EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 23.3.2017

COM(2017) 134 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Evropský rámec interoperability – Strategie provádění

{SWD(2017) 112 final}
{SWD(2017) 113 final}

1Úvod

Jednou z deseti priorit Komise předložených předsedou Junckerem 1 je odstranění překážek jednotného digitálního trhu v Evropě. Klíčovou úlohu v případě jednotného digitálního trhu hraje veřejný sektor, který představuje více než čtvrtinu celkové zaměstnanosti a podílí se zhruba jednou pětinou na HDP Evropské unie prostřednictvím veřejných zakázek jako regulační orgán, poskytovatel služeb a zaměstnavatel.

Členské státy digitalizují své orgány veřejné správy s cílem ušetřit čas, snížit náklady, zvýšit transparentnost a zlepšit jak kvalitu údajů, tak poskytování veřejných služeb. Digitální veřejné služby se však dosud v Evropské unii nestaly skutečností, jak vyplývá z indexu „Digital Economy and Society Index for eGovernment“ (Index digitální ekonomiky a společnosti v oblasti elektronické veřejné správy) za rok 2016 2 . Pokud jde o přeshraniční služby v Unii, je situace ještě složitější, protože stále existují překážky bránící přístupu k přeshraničním službám 3 .

Existuje dosud značný potenciál pro další zlepšování veřejných služeb prostřednictvím komplexní (end-to-end) integrace a automatizace, lepšího využívání spolehlivých zdrojů informací a otevřeného zveřejňování veřejných údajů při současném zajištění toho, aby byly záznamy občanů a podniků zpracovávány v souladu s pravidly na ochranu údajů za účelem zvýšení důvěry. Vnitrostátní veřejné služby by měly být provázané a dosahovat i za hranice jednotlivých států s cílem propojit se s podobnými službami na úrovni EU, a přispívat tak k jednotnému digitálnímu trhu. Za tímto účelem by se měl na všech úrovních uplatňovat koordinovaný přístup k přípravě právních předpisů, organizování obchodních procesů, řízení informací a vytváření IT systémů za účelem provádění veřejných služeb. V opačném případě se ještě více zintenzivní stávající digitální roztříštěnost, což by ohrozilo nabídku propojených veřejných služeb v celé EU.

Interoperabilita je klíčovým faktorem umožňujícím digitální transformaci. Umožňuje správním subjektům, aby si elektronicky vyměňovaly mezi sebou a s občany a podniky smysluplné informace způsoby, které budou pro všechny strany srozumitelné. Zahrnuje všechny vrstvy, které mají vliv na poskytování digitálních veřejných služeb v EU, včetně:

právních otázek, např. zajištěním toho, aby právní předpisy neukládaly neodůvodněné překážky pro opakované používání údajů v různých oblastech politiky,

organizačních aspektů, např. vyžadováním formálních dohod o podmínkách použitelných pro interakce mezi organizacemi,

obav týkajících se údajů/sémantiky, např. zajištěním používání společných popisů vyměňovaných údajů,

technických problémů, např. vytvořením nezbytného prostředí informačních systémů, které by umožňovalo nepřetržitý tok bitů a bajtů.

Komise identifikovala potřebu interoperability mezi orgány veřejné správy již v roce 1999 4 a od té doby podporuje programy umožňující vývoj, prosazování a využívání řešení interoperability v EU. V roce 2010 přijala sdělení 5 nazvané „Cesta k interoperabilitě evropských veřejných služeb“, v jehož příloze byla obsažena Evropská strategie interoperability (EIS) 6 a Evropský rámec interoperability 7 (EIF). Od té doby slouží Evropský rámec interoperability jako referenční měřítko pro celou Unii i mimo ni a stal se základem pro většinu vnitrostátních rámců (NIF) a strategií interoperability. V návaznosti na tento úspěch nyní nastal čas aktualizovat a rozšířit stávající Evropský rámec interoperability a zohlednit nové nebo revidované požadavky na interoperabilitu, které vycházejí z politik a programů Unie, jakož i od orgánů veřejné správy, a současně vzít v úvahu technologický vývoj a trendy.

V této souvislosti je třeba připomenout, že ve sdělení o strategii pro jednotný digitální trh v Evropě 8 ze dne 6. května 2015 se uznává, že interoperabilita je předpokladem pro „efektivnější propojení přes hranice, mezi společenstvími a mezi veřejnými službami a orgány“, a vyzývá se k přezkoumání a rozšíření stávajícího Evropského rámce interoperability.

2Interoperabilita – současný stav a cesta vpřed

Program řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy (ISA)(2010–2015) 9 a na něj navazující program ISA² (2016–2020) 10 jsou hlavními nástroji, jejichž prostřednictvím je prováděna současná evropská strategie pro interoperabilitu a Evropský rámec interoperability. Tento program zahrnoval celou řadu opatření, jejichž cílem bylo zlepšit digitální spolupráci mezi orgány veřejné správy v Evropě.

Observatoř vnitrostátních rámců interoperability (NIFO) zřízená Komisí v souvislosti s prováděním programu ISA za účelem měření pokroku a sledování aktuálního stavu interoperability v Unii poukázala na to, že v roce 2014 dosáhlo slaďování vnitrostátních rámců interoperability s Evropským rámcem interoperability průměrné míry 72 % 11 . Úroveň provádění vnitrostátního rámce interoperability do konkrétních vnitrostátních projektů však v roce 2015 činila 45 %, což ukazuje, že se dosud vyskytují obtíže při praktickém provádění stávajících doporučení.

Orgány veřejné správy potřebují konkrétnější pokyny ohledně toho, jak by mohly zlepšit řízení svých činností interoperability, vytvořit vztahy mezi jednotlivými organizacemi, zefektivnit procesy podporující komplexní (end-to-end) digitální služby a zajistit, aby stávající ani nové právní předpisy neohrozily úsilí v oblasti interoperability. Tyto pokyny jsou předkládány v aktualizovaném souboru doporučení týkajících se interoperability, která jsou zahrnuta do Evropského rámce interoperability uvedeného v příloze 2 tohoto sdělení.

Tato doporučení by měla pomoci orgánům veřejné správy:

zlepšit jejich vnitrostátní řízení činností interoperability,

využívat společné operační modely při vývoji lepších digitálních veřejných služeb a zahrnout potřeby občanů a podniků z jiných členských států EU,

spravovat údaje, které vlastní, ve společných sémantických a syntaktických formátech, aby bylo snazší je zveřejňovat na portálech a sdružovat je, sdílet a opakovaně používat.

Aktualizovaná doporučení v oblasti interoperability se vyvíjejí tak, aby zohledňovala politiky EU, jako je například revidovaná směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru 12 , směrnice INSPIRE 13 a nařízení o eIDAS 14 .

Jsou zohledněny rovněž nové iniciativy EU, jako je evropská iniciativa v oblasti cloud computingu 15 , akční plán EU „eGovernment“ na období 2016–2020 16 i zamýšlené iniciativy, jako je například jednotná digitální brána 17 , tak aby aktualizovaná doporučení v oblasti interoperability přispívala k jejich provádění.

Potřeba revize Evropského rámce interoperability byla potvrzena během konzultačních aktivit 18 se všemi zúčastněnými stranami, zejména s orgány veřejné správy členských států, občany, podniky a dalšími zúčastněnými stranami, jako jsou instituce a orgány Unie.

3Potřeba nového Evropského rámce interoperability

Za účelem řešení výzev identifikovaných v oblasti interoperability předkládá Komise v tomto sdělení nový Evropský rámec interoperability a strategii jeho provádění.

Nový Evropský rámec interoperability klade větší důraz na způsoby uplatňování zásad a modelů interoperability v praxi a bere v úvahu vznikající potřeby vztahující se k politikám a technologiím. Počet doporučení se zvýšil z 25 na 47. Doporučení byla zkonkretizována s cílem usnadnit jejich provádění. Je kladen větší důraz na otevřenost a správu informací, přenositelnost dat, řízení interoperability a integrované poskytování služeb 19 .

Provádění Evropského rámce interoperability se řídí následující vizí: „Orgány veřejné správy by měly poskytovat klíčové interoperabilní digitální veřejné služby zaměřené na uživatele podnikům a občanům na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie, čímž se podpoří volný pohyb zboží, osob, služeb a dat v celé Unii.“ Tato vize se setkala se širokou podporou 20 zástupců konzultovaných členských států ve výborech ISA a ISA², orgánů veřejné správy a dalších zúčastněných stran.

Sdělení je doprovázeno akčním plánem interoperability (který je uveden v příloze 1), rozděleným do pěti hlavních strategických oblastí. Tento plán je založen na prioritách interoperability, které by měly podpořit provádění Evropského rámce interoperability v letech 2016–2020.

Akční plán interoperability by měl sloužit jako vodítko při provádění Evropského rámce interoperability. Navíc se předpokládá, že členské státy doplní opatření na úrovni EU (identifikovaná v akčním plánu interoperability) vnitrostátními opatřeními, čímž zajistí soudržnost nezbytnou pro úspěšné uplatňování interoperability ve veřejném sektoru v Unii. Akční plán interoperability se zabývá otázkami souvisejícími s identifikací spolehlivých mechanismů, jimž se bude řídit interoperabilita na vnitrostátní úrovni i v přeshraničním měřítku, se spoluprací mezi organizacemi, se zapojením zúčastněných stran a se zvyšováním informovanosti o přínosech interoperability. Zabývá se rovněž vývojem, zlepšováním a prosazováním klíčových faktorů umožňujících interoperabilitu a podpůrných nástrojů, přičemž přihlíží k potřebám a prioritám koncových uživatelů.

4Hlavní oblasti

4.1Zajistit řízení, koordinaci a sdílení iniciativ v oblasti interoperability

K uskutečnění interoperability orgánů veřejné správy jsou nezbytné orgány pro řízení a koordinaci a procesy plánování, provádění a používání řešení interoperability, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak v rámci celé Unie.

V této souvislosti má Komise a členské státy dvojí klíčovou úlohu:

I.řídit, koordinovat a sdílet všechny iniciativy v oblasti interoperability 21 na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie s cílem zajistit, aby orgány veřejné správy dodržovaly zásady a doporučení Evropského rámce interoperability 22 ,

II.posilovat lepší spolupráci na všech úrovních veřejné správy v Unii a odstranit veškerá zbývající organizační a digitální sila.

Komise a členské státy by měly provést Evropský rámec interoperability. Komise bude sledovat provádění Evropského rámce interoperability prostřednictvím programu ISA² 23 .

Program ISA² bude hrát klíčovou úlohu při vyvíjení, nasazování, uvádění do rutinního provozu, provozování a opakovaném používání, zdokonalování a prosazování řešení interoperability usnadňujících spolupráci mezi orgány veřejné správy. Komise podporovaná programem ISA² zaručí náležitou správu interoperability, bude klasifikovat a podporovat řešení interoperability a koordinovat různé iniciativy EU v oblasti interoperability 24 .

4.2Rozvíjet organizační řešení interoperability

Podniky a občané by měli mít možnost těžit z interoperabilních veřejných služeb založených na lepší integraci obchodních procesů a na výměně informací mezi orgány veřejné správy v Evropské unii.

V této souvislosti znamená organizační interoperabilita integraci nebo sladění obchodních procesů napříč organizacemi a formalizaci vztahů mezi poskytovateli služeb a spotřebiteli evropských veřejných služeb.

4.3Zapojit zúčastněné strany a zvyšovat povědomí o interoperabilitě

Každá iniciativa v oblasti interoperability by měla být založena na konkrétní obchodní příležitosti, z níž by vyplývalo, že interoperabilita je výhodnou investicí a že potřeby uživatelů budou lépe uspokojeny, pokud budou moci informační systémy mezi sebou vzájemně komunikovat.

