EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 2.6.2021
COM(2021) 500 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU, VÝBORU REGIONŮ A EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANCE
Koordinace hospodářských politik v roce 2021:
Překonání pandemie COVID-19, podpora oživení a modernizace naší ekonomiky
{SWD(2021) 401 final} - {SWD(2021) 402 final} - {SWD(2021) 403 final} - {SWD(2021) 404 final} - {SWD(2021) 405 final} - {SWD(2021) 406 final} - {SWD(2021) 407 final} - {SWD(2021) 408 final} - {SWD(2021) 409 final} - {SWD(2021) 410 final} - {SWD(2021) 411 final} - {SWD(2021) 412 final}
Koordinace hospodářských politik v roce 2021:
Překonání pandemie COVID-19, podpora oživení a modernizace naší ekonomiky
1.Úvod
Evropská unie přijala bezprecedentní opatření k boji proti pandemii COVID-19, zmírnění dopadu krize a nasměrování našeho hospodářství na cestu silného a udržitelného růstu podporujícího začlenění. EU a členské státy prokázaly v minulém roce rozhodnost a solidaritu při přijímání série opatření politiky s cílem bojovat proti pandemii, omezit její hospodářský a sociální dopad, zachovat příznivé podmínky financování, zajistit integritu jednotného trhu a připravit rychlé a udržitelné oživení podporující začlenění. Podle hospodářské prognózy Komise z jara 2021
byl pokles hospodářské činnosti menší, než se dříve čekalo, a to díky mimořádným podpůrným opatřením, jež měla zajistit likviditu pro podniky a chránit příjmy a pracovní místa občanů EU.
Průlomový vývoj očkovacích látek a zahájení očkování ve velkém měřítku v Evropě od podzimu přináší světlejší vyhlídky. Očkování v EU je na dobré cestě k dosažení cíle, kterým je naočkování 70 % dospělé populace do července tohoto roku.
Podle hospodářské prognózy Komise z jara 2021 dosáhne hospodářství EU v průběhu roku 2021 úrovně své čtvrtletní produkce z doby před krizí a ve všech členských státech dojde k oživení hospodářské činnosti. Po klesajícím trendu posledních let může krize spojená s onemocněním COVID-19 vést k vyšším rizikům pro makroekonomickou stabilitu. Pro řešení těchto rizik a zabránění dalším rozdílům bude mít zásadní význam silná koordinace a účinné využívání všech nástrojů politiky EU.
Nástroj NextGenerationEU ve výši 750 miliard EUR představuje klíčový nástroj EU na podporu investic a oživení, aby EU ze současné krize vyšla silnější a odolnější. Zavedení Nástroje pro oživení a odolnost (dále také jen „Nástroj“) pomůže našim ekonomikám a společnostem, aby byly udržitelnější, inkluzivnější, odolnější a lépe připravené na zelenou a digitální transformaci. Nástroj pro oživení a odolnost, který je ústředním prvkem NextGenerationEU, poskytne členským státům rozsáhlou finanční podporu ve výši až 672,5 miliardy EUR ve formě grantů a půjček na financování reforem a investic.
Akční plán pro evropský pilíř sociálních práv stanoví konkrétní opatření k posílení sociálního rozměru ve všech politikách Unie a pomůže zajistit inkluzivní oživení
. Na sociálním summitu v Portu ve dnech 7. a 8. května 2021 uznali vedoucí představitelé EU evropský pilíř sociálních práv jako základní prvek oživení a v prohlášení z Porta zdůraznili své odhodlání nadále prohlubovat jeho provádění na unijní i vnitrostátní úrovni
. Toto provádění podpoří Unii v její snaze o digitální, zelenou a spravedlivou transformaci a přispěje k dosažení vzestupné sociální a hospodářské konvergence, k řešení demografických výzev a zajištění rovných příležitostí pro všechny. Tři nové hlavní cíle EU a doplňkové dílčí cíle, jichž má být dosaženo do roku 2030 v oblasti zaměstnanosti, dovedností a sociálního začleňování, podpoří pokrok při dosahování silné sociální Evropy
. Revidovaný srovnávací přehled sociálních ukazatelů navíc pomůže sledovat pokrok při provádění zásad sociálního pilíře jako součásti rámce koordinace politik během evropského semestru. Vedoucí představitelé EU dále uvítali společný návrh evropských sociálních partnerů na alternativní soubor ukazatelů pro měření hospodářského, sociálního a environmentálního pokroku, jenž by jako měřítko dobrých životních podmínek z hlediska inkluzivního a udržitelného růstu doplnil HDP.
Hlavními zásadami hospodářské agendy EU zůstávají environmentální udržitelnost, produktivita, spravedlnost a makroekonomická stabilita. Koncepce konkurenceschopné udržitelnosti a její čtyři osy, které byly určeny na počátku funkčního období tohoto sboru komisařů, jsou i nadále zastřešujícími prioritami dlouhodobé strategie EU pro růst v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu a podporují tak plány členských států pro oživení a odolnost. Kromě toho má digitální transformace našich společností, podniků a ekonomik zásadní význam pro zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti Evropy v zájmu silného oživení v souladu s digitální dekádou.
Zajištění účinné koordinace politik v rámci evropského semestru je i nadále zásadní k nasměrování ekonomiky EU k většímu růstu po krizi. Zatímco letošní cyklus byl dočasně upraven tak, aby bylo možné zahájit Nástroj pro oživení a odolnost, evropský semestr nadále podporuje politická jednání mezi členskými státy, výměnu osvědčených postupů a dohody o společném dalším postupu. Ve svých plánech pro oživení a odolnost se musí členské státy účinně zabývat všemi výzvami, které jsou uvedeny v příslušných doporučeních pro jednotlivé země, nebo podskupinou těchto výzev, a to včetně jejich fiskálních aspektů. Doporučení mimo oblast působnosti nástroje, kterými se plány nezabývají, zůstávají platná a budou nadále sledována v rámci evropského semestru.
2.Situace a výhled v oblasti hospodářství a zaměstnanosti
Hospodářství EU má dosáhnout výrazného zotavení. Od podzimu minulého roku se v důsledku přísných opatření proti šíření onemocnění COVID-19 hospodářství EU znovu ocitlo v recesi. Vzhledem k tomu, že opatření proti šíření nákazy se postupně zmírňují a očkování postupuje, očekává se, že činnost v EU ve všech členských státech začne narůstat a od druhé poloviny roku 2021 dojde ke zrychlení, které bude rovněž odrazem impulsu k růstu vyplývajícího z provádění národních plánů pro oživení a odolnost. Rychlost oživení se bude v jednotlivých členských státech a regionech různit. Předpokládá se, že všechny členské státy EU dosáhnou své úrovně čtvrtletní produkce z doby před krizí do konce roku 2022.
