EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 3.9.2021

COM(2021) 535 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

týkající se čl. 7 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2271/96 („blokovací nařízení“)

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě týkající se čl. 7 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2271/96 („blokovací nařízení“)

Omezující opatření (sankce) jsou základním nástrojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, jehož prostřednictvím může Evropská unie (EU) v případě potřeby zasáhnout, aby předešla konfliktu nebo reagovala na vznikající či probíhající krize. Přestože je z podstaty cílem sankcí EU ovlivnit politiky nebo činnosti v zemích mimo EU, uplatňují se pouze tam, kde má EU pravomoc. Jinými slovy, povinnosti, které ukládají, jsou závazné pro státní příslušníky EU nebo osoby, které se nacházejí v EU nebo zde podnikají. Naproti tomu jiné jurisdikce uplatňují některé ze svých sankcí mimo svá území, tj. očekávají, že v souladu s nimi budou jednat občané a společnosti ze třetích zemí, včetně zemí EU. EU zásadně považuje extrateritoriální uplatňování sankcí za rozporné s mezinárodním právem.

V roce 1996 přijala EU nařízení Rady (ES) č. 2271/96 1 („blokovací nařízení“), aby tuto zásadu uvedla v platnost. Účelem blokovacího nařízení je bránit se proti uplatňování zákonů, nařízení a jiných právních předpisů zemí, které nejsou členy EU a které mají za cíl regulovat činnosti fyzických a právnických osob spadajících pod pravomoc členských států, mimo území těchto zemí.

Podle blokovacího nařízení musí Komise informovat Evropský parlament a Radu o účincích právních předpisů a opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících na základě informací získaných podle tohoto nařízení a pravidelně o tom předkládat úplnou veřejnou zprávu 2 .

Po reaktivaci blokovacího nařízení změnou jeho přílohy v roce 2018 3 informují osoby a společnosti z EU Komisi o tom, jak vyjmenované extrateritoriální sankce ovlivňují jejich hospodářské nebo finanční zájmy 4 . Od změny blokovacího nařízení v roce 2018 a reaktivace hlavy III a hlavy IV Helms-Burtonova zákona Spojenými státy v roce 2019 obdržela Komise značný počet oznámení. Tato zpráva podrobně popisuje uvedená oznámení a jejím cílem je poskytnout přehled účinků způsobených uplatňováním sankcí třetích zemí mimo jejich území. Zpráva vychází z informací poskytnutých Komisi v rámci tohoto postupu. Není proto vyčerpávající a nemůže se zabývat případy, které Komisi nebyly oznámeny.

1.Blokovací nařízení

Blokovací nařízení má dvanáct článků a obsahuje přílohu, v níž jsou vyjmenovány konkrétní zákony, na něž se vztahuje 5 (dále jen „uvedené extrateritoriální zákony“). Je třeba jej vykládat společně s dalšími třemi klíčovými texty:

· nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1100 6 , kterým byly provedeny nejnovější změny přílohy blokovacího nařízení,

· prováděcím nařízením Komise (EU) 2018/1101 7 , kterým se stanoví kritéria, jež Komise uplatňuje při schvalování žádostí o dodržování uvedených extrateritoriálních zákonů, a

· pokyny : Otázky a odpovědi: přijetí aktualizace blokovacího nařízení (2018/C 277 I/03) 8 , které poskytují podrobné vysvětlení k běžným dotazům ve formátu „otázky a odpovědi“.

Celkově blokovací nařízení chrání zájmy EU a osoby a společnosti 9 z EU tím, že:

§ruší v EU účinek jakéhokoli rozhodnutí zahraničního soudu vycházejícího z uvedených extrateritoriálních zákonů (článek 4),

§zakazuje osobám a společnostem z EU dodržovat požadavky nebo zákazy obsažené v uvedených extrateritoriálních zákonech (čl. 5 první pododstavec),

§umožňuje osobám a společnostem z EU vymáhat u soudu náhradu škody způsobené uplatňováním uvedených extrateritoriálních zákonů třetích zemí mimo jejich území (článek 6) a

§vyžaduje, aby osoby a společnosti z EU informovaly Komisi, pokud se uvedené extrateritoriální zákony dotýkají jejich hospodářských nebo finančních zájmů (článek 2).