V této souvislosti by orgány veřejné správy měly:

I.měřit a sdělovat hlavní výhody, jichž by bylo možné dosáhnout uplatňováním zásad a doporučení Evropského rámce interoperability,

II.podporovat uplatňování Evropského rámce interoperability a řešení, která navrhuje.

Podniky a občané by měli být jako koncoví uživatelé rovněž zapojeni do navrhování, analýzy, hodnocení a vývoje evropských veřejných služeb. Z tohoto důvodu obsahuje akční plán interoperability zvláštní ustanovení týkající se zapojení uživatelů do shromažďování názorů a potřeb podniků a občanů (včetně osob se zdravotním postižením) participativním způsobem založeným na spolupráci. Komise a členské státy by měly v co největší míře řídit navrhování a vývoj veřejných služeb na základě potřeb uživatelů.

4.4Vytvářet, udržovat a podporovat klíčové faktory umožňující interoperabilitu

V současné době spravují orgány veřejné správy velké objemy údajů v různých formátech pomocí různých metod správy údajů, přičemž skladují mnoho kopií v celé řadě různých úložišť a často je zveřejňují na portálech v rámci celé Evropy, aniž by prováděly jejich harmonizaci z hlediska obsahu a prezentace. To vysvětluje, proč k opakovanému využívání existujících informací o občanech a společnostech dochází jen v 48 % případů 25 . Proto je poskytování veřejných služeb občanům a podnikům často těžkopádné a časově náročné. Může to také vyvolat pochybnosti o důvěře ve vztahu k ochraně osobních údajů.

Pro zlepšení kvality evropských veřejných služeb poskytovaných koncovým uživatelům digitálně by Komise a členské státy měly definovat, rozvíjet, zlepšovat, zprovozňovat, udržovat a podporovat soubor klíčových faktorů umožňujících interoperabilitu 26 a současně zajišťovat bezpečnost vyměňovaných údajů.

4.5Vytvořit, udržovat a prosazovat nástroje, které podporují interoperabilitu

Při navrhování, provádění a používání řešení interoperability potřebují členské státy podporu praktických nástrojů, tj. nástrojů, rámců, pokynů a specifikací, které jsou nezbytné pro dosažení interoperability na vnitrostátní i přeshraniční úrovni. Komise a členské státy by měly podporovat opětovné používání stávajících nástrojů a dále vyvíjet nástroje nové, zejména:

Evropskou referenční architekturu interoperability a Evropskou kartografii interoperability 27 ;

způsoby posuzování dopadů právních předpisů Unie z hlediska IKT 28 a zjišťování mezer v právních předpisech, které brání interoperabilitě 29 ;

„rámec pro sdílení a opětovné používání IT řešení“ vyvinutý v rámci programu ISA² s cílem podporovat a zlepšovat sdílení, vývoj založený na spolupráci a opětovné používání IT řešení (včetně řešení typu open source) orgány veřejné správy.

5Finanční nástroje

Komise bude podporovat, prosazovat a sledovat provádění akčního plánu interoperability a Evropského rámce interoperability obecně, a to především prostřednictvím programu ISA².

Plánované akce mohou být také zcela nebo částečně financovány jinými nástroji, například:

Horizont 2020 30 může podporovat akce související s inovacemi ve veřejném sektoru 31 ;

„Nástroj pro propojení Evropy“ 32 může podporovat zavádění a používání klíčových přeshraničních vyspělých digitálních služeb, jako je například elektronická identifikace, zadávání veřejných zakázek a interoperabilní zdravotnické služby;

evropské strukturální a investiční fondy 33 mohou podporovat opatření související s digitálním růstem prostřednictvím rozvoje produktů a služeb informačních a komunikačních technologií 34 a produktů a služeb, které se týkají posílení institucionální kapacity a efektivity orgánů veřejné správy 35 ;

program podpory strukturální reformy 36 může podporovat orgány veřejné správy při provádění vnitrostátního rozměru Evropského rámce interoperability.

Jiné finanční nástroje mohou podporovat provádění akčního plánu interoperability či Evropského rámce interoperability prostřednictvím cílených opatření v konkrétních oblastech politiky.

6Sledování a podávání zpráv

Provádění Evropského rámce interoperability, zejména akčního plánu interoperability, je možné pouze prostřednictvím sdílené odpovědnosti Komise a členských států. Komise podporovaná programem ISA² by měla toto provádění a sledování řídit a koordinovat.

Komise vytvoří integrovaný rámec pro sledování, vyhodnocování a podávání zpráv o pokroku při provádění Evropského rámce interoperability a akčního plánu interoperability. Tyto činnosti budou prováděny jako součást působnosti observatoře interoperability v rámci programu ISA² s využitím klíčových ukazatelů výkonnosti a měřitelných cílů.

Komise vyhodnotí provádění Evropského rámce interoperability do konce roku 2019. Na základě výsledků hodnocení a v souladu se zásadami lepší právní úpravy může Komise posoudit, zda by se konkrétní doporučení Evropského rámce interoperability měla stát součástí povinného nástroje.

7Závěr

Mezi zúčastněnými stranami panuje široká shoda ohledně potřeby aktualizace stávajícího Evropského rámce interoperability. Nebudou-li přijata žádná opatření, členské státy by se mohly ve snaze o rychlé vyřešení stávajících výzev rozhodnout pro individuální a rozdílné přístupy k interoperabilitě. To by mělo za následek vzájemně neslučitelná řešení, která mohou zvýšit digitální roztříštěnost v celé EU a narušit realizaci jednotného digitálního trhu.

Nový Evropský rámec interoperability byl utvářen v úzké spolupráci s členskými státy a po provedení rozsáhlého konzultačního postupu se všemi dalšími příslušnými zúčastněnými stranami. Jeho úspěšné provádění bude vyžadovat aktivní zapojení všech subjektů, zejména orgánů veřejné správy. Plánovaná opatření zajistí, že nový Evropský rámec interoperability bude moci dosáhnout svého konečného cíle, jímž jsou interoperabilní veřejné služby v EU zaměřené na uživatele.

(1)

     Nový začátek pro Evropu: Moje agenda pro zaměstnanost, růst, spravedlnost a demokratickou změnu, Politické směry pro příští Evropskou komisi, úvodní projev na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku 15. července 2014.

(2)

     Výsledek v oblasti elektronické veřejné správy (eGovernment) dosahuje 55,4 % a odhaluje významný rozdíl mezi členským státem s nejvyšším a nejnižším počtem bodů.

(3)

     Jak je uvedeno ve zprávě o srovnávacím přehledu výsledků v oblasti vnitřního trhu (Single Market Scoreboard) za rok 2014 s ohledem na jediná kontaktní místa.

(4)

V roce 1999 zahájila Komise iniciativu věnovanou interoperabilitě: 1719/1999/ES – rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. července 1999 o hlavních směrech a o projektech společného zájmu v oblasti transevropských sítí pro elektronickou výměnu dat mezi správními orgány (IDA).

(5)

  KOM(2010) 744 v konečném znění, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k interoperabilitě evropských veřejných služeb, Brusel, 16.12.2010.

(6)

  KOM(2010) 744 v konečném znění, příloha 1.

(7)

  KOM(2010) 744 v konečném znění, příloha 2.

(8)

  COM(2015) 192 final, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě, Brusel, 6. 5. 2015.

(9)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 922/2009/ES ze září 2009 o řešeních interoperability pro evropské orgány veřejné správy (ISA).

(10)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se zavádí program pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA²) jako prostředek modernizace veřejného sektoru

(11)

State of Play of Interoperability in Europe – Report 2014 (Aktuální stav interoperability v Evropě – zpráva za rok 2014).

(12)

Směrnice 2003/98/ES ve znění směrnice 2013/37/EU.

(13)

Směrnice 2007/2/ES z března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE).

(14)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES.

(15)

COM(2016) 0178 final, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech

(16)

COM(2016) 0179 final, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020 – Urychlování digitální transformace veřejné správy.

(17)

Digitální iniciativa pro jednotný trh v rámci souboru opatření týkajících se elektronické veřejné správy (eGovernment).

(18)

V SWD(2017) 113 vztahujícím se k souhrnné zprávě o konzultační činnosti se uvádí, že členské státy a instituce EU zmínily potřebu nového Evropského rámce interoperability s cílem i) zohlednit nové technologické trendy (73 %); ii) poskytnout praktické a cílenější pokyny pro provádění požadavků týkajících se interoperability (73 %); a iii) sladit se s vývojem strategií EU, zejména se strategií jednotného digitálního trhu (65 %).

(19)

SWD(2017) 112 o revizi Evropského rámce interoperability – analýze, uvádí podrobnosti o zvýšení počtu doporučení a o přidané hodnotě aktualizací.

(20)

V SWD(2017) 113 vztahujícím se k souhrnné zprávě o konzultační činnosti se uvádí, že s touto vizí souhlasí 87 % respondentů.

(21)

Iniciativy v oblasti interoperability je třeba chápat jako opatření a řešení (tj rámce, služby a nástroje), které přispívají ke zlepšení interakcí mezi evropskými orgány veřejné správy na všech úrovních včetně sdílení informací a znalostí mezi organizacemi.
Tyto iniciativy by měly pokrývat všechny úrovně interoperability: právní, organizační, sémantickou i technickou.

(22)

Zásada proporcionality omezuje činnost EU na to, co je nezbytné pro dosažení dohodnutých politických cílů. To znamená, že EU bude volit řešení, která poskytnou členským státům co největší možnou svobodu.

(23)

Rozhodnutí (EU) 2015/2240 o ISA², čl. 1 odst. 2.

(24)

Rozhodnutí (EU) 2015/2240 o ISA², články 1 a 3.

(25)

Jak již bylo zmíněno v oddíle 4.3.2 Elektronická veřejná správa dokumentu s názvem Strategie pro jednotný digitální trh (COM(2015) 192 final).

(26)

Jak je uvedeno v čl. 2 odst. 14 právního rozhodnutí o ISA2, „klíčovými faktory umožňujícími interoperabilitu“ se rozumí řešení interoperability (např. služby a nástroje, normy a specifikace), která jsou nezbytná pro účinné a efektivní poskytování veřejných služeb prostřednictvím orgánů veřejné správy.

(27)

Rozhodnutí (EU) 2015/2240 o ISA², čl. 3 písm. f).

(28)

Rozhodnutí (EU) 2015/2240 o ISA², čl. 3 písm. c).

(29)

Rozhodnutí (EU) 2015/2240 o ISA², čl. 3 písm. d).

(30)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES (Úř. věst. L 347/104), Brusel, 20.12.2013.

(31)

Společenská výzva 6 programu Horizont 2020 – „Evropa v měnícím se světě – inovativní a přemýšlivé společnosti podporující začlenění“.

(32)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 283/2014 ze dne 11. března 2014 o hlavních směrech transevropských sítí v oblasti telekomunikační infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1336/97/ES.

(33)

  http://ec.europa.eu/regional_policy/cs/information/legislation/guidance/ .

(34)

Tematický cíl ESI fondů č. 2.

(35)

Tematický cíl ESI fondů č. 11.

(36)

  http://ec.europa.eu/about/srss/index_en.htm .

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 23.3.2017

COM(2017) 134 final

PŘÍLOHA

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Evropský rámec interoperability - Strategie provádění

Akční plán interoperability

{SWD(2017) 112 final}
{SWD(2017) 113 final}

Akční plán pro interoperabilitu

Akční plán interoperability se zabývá příčinami 1 stávajících problémů v oblasti interoperability a je pouze orientační. Může být aktualizován v případě, že budou identifikována další opatření, která do něj budou začleněna, případně pokud z něj budou jiná opatření vypuštěna. Evropská komise může kdykoli navrhnout změny, pro které musí uvést pádné důvody, tj. zjištění vyplývající ze sledování opatření v oblasti interoperability. Za rozhodnutí o veškerých aktualizacích tohoto seznamu odpovídá Komise po konzultaci s výborem programu ISA² nebo případně s řídícími orgány iniciativ podporujících akční plán interoperability.