Velmi rozsáhlá fiskální opatření a široký soubor opatření v měnové oblasti omezily hospodářské škody a působí jako hnací síla oživení. Díky rychlé aktivaci obecné únikové doložky Paktu o stabilitě a růstu
a dočasného rámce pro opatření státní podpory
byla ve všech členských státech umožněna rozsáhlá fiskální podpora. V roce 2020 poskytly členské státy celkovou fiskální podporu v odhadované výši více než 6,5 % HDP. V důsledku toho se souhrnný schodek veřejných financí eurozóny a EU zvýšil z historicky nejnižších úrovní okolo 0,5 % HDP v roce 2019 na přibližně 7 % v roce 2020. ECB kromě toho přijala rozsáhlý soubor opatření měnové politiky, aby zachovala příznivé podmínky financování pro všechna odvětví hospodářství a podpořila tak hospodářskou činnost a zajistila střednědobou cenovou stabilitu. Pro zmírnění dopadu krize měly zásadní význam vzájemně se posilující účinky fiskální a měnové politiky v kombinaci s regulačními a obezřetnostními opatřeními pro finanční sektor.
Díky opatřením přijatým na úrovni EU a členských států byl dopad pandemie na evropské trhy práce pod kontrolou. Když pandemie udeřila, končil evropský trh práce svůj šestý rok růstu, přičemž ve čtvrtém čtvrtletí roku 2019 bylo zaměstnáno více než 209 milionů lidí a míra nezaměstnanosti činila 6,5 %. O rok později se zaměstnanost snížila o 3 miliony a míra nezaměstnanosti vzrostla na 7,2 %. S ohledem na rozsah šoku byl počet ztrát pracovních míst omezený. Aby tento dopad zmírnily, zavedly členské státy širokou škálu opatření k zachování pracovních míst, jako jsou programy zkrácené pracovní doby a přechodné nucené dovolené, které podpořily až 32 milionů pracovních míst v Evropě. K dosažení tohoto výsledku významně přispělo financování z EU, mimo jiné prostřednictvím dočasné podpory na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (nástroje SURE) a investiční iniciativy pro reakci na koronavirus. Dosud bylo devatenácti členským státům poskytnuto z úvěrů nástroje SURE více než 90 miliard EUR na podporu 25 až 30 milionů osob a 1,5 až 2,5 milionu podniků.
Dopad krize na sociální skupiny, odvětví a regiony byl nerovnoměrný, nejvíce zasaženy jsou nejzranitelnější skupiny. Neúměrně dotčeni byli mladí lidé, ženy, pracovníci s nízkou kvalifikací, migranti, osoby se zdravotním postižením, osoby se smlouvou na dobu určitou nebo s jinou nestandardní formou zaměstnání, ale také osoby samostatně výdělečně činné. Situaci ještě zhoršila skutečnost, že podniky poskytující služby byly vážně zasaženy, zejména v průmyslových ekosystémech, jako je cestovní ruch, kulturní a tvůrčí činnosti. Ačkoli podpora příjmu a sociální záchranné sítě zabránily velkému poklesu příjmů domácností, krize COVID-19 odhalila mezery v přístupu k sociální ochraně a zdůraznila význam posílení větší odolnosti. V tomto ohledu většina členských států posílila stávající systémy, rozšířila jejich pokrytí a dočasně zmírnila příslušné podmínky způsobilosti, přestože stále existuje určitý prostor pro udržitelné posílení sociální ochrany pro všechny.
Rizika ohrožující prognózovaný růst jsou obecně celkem vyrovnaná. Dokud však bude nad evropským a světovým hospodářstvím viset hrozba pandemie, bude nejistota nadále vysoká. Navzdory pokroku očkovacích kampaní přetrvávají u prognózy značná rizika z epidemiologického a ekonomického hlediska. Vývoj pandemie a účinnost očkovacích programů by nakonec mohly být lepší nebo horší, než se předpokládalo, což by vyžadovalo odlišnou míru omezování činnosti. Také hospodářský růst by mohl být slabší, než se očekává, bude-li politická podpora ukončena příliš brzy. Současně by příliš pozdní ukončení podpory mohlo zvýšit neopodstatněné vedlejší účinky, což by znamenalo odklad přechodu k udržitelnějšímu hospodářství, které obstojí i v budoucnosti. Na druhou stranu by prognózy mohly podhodnocovat sklon domácností ke spotřebě po několika čtvrtletích omezené spotřeby a zvýšení míry úspor domácností. Oživení mimo EU by rovněž mohlo být silnější, než se v současnosti předpokládá.
Hospodářská politika v letech 2021 a 2022 musí i nadále zajišťovat podporu. Pokud jde o výhled do budoucna, měly by se politiky nově zaměřit na minimalizaci střednědobých důsledků této krize, pokud to hospodářské podmínky dovolí. Provádění Nástroje pro oživení a odolnost přispěje ke zvýšení potenciálního růstu a zaměstnanosti, a tím i k omezení nerovnováhy. V raných fázích krize a během omezení volného pohybu osob byla podpůrná politická opatření silně zaměřena na předcházení ztrátám pracovních míst a úpadkům. To pomohlo zabránit hlubokým a trvalým jizvám v evropských ekonomikách. V budoucnosti by cílená podpůrná opatření měla pomoci životaschopným, přesto stále zranitelným podnikům přizpůsobit své podnikatelské modely. Podpora by postupně měla začít klást důraz na zvyšování kapacit, mimo jiné zvýšením svého zaměření na vzdělávání, rozvoj dovedností, výzkum a inovace a podporou tvorby kvalitních pracovních míst a přechodů mezi zaměstnáními. Nástroj bude proto podporovat investice a reformy, které posilují potenciální růst a zaměstnanost v členských státech. V důsledku toho bude poměr veřejných investic k HDP v letech 2021 a 2022 v Unii nejvyšší za více než deset let. Aktualizovaná nová evropská průmyslová strategie stanoví rámec pro urychlení oživení Evropy a přechodu k čistšímu, více digitalizovanému a odolnějšímu modelu hospodářství a průmyslu.
Pokračování členských států v reformách a investicích podle hlavních směrů politik zaměstnanosti bude mít zásadní význam pro podporu oživení, vytváření kvalitních pracovních míst a hladkého přechodu na trhu práce, a to za aktivní účasti sociálních partnerů. Hlavní směry politik zaměstnanosti v obecnější rovině vytyčují cestu, jak modernizovat instituce trhu práce, vzdělávání a odbornou přípravu, jakož i systémy sociální ochrany a zdravotní péče, aby byly inkluzivnější a spravedlivější. Zahrnují konkrétní pokyny zaměřené na zmírnění dopadu krize na zaměstnanost a sociální oblast a na dosažení sociálně spravedlivé zelené a digitální transformace. Vzhledem k jejich trvalému významu navrhuje Komise převést stávající hlavní směry politik zaměstnanosti do roku 2021, přičemž zdůrazňuje úlohu nových hlavních cílů EU a politických pokynů formulovaných na sociálním summitu v Portu.
Kromě toho doporučení Komise o účinné aktivní podpoře zaměstnanosti po krizi vyvolané onemocněním COVID-19 (EASE) poskytuje konkrétní pokyny pro postupný přechod od nouzových opatření pro zachování pracovních míst k aktivním politikám na trhu práce, které jsou nezbytné pro hospodářské oživení vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst.
