52022IP0022

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - 52022IP0022 - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document 52022IP0022

Help

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2022 o výzvách pro městské oblasti v období po skončení pandemie COVID-19 (2021/2075(INI))

Úř. věst. C 342, 6.9.2022, pp. 2–13 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

HTML

PDF

Official Journal

6.9.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 342/2

P9_TA(2022)0022

Výzvy pro městské oblasti v období po skončení pandemie COVID-19

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2022 o výzvách pro městské oblasti v období po skončení pandemie COVID-19 (2021/2075(INI))

(2022/C 342/01)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), a zejména na její hlavu XVIII,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2221 ze dne 23. prosince 2020, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o dodatečné zdroje a prováděcí opatření na pomoc při podpoře zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství (REACT-EU) (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 ze dne 24. června 2021 o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (2) (nařízení o společných ustanoveních),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1058 ze dne 24. června 2021 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o Fondu soudržnosti (3),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1059 ze dne 24. června 2021 o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Evropská územní spolupráce (Interreg) podporovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj a nástrojů financování vnější činnosti (4),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1056 ze dne 24. června 2021, kterým se zřizuje Fond pro spravedlivou transformaci (5),

—	s ohledem na přijetí Amsterodamského paktu, kterým se stanoví Městská agenda pro EU a který dne 30. května 2016 schválili ministři zemí EU odpovědní za městské záležitosti,

—	s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži (dále jen „Pařížská dohoda“),

—	s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 11 týkající se udržitelných měst a komunit,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU (6),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu přijaté na 21. konferenci smluvních stran (7),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2018 o úloze měst v institucionálním rámci Unie (8),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. září 2020 o Evropském roce zelenějších měst 2022 (9),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2021 o přístupu k důstojnému a dostupnému bydlení pro všechny (10),

—	s ohledem na prohlášení k městské agendě EU, které přijali ministři odpovědní za územní soudržnost a městské záležitosti dne 10. června 2015,

—	s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 24. června 2016 na téma „Městská agenda pro EU“,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu (COM(2019)0640),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. července 2014 nazvané „Městská dimenze politik EU – hlavní rysy městské agendy EU“ (COM(2014)0490),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. června 2021 nazvané „Dlouhodobá vize pro venkovské oblasti EU – na cestě k posílenému, propojenému, odolnému a prosperujícímu venkovu do roku 2040“ (COM(2021)0345),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2021 nazvané „Unie rovnosti: Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021–2030“ (COM(2021)0101),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. října 2020 nazvané „Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů“ (COM(2020)0620),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. listopadu 2020 nazvané „Unie rovnosti: strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025“ (COM(2020)0698),

—	s ohledem na novou Lipskou chartu o transformační síle měst pro společné blaho, která byla přijata na neformálních setkáních ministrů konaných dne 30. listopadu 2020,

—	s ohledem na novou městskou agendu přijatou na konferenci OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III), která se konala dne 20. října 2016 v Quitu v Ekvádoru,

—	s ohledem na zprávu Komise o stavu evropských měst za rok 2016,

—	s ohledem na globální stěžejní iniciativu orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women) nazvanou „Bezpečná města a bezpečná veřejná prostranství pro ženy a dívky“,

—	s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která byla připravena k podpisu dne 11. května 2011 v Istanbulu (dále jen „Istanbulská úmluva“),

—	s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

—	s ohledem na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro dopravu a cestovní ruch,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A9-0352/2021),

vzhledem k tomu, že města zůstávají v přední linii krize způsobené onemocněním COVID-19, přičemž se potýkají s klesající hospodářskou činností, vysokou mírou infekce, nízkou mírou očkování a často nedostatečnými zdroji; vzhledem k tomu, že pandemie také zhoršila stávající nedostatky v městských oblastech a odhalila jejich citlivá místa;

vzhledem k tomu, že pandemie prohloubila dlouhodobé nerovnosti v rámci měst; vzhledem k tomu, že lidé ve zranitelném postavení se stali ještě zranitelnějšími; vzhledem k tomu, že města čelí problémům, jako je přístup k dostupnému bydlení, bezdomovectví, sociální vyloučení, chudoba a nedostatečná dostupnost veřejných, zdravotních a dalších základních služeb;

vzhledem k tomu, že 72 % obyvatel EU žije ve městech; vzhledem k tomu, že města musí být přímo zapojena do oživení po pandemii COVID-19; vzhledem k tomu, že úsilí týkající se oživení musí být zaměřeno na řešení dlouhodobých slabin, a má-li vyřešit přetrvávající nerovnosti, musí jít nad rámec řešení zdravotních dopadů onemocnění COVID-19;

vzhledem k tomu, že pandemie měla dopady na rovnost žen a mužů, které budou muset města a funkční městské oblasti vzít v potaz; vzhledem k tomu, že požadavky týkající se karantény a omezení fyzického kontaktu vystavily ženy zvýšenému riziku genderově podmíněného násilí a současně se omezil přístup žen k podpůrným sítím, sociálním službám a k zařízením v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

vzhledem k tomu, že v metropolitních oblastech panují největší nerovnosti, pokud jde o přístup k základním zdrojům, jako je zdravotnictví, vzdělávání nebo digitalizace, zejména pro osoby ve zranitelné situaci; vzhledem k tomu, že je zapotřebí trvalejšího úsilí v boji proti různým formám diskriminace a nerovnosti;

vzhledem k tomu, že digitální propast je průřezová a zahrnuje všechny kategorie, včetně rozdílů mezi pohlavími, generacemi a v sociálním postavení, a během pandemie COVID-19 se prohloubila; vzhledem k tomu, že mnoho domácností a vzdělávacích institucí nemá přístup k odpovídajícímu a modernímu digitálnímu vybavení;

vzhledem k tomu, že ztráta pracovních míst je podle odhadů vyšší ve velkých městech než jinde a že obzvláště tvrdě postihuje pracovníky s nízkou kvalifikací, osoby samostatně výdělečně činné a migrující pracovníky, jakož i osoby s nejistými pracovními smlouvami; vzhledem k tomu, že riziko nezaměstnanosti je nejvyšší u mladých lidí, jejichž vzdělávání, odborná příprava a osobní rozvoj byly přerušeny a mnozí z nich nenašli stáže nebo učňovská místa potřebná k dokončení studia;

vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 měla významný dopad na odvětví kultury a sportu, což vedlo k hospodářské recesi a ztrátě pracovních míst; vzhledem k tomu, že městské oblasti, zejména metropolitní oblasti, potřebují odpovídající zdroje pro kulturní a tvůrčí odvětví, aby umožnily osobní rozvoj svých obyvatel;

vzhledem k tomu, že města a funkční městské oblasti, jako jsou metropolitní oblasti, jsou hlavními hospodářskými pilíři pro podporu růstu, tvorbu pracovních míst a posílení konkurenceschopnosti Unie v globalizovaném hospodářství; vzhledem k tomu, že funkční městské oblasti a středně velká města mohou navzdory výrazným rozdílům v kvalitě služeb poskytovaných v městských oblastech oproti službám ve venkovských oblastech působit jako hybná síla přitažlivosti a rozvoje venkova a poskytovat svým okolním venkovským a vylidněným oblastem přístup k řadě služeb;

J.	vzhledem k tomu, že městské oblasti čelí kromě stávajících výzev také klimatické nouzi a demografickým výzvám; vzhledem k tomu, že mnohost výzev nakonec vyžaduje reakci založenou na integrovaném přístupu, který spojuje různá odvětví a hledá řešení, jež by odpovídala odvětvovým potřebám;

vzhledem k tomu, že požadavky na dodržování fyzických rozestupů mezi lidmi poukázaly na nedostatek vhodných parků, zelených ploch a venkovních rekreačních zařízení, jakož i na nedostatek odpovídající bezpečné dopravní a alternativní dopravní infrastruktury ve funkčních městských oblastech a jejich okolí;

vzhledem k tomu, že krize způsobená onemocněním COVID-19 prohloubila problémy v oblastech, jako je přeprava potravin a léčivých přípravků a poskytování zdravotnických služeb, a poukázala na závažné nedostatky v lékařské infrastruktuře a odborné přípravě zdravotnických pracovníků, pokud jde o reakci na pandemie nebo jiné mimořádné situace v oblasti zdraví;

M.	vzhledem k tomu, že bydlení je všeobecným právem, a proto by členské státy měly stanovit konkrétní strategie a vhodná opatření k překonání překážek práva na bydlení; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí investice do cenově dostupného bydlení;

vzhledem k tomu, že městské oblasti jsou odpovědné za největší podíl spotřeby energie a emisí skleníkových plynů v EU a hrají klíčovou úlohu v boji Unie proti změně klimatu; vzhledem k tomu, že města a funkční městské oblasti budou vyžadovat rozsáhlou městskou výstavbu a vytvoření oběhového hospodářství, aby bylo možné zmírnit emise skleníkových plynů, omezit globální oteplování, snížit dopravní přetížení, recyklovat odpad a zajistit udržitelnost hospodářství;

vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2050 vzroste celosvětová městská populace až o tři miliardy lidí a že dvě třetiny světové populace budou žít ve městech, přičemž budou spotřebovávat 75 % světových přírodních zdrojů a produkovat 50 % celosvětového odpadu a více než 60 % emisí skleníkových plynů;

vzhledem k tomu, že veřejná doprava hraje důležitou úlohu v boji proti chudobě v dopravě; vzhledem k tomu, že je naléhavě zapotřebí rychle zvýšit investice do udržitelné veřejné dopravy a zlepšit její dostupnost a do lepší infrastruktury pro pěší a cyklistickou dopravu v zájmu bezpečnosti účastníků silničního provozu, zejména účastníků se sníženou pohyblivostí a jiných zdravotně postižených osob;

Q.	vzhledem k tomu, že mnoho evropských měst čelí rekordnímu nárůstu cen energií, který hrozí ovlivnit hospodářské oživení po pandemii;

vzhledem k tomu, že víceúrovňová správa, jejíž součástí je aktivní zapojení městských orgánů a která je založena na koordinované činnosti EU, členských států a regionálních a místních orgánů a je v souladu se zásadou partnerství stanovenou v nařízení o společných ustanoveních, patří k zásadním prvkům koncipování a provádění všech programů EU; vzhledem k tomu, že městské orgány mají pravomoc vybírat projekty financované z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro udržitelný rozvoj měst a v rámci nové Evropské městské iniciativy, která v novém programovém období nahrazuje Městská inovativní opatření a nabízí další příležitosti k testování nových řešení a přístupů, včetně těch na podporu městských oblastí v období po skončení pandemie COVID-19;

Města pro všechny

oceňuje sociální, hospodářskou, územní, kulturní a historickou rozmanitost městských oblastí napříč Unií a zdůrazňuje, že je třeba řešit výzvy, jako je segregace a chudoba;

zdůrazňuje, že hustota měst má sice mnoho výhod z hlediska udržitelného života, ale vysoká koncentrace obyvatelstva v některých městských oblastech může mít také dopady na dostupnost bydlení, míru znečištění, kvalitu života a riziko diskriminace, chudoby, nerovností a sociálního vyloučení;

zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 zvýraznila trend vylidňování nedostatečně rozvinutých městských oblastí, které často nemají dostatečné vlastní příjmy, aby mohly svým obyvatelům zajistit kvalitní veřejné služby; vybízí Komisi, aby poskytla doporučení a podpořila sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy v oblasti územněsprávního uspořádání a reforem;

vyzývá členské státy, aby vypracovaly proaktivní opatření na podporu začleňování marginalizovaných komunit, jako jsou osoby se zdravotním postižením, izolovanější starší lidé, osoby bez domova, migranti a uprchlíci a etnické menšiny, například Romové; požaduje, aby byly potřeby týkající se financování řízeny na místní úrovni, včetně potřeb městských oblastí, zejména metropolitních, ale také na regionální, vnitrostátní a unijní úrovni, s cílem podporovat tyto marginalizované komunity udržitelným způsobem; připomíná, že vedle dostatečných vnitrostátních zdrojů jsou strukturální fondy klíčovým prvkem pro úspěšné provedení politických opatření předložených ve strategickém rámci EU pro rovnost, začlenění a účast Romů; zdůrazňuje úlohu městských orgánů při zajišťování toho, aby tato opatření odrážela skutečné potřeby romských komunit;