(1)

Důvody pro zavedení interoperability jsou uvedeny v hlavním textu sdělení. Ne každé hlavní oblasti odpovídá jeden základní důvod a vice versa; u všech důvodů je však uvedeno řešení na základě jednoho z navrhovaných opatření nebo jejich kombinace.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 23.3.2017

COM(2017) 134 final

PŘÍLOHA

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Evropský rámec interoperability - Strategie provádění

{SWD(2017) 112 final}
{SWD(2017) 113 final}

Obsah

1    Úvod    

1.1    Definice    

1.2    Účel a právní rámec EIF    

1.3    Rozsah, určení a využití EIF    

2    Základní zásady evropských veřejných služeb    

2.1    Úvod    

2.2    Základní zásada 1: subsidiarita a propocionalita    

2.3    Základní zásada 2: otevřenost    

2.4    Základní zásada 3: transparentnost    

2.5    Základní zásada 4: opakovaná použitelnost    

2.6    Základní zásada 5: technologická neutralita a přenositelnost údajů    

2.7    Základní zásada 6: zaměření na uživatele    

2.8    Základní zásada 7: začlenění a přístupnost    

2.9    Základní zásada 8: bezpečnost a soukromí    

2.10    Základní zásada 9: mnohojazyčnost    

2.11    Základní zásada 10: správní zjednodušení    

2.12    Základní zásada 11: uchovávání informací    

2.13    Základní zásada 12: vyhodnocení účinnosti a výkonnosti    

3    Úrovně interoperability    

3.1    Řízení interoperability    

3.2    Řízení integrovaných veřejných služeb    

3.3    Právní interoperabilita    

3.4    Organizační interoperabilita    

3.5    Sémantická interoperabilita    

3.6    Technická interoperabilita    

4    Koncepční model poskytování integrovaných veřejných služeb    

4.1    Úvod    

4.2    Přehled modelu    

4.3    Základní komponenty    

5    Závěr    

6    Příloha    

6.1    Zkratky    

Seznam obrázků

Obrázek 1: Vztah mezi EIF, NIF a DIF    

Obrázek 2: Zásady interoperability    

Obrázek 3: Model interoperability    

Obrázek 4: Koncepční model poskytování integrovaných veřejných služeb    

Obrázek 5: Vztahy v koncepčním modelu EIF    

1Úvod

Jak je uvedeno ve smlouvách Evropské unie (EU), na vnitřním trhu EU jsou zaručeny čtyři „svobody“ – volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a osob mezi 28 členskými státy. Tyto svobody jsou zajištěny společnými politikami podporovanými propojenými a interoperabilními sítěmi a systémy. Lidé mohou svobodně pracovat a stěhovat se a podniky mohou volně obchodovat a fungovat ve všech členských státech EU. Díky tomu musí nevyhnutelně komunikovat s orgány veřejné správy členských států elektronicky.

Aby členské státy zajistily účinnost, výkonnost, včasnost a vysokou kvalitu těchto interakcí a aby napomohly omezení byrokracie a snižování vynaložených nákladů a úsilí, modernizují své orgány veřejné správy zaváděním digitálních veřejných služeb. Tím však riskují vytvoření izolovaných digitálních prostředí, a tudíž elektronických překážek, které mohou bránit orgánům veřejné správy ve vzájemném propojování a občanům a podnikům v identifikaci a využívání dostupných digitálních veřejných služeb v jiné zemi než ve své vlastní. Z tohoto důvodu by měly být snahy o digitalizaci veřejného sektoru dobře koordinovány na evropské i vnitrostátní úrovni s cílem zabránit digitální roztříštěnosti služeb a údajů a napomoci hladkému fungování jednotného digitálního trhu EU.

Výzvy, jimž Unie v současnosti čelí, zároveň vyžadují společné politické reakce členských států a Komise prostřednictvím právních předpisů EU, které vyžadují interakci napříč různými státy a odvětvími politiky. To zahrnuje rovněž zřízení a provoz interoperabilních systémů. Záměrem těchto systémů, jak je uvedeno v digitální strategii jednotného trhu, 1 je zajistit efektivní komunikaci mezi digitálními komponenty, jako jsou zařízení, sítě nebo úložiště dat. Poskytují rovněž efektivnější propojení přes hranice, mezi společenstvími a mezi veřejnými službami a orgány.

Evropský rámec interoperability (EIF) poskytuje prostřednictvím souboru doporučení orgánům veřejné správy pokyny ohledně toho, jak mohou zlepšit řízení svých činností v oblasti interoperability, navázat vztahy mezi jednotlivými organizacemi, zefektivnit procesy podporující komplexní (end-to-end) digitální služby a zajistit, aby stávající a nové právní předpisy neohrozily úsilí v oblasti interoperability.

1.1Definice

1.1.1Interoperabilita

Pro účely EIF se interoperabilitou rozumí schopnost interakce organizací 2 , která přispívá k dosažení vzájemně prospěšných a dohodnutých společných cílů a zahrnuje sdílení informací a znalostí mezi organizacemi pomocí obchodních procesů, které tyto organizace podporují, na základě výměny údajů mezi jejich systémy IKT.

1.1.2Evropská veřejná služba

Evropská veřejná služba zahrnuje jakoukoliv službu veřejného sektoru, která má přeshraniční rozměr a poskytují ji orgány veřejné správy, a to buď sobě navzájem, nebo podnikům a občanům v Unii.

1.1.3Evropský rámec interoperability

Evropský rámec interoperability je společně dohodnutý přístup k interoperabilnímu poskytování evropských veřejných služeb. Definuje základní pokyny k interoperabilitě ve formě společných zásad, modelů a doporučení.

1.2Účel a právní rámec EIF

Účelem EIF je:

inspirovat evropské orgány veřejné správy při jejich úsilí navrhovat a poskytovat bezproblémové evropské veřejné služby jiným orgánům veřejné správy, občanům a podnikům, které se v maximální možné míře řídí zásadami „digital-by-default“ (standardně digitální, tj. poskytování služeb a údajů přednostně prostřednictvím digitálních kanálů), „cross-border-by-default“ (standardně přeshraniční, tj. dostupná všem občanům v EU) a „open-by-default“ (standardně otevřená, tj. umožňující opakované používání, účast/přístup a transparentnost),

poskytovat pokyny orgánům veřejné správy ohledně návrhů a aktualizací vnitrostátních rámců interoperability (NIF) nebo vnitrostátních politik, strategií a pokynů podporujících interoperabilitu,

přispět k vytvoření jednotného digitálního trhu tím, že podpoří přeshraniční a meziodvětvovou interoperabilitu poskytování evropských veřejných služeb.

Nedostatečná interoperabilita je jednou z hlavních překážek pokroku na jednotném digitálním trhu. Využívání EIF pro řízení evropských iniciativ v oblasti interoperability přispívá k jednotnému evropskému interoperabilnímu prostředí a usnadňuje poskytování služeb, které spolupracují jak mezi sebou, tak v rámci jednotlivých organizací či oblastí i mezi nimi.

EIF v zásadě podporuje a udržuje především program ISA² 3 v úzké spolupráci mezi členskými státy a Komisí v duchu článků 26, 170 a 171 Smlouvy o fungování Evropské unie 4 , které vyzývají ke zřizování interoperabilních transevropských sítí umožňujících občanům plně využívat výhod evropského vnitřního trhu.

1.3Rozsah, určení a využití EIF

EIF je zamýšlen jako obecný rámec, který lze uplatnit na všechny orgány veřejné správy v EU. Stanoví základní podmínky pro dosažení interoperability, působí jako společný jmenovatel příslušných iniciativ na všech úrovních včetně evropské, vnitrostátní, regionální a místní a zahrnuje orgány veřejné správy, občany i podniky. Tento dokument je určen všem subjektům zapojeným do definování, navrhování, vývoje a poskytování evropských veřejných služeb.

Vzhledem k tomu, že v členských státech fungují různé správní a politické systémy, je při provádění EIF do vnitrostátního kontextu nutno zohlednit vnitrostátní specifika. Předpokládá se, že EU a vnitrostátní politiky (např. NIF) budou vycházet z EIF, k němuž přidají nové nebo doladí stávající prvky. Obdobně rámce interoperability pro specifické oblasti (DIF) 5 by měly zůstat kompatibilní s rozsahem působnosti EIF a v případě potřeby ho rozšířit s cílem postihnout specifické požadavky na interoperabilitu v dané oblasti. To znamená, že některé prvky EIF mohou být přímo zkopírovány do NIF nebo DIF, zatímco jiné může být nutné zasadit do kontextu a dále je přizpůsobit konkrétním potřebám.

Vztah mezi EIF, NIF a DIF je popsán na obrázku 1. EIF poskytuje společný základ prvků interoperability evropským NIF a DIF. Soulad s EIF zaručuje, že NIF a DIF budou vyvíjeny koordinovaným a sladěným způsobem, přičemž budou zároveň umožňovat flexibilitu nezbytnou pro řešení konkrétních požadavků založených na vnitrostátních požadavcích nebo požadavcích pro specifické oblasti.

Obrázek 1: Vztah mezi EIF, NIF a DIF

Obecně platí, že EIF poskytuje hodnotu ve dvou směrech:

zdola nahoru: když je NIF sladěný s EIF používán k provádění veřejných služeb na všech úrovních vnitrostátních správních orgánů, vytváří podmínky interoperability pro rozšíření oblasti působnosti těchto služeb přes hranice,

shora dolů: když je k EIF přihlíženo v oblasti právních předpisů a politiky EU, a to buď prostřednictvím odkazů ad hoc, nebo strukturálněji s využitím DIF, zvyšuje se potenciál interoperability následných vnitrostátních opatření vyplývajících z provádění.

V obou případech je konečným výsledkem vytvoření ekosystému evropských veřejných služeb, ve kterém se majitelé a tvůrci systémů a veřejných služeb dovídají o požadavcích na interoperabilitu, orgány veřejné správy jsou připraveny spolupracovat jednak mezi sebou navzájem, jednak s podniky a s občany a v přeshraničním měřítku bezproblémově fungují informační toky, a podporují tak jednotný digitální trh v Evropě.

1.3.1Oblasti interoperability

Oblast působnosti EIF zahrnuje tři typy interakcí:

A2A (orgán veřejné správy – orgán veřejné správy), která označuje interakce mezi orgány veřejné správy (např. institucemi členského státu nebo EU),

A2B (orgán veřejné správy – podnik), která označuje interakce mezi orgány veřejné správy (v členském státě nebo instituci EU) a podniky,

A2C (orgán veřejné správy – občan), která označuje interakce mezi orgány veřejné správy (v členském státě nebo instituci EU) a občany.

1.3.2Obsah a skladba

Obsah a skladba EIF jsou uvedeny níže:

kapitola 2 uvádí soubor zásad, jejichž záměrem je stanovit obecné chování ve vztahu k interoperabilitě,

kapitola 3 uvádí vícevrstvý model interoperability, jenž uspořádává do vrstev jednotlivé aspekty interoperability, které je třeba při navrhování evropských veřejných služeb řešit,

kapitola 4 nastiňuje koncepční model interoperabilních veřejných služeb. Tento model je sladěn se zásadami interoperability a podporuje myšlenku interoperability od návrhu („interoperability by design“) jako standardního přístupu pro navrhování a provoz evropských veřejných služeb,

kapitola 5 uzavírá dokument tím, že poskytuje přehled a propojuje stěžejní prvky EIF,

napříč jednotlivými kapitolami je rozebírán soubor 47 doporučení, která mají sloužit jako vykonatelné položky, jež mají být provedeny orgány veřejné správy.

