(1)

Je nezbytné stanovit na úrovni Unie pravidla pro obnovu ekosystémů, aby se zajistilo obnovení biologické rozmanitosti a odolnosti přírody na celém území Unie. Obnova ekosystémů rovněž přispívá k cílům Unie v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

(2)

Zelená dohoda pro Evropu (3) stanovila ambiciózní plán přeměny Unie na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou účinně využívající zdroje, jejímž cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a dobré životní podmínky občanů před environmentálními riziky a jejich dopady. V rámci Zelené dohody pro Evropu přijala Komise Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (4).

(3)

Unie a její členské státy jakožto smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti schválené rozhodnutím Rady 93/626/EHS (5) se zavázaly k dlouhodobé strategické vizi přijaté konferencí smluvních stran v roce 2010 rozhodnutím X/2 Strategický plán pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020 (6), podle níž má být do roku 2050 biologická rozmanitost ceněna, chráněna, obnovena a užívána rozumně a mají se udržovat ekosystémové služby a zdravá planeta a přinést výhody, které jsou zásadní pro všechny lidi.

(4)

Smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti schválily na 15. zasedání konference smluvních stran v prosinci 2022  (7) celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost, v němž jsou stanoveny prakticky zaměřené globální cíle pro naléhavá opatření v průběhu následujících let do roku 2030, jež mají zajistit, aby byly všechny oblasti zahrnuty do participativního a integrovaného územního plánování podporujícího biologickou rozmanitost nebo do účinných procesů řízení zaměřených na změny ve využívání půdy a moří; do roku 2030 dosáhnout téměř nulové ztráty lokalit s velkým významem pro biologickou rozmanitost, včetně ekosystémů s vysokou ekologickou integritou, při současném respektování práv původních obyvatel a místních komunit, jak jsou uvedena v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel; zajistit, aby bylo do roku 2030 účinně obnoveno alespoň 30 % oblastí poškozených suchozemských, vnitrozemských vodních a mořských a pobřežních ekosystémů, s cílem posílit biologickou rozmanitost a ekosystémové funkce a služby, ekologickou integritu a propojenost; obnovit, zachovat a posílit přínosy, které příroda představuje pro lidi, včetně ekosystémových funkcí a služeb, jako je regulace ovzduší, vody a klimatu, zdraví půdy, opylování a snižování rizika onemocnění, jakož i ochrana před přírodními riziky a katastrofami za pomoci přírodě blízkých řešení nebo ekosystémových přístupů ve prospěch všech lidí a přírody. Celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost umožní pokrok na cestě k dosažení cílů pro rok 2050 zaměřených na výsledky.

(5)

Cíle udržitelného rozvoje OSN (8), zejména cíle 14.2, 15.1, 15.2 a 15.3, zmiňují potřebu zajistit zachování, obnovu a udržitelné využívání suchozemských ekosystémů a vnitrozemských sladkovodních ekosystémů a jejich služeb, zejména lesů, mokřadů, hor a suché půdy.

(6)

Valné shromáždění Organizace spojených národů v usnesení ze dne 1. března 2019 (9) označilo období 2021–2030 za Desetiletí OSN pro obnovu ekosystémů s cílem podpořit a rozšířit úsilí o prevenci, zastavení a zvrácení degradace ekosystémů po celém světě a zvyšování povědomí o důležitosti obnovy ekosystémů.

(7)

Cílem strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 je zajistit, aby do roku 2030 byla biologická rozmanitost v Evropě na cestě k obnově, což bude přínosné pro člověka, planetu, klima i naše hospodářství. Strategie stanoví ambiciózní plán EU na obnovu přírody s řadou klíčových závazků, včetně závazku předložit návrh právně závazných cílů EU pro obnovu přírody s cílem obnovit poškozené ekosystémy, zejména ty s největším potenciálem zachycovat a ukládat uhlík, a předcházet dopadu přírodních katastrof a snižovat ho.

(8)

Ve svém usnesení ze dne 9. června 2021 (10) Evropský parlament velmi uvítal závazek vypracovat legislativní návrh se závaznými cíli pro obnovu a dále vyjádřil názor, že kromě celkového cíle pro obnovu by měl tento návrh zahrnovat specifické cíle pro obnovu ekosystémů, přírodních stanovišť a druhů, které by se vztahovaly na lesy, travní porosty, mokřady, rašeliniště, opylovače, volně tekoucí řeky, pobřežní oblasti a mořské ekosystémy.

(9)

Ve svých závěrech ze dne 23. října 2020 (11) Rada uznala, že předcházení dalšímu úbytku současného stavu biologické rozmanitosti a poškozování přírody bude mít zásadní význam, nebude však k navrácení přírody do našeho života stačit. Rada zopakovala, že jsou zapotřebí ambicióznější cíle v oblasti obnovy přírody, jak se navrhuje v novém plánu EU na obnovu přírody, který zahrnuje opatření na ochranu a obnovu biologické rozmanitosti nad rámec chráněných území. Rada rovněž uvedla, že na základě posouzení dopadů očekává návrh právně závazných cílů pro obnovu přírody.

(10)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví závazek právně chránit nejméně 30 % pevniny, včetně vnitrozemských vod, a 30 % mořských oblastí v Unii, přičemž alespoň jedna třetina by měla být přísně chráněna, včetně všech zbývajících původních lesů a pralesů. Kritéria a pokyny pro určení dalších chráněných území členskými státy (12) (dále jen „kritéria a pokyny“), které vypracovala Komise ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami, zdůrazňují, že pokud obnovované oblasti splňují kritéria pro označení za chráněné území nebo se očekává, že je budou splňovat, jakmile obnovení dosáhne svého plného účinku, měly by tyto obnovené oblasti rovněž přispět k cílům Unie v oblasti chráněných území. Kritéria a pokyny rovněž zdůrazňují, že chráněná území mohou významně přispět k cílům v oblasti obnovy stanoveným ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 tím, že vytvoří podmínky pro úspěšné dosažení obnovy. To platí zejména pro oblasti, které se mohou obnovit přirozeně tím, že se zastaví nebo omezí některé tlaky vyvolávané lidskou činností. Zavedení přísné ochrany takovýchto oblastí, včetně oblastí v mořském prostředí, bude v některých případech postačovat k obnově jejich přírodních hodnot. Kromě toho je v kritériích a pokynech zdůrazněno, že se očekává, že všechny členské státy přispějí k dosažení cílů Unie týkajících se chráněných území stanovených ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, a to v míře, která je úměrná přírodním hodnotám těchto území a jejich potenciálu pro obnovu přírody.

(11)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví cíl zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování vývoje nebo stavu chráněných přírodních stanovišť a druhů a aby alespoň 30 % druhů a přírodních stanovišť, které v současné době nejsou v příznivém stavu, do roku 2030 do této kategorie spadalo nebo vykazovalo silný pozitivní trend směřující k tomu, že do ní spadat budou. Pokyny (13) vypracované Komisí ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami na podporu dosažení těchto cílů zdůrazňují, že u většiny těchto přírodních stanovišť a druhů bude pravděpodobně zapotřebí vyvinout úsilí na jejich zachování a obnovu, a to buď zastavením současných negativních trendů do roku 2030 nebo zachováním současného stabilního či pozitivního vývoje, nebo zabráněním úbytku stanovišť a druhů s příznivým stavem z hlediska ochrany. Tyto pokyny dále zdůrazňují, že uvedené úsilí v oblasti obnovy je třeba v první řadě plánovat, provádět a koordinovat na vnitrostátní nebo regionální úrovni a že při výběru a upřednostňování druhů a stanovišť, jejichž stav má být do roku 2030 zlepšen, je třeba usilovat o synergie s dalšími unijními a mezinárodními cíli, zejména s cíli politiky v oblasti životního prostředí a klimatu.

(12)

Ve zprávě Komise o stavu přírody z roku 2020 (14) se uvádí, že Unie zatím nedokázala zastavit úbytek chráněných typů stanovišť a druhů, jejichž zachování je pro Unii důležité. Tento úbytek je způsoben především upuštěním od extenzivního zemědělství, zintenzivněním postupů hospodaření, změnou hydrologických režimů, urbanizací a znečištěním, jakož i neudržitelnými lesnickými činnostmi a využíváním druhů. Závažné a rostoucí hrozby pro původní flóru a faunu v Unii představují dále invazní nepůvodní druhy a změna klimatu.

