9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 50/2

—

s ohledem na čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na svá usnesení k předchozím výročním zprávám Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 31. července 2015 nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2014“ (COM(2015)0386) a na její doprovodné pracovní dokumenty (SWD(2015)0151, SWD(2015)0152, SWD(2015)0153, SWD(2015)0154, SWD(2015)0155 a SWD(2015)0156),

—

s ohledem na výroční zprávu úřadu OLAF za rok 2014,

—

s ohledem na zprávu o činnosti dozorčího výboru úřadu OLAF za rok 2014,

—

s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi orgánů,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. října 2015 nazvané „Ochrana rozpočtu EU do konce roku 2014“ (COM(2015)0503),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015 nazvané: Boj proti korupci v EU: reakce na obavy podniků a občanské společnosti (CCMI/132),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2014 nazvané „Zpráva o boji proti korupci v EU“ (COM(2014)0038),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 250/2014 ze dne 26. února 2014, kterým se zavádí program na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (program Hercule III) a zrušuje rozhodnutí č. 804/2004/ES (1),

—

s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, který dne 17. července 2013 předložila Komise (COM(2013)0534),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (2),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363), který dne 11. července 2012 předložila Komise,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci (4), na své prohlášení ze dne 18. května 2010 o úsilí Unie v boji proti korupci (5) a na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (6),

—

s ohledem na zprávu o výpadcích příjmů z DPH z roku 2015, kterou nechala vypracovat Evropská komise,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora o zadávání veřejných zakázek v rámci výdajů EU na politiku soudržnosti,

—

s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-105/14 – Taricco a další,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0026/2016),

A.

vzhledem k tomu, že členské státy a Komise sdílejí odpovědnost za plnění přibližně 80 % rozpočtu Unie; vzhledem k tomu, že členské státy jsou primárně odpovědné za výběr vlastních zdrojů, mimo jiné v podobě DPH a cel;

B.

vzhledem k tomu, že rozumné veřejné výdaje a ochrana finančních zájmů EU by měly být klíčovými prvky politik EU, aby se zvýšila důvěra občanů, kteří by měli být ujištěni, že jsou jejich peníze využívány řádně, efektivně a účinně; vzhledem k tomu, že řádné finanční řízení by mělo spojeno s přístupem založeným na co nejlepším využití každého eura;

C.

vzhledem k tomu, že k dosažení dobrých výsledků je třeba, aby byly prostřednictvím auditů výkonnosti pravidelně hodnoceny vstupy, výstupy, výsledky a dopady;

D.

vzhledem k tomu, že v důsledku různorodosti právních a správních systémů v členských státech je odstraňování nesrovnalostí a boj proti podvodům v tomto prostředí velmi náročnou výzvou, a vzhledem k tomu, že by Komise tudíž měla postupovat aktivněji a vynaložit ještě větší úsilí, aby boj s podvody a korupcí došel skutečného uplatnění a vedl k hmatatelnějším a uspokojivějším výsledkům;

E.

vzhledem k tomu, že pro ochranu finančních zájmů Unie prostřednictvím vyšetřování podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nezákonných činností je příslušný Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF); vzhledem k tomu, že byl zřízen dozorčí výbor úřadu OLAF, který má posílit a zaručit nezávislost tohoto úřadu pomocí pravidelného sledování toho, jak je naplňována jeho vyšetřovací úloha; vzhledem k tomu, že dozorčí výbor sleduje zejména vývoj týkající se uplatňování procesních záruk a délky vyšetřování na základě informací, které mu v souladu s čl. 7 odst. 8 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 poskytuje generální ředitel;

F.

vzhledem k tomu, že korupce zasahuje všechny členské státy a stojí přibližně 120 miliard EUR ročně, jak je uvedeno v první zprávě Komise věnované protikorupční politice EU, zveřejněné v únoru 2014;

G.

vzhledem k tomu, že korupce může pomáhat financovat činnost organizovaného zločinu nebo teroristických sítí v Evropě; vzhledem k tomu, že korupce taktéž podrývá důvěru občanů v orgány a instituce a demokratické procesy;