Konkrétní ustanovení blokovacího nařízení, která mají pro tuto zprávu zvláštní význam:

§Povinnost hlásit poškození hospodářských a finančních zájmů

Blokovací nařízení stanoví, že osoby a společnosti z EU musí informovat Komisi, pokud uvedené extrateritoriální zákony přímo nebo nepřímo poškozují jejich hospodářské nebo finanční zájmy 10 . Měly by Komisi informovat do 30 dnů od vzniku škody nebo události 11 . V případě společnosti mají tuto povinnost ředitelé, vedení nebo osoby vykonávající řídící funkce 12 .

Prostřednictvím těchto oznámení Komise shromažďuje informace od osob a společností z EU o možném uplatňování uvedených extrateritoriálních zákonů. Pokud je „oznámení“ předloženo přímo Komisi, Komise o něm neprodleně informuje příslušné orgány členského státu. Osoby a společnosti z EU se mohou rovněž obrátit na příslušný orgán členského státu, v němž osoba žije nebo společnost sídlí.

§Předkládání zpráv Evropskému parlamentu a Radě

Na základě informací získaných z oznámení při provádění blokovacího nařízení Komise informuje Evropský parlament a Radu o účincích uvedených extrateritoriálních zákonů 13 .

Další pravomoci Evropské komise podle blokovacího nařízení zahrnují:

§Udělování oprávnění k dodržování uvedených extrateritoriálních zákonů: Komise může ve výjimečných případech udělit osobám nebo společnostem z EU oprávnění k úplnému nebo částečnému dodržování uvedených extrateritoriálních zákonů, pokud by jejich nedodržení vážně poškodilo jejich zájmy nebo zájmy EU 14 .

Takové oprávnění může být uděleno za zvláštních a řádně odůvodněných okolností jako výjimka ze zákazu dodržovat uvedené extrateritoriální zákony. Žádosti se posuzují na základě kritérií stanovených v prováděcím nařízení 2018/1101. Při posuzování těchto žádostí pomáhá Komisi Výbor pro extrateritoriální právní předpisy, který se skládá ze zástupců z každého členského státu 15 .

§Podpora zemí EU a osob a společností z EU: Komise spolupracuje s osobami a společnostmi z EU a s členskými státy, aby je podpořila při uplatňování blokovacího nařízení, a to i vydáváním pokynů. Komise rovněž dohlíží na provádění blokovacího nařízení členskými státy a monitoruje jej.

§Aktualizace seznamu extrateritoriálních zákonů: Komise je oprávněna přidávat do přílohy blokovacího nařízení jakékoli zákony zemí mimo EU, které jsou uplatňovány mimo jejich území a které ovlivňují zájmy osob a společností z EU a zájmy EU jako celku 16 . Naposledy se tak stalo v roce 2018.

§Informování mezinárodních partnerů: Komise podporuje Evropskou službu pro vnější činnost v informování mezinárodních partnerů, kteří sdílejí obavy týkající se uplatňování sankcí třetích zemí mimo jejich území 17 .

§Zveřejnění údajů příslušných vnitrostátních orgánů pro blokovací nařízení: Komise zveřejňuje v Úředním věstníku EU jména a adresy příslušných orgánů členských států uvedených v článku 2 blokovacího nařízení 18 .

2.Extrateritoriální zákony uvedené v příloze blokovacího nařízení

Blokovací nařízení vztahuje výhradně na sankce Spojených států vůči Íránu a Kubě.

V příloze jsou uvedeny následující extrateritoriální zákony.

2.1.Írán:

Spojené státy po odstoupení od společného komplexního akčního plánu („JCPOA“ nebo „dohoda s Íránem o jaderném programu“) znovu zavedly proti Íránu sankce. Dne 7. srpna 2018 Evropská komise blokovací nařízení změnila, aby tento vývoj zohlednila. Uvedené extrateritoriální zákony týkající se Íránu jsou:

– „Iran Sanctions Act of 1996“,

– „Iran Freedom and Counter-Proliferation Act of 2012“,

– „National Defense Authorization Act for Fiscal Year 2012“,

– „Iran Threat Reduction and Syria Human Rights Act of 2012“ a

– „Iran Transactions and Sanctions Regulations“.

Přehled těchto zákonů a nařízení je zveřejněn v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1100 . Úplná ustanovení naleznete v příslušných předpisech 19 .

Obecně jsou rizika spojená s porušením extrateritoriálních sankcí USA následující:

§Občanskoprávní, trestní a správní sankce. Společnostem a jednotlivcům mohou být v občanskoprávním řízení uloženy pokuty až do výše 250 000 USD nebo dvojnásobku hodnoty transakce 20 . Platí rovněž správní sankce, jako je odepření práv na vývoz a zpětný vývoz zboží pocházejícího z USA. Kromě toho může být úmyslné porušení považováno za trestný čin, za který hrozí pokuty a fyzickým osobám i možnost trestu odnětí svobody.