(12a)

V přezkumu obchodní politiky Komise – Otevřená, udržitelná a sebevědomá obchodní politika  (15) – se uvádí, že Zelená dohoda pro Evropu je novou strategií růstu EU, která bude hnací silou naší konkurenceschopnosti a povede k postupné, ale hluboké transformaci našich hospodářství, což bude mít následně silný vliv na obchodní vzorce, zatímco rozsáhlá síť dvoustranných obchodních dohod EU je zásadní platformou pro spolupráci s našimi partnery v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti, a proto vyžaduje zavedení "zrcadlových" opatření v souladu s pravidly WTO [ústní pozměňovací návrh];

(13)

Je vhodné stanovit zastřešující cíl pro obnovu ekosystémů, a podpořit tak hospodářskou a společenskou transformaci, vytváření vysoce kvalitních pracovních míst a udržitelný růst. Biologicky rozmanité ekosystémy, jako jsou mokřady, sladkovodní, lesní a zemědělské ekosystémy, ekosystémy s řídkou vegetací, jakož i mořské, pobřežní a městské ekosystémy, přinášejí v dobrém stavu řadu základních ekosystémových služeb, přičemž přínosy obnovení poškozených ekosystémů do dobrého stavu ve všech pevninských i mořských oblastech zdaleka převyšují náklady na obnovu. Tyto služby přispívají k široké škále socioekonomických přínosů v závislosti na hospodářských, sociálních, kulturních, regionálních a místních charakteristikách.

(14)

Statistická komise Organizace spojených národů na svém 52. zasedání v březnu 2021 přijala systém integrovaných environmentálních hospodářských účtů – ekosystémové účetnictví (SEEA EA) (16). SEEA EA představuje integrovaný a komplexní statistický rámec pro organizaci údajů o přírodních stanovištích a krajinách, měření rozsahu, stavu a služeb ekosystémů, sledování změn přírodního bohatství ekosystémů a usouvztažnění těchto informací s hospodářskou a jinou lidskou činností.

(15)

Zajištění biologicky rozmanitých ekosystémů a boj proti změně klimatu jsou spolu nerozlučně spjaty. Příroda a přírodě blízká řešení, včetně přírodních zásob a propadů uhlíku, jsou pro boj s klimatickou krizí zásadní. Klimatická krize ovšem již nyní výrazně přispívá ke změně suchozemských i mořských ekosystémů a Unie se musí připravit na rostoucí intenzitu, četnost a rozšíření jejích dopadů. Zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) (17) o dopadech globálního oteplování o 1,5 °C poukázala na to, že některé dopady mohou být dlouhodobé nebo nezvratné. Šestá hodnotící zpráva IPCC (18) uvádí, že obnova ekosystémů bude mít zásadní význam pro pomoc v boji proti změně klimatu, jakož i pro snižování rizik pro potravinové zabezpečení. Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) ve své globální hodnotící zprávě o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách z roku 2019 (19) označila změnu klimatu za hlavní hybnou sílu změn přírody a očekává, že její dopady se v nadcházejících desetiletích budou zvyšovat a v některých případech převýší dopady jiných faktorů změny ekosystémů, jako je změna ve využívání půdy a moří.

(16)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (20) stanoví závazný cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality v Unii a poté usilovat o dosažení negativních emisí a upřednostňovat rychlé a předvídatelné snižování emisí a zároveň podporovat pohlcování pomocí přirozených propadů. Obnova ekosystémů může významně přispět k zachování, řízení a posilování přírodních propadů a ke zvýšení biologické rozmanitosti a současně podpořit boj proti změně klimatu. Nařízení (EU) 2021/1119 dále vyžaduje, aby příslušné orgány Unie a členské státy zajistily trvalý pokrok při zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu. Rovněž vyžaduje, aby členské státy začlenily přizpůsobení do všech oblastí politiky a podporovaly přírodě blízká řešení (21) a přizpůsobení založené na ekosystémech.

(17)

Sdělení Komise o přizpůsobení se změně klimatu z roku 2021 (22) zdůrazňuje potřebu podporovat přírodě blízká řešení a uznává, že nákladově efektivního přizpůsobení se změně klimatu lze dosáhnout ochranou a obnovou mokřadů a rašelinišť, pobřežních a mořských ekosystémů, rozvojem sídelní zeleně a výstavbou zelených střech a zdí a podporou udržitelného obhospodařování lesů a zemědělské půdy. Větší množství biologických ekosystémů vede k vyšší odolnosti vůči změně klimatu a poskytuje účinnější formy snižování a prevence katastrof.

(18)

Politika Unie v oblasti změny klimatu je momentálně revidována tak, aby se řídila plánem navrženým v nařízení (EU) 2021/1119, který spočívá ve snížení čistých emisí do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Cílem návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2018/841 a (EU) 2018/1999 (23), je zejména posílit příspěvek odvětví půdy k celkovým ambicím v oblasti klimatu do roku 2030 a sladit cíle, pokud jde o započítávání emisí a jejich pohlcování v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (dále jen „LULUCF“), se souvisejícími politickými iniciativami v oblasti biologické rozmanitosti. Tento návrh zdůrazňuje potřebu ochrany a posílení přirozeného pohlcování uhlíku, zlepšení odolnosti ekosystémů vůči změně klimatu, obnovení degradované půdy a ekosystémů a zavodňování rašelinišť. Dále je jeho cílem zlepšit monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v půdě, na kterou se vztahuje ochrana a obnova. V této souvislosti je důležité, aby ekosystémy ve všech kategoriích využití půdy, včetně lesů, travních porostů, orné půdy a mokřadů, byly v dobrém stavu, aby dokázaly účinně zachycovat a ukládat uhlík.

(19)

Geopolitický vývoj dále zdůraznil potřebu zajistit odolnost potravinových systémů (24). Je prokázáno, že obnova agroekosystémů má z dlouhodobého hlediska pozitivní dopad na potravinovou produktivitu a že obnova přírody funguje jako pojistka k zajištění dlouhodobé udržitelnosti a odolnosti EU.

(20)

V závěrečné zprávě Konference o budoucnosti Evropy občané vyzývají Unii, aby chránila a obnovovala biologickou rozmanitost, krajinu a oceány, odstranila znečištění a podporovala znalosti, povědomí, vzdělávání a dialog o životním prostředí, změně klimatu, využívání energie a udržitelnosti (25).

(21)

Obnova ekosystémů spolu s úsilím o omezení obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a konzumace těchto druhů rovněž pomůže předcházet možným budoucím infekčním onemocněním se zoonotickým potenciálem a zvyšovat odolnost vůči nim, čímž se sníží rizika šíření nákaz a pandemií, a přispěje k podpoře úsilí EU i celosvětového úsilí o uplatňování přístupu „jedno zdraví“, který uznává úzkou vazbu mezi lidským zdravím, zdravím zvířat a zdravou odolnou přírodou.

(22)

Půda je nedílnou součástí suchozemských ekosystémů. Sdělení Komise z roku 2021 „Strategie EU pro půdu do roku 2030“ (26) uvádí potřebu obnovit degradovanou půdu a posílit biologickou rozmanitost půdy. Globální mechanismus a sekretariát Úmluvy Organizace spojených národů o boji proti desertifikaci (UNCCD) zavedly program stanovující cíle v oblasti neutrality z hlediska degradace půdy, který má zemím pomoci dosáhnout do roku 2030 neutrality z hlediska degradace půdy.

(23)

Cílem směrnice Rady 92/43/EHS (27) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (28) je zajistit dlouhodobou ochranu, zachování a přežití nejcennějších a nejohroženějších druhů a přírodních stanovišť v Evropě, jakož i ekosystémů, jejichž jsou součástí. Klíčovým nástrojem pro provádění cílů těchto dvou směrnic je síť Natura 2000, která byla zřízena v roce 1992 a je největší koordinovanou sítí chráněných území na světě. Toto nařízení by se mělo stejně jako uvedené dvě směrnice vztahovat na evropské území členských států, na něž se vztahují Smlouvy, a mělo by tudíž být rovněž v souladu se směrnicí 2008/56/ES.