H.

vzhledem k tomu, že boj proti podvodům a korupci je nejen civilizačním předpokladem založeným na etických zásadách vlastních právnímu státu, ale přispívá také ke konkurenceschopnosti Unie ve světovém hospodářství;

1.

bere na vědomí zprávu Komise nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2014“; žádá Komisi, aby ve svých výročních zprávách o ochraně finančních zájmů EU rychleji reagovala na žádosti Parlamentu;

2.

konstatuje, že všechny oznámené nesrovnalosti představují souhrnně částku ve výši přibližně 3,24 miliardy EUR; zdůrazňuje, že se celkový finanční dopad podvodných a nepodvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2014 zvýšil oproti roku 2013 o 36 %, přičemž počet nesrovnalostí se zvýšil o 48 %; zdůrazňuje, že z oznámených nesrovnalosti mělo 2,27 miliardy EUR, tj. 1,8 % celkových plateb, souvislost s výdaji;

3.

zdůrazňuje, že v roce 2014 bylo Komisi oznámeno celkem 16 473 nesrovnalostí, z nichž se v 1 649 případech jednalo o podvodné nesrovnalosti, které souhrnně představovaly částku ve výši 538,2 milionu EUR; konstatuje, že podvodné nesrovnalosti související s výdaji představovaly 362 milionů EUR, tj. 0,26 % celkových plateb, a podvodné nesrovnalosti související s příjmy souhrnně představovaly 176,2 milionu EUR, tj. 0,88 % hrubých tradičních vlastních zdrojů vybraných v roce 2014;

4.

zdůrazňuje, že se celkový finanční dopad nepodvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2014 zvýšil oproti roku 2013 o 47 %, přičemž jejich počet se snížil o 5 %; dále konstatuje, že nepodvodnými nesrovnalostmi souvisejícími s výdaji bylo zatíženo 1,54 % celkových plateb a nepodvodnými nesrovnalostmi souvisejícími s příjmy bylo zatíženo 3,66 % hrubých tradičních vlastních zdrojů vybraných v roce 2014;

5.

naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala plnou odpovědnost za zpětné získávání finančních prostředků neoprávněně vyplacených z rozpočtu EU a lepší vybírání vlastních prostředků a aby stanovila jednotné zásady pro podávání zpráv ve všech členských státech s cílem zajistit shromažďování vhodných, srovnatelných a přesných údajů;

6.

zdůrazňuje, že nesrovnalosti nepodvodného charakteru jsou často spojeny s nedostatečnou znalostí složitých pravidel a požadavků; je přesvědčen, že zjednodušení pravidel a postupů členskými státy a Komisí množství nesrovnalostí nepodvodného charakteru sníží; domnívá se, že v boji proti nesrovnalostem a podvodům je důležité, aby všechny institucionální orgány na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni a také široká veřejnost měly o této problematice povědomí; konstatuje, že je nezbytné vytvořit ve všech institucích a orgánech, které jsou zapojeny do provádění fondů, kulturu napomáhající předcházení podvodům a boji proti nim, a vyzývá členské státy, aby podporovaly výměnu osvědčených postupů;

7.

připomíná, že s cílem uvést finance do udržitelnější podoby jsou členské státy zapojeny do probíhající fiskální konsolidace a zdrženlivosti, a je pevně přesvědčen, že všechny dostupné zdroje je třeba investovat v členských státech s cílem podpořit udržitelný hospodářský růst; je přesvědčen, že musí být podniknuty všechny kroky nezbytné k prevenci a zastavení veškerého podvodného jednání v oblasti obchodní politiky a s ní spojených prostředků, přičemž tyto kroky budou kombinovat všechny příslušné nástroje dané politiky (jako je kriminální vyšetřování, vývoj spolehlivých modelů analýzy a úsilí o řešení nedostatků a selhání související s nedostatečnou politikou Komise); vyzývá členské státy, aby vynaložily ještě větší úsilí k zajištění toho, že prostředky z rozpočtu EU na projekty přispívající k růstu a vytváření pracovních míst v Evropě a na vymáhání celního dluhu po odhalení podvodů budou správně využívány; zdůrazňuje, že z obecného hlediska by boj proti nedovolenému obchodu a nezákonným finančním tokům měl i nadále být jednou z předních priorit EU i členských států;