§Seznamy zvlášť určených státních příslušníků (SDN). Úřad pro kontrolu zahraničního majetku (Office of Foreign Assets Control, OFAC) 21 amerického ministerstva financí vede seznam osob a společností označovaných jako „zvlášť určení státní příslušníci a nežádoucí osoby“ (SDN), které jsou na tento seznam zařazeny, pokud jednaly v rozporu se sankční politikou USA. Osoby a společnosti z EU mohou být na seznam zařazeny, pokud úřad OFAC zjistí, že zapojením do určitých transakcí porušily extrateritoriální právní předpisy USA. Osoby a společnosti z EU mohou být rovněž zařazeny na seznam za to, že se účastnily obchodů s SDN (například íránským subjektem uvedeným na seznamu).

§Omezení pro Spojené státy. Tato omezení mohou vést k vyloučení z trhu USA v důsledku odepření přístupu do finančního systému USA nebo k odejmutí korespondenčních bankovních účtů v USA nebo odepření vstupu jednotlivým osobám do USA.

2.2.Kuba:

–    „National Defense Authorisation Act for Fiscal Year 1993“, hlava XVII – „Cuban Democracy Act 1992“, oddíly 1704 a 1706,

–    „Cuban Liberty and Democratic Solidarity Act of 1996“ („Helms-Burtonův zákon“).

Helms-Burtonův zákon kodifikuje opatření USA vůči Kubě. Jeho cílem je odradit společnosti od podnikání na Kubě, neboť se na ně vztahuje povinnost dodržovat embargo USA (hlava I) a hrozí jim občanskoprávní spory (hlava III) a správní sankce (hlava IV).

Od roku 1996 USA uplatňování Helms-Burtonova zákona pozastavily. Dne 2. května 2019 USA oznámily plnou reaktivaci hlavy III a opětovné vymáhání hlavy IV tohoto zákona.

§Hlava I: hlava I stanoví hospodářské a finanční embargo týkající se Kuby a má extrateritoriální působnost. V praxi se to týká především vývozu zboží z Kuby nebo zboží přepravovaného přes Kubu do USA, dovozu zboží nebo služeb pocházejících z USA na Kubu a blokování finančních transakcí s Kubou.

§Hlava III: hlava III poskytuje důvod pro podání žaloby u soudů USA proti jednotlivcům nebo společnostem, kteří podle názoru navrhovatele „obchodují“ s majetkem, který byl kubánskou vládou vyvlastněn. Pojem „obchodování“ je vymezen velmi široce (vlastnictví majetku, užívání pozemku, zisk z pozemku nebo majetku).

§Hlava IV: podle hlavy IV Helms-Burtonova zákona vede řízení rovněž ministerstvo zahraničních věcí USA. Podle této hlavy může státní správa odepřít vstup do USA zahraničním osobám, zejména vedoucím pracovníkům společností, jakož i jejich rodinným příslušníkům.

3.Přehled oznámení podle článku 2 blokovacího nařízení

Komise obdržela většinu oznámení od společností, které se zabývají mezinárodním obchodem nebo bankovními činnostmi. Obdržela také řadu oznámení od fyzických osob a dalších subjektů, jako jsou sdružení, diplomatické mise a podnikatelské svazy.

V období od 1. srpna 2018 do 1. března 2021 obdržela Komise celkem 63 oznámení:

o35 v souvislosti se sankcemi USA vůči Kubě a

o28 v souvislosti se sankcemi USA vůči Íránu.

Komise obdržela oznámení od osob a subjektů se sídlem ve dvanácti různých členských státech. Počet obdržených oznámení z jednotlivých členských států se značně liší.

Komise byla informována o deseti oznámeních, která souvisela se soudním řízením u vnitrostátních soudů EU nebo u nichž soudní řízení následovalo (viz oddíl 4.2).

V této zprávě jsou přijatá oznámení rozdělena podle druhu zaznamenaných nepříznivých účinků:

§Nepříznivé účinky související s bankovními činnostmi nebo jinými finančními službami: mnoho osob a společností z EU informovalo Komisi o nepříznivých účincích souvisejících s přístupem ke každodenním bankovním službám nebo s jednostranným ukončením poskytování bankovních služeb finanční institucí.

§Nepříznivé účinky způsobené jedním nebo několika obchodními partnery: osoby a společnosti z EU často oznamovaly Komisi nepříznivé účinky způsobené jejich obchodními partnery, nejčastěji v důsledku rozhodnutí obchodního partnera ukončit obchodní vztah s oznamující stranou.