(24)

Pro určení dobrého stavu typů stanovišť chráněných podle směrnice 92/43/EHS a stanovení dostatečné kvality a kvantity stanovišť druhů spadajících do oblasti působnosti uvedené směrnice již existuje příslušný rámec a pokyny (29). Cíle pro obnovu u těchto typů přírodních stanovišť a stanoviště druhů lze stanovit na základě uvedeného rámce a pokynů. Tato obnova však nebude stačit ke zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k obnovení všech ekosystémů. Proto by měly být stanoveny další povinnosti založené na konkrétních ukazatelích s cílem posílit biologickou rozmanitost v rozsahu širších ekosystémů.

(25)

Na základě směrnice 92/43/EHS a směrnice 2009/147/ES a s cílem podpořit dosažení cílů stanovených v uvedených směrnicích by členské státy měly zavést opatření na obnovu, aby zajistily obnovení chráněných stanovišť a druhů, včetně volně žijících ptáků, ve všech oblastech Unie, a to i mimo sítě Natura 2000.

(26)

Cílem směrnice 92/43/EHS je zachovat a obnovit příznivý stav z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a volně žijících druhů živočichů a rostlin v zájmu Unie. Směrnice však nestanoví lhůtu pro dosažení tohoto cíle. Podobně ani směrnice 2009/147/ES nestanoví lhůtu pro obnovu populací ptáků v Unii.

(27)

Proto by měly být stanoveny lhůty pro zavedení opatření na obnovu v rámci lokalit sítě Natura 2000 i mimo ně s cílem postupně zlepšovat stav chráněných typů přírodních stanovišť v celé Unii a znovu je vytvářet, dokud nebude dosaženo příznivého referenčního areálu potřebného k tomu, aby bylo u těchto stanovišť v Unii dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany. S cílem poskytnout členským státům nezbytnou flexibilitu při provádění rozsáhlého úsilí o obnovu přírody je vhodné seskupit typy přírodních stanovišť podle ekosystému, k němuž patří, a stanovit pro skupiny typů stanovišť časově vymezené a kvantifikované cíle podle jednotlivých oblastí. To členským státům umožní rozhodnout, která stanoviště budou v rámci dané skupiny obnovena jako první.

(28)

Podobné požadavky by měly být stanoveny pro stanoviště druhů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, a pro stanoviště druhů volně žijících ptáků, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES, se zvláštním ohledem na propojení mezi obojími těmito stanovišti, aby populace daných druhů mohly prosperovat.

(29)

Je nezbytné, aby opatření na obnovu typů stanovišť byla přiměřená a vhodná k co nejrychlejšímu dosažení dobrého stavu a příznivého referenčního areálu s cílem dosáhnout příznivého stavu z hlediska ochrany. Je důležité, aby opatření na obnovu byla taková, jaká jsou nezbytná k dosažení časově vymezených a kvantifikovaných cílů podle jednotlivých oblastí. Je rovněž nezbytné, aby opatření na obnovu stanovišť druhů byla přiměřená a vhodná pro co nejrychlejší dosažení jejich dostatečné kvality a kvantity s cílem dosáhnout pro daný druh příznivého stavu z hlediska ochrany.

(29a)

Opatření na obnovu podle tohoto nařízení za účelem obnovy nebo zachování některých typů stanovišť uvedených v příloze I, jako jsou travní porosty, vřesoviště nebo mokřady, mohou v některých případech vyžadovat odstranění lesa za účelem obnovení řízení založeného na ochraně přírody, které může zahrnovat činnosti, jako je sečení nebo pastva. Obnova přírody a zastavení odlesňování jsou důležité i vzájemně se posilují environmentální cíle. Komise vypracuje pokyny, jak je uvedeno v 36. bodě odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. [XXXX/2023] o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010, s cílem vyjasnit výklad definice „zemědělského využití“ v článku 2 uvedeného nařízení, zejména pokud jde o přeměnu lesa na půdu, jejímž účelem není zemědělské využití.

(30)

Je důležité zajistit, aby opatření na obnovu zavedená podle tohoto nařízení vedla ke konkrétnímu a měřitelnému zlepšení stavu ekosystémů, a to jak na úrovni jednotlivých oblastí podléhajících obnově, tak na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie.

(31)

Aby bylo zajištěno, že opatření na obnovu jsou účinná a že jejich výsledky lze v průběhu času měřit, je nezbytné, aby oblasti, na něž se vztahují tato opatření na obnovu s cílem zlepšit stav stanovišť spadajících do oblasti působnosti přílohy I směrnice 92/43/EHS, znovu tato stanoviště vytvořit a zlepšit jejich propojenost, vykazovaly soustavné zlepšování až do dosažení dobrého stavu.

(32)

Je rovněž nezbytné, aby oblasti, na něž se vztahují opatření na obnovu s cílem zlepšit kvalitu a kvantitu stanovišť druhů spadajících do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, jakož i stanovišť volně žijících ptáků spadajících do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES, vykazovaly soustavné zlepšování, a přispěly tak k dosažení dostatečné kvantity a kvality stanovišť těchto druhů.

(33)

Je důležité zajistit postupné zvětšování oblastí pokrytých typy stanovišť spadajícími do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, které jsou v dobrém stavu, na celém území členských států a Unie jako celku, dokud nebude pro každý typ stanoviště dosaženo příznivého referenčního areálu a nejméně 90 % tohoto areálu na úrovni členského státu bude v dobrém stavu, aby tyto typy stanovišť mohly v Unii dosáhnout příznivého stavu z hlediska ochrany.

(34)

Je důležité zajistit postupné zvyšování kvality a kvantity stanovišť druhů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, jakož i stanovišť volně žijících ptáků spadajících do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES na území členských států a v konečném důsledku v celé Unii, dokud nebudou dostačovat k zajištění dlouhodobého přežití těchto druhů.

(35)

Je důležité ▌, aby oblasti pokryté druhy stanovišť, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení a na něž se vztahují opatření pro obnovu, vykazovaly trvalé zlepšování, dokud nedosáhnou dobrého stavu, a aby se poté jejich stav výrazně nezhoršoval, a nedošlo tak k ohrožení dlouhodobého zachování nebo dosažení dobrého stav u. Je rovněž důležité, aby se členské státy snažily vyvinout úsilí s cílem zabránit významnému zhoršování stavu oblastí pokrytých těmito druhy stanovišť, které buď již jsou v dobrém stavu, nebo naopak nejsou v dobrém stavu a doposud stále nepodléhají opatřením na obnovu. Taková opatření jsou důležitá, aby se zabránilo zvýšení potřeby obnovy v budoucnu , a měla by se zaměřit na oblasti druhů stanovišť určené v národních plánech na obnovu přírody členských států, které je třeba obnovit v zájmu dosažení cílů obnovy. Je ▌vhodné zvážit možnost poškození oblastí pokrytých těmito typy stanovišť v důsledku zásahu vyšší moci, jako jsou přírodní katastrofy , jakož i nevyhnutelné přeměny stanovišť, které jsou přímo způsobeny změnou klimatu . Mimo lokality sítě Natura 2000 je vhodné vzít v úvahu také důsledky plánu nebo projektu převažujícího veřejného zájmu, pro něž nejsou k dispozici žádná méně škodlivá alternativní řešení . V případě oblastí, které jsou předmětem obnovy, je to třeba určit případ od případu . V případě lokalit sítě Natura 2000 jsou plány a projekty schvalovány v souladu s čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43/EHS. Pokud je oblast přeměněna z jednoho typu stanoviště na jiný, který spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, jako žádoucí výsledek opatření na obnovu, neměla by být považována za oblast, jejíž stav se zhoršil.

(35a)

Pro účely odchylek od povinností trvale zlepšovat a zabraňovat zhoršování mimo lokality sítě Natura 2000 v tomto nařízení by členské státy měly uplatňovat přístup, podle nějž zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jejich připojení k distribuční soustavě, související distribuční soustava samotná a skladovací zařízení představují převažující veřejný zájem. Členské státy se mohou rozhodnout omezit uplatňování tohoto přístupu za řádně odůvodněných a specifických okolností, jako jsou důvody související s národní obranou. Kromě toho mohou členské státy osvobodit tyto projekty od povinnosti prokázat, že pro účely uplatnění daných výjimek nejsou k dispozici žádná méně škodlivá alternativní řešení, pokud dané projekty byly předmětem strategického posouzení vlivů na životní prostředí nebo posouzení dopadů na životní prostředí. Považovat takové elektrárny za převažující veřejný zájem a případně omezit požadavek na posouzení méně škodlivých alternativních řešení by těmto projektům umožnilo využít zjednodušeného posouzení, pokud jde o odchylky od posouzení převažujícího veřejného zájmu podle tohoto nařízení.

