19.7.2018

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 253/14

---

Kodex osvědčených postupů pro řízení ve věcech kontroly státní podpory

(2018/C 253/05)

Obsah

1.

Oblast působnosti a účel tohoto kodexu

15

2.

Vztah k unijnímu právu

16

3.

Předběžné oznamování

16

3.1.

Cíle

16

3.2.

Rámec

17

3.3.

Načasování

17

3.4.

Obsah

17

4.

Portfoliový přístup a vzájemně dohodnuté plánování

18

4.1.

Portfoliový přístup

18

4.2.

Vzájemně dohodnuté plánování

18

4.2.1.

Cíl a obsah

18

4.2.2.

Rámec a načasování

18

5.

Předběžné přezkoumávání oznámených opatření

19

5.1.

Žádosti o informace

19

5.2.

Pozastavení předběžného přezkoumávání na základě dohody

19

5.3.

Kontakty ohledně aktuálního stavu řízení a kontakty s příjemcem podpory

19

6.

Racionalizovaný postup v jednoznačných případech

19

6.1.

Případy, které mohou podléhat racionalizovanému postupu

19

6.2.

Kontakty před oznámením v rozhodování o použití racionalizovaného postupu

20

6.3.

Oznámení a zveřejnění stručného shrnutí

20

6.4.

Zkrácené rozhodnutí

20

7.

Formální vyšetřovací řízení

21

7.1.

Zveřejňování rozhodnutí a stručných shrnutí

21

7.2.

Připomínky zúčastněných stran

21

7.3.

Připomínky členských států

21

7.4.

Žádosti o dodatečné informace od dotčeného členského státu

22

7.5.

Žádosti o informace adresované jiným zdrojům

22

7.6.

Odůvodněné pozastavení formálního vyšetřování

22

7.7.

Přijetí konečného rozhodnutí a odůvodněné prodloužení formálního vyšetřování

22

8.

Šetření hospodářských odvětví a nástrojů podpory

23

9.

Formální stížnosti

23

9.1.

Formulář stížnosti a povinnost prokázat zájem, který by mohl být dotčen

23

9.2.

Orientační harmonogram a výsledek šetření formální stížnosti

23

10.

Plány hodnocení

24

11.

Monitorování

24

12.

Lepší koordinace a partnerství s členskými státy

25

13.

Budoucí přezkum

25

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI A ÚČEL TOHOTO KODEXU

1.

Během posledních let provedla Komise program modernizace státní podpory (dále jen „SAM“) s cílem zaměřit své kontroly státní podpory na opatření, která skutečně ovlivňují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, a zároveň zjednodušit a zefektivnit pravidla a postupy. To usnadnilo veřejné investice posílením postavení členských států při poskytování veřejné podpory bez předchozího přezkoumání ze strany Komise a urychlilo rozhodovací postupy týkající se státní podpory.

2.

Komise zejména přijala: — sdělení o pojmu státní podpora (1), které objasňuje druhy podpor z veřejných zdrojů, které nezahrnují státní podporu. To je například případ financování hospodářských činností za tržních podmínek, investice do infrastruktury, jako jsou železnice, silnice, vnitrozemské vodní cesty a systémy distribuce vody, které nesoutěží s podobnými infrastruktury, investice do drobné infrastruktury a financování převážně místních služeb, — obecné nařízení o blokových výjimkách („GBER“) (2) umožňuje členským státům uplatňovat širokou škálu opatření státní podpory, která pravděpodobně nenaruší hospodářskou soutěž, bez předchozího schválení Komisí. Více než 97 % nově zavedených opatření státní podpory spadá do působnosti obecného nařízení o blokových výjimkách, a jsou proto prováděny bez předchozího schválení Komisí (3), — revidované procesní nařízení o státní podpoře, včetně pravidel vyřizování stížností a nástrojů k opatřování informací z trhu, která umožňují zaměřit se na kontroly státní podpory u případů, které by pravděpodobně mohly vést k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu (4), — řadu rozhodnutí v konkrétních případech, která potvrzují, že členské státy mohou podpořit mnoho malých projektů bez kontroly státní podpory vzhledem k tomu, že mají místní charakter a velmi omezený dopad na vnitřní trh (5).

3.

Úsilí o cílenější zaměření a zjednodušení pravidel EU o státní podpoře pokračuje. V souvislosti s víceletým finančním rámcem na období 2021–2027 Komise předložila návrh revize nařízení EU o státní podpoře s cílem umožnit snáze i) kombinovat financování ze strany EU, které je vypláceno ve formě finančních nástrojů, s financováním členskými státy a ii) zjednodušit podmínky pro členské státy na podporu určitých projektů v rámci strukturálních a investičních fondů EU (6).

4.

S cílem maximálně využít tato modernizovaná pravidla pro státní podporu toto sdělení („kodex osvědčených postupů“) poskytuje členským státům, příjemcům podpor a dalším zúčastněným stranám pokyny k tomu, jak probíhají postupy v oblasti státní podpory v každodenní praxi (7). Jeho cílem je, aby byla řízení o státní podpoře co možná nejvíce transparentní, jednoduchá, jasná, předvídatelná a dobře načasovaná. Tímto sdělením se nahrazuje oznámení z roku 2009 o kodexu osvědčených postupů (8) a integruje oznámení o zjednodušeném postupu z roku 2009 (9).

5.

Aby se dosáhlo cílů obsažených v tomto sdělení a zajistilo se správné a účinné uplatňování pravidel pro státní podporu, měly by členské státy a Komise úzce spolupracovat jako partneři. V této souvislosti budou útvary Komise u potenciálních opatření státní podpory, která členské státy zvažují zavést, i nadále nabízet kontakty před oznámením. S členskými státy budou pracovat na stanovení priorit s ohledem na procesní zacházení s případy. K dispozici bude taktéž síť koordinátorů pro jednotlivé země a členským státům bude nabízena podpora v podobě pokynů a školení ohledně uplatňování pravidel pro státní podporu. Jako součást zintenzivňování svých snah o posílení spolupráce a partnerství s členskými státy je budou útvary Komise rovněž vybízet k tomu, aby si s těmito útvary i mezi sebou vzájemně vyměňovaly zkušenosti, pokud jde o osvědčené postupy a o problémy, na něž při uplatňování pravidel pro státní podporu narazily.