§Správní a soudní řízení ve Spojených státech: mnoho oznámení týkajících se Kuby a některá oznámení týkající se Íránu informovalo o existenci nebo hrozbě řízení před správními nebo soudními orgány USA.

§Neochota investovat v zemích, na které se vztahují uvedené extrateritoriální zákony, nebo s nimi obchodovat omezený počet osob a společností z EU formálně oznámil Komisi svou neochotu investovat nebo podnikat v zemích, na které se vztahují uvedené extrateritoriální zákony, protože předpokládaly nepříznivé účinky, pokud by tak učinily.

Rozdělení nepříznivých účinků u 63 oznámení, která Komise obdržela, je následující:

3.1.
Metodika počítání oznámení

Tato zpráva se vztahuje na oznámení, která Komise obdržela přímo nebo která jí oznámil příslušný vnitrostátní orgán v období od 1. srpna 2018 do 1. března 2021.

Oznámení spočívají ve formálních podáních Komisi s cílem ohlásit nepříznivé účinky způsobené uvedenými extrateritoriálními zákony. Oznámení mohou podávat jednotlivci, společnosti nebo jiné subjekty, jako jsou sdružení, diplomatické mise nebo podnikatelské svazy. Byla přijata i společná oznámení (tj. několik oznamujících stran u jednoho oznámení).

Přísně vzato může Komise posuzovat pouze oznámení zaslaná osobami, na něž se vztahuje článek 11 blokovacího nařízení. Komise však rovněž započetla řadu oznámení, která obdržela zahraniční zastoupení v zemích EU.

V některých případech poskytne oznamující strana Komisi nebo příslušnému vnitrostátnímu orgánu další informace a aktualizace týkající se stejného nepříznivého účinku. V takových případech se tyto doplňující informace nepovažují za další oznámení, ale řeší se jako doplnění k prvnímu oznámení.

Pokud však nepříznivé účinky oznámené oznamující stranou v následné komunikaci s Komisí nebo příslušným vnitrostátním orgánem nejsou totožné s nepříznivými účinky oznámenými v prvním oznámení, považuje se to za nové oznámení. Pouze několik osob a společností v EU oznámilo Komisi nebo příslušnému vnitrostátnímu orgánu, že byly postiženy různými druhy nepříznivých účinků.

Následující oddíly obsahují podrobné informace o zjištěných negativních účincích na osoby a společnosti v EU a o jejich souvislostech.

3.2.Nepříznivé účinky související s bankovními činnostmi a dalšími finančními službami

Osoby a společnosti z EU, včetně bank, pravidelně oznamovaly Komisi nepříznivé účinky týkající se bankovních činností nebo finančních služeb, ať již v souvislosti s Kubou, nebo Íránem. V některých případech bylo stejné oznámení podáno několika osobami nebo společnostmi jako společné oznámení.

V období od 1. srpna 2018 do 1. března 2021 obdržela Komise osmnáct oznámení o nepříznivých účincích týkajících se bankovních činností. Většina těchto oznámení souvisela s extrateritoriálními sankcemi USA vůči Íránu.

Existuje vysoká míra interakce mezi finančními systémy, která vystavuje banky EU a další poskytovatele finančních služeb extrateritoriálním sankcím. Banky a další poskytovatelé finančních služeb v EU proto trpí nepříznivými účinky, ale také mohou, když dodržují extrateritoriální sankce, v důsledku řetězového efektu způsobit nepříznivé účinky jiným osobám a společnostem v EU.

Nepříznivé účinky jsou různorodé a mohou zahrnovat:

§blokování bankovních operací týkajících se Kuby nebo Íránu (pokud se například operace týká státního příslušníka těchto zemí nebo konečného klienta či dodavatele v těchto zemích),

§nadměrné a zbytečné prodlevy při zpracování nesouvisejících bankovních operací,

§ukončení bankovního vztahu nebo

§nemožnost otevřít si nebo mít funkční bankovní účet.

V několika případech způsobilo pozastavení bankovního vztahu oznamující straně vážné finanční a hospodářské škody. Obvykle banka zablokuje převody související s vývozem zboží nebo služeb z Kuby a Íránu nebo do nich a společnost z EU zase nemůže obdržet platbu. Mnoho oznamujících stran poukázalo na to, že jejich obchodní partner není osobou uvedenou na seznamu zvlášť určených státních příslušníků a nežádoucích osob.