3.Zavádění Nástroje pro oživení a odolnost
Rychlé provedení národních plánů pro oživení a odolnost v rámci Nástroje pro oživení a odolnost je klíčové z hlediska podpory oživení a zároveň zajišťuje, aby naše ekonomiky a společnosti byly udržitelnější, inkluzivnější, odolnější a vhodnější pro zelenou a digitální transformaci. Prostřednictvím uvedeného nástroje, který vstoupil v platnost dne 19. února 2021, bude v příštích šesti letech k dispozici 312,5 miliardy EUR ve formě grantů a až 360 miliard EUR ve formě úvěrů na podporu reforem a investic ve všech členských státech. Nástroj bude tudíž pro všechny členské státy nebývalou příležitostí, jak řešit klíčové strukturální problémy a investiční potřeby a zároveň zohledňovat zelenou a digitální transformaci.
Komise navázala intenzivní spolupráci se všemi členskými státy, aby jim pomohla vypracovat ambiciózní plány pro oživení a odolnost. Plány by měly navrhovat investice a reformy, které budou odrážet specifické problémy a situaci každého členského státu a budou vycházet z důkladné analýzy a z problémů zjištěných v posledních letech v rámci evropského semestru. Tyto plány budou během nadcházejících let utvářet agendu v oblasti reforem a investic v členských státech. Pro zajištění účinného provádění a trvalého dopadu má zásadní význam odpovědnost členských států a zapojení všech příslušných zúčastněných stran. Proto jsou členské státy v průběhu celého procesu důrazně vyzývány k tomu, aby v souladu se svým vnitrostátním právním rámcem konzultovaly místní a regionální orgány, sociální partnery, organizace občanské společnosti, podniky, mládežnické organizace a další příslušné zúčastněné strany. Součástí každého národního plánu musí být shrnutí uvedených konzultací spolu s informacemi o tom, jak se v plánu odrazí příspěvky těchto zúčastněných stran.
Své plány dosud předložilo 23 členských států a další plány se očekávají v nadcházejících dnech.
Jakmile Komise dokončí posouzení těchto plánů, bude mít Rada jeden měsíc na jejich schválení, což připraví podmínky pro první platby v rámci předběžného financování z Nástroje pro oživení a odolnost.
Očekává se, že předložené nebo připravované plány pro oživení a odolnost významně přispějí k šesti pilířům stanoveným v nařízení. V souladu s požadavky nařízení bude muset každý plán komplexně a přiměřeně vyváženým způsobem přispívat k oblastem politiky důležitým z evropského hlediska, které jsou členěny do šesti pilířů: zelená transformace; digitální transformace; inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, produktivita a konkurenceschopnost; sociální a územní soudržnost; zdravotnictví a hospodářská, sociální a institucionální odolnost a politiky pro příští generaci, děti a mládež. Celkově Komise v plánech očekává významný podíl výdajů souvisejících s klimatem a digitalizací, jakož i opatření přispívajících k sociální a územní soudržnosti a odolnosti. Komise rovněž očekává důležité reformy a investice, které se dotýkají všech uvedených oblastí politiky a pomohou zajistit komplexní řešení všech šesti pilířů, například opatření ke zvýšení digitálních dovedností a odstranění nedostatků v oblasti konektivity, která napomohou digitální transformaci, podpoří soudržnost a budou přínosem pro malé a střední podniky.
Spojením finančních prostředků z nástroje NextGenerationEU na podporu oživení a nového víceletého finančního rámce zajistí financování z EU v období 2021–2027 částku 1,8 bilionu EUR. Nástroj NextGenerationEU poskytne 750 miliard EUR k nastartování oživení prostřednictvím zvláštních programů (Nástroj pro oživení a odolnost, pomoc při oživení pro soudržnost a území Evropy (REACT-EU), Fond pro spravedlivou transformaci, program pro rozvoj venkova, programy InvestEU, rescEU a Horizont Evropa). Například program InvestEU spojuje různé finanční nástroje na podporu investic v EU prostřednictvím záruky z rozpočtu EU ve výši 26,2 miliardy EUR. Předpokládá se, že v příštích sedmi letech program InvestEU zmobilizuje více než 370 miliard EUR dodatečných investic. Finanční prostředky z nástroje NextGenerationEU doplňují částku 1,074 bilionu EUR, která pochází z rozpočtu EU na období 2021–2027. V rámci tohoto financování je cílem politiky soudržnosti se zdroji ve výši 338,6 miliardy EUR podpořit prostřednictvím investic dlouhodobější rozvojové strategie členských států.
4.Koordinace fiskálních politik
Koordinace vnitrostátních fiskálních politik má nadále zásadní význam pro podporu oživení. Celková orientace fiskální politiky by s přihlédnutím k vnitrostátním rozpočtům a Nástroji pro oživení a odolnost měla být v letech 2021 a 2022 nadále podpůrná. Fiskální politika by měla zůstat aktivní, měla by se podle potřeby přizpůsobovat vyvíjející se situaci a mělo by se zabránit předčasnému ukončení fiskální podpory. Jakmile se zdravotní rizika sníží, měla by fiskální opatření postupně směřovat k cílenějším opatřením na podporu odolného a udržitelného oživení. A konečně, s ohledem na očekávanou postupnou normalizaci hospodářské činnosti v druhé polovině roku 2021 by fiskální politiky členských států měly být v roce 2022 diferencovanější a zohledňovat stav oživení, fiskální udržitelnost a potřebu snížit hospodářské, sociální a územní rozdíly. S nastupujícím oživením by fiskální politika měla upřednostňovat vyšší veřejné a soukromé investice a podporovat přechod na zelenou a digitální ekonomiku.
Obecná úniková doložka Paktu o stabilitě a růstu se bude uplatňovat i v roce 2022 a její deaktivace se očekává od roku 2023. Obecná úniková doložka umožnila členským státům přijmout velmi rozsáhlá opatření v oblasti výdajů a příjmů s cílem minimalizovat hospodářský a sociální dopad pandemie. Díky doložce mohly také členské státy pružněji koordinovat své fiskální politiky. Jak bylo oznámeno ve sdělení ze dne 3. března 2021, rozhodnutí o deaktivaci obecné únikové doložky by mělo vycházet z celkového posouzení stavu ekonomiky na základě kvantitativních kritérií, přičemž klíčovým kvantitativním kritériem by měla být úroveň hospodářské činnosti v EU v porovnání s předkrizovými úrovněmi. Na základě prognózy Komise z jara 2021 se předpokládá, že předkrizové úrovně hospodářské činnosti (ke konci roku 2019) bude v EU jako celku dosaženo přibližně ve čtvrtém čtvrtletí 2021 a v eurozóně v prvním čtvrtletí 2022. Podle uvedené prognózy jsou splněny podmínky pro pokračující uplatňování obecné únikové doložky v roce 2022 a její deaktivaci od roku 2023. Situace v jednotlivých zemích bude nadále zohledňována i po deaktivaci obecné únikové doložky.