zdůrazňuje, že přístupnost městských lokalit má zásadní význam pro to, aby osoby se zdravotním postižením mohly plně uplatňovat své právo na mobilitu, studium a práci; vyzývá Komisi, aby podporovala plnou inkluzivnost a zajistila přístup k financování rozvoje měst s cílem zajistit přístupnost pro osoby se zdravotním postižením;

zdůrazňuje, že aby se městské ekonomiky zotavily a nikdo nezůstal pozadu, měly by investice a reformy vést ke stabilním a vysoce kvalitním pracovním místům, posílení veřejné infrastruktury a služeb, posílení sociálního dialogu a podpoře začleňování a integrace znevýhodněných skupin, mj. posílením systémů sociální ochrany a sociálního zabezpečení;

zdůrazňuje, že je třeba, aby rámec EU podporoval místní a vnitrostátní strategie boje proti bezdomovectví a zjišťoval rovný přístup k důstojnému bydlení pro všechny tím, že bude prosazovat integrovaný přístup kombinující podporu bydlení se sociální péčí, zdravotnickými službami a aktivním začleňováním;

vyzývá Komisi, členské státy a místní a regionální orgány, aby vytvořily konkrétní strategie a vhodná opatření k překonání překážek bránících právu na bydlení, jako jsou diskriminace, financializace, spekulace, turistifikace, nekalé úvěrové praktiky a nucené vystěhovávání;

zdůrazňuje, že služby obecného hospodářského zájmu v oblasti bydlení by se měly v zásadě řídit konkrétními požadavky stanovenými celostátními, regionálními a místními orgány, jelikož tyto orgány jsou schopny zjišťovat, jaké bytové potřeby a životní podmínky mají nejrůznější skupiny, a řešit tuto otázku, přičemž tyto potřeby a podmínky se mohou mezi venkovskými a městskými oblastmi lišit, a jelikož tyto orgány hrají při řádně zacíleném rozhodování zásadní úlohu; naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci pravidel pro služby obecného hospodářského zájmu upravila definici cílové skupiny sociálního a veřejně financovaného bydlení, tak aby celostátní, regionální a místní orgány mohly podporovat bydlení pro všechny skupiny, jejichž potřebu důstojného a cenově dostupného bydlení nelze snadno naplnit v rámci tržních podmínek, a aby zároveň zajistila, aby na nejvíce znevýhodněné skupiny byly přiděleny dostatečné finanční prostředky, a to s cílem odblokovat investice, zajistit cenově dostupné bydlení, neutralitu vlastnictví nemovitostí a udržitelný rozvoj měst a obcí, vytvářet sociálně rozmanité čtvrti a posilovat sociální soudržnost;

10.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dále navýšily investice do sociálního, veřejného, energeticky účinného, vyhovujícího a cenově dostupného bydlení a do řešení problému bezdomovectví a vyloučení z přístupu k bydlení v EU; vyzývá v tomto ohledu k investování prostřednictvím EFRR, Fondu pro spravedlivou transformaci, fondu InvestEU, fondu ESF+, programu Horizont Evropa a nástroje NextGenerationEU, a zejména prostřednictvím Nástroje pro oživení a odolnost, investiční iniciativy pro reakci na koronavirus a investiční iniciativy pro reakci na koronavirus plus; vyzývá k větší spolupráci mezi těmito nástroji; vítá financování sociálních a cenově dostupných úvěrů na bydlení prostřednictvím fondu InvestEU a v rámci širšího portfolia Evropské investiční banky (EIB); vyzývá Komisi a členské státy, aby s cílem chránit zranitelné osoby před negativním dopadem současné krize začlenily spolu s ekologickou a digitální transformací sociální pokrok jako investiční prioritu do Nástroje pro oživení a odolnost a aby zahrnuly plány sociálního pokroku do plánů na podporu oživení a odolnosti a nastínily, jak budou uplatňovány zásady evropského pilíře sociálních práv a kam budou směřovat sociální investice, včetně investic do sociálního bydlení; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila větší dostupnost finančních prostředků EU a financování ze strany EIB pro místní a regionální sociální a veřejné poskytovatele bydlení; vyzývá EIB, aby se pokusila navýšit příslušné úvěry prostřednictvím cílené odborné pomoci a užší spolupráce s finančními zprostředkovateli a členskými státy;

11.

poukazuje na socioekonomické problémy městských center – především metropolitních oblastí – s významnou populací migrantů a uprchlíků a dalších lidí nacházejících se ve zranitelné situaci; připomíná, že města hrají klíčovou úlohu při budování inkluzivních, dostupných a otevřených komunit, ve kterých není nikdo opomenut;

12.

konstatuje, že migrace má přímý dopad na inkluzivnost měst a vyžaduje cílená politická řešení; poukazuje na potenciál akčního plánu EU pro integraci a začleňování na období 2021–2027 při budování inkluzivní a soudržné společnosti a při cílení programů na nejchudší čtvrti; podotýká také, že strategie místního rozvoje vznikající za účasti komunit jsou zásadním nástrojem pro vytváření pracovních míst, snižování chudoby a zvyšování dostupnosti služeb v městských oblastech;

13.

zdůrazňuje, že ve znevýhodněných městských oblastech působí na děti často více rizikových faktorů, jako je špatné bydlení, diskriminace, násilí a nerovný přístup ke službám, jako je např. péče o děti, zdravotní péče a vzdělávání; vyzývá členské státy, aby podporovaly místní systémy záruk pro děti, které by řešily specifické problémy chudoby dětí ve městech;

14.

zdůrazňuje úlohu, kterou města hrají v úsilí o genderovou rovnost, a připomíná, že v souladu s nařízením o společných ustanoveních by všechny akce prováděné v rámci politiky soudržnosti měly zohledňovat rovnost žen a mužů jako jednu z hlavních zásad po dobu celého procesu jejich přípravy, provádění, monitorování, podávání zpráv o nich a hodnocení; zdůrazňuje, že opatření zaměřená na překlenutí rozdílů mezi ženami a muži v rámci politiky soudržnosti by měla uplatňovat průřezový přístup, jehož součástí jsou vhodné kroky k zabránění jakékoli diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo genderové orientace a který bude založen na vnitrostátních strategických rámcích pro rovnost žen a mužů; dále klade důraz na to, že příjemci programů v rámci politiky soudržnosti by neměli přijímat žádná diskriminační politická opatření, a už vůbec ne vůči menšinám, jako je komunita osob LGBTI; vybízí k zamítnutí žádostí potenciálních příjemců, včetně žádostí regionálních nebo místních orgánů, které přijaly diskriminační politiky vůči členům komunity LGBTI, jako je vyhlášení tzv. „zón bez LGBT“;