6.

Tento kodex osvědčených postupů se také snaží zlepšit postup pro řešení stížností v oblasti státní podpory. Vyjasňuje podmínky, za jakých budou útvary Komise považovat určitý případ za formální stížnost, a stanoví orientační lhůty pro vyřízení takových stížností.

7.

Zvláštnosti jednotlivých případů však mohou vyžadovat úpravu nebo odchylku od tohoto kodexu. Důvodem k odchýlení se od tohoto kodexu mohou být i zvláštní aspekty příznačné pro odvětví rybolovu a akvakultury, jakož i pro činnosti v oblasti prvovýroby, zpracování nebo uvádění zemědělských produktů na trh.

2.   VZTAH K PRÁVU EU

8.

Tento kodex popisuje a vyjasňuje postupy, jimiž se řídí útvary Komise při posuzování případů státní podpory. Neposkytuje vyčerpávající přehled pravidel Unie pro státní podporu, nýbrž by měl být vykládán společně se všemi ostatními dokumenty, ve kterých jsou tato pravidla obsažena. Kodex nevytváří žádná nová práva kromě těch, která jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“), v procesním nařízení (10) a v prováděcím nařízení (11) a v jejich výkladu soudy EU, ani tato práva nijak nemění.

3.   PŘEDBĚŽNÉ OZNAMOVÁNÍ

3.1.   Cíle

9.

Útvary Komise vyzývají členské státy, aby je před formálním oznamováním potenciálních opatření státní podpory Komisi kontaktovaly. Tyto „kontakty před oznámením“ mají několik cílů.

10.

Za prvé, během kontaktů před oznámením mohou útvary Komise a daný členský stát projednat, jaké informace jsou zapotřebí k tomu, aby bylo oznámení předmětného opatření státní podpory považováno za úplné. Výsledkem kontaktů před oznámením jsou tak zpravidla lepší a úplnější oznámení. To pak urychluje jejich vyřizování a Komise většinou může přijmout rozhodnutí ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení (12).

11.

Za druhé, během kontaktů před oznámením mohou útvary Komise a daný členský stát před formálním oznámením navrhovaného opatření neformálně a v důvěrnosti (13) projednat jeho právní a hospodářské aspekty. Fáze před oznámením může zejména skýtat příležitost k řešení těch aspektů navrhovaného opatření, které by nemusely být plně v souladu s pravidly pro státní podporu, a to mimo jiné v případech, kde je nutno opatření významně změnit.

12.

Za třetí, během fáze před oznámením provedou útvary Komise první posouzení toho, zda daný případ splňuje podmínky pro použití racionalizovaného postupu (viz oddíl 6).

3.2.   Rámec

13.

Útvary Komise se zapojí do kontaktů před oznámením, kdykoli o to členský stát požádá. Útvary Komise důrazně doporučují, aby členské státy navazovaly tyto kontakty u případů, jež vykazují neobvyklé prvky nebo znaky nebo jejichž složitost zavdává důvod k předchozímu neformálnímu jednání s jejími útvary. Kontakty před oznámením však mohou být užitečné i pro projekty společného zájmu s velkým významem pro EU, jako jsou projekty hlavní sítě transevropské dopravní sítě (TEN-T), vzhledem k tomu, že jejich financování může představovat státní podporu.

3.3.   Načasování

14.

Aby byla zajištěna efektivita kontaktů před oznámením, měly by členské státy útvarům Komise poskytnout všechny informace, které jsou nezbytné k posouzení navrhovaného opatření státní podpory, ve formě návrhu oznámení. Neformální kontakty před oznámením pak budou v zájmu zrychlení procesu probíhat zpravidla prostřednictvím e-mailů, telefonických hovorů nebo videokonferencí. V případě potřeby nebo na žádost členského státu mohou být taktéž uspořádány schůzky mezi útvary Komise a členským státem.

15.

U zvláště složitých případů (např. jedná-li se o podporu na restrukturalizaci nebo o rozsáhlé či složité jednotlivé podpory) doporučují útvary Komise, aby členské státy zahájily kontakty před oznámením co nejdříve, tak aby mohla proběhnout plodná diskuse. Tyto kontakty mohou být užitečné i u některých zdánlivě méně problematických případů, protože mohou potvrdit vlastní prvotní posouzení členských států a určit, jaké informace by útvary Komise k posouzení daného případu potřebovaly.

16.

Načasování a formát kontaktů před oznámením do značné míry závisejí na složitosti předmětného případu. Třebaže tyto kontakty mohou trvat několik měsíců, jejich délka by obecně neměla přesáhnout šest měsíců.

17.

Po dokončení kontaktů před oznámením by měl být členský stát schopen podat úplné oznámení. V případech, kdy útvary Komise budou mít za to, že kontakty před oznámením nepřinášejí uspokojivé výsledky, mohou fázi před oznámením uzavřít. To nicméně členskému státu nebrání v opětovném předběžném či formálním oznámení podobného opatření.

3.4.   Obsah

18.

Vycházejíce ze svých zkušeností, zejména u případů se značnými technickými, finančními a projektovými dopady, Komise doporučuje, aby byli do kontaktů před oznámením zapojováni příjemci jednotlivých opatření. Rozhodnutí, zda bude příjemce takto zapojen, či nikoli, však závisí na členském státě.

19.

U opatření, na kterých se podílí několik členských států (např. u významných projektů společného evropského zájmu), jsou zúčastněné členské státy obecně vyzývány k tomu, aby před zahájením kontaktů před oznámením vedly vzájemnou diskusi, aby byl zajištěn jednotný přístup k předmětnému opatření a byl určen realistický harmonogram.

20.

Útvary Komise se vynasnaží poskytnout členskému státu neformální předběžné posouzení daného opatření na konci fáze před oznámením. Součástí tohoto předběžného posouzení jsou nezávazné pokyny útvarů Komise, pokud jde o úplnost návrhu oznámení, a neformální a nezávazné posouzení (14) toho, zda opatření představuje státní podporu a zda je slučitelné s vnitřním trhem.

21.

U zvláště neobvyklých či složitých případů nemusejí útvary Komise na konci fáze před oznámením poskytnout neformální předběžné posouzení. V takových případech mohou na žádost členského státu písemně uvést, jaké informace je ještě nutno poskytnout, aby mohly dané opatření posoudit.