Orientace fiskální politiky vyplývající z vnitrostátních rozpočtů a z Nástroje pro oživení a odolnost si v roce 2022 musí zachovat podpůrný charakter. Výdaje financované z Nástroje pro oživení a odolnost budou v roce 2022 a následujících letech významným fiskálním impulsem. Výdaje financované s nevratnou podporou umožní financovat kvalitní investiční projekty a pokrýt náklady na reformy zaměřené na zvýšení produktivity, aniž by to vedlo k vyšším schodkům a dluhu. Členské státy by měly využít financování z Nástroje pro oživení a odolnost, které tak přispěje k podpoře hospodářského oživení, posílení vyššího potenciálního růstu a postupnému zlepšování výchozích fiskálních pozic těchto států. Zejména by členské státy s nízkým zadlužením měly uplatňovat podpůrnou orientaci fiskální politiky, včetně impulsu, který poskytuje Nástroj pro oživení a odolnost. Členské státy s vysokou úrovní zadlužení by měly Nástroj pro oživení a odolnost využívat k financování dodatečných investic na podporu oživení a současně uplatňovat obezřetnou fiskální politiku. Členské státy by měly zachovat investice financované z vnitrostátních zdrojů. Současně je třeba držet pod kontrolou růst běžných výdajů financovaných z vnitrostátních zdrojů a v případě členských států s vysokou úrovní zadlužení jej omezit. Díky tomu bude možné, aby fiskální opatření maximalizovala podporu oživení, aniž by předjímala budoucí fiskální trajektorie a vytvářela trvalou zátěž pro veřejné finance.
V období po roce 2022 by fiskální politiky měly i nadále zohledňovat sílu oživení, míru hospodářské nejistoty a aspekty fiskální udržitelnosti. Pokud to hospodářské podmínky dovolí, měly by členské státy pokračovat ve fiskální politice zaměřené na dosažení obezřetných střednědobých fiskálních pozic a zajištění fiskální udržitelnosti ve střednědobém horizontu. Zároveň by členské státy měly zvýšit investice na podporu růstového potenciálu. S ohledem na nyní stále mimořádně vysokou míru nejistoty, mimo jiné pokud jde o dopad krize na růstový potenciál a o reformy a investice prováděné s podporou Nástroje pro oživení a odolnost, zůstávají letošní pokyny převážně kvalitativní povahy. Přesnější kvantifikované pokyny pro pozdější roky by měly být poskytnuty v roce 2022, jakmile dostatečně klesne míra nejistoty.
Komise posoudila dodržování kritérií schodku a dluhu v roce 2020. Jelikož aktivace této obecné únikové doložky nepozastavuje postupy podle Paktu o stabilitě a růstu, Evropská komise pokračuje v provádění ročního cyklu fiskálního dohledu. Komise vydala zprávu (v souladu s čl. 126 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)), která posuzuje, jak všechny členské státy kromě Rumunska dodržují kritéria schodku a dluhu. V této souvislosti Komise zohlednila vysokou míru nejistoty, dohodnutou reakci fiskální politiky na krizi COVID-19 a doporučení Rady pro rok 2021. Z analýzy, která náležitě zohledňuje všechny rozhodující faktory, vyplývá, že kritérium schodku, jak je definováno ve Smlouvě a v nařízení (ES) č. 1467/1997, splňují tři členské státy a 23 členských států tomuto kritériu nevyhovělo. Kritérium dluhu definované ve Smlouvě a v nařízení (ES) č. 1467/1997 nesplňuje třináct členských států. Rozšíření onemocnění COVID-19 mělo mimořádný makroekonomický a fiskální dopad, který vedl k mimořádné nejistotě, a to i z hlediska stanovení důvěryhodného postupu pro fiskální politiku. S ohledem na vysokou nejistotu, dohodnutou reakci fiskální politiky na krizi COVID-19 a doporučení Rady ze dne 20. července 2020Komise zastává názor, že v tomto okamžiku by nemělo být přijímáno rozhodnutí o tom, zda se na členské státy uplatní postup při nadměrném schodku. V případě Rumunska, kde byl postup při nadměrném schodku zahájen na základě údajů za rok 2019, Komise doporučuje aktualizovat postup korekce k dosažení nápravy nadměrného schodku v roce 2024. Komise znovu posoudí rozpočtovou situaci členských států na základě hospodářské prognózy z podzimu 2021 a návrhů rozpočtových plánů na rok 2022, které mají členské státy eurozóny předložit do 15. října 2021.
Kvalita veřejných financí má v koncepci fiskální politiky ústřední úlohu. V průběhu roku 2020 všechny členské státy velmi rychle reagovaly přijetím mimořádných opatření k boji proti pandemii a k podpoře příjmů podniků a domácností. Se snižováním zdravotních rizik by hospodářská politika měla přejít od mimořádného režimu k cílům zaměřeným na oživení. Kvalita rozpočtových opatření by měla zajistit udržitelné a inkluzivní oživení. Členské státy by měly upřednostnit investice posilující růst, zejména na podporu zelené a digitální transformace. Zásadní význam má zaměření na fiskální strukturální reformy, včetně reforem k posílení účinného vynakládání prostředků a vysoce kvalitní správy zdrojů veřejných financí. Na straně příjmů jsou rovněž nezbytné reformy, jejichž cílem je přejít od zdanění práce na ekologické daně, které méně narušují hospodářskou soutěž a brání škodlivé daňové soutěži a agresivnímu daňovému plánování. Reformy pomohou zajistit financování priorit veřejné politiky a přispět k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, mimo jiné posílením pokrytí, přiměřenosti a udržitelnosti systémů zdravotní péče a sociální ochrany pro všechny. Po bezprostřední reakci na krizi v roce 2020 několik členských států obnovilo plány na zlepšení hodnocení a přezkumu výdajů. Posílení přezkumů výdajů prostřednictvím budování kapacit, zlepšení správy věcí veřejných a užší vazby na rozpočtový cyklus představuje v některých balíčcích opatření na podporu oživení důležitý reformní prvek. Důležitější úlohu má v rozpočtovém plánování důkladnější hodnocení politik a větší zaměření na politické priority. Některé členské státy rovněž připravují zelené rozpočtové postupy s cílem zintenzivnit opatření v oblasti klimatu a životního prostředí. Tyto postupy jim umožní posoudit ekologické prvky jejich rozpočtových politik a zajistí soulad veřejných výdajů a příjmů s cíli v oblasti životního prostředí. Komise pokračuje ve svém dialogu a v podpoře týkající se rozvoje a zdokonalování procesů a postupů, které zvyšují kvalitu veřejných financí.
5.Makroekonomická nerovnováha v členských státech
Komise u dvanácti členských států zjistila makroekonomickou zranitelnost související s nerovnováhou a nadměrnou nerovnováhou. Tyto členské státy byly vybrány k hloubkovým přezkumům ve zprávě mechanismu varování 2021
. Tři členské státy se nadále potýkají s nadměrnou nerovnováhou (Kypr, Itálie a Řecko) a nerovnováhu ve smyslu postupu při makroekonomické nerovnováze vykazuje i devět dalších zemí (Chorvatsko, Francie, Irsko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko a Švédsko). Zavedení Nástroje pro oživení a odolnost bude pro omezení stávající makroekonomické nerovnováhy klíčové, neboť podpoří reformy a investice, které řeší problémy zjištěné během předchozích cyklů semestru.
