12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/38

1.

Více než třetina občanů EU žije a pracuje v evropských příhraničních regionech. Tyto hranice mají přímý i nepřímý dopad na jejich život. Přeshraniční spolupráce se ukázala být nejúčinnějším nástrojem k překonání bariérového vlivu a rozdělující role hranic, k integraci příhraničních oblastí a ke zvýšení kvality života občanů v příhraničních regionech.

2.

Významnou úlohu při odstraňování překážek v podobě hranic a podpoře přeshraniční spolupráce hraje evropská územní spolupráce. V období let 2014–2020 bude do spolupráce mezi regiony investováno více než 10 miliard EUR, z čehož přibližně 6,6 miliardy EUR připadne na přeshraniční regiony.

3.

Projekty Interreg A přinesly v celé EU řadu konkrétních výsledků pro mnoho evropských občanů na velmi rozmanitých územích. Důležitým a úspěšným nástrojem programů přeshraniční spolupráce (1) jsou projekty „people-to-people“ a malé projekty navržené za účelem podpory konvergence sousedících příhraničních regionů a navazování kontaktů mezi místními lidmi.

4.

Projekty „people-to-people“ (P2P) a malé projekty lze definovat na základě jejich velikosti, doby trvání a obsahu. Malé projekty jsou obvykle méně rozsáhlé než běžné velké projekty (např. o maximální velikosti 100 000 EUR (2)). Mohou také trvat omezenou dobu a zaměřovat se hlavně na financování iniciativ v mnoha různých oblastech přeshraniční spolupráce s místním dopadem, které podporují hlavní tematické cíle programů EU (včetně budování důvěry, vytváření příznivých rámcových podmínek, stimulování přístupu zdola nahoru a navazování nových partnerství). Projekty „people-to-people“ jsou malé projekty, které se zaměřují především na podporu kontaktů a interakce mezi lidmi na obou stranách hranice. Mají obvykle nižší rozpočet a také omezenou dobu trvání. Činnosti projektu se uskutečňují v menších geografických oblastech (obvykle na euroregionální úrovni) a jejich přístupy jsou obvykle zaměřeny na dané místo.

5.

Projekty „people-to-people“ a malé projekty jsou realizovány v širokém spektru oblastí, jako je kultura (např. učení se jazyku sousední země), sport, cestovní ruch, vzdělávání a odborná příprava, hospodářství, věda, ochrana životního prostředí a ekologie, zdravotní péče, doprava a drobná infrastruktura (mezery v přeshraničním spojení), správní spolupráce, propagační činnosti atd.

6.

Projekty P2P a malé projekty jsou přístupné celé škále příjemců: mimo jiné obcím, nevládním organizacím (různé druhy sdružení, platformy, sítě, nadace, církve atd.), vzdělávacím institucím (školy, střediska odborného vzdělávání a vysoké školy), výzkumným institucím a institucím podpory podnikání.

7.

Takovéto projekty jsou podporovány již několika generacemi programů přeshraniční spolupráce. Ve stávajícím období jsou projekty P2P a malé projekty v 19 programech přeshraniční spolupráce (přibližně v jedné třetině těchto programů) podporovány především prostřednictvím fondu malých projektů nebo podobného nástroje (někdy nazývaného mikroprojekty, dispoziční fond nebo rámcový projekt na podporu malých projektů/iniciativ). Uvedené fondy malých projektů obvykle mají formu „zastřešujícího projektu“, pod nímž je prováděno několik menších dílčích projektů.

8.

Financování je obecně docela nízké – od 1,5 % do 20 % přídělu programů (ve starých členských státech EU bylo nižší, zatímco v nových členských státech a podél „starých“ vnějších hranic byla poptávka mnohem vyšší).

9.

Nezávislé studie zabývající se přeshraniční spoluprací a všechna dosavadní hodnocení Interregu (3) potvrzují, že nejlepších kvalitativních výsledků se v programech Interreg A nedosahuje prostřednictvím vlajkových projektů, nýbrž že pro úspěch je rozhodující pestrá škála různých skutečně přeshraničních projektů zaměřených na zvláštní potřeby daného regionu, do nichž jsou přímo zapojeni občané, místní orgány a organizace občanské společnosti. Řízení těchto programů Interreg A (podprogramů) je dosti často decentralizované. Od počátku Interregu (1990) byly často nejlépe hodnocenými programy ty, jež byly řízeny decentralizovaně, přičemž mnoho z nich zahrnovalo podporu projektů P2P a malých projektů.

10.

Tyto projekty i přes svůj pozitivní dopad narážejí na určité významné obtíže. Nejsou ukotveny v nařízeních a řídící orgány často kvůli nákladové efektivitě (vyšším administrativním nákladům projektů P2P) a měřitelnému dopadu upřednostňují větší projekty. „Měkké“ dopady těchto projektů se také obtížně spojují s ukazateli strategie EU 2020 zaměřenými na pracovní místa a růst (chybí metodika a vhodné hodnotící ukazatele).

11.

