Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Přínos podniků sociální ekonomiky k soudržnější a demokratičtější Evropě

(průzkumné stanovisko na žádost rumunského předsednictví)

(2019/C 240/05)

Zpravodaj: Alain COHEUR

Konzultace	Dopis ze dne 20. 9. 2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná komise	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	2. 4. 2019
Přijato na plenárním zasedání	15. 5. 2019
Plenární zasedání č.	543
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	118/1/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Podniky sociální ekonomiky se mnoha různými způsoby podle svých rozmanitých odvětví činnosti podílejí na rozvoji soudržnější společnosti, která věnuje pozornost obecnému zájmu. Sociální ekonomika je klíčovou hnací silou hospodářského a sociálního rozvoje v Evropě, která čítá 2,8 milionů podniků a 13,6 milionů pracovních míst, což představuje 8 % HDP EU. Podniky sociální ekonomiky hrají klíčovou úlohu při vytváření a udržování kvalitních pracovních míst, při úspěchu evropského pilíře sociálních práv a pro Agendu pro udržitelný rozvoj 2030.

1.2.

Současná situace v oblasti sociální ekonomiky je v Evropě nerovnoměrná. Existují členské státy, v nichž je historicky a v důsledku nedávných vnitrostátních politik rozvoj tohoto odvětví podporován, zatímco v jiných je vývoj tohoto odvětví omezen. Tyto souvislosti spolu s nedostatečnými finančními prostředky brání sociální ekonomice podílet se na hospodářské obnově a posílení dynamiky podniků, zmírňovat sociální napětí vzniklé nárůstem nerovností a chudoby, snižovat nezaměstnanost v určitých regionech a bojovat proti nejistým pracovním podmínkám, což jsou jevy, které vedou k nárůstu populismu.

1.3.

EHSV se zasazuje o to, aby členské státy a Evropská komise uznaly přínos podniků sociální ekonomiky k rozvoji aktivního občanství a obecného blaha a jejich přínos k prosazování evropského sociálního modelu a k budování evropské identity. Toto uznání má však smysl pouze tehdy, budou-li přiděleny příslušné finanční prostředky a pokud se bude podporovat šíření a posílení využití inovací a znalostí.

1.4.

EHSV konstatuje, že ve vzdělávacích programech a mechanismech pro zakládání a rozvoj podniků nejsou modely podniků sociální ekonomiky v podstatě téměř zastoupeny. Téma odborné přípravy a vzdělávání v oblasti sociální ekonomiky by mělo být začleněno do programů vzdělávacích systémů a stát se skutečnou vstupní branou k poznatkům a ke smyslu pro podnikatelskou iniciativu. Proto by měl být podporován přístup podniků sociální ekonomiky k programu Erasmus+.

1.5.

EHSV připomíná, že je nezbytné podporovat podniky sociální ekonomiky prostřednictvím ambiciózních a průřezových veřejných politik, jakož i prostřednictvím evropského akčního plánu pro sociální ekonomiku.

1.6.

Jak již EHSV uvedl v předchozích stanoviscích, vyzývá orgány EU a členské státy, aby zajistily konkrétní podporu pro sociální inovace, která zahrnuje uznání a politickou podporu pro podniky sociální ekonomiky a občanskou společnost jakožto klíčové zúčastněné strany ve společnosti a poskytnutí příznivého prostředí.

1.7.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby objasnila koncepci sociální ekonomiky na základě charakteristik jejích rozdílných stávajících forem.

1.8.

EHSV Evropské komisi, členským státům a Eurostatu připomíná, že je nezbytné provést ustanovení obsažená v příručce o satelitních účtech s cílem vytvořit statistický rejstřík podniků sociální ekonomiky.

1.9.

EHSV připomíná, že je nezbytné provádět více průzkumů pro pochopení přínosu a mechanismů, jimiž podniky sociální ekonomiky přispívají k posílení sociální soudržnosti, demokracie a oživení hospodářství. Tento postup by umožnil zmírnění současných rozdílů mezi novými členskými státy a zbytkem EU.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Podniky sociální ekonomiky se vyznačují tím, že slouží obecnému zájmu nebo společenství a jejich cílem není co nejvyšší zisk. Jejich cíl je jasně sociální. Jde jim o zlepšování blaha jednotlivců i kolektivního blaha za současného snižování nerovností a zlepšování sociální soudržnosti. Je také zapotřebí přispívat k rozvoji kvalitních pracovních míst v sociálně odpovědných podnicích.

2.2.