Hlavní zdroje nerovnováhy jsou do značné míry stejné jako před rokem, rizika však vzrostla. Krize COVID-19 zásadně nezměnila povahu nerovnováhy v členských státech, znamenala však krok zpět při snižování této nerovnováhy a může zvýšit rizika pro makroekonomickou stabilitu. Veřejný a soukromý dluh viditelně vzrostl, což lze kromě recese do značné míry vysvětlit politikami zaměřenými na řešení pandemie a podporu hospodářství a oživení. V některých členských státech přetrvávají vysoké přebytky běžného účtu. Několik členských států s vysokou úrovní zadlužení rovněž vykazuje nízký potenciální růst. V těchto případech bude mít zásadní význam účinné využívání Nástroje pro oživení a odolnost k podpoře investic a reforem posilujících růst. Potíže se splácením dluhu se mohou projevit formou úvěrů v selhání, jakmile začnou být podpůrná opatření postupně utlumována. Naproti tomu některé slabiny související s tlakem nákladové konkurenceschopnosti se během krize COVID-19 zmírnily.
V této fázi se zdá, že revize klasifikace nerovnováhy není odůvodněná. Krize COVID-19 může zvýšit rizika pro makroekonomickou stabilitu, nikoli však způsobem, který by v této fázi vyžadoval revizi klasifikace nerovnováhy. Přetrvávající vysoká nejistota vyžaduje pečlivé sledování nerovnováhy a rizik pro makroekonomickou stabilitu se silnou orientací na budoucnost.
·Kypr, Řecko a Itálie se i nadále potýkají s nadměrnou nerovnováhou spojenou s vysokým veřejným dluhem a vysokým podílem úvěrů v selhání – navzdory pokračujícímu a významnému pokroku v této oblasti. Kypr a Řecko k těmto aspektům přidávají vysoké vnější zadlužení a Kypr i vysoký soukromý dluh. Potenciální růst je navíc i nadále příliš nízký na to, aby stimuloval snižování dluhu.
·Nerovnováhu v Chorvatsku, Irsku, Portugalsku a Španělsku způsobuje kombinace vysokého soukromého, veřejného a vnějšího dluh, zatímco ve Francii k nerovnováze vede veřejný a soukromý dluh, který stále narůstá. Pro tyto členské státy je i nadále důležité zajistit růst produktivity a konkurenceschopnosti. V Rumunsku se ztráty konkurenceschopnosti zmírňují, přetrvává však vysoký schodek běžného účtu a po letech zhoršování je nutné výrazně zvrátit fiskální trendy. Německo a Nizozemsko vykazují trvale vysoké přebytky běžného účtu spojené s přebytkem úspor nad investicemi, což v Nizozemsku doplňuje vysoký soukromý dluh. Ve Švédsku neklesají vysoké ceny nemovitostí a problémem zůstává vysoké a rostoucí zadlužení domácností.
Podrobnější informace o analýze aspektů nerovnováhy specifických pro jednotlivé země jsou uvedeny v dodatku 1.
6.Přizpůsobení evropského semestru
Vzhledem k velkým překryvům mezi evropským semestrem a počátečními fázemi Nástroje pro oživení a odolnost bylo nezbytné dočasně přizpůsobit cyklus evropského semestru 2021 zahájení činnosti Nástroje. Díky tomu mohla Komise s členskými státy zaměřit letošní cyklus na přípravu plánů pro oživení a odolnost jakožto hlavního výhledového referenčního dokumentu reformní a investiční agendy členských států. Mezitím pokračoval dohled nad makroekonomickou nerovnováhou se zaměřením na nová rizika vznikající v důsledku krize COVID-19, která byla v příslušných případech řešena v rámci jednání s členskými státy o návrzích jejich plánů.
Nadcházející roční strategie pro udržitelný růst 2022 nastíní klíčové prvky příštího cyklu evropského semestru. První rok provádění plánů pro oživení a odolnost bude nutné monitorovat v ročním rámci koordinace na základě evropského semestru. Nařízení, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost, v tomto ohledu stanoví, že členský stát podává dvakrát ročně v rámci evropského semestru zprávu o pokroku dosaženém při plnění svého plánu. Do evropského semestru bude třeba začlenit i monitorování pokroku při provádění zásad evropského pilíře sociálních práv, jak zdůraznili vedoucí představitelé EU na sociálním summitu v Portu. Roční strategie pro udržitelný růst na rok 2022 vytyčí konkrétní kroky týkající se toho, jak má být v roce 2022 strukturován rámec správy daný semestrem. Na tomto základě Komise zahájí dialog s Evropským parlamentem, Radou, členskými státy, sociálními partnery a všemi dalšími příslušnými zúčastněnými stranami.
7.Další kroky
Komise vítá schválení rozhodnutí o vlastních zdrojích všemi členskými státy. To je předpokladem pro to, aby Komise začala poskytovat půjčky v rámci NextGenerationEU k vyplácení finančních prostředků, včetně předběžného financování grantů a úvěrů v rámci Nástroje pro oživení a odolnost.
Komise bude přijímat návrhy prováděcích rozhodnutí Rady o plánech pro oživení a odolnost od druhé poloviny června. Komise očekává, že Rada přijme rozhodnutí rychle, aby zajistila včasné provedení plánů, které umožní udržitelné a inkluzivní hospodářské oživení v souladu se závěry vedoucích představitelů EU ze summitu v Portu. Komise je také připravena na požádání poskytnout členským státům technickou pomoc při provádění reforem a pomoci příslušným orgánům co nejlépe využít prostředků EU.
Komise vítá intenzivní a konstruktivní spolupráci mezi všemi orgány EU, zejména v podobě zahájení dialogu o oživení a odolnosti. Zásadním přínosem pro větší transparentnost a odpovědnost při provádění nástroje bude výrazné zapojení Evropského parlamentu. Komise je plně odhodlána sdílet veškeré příslušné informace s Parlamentem a Radou a v souladu s požadavky nařízení náležitě zohledňovat názory vyjádřené Parlamentem v rámci dialogu.
Komise vyzývá členské státy, aby zajistily, že plány pro oživení a odolnost budou plně provedeny, a to včas a na základě důkladného dialogu se sociálními partnery, občanskou společností a dalšími zúčastněnými stranami.
DODATEK 1 – ZJIŠTĚNÍ HLOUBKOVÝCH PŘEZKUMŮ MAKROEKONOMICKÉ NEROVNOVÁHY V ZEMÍCH EU
U dvanácti členských států, které podstoupily hloubkový přezkum, byla potvrzena klasifikace nerovnováhy a nadměrné nerovnováhy. Analýza hloubkového přezkumu zkoumá závažnost nerovnováhy, její nedávný a budoucí vývoj a související reakce v oblasti politiky. Zohledněny jsou i významné vedlejší účinky a systémové přeshraniční důsledky nerovnováhy.
Souvislosti posouzení zranitelných míst se v letošním roce liší od analýzy provedené v rámci loňských hloubkových přezkumů. V roce 2020 se politické úsilí obecně zaměřilo na řešení a zmírňování dopadu pandemie a na podporu udržitelného oživení, které má samo o sobě podpořit nápravu nerovnováhy, přičemž bylo nutné kontrolovat i makroekonomická rizika ve střednědobém horizontu. Při hodnocení rizik má tudíž klíčový význam výhled do budoucnosti. Nejistota však zůstává vysoká a je stále obtížné posoudit veškeré důsledky krize. Vyžaduje to soustavné a pečlivé sledování nerovnováhy a rizik pro makroekonomickou stabilitu. S výhledem do budoucna byla tato nerovnováha projednána s členskými státy v přípravné fázi jejich plánů pro oživení a odolnost, neboť Nástroj pro oživení a odolnost nabízí jedinečnou příležitost k řešení makroekonomické nerovnováhy a potřeb v oblasti investic a reforem. Analýzy politik v současných hloubkových přezkumech byly dokončeny před formálním předložením plánů pro oživení a odolnost, a proto nevycházejí z informací uvedených v těchto plánech. Ačkoli posuzování plánů pro oživení a odolnost ze strany Komise v době zveřejnění této zprávy stále probíhá a nelze je předjímat, jejich účinné provádění je příležitostí k řešení stávající nerovnováhy.
