlasu, a to bez ohledu na to, že tranzitní země tento materiál nekvalifikovala jako radioaktivní odpad.
25 26 Kromě toho jeden členský stát uvedl, že upřednostňuje, aby přeprava přírodních radioaktivních materiálů (NORM) vždy spadala do oblasti působnosti směrnice Rady 2006/117/Euratom. V tomto ohledu Komise připomíná, že z právního hlediska spadá veškerý odpad obsahující přírodní radioaktivní materiál, který vyžaduje regulační kontrolu a je zařazen do kategorie radioaktivního odpadu, do působnosti směrnice.
Na svém 12. zasedání vyzval poradní výbor Komisi, aby zvážila aktualizaci standardního dokumentu, konkrétně tak, aby zahrnoval informace o původu odpadu, tj. odkaz na prvotní přepravy.
5.Závěry
Provádění směrnice zajistilo, aby veškeré přeshraniční pohyby radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva v rámci Společenství probíhaly na základě předchozího informovaného souhlasu příslušných orgánů všech dotčených členských států (včetně tranzitních zemí), vyjádřeného za použití standardního dokumentu. Informace týkající se veškeré povolené přepravy ve vymezeném období podávání zpráv (tři roky) všechny členské státy pravidelně předávaly Komisi. Dozor nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a její kontrola tak byly zaručeny prostřednictvím Společenství. Za tímto účelem se důrazně doporučuje používat poskytnutý „vzor zprávy“, byť to není povinné, neboť umožňoval přímočaré získávání údajů a snižoval rizika nesprávného výkladu informací.
Celkově vzato Komise dochází k závěru, že stávající právní rámec Euratomu tvořený směrnicí, základními bezpečnostními standardy a směrnicí o radioaktivních odpadech zajišťoval nejvyšší úroveň bezpečnosti ve vztahu k rizikům ionizujícího záření na území EU v souvislosti s přeshraniční přepravou. Komise nicméně upozorňuje, že případné rozdíly mezi členskými státy v definici radioaktivního odpadu mohou vést k určitým problémům v postupu informování a udělování souhlasu. To je třeba zlepšit a po dohodě s členskými státy prozkoumat možnosti další harmonizace v této oblasti.
Směrnice Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole (Úř. věst. L 337, 5.12.2006, s. 21).
COM(2019) 633 final, zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Rady 2006/117/Euratom o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole v členských státech, třetí zpráva, 17.12.2019 a SWD(2019) 437 final.
Držitelem se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která je před uskutečněním přepravy radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva za tyto materiály odpovědná podle platných vnitrostátních právních předpisů a má v úmyslu je přepravit příjemci (ustanovení čl. 5 odst. 9 směrnice).
Rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2008, kterým se zavádí standardní dokument pro dozor nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a její kontrolu podle směrnice Rady 2006/117/Euratom (oznámeno pod číslem K(2008) 793), (2008/312/Euratom) (Úř. věst. L 107, 17.4.2008, s. 32).