(35b)

Činnosti, jejichž jediným účelem je obrana nebo národní bezpečnost, by měly mít nejvyšší prioritu. Členské státy proto mohou při zavádění opatření na obnovu vyjmout z této povinnosti oblasti využívané pro činnosti výhradně za účelem národní obrany, pokud jsou daná opatření považována za neslučitelná s pokračujícím vojenským využíváním dotyčných oblastí. Kromě toho by pro účely uplatňování ustanovení tohoto nařízení o odchylkách od povinností trvale zlepšovat a zabraňovat zhoršování mimo lokality sítě Natura 2000 měly mít členské státy možnost uplatňovat přístup, podle nějž plány a projekty týkající se těchto činností představují převažující veřejný zájem. Členské státy mohou tyto projekty rovněž osvobodit od povinnosti prokázat, že nejsou k dispozici žádná méně škodlivá alternativní řešení, ale měly by zavést opatření, pokud je to přiměřené a proveditelné, s cílem zmírnit dopady na dotčené druhy stanovišť, pokud se daná odchylka použije.

(36)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 zdůrazňuje potřebu důraznějších opatření na obnovu poškozených mořských ekosystémů, včetně ekosystémů bohatých na uhlík a důležitých oblastí tření a líhnutí ryb. Strategie rovněž oznamuje, že Komise navrhne nový akční plán na zachování rybolovných zdrojů a ochranu mořských ekosystémů.

(37)

Typy mořských stanovišť uvedené v příloze I směrnice 92/43/EHS jsou definovány široce a zahrnují mnoho ekologicky odlišných podtypů s různým potenciálem obnovy, takže je pro členské státy obtížné zavést vhodná opatření na obnovu na úrovni těchto typů stanovišť. Typy mořských stanovišť by proto měly být dále specifikovány pomocí příslušných úrovní klasifikace mořských stanovišť v rámci Evropského informačního systému o přírodě (EUNIS). Členské státy by měly stanovit příznivé referenční areály pro dosažení příznivého stavu z hlediska ochrany u každého z těchto typů přírodních stanovišť, pokud již tyto referenční areály nejsou řešeny v jiných právních předpisech Unie. Skupina druhů stanovišť v mořských měkkých sedimentech odpovídajících některým druhům rozšířených bentických stanovišť uvedených ve směrnici 2008/56/ES je široce zastoupena v mořských vodách několika členských států. Členské státy by proto měly mít možnost omezit opatření na obnovu, která jsou zaváděna postupně, na menší část plochy těchto typů stanovišť, která nejsou v dobrém stavu, za předpokladu, že to nebrání dosažení nebo zachování dobrého stavu prostředí stanoveného podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2008/56/ES, zejména s přihlédnutím k prahovým hodnotám pro deskriptory 1 a 6 stanovené v souladu s čl. 9 odst. 3 uvedené směrnice, pro rozsah úbytku těchto typů stanovišť, pro nepříznivé účinky na stav těchto typů stanovišť a pro maximální přípustný rozsah těchto nepříznivých účinků.

(38)

Pokud ochrana pobřežních a mořských stanovišť vyžaduje regulaci činností v oblasti rybolovu nebo akvakultury, použije se společná rybářská politika. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (30) zejména stanoví, že společná rybářská politika musí provádět ekosystémový přístup k řízení rybolovu, aby zajistila, že nepříznivé dopady rybolovných činností na mořský ekosystém budou minimalizovány. Uvedené nařízení rovněž stanoví, že cílem této politiky je zajistit, aby při činnostech v oblasti akvakultury a rybolovu nedocházelo ke zhoršování mořského prostředí.

(39)

V zájmu dosažení cíle soustavné, dlouhodobé a trvalé obnovy biologicky rozmanité a odolné přírody by členské státy měly plně využívat možnosti, které jim společná rybářská politika nabízí. V rámci výlučné pravomoci Unie, pokud jde o zachování biologických mořských zdrojů, mohou členské státy přijmout nediskriminační opatření pro zachování a řízení populací ryb a udržení nebo zlepšení stavu mořských ekosystémů z hlediska ochrany v pásmu 12 námořních mil. Kromě toho mají členské státy s přímým zájmem na řízení možnost dohodnout se na předložení společných doporučení na opatření pro zachování zdrojů, která jsou nezbytná ke splnění povinností podle práva Unie v oblasti životního prostředí. Tato opatření budou posouzena a přijata v souladu s pravidly a postupy stanovenými v rámci společné rybářské politiky.

(40)

Směrnice 2008/56/ES vyžaduje, aby členské státy spolupracovaly dvoustranně a v rámci mechanismů regionální a místní spolupráce, též prostřednictvím regionálních úmluv pro mořské prostředí (31), a pokud jde o opatření v oblasti rybolovu, rovněž v kontextu regionálních skupin zřízených na základě společné rybářské politiky.

(41)

Je důležité, aby byla rovněž zavedena opatření na obnovu stanovišť některých mořských druhů, například žraloků a rejnoků, které spadají do oblasti působnosti Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů nebo jsou na seznamu ohrožených nebo bezprostředně ohrožených druhů evropských regionálních úmluv pro mořské prostředí , ale nespadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, neboť mají v ekosystému důležitou funkci.

(42)

Na podporu obnovy a zabránění zhoršování suchozemských, sladkovodních, pobřežních a mořských stanovišť mají členské státy možnost označit další oblasti jako „chráněná území“ nebo „přísně chráněná území“, provádět další účinná opatření na ochranu jednotlivých oblastí a podporovat soukromá opatření na ochranu půdy.

(43)

Městské ekosystémy představují přibližně 22 % rozlohy Unie a tvoří oblast, v níž žije většina občanů Unie. Sídelní zeleň zahrnuje mimo jiné městské lesy, parky a zahrady, městské farmy, ulice se stromořadím, městské louky a městské živé ploty . Stejně jako ostatní ekosystémy, na něž se vztahuje toto nařízení, i městské ekosystémy představují důležitá stanoviště pro biologickou rozmanitost, zejména rostliny, ptáky a hmyz, včetně opylovačů. Poskytují rovněž mnohé další životně důležité ekosystémové služby, jako je snižování a řízení rizika přírodních katastrof (např. povodní, efektu městských tepelných ostrovů), ochlazování, rekreace, filtrace vody a vzduchu a dále zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Rozšiřování sídelní zeleně je jedním z důležitých parametrů pro zvyšování schopnosti městských ekosystémů tyto důležité služby poskytovat. Zvětšování zelených ploch v dané městské oblasti zpomaluje odtok vod (což snižuje riziko znečištění řek v důsledku přítoku přívalových vod), pomáhá udržovat letní teploty na nižší úrovni, zvyšuje odolnost vůči změně klimatu a poskytuje další prostor ve prospěch přírody. Rozšiřování rozlohy sídelní zeleně mnohdy napomůže ke zlepšení zdraví městských ekosystémů. Zdravé městské ekosystémy jsou zase nezbytné pro podporu zdraví dalších klíčových evropských ekosystémů – například pro propojování přírodních oblastí v okolní krajině, zlepšování zdraví řek mimo města, poskytování útočiště a líhniště pro ptáky a opylovače spojené se zemědělskými a lesními stanovišti, jakož i zajišťování důležitých stanovišť pro stěhovavé ptáky.

(44)

Je třeba výrazně posílit opatření k zajištění toho, aby již nehrozilo omezování pokrytí sídelní zelení, zejména stromy . Aby se zajistilo, že sídelní zeleň bude i nadále poskytovat nezbytné ekosystémové služby, měl by se zastavit její úbytek a měla by být obnovována a zvětšována, mimo jiné začleněním zelené infrastruktury a přírodě blízkých řešení ▌, jako jsou zelené střechy a zelené stěny, do návrhů budov. Toto začlenění může přispět nejen ke zvýšení rozlohy sídelní zeleně, ale také, pokud zahrnuje i stromy, ke zvýšení rozlohy korunového zápoje sídelní zeleně.