Několik bank působících v EU s ústředím v Íránu nebo na Kubě navíc oznámilo jednostranné vypovězení smluv o bankovních a finančních službách ze strany bank v EU. Podobně byla Komise informována o takových výpovědích ze strany zahraničních zastoupení v zemích EU.

Konečně, několik osob také oznámilo Komisi zablokování některých bankovních operací týkajících se Kuby nebo Íránu.

3.3.Nepříznivé účinky způsobené jedním nebo několika obchodními partnery

Nepříznivé účinky způsobené obchodním partnerem se opakují bez ohledu na to, zda oznamující strana obchodovala s Íránem nebo Kubou. Osoby, které tyto nepříznivé účinky oznamují Komisi, jsou společnosti z EU, včetně bank z EU, a fyzické osoby z EU.

V období od 1. srpna 2018 do 1. března 2021 obdržela Komise patnáct oznámení o nepříznivých účincích způsobených jedním nebo několika obchodními partnery oznamující strany. Většina těchto oznámení se týkala Íránu.

Hlášené nepříznivé účinky se týkají jednostranného ukončení obchodního vztahu, často v rozporu se smlouvou. Obchodními partnery, kteří údajně porušili blokovací nařízení, jsou dovozně-vývozní společnosti, poskytovatelé softwaru a telekomunikačních služeb, průmyslové podniky, letecké společnosti, poštovní a doručovací služby, přepravní společnosti a společnosti vyrábějící spotřební zboží 22 .

Oznamující strany oznámily, že byly postiženy závažnými škodlivými účinky v důsledku neplnění smluvních závazků nebo v důsledku ukončení obchodního vztahu. Tyto účinky zahrnují vážné překážky při vývozu nebo dodávkách zboží do Íránu nebo na Kubu až v zásadě nemožnost provádět jakékoli hospodářské operace. Několik oznamujících stran se rozhodlo zahájit soudní řízení s cílem napadnout tato porušení. Komise pozorně sleduje soudní případy, o nichž byla informována, a na požádání poskytuje odbornou podporu osobám a společnostem z EU, které byly nepříznivě postiženy.

Společnost z EU obvykle čelí náhlému jednostrannému ukončení obchodního vztahu ze strany jednoho nebo několika obchodních partnerů. Tito obchodní partneři údajně porušují své smluvní povinnosti, přestože se oznamující strany sankce USA přímo netýkají. Uvedené, předpokládané nebo domnělé důvody se mohou týkat například toho, že Kuba nebo Írán jsou zemí mateřské společnosti nebo konečného skutečného vlastníka dotčené společnosti z EU, místem určení daných výrobků nebo zemí příjemce služeb či výrobků. Ve vzácných případech byla Komise informována společností se sídlem v EU o nepříznivých účincích způsobených zahraničními obchodními partnery, na které se přímo vztahují sankce USA.

Dále několik bank působících v EU s ústředím v Íránu nebo na Kubě uvedlo, že podle jejich názoru někteří jejich obchodní partneři, včetně poskytovatelů telekomunikačních služeb a výrobců, s nimi přerušili své vztahy, aby vyhověli sankcím USA (snaha o dodržování předpisů nad rámec toho, co skutečně vyžadují).

Konečně, jedna osoba oznámila Komisi, že jí poštovní společnost odmítla doručit balíček na Kubu. Poštovní společnost svému klientovi výslovně sdělila, že doručení není možné z důvodu embarga USA vůči Kubě.

3.4.Správní a soudní řízení ve Spojených státech

O soudním sporu před soudním orgánem USA nebo o řízení před správním orgánem USA informovalo Komisi nebo příslušný vnitrostátní orgán celkem 28 oznamujících stran. Většina těchto oznámení souvisí s uplatňováním hlavy III Helms-Burtonova zákona, která se týká „obchodování“ s majetkem vyvlastněným kubánskou vládou. Zatímco opatření přijatá podle hlavy III se dotýkají výhradně společností v EU, řízení podle hlavy IV jsou zaměřena na fyzické osoby. Omezený počet případů se týkal Íránu.

3.4.1.Soudní spory související s uplatňováním hlavy III
Helms-Burtonova zákona (Kuba)

Několik osob a společností z EU oznámilo, že obdržely oznámení o záměru zahájit řízení před soudy USA podle hlavy III Helms-Burtonova zákona. Tato oznámení zaslaly osoby nebo společnosti z USA, které tvrdily, že se společnosti z EU podílely na „obchodování“ s vyvlastněným majetkem na Kubě. Obvykle informují společnost z EU, že bude zahájeno soudní řízení, pokud příjemce oznámení okamžitě „nepřestane obchodovat“ s majetkem.