15.

zdůrazňuje, že kromě zdravotních rizik jsou ženy zranitelnější vůči ekonomickým rizikům spojeným s pandemií COVID-19; uznává, že v situaci po pandemii má pro hospodářské oživení měst zásadní význam podpora žen ve formálním a neformálním sektoru a lepší zapojování žen do plánování politik regionálního a městského rozvoje se zaměřením na koncipování genderově inkluzivních měst a komunit;

16.

poukazuje na všeobecný nedostatek údajů o ženách a mužích v oblasti politiky soudržnosti a plánování měst a vyzývá členské státy, aby zavedly metody shromažďování údajů využívající údaje rozlišené podle pohlaví;

17.

zdůrazňuje skutečnost, že pandemie COVID-19 vedla k prudkému nárůstu domácího násilí; vyzývá členské státy, aby přidělovaly finanční prostředky určené na politiku soudržnosti a mobilizovaly městské orgány s cílem řešit globální nárůst genderově podmíněného násilí; vybízí města EU, aby vypracovala, prováděla a vyhodnocovala komplexní přístupy k prevenci sexuálního obtěžování a genderově podmíněného násilí na veřejných prostranstvích a reagovala na ně, a to tím, že se zaváží k dodržování zásad globální stěžejní iniciativy orgánu UN Women nazvané „Bezpečná města a bezpečná veřejná prostranství pro ženy a dívky“;

18.

vyzývá všechny členské státy, aby urychleně dokončily ratifikaci Istanbulské úmluvy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí; žádá Komisi, aby navrhla právní předpisy pro boj proti všem formám genderově podmíněného násilí a přijala nezbytná opatření k identifikaci genderově podmíněného násilí jako nové oblasti trestné činnosti, která by měla být uvedena v čl. 83 odst. 1 Smluvy o fungování EU;

19.

je si vědom zátěže, kterou nesou ženy jakožto hlavní poskytovatelé péče ve formálním i neformálním prostředí, a sociální hodnoty této péče, zejména během krize způsobené onemocněním COVID-19; poukazuje na to, že 80 % veškeré péče poskytované v celé EU poskytují (neplacení) neformální pečovatelé, z nichž 75 % tvoří ženy; poukazuje na významnou úlohu evropských strukturálních fondů při zajišťování investic do oblasti pečovatelských služeb; vítá záměr Komise předložit návrh evropské strategie v oblasti péče;

20.

upozorňuje na nezaměstnanost a zejména nezaměstnanost mladých lidí, kterou zhoršila pandemie COVID-19; vyzývá členské státy, aby aktivně zapojovaly městské orgány do navrhování programů, jež naplňují potřeby mladých lidí ve městech, a do vytváření politik, které se zaměřují na duševní zdraví a pohodu mladých lidí, což je zvláště důležité v situaci po pandemii COVID-19;

Udržitelná města

21.

zdůrazňuje význam udržitelného městského rozvoje, včetně udržitelné a cenově dostupné veřejné dopravy, pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost Unie a kvalitu života jejích obyvatel a pro dosažení jejích cílů v oblasti klimatické neutrality nejpozději do roku 2050; připomíná příležitosti, které pro městské oblasti představuje iniciativa Nový evropský Bauhaus a její hlavní zásady, mezi něž patří udržitelnost, víceúrovňová správa, estetika a inkluze;

22.

uznává, že je třeba provést synchronizovanou strategii reagující na onemocnění COVID-19 a zelenou a digitální transformaci s cílem zahájit hospodářské oživení, které urychlí přechod k udržitelnosti;

23.

vyzývá Unii a členské státy, aby v souladu se svými závazky podle Pařížské dohody a cílů udržitelného rozvoje OSN upřednostňovaly a podporovaly rámce oběhového hospodářství, investice do obnovitelné energie, udržitelnou a cenově dostupnou městskou a příměstskou mobilitu (zejména sítě cyklostezek), alternativní dopravní infrastrukturu v městských oblastech a jejich okolí, řádnou údržbu stávající infrastruktury a rychlé investice do zelené infrastruktury, parků, venkovních zelených a rekreačních zařízení a dodržování zásad „významně nepoškozovat“ a „energetická účinnost v první řadě“; konstatuje, že iniciativy, jako je Nový evropský Bauhaus, jsou pro městské oblasti příležitostí k prezentaci renovační vlny (11) a projektů, které upřednostňují oběhové hospodářství, udržitelnost a biologickou rozmanitost; je povzbuzující, že se Nový evropský Bauhaus rozhodl uplatňovat participativní a mezioborový přístup k budování udržitelného prostředí pro život;

24.

domnívá se, že krize způsobená onemocněním COVID-19 ukázala potřebu nových řešení v oblasti městského plánování a mobility, aby se městské oblasti staly odolnějšími a přizpůsobivějšími poptávce po mobilitě, a že tato krize by měla být uchopena jako příležitost ke snížení dopravního přetížení a emisí skleníkových plynů; vyzývá k investicím do podpory městské mobility prostřednictvím dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí; zdůrazňuje potřebu podporovat a rozvíjet systémy udržitelné veřejné dopravy v městských oblastech a přizpůsobit kapacitu veřejné dopravy rostoucí poptávce po každodenním dojíždění za prací do center měst nebo mimo ně; vyzývá členské státy, aby přehodnotily své investice do městské mobility a upřednostnily digitální infrastrukturu, která bude přínosem pro všechny cestující, včetně osob s omezenou mobilitou;

25.