(44a)

S větším využíváním umělého osvětlení se stalo významným problémem světelné znečištění. Mezi jeho zdroje patří vnější a vnitřní osvětlení budov, reklama, obchodní nemovitosti, kanceláře, továrny, pouliční světla a osvětlení sportovišť. Světelné znečištění je příčinou úbytku hmyzu. Světlo přitahuje mnoho hmyzu, avšak umělá světla pro něj mohou být smrtelná. Klesající populace hmyzu má negativní dopad na všechny druhy, které jsou na hmyzu závislé jako potravě nebo kvůli opylování. Někteří predátoři využívají této přitažlivosti ve svůj prospěch a ovlivňují potravinové sítě nečekanými způsoby. [pozm. návrh 2]

(45)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 vyžaduje větší úsilí o obnovu sladkovodních ekosystémů a přirozených funkcí řek. Obnova sladkovodních ekosystémů by měla zahrnovat úsilí o obnovu přirozeného ▌propojení řek, jakož i jejich břehových oblastí a záplavových území, mimo jiné odstraněním umělých překážek, s cílem podpořit dosažení příznivého stavu z hlediska ochrany u řek, jezer a nivních stanovišť a druhů žijících na těchto stanovištích chráněných podle směrnic 92/43/EHS a 2009/147/ES a splnění jednoho z klíčových cílů strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, konkrétně obnovení nejméně 25 000 km volně tekoucích řek, oproti roku 2020, kdy byla strategie zveřejněna . Při odstraňování překážek by se členské státy měly primárně zabývat zastaralými překážkami, tedy těmi, které již nejsou zapotřebí pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, vnitrozemskou plavbu, zásobování vodou nebo jiné využití.

(46)

V Unii v posledních desetiletích dramaticky poklesl počet opylovačů, přičemž třetina druhů včel a motýlů zaznamenala pokles populace a každý desátý druh se nachází na pokraji vyhynutí. Opylovači mají zásadní význam pro fungování suchozemských ekosystémů, dobré životní podmínky lidí a potravinové zabezpečení, neboť opylují plané i pěstované rostliny. Hmyzím opylovačům je přímo přisuzována roční zemědělská produkce EU v hodnotě téměř 5 000 000 000 EUR (32).

(47)

Poté, co Evropský parlament a Rada vyzvaly k řešení úbytku volně žijících opylovačů, Komise 1. června 2018 zahájila iniciativu EU týkající se opylovačů (33). Zpráva o pokroku při provádění iniciativy (34) ukázala, že při řešení příčin úbytku opylovačů přetrvávají významné problémy, včetně používání pesticidů. Evropský parlament (35) a Rada (36) vyzvaly k přijetí důraznějších opatření k řešení úbytku opylovačů a k vytvoření celounijního rámce pro monitorování opylovačů a ke stanovení jasných cílů a ukazatelů ohledně závazku zvrátit úbytek opylovačů. Evropský účetní dvůr doporučil, aby Komise vytvořila vhodné mechanismy řízení a monitorování pro opatření týkající se hrozeb pro opylovače (37). Dne 24. ledna 2023 předložila Komise revidovanou iniciativu EU týkající se opylovačů  (38) . V revizi se stanoví opatření, která mají EU a její členské státy přijmout s cílem zvrátit do roku 2030 úbytek opylovačů.

(48)

Cílem návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o udržitelném používání přípravků na ochranu rostlin [bude přijato 22. června 2022, doplnit název a číslo přijatého aktu, až bude k dispozici] je regulovat jeden z faktorů úbytku opylovačů tím, že se zakáže používání pesticidů v ekologicky citlivých oblastech, z nichž mnohé spadají do působnosti tohoto nařízení, například v oblastech, kde se vyskytují druhy opylovačů, které jsou podle evropských červených seznamů (39) klasifikovány jako ohrožené vyhynutím.

(49)

K poskytování bezpečných, udržitelných, výživných a cenově dostupných potravin jsou zapotřebí udržitelné, odolné a biologicky rozmanité zemědělské ekosystémy. Zemědělské ekosystémy s bohatou biologickou rozmanitostí rovněž zvyšují odolnost zemědělství vůči změně klimatu a environmentálním rizikům a zároveň zajišťují bezpečnost potravin a potravinové zabezpečení a vytvářejí nová pracovní místa ve venkovských oblastech, zejména pracovní místa spojená s ekologickým zemědělstvím a venkovským cestovním ruchem a rekreací. Unie proto musí zlepšit biologickou rozmanitost své zemědělské půdy prostřednictvím řady stávajících postupů, které jsou prospěšné pro posílení biologické rozmanitosti nebo jsou s ní slučitelné, včetně extenzivního zemědělství. Extenzivní zemědělství má zásadní význam pro zachování mnoha druhů a stanovišť v oblastech s bohatou biologickou rozmanitostí. Existuje mnoho postupů extenzivního zemědělství, které mají četné a významné přínosy pro ochranu biologické rozmanitosti, ekosystémových služeb a krajinných prvků, například přesné zemědělství, ekologické zemědělství, agroekologie, agrolesnictví a pěstování trvalých travních porostů s nízkou intenzitou.

(50)

Je třeba zavést opatření na obnovu s cílem posílit biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů v celé Unii, a to i v oblastech, které nejsou pokryty typy stanovišť, které spadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS. Vzhledem k tomu, že neexistuje společná metoda pro posuzování stavu zemědělských ekosystémů, která by umožnila stanovení specifických cílů pro obnovu zemědělských ekosystémů, je vhodné stanovit obecnou povinnost zlepšovat biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů a měřit plnění této povinnosti na základě stávajících ukazatelů.

(51)

Populace polních ptáků představují dobře známý a obecně uznávaný klíčový ukazatel zdraví zemědělských ekosystémů, a proto je vhodné stanovit cíle pro jejich obnovu. Povinnost dosáhnout těchto cílů by se vztahovala na členské státy, nikoli na jednotlivé zemědělce. Členské státy by jich měly dosáhnout zavedením účinných opatření na obnovu na zemědělské půdě, přičemž by měly při jejich navrhování a provádění v praxi spolupracovat se zemědělci a dalšími zúčastněnými stranami a podporovat je.

(52)

Krajinné prvky s vysokou rozmanitostí na zemědělské půdě, včetně ochranných pásů, půdy ležící ladem (se střídáním plodin nebo bez něj), živých plotů, stromů rostoucích jednotlivě i ve skupinách, stromořadí, mezí, políček, struh, potoků, malých mokřadů, teras, mohyl, kamenných zídek, rybníčků a kulturních prvků, poskytují prostor pro volně žijící rostliny a živočichy včetně opylovačů, zabraňují erozi a vyčerpávání půdy, filtrují vzduch a vodu, podporují zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a zemědělskou produktivitu plodin závislých na opylování. Produktivní stromy, které jsou součástí agrolesnických systémů na orné půdě, a produktivní prvky v neproduktivních živých plotech lze rovněž považovat za krajinné prvky s vysokou biologickou rozmanitostí, pokud nejsou ošetřovány hnojivy nebo pesticidy a pokud sklizeň probíhá pouze v době, kdy neohrozí vysokou úroveň biologické rozmanitosti. Proto by měl být stanoven požadavek na zajištění rostoucího trendu u podílu zemědělské půdy s krajinnými prvky s vysokou rozmanitostí. Rostoucího trendu by mělo být dosaženo i u dalších stávajících ukazatelů, jako je index populace motýlů žijících v travních porostech a zásoba organického uhlíku v minerální složce orné půdy. [pozm. návrh 14]

(53)