22.

Kontakty před oznámením jsou dobrovolné a důvěrné. Nemají vliv na posuzování případu po jeho formálním oznámení. Skutečnost, že proběhly kontakty před oznámením, zejména neznamená, že útvary Komise nemohou členský stát po formálním oznámení požádat o poskytnutí dalších informací.

4.   PORTFOLIOVÝ PŘÍSTUP A VZÁJEMNĚ DOHODNUTÉ PLÁNOVÁNÍ

4.1.   Portfoliový přístup

23.

Členské státy mohou útvary Komise požádat, aby se případy, jež považují za prioritní, zabývaly způsobem, který umožní jejich vyřízení v předvídatelnějších lhůtách. Za tímto účelem se mohou zapojit do „portfoliového postupu“ nabízeného ze strany útvarů Komise. Dvakrát do roka (15) budou útvary Komise členské státy žádat, aby je informovaly, které z oznámených případů ve svém portfoliu považují za vysoce prioritní či méně prioritní. Pokud se členské státy chtějí tohoto postupu účastnit, měly by na tento dotaz zareagovat ve stanovené lhůtě. Po obdržení požadovaných informací a s patřičným ohledem na dostupné zdroje a další probíhající případy, do kterých je zapojen členský stát podávající žádost, mohou útvary Komise pro tyto případy navrhnout vzájemně dohodnuté plánování, aby se zajistilo, že jejich vyřízení proběhne bezodkladně a předvídatelně.

4.2.   Vzájemně dohodnuté plánování

4.2.1.   Cíl a obsah

24.

Vzájemně dohodnuté plánování je nástroj, který lze použít ke zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti, pokud jde o pravděpodobné trvání určitého šetření státní podpory. Tento nástroj umožňuje útvarům Komise a členskému státu domluvit se na očekávaném harmonogramu šetření konkrétního případu a někdy i na pravděpodobném průběhu tohoto šetření. To může být obzvláště užitečné v případech, které jsou neobvyklé, souvisejí s projekty hlavní sítě transevropské dopravní sítě (TEN-T) nebo jsou technicky složité, naléhavé či citlivé.

25.

Útvary Komise a členský stát by se mohly domluvit především na těchto záležitostech: — na prioritním řešení případu jakožto součásti portfoliového postupu. Je-li to nezbytné z hlediska plánování či zdrojů (16), lze prioritní řešení přislíbit výměnou za to, že daný členský stát formálně odsouhlasí pozastavení nebo prodloužení lhůty pro přezkoumání (17) jiných případů z jeho portfolia, — na tom, jaké informace (18) by měl členský stát a/nebo příjemce zamýšlené podpory útvarům Komise poskytnout a jaký druh jednostranného shromažďování informací hodlají útvary Komise v daném případě využít, — na pravděpodobné formě a pravděpodobném trvání posouzení daného případu ze strany útvarů Komise po jeho oznámení.

26.

Pokud členský stát poskytne veškeré dohodnuté informace bezodkladně, vynasnaží se útvary Komise při šetření daného případu dodržet vzájemně dohodnutý harmonogram. Dodržení tohoto harmonogramu však nemusí být možné v případech, kdy informace poskytnuté členským státem nebo třetími stranami vyvolají další otázky.

4.2.2.   Rámec a načasování

27.

Vzájemně dohodnuté plánování bude využíváno zejména v případech, které jsou velmi neobvyklé nebo jsou technicky složité či citlivé. V takových případech dojde na konci fáze před oznámením k vzájemně dohodnutému plánování, po němž bude následovat formální oznámení.

28.

K vzájemně dohodnutému plánování může dojít i na počátku formálního vyšetřovacího řízení. V těchto situacích by měl členský stát požádat o vzájemně dohodnuté plánování, pokud jde o další řešení případu.

5.   PŘEDBĚŽNÉ PŘEZKOUMÁVÁNÍ OZNÁMENÝCH OPATŘENÍ

5.1.   Žádosti o informace

29.

Útvary Komise zahajují předběžné přezkoumání každého oznámeného opatření po obdržení příslušného oznámení. Potřebují-li po oznámení určitého opatření podpory další údaje, zašlou členskému státu žádost o informace. Jelikož se útvary Komise snaží žádosti o informace seskupovat a kontakty před oznámením by měly zajistit, že členské státy předloží úplné oznámení (19), bude obvykle dostačovat jedna souhrnná žádost o informace. V žádosti útvary Komise vysvětlí, které údaje jsou zapotřebí, a zpravidla ji odešlou do čtyř týdnů po formálním oznámení.

30.

Po obdržení odpovědi členského státu mohou útvary Komise v závislosti na jejím obsahu a na povaze daného případu vznést další dotazy. To však nutně neznamená, že má Komise s posuzováním případu vážné problémy.

31.

Pokud členský stát neposkytne požadované informace ve stanovené lhůtě, zašlou mu útvary Komise upomínku. Jestliže daný členský stát informace neposkytne ani po jedné upomínce, informují jej útvary Komise o tom, že oznámení je považováno za vzaté zpět (20), s výjimkou výjimečných okolností. Je-li oznámení považováno za vzaté zpět, může členský stát následně dané opatření oznámit znovu s tím, že doplní chybějící informace.

32.

Pokud jsou splněny podmínky pro zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zahájí Komise obvykle toto řízení po nejvýše dvou kolech otázek. V některých případech však může být před zahájením formálního vyšetřovacího řízení zasláno více žádostí o informace, v závislosti na povaze případu a na úplnosti a složitosti informací poskytnutých členským státem.

5.2.   Pozastavení předběžného přezkoumávání na základě dohody

33.

Útvary Komise mohou pozastavit předběžné přezkoumávání, například pokud členský stát požaduje pozastavení, aby opatření podpory změnil a uvedl jej do souladu s pravidly pro státní podporu, nebo na základě společné dohody.

34.

Období, po které bude přezkoumávání pozastaveno, bude dohodnuto předem. Jestliže členský stát na konci tohoto období nepředloží úplné oznámení splňující pravidla pro státní podporu, budou útvary Komise pokračovat v postupu od bodu, u kterého byl pozastaven. Útvary Komise poté obvykle informují členský stát, že oznámení je považováno za vzaté zpět, nebo okamžitě zahájí formální vyšetřovací řízení, z důvodu vážných pochybností o tom, zda je předmětné opatření podpory v souladu s pravidly pro státní podporu, a tudíž slučitelné s vnitřním trhem.