2Základní zásady evropských veřejných služeb

2.1Úvod

Zásady interoperability jsou základními prvky chování, jimiž se řídí opatření v oblasti interoperability. V této kapitole jsou stanoveny obecné zásady interoperability, které se týkají procesu vytváření interoperabilních evropských veřejných služeb. Popisují kontext, v němž jsou evropské veřejné služby navrhovány a prováděny.

Dvanáct základních zásad 6 EIF je seskupeno do čtyř kategorií:

1.Zásada, která vymezuje kontext činností EU v oblasti interoperability (č. 1);

2.Klíčové zásady interoperability (č. 2 až 5);

3.Zásady týkající se obecných potřeb a očekávání uživatelů (č. 6 až 9);

4.Základní zásady spolupráce mezi orgány veřejné správy (č. 10 až 12).

Obrázek 2: Zásady interoperability

2.2Základní zásada 1: Subsidiarita a propocionalita

Zásada subsidiarity vyžaduje, aby rozhodnutí EU byla přijímána co nejblíže občanům. Jinými slovy, EU vyvíjí činnost pouze tehdy, pokud je to účinnější než tatáž činnost na vnitrostátní úrovni. Zásada proporcionality omezuje činnost EU na to, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.

Pokud jde o interoperabilitu, je oprávněné, že evropský rámec překonává rozdíly v politikách, které vedou k různorodosti a nedostatku interoperability a ohrožují jednotný digitální trh.

Na EIF je pohlíženo jako na „společného jmenovatele“ politik interoperability v členských státech. Členské státy by měly mít dostatečnou volnost, která jim umožní vyvíjet své NIF s ohledem na doporučení EIF. Předpokládá se, že NIF budou přizpůsobeny a rozšířeny takovým způsobem, aby byla náležitě zohledněna vnitrostátní specifika.

2.3Základní zásada 2: Otevřenost

V rámci interoperabilních veřejných služeb se pojem otevřenosti týká především údajů, specifikací a softwaru.

Veřejně přístupné údaje státní správy (dále jen „veřejně přístupné údaje“) vycházejí z myšlenky, že všechny veřejné údaje by měly být volně k dispozici pro použití a opakované používání jinými subjekty, pokud pro ně neplatí omezení např. z hlediska ochrany osobních údajů, důvěrnosti nebo práv duševního vlastnictví. Orgány veřejné správy shromažďují a vytvářejí obrovské množství údajů. Směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru 7  vybízí členské státy, aby zpřístupnily veřejné informace a umožnily je opakovaně používat jako veřejně přístupné údaje. Směrnice INSPIRE 8 kromě toho vyžaduje sdílení souborů prostorových dat a služeb mezi orgány veřejné správy bez omezení nebo praktických překážek pro jejich opakované používání. Tyto údaje by měly být zveřejněny s co nejmenším počtem omezení a s jednoznačnými licencemi na jejich používání s cílem umožnit lepší kontrolu rozhodovacích procesů správních orgánů a realizovat transparentnost v praxi. Veřejně přístupnými údaji se podrobněji zabývá oddíl 4.3.4.

Využívání technologií a produktů otevřeného softwaru může napomoci úsporám nákladů na vývoj, vyhnout se „efektu patové situace“ a umožnit rychlé přizpůsobení specifickým potřebám podniků, protože komunity, které je vyvíjejí a podporují, je neustále přizpůsobují. Orgány veřejné správy by měly nejen využívat otevřený software, ale kdykoli to bude možné, přispívat příslušným komunitám, které je vyvíjejí. Otevřený zdrojový kód je nástrojem umožňujícím naplnění základní zásady EIF týkající se opakované použitelnosti.

Míra otevřenosti specifikace/normy je rozhodující pro opakované používání softwarových komponent, kterými se tato specifikace zavádí. To platí i v případě, že se tyto komponenty použijí k zavedení nové evropské veřejné služby. Uplatní-li se zásada otevřenosti v plném rozsahu, znamená to, že:

všechny zúčastněné strany mají příležitost přispět k vývoji daných specifikací a součástí procesu rozhodování je i veřejný přezkum,

specifikace je dostupná každému k prostudování,

práva duševního vlastnictví vztahující se na specifikaci jsou licencována za podmínek FRAND 9 tak, aby umožňovala implementaci patentovaného i otevřeného softwaru, 10 a to v optimálním případě formou bezplatné licence.

Vzhledem k jejich příznivému vlivu na interoperabilitu je používání otevřených specifikací podporováno v řadě politických prohlášení a doporučuje se i pro účely poskytování evropských veřejných služeb. Příznivý vliv otevřených specifikací lze demonstrovat na ekosystému internetu. Orgány veřejné správy se však mohou rozhodnout využít méně otevřené specifikace, pokud otevřené specifikace neexistují nebo nevyhovují funkčním potřebám. V každém případě by měly být specifikace vyzrálé a dostatečně podporované na trhu, pokud nejsou používány při vytváření inovativních řešení.

V neposlední řadě otevřenost znamená rovněž umožnit občanům a podnikům, aby se zapojili do navrhování nových služeb, přispívali ke zlepšování služeb a poskytovali zpětnou vazbu ohledně kvality stávajících veřejných služeb.

2.4Základní zásada 3: Transparentnost

Transparentností se v kontextu EIF rozumí:

I.umožnění viditelnosti v rámci správního prostředí orgánu veřejné správy. Podstatou je umožnit jiným orgánům veřejné správy, občanům i podnikům, aby vnímali a chápali správní pravidla, postupy, 11 údaje, služby a rozhodování.

II.Zajištění dostupnosti rozhraní v případě interních informačních systémů. Orgány veřejné správy provozují značné množství často heterogenních a nesourodých informačních systémů na podporu svých interních postupů. Interoperabilita závisí na zajištění dostupnosti rozhraní k těmto systémům a údajům, které zpracovávají. Na druhou stranu interoperabilita usnadňuje opakované používání systémů a údajů a umožňuje jejich integraci do větších systémů.

III.Zajištění práva na ochranu osobních údajů dodržováním platného právního rámce pro velké objemy osobních údajů občanů, které mají k dispozici a spravují orgány veřejné správy.

2.5Základní zásada 4: Opakovaná použitelnost

Opakovaným používáním se rozumí to, že orgány veřejné správy mají při řešení konkrétního problému možnost těžit z práce jiných tak, že zjistí, co je již k dispozici, posoudí užitečnost a relevanci této práce pro daný problém a ve vhodných případech použijí řešení, která se již osvědčila někde jinde. Podmínkou je, aby byly orgány veřejné správy ochotny sdílet navzájem svá řešení, koncepce, rámce, specifikace, nástroje a komponenty týkající se interoperability.

Opakovaná použitelnost řešení IT (např. softwarových komponent, rozhraní pro programování aplikací, norem), informací a údajů je faktorem umožňujícím interoperabilitu a zlepšujícím kvalitu, protože rozšiřuje provozní využívání a přináší s sebou rovněž úsporu času a peněz. Díky tomu významně přispívá k rozvoji jednotného digitálního trhu v EU. Některé normy a specifikace EU existují také v DIF a měly by být více používány. Například směrnice INSPIRE stanoví normy interoperability pro adresy, katastry, silnice a mnoho jiných datových témat, která mají význam pro řadu orgánů veřejné správy. Tyto stávající normy a specifikace mohou a měly by být více využívány i mimo oblast, pro kterou byly původně vytvořeny.

Některé orgány veřejné správy a vlády v celé EU již nyní prosazují sdílení a opakované využívání IT řešení přijímáním nových obchodních modelů, podporou využívání otevřeného softwaru pro klíčové služby IKT a rovněž při zavádění infrastruktury digitálních služeb. 

Existují určité klíčové problémy, které omezují sdílení a opakované používání IT řešení na technické, organizační, právní a komunikační úrovni. Rámec ISA² pro sdílení a opakované používání IT řešení 12 poskytuje orgánům veřejné správy doporučení s cílem pomoci jim tyto problémy překonat a sdílet/opakovaně používat společná IT řešení. Opakované používání a sdílení může být účinně podporováno platformami pro spolupráci. 13

2.6Základní zásada 5: Technologická neutralita a přenositelnost údajů

Při vytváření evropských veřejných služeb by se měly orgány veřejné správy zaměřit na funkční potřeby a vyčkat s rozhodnutími o technologiích co nejdéle, aby minimalizovaly závislost na technologii, nevnucovaly svým složkám konkrétní technická řešení nebo produkty a byly schopny přizpůsobit se rychle se vyvíjejícímu technologickému prostředí.

Orgány veřejné správy by měly zajistit přístup ke svým veřejným službám a údajům a jejich opakované používání nezávisle na konkrétních technologiích nebo produktech.

Fungování jednotného digitálního trhu vyžaduje, aby byly údaje snadno přenositelné mezi různými systémy s cílem předcházet patovým situacím a podpořit volný pohyb údajů. Tento požadavek se týká přenositelnosti údajů – schopnosti snadno přesouvat a opakovaně používat údaje mezi různými aplikacemi a systémy, což se v přeshraničních scénářích stává ještě náročnějším.

2.7Základní zásada 6: Zaměření na uživatele

Uživateli evropských veřejných služeb se rozumí jakýkoli orgán veřejné správy, občané nebo podniky, kteří mají k těmto službám přístup a mají z nich prospěch. Potřeby uživatelů by měly být zohledněny při určování, které veřejné služby by měly být poskytovány a jakou podobu by toto poskytování mělo mít.

Proto by se návrhy a vývoj veřejných služeb měly pokud možno řídit potřebami a požadavky uživatelů v souladu s následujícími očekáváními:

přístup vícekanálového poskytování služeb, což znamená, že dostupnost alternativních fyzických i digitálních kanálů pro přístup k dané službě je důležitou součástí návrhu veřejné služby, protože uživatelé mohou v závislosti na okolnostech a na svých potřebách preferovat různé kanály,

uživatelům by mělo být zpřístupněno jediné kontaktní místo s cílem skrýt vnitřní administrativní náročnost a usnadnit přístup k veřejným službám, např. když je za účelem poskytování veřejné služby nutná spolupráce více orgánů,

zpětné vazby od uživatelů by měly být systematicky shromažďovány, vyhodnocovány a používány k návrhům nových veřejných služeb a k dalšímu zlepšování služeb stávajících,

pokud je to možné, uživatelé by měli mít v souladu s platnými právními předpisy povinnost poskytnout údaje pouze jednou, a orgány by měly být schopny tyto údaje vyhledat a sdílet je s cílem sloužit uživatelům v souladu s pravidly na ochranu údajů,

uživatelé by měli být žádáni o poskytování pouze těch informací, které jsou nezbytně nutné pro získání dané veřejné služby.

2.8Základní zásada 7: Začlenění a přístupnost

Začlenění spočívá v tom, že každý má možnost plně využívat příležitosti přístupu k evropským veřejným službám a k jejich využívání, které nabízejí nové technologie, a tím překonat sociální a ekonomické rozdíly a vyloučení.

Přístupnost znamená, že osoby se zdravotním postižením, senioři a jiné znevýhodněné skupiny mohou používat veřejné služby na srovnatelné úrovni jako služby poskytované jiným občanům. 14

Začlenění a přístupnost musejí být součástí celého vývojového cyklu evropské veřejné služby, od její koncepce přes informační obsah až po poskytování. Měly by být v souladu se specifikacemi elektronické přístupnosti uznávanými na evropské nebo mezinárodní úrovni 15 .

Začlenění a přístupnost obvykle znamenají nutnost poskytování služby prostřednictvím více kanálů. Vedle elektronického poskytování může být zapotřebí zajistit i služby v tradiční papírové nebo osobní formě.

Ke zlepšení začlenění a přístupnosti může přispět rovněž schopnost informačního systému umožnit třetím stranám jednat jménem občanů, kteří nemohou, ať již trvale, nebo dočasně, využívat veřejné služby přímo.

