21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/74

1.

uznává, že celosvětová hospodářská krize začala v obyvatelstvu budit větší nedůvěru vůči značné části bankovního sektoru. K této krizi podstatným způsobem přispěly vysoce rizikové spekulace jednotlivých velkých bank, nebo byly spíše jednou z mnoha příčin kolapsu finančních systémů. Z ekonomického pohledu bylo rovněž nevyhnutelné zachránit banky systémového významu, což však vedlo ke značné kritice občanů vůči ručení členských států za riskantní obchody povětšinou soukromých finančních institucí. Proto je naléhavě nutné zajistit, aby příslušné návrhy týkající se evropského systému pojištění vkladů upevnily důvěru občanů v evropské bankovnictví stejnou měrou ve všech členských státech;

2.

zdůrazňuje, že mezi hospodářskou stabilitou členských států a stabilitou tamních bank existuje jednoznačná spojitost. Z tohoto důvodu nesmí být systém evropské bankovní unie vnímán izolovaně, ale musí být vždy provázen opatřeními hospodářské správy na úrovni členských států, aby byla nastolena a zaručena hospodářská stabilita. V některých členských státech vedou např. vnitrostátní pravidla úpadkového práva k příliš dlouhým řízením, v nichž se lze vymahatelných dokladů domoci jen se značnými prodlevami. Taková pravidla jsou v rozporu s cíli návrhů Komise, neboť v případě ručení značně ztěžují – ne-li dokonce fakticky znemožňují – řešit krizi bank;

3.

vítá v této souvislosti úsilí, které Evropská komise vyvíjí v souvislosti s bankovní unií a které má obnovit důvěru občanů. Bankovní a hospodářská krize odhalila slabiny v bankovním systému, které bylo třeba následně systematicky odstraňovat. Směrnice o systémech pojištění vkladů z roku 2014 a směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank k tomu v klíčových oblastech přispěly, nebyly však zatím provedeny ve všech členských státech. Proto je třeba poukázat i na to, že se v návrhu stanoví, že členské státy zachovají již vytvořené vnitrostátní fondy pro pojištění vkladů vedle společného evropského fondu alespoň do doby, než bude podle systému pojištění vkladů dosaženo plného pojištění;

4.

uznává, že přechod z vnitrostátního systému pojištění vkladů na evropský je zásadní krok. Je to sice riskantní postup, mohl by však evropským občanům zaručit bezpečnost jejich vkladů. To však předpokládá, že Komise nejprve provede posouzení dopadů, že byla ve všech členských státech provedena směrnice o systémech pojištění vkladů a že jsou minimalizována existující rizika. Jen tak může systém kromě ochrany vkladů rovněž posílit finanční stabilitu a dále omezit vazby mezi bankami a státním dluhem;

5.

zastává názor, že všechny členské státy by nejprve měly provést směrnici o systémech pojištění vkladů, než se bude zvažovat zavedení evropského systému pojištění vkladů. To je nutné zejména s ohledem na harmonizované požadavky na financování systémů pojištění vkladů a na možnost použití prostředků (včetně preventivních opatření či opatření k institucionálnímu zajištění). Vytvoření evropského systému pojištění vkladů bez předchozího zajištění harmonizace vnitrostátních systémů zajištění by členské státy, které směrnici o systémech pojištění vkladů dosud neprovedly, nemotivovalo k jejímu provedení. Evropský systém pojištění vkladů nesmí za žádných okolností vést k tomu, že stabilní a výkonné fondy budou muset ručit za nestabilní systémy, aniž by měly vliv na řízení jejich rizik. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že i samotná směrnice o systémech pojištění vkladů stanoví povinnost vypracovat do roku 2019 zprávu o spolupráci vnitrostátních systémů pojištění vkladů. Tato zpráva by byla podmínkou pro zřízení evropského systému pojištění vkladů;

6.

v této souvislosti také znovu potvrzuje výroky uvedené ve stanovisku Reakce na zprávu pěti předsedů „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“;

7.

konstatuje, že se banky v členských státech navzájem velmi liší formou, velikostí i způsobem práce. Navíc existují i různé modely struktury vlastníků nebo zřizovatelů, což může vést k velkým rozdílům ve strategickém zaměření, přijatých rizicích a jednání na trzích;

8.

zastává názor, že diverzifikace modelů může být v dobách krize výhodou. Různá vnitrostátní a regionální specifika velmi často vyžadují strategie konkrétně uzpůsobené dané situaci. V zájmu zachování konkurenceschopnosti EU a jejích členských států, ale také jejího zvýšení se stávající a dobře fungující systémy musejí začlenit do evropského systému pojištění vkladů;