5.3.   Kontakty ohledně „aktuálního stavu“ řízení a kontakty s příjemcem podpory

35.

Útvary Komise na vyžádání informují členský stát, v jakém „aktuálním stavu“ se nachází předběžné přezkoumávání jeho oznámení.

36.

Členský stát se může rozhodnout, že do kontaktů s Komisí ohledně „aktuálního stavu“ řízení zapojí příjemce potenciálního (jednotlivého) opatření státní podpory, a to zejména v případech se značnými technickými, finančními a projektovými dopady. Útvary Komise zapojení příjemce do těchto kontaktů doporučují. Rozhodnutí, zda bude příjemce takto zapojen, či nikoli, však závisí na členském státě.

6.   RACIONALIZOVANÝ POSTUP V JEDNOZNAČNÝCH PŘÍPADECH

6.1.   Případy, které mohou podléhat racionalizovanému postupu

37.

Je-li případ jednoznačný a jsou splněny určité podmínky, může Komise souhlasit s tím, že jej bude řešit v rámci racionalizovaného postupu. V takových případech se Komise bude snažit přijmout ve lhůtě 25 dnů od data oznámení zkrácené rozhodnutí konstatující, že oznámené opatření nepředstavuje podporu, nebo rozhodnutí nevznášet námitky (21).

38.

Požádá-li členský stát o uplatnění racionalizovaného postupu, rozhodnou útvary Komise, zda je daný případ pro toto procesní řešení vhodný. Tak tomu může být zejména tehdy, když se opatření dostatečně podobá jiným opatřením, která byla schválena nejméně ve třech rozhodnutích Komise přijatých v posledních deseti letech před datem předběžného oznámení („precedentní rozhodnutí“). Aby útvary Komise mohly rozhodnout o tom, zda se předmětné opatření dostatečně podobá opatřením posuzovaným v precedentních rozhodnutích, zváží všechny příslušné hmotněprávní a procesní podmínky, zejména pak cíle a celkové nastavení daného opatření, typ příjemců, způsobilé náklady, individuální prahové hodnoty pro oznamovací povinnost, intenzity podpory a případné použitelné příplatky (bonusy), ustanovení o kumulaci, motivační účinek a požadavky na transparentnost.

39.

Existují-li alespoň tři precedentní rozhodnutí, je zřejmé, že opatření nepředstavuje podporu nebo že je dané opatření podpory slučitelné s vnitřním trhem. Za určitých okolností to však nemusí platit, například když Komise precedentní rozhodnutí opětovně posuzuje ve světle nedávné judikatury. Protože je takové případy zapotřebí podrobně přezkoumat, útvary Komise obvykle uplatnění racionalizovaného postupu odmítnou.

40.

Útvary Komise rovněž mohou uplatnění racionalizovaného postupu odmítnout v případech, kdy by dané opatření podpory mohla využít některá společnost, jež má povinnost navrátit státní podporu prohlášenou Komisí za protiprávní a neslučitelnou se společným trhem (22).

6.2.   Kontakty před oznámením v rozhodování o použití racionalizovaného postupu

41.

Útvary Komise budou souhlasit s uplatněním racionalizovaného postupu pouze tehdy, pokud ohledně předmětného opatření podpory proběhly kontakty před oznámením. V této souvislosti by měl členský stát předložit formulář návrhu oznámení se všemi relevantními informacemi (včetně odkazů na precedentní rozhodnutí) a návrh shrnutí oznámení (23), který je určen ke zveřejnění na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž.

42.

Útvary Komise uplatní racionalizovaný postup jedině tehdy, když se domnívají, že je oznamovací formulář v zásadě úplný. To znamená, že útvary Komise by měly v zásadě k dispozici dostatek informací ke schválení daného opatření, jestliže členský stát založí své oznámení na formuláři návrhu oznámení, včetně výsledků kontaktů před oznámením.

6.3.   Oznámení a zveřejnění stručného shrnutí

43.

Lhůta 25 dnů pro přijetí zkráceného rozhodnutí (viz bod 38) začíná běžet v okamžiku podání oznámení ze strany členského státu. V racionalizovaném postupu se používají standardní oznamovací formuláře (24).

44.

Poté, co útvary Komise obdrží oznámení, zveřejní na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž jeho shrnutí (25) a uvedou, že předmětné opatření podpory může být způsobilé pro uplatnění racionalizovaného postupu. Zúčastněné strany pak budou mít deset pracovních dnů na vyjádření připomínek, zejména co se týče okolností, které by mohly vyžadovat důkladnější šetření. Pokud některá zúčastněná strana poukáže na otázky, které jsou na první pohled opodstatněné, uplatní útvary Komise běžný postup. Uvědomí o tom daný členský stát a zúčastněné strany.

6.4.   Zkrácené rozhodnutí

45.

V případech, kdy se uplatní racionalizovaný postup, vydá Komise obvykle zkrácené rozhodnutí. Komise se vynasnaží přijmout rozhodnutí konstatující, že oznámené opatření nepředstavuje podporu, nebo rozhodnutí nevznášet námitky (26) do 25 pracovních dnů od oznámení.

46.

Zkrácené rozhodnutí obsahuje shrnutí zveřejněné v době oznámení a stručné posouzení opatření podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy a v příslušných případech je v něm uvedeno, že je v souladu s předchozí rozhodovací praxí Komise. Veřejné znění rozhodnutí bude zveřejněno na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž.

7.   FORMÁLNÍ VYŠETŘOVACÍ ŘÍZENÍ

47.

Cílem Komise je zvýšit transparentnost, předvídatelnost a efektivnost vyřizování složitých případů, které jsou řešeny v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Za tímto účelem bude účinně využívat všech procesních prostředků, kterými disponuje na základě procesního nařízení.

7.1.   Zveřejňování rozhodnutí a stručných shrnutí

48.

Komise se vynasnaží zveřejnit své rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení („rozhodnutí o zahájení řízení“) spolu se stručným shrnutím (27) do dvou měsíců od jeho přijetí, pakliže členský stát nepožádá o to, aby byly z rozhodnutí odstraněny důvěrné informace.