8.

vítá skutečnost, že Komise přijala víceletou strategii proti podvodům, která má napomoci odstranit výrazné rozdíly v počtu nesrovnalostí oznamovaných jednotlivými členskými státy;

9.

se znepokojením konstatuje, že objem tradičních vlastních zdrojů zatížených podvody byl v roce 2014 o 191 % vyšší než v roce 2013 a objem tradičních vlastních zdrojů zatížených nepodvodnými nesrovnalostmi byl v roce 2014 ve srovnání s předchozím rokem vyšší o 146 %;

10.

je znepokojen tím, že průměrná míra zpětně získaných tradičních vlastních zdrojů na členský stát jak za podvodné, tak nepodvodné nesrovnalosti činila za rok 2014 24 %, což představuje historické minimum; naléhavě vyzývá členské státy, aby dlužné částky získávaly zpět rychleji, a zejména naléhá na ty členské státy, které musí získat zpět nejvyšší částky, aby své vymáhání zlepšily;

11.

je znepokojen výpadkem příjmů z DPH a odhadovanými ztrátami při výběru DPH, které v roce 2013 činily 168 miliard EUR; zdůrazňuje skutečnost, že ve 13 z 26 členských států, které byly v roce 2014 prověřovány, přesahovala odhadována průměrná ztráta DPH 15,2 %; zdůrazňuje, že Komise nemá přístup k výměně informací mezi členskými státy, k níž dochází za účelem prevence a potírání tzv. „kolotočových“ podvodů; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na práci v rámci platformy Eurofisc ve všech oblastech její činnosti, a usnadnily tak výměnu informací s cílem přispívat k boji proti podvodům; připomíná, že je v pravomoci Komise kontrolovat opatření přijatá členskými státy a dohlížet na ně; vyzývá proto Komisi, aby v plné míře využila svých výkonných pravomocí, které ji umožňují pomáhat členským státům v boji proti podvodům s DPH a vyhýbání se daňové povinnosti a rovněž členské státy kontrolovat; bere na vědomí skutečnost, že Komise od roku 2013 používá mechanismus rychlé reakce, aby se vypořádala s hromadnými a náhlými podvody v oblasti DPH;

12.

vybízí Komisi, aby vytvořila mechanismus, který bude společnosti motivovat k tomu, aby pravidelně platily daně a nevyhýbaly se daňovým povinnostem;

13.

konstatuje, že agentura Eurojust a úřad Europol podporují stále více koordinačních center; vítá výsledky přeshraničních operací Vertigo 2 a 3 a účinnou spolupráci mezi donucovacími a soudními orgány z Německa, Polska, Nizozemska, Spojeného království, Belgie, Španělska, České republiky a Švýcarska směřující ke zneškodnění zločineckých sítí, které jsou odpovědné za podvody v oblasti daňových příjmů, včetně DPH, v hodnotě zhruba 320 milionů EUR;

14.

vyjadřuje znepokojení, pokud jde o celní kontroly a s nimi související výběr cel, která představují jeden z vlastních zdrojů rozpočtu Unie; zdůrazňuje, že kontroly k ověření toho, zda dovozci dodržují právní předpisy o clech a dovozu, provádějí celní orgány členských států, a zdůrazňuje, že podle zjištění Účetního dvora se kvalita těchto kontrol mezi jednotlivými členskými státy liší; vyzývá Komisi, aby aktualizovala Průvodce celním auditem, vydaný v roce 2014, s cílem odstranit nedostatky, na které poukázal Účetní dvůr, např. v otázkách týkajících se zacházení s dovezeným zbožím procleným v jiném členském státě;

15.

se znepokojením konstatuje, že počet nesrovnalostí souvisejících s výdaji, jež byly v roce 2014 oznámeny jako podvodné, se po 76 % nárůstu v roce 2013 snížil pouze o 4 %; naléhavě žádá příslušné orgány, aby přijaly veškerá opatření nutná ke snížení počtu podvodných nesrovnalostí, nikoli však na úkor norem kontroly;