Hlavním účelem tohoto stanoviska je poskytnout důkazy podložený přehled přínosů a přidané hodnoty těchto projektů a jejich decentralizovaného provádění prostřednictvím euroregionů a podobných struktur, jako jsou například evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), předložit doporučení ohledně jejich dalšího zjednodušení a konkrétní návrhy pro budoucí programy přeshraniční spolupráce, a přispět tak do diskuse o budoucnosti politiky soudržnosti v období po roce 2020.

12.

má za to, že projekty P2P a malé projekty mají obecně velkou přidanou evropskou hodnotu a významně přispívají k celkovému cíli programů přeshraniční spolupráce překonáváním překážek v podobě hranic a integrací příhraničních oblastí a jejich občanů. Je třeba zdůraznit tyto konkrétní přínosy uvedených projektů:

13.

vidí nicméně výhody pro posílení partnerství, pokud je způsobilé území větší, je si však vědom možného negativního dopadu: programy obtížněji odrážejí konkrétní potřeby různých částí velkého území. Projevuje se tendence k podpoře větších projektů a tato podpora je pak méně dostupná pro místní/regionální subjekty;

14.

domnívá se, že nejlepší reakcí na tuto tendenci, jež by zabránila vzdalování programů od občanů, je decentralizované řízení takovýchto programů, například prostřednictvím podpory podprogramů a také umožněním financování malých projektů a projektů P2P;

15.

poukazuje na výhody decentralizovaného řízení fondů malých projektů (nebo podobných nástrojů financování projektů P2P a malých projektů):

16.

je si vědom toho, že tento přístup může vést k poměrně vyšším administrativním nákladům. Je třeba zdůraznit, že kromě obvyklé administrace projektu se uskutečňuje mnoho dalších činností (např. zvyšování informovanosti či pomoc s přípravou, realizací a vyúčtováním). Bez této decentralizované péče a přístupu zdola nahoru je obtížné takové projekty realizovat;

17.

poznamenává, že výhod decentralizovaného provádění projektů P2P a malých projektů je nejlépe dosahováno skrze zapojení euroregionů a podobných přeshraničních struktur (4). Ty by mohly mít také právní formu ESÚS, jež jsou pro tuto úlohu velmi vhodné;

18.

doporučuje, aby tyto struktury v zájmu zajištění úspěšného provádění měly významnou zkušenost s přeshraniční spoluprací na místní a regionální úrovni. Měly by být:

19.

zdůrazňuje, že má-li být zachována přidaná hodnota projektů P2P a malých projektů a jejich decentralizované řízení, musí být tyto projekty a postupy velmi jednoduché;

20.

upozorňuje, že postoj VR byl vyjádřen v jeho stanovisku Zjednodušení ESI fondů z pohledu místních a regionálních orgánů  (7). Pro projekty P2P a malé projekty mají doporučení v oblasti přeshraniční spolupráce, jako např. vyjmout evropskou územní spolupráci z působnosti pravidel státní podpory nebo přistupovat pružněji k uplatňování tematických cílů strategie Evropa 2020, ještě větší význam;

21.

konstatuje, že jednodušší postupy musí být úměrné dotčeným částkám, a to jak v případě řízení těchto projektů (administrace, finanční řízení, kontrolní mechanismy atd.), tak v případě cílových skupin (snížení administrativní zátěže, cílené předběžné informace, uplatnění zásady pouze jednou (8)). Tyto jednodušší postupy se musí používat ve všech fázích projektového cyklu;

22.

doporučuje, aby se kontrola, monitorování a audit více zaměřily na obsah a výsledky, nikoliv pouze na postupy;

23.

naléhá na všechny úrovně sdíleného řízení, aby u projektů P2P a malých projektů jako hlavní přístup povolily a používaly zjednodušené vykazování nákladů. VR žádá, aby se – i přes nezbytnost kontroly veřejného financování –, pokud jde o vyúčtování těchto projektů, podporovalo používání zásady „pouze jednou“, jednorázových částek, paušálních sazeb a zjednodušeného vykazování nákladů (např. standardizovaných jednotkových nákladů);

24.

domnívá se, že s ohledem na současnou situaci v EU (rostoucí nacionalismus, odchod Spojeného království z EU, migrační krize, hospodářské a měnové potíže) je jednoznačně stále více zapotřebí informovat o konkrétních přínosech a přidané hodnotě činnosti EU. Přeshraniční spolupráce a zejména projekty P2P a malé projekty patří k nejhmatatelnějším příkladům těchto konkrétních přínosů a přidané hodnoty v každodenním životě občanů. Zde má financování ze strany EU jasné pozitivní dopady na skutečný život, vyhlídky a nahlížení občanů EU;

25.

doporučuje, aby se všechny relevantní subjekty snažily zvýšit viditelnost výsledků a přínosů těchto projektů – a sice spíše než v příhraničních regionech, kde jsou zřejmé, na celostátní (členské státy) a evropské (orgány EU) úrovni, jež rozhodují o politice soudržnosti. Toto stanovisko se spolu s brožurou obsahující konkrétní příklady projektů snaží k tomuto úsilí přispět. Informování o těchto výsledcích může napomoci také Den evropské spolupráce;