vítá záměr Komise spolupracovat s městy a členskými státy s cílem zajistit, aby všechna velká města a městské uzly v transevropské dopravní síti (TEN-T) vypracovaly do roku 2030 plány udržitelné městské mobility; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly s regiony a městy, zejména přeshraničně, za účelem posílení a doplnění chybějící infrastruktury „poslední míle“ a multimodálních a přeshraničních spojení v celé síti TEN-T; poukazuje na to, že mnohé evropské přístavy se nacházejí v blízkosti městských center a jsou důležitými dopravními uzly sítě TEN-T;

26.

domnívá se, že by Komise měla zajistit, aby byl přístup k programům EU pro financování městské mobility, jako je Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Fond soudržnosti a Nástroj pro propojení Evropy, podmíněn již existujícími nebo výhledovými plány udržitelné městské mobility; zdůrazňuje, že politika soudržnosti může pomoci využít potenciál umělé inteligence a modelu inteligentního města (například zlepšením administrativní kapacity a digitálních dovedností) a že skrze financování a související pomoc by měla podporovat přechod od experimentování s iniciativami pro inteligentní města k jejich rozšiřování; vyzývá Komisi, aby zvážila, jak by mohla podpořit města při přípravě plánů udržitelné městské mobility podle nejvyšších norem; zdůrazňuje, že Komise, členské státy a regiony by měly být pokud možno vždy nápomocny místním orgánům při plnění tohoto cíle; dále vítá, že EIB hodlá ve spolupráci s veřejnými orgány podpořit ambiciózní investiční programy pro udržitelnou místní a regionální mobilitu, včetně pomocí plánů udržitelné městské mobility a projektů veřejné dopravy;

27.

zdůrazňuje, že omezení volného pohybu osob a hygienická opatření mají značný dopad na poptávku po mobilitě a na volbu dopravních prostředků, což vede občany k menšímu využívání veřejné dopravy; vyzývá ke sdílení osvědčených postupů pro zavádění jednotného a multimodálního systému prodeje jízdenek, který by cestujícím umožnil snazší a bezpečnější pohyb mezi městskými oblastmi v EU a uvnitř nich;

28.

vyzývá Komisi, aby mezi městskými oblastmi podporovala sdílení osvědčených postupů v oblasti udržitelného urbanismu a infrastruktury, ekologického územního plánování, čisté energie, energetické účinnosti, veřejné dopravy s nulovými emisemi, pěší a cyklistické mobility, účinného hospodaření s vodními zdroji a udržitelného oběhového nakládání s odpady;

29.

vyzývá k revizi pokynů Komise pro vypracovávání a provádění plánů udržitelné městské mobility; požaduje, aby tyto plány podporovaly multimodalitu a řešily některé důsledky nadměrné koncentrace obyvatelstva v určitých městských oblastech, jako jsou dopravní zácpy a rostoucí náklady na dopravu, například pomocí vyvážených socioekonomických opatření, která by zajistila, aby tyto plány byly nediskriminační;

30.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na nadcházející revizi balíčku předpisů v oblasti městské mobility podporovala koordinaci mezi bezpečnostními opatřeními a opatřeními pro zajištění udržitelnosti v městských oblastech; podporuje možnosti parkování v okrajových částech městských oblastí (např. parkoviště P+R), která by zajišťovala snadný přístup k různým typům veřejné dopravy tak, aby se výrazně snížily městské dopravní zácpy, emise CO2 a počet povrchových a podzemních parkovišť a rovněž aby se zvýšila atraktivita městských center a aby se přilákali potenciální zákazníci na podporu maloobchodu, který byl oslaben pandemií, a rozvoje místní hodnoty;

31.

zdůrazňuje, že hospodářské oživení měst bude brzděno prudkým růstem cen energií; vyzývá k přijetí vhodných opatření k zajištění pokroku energetické unie a k posílení odolnosti evropského trhu s energií; zdůrazňuje, že v městských oblastech je nutné zajistit levnější energie pro všechny; podporuje proto rozsáhlé programy zateplování budov a umísťování solárních panelů na střechy; zdůrazňuje, že by měla být posílena místní společenství pro obnovitelné zdroje energie, aby se snížila spotřeba energie, zvýšila dekarbonizace energetických systémů a aby bylo možné využívat sociálních výhod místního trhu s energií;

32.

vyzývá k přijetí opatření na zlepšení kvality ovzduší ve městech, aby se minimalizovala rizika pro lidské zdraví a omezil hluk ve venkovním prostředí, což jsou rostoucí problémy městských oblastí;

33.

konstatuje, že nová zařízení pro osobní mobilitu (včetně elektrokoloběžek a elektrokol) vyvolávají v městských oblastech řadu obav ohledně bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny pro členské státy k řešení těchto bezpečnostních problémů;

34.

konstatuje, že v důsledku pandemie COVID-19 se rozšířilo odvětví zásilkových služeb, což v městských oblastech vedlo ke vzniku nových typů práce prostřednictvím platforem a obchodních modelů; uznává, že je zapotřebí vypracovat doporučení ohledně bezpečnosti doručovatelů a pořádat školení o digitálních nástrojích pro doručovatele, jako jsou aplikace a interaktivní platformy;

35.

připomíná, že k téměř 40 % smrtelných nehod na evropských silnicích dochází v městských oblastech; připomíná, že nedodržování předepsané rychlosti je jedním z klíčových faktorů přibližně v případě 30 % smrtelných silničních nehod a faktorem, který u většiny nehod situaci zhoršuje; vyzývá Komisi, aby využila své připravované doporučení ohledně rychlosti a zavedla 30 km/h jako standardní povolenou rychlost v obytných čtvrtích a v zónách s vysokým počtem chodců a cyklistů, přičemž by bylo možné povolit vyšší rychlostní limity pro hlavní dopravní tepny, pokud by byla zajištěna náležitá ochrana nechráněných účastníků silničního provozu; vítá skutečnost, že EU znovu potvrdila svůj dlouhodobý strategický cíl dosáhnout do roku 2050 na evropských silnicích téměř nulového počtu úmrtí a nulových vážných zranění (známý jako „vize nula“) a svůj střednědobý cíl snížit do roku 2030 počet smrtelných nehod a vážných zranění o 50 %; žádá proto Komisi, aby bezpečnost silničního provozu lépe začlenila do pokynů k plánům udržitelné městské mobility, a vyzývá místní orgány, aby bezpečnost silničního provozu podporovaly prostřednictvím osvětových kampaní, vhodných akcí a financování;