9.

domnívá se dále, že evropské banky jsou důležité také pro podniky v Evropské unii i mimo ni a že rovněž přispívají k fungování evropského vnitřního trhu, neboť jsou základem evropského hospodářství. Principiální důvěra občanů a podniků v banky a finanční instituce je nezbytným východiskem pro veřejné i soukromé investice v členských státech;

10.

uznává, že navzdory ničivým dopadům bankovní krize na evropské hospodářství a instituce v různých členských státech existuje řada příkladů, kdy bylo zajištění majetku občanů bezproblémově zaručeno i v těchto dobách;

11.

znovu konstatuje, že veřejné místní a regionální banky si díky svým cílům a začlenění v místním společenství udržely důvěru občanů i během bankovní a hospodářské krize;

12.

potvrzuje, že účelem činnosti místních a regionálních bank v zásadě není zisk, nýbrž obecné blaho občanů. Stejně jako banky poskytující podporu, které jsou činné v jednotlivých členských státech, se i místní a regionální banky zaměřují především na podporu občanů a podniků na daném území. Ve spolupráci s místními a regionálními orgány zásadním způsobem přispívají k budování a zachování základní infrastruktury a k financování malých a středních podniků, mikropodniků a začínajících podniků;

13.

konstatuje, že činnost veřejných bank je spojena s nízkým rizikem a je regulována na celostátní či regionální úrovni, což v zásadě vylučuje kumulování rizikových operací nebo jiných rizik spojených s činností komerčních bank. Veřejné banky nikdy nebyly činěny odpovědnými za způsobení hospodářské krize. Naopak často chránily financování veřejného sektoru, když byl zbytek finančního trhu téměř zcela zablokován;

14.

požaduje, aby návrhy Evropské komise z tohoto důvodu nevedly ke znevýhodnění veřejných místních a regionálních bank. Zaměření a způsob práce tohoto typu bank nesmí vést k jejich znevýhodnění oproti velkým přeshraničně činným bankám. Totéž platí i pro veřejné banky poskytující podporu, které se svými cíli i způsobem práce liší od ostatních finančních institucí. Tyto rozdíly by měly být zohledněny při vyměřování výše příspěvků;

15.

konstatuje, že přísnější vnitrostátní systémy zajištění, jako je např. institucionální zajištění, jsou v mnoha případech smysluplným doplňkem pouhého pojištění vkladů. Takový systém, který v případě potřeby díky podpoře zúčastněných bank chrání nejen majetek občanů, ale celou instituci, zvyšuje důvěru občanů i hospodářství. Navíc lze v rámci takového systému díky restrukturalizacím minimalizovat dopad na trhy;

16.

v této souvislosti poukazuje výslovně na skutečnost, že návrh Komise nesmí u institucí náležících k fungujícímu systému institucionálního zajištění vést k podstatnému zvýšení zátěže v podobě příspěvků do evropského systému pojištění vkladů, a tudíž ani nesmí zpochybnit existenci těchto osvědčených systémů institucionálního zajištění;

17.

připomíná, že Evropská komise předložila dne 19. května 2015 pokyny k novému systému lepší tvorby právních předpisů. V souladu s pokyny musejí být před zveřejněním návrhu konzultovány dotčené zainteresované strany formou veřejné konzultace k potenciálním aspektům návrhu. Tato forma veřejného průzkumu, která do značné míry přispívá k legitimizaci každého evropského, ale i vnitrostátního či regionálního legislativního aktu, však v případě předmětného návrhu na vytvoření evropského systému pojištění vkladů chyběla;

18.

kritizuje skutečnost, že předložené zdůvodnění neodpovídá kritériím stanoveným v článcích 2 a 5 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality (protokol č. 2 Smlouvy o Evropské unii) a že nebylo před zveřejněním návrhu provedeno posouzení dopadu. Posouzení dopadu jsou neodmyslitelnou součástí lepší tvorby právních předpisů. Bez předchozího posouzení hospodářských, ale také sociálních a politických důsledků legislativního návrhu hrozí nejen značné náklady, ale i nežádoucí vedlejší dopady. Zveřejnění výsledků příslušných hodnocení dopadu navíc nezanedbatelnou měrou přispívá i k větší transparentnosti legislativního procesu;

19.