Komise byla rovněž informována o zahájení formálního řízení před soudy USA. V tomto ohledu soudy v USA ve dvou případech souhlasily s pozastavením řízení, dokud si žalovaná strana z EU nevyžádá od Komise oprávnění. Komise v současné době posuzuje žádost o oprávnění v takovémto případě.

3.4.2.Správní řízení ve Spojených státech podle hlavy IV Helms-Burtonova zákona (Kuba)

Několik osob uvedlo, že je ministerstvo zahraničních věcí USA informovalo o zahájení řízení podle hlavy IV Helms-Burtonova zákona nebo o záměru takové řízení zahájit. Hlava IV umožňuje ministerstvu zahraničních věcí USA odepřít vstup na území USA jakékoli zahraniční fyzické osobě a její rodině, u níž ministerstvo zahraničních věcí dospěje k závěru, že „obchodovala“ se zabaveným majetkem na Kubě, na který si činí nárok státní příslušníci USA.

Osoby, jichž se to týká, jsou vedoucí pracovníci nebo vysoce postavení zaměstnanci společností obviněných z „obchodování“ se zabaveným majetkem USA. Komise si je rovněž vědoma toho, že některým občanům EU a jejich rodinám byl z těchto důvodů zakázán vstup do USA.

3.4.3.Oznámení týkající se soudních řízení Spojených států v souvislosti se sankcemi Spojených států proti Íránu

Několik oznámení se týká soudních řízení v USA proti osobám a společnostem z EU v souvislosti s extrateritoriálními sankcemi USA proti Íránu. Jiná oznámení informovala o žádostech USA o vydání íránských státních příslušníků žijících v EU, kteří jsou obviněni z porušení sankcí USA. Další oznámení souvisí se správními řízeními v oblasti bankovnictví.

3.5.Neochota investovat v zemích, na které se vztahují uvedené extrateritoriální zákony, nebo s nimi obchodovat

Osoby a společnosti z EU rovněž oznámily Komisi svou neochotu investovat v zemích, na které se vztahují uvedené extrateritoriální zákony. Předpokládání možných nepříznivých účinků je odradilo od provádění legitimního a zákonného podnikání na Kubě a v Íránu. Osoby a společnosti z EU, které informovaly Komisi nebo své příslušné vnitrostátní orgány, rovněž požadovaly před přijetím investičního rozhodnutí ujištění a podporu.

Komise sice obdržela jen omezený počet oznámení z těchto důvodů, ale podle jejího názoru může mít stejné obavy mnohem více osob a společností v EU. Komise všechna oznámení pečlivě sleduje a vyzývá osoby a společnosti z EU, aby se obrátily na její útvary 23 a oznámily jim nepříznivé účinky uvedených extrateritoriálních zákonů.

4.Soudní výklad blokovacího nařízení před soudy EU a vnitrostátními soudy

Komise je informována o následujících soudních řízeních týkajících se blokovacího nařízení na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni.

4.1.Na úrovni EU

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (Bank Melli Iran v. Telekom Deutschland GmbH, věc C-124/20)

Věc projednávaná Soudním dvorem Evropské unie se týká žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) podané Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg (Hanzovní vrchní zemský soud v Hamburku, Německo). Spor se týká ukončení telekomunikačních služeb mezi žalující stranou, Bank Melli Iran, a žalovanou stranou, Telekom Deutschland GmbH. Žalobcem je íránská banka založená podle íránského práva, která má pobočku v Hamburku (Německo). Žalovaná strana je dceřiným podnikem společnosti Deutsche Telekom AG, která je jedním z předních německých poskytovatelů telekomunikačních služeb, se sídlem v Bonnu (Německo).

Žaloba na zrušení rozhodnutí podaná Tribunálu (IFIC Holding v. Komise, věc T-8/21)

IFIC Holding, investiční složka společnosti Iran Foreign Investment Company (IFIC) se sídlem v Německu, podala u Tribunálu žalobu, kterou napadla oprávnění udělené Evropskou komisí dne 28. dubna 2020 společnosti Clearstream Banking AG podle čl. 5 druhého pododstavce nařízení Rady č. 2271/96, mimo jiné z následujících důvodů: porušení práva žalobce být vyslechnut a porušení povinnosti uvést odůvodnění.

Očekává se, že tyto projednávané případy u Soudního dvora Evropské unie usnadní výklad a provádění některých ustanovení blokovacího nařízení a přinesou další právní jistotu a upřesnění různých postupů v něm zakotvených.