Cílem společné zemědělské politiky (SZP) je podporovat a posilovat ochranu životního prostředí, včetně biologické rozmanitosti. Jedním z jejích specifických cílů je přispívat k zastavení úbytku biologické rozmanitosti a k obratu tohoto trendu, posilovat ekosystémové služby a zachovat stanoviště a krajiny. Nový standard podmíněnosti SZP č. 8 týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES 8) (40) vyžaduje, aby příjemci plateb na plochu měli alespoň 4 % orné půdy na úrovni zemědělských podniků vyčleněna na neprodukční plochy a prvky, včetně půdy ležící ladem, a aby zachovali stávající krajinné prvky. Tento 4 % podíl pro soulad s uvedeným standardem DZES lze snížit na 3 %, jestliže jsou splněny určité podmínky (41). Uvedená povinnost přispěje k tomu, aby členské státy dosáhly pozitivního trendu v oblasti krajinných prvků s vysokou rozmanitostí na zemědělské půdě. Kromě toho mají členské státy v rámci SZP možnost zavést ekoschémata pro zemědělské postupy prováděné zemědělci na zemědělských plochách, které mohou zahrnovat zachování a vytváření krajinných prvků nebo neprodukčních ploch. Podobně mohou členské státy do svých strategických plánů SZP zahrnout agroenvironmentálně-klimatické závazky, včetně posílené správy krajinných prvků nad rámec podmíněnosti DZES 8 a/nebo ekoschémat. Rovněž projekty LIFE v oblasti přírody a biologické rozmanitosti pomohou nasměrovat biologickou rozmanitost na evropské zemědělské půdě do roku 2030 na cestu k obnově, a to podporou provádění směrnice 92/43/EHS a směrnice 2009/147/ES, jakož i strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.

(54)

Obnova a zavodňování (42) zemědělsky využívané organické půdy (43) (tj. půdy využívané jako travní porosty a orná půda), která tvoří odvodněná rašeliniště, pomáhá dosáhnout významných přínosů v oblasti biologické rozmanitosti, významného snížení emisí skleníkových plynů a dalších přínosů pro životní prostředí a zároveň vytváří rozmanitou zemědělskou krajinu. Členské státy si mohou vybrat z široké řady opatření na obnovu zemědělsky využívaných odvodněných rašelinišť, od přeměny orné půdy na trvalé travní porosty a extenzifikační opatření doprovázená omezeným odvodňováním až po plné zavodnění s možností obhospodařování mokřadních stanovišť nebo vysazení vegetace vytvářející rašelinu. Nejvýznamnější přínosy pro klima vznikají obnovou a zavodňováním orné půdy a dále pak obnovou intenzivních travních porostů. Aby se umožnilo pružné provádění cíle obnovy pro zemědělsky využívaná odvodněná rašeliniště, mohou členské státy jako příspěvek k dosažení cílů pro zemědělsky využívaná odvodněná rašeliniště započítat rovněž opatření na obnovu a zavodňování odvodněných rašelinišť v oblastech těžby rašeliny a do určité míry též obnovu a zavodňování odvodněných rašelinišť u jiných způsobů využití půdy (například lesů). V řádně odůvodněných případech, a pokud nelze zavodnění odvodněných rašelinišť v rámci zemědělského využívání provést z důvodu značných negativních dopadů na budovy, infrastrukturu, přizpůsobování se změně klimatu nebo jiných veřejných zájmů a není-li možné zavodňovat rašeliniště v rámci jiných způsobů využití půdy, mohou členské státy stanovit nižší rozsah rašelinišť, která mají být zavodněna.

(55)

Aby bylo možné plně využít přínosů pro biologickou rozmanitost, měla by obnova a zavodňování oblastí odvodněných rašelinišť přesahovat oblasti mokřadních typů stanovišť uvedených v příloze I směrnice 92/43/EHS, které mají být obnoveny a znovu vytvořeny. Údaje o rozsahu organických půd a o jejich emisích a pohlcování skleníkových plynů jsou monitorovány a zpřístupňovány prostřednictvím zpráv o odvětví LULUCF v národních inventurách skleníkových plynů, které členské státy předkládají v rámci UNFCCC. Obnovená a zavodněná rašeliniště mohou být i nadále produktivně využívána alternativními způsoby. Například paludikultura, tj. obhospodařování mokřadních stanovišť, může zahrnovat pěstování různých druhů rákosu, některých forem dřeva, pěstování borůvek a brusinek, pěstování rašeliníku a pastvu vodních buvolů. Tyto postupy by měly být založeny na zásadách udržitelného hospodaření a měly by být zaměřeny na posílení biologické rozmanitosti, aby mohly mít vysokou hodnotu jak z finančního, tak z ekologického hlediska. Paludikultura může být rovněž přínosná pro některé druhy, které jsou v Unii ohroženy, a může rovněž usnadnit propojení mokřadních oblastí a populací souvisejících druhů v Unii. Financování opatření na obnovu a zavodnění odvodněných rašelinišť a na kompenzaci možných ztrát příjmů může pocházet z nejrůznějších zdrojů, včetně výdajů v rámci rozpočtu Unie a unijních programů financování.

(56)

Nová strategie EU v oblasti lesnictví do roku 2030 (44) poukázala na potřebu obnovit biologickou rozmanitost lesů. Lesy a jiné zalesněné plochy pokrývají více než 43,5 % rozlohy EU. Lesní ekosystémy s bohatou biologickou rozmanitostí jsou zranitelné vůči změně klimatu, ale jsou rovněž přirozeným spojencem při přizpůsobování se změně klimatu a rizikům souvisejícím s klimatem a boji proti nim, mimo jiné díky svým funkcím souvisejícím se zásobami a propady uhlíku, a poskytují mnoho dalších životně důležitých ekosystémových služeb a přínosů, jako je poskytování stavebního a jiného dřeva, potravin a dalších nedřevních produktů, regulace klimatu, stabilizace půdy, regulace eroze a čištění ovzduší a vody.

[pozm. návrh 112/rev1]

(58)

Cíle pro obnovu a povinnosti týkající se stanovišť a druhů chráněných podle směrnic 92/43/EHS a 2009/147/ES, opylovačů a sladkovodních, městských, zemědělských a lesních ekosystémů by se měly vzájemně doplňovat a působit v součinnosti, aby se dosáhlo zastřešujícího cíle obnovy ekosystémů v pevninských i mořských oblastech členských států . Opatření na obnovu, která jsou nezbytná k dosažení jednoho specifického cíle, v mnoha případech přispějí též ke splnění dalších cílů nebo povinností. Členské státy by proto měly opatření na obnovu plánovat strategicky, aby maximalizovaly jejich účinnost při přispívání k obnově přírody v celé Unii. Opatření na obnovu by měla být rovněž plánována tak, aby řešila zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a prevenci a kontrolu dopadu přírodních katastrof , jakož i degradaci půdy . Měla by usilovat o optimalizaci ekologických, hospodářských i sociálních funkcí ekosystémů, včetně jejich produkčního potenciálu, s přihlédnutím k jejich přínosu k udržitelnému rozvoji příslušných regionů a komunit. Je důležité, aby členské státy připravily podrobné národní plány na obnovu přírody na základě nejlepších dostupných vědeckých důkazů . Zdokumentované záznamy o historickém rozšíření a rozloze, jakož i o předpokládaných změnách environmentálních podmínek v důsledku změny klimatu by měly sloužit jako podklad pro úsudek o příznivém referenčnímu areálu typů stanovišť. Dále je důležité, aby byla veřejnosti včas a účinně poskytnuta příležitost podílet se na vypracování plánů. Členské státy by měly zohlednit zvláštní podmínky a potřeby na svém území, aby mohly plány reagovat na příslušné tlaky, hrozby a příčiny úbytku biologické rozmanitosti, a měly by spolupracovat s cílem zajistit přeshraniční obnovu a propojení.

(59)

Aby byla zajištěna synergie mezi různými opatřeními, která byla a mají být zavedena za účelem ochrany, zachování a obnovy přírody v Unii, měly by členské státy při přípravě svých národních plánů na obnovu přírody zohlednit: ochranná opatření stanovená pro lokality Natura 2000 a akční programy zahrnující opatření na různém stupni priorit vypracované v souladu se směrnicemi 92/43/EHS a 2009/147/ES; opatření pro dosažení dobrého ekologického a chemického stavu vodních útvarů zahrnutá do plánů povodí vypracovaných v souladu se směrnicí 2000/60/ES; strategie pro mořské prostředí k dosažení dobrého stavu prostředí ve všech mořských oblastech Unie vypracované v souladu se směrnicí 2008/56/ES; národní programy omezování znečištění ovzduší vypracované podle směrnice (EU) 2016/2284; národní strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti vypracované v souladu s článkem 6 Úmluvy o biologické rozmanitosti, jakož i opatření pro zachování zdrojů přijatá v souladu s nařízením 1380/2013 a technická opatření přijatá v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 (45).