Sociální podnik je formou organizace činnosti založené na kolektivním vlastnictví, solidaritě a participativní demokracii, opírá se o ekonomickou účinnost svých prostředků a zajišťuje výrobu, distribuci, výměnu a také spotřebu zboží a služeb. Přispívá k vyjádření aktivního občanství a podílí se na prosperitě jednotlivců i společnosti. Tyto podniky operují ve všech oblastech – hospodářské, sociální, společenské i environmentální.

2.3.

Je nutno konstatovat, že řada prvků postupně narušuje základy naší společnosti, které spočívají na demokracii a sociální soudržnosti: omezování veřejných výdajů a záchranných sítí, které poskytují, logika krátkodobého zisku a rentability, kterou se řídí finanční a spekulativní trhy, nárůst populismu a zvyšování nerovností.

2.4.

V zájmu řešení tohoto společenského vývoje a rostoucích nejistot, ale také pro zachování svých ambicí v oblasti hospodářského rozvoje musí EU přispívat k rozvoji demokratických společností, které se vyznačují soudržností a jsou synonymem hospodářského a sociálního pokroku, boje proti diskriminaci a proti různým podobám sociálního vyloučení. EU může realizovat své ambice a zároveň bránit své společné hodnoty prostřednictvím ambiciózního provádění evropského pilíře sociálních práv a cílů udržitelného rozvoje.

3.   Sociální soudržnost a občanská společnost

3.1.

Sociální soudržnost je podle Rady Evropy schopností společnosti zajistit blaho všech svých členů, snižovat nerovnosti a zamezit marginalizaci. Pro Evropskou komisi je cílem politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti snižování rozdílů mezi bohatými a chudými regiony a rozdílů v oblasti rozvoje různých regionů. Oslabení sociální soudržnosti vyvolává nárůst frustrace, uzavřenost ve vlastní identitě, což je živná půda pro protidemokratické teorie. Pro evropský projekt jsou klíčové demokracie a sociální soudržnost, svobodná a nezávislá organizace občanské společnosti, i když se o nich může v dnešní době diskutovat. Sociální ekonomika svými sociálními cíli nebo sociálními dopady pragmaticky řeší cíle soudržnosti a rozvoje a zároveň je nositelem demokratického modelu.

3.2.

Z historických a kontextuálních důvodů má občanská společnost velmi rozdílné definice a může nabývat různých forem v závislosti na členském státě. Její zavedení závisí na kulturních a politických tradicích. Některé její organizace (odborové organizace, uskupení, díla atd.) jsou trvalé a a jiné se objevují v průběhu času. Podniky sociální ekonomiky jsou hospodářstvím osob a nikoliv kapitálu, a mohou tak být považovány za složku této občanské společnosti.

3.3.

Občanská společnost je svým způsobem inkubátorem rozvoje podniků sociální ekonomiky a v důsledku toho i urychlovacím faktorem soudržnosti. Vznikem podniků sociální ekonomiky může občanská společnost některým menšinám dát právo být slyšeny nebo rozvíjet málo rentabilní činnosti, které tradičnější podniky spíše nezohledňují. V době xenofobních hnutí či ústupu demokracie mohou podniky sociální ekonomiky přispívat k větší míře demokracie a soudržnosti (článek 2 Smlouvy), například v otázce integrace migrantů (1).

3.4.

V oblasti vzdělávání školní a univerzitní programy nejčastěji opomíjejí přínos a přidanou hodnotu sociální ekonomiky pro naši společnost a stejně tomu je i při zakládání podniků. Členské státy i orgány EU by proto měly umožnit vzdělávání v oblasti sociální ekonomiky, nikoliv proto, aby ji ukládaly jako povinnost, ale proto, aby občanům daly k dispozici nástroje, jak si ji osvojit.

4.   Sociální ekonomika – hospodářský model, který se projevuje jinak

4.1.

Podniky sociální ekonomiky vycházejí od občanů, kteří se organizují, aby reagovali na své hospodářské a sociální, ale také kulturní potřeby tváří v tvář společenským změnám. Podniky sociální ekonomiky se definovaly v první řadě svým právním statusem, tedy základními smlouvami, jimiž byly vázány smluvní strany a které svobodně stanovovaly vnitřní předpisy jejich fungování. Tak vznikaly vzájemné společnosti, družstva a sdružení a k nim se přidaly nadace. V dnešní době jsou tyto právní prostředky nadále nejčastěji používané pro vznik podniků v sociální ekonomice (2).

4.2.