2.9Základní zásada 8: Bezpečnost a soukromí

Občané a podniky musí mít důvěru v to, že jejich interakce s orgány veřejné správy probíhá v bezpečném a důvěryhodném prostředí a v naprostém souladu s platnými předpisy, např. s nařízením a směrnicí o ochraně údajů 16 a s nařízením o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru 17 . Orgány veřejné správy musí zaručit soukromí občanů a důvěrnost, autenticitu, integritu a nemožnost popřít přijetí informací poskytovaných občany a podniky. Bezpečností a soukromím se podrobněji zabývá oddíl 7.3.4.

2.10Základní zásada 9: Mnohojazyčnost

Evropské veřejné služby může potenciálně využívat kdokoli v kterémkoli členském státě. Proto je při jejich návrhu nutno pečlivě zvažovat mnohojazyčnost. Občané v celé Evropě mívají často problémy s přístupem k digitálním veřejným službám a s jejich využíváním, pokud tyto služby nejsou k dispozici v jazycích, kterými hovoří.

Je třeba nalézt rovnováhu mezi očekáváním občanů a podniků, že jim bude služba poskytnuta v jejich vlastním jazyce nebo v preferovaném jazyce (jazycích), a schopností orgánů veřejné správy členských států nabízet služby ve všech úředních jazycích EU. Vhodnou rovnováhu by mohla představovat dostupnost evropských veřejných služeb v jazycích předpokládaných koncových uživatelů, tj. o počtu jazyků by se rozhodovalo na základě potřeb uživatelů, jako je například to, do jaké míry je daná služba rozhodující pro provádění jednotného digitálního trhu nebo vnitrostátních politik, případně počet relevantních příjemců.

Mnohojazyčnost vstupuje do hry nejenom v případě uživatelského rozhraní, nýbrž při koncipování evropských veřejných služeb na všech úrovních. Například volba způsobů reprezentace dat v elektronické databázi by neměla omezit schopnost podporovat více jazyků.

Aspekt mnohojazyčnosti se v rámci interoperability stává relevantním rovněž tehdy, když veřejná služba vyžaduje výměny mezi informačními systémy přes jazykové hranice, protože je třeba zachovat smysl vyměňovaných informací.

2.11Základní zásada 10: Zjednodušení administrativy

Tam, kde je to možné, by orgány veřejné správy měly usilovat o zefektivnění a zjednodušení svých správních postupů jejich zkvalitněním nebo odstraněním těch, které neposkytují veřejnou hodnotu. Zjednodušení administrativy může pomoci podnikům a občanům snížit administrativní zátěž vyplývající z dodržování právních předpisů EU nebo vnitrostátních povinností. Stejně tak by orgány veřejné správy měly zavést evropské veřejné služby podporované elektronickými prostředky včetně jejich interakcí s jinými orgány veřejné správy, občany a podniky.

Digitalizace veřejných služeb by měla probíhat v souladu s následujícími koncepty:

standardně digitální (digital-by-default), kdykoli to bude vhodné, tak aby byl pro přístup a využívání dané evropské veřejné služby k dispozici alespoň jeden digitální kanál,

přednostně digitální (digital-first), což znamená, že je upřednostňováno využívání veřejných služeb prostřednictvím digitálních kanálů při současném uplatňování konceptu poskytování služeb prostřednictvím více kanálů a politiky neexistence žádného „nesprávného“ kanálu („no wrong door“) tj. koexistence fyzických a digitálních kanálů.

2.12Základní zásada 11: Uchovávání informací

Právní předpisy vyžadují uchovávat rozhodnutí a údaje a umožňovat k nim po určitou dobu přístup. To znamená, že záznamy 18 a informace v elektronické podobě, které mají k dispozici orgány veřejné správy pro účely zaznamenání postupů a rozhodnutí, se musejí uchovávat a v případě potřeby převádět na nová média, pokud stará média zastarávají. Cílem tohoto uchovávání je zajistit, že si záznamy a další formy informací uchovají svou čitelnost, spolehlivost a nedotčenost a že bude možné k nim mít přístup tak dlouho, jak to bude potřeba, s přihlédnutím k ustanovením o bezpečnosti a soukromí.

Aby elektronické záznamy a jiné druhy informací mohly být řádně uchovávány po delší období, je třeba volit takové formáty, které zajistí dlouhodobou přístupnost informací včetně zachování s nimi spojených elektronických podpisů nebo pečetí. V tomto ohledu lze toto dlouhodobé uchovávání informací zajistit na základě využívání kvalifikovaných služeb uchovávání v souladu s nařízením (EU) č. 910/2014.

Pokud jde o zdroje informací, které jsou ve vlastnictví a správě vnitrostátních orgánů veřejné správy, je jejich uchovávání čistě vnitrostátní záležitostí. U informací, které nejsou striktně vnitrostátní, se uchovávání stává evropskou záležitostí. V takovém případě by dotčené členské státy měly uplatňovat vhodnou „politiku uchovávání“ s cílem vyrovnat se se všemi obtížemi vyplývajícími z používání příslušných informací v rámci různých jurisdikcí.

2.13Základní zásada 12: Posouzení účinnosti a výkonnosti

Existuje mnoho způsobů, jak uvažovat o hodnotě interoperabilních evropských veřejných služeb, včetně úvah, jako jsou návratnost investic, celkové náklady vlastnictví, úroveň flexibility a adaptability, snížení administrativní zátěže, výkonnost, snížení rizika, transparentnost, zjednodušení, zlepšení pracovních metod a úroveň spokojenosti uživatelů.

Při snaze o zajištění účinnosti a výkonnosti evropské veřejné služby by měla být vyhodnocena různá technologická řešení. 19

3Úrovně interoperability

Tato kapitola popisuje model interoperability, který lze uplatnit na všechny digitální veřejné služby a lze jej rovněž považovat za nedílnou součást paradigmatu interoperability od návrhu. To zahrnuje:

čtyři vrstvy interoperability: právní, organizační, sémantickou a technickou,

průřezovou komponentu těchto čtyř vrstev, „řízení integrovaných veřejných služeb“,

základní vrstvu, „řízení interoperability“.

Tento model je zobrazen níže:

Obrázek 3: Model interoperability

3.1Řízení interoperability

Řízení interoperability se týká rozhodování o rámcích interoperability, institucionálních opatřeních, organizačních strukturách, rolích a odpovědnosti, politikách, dohodách a jiných aspektech zajišťování a sledování interoperability na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU.

Významnou součástí řízení interoperability na úrovni EU je evropský rámec interoperability, akční plán interoperability (příloha 1 tohoto sdělení) a architektura evropské interoperability (EIRA).

Důležitou ilustrací 20 rámce interoperability včetně právní interoperability, koordinačních struktur a technických podmínek interoperability pro tuto specifickou oblast je směrnice INSPIRE.

Evropské veřejné služby působí ve složitém a měnícím se prostředí. Při snaze usnadnit spolupráci mezi orgány veřejné správy je nezbytná politická podpora meziodvětvového a/nebo přeshraničního úsilí v oblasti interoperability 21 . Pro účinnou spolupráci musí všechny zúčastněné strany sdílet vizi, dohodnout se na cílech a termínech a sladit priority. Interoperabilita mezi orgány veřejné správy na různých správních úrovních bude úspěšná pouze tehdy, pokud vlády přidělí dostatečnou prioritu svým činnostem v oblasti interoperability a vyčlení na ně zdroje. 22  

Další překážkou provádění politik interoperability je nedostatek potřebných souborů dovedností z vlastních zdrojů. Členské státy by měly dovednosti v oblasti interoperability zahrnout do svých strategií interoperability a uznat, že interoperabilita je vícerozměrná problematika, která vyžaduje informovanost a dovednosti v oblasti právní, organizační, sémantické i technické.

Provádění a poskytování dané evropské veřejné služby často spoléhá na komponenty, které jsou společné mnoha evropským veřejným službám. V průběhu času by měla být zajištěna udržitelnost těchto komponent, na něž se vztahují dohody o interoperabilitě uzavřené mimo rozsah působnosti dané evropské veřejné služby. To má zásadní význam, neboť interoperabilita by měla být zaručena udržitelným způsobem, a nikoli jako jednorázový cíl nebo projekt. Vzhledem k tomu, že společné komponenty a dohody o interoperabilitě jsou výsledkem práce prováděné orgány veřejné správy na různých úrovních (místní, regionální, vnitrostátní a na úrovni EU), je pro koordinaci a sledování nezbytný holistický přístup.

Řízení interoperability představuje klíč k holistickému přístupu k interoperabilitě, neboť shrnuje všechny nástroje potřebné k jejímu uplatňování.

Pro úspěšné řízení má zásadní význam koordinace, komunikace a sledování. Evropská komise podporuje prostřednictvím programu ISA2 Observatoř vnitrostátních rámců interoperability (NIFO). Jejím hlavním cílem je poskytovat informace o vnitrostátních rámcích interoperability a o souvisejících strategiích a politikách v oblasti interoperability a digitálních strategiích/politikách, pomáhat orgánům veřejné správy sdílet a opakovaně používat zkušenosti a podporovat „provádění“ EIF na vnitrostátní úrovni. NIF může představovat jeden nebo více dokumentů, které definují rámce, politiky, strategie, pokyny a akční plány interoperability v daném členském státě.

3.1.1Identifikace a výběr norem a specifikací

Normy a specifikace mají pro interoperabilitu zásadní význam. Jejich odpovídající řízení vyžaduje šest kroků:

identifikace kandidátských norem a specifikací založených na specifických potřebách a požadavcích,

hodnocení kandidátských norem a specifikací normalizovanými, transparentními, spravedlivými a nediskriminačními metodami 23 ,

zavádění norem a specifikací podle plánů a praktických pokynů,

sledování dodržování 24 norem a specifikací,

řízení změn pomocí vhodných postupů,

zaznamenávání norem a specifikací do otevřených katalogů pomocí standardizovaného popisu 25 .

Normy a specifikace mohou být mapovány s ohledem na architekturu EIRA a katalogizovány v Evropské kartografii interoperability (EIC).

V některých případech mohou orgány veřejné správy zjistit, že pro naplnění určité potřeby v konkrétní oblasti neexistují vhodné normy/specifikace. Aktivní účast na procesu normalizace zmírňuje obavy týkající se prodlení, zlepšuje sladění norem a specifikací s potřebami veřejného sektoru a může pomoci vládám držet krok s technologickými inovacemi.

3.2Řízení integrovaných veřejných služeb

Poskytování evropské veřejné služby často vyžaduje spolupráci různých orgánů veřejné správy s cílem uspokojovat potřeby koncových uživatelů a poskytovat veřejné služby integrovaně. V případě, že se účastní více organizací, nastává potřeba koordinace a řízení ze strany orgánů s mandátem pro plánování, provádění a provoz evropských veřejných služeb. Služby by měly být řízeny s cílem zajistit: integraci, bezproblémové provádění, opakované používání služeb a údajů a vytváření nových služeb a „stavebních kamenů“ 26 . Více informací o aspektech „poskytování integrovaných veřejných služeb“ je uvedeno v oddíle 4.3.1.

Pokud se zaměříme na část týkající se řízení, měla by zahrnovat všechny vrstvy: právní, organizační, sémantickou i technickou. Zajišťování interoperability při přípravě právních nástrojů, obchodních procesů organizací, výměn informací, služeb a komponent, které podporují evropské veřejné služby, je nepřetržitý úkol, protože interoperabilitu pravidelně narušují změny prostředí, tj. změny právních předpisů, potřeb podniků nebo občanů, organizační struktury orgánů veřejné správy, obchodních procesů a vznik nových technologií. To mimo jiné vyžaduje organizační struktury a úlohy a odpovědnost za poskytování a provozování veřejných služeb, dohody o úrovni služeb, vytváření a řízení dohod o interoperabilitě, postupy řízení změn a plány pro zajištění kontinuity činností a kvality údajů.

