Co se týče dávek dlouhodobé péče, byly zvažovány dvě legislativní možnosti (a dvě dílčí možnosti):
1.Příslušný členský stát poskytuje peněžité dávky dlouhodobé péče a nahrazuje náklady na věcné dávky poskytované členským státem bydliště (podle stávajících zásad platných pro dávky v nemoci s patřičným vysvětlením).
2.Členský stát bydliště poskytuje všechny dávky dlouhodobé péče a náklady přitom nahrazuje příslušný členský stát, a to buď bez doplatku příslušného státu (varianta 2a), nebo s doplatkem (varianta 2b).
Tyto tři možnosti byly zamítnuty: 1) zavedení ochranného ustanovení, 2) přenesení odpovědnosti za poskytování všech dávek dlouhodobé péče bez náhrady nákladů na členský stát bydliště a 3) přenesení odpovědnosti za poskytování všech dávek dlouhodobé péče (vývoz) na příslušný členský stát.
Upřednostňovanou možností, která zajistí stabilní uplatňování pravidel, je možnost 1.
Co se týče dávek v nezaměstnanosti, pro splnění cíle zajistit jednotné uplatňování pravidel pro sčítání a pro výpočet dávek v nezaměstnanosti byly zvažovány tyto tři legislativní možnosti:
1.sčítání již po jednom dni zaměstnání;
2.sčítání po uplynutí a) jednoho měsíce, nebo b) tří měsíců zaměstnání;
3.použití referenčního výdělku v členském státě předchozího zaměstnání pro výpočet dávek v nezaměstnanosti buď po uplynutí a) jednoho měsíce, nebo b) tří měsíců zaměstnání v příslušném členském státě;
4.horizontální možnost spočívající v uznání dob pojištění pro účely sčítání.
Upřednostňovaná varianta 2b bude propojena s povinností členského státu předchozího zaměstnání poskytovat dávky v nezaměstnanosti v případě, že tato podmínka nebude splněna, a s horizontální možností. Tím se zajistí minimální úroveň integrace v hostitelském členském státě před tím, než vznikne nárok na dávky v nezaměstnanosti, a jednotný přístup členských států. Mobilní pracovníci budou dále chráněni, nesplní-li tuto dobu v členském státě, v němž vykonávali poslední činnost.
V zájmu prodloužení minimální doby pro vývoz dávek v nezaměstnanosti byly zváženy tyto dvě legislativní možnosti:
1.prodloužení minimální doby pro vývoz dávek v nezaměstnanosti ze tří na šest měsíců, s možností vyvézt dávky za celou dobu příslušného nároku;
2.prodloužení doby vývozu dávek v nezaměstnanosti na celou dobu nároku.
Upřednostňovanou variantou je varianta číslo 1 v kombinaci s posíleným mechanismem spolupráce mezi dotčenými službami zaměstnanosti na podporu přeshraničního hledání zaměstnání.
Pokud jde o dávky v nezaměstnanosti pro příhraniční a jiné přeshraniční pracovníky, byly zváženy tyto tři legislativní možnosti:
1.poskytnutí možnosti příhraničním pracovníkům rozhodnout se, kde požádají o dávky v nezaměstnanosti, stejně jako v případě jiných přeshraničních pracovníků;
2.převedení odpovědnosti za vyplácení dávek v nezaměstnanosti na členský stát poslední činnosti s dílčí možností a) vyžadující, aby se příhraniční pracovníci zapsali v evidenci u služeb zaměstnanosti příslušného státu, nebo b) umožňující těmto pracovníkům zvolit mezi zápisem v evidenci u služeb zaměstnanosti příslušného státu nebo jejich státu bydliště;
3.převedení odpovědnosti za vyplácení dávek v nezaměstnanosti na členský stát poslední činnosti v případě, že zde příhraniční pracovník pracoval nejméně dvanáct měsíců, a v opačném případě převedení odpovědnosti na členský stát bydliště s dílčí možností a) vyžadující, aby se příhraniční pracovníci zapsali v evidenci u služeb zaměstnanosti příslušného státu, nebo b) umožňující těmto pracovníkům zvolit mezi zápisem v evidenci u služeb zaměstnanosti příslušného státu nebo státu bydliště.
Upřednostňovaná varianta 3a nabízí nejlepší kompromis, pokud jde o vyvážené a administrativně nákladově efektivní sdílení zátěže.
Co se týče sociálních dávek, byly zamýšlené možnosti legislativní povahy (změna nařízení):
1.a) povolení výjimky ze zásady rovného zacházení uvedené v článku 4 pouze ve vztahu k sociální pomoci;
b) povolení výjimky ze zásady rovného zacházení uvedené v článku 4 pro širší škálu dávek financovaných z daní;
c) povolení přesné výjimky ze zásady rovného zacházení týkající se zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek uvedených v článku 70;
2.odstranění zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek zajišťujících příjem na úrovni životního minima z nařízení č. 883/2004;
3.byla rovněž posouzena nelegislativní možnost (objasnění pravidel prostřednictvím sdělení).
V zájmu dosažení cíle zajistit právní jasnost a transparentnost co nejúčinněji a nejefektivněji je upřednostňovanou variantou kombinace možností 1a a 1b.
Co se týče rodinných dávek, byly jako alternativní možnost ke stávajícímu stavu posouzeny dvě legislativní varianty týkající se vazby výše obdržených rodinných dávek a vzniklých nákladů:
1.indexace rodinných dávek vyvezených do státu bydliště dítěte a) úpravou zvýšením a snížením, nebo b) pouze snížením;
2.primární pravomoc vyplácet rodinné dávky má stát bydliště.
Zvažovaná možnost odstranění povinnosti vyvézt rodinné dávky byla zamítnuta z právních důvodů.
Kromě toho byla zvažována horizontální legislativní možnost koordinace příspěvků na výchovu dítěte. Existují tři varianty: a) individuální nárok na příspěvky na výchovu dítěte, které jsou spojené s platem, přičemž členský stát se sekundární příslušností je povinen odchýlit se od pravidel pro předcházení souběhu (tj. platit dávku v plném rozsahu); b) stejný přístup jako ve variantě a), ale pro všechny příspěvky na výchovu dítěte (spojené s platem i paušální) a c) stejný přístup jako ve variantě b), ale s fakultativní výjimkou z pravidel pro předcházení souběhu (tj. stát se sekundární příslušností může buď platit v plném rozsahu, nebo platit „navýšení“ pouze v případě, že jeho dávky jsou vyšší než ve státě s primární příslušností).
Upřednostňovanou možností je zachování stávajícího stavu v kombinaci s horizontální možností c). Tato možnost zajišťuje, že primární příslušnost pro rodinné dávky si zachovává členský stát ekonomické aktivity, kde rodič platí daně a příspěvky na sociální zabezpečení; jsou tak chráněni rodinní příslušníci a respektovány nejlepší zájmy dítěte. Zavedení horizontální možnosti c) rovněž umožní, aby byla prosazována rovnováha mezi pracovním a rodinným životem během doby výchovy dítěte tím, že bude kladen větší důraz na individuální nároky a budou podporovány ty členské státy, které aktivně prosazují větší rovnováhu mezi pohlavími, aniž by jim taková povinnost byla ukládána.
|