Makroekonomická rizika a zranitelná místa mají obecně stejný původ, jaký byl zjištěn již dříve. Krize COVID-19 vedla ke zhoršení ve snižování makroekonomické nerovnováhy zaznamenané v posledním desetiletí, nikoli však měrou, jež by v této fázi odůvodňovala revizi klasifikace nerovnováhy. U několika členských států se kombinace vysokého soukromého, veřejného a vnějšího dluhu projevovala již před pandemií. V jiných případech se obavy související s dluhem soustředily buď na veřejný, nebo na soukromý sektor. V roce 2020 se všechny tyto poměry dluhu k HDP zvýšily v důsledku propadu hospodářské činnosti a významného nárůstu výpůjček, zejména ze strany podniků a vládních institucí, které měly zmírnit důsledky pandemie a zabránit ještě závažnějšímu zhoršení hospodářské situace a makroekonomické stability. Dočasná moratoria na splátky dluhů podniků a domácností bránila u dluhů selháním a snižovala riziko nedostatku likvidity.
Dynamika soukromého a veřejného dluhu může být do budoucna náročnější, s oživením se však očekává její zlepšení. Několik zemí potýkajících se s vysokým dluhem je poznamenáno nízkým potenciálním růstem, přičemž krize může dále tlumit růst zejména v případech, kdy na postižená odvětví připadá větší podíl činnosti. Tím se pak celkově omezí tempo snižování dluhu. To zdůrazňuje význam účinného provádění Nástroje pro oživení a odolnost pro posílení potenciálního růstu, podporu výrazného oživení a pomoc při řešení této nerovnováhy. Narůstající obtíže se splácením dluhu se mohou promítnout dalším nárůstem úvěrů v selhání, a to zejména v odvětvích, která jsou krizí zasažena více, jakmile skončí moratoria na splátky dluhů a další podpůrná opatření. Ačkoli se tedy odolnost bank v posledních několika letech zlepšila, mohla by být zasažena se zpožděním a vlekle, což by mohlo ovlivnit poskytování úvěrů ekonomice a následně i sílu oživení.
Běžné účty platební bilance byly během krize COVID-19 většinou stabilní. Schodky běžného účtu se obecně změnily jen málo, neboť čisté úspory veřejného a soukromého sektoru se kompenzovaly navzájem. Výjimkou byly země, které jsou nejvíce vystaveny poklesu zahraničního cestovního ruchu, v nichž se běžné účty v roce 2020 zhoršily viditelněji a v tomto ani v příštím roce se nemusí v plném rozsahu zotavit. Současně zůstávají do značné míry nezměněny velké přebytky běžného účtu stejně jako přebytek běžného účtu v eurozóně jako celku. Záporná čistá investiční pozice vůči zahraničí se v roce 2020 zhoršila, neočekává se však, že by se v letošním nebo v příštím roce dále zhoršovala. Podmínky externího financování byly příznivé, kromě krátké epizody zvýšené averze k riziku na světových finančních trzích bezprostředně po vypuknutí krize, zejména v případě států mimo eurozónu.
Pokračující expanze z předkrizových let vedla k tlakům z přehřívání, jež se odrazily ve ztrátách v oblasti nákladové konkurenceschopnosti a v silném růstu cen nemovitostí: u ztrát konkurenceschopnosti došlo během krize COVID-19 ke zmírnění, ve druhém případě tomu tak nebylo. Očekává se, že vývoj nákladové konkurenceschopnosti se stabilizuje, neboť zpomalil růst mezd na trhu práce, který byl v za pandemie COVID-19 jednoznačně oslaben, a cyklické zvýšení produktivity v tomto a příštím roce dále zmírní tlak na jednotkové náklady práce. Pokud jde o ceny nemovitostí, nadále je pozorována dynamika v některých zemích, kde byla rizika nadhodnocení významnější. V některých případech však nelze vyloučit, že konec moratorií na splátky dluhů a ukončení jiných dočasných podpůrných opatření může vyvíjet tlak na snižování cen bydlení, a to zejména tam, kde více utrpěly příjmy domácností.
Země s nadměrnou nerovnováhou
·Řecko se potýká s nadměrnou nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s vysokým veřejným dluhem, nedokončeným obnovením vnější rovnováhy a vysokými úvěry v selhání v kontextu vysoké nezaměstnanosti a nízkého potenciálního růstu. Krize COVID-19 přerušila proces korekce zahájený v předchozích letech. Veřejný dluh v roce 2020 značně vzrostl a očekává se, že začne pomalu klesat až v roce 2022. Veřejný dluh je většinou v držení věřitelů z veřejného sektoru, což spolu s velkou hotovostní rezervou chrání Řecko před krátkodobými výkyvy. Schodek běžného účtu se v poslední době zvýšil a předpokládá se, že zůstane vysoký, z velké části kvůli dopadu krize COVID-19 na rozsáhlé odvětví cestovního ruchu. I přes výrazný pokles v posledních letech zůstává objem úvěrů v selhání velký a riziko se zvýší, jakmile budou postupně ukončena dočasná podpůrná opatření. Snahy o posílení vyhlídek růstu se potýkají s problémy v důsledku vyčerpaných zdrojů kapitálu, stárnoucího obyvatelstva a odlivu kvalifikovaných pracovních sil. Nízký potenciální růst je přítěží při snižování dluhu.
·Itálie se potýká s nadměrnou nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s vysokým veřejným dluhem a dlouhodobě slabou dynamikou produktivity, které mají v kontextu nestability trhu práce a bankovního sektoru přeshraniční význam. Poměr dluhu k HDP se v důsledku poklesu HDP a fiskální reakce na krizi COVID-19 v roce 2020 prudce zvýšil, přičemž se očekává, že se začne pomalu snižovat až v roce 2022. Produktivita práce v roce 2020 vzrostla, dlouhodobý růst produktivity je však i nadále omezen překážkami pro soukromé a veřejné investice a omezeními růstu nejproduktivnějších podniků. Míra ekonomické aktivity a míra zaměstnanosti zůstávají pod průměrem EU. Velmi pomalý růst produktivity spolu s nízkou mírou zaměstnanosti brání potenciálnímu růstu, a to pak omezuje prostor pro snižování dluhu. Ačkoli v letech před krizí COVID-19 stabilita a odolnost italského bankovního sektoru vzrostla, zranitelná místa přetrvávají. Zejména objem úvěrů v selhání se v posledních letech snížil, je však stále poměrně vysoký a riziko vzroste, jakmile budou postupně ukončena dočasná podpůrná opatření.