Řízení integrovaných veřejných služeb by mělo zahrnovat minimálně:

definici organizačních struktur, úloh a odpovědností a procesu rozhodování pro zúčastněné strany,

ukládání požadavků na:

oaspekty interoperability včetně kvality, škálovatelnosti a dostupnosti opětovně využitelných stavebních kamenů zahrnujících informační zdroje (základní registry, portály veřejně přístupných údajů apod.) a další vzájemně propojené služby,

oexterní informace/služby, převedené do jednoznačných dohod o úrovni služeb (včetně těch, které se týkají interoperability),

plán řízení změn s cílem definovat postupy a procesy potřebné k řešení a řízení změn,

plány kontinuity činností / obnovy po havárii s cílem zajistit, že digitální veřejné služby a jejich stavební kameny budou dále fungovat v celé řadě situací, např. kybernetické útoky nebo selhání stavebních kamenů.

3.2.1Dohody o interoperabilitě

Organizace zapojené do evropského poskytování veřejných služeb by měly formálně navazovat spolupráci prostřednictvím dohod o interoperabilitě. Vytváření a řízení těchto dohod je součástí správy veřejné služby.

Dohody by měly být dostatečně podrobné, aby dosáhly svého cíle, tj. poskytování evropských veřejných služeb, a současně ponechávaly každé organizaci co největší proveditelnou vnitřní a vnitrostátní nezávislost.

Na sémantické a technické úrovni, ale v některých případech i na úrovni organizační, zahrnují dohody o interoperabilitě zpravidla normy a specifikace. Na právní úrovni se dohody o interoperabilitě stávají konkrétními a závaznými prostřednictvím právních předpisů na úrovni EU a/nebo na vnitrostátní úrovni, případně dvoustranných a vícestranných smluv.

Dohody o interoperabilitě mohou být doplněny i jinými typy dohod týkajících se provozních záležitostí. Jedná se například o memoranda o porozumění (MoU), dohody o úrovni služeb (SLA), postupy podpory/eskalace a kontaktní údaje, které budou dle potřeby odkazovat na podkladové dohody na úrovni sémantické a technické.

Vzhledem k tomu, že poskytování veřejné služby je výsledkem kolektivní práce se stranami, které produkují nebo spotřebovávají části služby, je velmi důležité zavést do dohod o interoperabilitě vhodné postupy řízení změn, které zajistí přesnost, spolehlivost, kontinuitu a vývoj služby poskytované jiným orgánům veřejné správy, podnikům a občanům.

3.3Právní interoperabilita

Každý orgán veřejné správy, který přispívá k poskytování evropské veřejné služby, funguje ve svém vlastním vnitrostátním právním rámci. Právní interoperabilita se týká zajištění schopnosti organizací působících v rámci různých právních rámců, politik a strategií pracovat společně. To by mohlo vyžadovat, aby právní předpisy neblokovaly vytváření evropských veřejných služeb v rámci členských států a mezi nimi a aby existovaly jasné dohody o tom, jak se vypořádat s přeshraničními rozdíly v právních předpisech včetně možnosti zavedení nových právních předpisů.

Prvním krokem k řešení právní interoperability je provádění „kontrol interoperability“ na základě prověřování stávajících právních předpisů s cílem identifikovat překážky interoperability: odvětvová nebo zeměpisná omezení při používání a ukládání údajů, odlišné a vágní modely licencí údajů, příliš omezující povinnosti využívat konkrétní digitální technologie nebo způsoby poskytování veřejných služeb, protichůdné požadavky na stejné nebo podobné obchodní procesy, zastaralé potřeby v oblasti bezpečnosti a ochrany údajů apod.

Soudržnost právních předpisů s ohledem na zajištění interoperability by měla být posouzena před jejich přijetím a poté, co budou provedeny, by měla být posuzována formou pravidelného hodnocení jejich výkonnosti.

Vzhledem k jednoznačnému záměru, aby byly evropské veřejné služby poskytovány mimo jiné i digitálními kanály, je nutno zohlednit IKT v co nejranější fázi procesu tvorby právních předpisů. Zejména by navrhované právní předpisy měly být podrobeny „digitální kontrole“:

s cílem zajistit jejich vhodnost nejen v reálném světě, ale rovněž ve světě digitálním (např. internet),

s cílem identifikovat veškeré překážky digitální výměny, a

s cílem identifikovat a posoudit jejich dopad na zúčastněné strany z hlediska IKT.

To usnadní rovněž interoperabilitu mezi veřejnými službami na nižších úrovních (sémantické a technické), a zvýší to potenciál pro opakované využívání již existujících řešení v oblasti IKT, čímž se sníží náklady a doba provádění.

Právní hodnota veškerých informací vyměněných mezi členskými státy by měla být zachována i za hranicemi a jak v zemi původu, tak i v přijímající zemi je nutno dodržovat právní předpisy upravující ochranu údajů. To by mohlo vyžadovat uzavření dalších dohod, které by umožnily překonat potenciální rozdíly v provádění platných právních předpisů.

3.4Organizační interoperabilita

Tímto termínem se rozumí způsob, jakým orgány veřejné správy slaďují své obchodní procesy, odpovědnost a očekávání s cílem dosáhnout dohodnutých a vzájemně prospěšných cílů. V praxi znamená organizační interoperabilita zdokumentování a integraci nebo sladění obchodních procesů a výměnu souvisejících údajů. Cílem organizační interoperability je také vyhovět požadavkům komunity uživatelů tím, že zajistí, aby služby byly dostupné, snadno identifikovatelné, přístupné a zaměřené na uživatele.

3.4.1Sladění obchodních procesů

Aby mohly různé správní subjekty účinně a efektivně spolupracovat na poskytování evropských veřejných služeb, bude možná nutné, aby sladily své stávající obchodní procesy, případně definovaly nebo zavedly nové.

Sladění obchodních procesů vyžaduje jejich zdokumentování dojednaným způsobem a pomocí běžně přijímaných technik modelování včetně výměny souvisejících informací tak, aby všechny orgány veřejné správy přispívající k poskytování evropských veřejných služeb byly schopny porozumět celému obchodnímu procesu (tzv. „end-to-end“) a své úloze v něm.

3.4.2Organizační vztahy

Z toho, že je koncepční model pro veřejné služby založen na orientaci na službu, vyplývá, že musí být jasně uspořádány vztahy mezi poskytovateli služeb a spotřebiteli.

To znamená nalézt nástroje, kterými se formalizuje vzájemná pomoc, společná činnost a propojené obchodní procesy v souvislosti s poskytováním služby, např. MoU a SLA uzavřené mezi účastnickými orgány veřejné správy. V případě přeshraničních akcí je vhodné použít vícestranné nebo globální evropské dohody.

3.5Sémantická interoperabilita

Sémantická interoperabilita zajišťuje, že při výměně informací mezi stranami bude správně chápán a zachován formát a smysl vyměňovaných údajů a informací, jinými slovy: zaslaná informace je pochopena tak, jak byla zamýšlena. V EIF se sémantická interoperabilita vztahuje jak na sémantické, tak na syntaktické aspekty:

Sémantický aspekt se týká smyslu datových prvků a vztahů mezi nimi. Zahrnuje vytvoření slovníků pojmů a schémat pro popis výměn údajů a zajišťuje, aby všechny datové prvky byly všemi komunikujícími stranami chápány shodně,

Syntaktický aspekt se týká popisu přesného formátu vyměňovaných informací, pokud jde o gramatiku a formát.

Výchozím bodem pro zlepšení sémantické interoperability je vnímat údaje a informace jako cenný veřejný statek.

Měla by být navržena strategie pro správu informací a měla by být koordinována na co nejvyšší možné úrovni (firemní či podnikové), aby se předešlo roztříštěnosti a stanovily se priority.

Klíčovými předpoklady pro dosažení sémantické interoperability jsou například dohody o referenčních údajích ve formě taxonomií, řízených slovníků pojmů, tezaurů, seznamů kódů 27 a opakovaně použitelných datových struktur/modelů. 28 Přístupy, jako je návrh založený na údajích („data-driven-design“), ve spojení s technologiemi propojených údajů („linked data“) představují inovativní způsoby, jak výrazně zlepšit sémantickou interoperabilitu.

Obdobně jako technické normy, které již po celá desetiletí podporují technickou interoperabilitu (např. propojení sítě), jsou nezbytné solidní, koherentní a univerzálně použitelné informační normy a specifikace, které by umožňovaly smysluplnou výměnu informací mezi evropskými veřejnými organizacemi. 29  

Vzhledem k odlišnostem v jazykovém, kulturním, právním a správním prostředí v členských státech představuje tato úroveň interoperability velkou výzvu. Pokud však normalizační úsilí nevytvoří vyzrálou vrstvu sémantické interoperability, bude obtížné zajistit bezproblémovou výměnu informací, volný pohyb údajů a přenositelnost údajů mezi členskými státy, které by podpořily jednotný digitální trh v EU.

3.6Technická interoperabilita

Technická interoperabilita souvisí s aplikacemi a infrastrukturami propojujícími systémy a služby. Aspekty technické interoperability zahrnují specifikace rozhraní, spojové služby, služby integrace dat, prezentace a výměnu údajů a bezpečné komunikační protokoly.

Hlavní překážka interoperability vyplývá z původních systémů. Historicky byly aplikace a informační systémy orgánů veřejné správy vytvářeny zdola nahoru ve snaze řešit problémy konkrétních oblastí a lokální problémy. To mělo za následek roztříštěné ostrůvky IKT, u kterých je obtížné zajistit interoperabilitu.

Vzhledem k rozsahu veřejné správy a roztříštěnosti IKT řešení existuje nepřeberné množství původních systémů, které vytvářejí další překážku interoperability na technické úrovni.

Technická interoperabilita by měla být všude tam, kde je to možné, zajištěna prostřednictvím formálních technických specifikací.

4Koncepční model poskytování integrovaných veřejných služeb

4.1Úvod

Tato kapitola navrhuje koncepční model integrovaných veřejných služeb, jehož cílem je řídit jejich plánování, vývoj, provoz a udržování členskými státy. Týká se všech úrovní správy, od místní úrovně až po úroveň EU. Tento model je modulární a obsahuje volně svázané komponenty služeb 30 vzájemně propojených prostřednictvím sdílené infrastruktury.

Orgány veřejné správy musí identifikovat, vyjednat a odsouhlasit společný přístup k vzájemnému provázání prvků služby. To bude probíhat na různých vnitrostátních správních úrovních v souladu s organizačním uspořádáním jednotlivých zemí. Hranice přístupu ke službám a informacím by měly být definovány pomocí rozhraní a podmínek přístupu.

Pro tyto účely existují dobře známá a hojně používaná technická řešení, např. webové služby, ale jejich zavedení na úrovni EU bude vyžadovat koordinované úsilí orgánů veřejné správy, včetně společných nebo kompatibilních modelů, norem a dohod o společné infrastruktuře.

4.2Přehled modelu

Koncepční model podporuje myšlenku interoperability od návrhu. To znamená, že aby byly evropské veřejné služby interoperabilní, měly by být navrženy v souladu s navrhovaným modelem a s ohledem na určité požadavky 31 na interoperabilitu a opakovanou použitelnost. Tento model podporuje opakovanou použitelnost jako hybnou sílu interoperability a uznává, že evropské veřejné služby by měly opakovaně využívat informace a služby, které již existují a mohou být k dispozici z různých zdrojů v rámci organizačních hranic orgánů veřejné správy i mimo ně. Informace a služby by měly být vyhledatelné a měly by být k dispozici v interoperabilních formátech.