26.

uznává potřebu zavést zvláštní metodiku hodnocení fondů malých projektů (a podobných nástrojů) podporujících projekty P2P a malé projekty. Vzhledem k „měkkému“ charakteru projektů P2P je zřejmé, že standardní ukazatele výsledků nejsou pro takové hodnocení (např. pro měření míry důvěry nebo překonání předsudků) vhodné. Zde se ukazuje, že již skutečnost, že dochází k přeshraniční spolupráci mezi občany a institucemi příhraničních regionů, je sama o sobě pozitivním výsledkem (podobně jako rostoucí počet studentů, kteří studují v zahraničí díky programu Erasmus). Počet zúčastněných občanů a spolupracujících partnerů by měl postačovat. Malé projekty přispívají k ukazatelům dané investiční priority, ale i u těchto projektů, jež nejsou čistě projekty P2P, by se mělo přihlédnout k aspektu spolupráce partnerů a počtu osob aktivně zapojených do přeshraniční spolupráce, neboť se tak buduje schopnost těchto partnerů dále rozvíjet takovou spolupráci v budoucnu. Rozšiřuje se tak rozsah operací řízených EU, které jsou založené na přístupu zaměřeném na dané místo a soustředí se na občany, kteří se stávají odhodlanými účastníky posilování evropského rozměru v praktickém životě. Profesní a interkulturní dovednosti, které získají členové týmů přeshraničních projektů, jsou velmi často cennější než výsledky samotného projektu (investice v malém měřítku);

27.

doporučuje, aby projekty „people-to-people“ a malé projekty byly zakotveny v nařízeních, jež upravují podporu EU poskytovanou na přeshraniční spolupráci, jako legitimní nástroj programů přeshraniční spolupráce, a vyzývá Komisi, aby v návrhu příští generace předpisů předložila potřebná ustanovení;

28.

doporučuje také, aby Komise podporovala to, aby projekty people-to-people a malé projekty tvořily součást programů přeshraniční spolupráce, a to zvláště tam, kde je po takových projektech na místní a regionální úrovni poptávka. K uspokojení této zdola vycházející poptávky by měly být vyčleněny dostatečné prostředky. Zvláštní pozornost by se měla věnovat hranicím, jichž se dotkne odchod Spojeného království z EU (9), pro něž je třeba nalézt řešení další spolupráce s místními a regionálními orgány Spojeného království a dalšími partnery;

29.

poukazuje na to, že plného přínosu těchto projektů lze dosáhnout pomocí decentralizovaného řízení buď prostřednictvím fondů malých projektů či podobného nástroje, nebo přímo pomocí řídících výborů na místě. Je nezbytné, aby každý příhraniční region mohl použít své stávající nástroje a postupy, jež se ukázaly jako efektivní po mnoho let, a zajistit tak kontinuitu tohoto financování s celkovým cílem i nadále přibližovat tyto programy občanům;

30.

doporučuje, aby euroregiony nebo podobné struktury a ESÚS byly rámcem zabezpečujícím decentralizované provádění projektů P2P a malých projektů, jenž zajistí jejich kontinuitu a zohlední již existující úlohy těchto struktur (např. příjemců „zastřešujících projektů“), jež se osvědčily. V příhraničních oblastech, ve kterých tyto struktury neexistují, by se mělo podpořit jejich vytvoření nebo najít jiná vhodná řešení, která co nejvíce respektují výše uvedené zásady;

31.

zdůrazňuje, že v zájmu zachování přidané hodnoty a přínosů projektů „people-to-people“ a malých projektů musí tyto projekty a jejich řízení zůstat co nejjednodušší. Měl by se klást větší důraz na obsah než na postupy a mělo by být upřednostňováno zjednodušené vykazování nákladů;

32.

poukazuje na to, že projekty P2P často spojují partnery ve veřejných či poloveřejných službách a že zmírňují účinek toho, že mezi organizacemi v různých členských státech existují rozdíly, co se týče předpisů a financování. Avšak vedle dočasného financování projektů by měla existovat i možnost, že úspěšné projekty P2P budou moci pokračovat díky financování ze strukturálních fondů. V příštím programovém období by se mělo učinit více pro to, aby zkušenosti z příhraničních oblastí byly zohledněny zákonodárci na celostátní úrovni. Členské státy by měly uzavírat dohody týkající se hranic, aby omezily dopady, jež hranice představují vzhledem k předpisům a financování na úrovni jednotlivých zemí;

33.

vyzývá členské státy, Komisi a Evropský parlament, aby zohlednily tato konkrétní doporučení a zahrnuly veškeré předpisy potřebné k jejich provádění do přípravy legislativních návrhů pro příští generaci programů přeshraniční spolupráce, do zřizování těchto programů a do jejich úspěšné realizace. Tak se zajistí, aby občané evropských příhraničních regionů jasně vnímali přínosy evropské integrace.