·Kypr se potýká s nadměrnou nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s vysokým objemem vnějšího, veřejného a soukromého dluhu a se stále vysokým objemem úvěrů v selhání spolu se značným schodkem běžného účtu. Schodek běžného účtu se v roce 2020 výrazně zhoršil a dosáhl dvouciferné hodnoty, což je odrazem výrazného poklesu vývozu v oblasti cestovního ruchu v souvislosti s krizí COVID-19. Předpokládá se, že v blízké budoucnosti se tento schodek zlepší jen mírně. Vnější dluh je nadále vysoký a záporná čistá investiční pozice vůči zahraničí se zčásti v důsledku vysokých schodků běžného účtu zhoršuje, a to i při vyloučení zvláštních účelových jednotek. Krize COVID-19 přerušila snižování dluhu soukromého sektoru, neboť vysoká míra zadlužení v roce 2020 vzrostla, a to zejména z důvodu poklesu HDP. Navzdory znatelnému poklesu v posledních letech patří objem úvěrů v selhání i nadále k nejvyšším v EU a riziko opět vzroste, jakmile budou postupně ukončena dočasná podpůrná opatření. Poměr veřejného dluhu k HDP se v roce 2020 významně zvýšil, podle předpokladů by se však již letos měl vrátit k sestupnému trendu.
Země s nerovnováhou
·Německo se potýká s nerovnováhou. Nízkou úroveň investic v poměru k úsporám odráží vysoký přebytek běžného účtu, který má přeshraniční význam. Po postupném snižování od roku 2015 se očekává, že přebytek běžného účtu v roce 2021 vzroste a v roce 2022 se začne opět snižovat, přičemž zůstane vysoký, klesne však pod svou předkrizovou úroveň. V roce 2020 v reakci na krizi dále zrychlil růst veřejných investic, zatímco soukromé investice se snížily. Vyšší čisté úspory soukromého sektoru byly v roce 2020 z velké části kompenzovány vyšším schodkem veřejných financí, což vedlo k omezeným změnám celkového běžného účtu. Kromě toho z hlediska poměru k HDP zůstávají investice utlumené, a to navzdory příznivým podmínkám financování a přetrvávajícím investičním potřebám, které existovaly již před krizí COVID-19, jakož i nízkému riziku pro střednědobou fiskální udržitelnost. Čisté úspory domácností v roce 2020 v důsledku chybějících možností výdajů dále rostly a očekává se, že se v roce 2022 obecně vrátí na úroveň před pandemií.
·Irsko se potýká s nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s velkým soukromým a veřejným dluhem a stále existují čisté vnější závazky. Veřejný dluh zůstává podle různých měřítek vysoký, přičemž rizika nepříznivého vývoje souvisejí s možnými změnami pravidel zdanění právnických osob a reformami mezinárodního zdanění. Soukromý dluh je nadále vysoký. Podnikový dluh žene vzhůru přítomnost nadnárodních společností, z nichž většina má velmi málo vazeb na domácí ekonomiku. Zadlužení domácností jako podíl na hrubém disponibilním příjmu domácností nadále patří k nejvyšším v EU. Čistá investiční pozice vůči zahraničí je stále velmi záporná, ale zlepšuje se a z velké části odráží činnost nadnárodních podniků a vzájemných fondů s malou vazbou na domácí ekonomiku.
·Španělsko se potýká s nerovnováhou. V kontextu vysoké nezaměstnanosti je zranitelným místem vysoký vnější a vnitřní dluh (ve veřejném i soukromém sektoru), který má přeshraniční význam. Čistá investiční pozice vůči zahraničí je nadále záporná, od roku 2021 by se však měla znovu začít postupně zlepšovat. Negativní dopad krize COVID-19 na oblast cestovního ruchu byl významný. Saldo běžného účtu se v krizi zhoršilo, ale očekává se, že v letošním a příštím roce bude přibližně vyrovnané. Veřejný dluh v roce 2020 výrazně vzrostl v důsledku recese a podpůrných opatření zavedených ke zmírnění dopadů krize; podle prognóz by se měl v příštím roce výrazněji snížit na základě nadále vysokých, ale zlepšujících se schodků veřejných financí. Snižování dluhu v sektoru podniků i domácností se v souvislosti s krizí COVID-19 zastavilo. Míra nezaměstnanosti v roce 2020 vzrostla a podle prognóz začne klesat v roce 2022.
·Francie se potýká s nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí zejména s vysokým veřejným zadlužením, slabou konkurenceschopností a nízkým růstem produktivity, což má přeshraniční význam. V roce 2020 se veřejný dluh v důsledku recese a komplexních opatření ke zvládnutí krize COVID-19 znatelně zvýšil a očekává se, že se začne pomalu snižovat v roce 2022. Soukromý dluh je vysoký a také již několikátým rokem roste, jakkoli byl v roce 2020 nominální růst dluhu doprovázen zvýšením rezerv podniků v oblasti likvidity. Navzdory pozitivnímu vývoji před krizí COVID-19 se nedošlo k vyrovnání dřívějších ztrát konkurenceschopnosti. Kromě toho dlouhodobý růst produktivity zůstává jen mírný, což rovněž brání dalšímu zvyšování konkurenceschopnosti a potenciálnímu růstu a omezuje prostor pro snižování veřejného a soukromého dluhu.
·Chorvatsko se potýká s nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s vysokou úrovní veřejného, soukromého i vnějšího dluhu v kontextu nízkého potenciálního růstu. Saldo běžného účtu je od roku 2020 záporné, neboť odráží dopad krize COVID-19 na rozsáhlé chorvatské odvětví cestovního ruchu, přičemž se očekává, že jeho zotavování bude pomalé. Záporná čistá investiční pozice vůči zahraničí by se od roku 2021 měla znovu začít postupně zlepšovat. Přiměřeně vysoký veřejný dluh v roce 2020 výrazně vzrostl v důsledku recese a podpůrných opatření zavedených ke zmírnění dopadů krize, podle předpokladů by se však již letos měl vrátit k sestupnému trendu. Poměr soukromého dluhu k HDP v roce 2020 po několika letech zlepšování vzrostl, což bylo odrazem prudkého snížení HDP doprovázeného vyššími potřebami podniků v oblasti výpůjček. Odolnost bankovního sektoru se zvýšila, a to také proto, že se Chorvatsko připojilo k jednotnému mechanismu dohledu. Objem úvěrů v selhání však může narůstat, jakmile začnou být postupně ukončovány politiky na ochranu podniků před dopady krize COVID-19.
·Nizozemsko se potýká s nerovnováhou. Soukromý dluh a přebytek běžného účtu zůstávají vysoké a mají přeshraniční význam. Přebytek běžného účtu se v roce 2020 snížil. Zůstává nicméně vysoko nad úrovní odůvodněnou s ohledem na ekonomické základy země a očekává se, že i nadále zůstane vysoký. Navzdory probíhající důchodové reformě a nedávným daňovým změnám zaměřeným na pobídky k udržení příjmů v malých a středních podnicích nadále existují strukturální faktory, které jsou základem vysokých úspor domácností a podniků. Část přebytku zahraničního obchodu lze přičíst statistickým prvkům spojeným s úlohou nadnárodních firem a neočekává se, že by se přebytek v blízké budoucnosti zmenšil. Dluh soukromého sektoru zůstává vysoký, zčásti v důsledku dluhu nadnárodních společností v rámci skupiny, a jako podíl na HDP v roce 2020 se ještě zvýšil. Zadlužení domácností se zvyšuje z již tak vysoké úrovně v důsledku pokračujícího růstu cen nemovitostí.