(60)

Aby byla zajištěna soudržnost mezi cíli tohoto nařízení a směrnice (EU) 2018/2001 (46), nařízení (EU) 2018/1999 (47) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů (48), zejména při přípravě národních plánů na obnovu přírody, měly by členské státy zohlednit potenciál projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů přispívat ke splnění cílů pro obnovu přírody.

(61)

Vzhledem k tomu, jak důležité je důsledně řešit dvojí výzvu související s úbytkem biologické rozmanitosti a se změnou klimatu, měla by obnova biologické rozmanitosti zohledňovat využívání energie z obnovitelných zdrojů a naopak. Činnosti na obnovu a zavádění projektů týkajících se energie z obnovitelných zdrojů lze kombinovat, je-li to možné, a to i v oblastech pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a ve zvláštních oblastech pro distribuční soustavu. Podle směrnice (EU) 2018/2001 mají členské státy povinnost provést koordinované mapování pro účely zavádění energie z obnovitelných zdrojů na svém území s cílem určit domácí potenciál a dostupné pevninské povrchové, podpovrchové, mořské nebo vnitrozemské vodní oblasti, jež jsou nezbytné pro instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, a související infrastrukturu, jako je síť a skladovací zařízení, včetně tepelné akumulace, které jsou nezbytné ke splnění alespoň jejich vnitrostátních příspěvků k revidovanému cíli v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030. Takové oblasti, včetně stávajících zařízení a mechanismů spolupráce, musí být přiměřené očekávanému vývoji a celkové plánované instalované kapacitě pro jednotlivé technologie energií z obnovitelných zdrojů, které byly vytyčeny ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Členské státy by část těchto oblastí měly určit jakožto oblasti pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie. Jedná se o konkrétní místa, ať už na pevnině nebo na moři, která jsou obzvláště vhodná pro instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, ▌u nichž se neočekává, že by zavedení určitého druhu energie z obnovitelných zdrojů mělo vzhledem ke zvláštnostem vybraného území významný dopad na životní prostředí. Členské státy by měly upřednostnit umělé a zastavěné plochy, jako jsou střechy a fasády budov , dopravní infrastruktura a její bezprostřední okolí , parkoviště, zemědělské podniky , skládky, průmyslové areály, doly, umělé vnitrozemské vodní útvary, jezera nebo nádrže a případně městské čistírny odpadních vod, a dále znehodnocenou půdu, kterou nelze využívat pro zemědělství. Směrnice (EU) 2018/2001 rovněž stanoví, že členské státy mohou přijmout plán nebo plány za účelem určení zvláštních oblastí pro infrastrukturu potřebnou k realizaci síťových a skladovacích projektů, které jsou nutné pro integraci energie z obnovitelných zdrojů do elektrizační soustavy, pokud se neočekává, že tento rozvoj bude mít významné dopady na životní prostředí, nebo pokud lze tyto dopady náležitě zmírnit či, není-li to možné, kompenzovat. Cílem těchto oblastí je podporovat a doplňovat oblasti pro rychlejší zavádění obnovitelných zdrojů energie. Při určování vhodných oblastí pro rychlejší zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštních oblastí pro infrastrukturu by se členské státy měly v co největší možné míře vyhnout chráněným územím a zohlednit své plány na obnovu přírody. Členské státy by měly koordinovat vypracování národních plánů na obnovu přírody s mapováním oblastí nezbytných pro vnitrostátní příspěvek k cíli v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030 a případně s určením vhodných oblastí pro rychlejší zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštních oblastí pro distribuční soustavu . Během přípravy plánů na obnovu přírody by členské státy měly zajistit synergie s výstavbou infrastruktury pro energie z obnovitelných zdrojů a jiné druhy energie a s již určenými vhodnými oblastmi pro rychlejší zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštními oblastmi pro distribuční soustavu a zajistit, aby fungování těchto ▌oblastí, včetně povolovacích postupů platných v těchto ▌oblastech stanovených ve směrnici (EU) 2018/2001, zůstalo beze změny.

(62)

Aby byla zajištěna synergie s opatřeními na obnovu, která již byla v členských státech naplánována nebo zavedena, měly by národní plány na obnovu přírody tato opatření uznávat a zohledňovat. Vzhledem k naléhavosti vyplývající ze zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2022, pokud jde o přijetí opatření na obnovu poškozených ekosystémů, by členské státy měly tato opatření provádět souběžně s přípravou plánů na obnovu přírody.

(63)

Národní plány na obnovu přírody a opatření na obnovu stanovišť, jakož i opatření k zabránění zhoršování stavu stanovišť by měly rovněž zohledňovat výsledky výzkumných projektů relevantních pro posouzení stavu ekosystémů, určení a zavedení opatření na obnovu a pro účely monitorování a případně přihlížet k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie v souladu s čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), jako jsou sociální, hospodářské a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky, včetně hustoty osídlení .

(64)

Je vhodné zohlednit zvláštní situaci nejvzdálenějších regionů Unie uvedených v článku 349 Smlouvy o fungování EU, který stanoví zvláštní opatření na podporu těchto regionů. Jak předpokládá strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, ochraně a obnově ekosystémů nejvzdálenějších regionů by měla být věnována zvláštní pozornost vzhledem k jejich mimořádně bohaté hodnotě biologické rozmanitosti. Zároveň by měly být zohledněny související náklady na ochranu a obnovu těchto ekosystémů a odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitý povrch a podnebí nejvzdálenějších regionů, zejména při přípravě národních plánů na obnovu přírody. Členské státy se vyzývají, aby dobrovolně zahrnuly zvláštní opatření pro obnovu v těch nejvzdálenějších regionech, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(65)

Evropská agentura pro životní prostředí (dále jen „EEA“) by měla podporovat členské státy při přípravě národních plánů na obnovu přírody, jakož i při sledování pokroku při plnění cílů a povinností v oblasti obnovy přírody. Komise by měla posoudit, zda jsou národní plány na obnovu přírody přiměřené k dosažení těchto cílů a povinností.

(66)

Zpráva Komise o stavu přírody z roku 2020 ukázala, že podstatná část informací oznámených členskými státy v souladu s článkem 17 směrnice Rady 92/43/EHS (49) a článkem 12 směrnice 2009/147/ES, zejména informací o stavu z hlediska ochrany a trendech u přírodních stanovišť a druhů, které chrání, pochází z částečných průzkumů nebo je založena pouze na odborném úsudku. Uvedená zpráva rovněž ukázala, že stav několika typů stanovišť a druhů chráněných podle směrnice 92/43/EHS je stále neznámý. Vyplnění těchto nedostatků ve znalostech a investice do monitorování a dohledu jsou nezbytné jako základ silných a vědecky podložených národních plánů na obnovu přírody. V zájmu zvýšení včasnosti, účinnosti a soudržnosti různých metod monitorování by monitorování a dohled měly co nejlépe využívat výsledky výzkumných a inovačních projektů financovaných Unií a nové technologie, jako je monitorování na místě a dálkový průzkum Země s využitím družicových údajů a služby poskytované v rámci Kosmického programu Unie (EGNOS / Galileo a Copernicus). Plnění cílů pro obnovu podpoří mise EU „Obnova našich oceánů a vod“, „Přizpůsobení se změně klimatu“ a „Dohoda o půdě pro Evropu“ (50).

(66a)

S ohledem na specifické technické a finanční otázky spojené s mapováním a monitorováním mořského prostředí mohou členské státy při posuzování stavu mořských stanovišť uvedených v příloze II jako doplněk k informacím oznámeným v souladu s článkem 17 směrnice 92/43/EHS a v souladu s článkem 17 směrnice 2008/56/ES použít jako základ pro extrapolaci informace o tlacích a hrozbách nebo jiné relevantní informace. Tento přístup tak může rovněž sloužit jako základ pro plánování opatření na obnovu mořských stanovišť v souladu s tímto nařízením. Celkové posouzení stavu mořských stanovišť uvedených v příloze II by mělo být založeno na nejlepších dostupných poznatcích a nejnovějším technickém a vědeckém pokroku.