49.

Existují-li mezi útvary Komise a členským státem neshody, pokud jde o odstranění důvěrných informací z rozhodnutí o zahájení řízení, uplatní Komise zásady stanovené ve sdělení o profesním tajemství (28) a zveřejní rozhodnutí co možná nejdříve po jeho přijetí (29). Totéž platí pro zveřejňování všech konečných rozhodnutí (30).

7.2.   Připomínky zúčastněných stran

50.

Zúčastněné strany včetně příjemce podpory mohou k rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřit připomínky, a to do jednoho měsíce od jeho zveřejnění (31). Útvary Komise tuto lhůtu v zásadě neprodlužují ani nepřijímají podání po jejím uplynutí (32). Útvary Komise mohou lhůtu prodloužit pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, například pokud zúčastněná strana hodlá předložit obzvláště objemné faktické informace nebo pokud s danou zúčastněnou stranou před uplynutím stanovené lhůty proběhly kontakty.

51.

Ve velmi složitých případech mohou útvary Komise zúčastněným stranám, včetně obchodních nebo podnikatelských sdružení, zaslat kopii rozhodnutí o zahájení řízení a požádat je, aby se vyjádřily ke konkrétním otázkám daného případu (33). Spolupráce zúčastněných stran je dobrovolná. Aby byla zajištěna efektivnost řízení, útvary Komise ve svém dopise vyzvou zúčastněné strany k odpovědi do jednoho měsíce. Stejnou výzvu k vyjádření připomínek zašle Komise i příjemci podpory.

52.

Aby byla dodržena práva na obhajobu (34), postoupí útvary Komise nedůvěrné znění veškerých připomínek, které obdrží od zúčastněných stran, dotčenému členskému státu a vyzvou jej, aby odpověděl do jednoho měsíce. Pokud zúčastněné strany žádné připomínky nepředloží, informují o tom útvary Komise členský stát.

53.

Útvary Komise vybízejí členské státy k přijímání připomínek zúčastněných stran v jejich původním jazykovém znění, aby je bylo možné předávat co nejrychleji. Pokud o to však členský stát požádá, poskytnou mu útvary Komise překlad. Řízení pak může trvat déle.

7.3.   Připomínky členských států

54.

Útvary Komise se snaží dokončit formální vyšetřovací řízení co možná nejdříve. Striktně proto uplatňují lhůty stanovené v procesním nařízení. Jestliže se členský stát nevyjádří k rozhodnutí o zahájení řízení nebo k připomínkám třetích stran do jednoho měsíce (35), mohou útvary Komise lhůtu prodloužit o jeden měsíc, a to pokud je žádost členského státu odůvodněná, přičemž uvedou, že až na výjimečné okolnosti již lhůta dále prodloužena nebude. Nezašle-li členský stát dostatečnou a smysluplnou odpověď, může Komise přijmout rozhodnutí na základě informací, které má k dispozici (36).

55.

Pokud v případě protiprávní podpory (tj. nové podpory zavedené v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy) chybí informace, které Komise nezbytně potřebuje k tomu, aby dospěla ke konečnému rozhodnutí, může Komise vydat příkaz k poskytnutí informací (37), v němž bude po členském státě požadovat, aby jí dané informace předložil. Jestliže členský stát na tento příkaz v předepsané lhůtě nezareaguje, může Komise přijmout rozhodnutí na základě informací, které má k dispozici.

7.4.   Žádosti o dodatečné informace od dotčeného členského státu

56.

Ve velmi složitých případech může být zapotřebí, aby útvary Komise po obdržení připomínek členského státu k rozhodnutí o zahájení řízení zaslaly danému členskému státu další žádost o informace. Lhůta pro odpověď členského státu činí zpravidla jeden měsíc.

57.

Pokud členský stát v této lhůtě neodpoví, zašlou mu útvary Komise upomínku, ve které stanoví konečnou lhůtu v obvyklé délce dvaceti pracovních dnů. Taktéž členský stát informují, že pokud Komise ve stanovené lhůtě neobdrží patřičnou odpověď, má v závislosti na charakteru případu několik možností, jak dále postupovat. Může konstatovat, že oznámení je vzaté zpět (38). Může adresovat žádost o informace jiným zdrojům (39). V případech protiprávní podpory může Komise vydat příkaz k poskytnutí informací. Může také přijmout rozhodnutí na základě informací, které má k dispozici (40).

7.5.   Žádosti o informace adresované jiným zdrojům

58.

Po zahájení formálního vyšetřovacího řízení v případech, kdy byl formálně vyvozen závěr, že členský stát neposkytl v průběhu předběžného přezkoumávání dostatečné informace, může Komise adresovat žádost o informace jiným zdrojům, než je předmětný členský stát (41).

59.

Chtějí-li si útvary Komise vyžádat informace od příjemce podpory, musí obdržet výslovný souhlas členského státu. Lhůta pro odpověď členského státu na tuto žádost o souhlas bude zpravidla krátká.

60.

Útvary Komise budou respektovat zásadu přiměřenosti (42) a budou od jiných zdrojů požadovat informace pouze tehdy, když jimi dané strany disponují. Zúčastněné strany budou mít na poskytnutí informací přiměřenou lhůtu, obvykle ne delší než jeden měsíc.

61.

Kromě adresování žádostí o informace jiným zdrojům má Komise rovněž pravomoc prošetřovat a shromažďovat informace na základě judikatury soudů EU (43). Tato pravomoc není dotčena specifickými pravidly pro žádosti o informace adresované jiným zdrojům.

7.6.   Odůvodněné pozastavení formálního vyšetřování

62.

Útvary Komise pozastaví formální vyšetřování pouze za výjimečných okolností a po dohodě s členským státem. Může se tak stát tehdy, kdy členský stát požádá o pozastavení, aby svůj projekt uvedl do souladu s pravidly pro státní podporu, nebo tehdy, když bude mít na posouzení případu pravděpodobně vliv rozsudek v některé věci projednávané u soudů EU.

63.

K formálnímu pozastavení dojde zpravidla jen jednou a na dobu předem dohodnutou mezi útvary Komise a daným členským státem.

7.7.   Přijetí konečného rozhodnutí a odůvodněné prodloužení formálního vyšetřování

64.