·Portugalsko se potýká s nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s velkým objemem čistých vnějších závazků a soukromého a veřejného dluhu a objem úvěrů v selhání je při nízkém růstu produktivity nadále vysoký. Veřejný dluh v roce 2020 výrazně vzrostl v důsledku recese a podpůrných opatření zavedených ke zmírnění dopadů krize, podle prognóz se však v letošním a příštím roce mírně sníží v souvislosti se snižujícími se rozpočtovými schodky. Dopad krize COVID-19 na oblast cestovního ruchu je důležitý, a to se týká i blízké budoucnosti. Běžný účet se dostal do schodku způsobeného dopadem krize COVID-19 na cestovní ruch. Záporná čistá investiční pozice vůči zahraničí se v roce 2020 zhoršila, v letošním roce by se však měla opět postupně zlepšovat. Po rychlém snižování dluhu v posledních letech se soukromý dluh v roce 2020 zvýšil, což odráželo prudký pokles HDP a potřeby podniků v oblasti financování v souvislosti s krizí, zatímco růst hypoték se v roce 2020 vrátil ke kladným hodnotám. Riziko spojené s úvěry v selhání vzroste, jakmile budou dočasná podpůrná opatření postupně ukončena.
·Rumunsko se potýká s nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s přetrvávajícím značným schodkem běžného účtu v souvislosti s vysokými schodky veřejných financí, zatímco dřívější rizika přehřívání ustupují. Předpokládá se, že vysoký schodek běžného účtu zůstane vysoký, i pokud dojde k jeho nepatrnému poklesu, a záporná čistá investiční pozice vůči zahraničí se již nezlepšuje. Podle prognóz bude velký rozpočtový schodek letos a příští rok klesat jen postupně, a to v důsledku oživení a určité fiskální konsolidace. Čisté úspory domácího soukromého sektoru nestačí k pokrytí těchto vysokých rozpočtových schodků a financování je nyní více závislé na akumulaci vnějšího dluhu. Naproti tomu se patrně zmírňují ztráty konkurenceschopnosti, neboť rizika přehřívání z předchozích let se s krizí COVID-19 zmenšila. Širší podnikatelské prostředí je nadále zatěžováno nepředvídatelností právních předpisů.
·Švédsko se potýká s nerovnováhou. Zranitelná místa souvisejí s vysokým a rostoucím zadlužením domácností a přetrvávají rizika nadhodnocení na trhu s bydlením. Zadlužení domácností se dále zvýšilo a růst hypoték poskytnutých domácnostem zůstal silný. Ceny nemovitostí nadále rostly, a to ještě rychleji než před krizí COVID-19, čímž se znásobila rizika nadhodnocení. Bankovní sektor je odolný, s poměrně vysokou ziskovostí, vysokou likviditou a dostačujícím objemem kapitálu, pozornost si však zasluhuje zvýšená expozice trhu s komerčními nemovitostmi.
DODATEK 2 – POKROK PŘI PROVÁDĚNÍ DOPORUČENÍ PRO JEDNOTLIVÉ ZEMĚ
Toto posouzení pokroku se zaměřuje na předešlá opatření politiky přijatá s cílem řešit problémy, na které upozornila doporučení pro jednotlivé země v roce 2020. Bylo dokončeno před formálním předložením plánů pro oživení a odolnost, a proto nevychází z informací uvedených v těchto plánech. Doporučení pro jednotlivé země však byla projednána s členskými státy v přípravné fázi příslušných plánů pro oživení a odolnost, aby bylo zajištěno jejich náležité zohlednění. Jejich posouzení bude předloženo samostatně v návrhu prováděcího rozhodnutí Rady týkajícího se jednotlivých plánů, který vypracuje Komise.
Řešení strukturálních problémů má zásadní význam pro udržitelné oživení a pokračující růst. Provádění reforem zaměřených na řešení strukturálních zranitelných míst je klíčové nejen pro zlepšení schopnosti odolávat stávajícím výzvám a zvládat je, ale také pro udržitelné a spravedlivé dosažení souběžné transformace. Předpokládá se, že odolnější členské státy se z krize COVID-19 zotaví rychleji a s větší silou, což ukáže, jak důležité je provádět reformy, aby byly země lépe připraveny na budoucnost.
Podle posouzení pokroku reforem z meziroční perspektivy dosáhly členské státy alespoň určitého pokroku v šesti z deseti doporučení pro jednotlivé země, která jim byla vydána v červenci 2020. Tato výrazně vyšší míra provádění v porovnání s předchozími lety zřejmě úzce souvisí s povahou doporučení pro jednotlivé země na rok 2020, která se do značné míry zaměřila na bezprostřední fiskální, hospodářské a sociální výzvy a problémy v oblasti zaměstnanosti spojené s reakcí na krizi COVID-19. Zásadní opatření přijatá členskými státy v boji proti krizi způsobené pandemií patrně vedla k poměrně vysoké míře provádění.
Míra pokroku se v jednotlivých oblastech politiky výrazně liší. Pokud jde o oblasti politiky, v nichž významný počet členských států obdržel v roce 2020 doporučení, bylo celkového pokroku dosaženo většinou v oblasti přístupu k finančním prostředkům, v oblasti finančních služeb, fiskální politiky a fiskální správy a právních předpisů na ochranu zaměstnanosti. Konkrétně dotčená doporučení odkazují na potřebu trvalého a přiměřeného přístupu k financování a na potřebu fiskálních opatření, která by v souladu s obecnou únikovou doložkou účinně reagovala na pandemii, udržela hospodářství a podpořila oživení. Členské státy rovněž dosáhly značného pokroku, pokud jde o doporučení ke zmírnění dopadu krize na zaměstnanost a sociální oblast, mimo jiné i) podporou, rozvojem a posílením pružných režimů pracovní doby; ii) zaváděním režimů zkrácené pracovní doby a iii) přijetím opatření k zajištění přiměřené náhrady příjmu a přístupu k sociální ochraně. Naproti tomu bylo dosaženo výrazně menšího pokroku při provádění doporučení týkajících se veřejné správy, civilního soudnictví, boje proti daňovým únikům, vzdělávání a dovedností a celoživotního učení.
Z víceletého hlediska zůstává míra provádění doporučení pro jednotlivé země za posledních několik let v podstatě stabilní. Od zahájení evropského semestru dosáhly členské státy alespoň určitého pokroku při provádění [přibližně dvou třetin] všech doporučení pro jednotlivé země. Víceletá míra provádění však za posledních dvanáct měsíců mírně klesla, což je odrazem skutečnosti, že členské státy zaměřily svá opatření politiky na bezprostřední zmírnění krize. Celkově dosáhly členské státy od roku 2011 největšího pokroku u doporučení týkajících se přístupu k finančním prostředkům a finančním službám, následoval pokrok v oblasti právních předpisů upravujících pracovněprávní vztahy a ochranu zaměstnanosti. Zároveň byl pokrok obzvláště pomalý v oblasti reforem zdravotní a dlouhodobé péče a v oblasti rozšiřování daňových základen.