S vývojem společnosti se mezi ně začlenily další typy struktur: podniky pro pracovní začleňování v odvětví sociálně-profesního začleňování a postižení nebo podniky sledující sociální cíle a působící v oblasti sběru a recyklace, péče o osoby a ochrany životního prostředí.

4.3.

EK v různých textech (z vlastní iniciativy, nařízení (3)) podnítila podporu rozvoje sociálních podniků, které převážně patří mezi podniky z oblasti sociální ekonomiky. V současné době se diskutuje o faktickém začlenění sociálního podnikání, jehož definice není jednoznačná.

4.4.

EHSV již dlouho požaduje, aby byl vypracován akční plán pro podniky sociální ekonomiky s cílem zajistit rozvoj a růst a uvolnit plný potenciál tohoto odvětví v Evropě. Pro EHSV jsou podniky sociální ekonomiky součástí oficiální ekonomiky a nejsou v rozporu s jinými obchodními modely. Většina stávajících programů pro podporu, rozvoj a rozběh podniků, jakož i další nezbytné podmínky, jako jsou právní předpisy a finanční nástroje, však často podniky sociální ekonomiky nepodporují, jelikož jsou navrženy pro standardní, tradičnější model společnosti a s ním spjatou logiku. Podniky sociální ekonomiky musí být navíc plně uznány a zapojeny do sociálního dialogu.

5.   Přínos spolupráce a sociální ekonomiky pro cíle v oblasti sociální soudržnosti a demokracie

5.1.

Jádrem definice sociální ekonomiky a dynamiky jejích podniků je demokracie. „Vnitřní“ demokracie odkazuje na zásadu „jedna osoba – jeden hlas“ v rámci řídících orgánů a zapojení různých kategorií aktérů do řízení podniku, jako jsou pracovníci, uživatelé a příjemci. Úloha podniků sociální ekonomiky pro demokratizaci našeho hospodářství proto přesahuje jejich způsoby vnitřního řízení. V podstatě existuje demokratický rozměr, který občanům dává možnost zapojit se do kolektivních činností a přispívat ke společenským diskuzím. Podniky sociální ekonomiky tak představují skutečnou školu participativní demokracie.

5.2.

Tato demokratická funkce podniků sociální ekonomiky se odehrává na několika různých úrovních: prostřednictvím zboží a služeb, které podniky poskytují, alternativ, které navrhují, jejich řešení potřeb, na něž se jinak nereaguje, poskytování prostoru pro vyjádřování názorů a diskuze, který spoluvytvářejí, a lobbingu a zvyšování povědomí. Musí vycházet z obchodního modelu, který více respektuje otázky životního prostředí, sociální vztahy a pracovní podmínky zaměstnanců.

5.3.

Hovoříme-li o přínosu sociálních podniků k soudržnosti, máme tendenci odkazovat zejména na jejich schopnost „nápravy“, jejich zásahy u obyvatel v obtížné situaci, jejich úloze v zdravotnické a sociálně-zdravotnické oblasti. Tato tendence přisuzovat sociální ekonomice nápravnou funkci je nepopiratelná a je neoddělitelná od činností dobrovolnického sektoru. Je však rovněž důležité na soudržnost a na demokracii nahlížet z úhlu politik a postupů uplatňovaných podniky sociální ekonomiky s cílem měřit jejich sociální dopad.

6.   Sociální a územní soudržnost – upevnit integrovaný evropský prostor prostřednictvím sociální ekonomiky

6.1.

Globalizace, budování jednotného evropského trhu a velké průmyslové revoluce, to vše způsobilo hluboké změny v regionech. Regiony jimi byly hluboce negativně zasaženy nebo jimi ještě negativně zasahovány jsou, zejména deindustrializací a nezaměstnaností.

6.2.

Hospodářství nových členských států prošlo zdlouhavými a často náročnými procesy přechodu z komunistických systémů plánování k regulovanému tržnímu hospodářství. Institucionální a politické změny měly dopady na jejich společnost a hospodářství a také na migrační toky. Tyto změny zasáhly i malé a střední podniky, a to především v odvětví družstev ve všech těchto zemích, které bylo po mnoho desetiletí i v průběhu přechodu k tržnímu systému využíváno. Rozvoj sociální ekonomiky v těchto zemích by mohl přispět k cíli EU upevnit integrovaný evropský prostor, v němž by byly sociální a hospodářské nerovnosti mezi zeměmi EU-15 a 12 novými členskými státy východní a střední Evropy zmírněny a odstraněny.

6.3.