Základní komponenty koncepčního modelu jsou znázorněny níže:

Obrázek 4: Koncepční model poskytování integrovaných veřejných služeb

Struktura modelu zahrnuje:

„poskytování integrovaných služeb“ založené na „funkci koordinace“ s cílem odstranit složitost pro koncového uživatele, 

politika poskytování služeb založená na neexistenci žádného „nesprávného“ kanálu („no wrong door“), která nabízí alternativní možnosti a kanály pro poskytování služeb při současném zajištění dostupnosti digitálních kanálů (digital-by-default),

opakované využívání údajů a služeb s cílem snížit náklady a zvýšit kvalitu služeb a interoperabilitu,

katalogy popisující opakovaně použitelné služby a jiná aktiva, aby zvýšily jejich dohledatelnost a využití,

řízení integrovaných veřejných služeb,

bezpečnost a soukromí.

4.3Základní komponenty

4.3.1Funkce koordinace

Funkce koordinace zajišťuje, že budou identifikovány potřeby a že budou uplatněny a organizovány příslušné služby s cílem poskytovat evropskou veřejnou službu. Tato funkce by měla zvolit vhodné zdroje a služby a integrovat je. Koordinace může být automatická nebo manuální. Součástí „poskytování integrovaných veřejných služeb“ jsou následující fáze procesu, které jsou vykonávány pomocí funkce koordinace.

I.Identifikace potřeb: Dochází k ní na žádost občana nebo podniku o veřejnou službu.

II.Plánování: Zahrnuje identifikaci potřebných služeb a informačních zdrojů s využitím dostupných katalogů a jejich sloučení do jediného procesu s ohledem na specifické potřeby uživatelů (například personalizace).

III.Provedení: Zahrnuje shromažďování a výměnu informací, uplatňování obchodních pravidel (jak to vyžadují příslušné právní předpisy a politiky) udělení nebo odmítnutí přístupu k určité službě a následné poskytování požadované služby občanům a podnikům.

IV.Hodnocení: Po poskytnutí služby je shromažďována a vyhodnocována zpětná vazba od uživatelů.

4.3.2Vnitřní informační zdroje a služby

Orgány veřejné správy vytvářejí a zpřístupňují velké množství služeb, a zároveň udržují a spravují obrovské množství a různorodou škálu informačních zdrojů. Tyto informační zdroje často nejsou známy mimo hranice určitého orgánu veřejné správy (a někdy dokonce ani v rámci těchto hranic). To vede ke zdvojování úsilí a k nedostatečnému využívání dostupných zdrojů a řešení.

Zdroje informací (základní registry, portály veřejně přístupných údajů a jiné závazné zdroje informací) a služby, které jsou k dispozici nejen v rámci správního systému, ale i ve vnějším prostředí, lze využít jako stavební kameny pro vytvoření integrovaných veřejných služeb. Stavební kameny (informační zdroje a služby) by měly zpřístupnit své údaje nebo funkce s využitím přístupů orientovaných na služby.

Orgány veřejné správy by měly podporovat politiky sdílení služeb a zdrojů informací třemi hlavními způsoby.

I.Opakované používání: Prvním krokem při navrhování nových služeb nebo revizi služeb stávajících by mělo být prozkoumání toho, zda lze stávající služby a informační zdroje používat opakovaně;

II.Zveřejnění: Při navrhování nových služeb a zdrojů informací nebo revizi stávajících služeb nebo zdrojů informací by měly být opakovaně použitelné služby a zdroje informací zpřístupněny jiným subjektům pro opakované použití;

III.Sdružování: Jakmile jsou identifikovány příslušné služby a zdroje informací, měly by být sdruženy s cílem vytvořit proces poskytování integrovaných služeb. Tyto stavební kameny by měly být ze své podstaty kombinovatelné („interoperabilita od návrhu“), aby byly schopny vytvářet hybridní řešení (mash-up) v různých prostředích s minimální potřebou přizpůsobování. Toto seskupování se týká informací, služeb a dalších řešení interoperability (např. softwaru).

Přístup opakovaně použitelných stavebních kamenů je vhodné uplatnit díky mapování řešení porovnáním s koncepčními stavebními kameny referenční architektury, 32 která umožňuje detekci opakovaně použitelných komponent, což rovněž podporuje racionalizaci. Výsledkem tohoto mapování je kartografie 33 různých řešení včetně jejich stavebních kamenů, kterou lze opakovaně používat s cílem sloužit běžným potřebám podniků a zajistit interoperabilitu.

Konkrétně pak jde o to, že koncepční model uplatňuje dva typy opětovného použití s cílem zabránit zdvojování úsilí, dodatečným nákladům a dalším problémům souvisejícím s interoperabilitou a zároveň zvýšit kvalitu nabízených služeb.

Opakované používání služeb: Opakovaně používat lze různé typy služeb. Jako příklad lze uvést základní veřejné služby, například vydání rodného listu, a sdílené služby, jako je například elektronická identifikace a elektronický podpis. Sdílené služby mohou být poskytovány veřejným sektorem, soukromým sektorem nebo v rámci modelu partnerství soukromého a veřejného sektoru (PPP).

Opakované používání informací: Orgány veřejné správy již nyní ukládají velké množství informací, které mají potenciál pro opakované používání. Jako příklady lze uvést: kmenové údaje ze základních registrů jako závazné údaje používané více aplikacemi a systémy; veřejně přístupné údaje využívané na základě licencí pro otevřené používání vydávaných veřejnými organizacemi a jiné typy závazných údajů ověřené a řízené pod záštitou veřejných orgánů. Základní registry a veřejně přístupné údaje jsou podrobněji popsány v následujícím oddíle.

4.3.3Základní registry

Základní registry jsou základním stavebním kamenem poskytování evropských veřejných služeb. Základní registr je důvěryhodným a závazným zdrojem informací, které mohou a měly by být digitálně opakovaně používány jinými subjekty, přičemž za shromažďování, používání, aktualizace a uchovávání informací odpovídá jediná organizace. Základní registry jsou spolehlivým zdrojem základních informací o datových položkách, jako jsou osoby, společnosti, automobily, licence, budovy, lokality a silnice. Tento typ informací představuje pro orgány veřejné správy a poskytování evropských veřejných služeb „kmenové údaje“. „Závazným“ se zde rozumí to, že základní registr je považován za „zdroj“ informací, tj. že zobrazuje správný stav, je aktuální a vykazuje nejvyšší možnou kvalitu a integritu.

V případě centralizovaných registrů je za zajištění kvality údajů a za zavedení opatření, která mají zajistit správnost těchto údajů, odpovědná jediná organizační jednotka. Tyto registry spravují orgány veřejné správy, přičemž jejich provoz a vedení mohou být v případě potřeby zadány jiným organizacím. Existuje několik typů základních registrů, např. obyvatelstvo, podniky, vozidla, katastry. Pro správní orgány je důležité získat celkový přehled o provozu základních registrů a o údajích, které ukládají (registr registrů).

V případě distribuovaných registrů musí za každou část tohoto registru odpovídat jediný organizační subjekt. Kromě toho musí existovat jediný subjekt odpovědný za koordinaci všech částí tohoto distribuovaného registru.

Rámec základního registru „popisuje dohody a infrastrukturu pro provozování základních registrů a vztahy s jinými subjekty“.

Přístup k základním registrům by měl být regulován tak, aby byl v souladu s předpisy o soukromí a s dalšími předpisy; základní registry se řídí zásadami správy informací.

Správce informací je subjekt (případně jednotlivec) odpovědný za shromažďování, používání, aktualizace, údržbu a mazání informací. To zahrnuje definici přípustného využívání informací, dodržování právních předpisů o ochraně osobních údajů a bezpečnostních politik, zajištění aktuálnosti informací a zajištění dostupnosti údajů oprávněným uživatelům.

Pro zajištění kvality údajů by základní registry měly vypracovat a realizovat plán zajištění kvality údajů. Občanům a podnikům by mělo být umožněno kontrolovat přesnost, správnost a úplnost veškerých svých údajů obsažených v základních registrech.

Je nutno zpřístupnit průvodce používanou terminologií a/nebo slovníček relevantních termínů používaných v každém základním registru v podobě okem i strojově čitelných informací.

4.3.4Veřejně přístupné údaje

Společný právní rámec pro opakované použití údajů veřejného sektoru poskytuje směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Důraz je kladen na uvolnění strojově čitelných údajů pro použití jinými subjekty s cílem stimulovat transparentnost, spravedlivou hospodářskou soutěž, inovace a ekonomiku založenou na údajích. Pro zajištění rovných podmínek musí být veřejná přístupnost a opakované používání údajů nediskriminační, což znamená, že údaje musí být interoperabilní, aby je bylo možno nalézt, vyhledat a zpracovat.

V současné době existuje mnoho překážek využívání veřejně přístupných údajů. Ty jsou často publikovány v různých formátech nebo v takových formátech, které brání snadnému využívání; mohou postrádat odpovídající metadata, údaje samotné mohou mít nízkou kvalitu atd. V ideálním případě by měla být základní metadata 34 a sémantika veřejně přístupných souborů údajů popsána ve standardním strojově čitelném formátu.

Údaje lze využívat různými způsoby a pro různé účely a zveřejňování veřejně přístupných údajů by to mělo umožňovat. Uživatelé by se však mohli setkat s problémy se soubory údajů, mohli by se vyjadřovat k jejich kvalitě, případně by mohli preferovat jiné způsoby zveřejnění. Při získávání více informací o způsobu používání souborů údajů a o možnostech zlepšení jejich zveřejňování mohou pomoci smyčky zpětné vazby.

Pro využití plného potenciálu opakovaného používání veřejně přístupných údajů má zásadní význam právní interoperabilita a jistota. Z tohoto důvodu by ve všech členských státech měla být poskytnuta jednoznačná informace o právu kohokoli na opakované používání veřejně přístupných údajů a měly by být v maximální možné míře podporovány a standardizovány právní režimy usnadňující opakované používání údajů, jako jsou například licence.

4.3.5Katalogy

Katalogy pomáhají ostatním subjektům nacházet opakovaně použitelné zdroje (např. služby, údaje, software, datové modely). Existují různé druhy katalogů, např. adresáře služeb, knihovny softwarových komponent, portály veřejně přístupných údajů, katalogy metadat, katalogy norem, specifikace a pokyny. Pro zajištění interoperability mezi katalogy jsou nezbytné společně dohodnuté popisy služeb, údajů, registrů a interoperabilních řešení zveřejňovaných v těchto katalozích. 35 Zvláštním druhem katalogu je Evropská kartografie interoperability (EIC), která obsahuje řešení v oblasti interoperability, která lze opakovaně používat a sdílet.

4.3.6Externí informační zdroje a služby

Orgány veřejné správy musí využívat služby poskytované mimo hranice jejich organizací třetími stranami, jako jsou například platební služby poskytované finančními institucemi nebo služby konektivity poskytované telekomunikačními provozovateli. Musí rovněž využívat externí zdroje informací, například veřejně přístupné údaje a údaje od mezinárodních organizací, obchodních komor apod. Užitečné údaje lze navíc shromažďovat prostřednictvím internetu věcí (např. senzory) a aplikací sociálních sítí.

4.3.7Bezpečnost a soukromí

Při poskytování veřejných služeb je kladen primární důraz na bezpečnost a soukromí. Orgány veřejné správy by měly zajistit, aby:

dodržovaly přístup soukromí od návrhu a bezpečnosti od návrhu s cílem kompletně zabezpečit svou infrastrukturu a stavební kameny,

služby nebyly zranitelné vůči útokům, které by mohly přerušit jejich poskytování a způsobit odcizení nebo poškození údajů, a

dodržovaly právní požadavky a povinnosti týkající se ochrany údajů a soukromí a byly si vědomy rizik ohrožení soukromí vyplývajících z pokročilého zpracování a analýzy údajů.

Měly by rovněž zajistit, aby kontroloři dodržovali právní předpisy o ochraně údajů tím, že zajistí splnění následujících bodů.