vyzývá proto Evropskou komisi, aby napravila nedostatky v postupech a dodatečně předložila zdůvodnění ohledně subsidiarity dříve, než návrh začnou projednávat instituce účastnící se legislativního postupu. Teprve po zvážení všech legislativních alternativ a po důkladném posouzení dopadů návrhu mohou instituce účastnící se postupu dospět k výsledkům uplatnitelným v praxi. Existují vážné pochybnosti o tom, zda je návrh Komise v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality;

20.

upozorňuje v této souvislosti na to, že návrhy Evropské komise nezohledňují systémy institucionálního zajištění. Důsledky pro členské státy, které již zavedly odpovídající systémy v rámci provádění směrnice o nové úpravě pojištění vkladů z roku 2014, budou zřejmě značné. Žádá v této souvislosti Evropskou komisi, aby vysvětlila, jak nové návrhy přistupují k odpovídajícím systémům;

21.

požaduje, aby byly skutečné kvóty pro vyměření příspěvků obsaženy již v návrhu a aby je Komise nestanovila formou aktů v přenesené pravomoci. Základ pro vyměřování má významný pákový efekt na dotčené finanční instituce a na stabilitu systémů pojištění vkladů, a proto by se o něm mělo rozhodnout za účasti Rady a Evropského parlamentu;

22.

je toho názoru, že za právní základ pro tento návrh by neměl sloužit článek 114 SFEU, nýbrž spíše doložka o rozšíření pravomocí uvedená v článku 352 SFEU. Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje přijmout opatření k harmonizaci právních a správních předpisů o dotvoření vnitřního trhu. To však nezakládá žádnou obecnou zákonodárnou pravomoc Evropské unie pro vnitřní trh, ale slouží pouze k odstranění nedostatků ve funkčnosti vnitřního trhu z důvodu lišících se vnitrostátních předpisů;

23.

shledává, že smyslem návrhu evropského systému pojištění vkladů je především finanční stabilita jakožto základ hospodářské a měnové politiky Evropské unie, a tudíž by za právní základ měl sloužit článek 352 SFEU;

24.

v prvé řadě požaduje, aby byla před zavedením evropského systému pojištění vkladů vyloučena zbývající rizika v rozvahách bank. Návrhy, které Evropská komise v této oblasti dosud předložila, nejsou v žádném případě dostatečně konkrétní. Z logických důvodů však harmonizovaný systém pojištění vkladů předpokládá konkrétní opatření k minimalizaci rizik, která musí Komise každopádně ještě před dalším projednáváním návrhů dodatečně předložit;

25.

domnívá se, že kvůli rozdílným strukturám bankovních sektorů členských států nemůže existovat univerzální řešení. Naopak je třeba zachovat fungující systémy a začlenit je do evropského systému. Návrh by za žádných okolností neměl vyžadovat reorganizaci všech systémů v členských státech, neboť by byla spojena se značnými náklady a zejména s velkou nejistotou ohledně funkčnosti a bezpečnosti příslušných pokynů;

26.

požaduje takovou evropskou bankovní politiku, která bude občany Evropské unie a jejich majetek chránit v plném rozsahu. Takový systém musí v prvé řadě obnovit resp. udržet důvěru občanů ve fungování finančních systémů a trhů. Evropský systém pojištění vkladů ale nesmí vést k tomu, že budou podporovány vysoce rizikové spekulace nebo se k nim bude jakoukoli formou nabádat. Naopak je nutné podporovat zejména zdravou fiskální politiku rozumných institucionálních modelů, pokud jde o makroekonomickou perspektivu;

27.

domnívá se dále, že evropský systém pojištění vkladů nesmí vést ke znevýhodňování konzervativních finančních institucí. Banky, které se zabývají především vysoce rizikovými obchody, by kromě vyššího příspěvku na pojištění vkladů měly splňovat další požadavky, aby se zamezilo přenášení ručení na malé instituce, které jsou činné především v málo rizikových oblastech nebo jen na místní úrovni financují reálnou ekonomiku;

28.

kritizuje skutečnost, že Komise ve svém návrhu nařízení nepodává dostatečně podrobné informace o konkrétním využití plánovaného evropského systému pojištění vkladů. Není tudíž jasné, zda, v jaké fázi a v jakém rozsahu by prostředky mohly být použity na preventivní nebo alternativní opatření. Pouhé zajištění vkladů sice může kompenzovat majetek střadatelů až do výše hodnoty jistiny, ale ručení jako takovému zamezit nelze. Z ekonomického, ale i politického hlediska by zamezení ručení mělo být nejvyšší prioritou.