V mnoha zemích tohoto regionu ztrácela sociální ekonomika čím dál více prestiž. Toto odvětví však nezaniklo. Vzájemné podniky, sdružení a nadace jsou po půl století, kdy téměř vymizely, znovu objevovány a postupně se rozšiřují, a to zároveň s rozvojem občanské společnosti, sociálních hnutí a odborových organizací v těchto zemích. Rozvoj tohoto „třetího pilíře“ v nových členských státech by měl být považován za součást jejich vhodné integrace do evropského sociálního modelu.

6.4.

Vzdělávací a informační kampaně o historii, tradicích a vnitrostátních kořenech sociální ekonomiky a družstevních hnutí by měly zlepšit negativní obraz družstev, která si vynutily komunistické režimy, a měly by propojit nové formy sociálních podniků s tradicemi sociální ekonomiky.

6.5.

Zároveň v zemích se silnou tradicí sociální ekonomiky usilují zvolení zástupci, podnikatelé a obyvatelstvo o to dát nový náboj svým územím a reagovat na ekonomické sociální nerovnováhy, jimž jsou vystaveni. Tradiční nebo nové formy sociální ekonomiky jsou v centru pozornosti místních politik a přispěly k soudržnosti a k demokratickému životu.

7.   Podniky sociální ekonomiky přinášejí sociální a hospodářské inovace

7.1.

Inovace se často označují jako sociální nebo společenské inovace, což je téma, kterému se EHSV věnoval v předchozích stanoviscích. Základem sociálních inovací je hledisko etického, ideologického nebo obecného zájmu, což se projevuje v úloze občanské společnosti při utváření systémů sociálního zabezpečení. Podniky sociální ekonomiky jsou katalyzátory sociálních inovací, neboť jsou zaměřeny na specifickou uživatelskou skupinu, nenaplněné potřeby ve společnosti nebo zaplnění mezery.

7.2.

Vzniká velké množství nových obchodních modelů, které transformují vztahy mezi výrobci, distributory a spotřebiteli (jako je funkční ekonomika, sdílená ekonomika a odpovědné financování). Podniky sociální ekonomiky nejsou nové, ale patří do skupiny alternativních ekonomických modelů, neboť všechny usilují o řešení jiných klíčových problémů pro lidstvo a planetu, které jsou pro udržitelný rozvoj nezbytné, jako jsou např. sociální spravedlnost, participativní správa a ochrana zdrojů a přírodního kapitálu. EU se může stát lídrem v oblasti inovativních hospodářských modelů, u nichž je hospodářská prosperita neoddělitelně spjata s vysoce kvalitní sociální ochranou a environmentální udržitelností a které definují „evropskou značku“. EU tedy musí být v této oblasti ambiciózní.

7.3.

V Belgii umožňuje družstvo SMART svým členům jakožto nezávislým pracovníkům rozvíjet hospodářskou činnost v bezpečném rámci. SMART dnes funguje v devíti evropských zemích pro celkem 120 000 pracovníků.

7.4.

Ve Španělsku již více než 70 let hraje významnou úlohu v hospodářském a sociálním rozvoji Baskicka družstvo Mondragon. Mondragon Corporation nyní zaměstnává více než 90 000 osob.

7.5.

Ve Francii se družstevní společnosti kolektivního zájmu (sociétés coopératives d’intérêt collectif, SCIC) starají převážně o pomoc osobám v obtížné situaci a jejich opětovné začlenění. Staly se aktéry územního rozvoje a vedou projekty místního rozvoje.

7.6.

Čím dál více pracovníků a výzkumných pracovníků v digitální oblasti působí ve formě družstev, tedy podniků na základě „společného nehmotného majetku“.

7.7.

Totéž platí i v oblasti spravedlivého obchodu, výroby a distribuce produktů kvalitního zemědělství pocházejících z ekologické produkce nebo z integrovaného zemědělství. V odvětvích souvisejících se životním prostředím počet iniciativ podniků sociální ekonomiky roste.

7.8.

Podniky sociální ekonomiky nejsou pouze malé podniky. Některé z nich v odvětví bankovnictví a pojišťovnictví (např. Crédit Coopératif ve Francii, Groupe P&V v Belgii) patří na svých vnitrostátních trzích mezi přední podniky. Spotřební nebo distribuční družstva rovněž zaujímají významné místo mezi běžnými obchody v Evropě.

---

(1)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 1.

(2)  Studie EHSV z roku 2017 s názvem „Nedávný vývoj sociální ekonomiky v Evropské unii“.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013 ze dne 11. prosince 2013 o programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace („EaSI“) a o změně rozhodnutí č. 283/2010/EU, kterým se zřizuje evropský nástroj mikrofinancování Progress pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 238).