„Plány řízení rizik“ s cílem identifikovat rizika, posoudit jejich možný dopad a naplánovat reakce pomocí vhodných technických a organizačních opatření. Na základě nejnovějšího technologického vývoje musí tato opatření zajišťovat úroveň bezpečnosti, která je přiměřená míře rizika.

„Plány kontinuity činností“ a „záložní plány a plány obnovy“ s cílem zavést postupy nezbytné pro nepřerušené fungování funkcí i po havárii a vrátit všechny funkce co nejdříve do normálu.

„Přístup k údajům a plán autorizace“, který určuje, kdo má přístup k jakým datům a za jakých podmínek, a to s cílem zajistit soukromí. Neoprávněný přístup a narušení bezpečnosti by měly být sledovány a měla by být přijata vhodná opatření, aby se zabránilo opakování těchto porušení.

Využívání kvalifikovaných služeb vytvářejících důvěru v souladu s nařízením eIDAS 36 s cílem zajistit integritu, pravost, důvěrnost a nepopíratelnost údajů.

Když si orgány veřejné správy a jiné subjekty vyměňují úřední informace, měly by být tyto informace předávány v závislosti na bezpečnostních požadavcích prostřednictvím bezpečné, harmonizované, řízené a kontrolované sítě. 37 Mechanismy přenosu by měly usnadňovat orgánům, podnikům a občanům výměny informací, které jsou:

registrované a ověřené, tj. odesílatel i příjemce se identifikují a ověřují dohodnutými postupy a mechanismy,

kódované, aby byla zajištěna důvěrnost vyměňovaných údajů,

časově označené, aby byl zachován přesný čas přenosu elektronických záznamů a přístupu k nim,

evidované, aby bylo možno archivovat elektronické záznamy, a tak zajistit odpovídající záznamy pro účely kontrol.

Vhodné mechanismy by měly umožňovat bezpečnou výměnu elektronicky ověřených zpráv, záznamů, formulářů a dalších druhů informací mezi jednotlivými systémy; měly by zabezpečovat také konkrétní požadavky týkající se bezpečnosti a elektronickou identifikaci a důvěryhodné služby, jako například vytváření a ověřování elektronických podpisů/pečetí, a měly by sledovat provoz s cílem detekovat průniky, změny údajů a další typy útoků.

Informace je nutno vhodným způsobem chránit rovněž při přenosu, zpracování a skladování pomocí různých bezpečnostních procesů, jako například:

stanovení a uplatňování bezpečnostních politik,

bezpečnostní školení a zvyšování povědomí,

fyzická bezpečnost (včetně kontroly přístupu),

bezpečnost při vývoji,

bezpečnost při provozu (včetně sledování bezpečnosti, zacházení s bezpečnostními událostmi a správy slabých míst),

bezpečnostní revize (včetně auditů a technických kontrol).

Vzhledem k tomu, že se na údaje pocházející z různých členských států mohou vztahovat různé přístupy k provádění ochrany údajů, měly by být před poskytováním souborných služeb dohodnuty společné požadavky na ochranu údajů.

Pro zajištění bezpečné výměny údajů je zapotřebí také několik funkcí z oblasti správy, například:

správa služeb, která dohlíží na veškerou komunikaci týkající se identifikace, ověření pravosti, autorizace, přenosu dat atd., včetně přístupových oprávnění, ukončení platnosti a auditu,

registrace služeb, která poskytuje po ověření oprávnění přístup k dostupným službám na základě předchozí lokalizace a ověření důvěryhodnosti služby,

evidence služeb, která zajišťuje, že jsou všechny výměny údajů evidovány pro účely případného pozdějšího využití a dle potřeby archivovány.

5Závěr

V posledních desetiletích investují evropské orgány veřejné správy do informačních a komunikačních technologií s cílem modernizovat své vnitřní operace, snížit náklady a zkvalitnit služby, které nabízejí občanům a podnikům. I přes významný pokrok a výhody, kterých již bylo dosaženo, se správní orgány dosud potýkají s významnými překážkami v oblasti výměny informací a elektronické spolupráce. Patří mezi ně například legislativní překážky, nekompatibilní obchodní procesy a informační modely a různorodost používaných technologií. Je tomu tak proto, že v minulosti byly informační systémy ve veřejném sektoru vytvářeny nezávisle na sobě, nikoli koordinovaně. Rozmanitost institucionálních uspořádání v rámci celé Evropy představuje další vrstvu složitosti na úrovni EU.

Interoperabilita je základním předpokladem pro to, aby byla možná elektronická komunikace a výměna informací mezi orgány veřejné správy. Díky tomu je rovněž základním předpokladem pro dosažení jednotného digitálního trhu. Programy interoperability v EU se v průběhu času vyvíjejí. Zpočátku se týkaly dosažení interoperability v konkrétních oblastech, poté zavádění společné infrastruktury. V poslední době se začaly zabývat interoperabilitou na sémantické úrovni. Některé z otázek, které je třeba řešit jako další, aby bylo dosaženo plnohodnotných veřejných služeb, je řízení, slučitelnost právních režimů, sladění obchodních procesů a zabezpečení přístupu ke zdrojům údajů.

EIF podporuje elektronickou komunikaci mezi evropskými orgány veřejné správy tím, že poskytuje soubor společných modelů, zásad a doporučení. Bere na vědomí a zdůrazňuje skutečnost, že interoperabilita není pouze otázkou informačních a komunikačních technologií vzhledem k tomu, že má různé vrstvy důsledků: od právních až po technické. Řešení problémů holistickým přístupem ve všech těchto vrstvách a na různých správních úrovních od místní úrovně do úrovně EU zůstává i nadále výzvou. EIF identifikuje čtyři vrstvy výzev interoperability (právní, organizační, sémantickou a technickou) a zároveň poukazuje na zásadní úlohu řízení při zajišťování koordinace příslušných činností napříč všemi úrovněmi a odvětvími státní správy.

Koncepční model veřejných služeb EIF zahrnuje návrh, plánování, vývoj, provoz a údržbu integrovaných veřejných služeb na všech úrovních správy od místní úrovně až po úroveň EU. Zásady, které jsou zde uvedeny, slouží jako vodítko při rozhodování o zřizování interoperabilních evropských veřejných služeb. EIF navíc poskytuje praktické nástroje ve formě souboru vykonatelných doporučení.

Složky EIF jsou vyobrazeny na obrázku 5.

Obrázek 5: Vztahy v koncepčním modelu EIF

Revidovaný EIF je klíčovým nástrojem pro zřizování interoperabilních digitálních veřejných služeb na regionální a vnitrostátní úrovni i na úrovni EU a přispívá k realizaci jednotného digitálního trhu.

6Příloha

6.1Zkratky

(1) COM(2015) 192 final, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů – Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě, Brusel, 6.5.2015.  

(2) „Organizacemi“ se zde rozumí jednotky veřejné správy nebo jakýkoli subjekt jednající jejich jménem, případně instituce nebo orgány EU.

(3) Zavedený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 ze dne 25. listopadu 2015.

(4) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT&from=CS  .

(5) Například směrnice 2007/2/ES o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) a příslušné prováděcí předpisy a pokyny.

(6) Tyto zásady zůstávají prakticky stejné jako v předchozím EIF. Jejich seskupení a přesný rozsah každého doporučení byly aktualizovány tak, aby odrážely nedávný politický a technický vývoj.

(7) Směrnice 2003/98/ES ve znění směrnice 2013/37/EU.

(8) Směrnice 2007/2/ES o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE). Z nedávného hodnocení REFIT (COM(2016)478 a SWD(2016)273) vyplynulo, že stále existují závažné překážky brzdící zásadu otevřenosti v celé EU.

(9) FRAND: spravedlivé, přiměřené a nediskriminační podmínky (fair, reasonable and non-discriminatory).

(10) To podporuje hospodářskou soutěž, protože poskytovatelé využívající různé obchodní modely mohou soutěžit v dodávání produktů, technologií a služeb založených na těchto specifikacích.

(11) Například vytvořením jednotné digitální brány jako opatření DSM.

(12) https://joinup.ec.europa.eu/community/isa/document/sharing-and-reuse-framework-fostering-collaboration-among-public-administrati   

(13) https://joinup.ec.europa.eu/ Na úrovni EU byla vytvořena platforma Joinup () pro sdílení komponent otevřeného softwaru, sémantických aktiv, stavebních kamenů a osvědčených postupů. Evropská komise navíc zavedla licenci EUPL, která má podporovat sdílení softwarových komponent.

(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru a práce, kterou zahájila Komise, na téma „Evropského aktu přístupnosti“.

(15) Viz též mandát pro vypracování normy ES č. 376 o vývoji evropských norem pro zadávání veřejných zakázek na přístupné produkty a služby IKT.

(16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů.

(17) Nařízení (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu.

(18) Podle definice uvedené ve druhé verzi modelových požadavků na správu elektronických dokumentů (MoReq2) se záznamem rozumí informace vytvořené, přijaté a uchovávané jako důkaz a informace organizací nebo osobou v souladu se zákonnými povinnostmi nebo v průběhu obchodních činností.

(19) např. cloud computing, internet věcí, data velkého objemu a software jako služba (software-as-a-service).

(20) Článek 1 směrnice INSPIRE omezuje její působnost na „účely politik Společenství v oblasti životního prostředí nebo činností, které mohou mít vliv na životní prostředí“.

(21) Příkladem takové politické podpory je program ISA².

(22) Viz například zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o provádění směrnice 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE), předkládaná podle článku 23, 2016

(23) Například společná metoda hodnocení norem a specifikací (CAMSS), která byla vyvinuta v rámci programu ISA.

(24) Modely dodržování by mohly zahrnovat možnosti, jako je například „povinné“, „nedodržování je třeba vysvětlit“, „vhodné“, „nepovinné“ atd.,

(25) Například metadatové schéma popisu aktiv (ADMS) které bylo vyvinuto v rámci programu ISA.

(26) „Stavebním kamenem“ se rozumí samostatná, interoperabilní a vyměnitelná jednotka. která v sobě zahrnuje vnitřní strukturu.

(27) Například tezaurus Eurovoc a taxonomie evropských dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO).

(28) Příkladem meziodvětvových opakovaně použitelných datových modelů vyvinutých programem ISA je klíčová osoba, klíčová činnost, klíčové umístění a klíčová veřejná služba.

(29) Peristeras V., „Semantic Standards: Preventing Waste in the Information Industry“ (Sémantické normy: jak zabránit odpadu v odvětví informatiky), IEEE Intelligent Systems, č. 4, červenec-srpen 2013, svazek 28, s. 72–75.

(30) Implementací této koncepce je servisně orientovaná architektura (SOA).

(31) Pro zhodnocení připravenosti služby pro interoperabilitu lze použít model dosažené úrovně interoperability (IMM) vyvinutý v rámci programu ISA.

(32) Například Evropská referenční architektura interoperability (EIRA).

(33) Na evropské úrovni je cenným nástrojem pro identifikaci opakovaně použitelných řešení interoperability v různých prostředích Evropská kartografie interoperability (EIC), která je k dispozici prostřednictvím platformy Joinup.

(34) Například ty, které jsou zahrnuty do specifikace DCAT-AP, která byla vyvinuta v rámci programu ISA.

(35) Příkladem specifikací použitých k popisu jsou DCAT-AP (veřejně přístupné údaje), Core Public Service Vocabulary (veřejné služby) a Asset Description Metadata Schema (řešení interoperability). Například: GeoDCAT-AP je rozšířením DCAT-AP pro popis geoprostorových datových souborů, řad datových souborů a služeb. Poskytuje syntax RDF závaznou pro spojení prvků metadat definovaných v klíčovém profilu normy ISO 19115: 2003 a těch, které jsou vymezeny v rámci směrnice INSPIRE.

(36) Nařízení (EU) č. 910/2014. 

(37) Například zabezpečená síť TestaNG.