Komise vždy usiluje o to, aby bylo konečné rozhodnutí přijato rychle a pokud možno ve lhůtě osmnácti měsíců od zahájení řízení (44). Po dohodě mezi útvary Komise a členským státem může být tato lhůta prodloužena. Prodloužení lhůty může být vhodné, pokud jde v daném případě o neobvyklé opatření podpory nebo pokud je případ spojen s neobvyklými právními otázkami.

65.

Aby bylo zajištěno dodržení této osmnáctiměsíční lhůty, vynasnaží se Komise přijmout konečné rozhodnutí nejpozději šest měsíců poté, co členský stát předloží poslední informace, nebo po uplynutí poslední lhůty.

8.   ŠETŘENÍ HOSPODÁŘSKÝCH ODVĚTVÍ A NÁSTROJŮ PODPORY

66.

Komise má pravomoc provádět odvětvová šetření, při kterých dbá zásady přiměřenosti (45). Po ukončení odvětvového šetření zveřejní Komise zprávu o výsledcích svého šetření na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž. Komise informuje členské státy a vyzve je, jakož i další dotčené strany, aby se k této zprávě ve lhůtě nepřesahující jeden měsíc vyjádřily.

67.

Informace získané v rámci odvětvového šetření mohou být použity v řízeních o státní podpoře a mohou vést k tomu, že Komise zahájí vyšetřování opatření státní podpory z vlastního podnětu.

9.   FORMÁLNÍ STÍŽNOSTI

68.

Útvary Komise se snaží vyřizovat stížnosti zúčastněných stran co nejefektivněji a co nejtransparentnějším způsobem, s využitím níže popsaných osvědčených postupů.

9.1.   Formulář stížnosti a povinnost prokázat zájem, který by mohl být dotčen

69.

Zúčastněné strany jsou v čl. 1 písm. h) procesního nařízení definovány jako kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení. Zúčastněné strany, které chtějí podat Komisi formální stížnost, by měly vyplnit formulář stížnosti (46), uvést všechny požadované informace a spolu s tím poskytnout i verzi stížnosti bez důvěrných údajů (47). Pokud je formulář stížnosti úplný a předkládající strana prokáže, že by poskytnutím podpory mohly být dotčeny její zájmy podle čl. 1 písm. h) procesního nařízení (48), zaevidují útvary Komise případ jako formální stížnost.

70.

Neposkytne-li předkládající strana všechny informace požadované ve formuláři stížnosti nebo neprokáže-li, že má zájem jednat, budou útvary Komise s jejím podáním zacházet jako s tržními informacemi (49). Útvary Komise o tom předkládající stranu informují. Tržní informace mohou vést k dalšímu šetření ze strany Komise.

9.2.   Orientační harmonogram a výsledek šetření formální stížnosti

71.

Útvary Komise se snaží prošetřit formální stížnost v nezávazné lhůtě dvanácti měsíců od jejího zaevidování. Šetření může být delší v závislosti na okolnostech daného případu, například pokud by si útvary Komise potřebovaly vyžádat další informace od stěžovatele, členského státu nebo třetích stran.

72.

Pokud je stížnost nepodložená, budou se útvary Komise snažit stěžovatele do dvou měsíců od zaevidování stížnosti informovat, že k vyjádření stanoviska ohledně předmětného případu neexistují dostatečné důvody. Stěžovatele vyzvou, aby do jednoho měsíce předložil další věcné připomínky. Pokud stěžovatel další připomínky v dané lhůtě neposkytne, bude se stížnost považovat za vzatou zpět.

73.

Co se týče stížností na schválenou podporu a/nebo na opatření podpory, která nemusí být oznamována, budou se útvary Komise rovněž snažit odpovědět stěžovateli do dvou měsíců od obdržení stížnosti.

74.

V závislosti na svém pracovním vytížení a s uplatněním svého práva stanovit priority pro vyšetřování (50) se útvary Komise vynasnaží učinit do dvanácti měsíců od zaevidování stížnosti některý z těchto kroků: — přijmout rozhodnutí (51) a zaslat kopii stěžovateli, — zaslat stěžovateli dopis a formulovat v něm své předběžné stanovisko k danému opatření na základě dostupných informací („dopis o předběžném posouzení“); tento dopis nepředstavuje oficiální postoj Komise.

75.

Je-li v dopise o předběžném posouzení vyvozen prozatímní závěr, že se nejedná o neslučitelnou podporu, může k němu stěžovatel ve lhůtě jednoho měsíce vznést připomínky. Jestliže stěžovatel ve stanovené lhůtě připomínky nevznese, bude se stížnost považovat za vzatou zpět.

76.

Pokud se stížnost týká protiprávní podpory, připomenou útvary Komise stěžovateli, že je možné zahájit řízení u vnitrostátních soudů, které mohou nařídit pozastavení či vrácení takovéto podpory (52). K formálním stížnostem na opatření podpory, která byla napadnuta u vnitrostátních soudů, mohou útvary Komise po dobu trvání těchto řízení přistupovat jako k méně prioritním.

77.

Útvary Komise obvykle, ne však nutně předají nedůvěrné znění odůvodněných stížností členskému státu, aby se k nim vyjádřil. Útvary Komise dotčený členský stát vyzvou, aby při podávání připomínek a informací ke stížnostem dodržel stanovené lhůty. Stížnosti se obvykle členskému státu zasílají v původním jazykovém znění. Pokud o to však členský stát požádá, poskytnou mu útvary Komise překlad. Řízení pak může trvat déle.

78.

Útvary Komise budou členské státy a stěžovatele systematicky informovat o vyřizování nebo uzavření stížností.

10.   PLÁNY HODNOCENÍ

79.

Pozitivní účinky státní podpory by měly převážit nad potenciálním negativním dopadem na hospodářskou soutěž a obchod. Aby tomu tak bylo, vybízí Komise k tomu, aby se u režimů podpory, které by mohly vést k výraznému narušení hospodářské soutěže, zpětně prováděla efektivní hodnocení. To se týká mimo jiné režimů podpory s vysokými rozpočty nebo neobvyklými aspekty a režimů na trzích, kde jsou očekávány významné tržní, technologické či regulační změny. O nutnosti hodnocení rozhodnou útvary Komise v průběhu fáze před oznámením. Členský stát informují co nejdříve, aby měl dost času vypracovat plán hodnocení.