16.

je znepokojen stálým nárůstem počtu oznamovaných nepodvodných nesrovnalostí souvisejících s přímo spravovanými fondy EU, a to jak z hlediska počtu případů, tak finančního objemu; je překvapen tím, že se počet podvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2014 oproti předchozímu roku zčtyřnásobil, a žádá Komisi, aby poskytla podrobná vysvětlení a učinila nezbytné kroky v boji proti tomuto trendu;

17.

je proto znepokojen tím, že v roce 2014 se nejvíce oznámených podvodných nesrovnalostí týkalo odvětví rozvoje venkova, v němž došlo k největšímu nárůstu ve srovnání s rokem 2013; poukazuje na to, že přibližně 71 % celkového počtu podvodných nesrovnalostí oznámených v oblasti přírodních zdrojů (zemědělství, rozvoj venkova a rybolov) pochází z Maďarska, Itálie, Polska, Rumunska;

18.

konstatuje, že míra zpětného získávání prostředků členskými státy pro Evropský zemědělský záruční fond je pod celkovým průměrem a že do konce roku 2014 nebyla zpětně získána ani polovina prostředků souvisejících s nesrovnalostmi zjištěnými v roce 2009; poukazuje na významné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o jejich schopnost zpětně získávat nesprávně vyplacené částky zjištěné v rámci společné zemědělské politiky, a naléhavě žádá Bulharsko, Francii, Řecko a Slovensko, aby výrazně zlepšily své výsledky; uznává, že mechanismus schvalování účetní závěrky (pravidlo „50/50“) představuje pro členské státy silnou motivaci, aby neoprávněně vyplacené částky z Evropského zemědělského fondu získávaly od příjemců zpět co nejrychleji; lituje toho, že rok 2014 byl již třetím rokem po sobě, kdy byl zaznamenán nárůst počtu případů podvodných nesrovnalostí v souvislosti s Evropským zemědělským záručním fondem, a čtvrtým rokem po sobě, ve kterém došlo k nárůstu počtu podvodů oznámených v oblasti rozvoje venkova; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly finanční prostředky rychleji získávány zpět;

19.

bere na vědomí, že nesrovnalosti spojené se společnou rybářskou politikou v roce 2014 se po ročním maximu v roce 2013 opět vrátily na úroveň srovnatelnou s rokem 2012; konstatuje, že v období 2010–2014 byly nejčastěji odhalovány nesrovnalosti z kategorie „Nezpůsobilost opatření/projektu k pomoci“, po níž následovala kategorie „Porušení pravidel zadávání veřejných zakázek“;

20.

konstatuje, že pokud jde o programové období politiky soudržnosti v letech 2007–2013, bylo v roce 2014 oznámeno 306 podvodných nesrovnalostí, což oproti roku 2013 představuje pokles o 5 %; je vážně znepokojen tím, že v roce 2014 došlo v porovnání s rokem 2013 k nárůstu objemu finančních prostředků zatížených podvodnými nesrovnalostmi, a to o více než 115 milionů EUR (76 %), což je zejména důsledek výrazného zvýšení částek (660 %) zahrnutých do Fondu soudržnosti; konstatuje, že ze 74 případů, v nichž byly v rámci politiky soudržnosti zjištěny podvody, jich v období let 2008–2014 61 (82 %) oznámily tři členské státy – Německo (42 případů), Polsko (11 případů) a Slovinsko (8 případů); vyjadřuje znepokojení nad tím, že 14 členských států v tomto období zjistilo 0 % míru podvodů, což může vyvolávat pochybnosti ohledně účinnosti jejich systémů kontroly;

21.

je rovněž znepokojen tím, že se v oblasti soudržnosti zvětšila celková prodleva mezi okamžikem, kdy dojde k nesrovnalosti, jejím odhalením a konečným oznámením Komisi, a to až na 3 roky a 4 měsíce; připomíná, že po odhalení nesrovnalosti následují další postupy (příkazy k vrácení prostředků, vyšetřování úřadu OLAF apod.); naléhavě vyzývá Komisi, aby s členskými státy spolupracovala na zlepšení účinnosti jejich postupů odhalování a oznamování;