36.

varuje, že města jsou velmi zranitelná vůči dopadům změny klimatu; je hluboce znepokojen tím, že vlny veder, které jsou již ve městech extrémnější kvůli efektu městských tepelných ostrovů, narůstají co do intenzity a četnosti, zatímco extrémní srážky a bouře s přívalovými dešti pravděpodobně povedou k větším záplavám, jaké Evropa zažila v létě 2021, nebo k extrémním sněhovým bouřím, jako tomu bylo v zimě 2020/2021, které dokládají, že odolnost měst vůči katastrofám je nutné výrazně posílit; vyzývá Komisi, aby ve vhodných případech posílila spolupráci s místními samosprávami prostřednictvím stávajících struktur, jako je Pakt starostů a primátorů EU, Dohoda pro zelená města a Aliance starostů a primátorů pro Zelenou dohodu, s cílem identifikovat potřeby a výzvy městských oblastí související se změnou klimatu, společně navrhovat řešení k ekologizaci měst a směřovat investice do místních opatření; vyzývá vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby kromě národních energetických a klimatických plánů vypracovaly i městské strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, které podpoří investice do transformace měst a jejich adaptaci na hrozby spojené se změnou klimatu;

37.

opakuje, že 30 % víceletého finančního rámce a 37 % programu NextGenerationEU je určeno na klimatická opatření, zatímco 20 % programu NextGenerationEU je vyčleněno na digitalizaci; vyzývá Komisi, aby situaci v členských státech sledovala a poskytovala jim pokyny a doporučení k zajištění rozvoje dovedností, které jsou nezbytné pro dosažení jak ekologického, tak i digitálního přechodu; vyjadřuje politování nad vyloučením městských oblastí z programu NextGenerationEU, a vyzývá proto k lepšímu zapojení a účasti měst a funkčních městských oblastí do plánování a provádění plánů obnovy a odolnosti;

38.

zdůrazňuje, že je třeba vysazovat více stromů a instalovat zelené střechy, protože městská zeleň má pro lidi významnou rekreační hodnotu, snižuje teplotu, absorbuje nadměrnou dešťovou vodu, a tak zmírňuje důsledky změny klimatu a úbytek biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že renovace budov za účelem snížení spotřeby energie a změna podoby měst tak, aby se zvýšil počet zelených ploch a aby se podpořila pěší a cyklistická doprava, přinese úspory, vytvoří pracovní místa, pomůže v boji proti energetické chudobě a bude přínosem pro klima;

39.

zdůrazňuje, že závazek městských oblastí je zásadní pro přechod na klimaticky neutrální společnost a prosperující, spravedlivé, udržitelné a konkurenceschopné hospodářství; konstatuje, že místní samosprávy někdy postrádají know-how, lidské zdroje a přístup ke kvalitním údajům, které jsou nezbytné pro spuštění opatření a dosažení pokroku; domnívá se tedy, že mají-li městské a příměstské orgány dosáhnout cílů Zelené dohody pro Evropu, musí plně využívat budování kapacit, technickou podporu a finanční prostředky v souladu s nařízením o společných ustanoveních, a je přesvědčen, že městské orgány musí mít v budoucnu přímý přístup k financování EU;

Inovativní města

40.

zdůrazňuje, že digitalizace pomohla řešit některé bezprostřední problémy vyplývající z pandemie COVID-19, zejména během období, kdy byl omezen volný pohyb osob, a že jedním z mnoha příkladů nerovností, které pandemie odhalila, je hluboká digitální propast; konstatuje, že pandemie urychlila digitalizaci a že se technologie staly nezbytnými pro práci na dálku, domácí vzdělávání, elektronický obchod, elektronické zdravotnictví, elektronickou veřejnou správu, digitální demokracii a digitální zábavu; vyzývá Komisi, aby tento vývoj pozorně sledovala a zajistila plný soulad s acquis Unie, zejména pokud jde o práva pracovníků a sociální práva; připomíná, že digitalizace a digitální konektivita musí být při oživování místních komunit prioritou; připomíná, že je důležité mít odpovídající předpisy pro hospodářskou soutěž a rámec pro státní podporu, který v mezích pravidel státní podpory poskytne členským státům plnou flexibilitu při podpoře hospodářství během koronavirové nákazy, zejména při zavádění vysokorychlostního širokopásmového připojení a infrastruktury 5G ve všech městech bez ohledu na jejich velikost; vyzývá členské státy, aby podporovaly konektivitu, poskytovaly vybavení a zajišťovaly přítomnost vyškolených pracovníků ve veřejných, sociálních a vzdělávacích institucích;

41.

požaduje opatření a politiky pro spravedlivou digitalizaci, které by měly být zavedeny napříč různými úrovněmi – od měst po samotnou EU; požaduje, aby bylo digitální začlenění uznáno jako právo všech generací a aby byl přijat jasný závazek k univerzální internetové konektivitě měst;

42.

zdůrazňuje, že je třeba posílit digitální gramotnost a rozšířit tak přístup k novým příležitostem; domnívá se, že je třeba zvýšit investice do vzdělávání a odborné přípravy pomocí komplexních programů pro rozšiřování dovedností, rekvalifikaci a celoživotní učení pracovníků ve veřejném i soukromém sektoru, které budou reagovat na změny v poptávce po dovednostech; požaduje větší zastoupení žen a dívek ve vzdělávání a kariéře v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (tj. v oborech STEM);

43.

připomíná, že na vytváření městských politik má zásadní podíl městský cestovní ruch; poukazuje na to, že většina měst EU po vypuknutí pandemie trpěla výpadkem cestovního ruchu a musela hledat nové a udržitelnější způsoby oživení cestovního ruchu, a proto začala intenzivně využívat nové digitální technologie, které umožnily lépe spravovat městská prostranství a pohyb turistů po městě, aby se během pandemie zabránilo vytváření velkých skupin a riskantním situacím;

44.

zdůrazňuje, že knihovny a kulturní střediska usnadňují místním komunitám a znevýhodněným skupinám digitální a sociální začlenění, celoživotní učení a získání zaměstnání; dále upozorňuje na to, že je třeba, aby bylo takových míst pro osobní a politická setkávání více;