4.2.Na vnitrostátní úrovni

Komise byla informována o deseti soudních řízeních, která odkazovala na blokovací nařízení u soudů členských států EU.

V Německu banka oznámila mezinárodní logistické společnosti, že ukončí poskytování svých služeb, a jako důvod uvedla riziko potenciálního uplatnění extrateritoriálních sankcí ze strany USA 24 . Podle svých všeobecných obchodních podmínek mohla banka ukončit poskytování služeb, pokud uvedla platný důvod. Soud shledal ukončení za zákonné, neboť blokovací nařízení nezavazuje společnosti z EU k tomu, aby pokračovaly v obchodování s íránskými subjekty, pokud by to bylo v rozporu s jejich obchodními zájmy. Konstatoval, že uvedené riziko a riziko, že jiné korespondenční banky ukončí spolupráci, aby se nevystavily extrateritoriálním sankcím, představují takový oprávněný důvod k vypovězení smlouvy.

Další případ v Německu se týkal ukončení telekomunikačních služeb mezi pobočkou íránské banky se sídlem v EU, na kterou se vztahují sankce USA, a velkým poskytovatelem telekomunikačních služeb 25 . Vzhledem k tomu, že banka mohla prokázat, že je schopna za služby nadále platit a že tak vždy činila, vydal německý soud předběžné opatření, kterým nařídil poskytovateli telekomunikačních služeb obnovit poskytování služeb až do vypršení platnosti smluv. Řízení bylo přerušeno po žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené Soudnímu dvoru Evropské unie (viz výše, Bank Melli Iran v. Telekom Deutschland GmbH, C-124/20).

V Nizozemsku se věc týkala distribuční smlouvy mezi společností Exact B.V. a společností PAM International N.V. se sídlem na ostrově Curaçao (dále jen „PAM“) 26 . Společnost PAM distribuovala software dodaný společností Exact B.V. společnostem na Kubě. Společnost Exact B.V. tuto dohodu vypověděla poté, co ji převzala investiční společnost se sídlem v USA. Soud nařídil společnosti Exact B.V., aby pokračovala v poskytování svých služeb, a dále uvedl, že společnost Exact B.V. mohla ukončením dohody porušit blokovací nařízení.

Komise byla informována o dvou případech zahájených v Itálii. V prvním případě banka oznámila svému klientovi, společnosti ovládané partnery v Íránu, že ukončí poskytování bankovních služeb. Společnost zahájila řízení o vydání předběžného opatření, aby bylo bance nařízeno v jejích službách pokračovat. Italský soud rozhodl, že ukončení těchto služeb by znamenalo porušení blokovacího nařízení, a vydal předběžné opatření, kterým bance ukončení těchto služeb zakázal 27 .

V druhém případě uzavřela italská společnost smlouvu o dodávkách s íránskou společností, na kterou se později začaly vztahovat sankce USA. Platba íránské společnosti byla bankou italské společnosti zmrazena. Soud nařídil uvolnění těchto finančních prostředků, protože podle blokovacího nařízení neměla skutečnost, že USA zařadily íránskou společnost na seznam zvlášť určených státních příslušníků (SDN) úřadu OFAC v EU žádný účinek, a tato společnost nepodléhala v EU žádným sankcím 28 .

Komise byla informována o několika řízeních týkajících se téže společnosti ve Francii. Po uzavření smlouvy na dodávku zboží do Íránu nemohla společnost obdržet platbu. Jednalo se o dlouhodobý problém, neboť společnost se v průběhu mnoha let několikrát potýkala se zablokováním svých bankovních účtů. Banka odmítla tyto prostředky převést s odvoláním na různé důvody, včetně dodržování sankcí USA. V poslední informaci o soudním řízení, kterou Komise obdržela, soud prvního stupně konstatoval, že banka neměla společnosti zrušit účet a ukončit bankovní služby bez výpovědi. Soud však také konstatoval, že ukončení bankovních služeb bylo oprávněné z toho důvodu, že banka čelila ekonomickým a strategickým omezením, včetně možného uvalení sankcí USA.

5.Závěr

EU se domnívá, že extrateritoriální uplatňování opatření vůči hospodářským subjektům EU ze strany třetích zemí je v rozporu s mezinárodním právem. Tato opatření ohrožují integritu jednotného trhu a finančních systémů EU, snižují účinnost zahraniční politiky EU a v rozporu se základními zásadami mezinárodního práva ztěžují legitimní podnikání a investice.