80.

U režimů, které musí být hodnoceny na základě obecného nařízení o blokových výjimkách (53), musí členský stát oznámit Komisi plán hodnocení do dvaceti pracovních dnů od vstupu daného režimu v platnost. Komise plán hodnocení posoudí, a pokud splňuje podmínky, co nejdříve jej schválí. Poté rovněž prodlouží dobu, po kterou může být režim podle obecného nařízení o blokových výjimkách prováděn.

81.

U oznamovaných režimů, které musí být hodnoceny, musí členský stát předložit Komisi plán hodnocení současně s oznámením. Komise posoudí plán hodnocení souběžně se samotným režimem a její rozhodnutí bude pokrývat jak plán, tak režim. V plném rozsahu se použijí veškeré procesní požadavky procesního nařízení.

11.   MONITOROVÁNÍ

82.

Komise průběžně zkoumá všechny režimy podpor existující v členských státech (54). Přezkum probíhá ve spolupráci s členskými státy, které musí Komisi poskytovat všechny nezbytné informace (55).

83.

Od modernizace státní podpory mají členské státy větší možnosti udělovat podporu, aniž by ji oznamovaly Komisi, a to především díky tomu, že obecné nařízení o blokových výjimkách se nyní vztahuje na více opatření. Protože uvedená opatření musí vyhovovat pravidlům konzistentně v celé Unii, je stále důležitější, aby Komise sledovala, jak členské státy uplatňují stávající nebo vyňaté režimy podpory. Útvary Komise proto zavedly každoroční monitorování, při kterém vybírají vzorek případů státní podpory k dalšímu přezkumu.

84.

Útvary Komise ověřují u vybraných režimů jak soulad s jejich právním základem, tak jejich provádění (56).

85.

Útvary Komise získávají údaje potřebné pro monitorování prostřednictvím žádostí o informace, které zasílají členským státům. Členské státy mají na tyto žádosti obvykle odpovědět do dvaceti pracovních dnů. V odůvodněných případech, například pokud je zapotřebí poskytnout mimořádně velké množství informací, může být tato lhůta delší.

86.

Když poskytnuté informace nepostačují k vyvození závěru ohledně toho, zda je dané opatření správně koncipováno a prováděno, zašlou útvary Komise členskému státu další žádosti o informace.

87.

Útvary Komise se u opatření státní podpory vynasnaží dokončit monitorování do dvanácti měsíců od první žádosti o informace a informovat dotčený členský stát o výsledku.

12.   LEPŠÍ KOORDINACE A PARTNERSTVÍ S ČLENSKÝMI STÁTY

88.

Od modernizace státní podpory nesou členské státy větší odpovědnost za kontrolu státní podpory a mají více možností podporu udělovat, aniž by ji oznamovaly. Z toho důvodu vzrostla důležitost spolupráce mezi Komisí a členskými státy při uplatňování nových pravidel pro státní podporu.

89.

Aby byly podpořeny užší pracovní vztahy s členskými státy, zřídily útvary Komise několik pracovních skupin, ve kterých se setkávají zástupci členských států i Komise. Tyto pracovní skupiny se pravidelně scházejí a mají sloužit k výměně informací o praktických aspektech uplatňování pravidel pro státní podporu a ke sdílení získaných zkušeností. Útvary Komise zajišťují pracovním skupinám služby sekretariátu.

90.

Útvary Komise jsou navíc rovněž připraveny poskytovat členským státům podporu, například vydáváním neformálních pokynů k výkladu nových pravidel. Také se snaží nabízet členským státům školení na témata státní podpory, pokud o ně žádají.

91.

Útvary Komise taktéž zřídily síť koordinátorů pro jednotlivé země, kteří mají usnadňovat každodenní kontakty s členskými státy. Koordinátoři pro jednotlivé země jsou prvním kontaktním místem pro členské státy, které se chtějí obrátit na útvary Komise v souvislosti s vyřizováním případů a dalšími aspekty uplatňování pravidel pro státní podporu. Koordinátoři pro jednotlivé země by se měli uvádět v kopii elektronické komunikace o průřezových otázkách, zejména pokud jde o portfoliový přístup.

13.   BUDOUCÍ PŘEZKUM

92.

Komise použije tento kodex osvědčených postupů na oznámená opatření a opatření, na něž byla upozorněna jiným způsobem, od třicátého dne po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

93.

Tento kodex osvědčených postupů může být přezkoumán, aby zohledňoval: — změny legislativních, výkladových a správních opatření, — příslušnou judikaturu soudů EU nebo — zkušenosti získané při jeho uplatňování.

94.

Komise povede pravidelný dialog s členskými státy a jinými zúčastněnými stranami ohledně uplatňování procesního nařízení obecně a tohoto kodexu zvláště.

---

(1)  Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1).

(2)  Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) 2017/1084 ze dne 14. června 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 651/2014, pokud jde o podporu na přístavní a letištní infrastrukturu, prahové hodnoty oznamovací povinnosti pro podporu na kulturu a zachování kulturního dědictví a pro podporu na sportovní a multifunkční rekreační infrastrukturu a režimy regionální provozní podpory pro nejvzdálenější regiony, a mění se nařízení (EU) č. 702/2014, pokud jde o výpočet způsobilých nákladů (Úř. věst. L 156, 20.6.2017, s. 1).

(3)  Komise: srovnávací přehled státních podpor za rok 2017, výsledky, trendy a zjištění týkající se zpráv o výdajích na státní podporu za rok 2016 v EU28, 29.11.2017, s. 14.

(4)  Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k čl. 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 9).

(5)  Viz tisková zpráva Komise, státní podpory: Komise poskytla pokyny k místní veřejné podpoře opatření, která nepředstavují státní podporu, IP/16/3141, 21. září 2016; Tisková zpráva Komise, státní podpory: Komise poskytla pokyny k místní veřejné podpoře udělované bez jejího předchozího schválení Komise, IP/15/4889, 29. dubna 2015.

(6)  Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory, COM/2018/398 final – 2018/0222, 6.6.2018.

(7)  Jelikož značná část opatření, na něž se vztahuje oznámení o zjednodušeném postupu, je nyní vyňata z oznamování státní podpory, a uvedený postup se tak používá ve velmi omezené míře, bylo oznámení o zjednodušeném postupu zapracováno do tohoto kodexu osvědčených postupů.