22.

vítá všeobecný pokles oznámených nesrovnalostí v rámci předvstupní pomoci; vyjadřuje politování nad rostoucím trendem, pokud jde o nesrovnalosti v souvislosti s nástrojem předvstupní pomoci od roku 2010, a to jak pokud jde o výši částky, tak o počet případů, přičemž hlavním původcem tohoto negativního vývoje je Turecko, a vyzývá Komisi, aby učinila maximum pro zlepšení situace především s ohledem na nadcházející proces posílené spolupráce mezi EU a Tureckem;

23.

se znepokojením konstatuje, že přes četné výzvy Parlamentu, aby byly ve všech členských státech zavedeny jednotné zásady pro oznamování, je situace i nadále velmi neuspokojivá a stále existují podstatné rozdíly v počtu podvodných a nepodvodných nesrovnalostí, které jednotlivé členské státy oznamují; domnívá se, že tento problém vytváří zkreslenou představu o skutečném stavu míry nesrovnalostí a ochrany finančních zájmů EU; naléhavě vybízí Komisi, aby vynaložila značné úsilí o vyřešení problému, který představují odlišné přístupy členských států k odhalování nesrovnalostí a nejednotné výklady při uplatňování právního rámce EU;

24.

vítá závazek Komise dvakrát ročně zveřejňovat zprávu EU o boji proti korupci, a očekává, že příští zpráva bude k dispozici na počátku roku 2016; žádá Komisi, aby do zprávy začlenila kapitolu o výsledcích, kterých dosahují orgány a instituce EU v boji proti korupci, a aby provedla další analýzu na úrovni orgánů a institucí EU ohledně toho, jaké politiky jsou prováděny, s cílem určit vnitřní kritické faktory, zranitelné oblasti a rizikové činitele podporující korupci;

25.

vyzývá Komisi, aby sjednotila rámec pro oznamování podezření na podvod a aby zavedla pravidla pro oznamování všech soudních kroků přijatých v členských státech v souvislosti s případným podvodným využíváním zdrojů EU a požadovala přitom, aby v oznámeních byly výslovně uváděny soudní kroky přijaté na základě soudních doporučení úřadu OLAF;

26.

vyzývá Komisi, aby na základě požadavků stanovených ve Stockholmském programu rozvinula systém důsledných ukazatelů a snadno použitelných, jednotných kritérií k měření úrovně korupce v členských státech a aby vyhodnotila protikorupční politiky členských států; je znepokojen, pokud jde o spolehlivost a kvalitu údajů pocházejících z členských států; vyzývá proto Komisi, aby úzce spolupracovala s členskými státy s cílem zajistit poskytování komplexních, přesných a spolehlivých údajů a měla při tom na paměti cíl spočívající v úplném provádění systému jednotného auditu; vyzývá Komisi, aby vytvořila index korupce s cílem rozčlenit členské státy do kategorií;

27.

vyzývá Komisi, aby členským státům při každoročním vyhodnocování jejich výsledků v boji proti korupci poskytovala přesná doporučení v zájmu usnadnění postupného a kontinuálního plnění povinností, které na sebe každý členský stát v oblasti boje proti korupci vzal;

28.

opětovně vyzývá Komisi, aby urychleně prosadila právní předpisy o minimální úrovni ochrany oznamovatelů v EU; vyzývá evropské orgány, aby pozměnily služební řád tak, aby úředníky nejenom formálně zavazoval k oznamování nesrovnalostí, ale také aby stanovil přiměřenou ochranu pro oznamovatele; vyzývá evropské orgány, které tak dosud neučinily, i ostatní subjekty, aby bezodkladně prováděly čl. 22 písm. c) služebního řádu; naléhavě žádá všechny orgány a instituce EU, aby přijaly interní předpisy týkající se whistleblowingu ze strany zaměstnanců a jejich povinností, jež by byly zaměřeny na ochranu oznamovatelů; domnívá se, že tyto předpisy by měly být výslovně rozšířeny na oznamovatele odhalující podvody v souvislosti s mezinárodními dohodami, včetně obchodních dohod;