(67)

Za účelem monitorování pokroku při provádění národních plánů na obnovu přírody, zavedených opatření na obnovu, oblastí, na něž se opatření na obnovu vztahují, a údajů o seznamu překážek narušujících kontinuitu toku řek by měl být zaveden systém vyžadující, aby členské státy vytvořily, pravidelně aktualizovaly a zpřístupnily příslušné údaje o výsledcích tohoto monitorování. Elektronické podávání zpráv Komisi by mělo využívat systém Reportnet agentury EEA a mělo by se usilovat o to, aby administrativní zátěž všech subjektů byla co nejmenší. Aby byla zajištěna vhodná infrastruktura pro přístup veřejnosti, podávání zpráv a sdílení údajů mezi orgány veřejné správy, měly by členské státy v příslušných případech založit specifikace údajů na specifikacích uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (51), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (52) a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 (53).

(68)

Aby bylo zajištěno účinné provádění tohoto nařízení, měla by Komise na požádání podporovat členské státy prostřednictvím Nástroje pro technickou podporu (54), který poskytuje individuálně uzpůsobenou technickou podporu pro navrhování a provádění reforem. Technická podpora zahrnuje například posílení správní kapacity, harmonizaci legislativních rámců a sdílení příslušných osvědčených postupů.

(69)

Komise by měla podávat zprávy o pokroku dosaženém členskými státy při plnění cílů pro obnovu přírody a povinností stanovených v tomto nařízení na základě celounijních zpráv o pokroku vypracovaných agenturou EEA, jakož i dalších analýz a zpráv poskytnutých členskými státy v příslušných oblastech politiky týkajících se ochrany přírody, moří a vody.

(70)

Aby se zajistilo dosažení cílů a povinností stanovených v tomto nařízení, je nanejvýš důležité, aby byly provedeny odpovídající soukromé a veřejné investice do obnovy přírody a členské státy by měly do svých vnitrostátních rozpočtů začlenit výdaje na cíle v oblasti biologické rozmanitosti, a to i ve vztahu k nákladům příležitosti a přechodu vyplývajícím z provádění národních plánů na obnovu přírody, a měly by zohlednit, jak jsou využívány finanční prostředky Unie. Pokud jde o financování Unií, výdaje z rozpočtu Unie a programů financování Unie, jako jsou Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) (55), Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond (ENRAF) (56), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) (57), Evropský zemědělský záruční fond (EZZF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Fond soudržnosti  (58) a Fond pro spravedlivou transformaci (59), jakož i rámcový program Unie pro výzkum a inovace Horizont Evropa (60), přispívají k cílům v oblasti biologické rozmanitosti a mají ambici vyčlenit na cíle v oblasti biologické rozmanitosti 7,5 % ročních výdajů v rámci víceletého finančního rámce (61) na období 2021–2027 v roce 2024 a 10 % v letech 2026 a 2027.

Dalším zdrojem financování na ochranu a obnovu biologické rozmanitosti a ekosystémů je Nástroj pro oživení a odolnost  (62). Pokud jde o program LIFE, měla by být zvláštní pozornost věnována vhodnému využívání strategických projektů na ochranu přírody jako zvláštního nástroje, který by mohl podpořit provádění tohoto nařízení prostřednictvím účinného a účelného začleňování dostupných finančních zdrojů.

(71)

K dispozici je řada unijních, vnitrostátních i soukromých iniciativ ke stimulaci soukromého financování, například Program InvestEU (63), který nabízí příležitosti k mobilizaci veřejných i soukromých finančních prostředků, mimo jiné na podporu zlepšování stavu přírody a biologické rozmanitosti prostřednictvím projektů zelené a modré infrastruktury, a uhlíkové zemědělství jako ekologický obchodní model (64).

(71a)

K zajištění provádění tohoto nařízení jsou nezbytné odpovídající soukromé a veřejné investice do opatření na obnovu přírody. Komise by proto měla do 12 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost a po konzultaci s členskými státy předložit zprávu obsahující analýzu případných mezer ve financování provádění tohoto nařízení. Tato zpráva by měla být případně doplněna návrhy vhodných opatření, včetně finančních opatření k řešení zjištěných mezer ve financování, jako je zajištění vyhrazeného financování, aniž by byly dotčeny výsady spolunormotvůrců pro přijetí příštího víceletého finančního rámce na období po roce 2027.

(71b)

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora platí, že podle zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) přísluší zajištění soudní ochrany práv osob stanovených právem Unie soudům členských států. Ustanovení čl. 19 odst. 1 Smlouvy o EU členským státům navíc ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. Unie a její členské státy jsou stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“). Podle Aarhuské úmluvy by členské státy měly zajistit, aby osoby z řad dotčené veřejnosti měly v souladu s příslušným vnitrostátním právním systémem přístup ke spravedlnosti.

(72)

Členské státy by měly při přípravě a provádění svých národních plánů na obnovu přírody podporovat spravedlivý a celospolečenský přístup, a to začleněním procesů pro účast veřejnosti a zohledněním potřeb místních komunit a zúčastněných stran.

(73)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 (65) mají strategické plány SZP přispívat k dosažení dlouhodobých vnitrostátních cílů stanovených v legislativních aktech uvedených v příloze XIII nebo z nich vycházejících a být s těmito cíli v souladu. Toto nařízení o obnově přírody by mělo být zohledněno, až bude Komise v souladu s článkem 159 nařízení (EU) 2021/2115 do 31. prosince 2025 provádět přezkum seznamu stanoveného v příloze XIII uvedeného nařízení.

(74)

V souladu se závazkem obsaženým v 8. akčním programu pro životní prostředí na období do roku 2030 (66) by členské státy měly na vnitrostátní úrovni postupně rušit dotace, které škodí životnímu prostředí, a co nejlépe využívat tržní nástroje a nástroje pro ekologické sestavování rozpočtu, včetně nástrojů nezbytných k zajištění sociálně spravedlivé transformace, a podporovat podniky a další zúčastněné strany při vytváření standardizovaných účetních postupů pro přírodní kapitál.

(75)

K zajištění nezbytných úprav tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příloh I až VII za účelem přizpůsobení skupin přírodních stanovišť, přizpůsobení seznamu druhů ptáků používaného pro indikátor běžných druhů ptáků zemědělské krajiny, jakož i přizpůsobení seznamu ukazatelů biologické rozmanitosti pro zemědělské ekosystémy, seznamu ukazatelů biologické rozmanitosti pro lesní ekosystémy a  seznamů mořských stanovišť a druhů ▌ a příkladů opatření na obnovu technickému a vědeckému pokroku, a to s cílem zohlednit zkušenosti s uplatňováním nařízení nebo zajistit soulad s typy stanovišť podle EUNIS . Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti provedla posouzení dopadů a vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, ▌ v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (67). Evropský parlament a Rada zejména v zájmu zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci budou mít systematicky přístup na setkání expertních skupin Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(76)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k upřesnění metody monitorování opylovačů, stanovení metod monitorování ukazatelů pro zemědělské ekosystémy uvedených v příloze IV tohoto nařízení a ukazatelů pro lesní ekosystémy uvedených v příloze VI tohoto nařízení, stanovení orientačních rámců pro stanovení uspokojivých úrovní rozlohy sídelní zeleně, korunového zápoje sídelní zeleně v městských ekosystémech, opylovačů, ukazatelů pro zemědělské ekosystémy uvedených v příloze IV tohoto nařízení a ukazatelů pro lesní ekosystémy uvedených v příloze VI tohoto nařízení, stanovení jednotného formátu národních plánů na obnovu přírody, stanovení formátu, struktury a podrobných opatření pro poskytování údajů a informací Komisi elektronickou formou. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (68).

(77)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů by toto hodnocení mělo být založeno na kritériích účinnosti, účelnosti, relevance, soudržnosti a přidané hodnoty EU a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných dalších opatření. Kromě toho by Komise měla posoudit potřebu stanovení dalších cílů pro obnovu na základě společných metod pro posuzování stavu ekosystémů, na něž se nevztahují články 4 a 5, a to s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům.

(78)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy a že z důvodu jeho rozsahu a účinků jich lze lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,