(8)  Sdělení Komise o Kodexu osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory (Úř. věst. C 136, 16.6.2009, s. 13).

(9)  Oznámení Komise o zjednodušeném postupu posuzování některých druhů státní podpory (Úř. věst. C 136, 16.6.2009, s. 3).

(10)  Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 9).

(11)  Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) 2015/2282 ze dne 27. listopadu 2015 (Úř. věst. L 325, 10.12.2015, s. 1).

(12)  Viz čl. 4 odst. 5 odkazující na rozhodnutí podle čl. 4 odst. 2, 3 a 4 procesního nařízení. Musí-li útvary Komise kvůli neúplným oznámením vydat několik žádostí o informace, není možné zmiňovanou lhůtu dodržet.

(13)  Na základě článku 30 procesního nařízení je Komise ve všech řízeních o státní podpoře povinna dodržovat profesní tajemství. Tato povinnost je podtržena i obecnou povinností nevyzrazovat profesní tajemství stanovenou v článku 339 Smlouvy.

(14)  Proto nepředstavuje ani nepředjímá oficiální stanovisko Komise.

(15)  V současné době na konci ledna a na konci září každého roku.

(16)  Například v případech, kdy finanční instituce Evropské unie vystupují jako podílový fond.

(17)  Viz čl. 4 odst. 5 procesního nařízení.

(18)  Například studie nebo externí odborné posudky.

(19)  Není-li v rámci vzájemně dohodnutého plánování ujednáno jinak.

(20)  Na základě čl. 5 odst. 3 procesního nařízení.

(21)  Podle čl. 4 odst. 2 nebo 3 procesního nařízení.

(22)  Na základě inkasního příkazu členských států – viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 1994 ve věci TWD Textilwerke Deggendorf, C-188/92, ECLI:EU:C:1994:90.

(23)  Příloha tohoto kodexu osvědčených postupů.

(24)  Příloha I prováděcího nařízení.

(25)  Toto shrnutí se zakládá na standardním formuláři stanoveném v příloze tohoto kodexu osvědčených postupů.

(26)  Podle čl. 4 odst. 2 nebo 3 procesního nařízení.

(27)  „Stručné shrnutí“ má být krátkým souhrnem důvodů, na základě kterých se Komise rozhodla řízení zahájit. Stručné shrnutí se překládá do všech úředních jazyků EU a zveřejňuje se společně s úplným zněním rozhodnutí o zahájení řízení v Úředním věstníku.

(28)  Sdělení Komise o profesním tajemství v rozhodnutích o státních podporách (Úř. věst. C 297, 9.12.2003, s. 6).

(29)  V souladu s bodem 33 sdělení o profesním tajemství.

(30)  V souladu s bodem 34 sdělení o profesním tajemství.

(31)  Článek 6 procesního nařízení.

(32)  Aniž je dotčen čl. 12 odst. 1 procesního nařízení.

(33)  Podle ustálené judikatury je Komise oprávněna zasílat rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení určeným zainteresovaným stranám; viz například věc Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, ECLI:EU:T:2004:222, bod 195; spojené věci Falck Spa a ostatní v. Komise, C-74/00 P a C-75/00 P, ECLI:EU:C:2002:524, bod 83.

(34)  A v souladu s čl. 6 odst. 2 procesního nařízení.

(35)  Ustanovení čl. 6 odst. 1 procesního nařízení.

(36)  V souladu s čl. 9 odst. 7 a čl. 15 odst. 1 procesního nařízení.

(37)  Článek 12 procesního nařízení.

(38)  Ustanovení čl. 5 odst. 3 procesního nařízení.

(39)  Článek 7 procesního nařízení.

(40)  Ustanovení čl. 9 odst. 7 a čl. 15 odst. 1 procesního nařízení.

(41)  Článek 7 procesního nařízení.

(42)  Článek 7 procesního nařízení.

(43)  Například ve věci Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, T-198/01, ECLI:EU:T:2004:222, Soud prvního stupně implicitně uznal, že je Komise oprávněna klást dotazy jednomu z podniků, který předložil připomínky v návaznosti na rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Podobně i ve věci Alitalia v. Komise, T-296/97, ECLI:EU:T:2000:289, Soud prvního stupně implicitně akceptoval, že Komise může prostřednictvím svých jmenovaných odborných poradců kontaktovat institucionální investory, aby mohly být posouzeny podmínky investic italského státu ve společnosti Alitalia.

(44)  Ustanovení čl. 9 odst. 6 procesního nařízení. Podle čl. 15 odst. 2 uvedeného nařízení není Komise stanovenou lhůtou vázána v případě protiprávní podpory.

(45)  Článek 25 procesního nařízení.

(46)  Příloha IV prováděcího nařízení.

(47)  Viz čl. 24 odst. 2 procesního nařízení.

(48)  „Zúčastněnou stranou“ se rozumí kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení.

(49)  Jak je vysvětleno v 32. bodě odůvodnění procesního nařízení, „[v] zájmu zajištění kvality stížností předložených Komisi a současně transparentnosti a právní jistoty je vhodné vymezit podmínky, které by měla stížnost splnit, aby tím Komise získala informace týkající se údajné protiprávní podpory a mohl by se zahájit proces předběžného posouzení. Podání nesplňující uvedené podmínky by měla být považována za obecné informace o trhu a neměla by nezbytně vést k vyšetřovacímu řízení ex officio“.

(50)  Věc Bouygues SA v. Komise, T-475/04, ECLI:EU:T:2007:196, body 158 a 159.

(51)  Článek 4 procesního nařízení.

(52)  Viz oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (Úř. věst. C 85, 9.4.2009, s. 1).

(53)  Ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. a) obecného nařízení o blokových výjimkách vylučuje z oblasti působnosti blokové výjimky režimy podpory s ročním rozpočtem převyšujícím 150 milionů EUR od šesti měsíců ode dne jejich vstupu v platnost, s výjimkou případů, kdy Komise toto období v návaznosti na schválení plánu hodnocení prodlouží.

(54)  Na základě čl. 108 odst. 1 Smlouvy.

(55)  V souladu s čl. 21 odst. 1 procesního nařízení.

(56)  Jestliže byl režim skutečně proveden.

---

---