29.

zdůrazňuje význam přístupu k informacím a transparentnosti lobbingu i využívání finančních prostředků EU na podporu činnosti nezávislých organizací v této oblasti;

30.

je přesvědčen, že míru transparentnosti by bylo možno zvýšit vytvořením „legislativní stopy“ lobbistů v EU, s cílem přejít od dobrovolného k povinnému rejstříku EU pro všechny lobbistické činnosti zaměřené na veškeré orgány a instituce EU;

31.

naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala ve striktní politice přerušování a pozastavování plateb v souladu s příslušným právním základem; vítá skutečnost, že Komise přijala nové rozhodnutí o mechanismu včasného varování; očekává vytvoření komplexního systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů, který má Komise navrhnout; vyzývá Komisi, aby členské státy a místní orgány lépe informovala o provádění své politiky s ohledem na to, že by tento proces neměl být oslabován politickými úvahami;

32.

požaduje proto, aby byl článek 325 SFEU uplatňován horizontálně ve všech politikách EU a aby se opatření neomezovala pouze na reakci na podvody, ale rovněž na jejich prevenci; vyzývá k dodržování článku 325 SFEU a zejména jeho odstavce 5 o výročních zprávách, které jsou v současné době předkládány s ročním zpožděním; požaduje zejména zjednodušení způsobu, kterým jsou dotace EU využívány v rámci politiky soudržnosti; požaduje, aby se dodržovaly dohodnuté postupy a aby došlo k ratifikaci dohod o boji proti podvodům na regionální a mezinárodní úrovni, jež byly uzavřeny mezi Unií a třetími zeměmi nebo organizacemi třetích stran; požaduje, aby byla přijata opatření v návaznosti na doporučení pro akční plán obsažená v usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (7), zejména pokud jde o doporučení 130 týkající se viditelnosti opatření přijatých členskými státy v rámci boje proti podvodům a organizované trestné činnosti a bod 131 týkající se všeobecného akčního plánu boje proti organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz na období 2014–2019 (body i až xxi); požaduje, aby byly zveřejněny první výsledky uplatňování směrnice proti padělání peněz; požaduje dále, aby bylo poskytnuto více informací o nástrojích úřadu OLAF v oblasti boje proti korupci a o koordinaci postupů členských států při zpětném získávání částek vyplacených v důsledku podvodu;

33.

žádá, aby EU podala přihlášku ke členství ve Skupině států proti korupci (GRECO), která vznikla v rámci Rady Evropy;

34.

vítá skutečnost, že v roce 2014 bylo uplatňováno 48 dohod zahrnujících vzájemnou administrativní pomoc celkem v 71 zemích, přičemž s dalšími 49 zeměmi včetně významných obchodních partnerů jako USA nebo Japonsko probíhají jednání, a žádá, aby byl Evropský parlament o vývoji těchto jednání neustále informován; zdůrazňuje, že pro ochranu zájmů EU v zájmu účinného boje s podvody je nutné dohlížet na to, aby stávající právní předpisy byly účinně uplatňovány a aby mezinárodní závazky byly dodržovány všemi stranami, včetně příslušných ustanovení o sankcích namířených proti podvodům a korupci; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci s dalšími zeměmi v oblasti opatření proti podvodům a zavedla nová opatření pro administrativní spolupráci; vyzývá Komisi, aby nadále do všech mezinárodních dohod EU zahrnovala ustanovení zaměřená proti podvodům a korupci, tak, aby připravila půdu pro posílenou spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu, pašování a dalším formám nezákonného nebo nedovoleného obchodu;

35.

vítá klíčovou úlohu, již hraje program makrofinanční pomoci EU (MFA) v podpoře reforem u nejbližších obchodních partnerů EU; žádá, aby Komise nadále podávala zprávy Parlamentu a členským státům s cílem zajistit, že všechny finanční prostředky budou využívány v plném souladu se základním nařízením, jakož i s regionální soudržností a prosazováním regionální stability, čímž se omezí riziko zneužívání vratných úvěrů; požaduje dlouhodobé posouzení toho, jaký vliv mají programy makrofinanční pomoci na boj proti korupci a podvodům v přijímajících zemích.