Díky informacím shromážděným mimo jiné prostřednictvím oznamovacího postupu podle článku 2 blokovacího nařízení byla Komise informována o nejrůznějších politických, právních, hospodářských a finančních událostech, které mají vliv na osoby a společnosti z EU a na Unii jako celek. Komise bude v souladu s čl. 7 písm. a) blokovací nařízení i nadále sledovat dopady uvedených extrateritoriálních zákonů a informovat o nich Evropský parlament a Radu.

Stále častější uplatňování těchto sankcí vyžaduje hlubší diskusi o možných dodatečných opatřeních, která by zvýšila odrazující účinek a v případě potřeby je zvrátila. Tato zpráva bude podkladem pro diskusi o provádění sdělení Komise z 19. ledna 2021 „Evropský hospodářský a finanční systém: podpora otevřenosti, síly a odolnosti“ 29 . Komise zahájila obecnou debatu o politických možnostech modernizace souboru nástrojů EU proti účinkům nezákonného extrateritoriálního uplatňování jednostranných sankcí třetích zemí vůči jednotlivcům a subjektům v EU.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 2271/96 ze dne 22. listopadu 1996 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých určitou třetí zemí uplatňovaných mimo její území, jakož i proti účinkům opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících (Úř. věst. L 309, 29.11.1996, s. 1).

(2) Ustanovení čl. 7 písm. a) blokovacího nařízení.

(3) Viz oddíl 2 níže.

(4) Článek 2 blokovacího nařízení.

(5) V současné době příloha obsahuje zákony USA zaměřené proti Íránu a Kubě.

(6) Úř. věst. L 199I, 7.8.2018, s. 1.

(7) Úř. věst. L 199I, 7.8.2018, s. 7.

(8)    Úř. věst. C 277I, 7.8.2018, s. 4.

(9) Blokovací nařízení se vztahuje na fyzické a právnické osoby uvedené v článku 11.

(10) Článek 2 blokovacího nařízení.

(11) Viz poznámka 6 výše.

(12) Viz poznámka 6 výše.

(13) Ustanovení čl. 7 písm. a) blokovacího nařízení.

(14) Článek 5 a čl. 7 písm. b) blokovacího nařízení.

(15) Článek 8 blokovacího nařízení.

(16) Článek 1 blokovacího nařízení.

(17) Viz např. společné prohlášení Federicy Mogheriniové, Chrystie Freelandové a Cecilie Malmströmové k rozhodnutí Spojených států dále aktivovat hlavu III Helms-Burtonova zákona (Libertad), k dispozici na adrese: https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-homepage/61181/joint-statement-federica-mogherini-chrystia-freeland-and-cecilia-malmström-decision-united_ko .  

(18) Seznam příslušných vnitrostátních orgánů je k dispozici (Úř. věst. C 251, 28.6.2021, s. 11),https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52021XC0628%2801%29.

(19) Viz https://www.govinfo.gov/.

(20) 31 Code of Federal Regulations, part 501 Economic Sanctions Enforcement Guidelines (hlava 31 Sbírky federálních předpisů USA, část 501 Pokyny pro vymáhání hospodářských sankcí), viz https://home.treasury.gov/system/files/126/fr74_57593.pdf.

(21) OFAC je americká agentura, která spravuje a prosazuje hospodářské a obchodní sankce na podporu cílů národní bezpečnosti a zahraniční politiky USA.

(22) Banky a další poskytovatelé finančních služeb nejsou v této kategorii zahrnuti, neboť byli zahrnuti do výše uvedené specializované kategorie (viz výše bod 3.2).

(23) Komisi lze kontaktovat na adrese Unit E5, Rue de Spa 2, 1049 Bruxelles/Brussel, Belgie nebo na následující e-mailové adrese: RELEX-SANCTIONS@ec.europa.eu .

(24) LG Hamburg, 18. občanskoprávní senát, rozsudek ze dne 15. října 2018, 318 O 330/18.

(25) LG Hamburg, 19. občanskoprávní senát, rozsudek ze dne 28. listopadu 2018, 319 O 265/18.

(26) PAM International N.V., Curaçao v. Exact Software Nederland B.V., rozsudek ze dne 25.6.2019, věc č. C-09-573240-KG ZA 19-430.

(27) Viz „Italian Judgments on the EU Blocking Regulation“ (EU Sanctions, 2. října 2019), www.europeansanctions.com/2019/10/italian-judgments-on-the-eu-blocking-regulation.

(28) Viz poznámka 27.

(29) Viz https://ec.europa.eu/info/publications/210119-economic-financial-system-communication_en.