45.

zdůrazňuje, že umělá inteligence umožňuje zavádět inteligentní městská řešení, včetně účinnějšího hospodaření s energií, vodou a odpady a snížení znečištění, hluku a dopravního přetížení; je znepokojen tím, že místní samosprávy budou řešit mnoho digitálních výzev, např. dostupnost a spolehlivost datových technologií, závislost na třetích soukromých stranách a nedostatek dovedností; zdůrazňuje, že nově vznikající technologie, jako je umělá inteligence, musí dodržovat etická kritéria, aby se zabránilo opakování stávajících sociálních nerovností;

46.

domnívá se, že je třeba fyzicky a finančně posílit stávající městské primární zdravotnické struktury; konstatuje, že změna v poskytování zdravotní péče by měla také zvýšit digitální inovace a zlepšit integraci péče prostřednictvím nejmodernějších informačních kanálů, aby bylo možné poskytovat cílenější, personalizovanější, účinnější a efektivnější zdravotní péči; vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s místními, regionálními a zejména městskými orgány vytvořily sítě pro školení občanů ve využívání digitální zdravotní péče a digitální veřejné správy, což by umožnilo všeobecný a spravedlivý přístup k těmto službám a současně plně ochránilo citlivé údaje a zabránilo kyberkriminalitě; zdůrazňuje proto zásadní úlohu členských států při podpoře městských orgánů v jejich úsilí o koncipování a zajištění digitálního začlenění tím, že budou chránit osobní údaje a posilovat postavení občanů a místních podniků zajištěním přístupu k údajům;

Vzdělávání měst

47.

upozorňuje na negativní důsledky pandemie COVID-19 pro vzdělávání a zdůrazňuje, že je třeba zajistit začlenění a přístup ke vzdělávání;

48.

zdůrazňuje, že je nutné podpořit kulturní odvětví, neboť kultura a kulturní dědictví mají zásadní přínos pro regionální konkurenceschopnost a sociální soudržnost a pomáhají utvářet identitu měst a regionů; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit více kulturních středisek, zajistit jejich zotavení po pandemii COVID-19 a přilákat k nim více mladých lidí;

49.

zdůrazňuje hospodářský a sociální přínos a dopad kulturního a sportovního odvětví pro společnost; vyzývá Komisi a členské státy, aby navzájem spolupracovaly a vyčlenily dostatečné vnitrostátní a unijní finanční prostředky na vytvoření solidní kulturní a sportovní infrastruktury a aby v městských a příměstských oblastech podporovaly vzdělávání připravující na profesní dráhu v hospodářských a rekreačních odvětvích, zejména v místní kultuře a amatérském sportu; vybízí členské státy, aby vypracovaly akční plán na podporu restartu a odolnosti těchto dvou odvětví, která se významně podílí na hospodářství na místní, vnitrostátní a unijní úrovni;

50.

zdůrazňuje, že je důležité chránit práva dětí a mladých lidí a že je třeba vytvořit odolné, inkluzivní a funkční systémy vzdělávání a odborné přípravy, které by odpovídaly skutečným potřebám lidí v různých městských oblastech a byly by připraveny na případné budoucí zdravotní krize nebo přírodní katastrofy;

51.

se znepokojením konstatuje, že krize způsobená onemocněním COVID-19 má dramatické dopady na značnou část evropské mládeže, což se projevilo zejména znepokojivou izolací, četnými ztrátami zaměstnání a přerušením vzdělávání nebo odborné přípravy; zdůrazňuje, že tato situace vedla ke změnám ve složení i velikosti skupiny mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, což je třeba řádně vyhodnotit a zmapovat, aby bylo možné řešit specifické problémy vyplývající z krize a podpořit členské státy při vytváření účinných strategií pomoci pro mladé lidi; navrhuje, aby Komise vypracovala studii o případném vytvoření společných evropských nástrojů pro mapování a sledování mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, aby bylo možné vhodně politicky reagovat na podporu této obzvláště zranitelné skupiny v kontextu krize způsobené onemocněním COVID-19;

52.

zdůrazňuje, že je třeba znovu promyslet možnosti revitalizace městských center, která během pandemie a po ní utrpěla uzavíráním podniků a kulturních středisek, množstvím nevyužívaných prostor, ztrátou atraktivity a nárůstem internetového obchodu;

53.

vyzývá členské státy a regiony, aby přehodnotily a nově koncipovaly vzdělávací infrastrukturu v souladu s novým vývojem pedagogických profesí; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyčlenily dostatečné finanční prostředky na rozvoj vzdělávacích zařízení a na vzdělávání učitelů i studentů všech věkových skupin tak, aby získali ekologické a digitální dovednosti a připravili se na budoucnost; připomíná, že digitalizace by měla jít ruku v ruce nejen s poskytováním přístupu k internetu, ale také s dostupností potřebného vybavení;

54.

domnívá se, že v novém modelu pro městské oblasti EU bude hrát ústřední roli řada inovativních koncepcí, zejména hybridní využívání a multifunkčnost městských prostranství, spravedlivé územní plánování a zásada „město do 15 minut“;

Politické iniciativy šité na míru

55.

zdůrazňuje, že je třeba se přizpůsobit nové realitě pandemie COVID-19 a zamyslet se nad novým modelem pro městské oblasti EU tak, aby bylo ponecháno více prostoru pro kreativitu, občanskou angažovanost a experimentování; je přesvědčen o tom, že Konference o budoucnosti Evropy je příležitostí k tomu, aby se města výrazněji zapojila do rozhodovacích procesů EU a získala zásadní roli při budování silnější participativní demokracie a dialogu s občany, a rovněž k přijetí přístupu „zdola nahoru“ a přehodnocení městské správy; zdůrazňuje, že je důležité vypracovat komplexní strategie, které by měly vycházet ze Zelené dohody pro Evropu, Evropské digitální strategie (12) a dlouhodobé vize pro venkovské oblasti EU; připomíná zvláštní charakteristiky nejvzdálenějších regionů v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování EU;

56.

uznává skutečnost, že ačkoli EU nebyly výslovně uděleny pravomoci v oblasti rozvoje měst, široká škála iniciativ EU má na města a funkční městské oblasti dopad; uznává, že je třeba posílit spolupráci v rámci městských oblastí a mezi městskými oblastmi navzájem na programech a politikách EU; je znepokojen tím, že ačkoli v posledních letech vzrostl počet různých městských iniciativ, koordinace zůstává nízká, což s sebou nese riziko zdvojování a nejasných dopadů;

57.

vítá městskou agendu EU jako nový model víceúrovňové správy; vyjadřuje politování nad tím, že zůstává dobrovolným procesem, a vyzývá členské státy a Komisi, aby se zavázaly k provádění příslušných doporučení; zdůrazňuje, že mají-li být řešeny místní a regionální potřeby, je nutné do rozhodovacího procesu více zapojit občanskou společnost a podpořit přístupy „zdola nahoru“; zdůrazňuje, že je důležité, aby se na strategiích a plánech rozvoje měst a okresů podílely místní malé a střední podniky a začínající podniky;

58.

uznává důležitou úlohu městských oblastí při konkrétním provádění programů a projektů vyplývajících z právních předpisů EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby místním a regionálním orgánům a jejich týmům pro řízení projektů poskytly důraznou podporu v souvislosti s programy EU a možnostmi financování a aby současně ve městech a funkčních městských oblastech zajistily odpovídající administrativní kapacity, včetně řádně vyškoleného personálu;

59.

trvá na tom, že regionální a místní orgány musí hrát klíčovou úlohu ve všech fázích rozhodovacího procesu EU: v plánování, přípravě a realizaci; žádá, aby bylo místním a regionálním orgánům poskytnuto přímější financování z prostředků EU v zájmu zvýšení efektivity, zajištění konzistentnosti a snížení administrativní zátěže; dále vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla veškeré nezbytné pokyny a usnadnila přístup k financování, přičemž by měla rozlišovat mezi městy a regiony podle jejich úrovně digitalizace;

60.

připomíná, že města budou k provádění programů na místní úrovni potřebovat adekvátní a přímo dostupné příležitosti financování; připomíná, že 400 milionů EUR z prostředků určených na investice do pracovních míst a růstu by mělo být v rámci přímého nebo nepřímého řízení Komisí přiděleno Evropské městské iniciativě, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/1058; vyzývá Komisi, aby ve svém přezkumu současného programového období prověřila účinnost Evropské městské iniciativy, zejména jejího rozpočtu a rozsahu, a aby členské státy vybídla k poskytnutí větších prostředků na podporu provádění městské agendy;

61.

požaduje, aby Evropská městská iniciativa získala větší rozpočet a rozšířila svou působnost a aby k ní měla účinný a snazší přístup města v nejvzdálenějších regionech; konstatuje, že by měla podpořit provádění městské agendy v současném programovém období; považuje městské komunity za klíčové aktéry a zúčastněné strany při úspěšném provádění politik financovaných EU, které jsou součástí národních plánů pro oživení a odolnost; vyzývá Radu a členské státy, aby až 15 % prostředků přidělila městským oblastem na řešení problémů po skončení pandemie COVID-19;

62.

poukazuje na význam financování EU pro realizaci sociálního začleňování na místní úrovni; požaduje, aby byl dopad tohoto financování posílen společným rámcem pro řízení a podávání zpráv;

63.

uznává zásadní a jedinečnou úlohu místních a regionálních orgánů při řešení problémů souvisejících s pandemií COVID-19; vyjadřuje politování nad tím, že v současné době není možné navázat strukturovaný dialog mezi Komisí a městy o Nástroji pro oživení a odolnost, který by umožnil sledovat zapojení městských orgánů do provádění národních plánů pro oživení a odolnost; vyzývá Komisi, aby ve své revizi informovala o provádění tohoto nástroje, přezkoumala možnou úlohu funkčních městských oblastí a případně posílila jejich úlohu, aby bylo zaručeno účinné provádění nástroje; zdůrazňuje, že městským orgánům musí být poskytnuta nezbytná podpora pro řádné provádění národních plánů pro oživení a odolnost formou budování kapacit, výměn a technické pomoci;

64.

zastává názor, že v rámci politiky soudržnosti by měla pomoc z fondů posilovat participační postupy při testování nových koncepcí a sdílení zkušeností, a to podporou udržitelného a integrovaného rozvoje všech typů území a místních iniciativ; domnívá se, že budování kapacit městských subjektů je významným faktorem ve vytváření odolnějších a udržitelnějších měst; vybízí města a funkční městské oblasti k podpoře občanských iniciativ; zdůrazňuje, že města jsou městskými laboratořemi, neboť v nich lze testovat udržitelné budoucí koncepce a politiky a vyvíjet řešení pro inteligentní a inkluzivní komunity;

65.

připomíná, že každý členský stát by měl připravit dohodu o partnerství v souladu s kodexem chování pro partnerství, který stanoví minimální normy pro zapojení regionálních, místních, městských a dalších veřejných orgánů a hospodářských, sociálních a jiných partnerů, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 1 nařízení o společných ustanoveních; vyzývá, aby byli partneři – včetně partnerů z akademické obce, inovací a výzkumu – více zapojeni do přípravy, provádění, sledování a hodnocení programů EU, mimo jiné i v rámci monitorovacích výborů;

66.

vyzývá členské státy a regiony, aby při přípravě a provádění politiky soudržnosti zajistily komplexní partnerství, a to i s městskými orgány, a aby městským orgánům oznamovaly důvod zamítnutí žádosti o financování; vyzývá Komisi, aby prověřovala stížnosti zúčastněných stran, např. městských orgánů, včetně případů, u nichž nebylo zamítnutí žádosti o financování řádně zdůvodněno;

67.

vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro funkční městské oblasti a města střední velikosti, včetně možností pro financování akcí, jako jsou inovační partnerství, systémy společného zadávání veřejných zakázek měst EU a spolupráce mezi městy a regiony EU;

o o

68.

pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 437, 28.12.2020, s. 30.

(2) Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 159.

(3) Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 60.

(4) Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 94.

(5) Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 1.

(6) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 124.

(7) Úř. věst. C 162, 10.5.2019, s. 31.

(8) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 2.

(9) Úř. věst. C 385, 22.9.2021, s. 167.