36.

opakuje svou výzvu, aby účetní dvory jednotlivých členských států zveřejnily vnitrostátní prohlášení, která by objasnila nakládání s finančními prostředky EU;

37.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na svých příslušných úrovních vytvořily propojené databáze nesrovnalostí v oblasti politiky soudržnosti, včetně nesrovnalostí, ke kterým dochází v oblasti veřejných zakázek, neboť takové databáze jsou schopny poskytnout podklady pro smysluplné a srozumitelné analýzy četnosti výskytu, závažnosti a příčin těchto nesrovnalostí a pro zjištění finančního objemu podvodných nesrovnalostí; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zajistily, že budou Komisi včas a vhodným způsobem předkládány přesné a srovnatelné údaje, aniž by docházelo k nepřiměřenému zatížení v administrativě;

38.

zdůrazňuje komplexní povahu nesrovnalostí; domnívá se, že Komise i členské státy musí přijímat proti podvodným nesrovnalostem důsledná opatření; domnívá se, že nepodvodné nesrovnalosti by se měly řešit prostřednictvím administrativních opatření, a zejména transparentnějších a jednodušších požadavků, poskytováním větší technické pomoci členským státům ze strany Komise a posílenou výměnou osvědčených postupů a získaných zkušeností; je přesvědčen metodika pro výpočet míry chyb musí být harmonizována na úrovni EU a členských států;

39.

vítá skutečnost, že předběžné a následné „kontroly Společenství“ odhalují stále více případů nesrovnalostí, a proto by tyto kontroly měly být dále podporovány;

40.

vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby prováděly důkladnější kontroly a využívaly všech dostupných informací, aby se tak vyvarovaly chyb a neoprávněných plateb, které se týkají fondů EU;

41.

vyzývá Komisi, aby dále posílila svou úlohu dohledu prostřednictvím auditů, kontrolní a inspekční činnosti, akčních plánů nápravy a dopisů včasného varování; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí a využily svůj potenciál k odhalování a nápravě chyb předtím, než požádají Komisi o proplacení finančních prostředků; zdůrazňuje v této souvislosti zvláštní význam preventivních opatření při zastavení plateb, čímž zaniká potřeba následných opatření za účelem zpětného získání zpronevěřených prostředků;

42.

opětovně vyzývá Komisi, aby vypracovala systém výměny informací mezi odpovědnými orgány, který by umožnil křížovou kontrolu účetních záznamů týkajících se transakcí mezi dvěma či více členskými státy, s cílem zamezit mezinárodním podvodům v oblasti strukturálních a investičních fondů, a tím zajistit horizontální přístup k ochraně finančních zájmů Evropské unie;

43.

vítá skutečnost, že všechny útvary Komise v roce 2014 vytvořily a prováděly své strategie proti podvodům; vyzývá agentury EU, výkonné agentury a společné podniky, aby tak také učinily; zdůrazňuje úlohu koordinačních služeb boje proti podvodům (služby AFCOS) v boji proti podvodům; vítá přijetí vnitrostátních strategií proti podvodům v Bulharsku, Řecku, Chorvatsku, na Maltě a na Slovensku a vyzývá příslušné členské státy, aby co nejdříve předložily své vnitrostátní strategie boje proti podvodům (NAFS); žádá Komisi, aby provádění těchto strategií důkladně monitorovala;

44.

rovněž netrpělivě očekává posílení spolupráce mezi členskými státy a Komisí, pokud jde o způsob, jak mají být finanční prostředky spravovány; požaduje, aby bylo zaměstnancům orgánů podílejících se na správě finančních prostředků, zejména zaměstnancům v koordinačních službách pro boj proti podvodům (AFCOS), poskytováno komplexní vzdělávání, aby mohli vypracovat vlastní vnitrostátní strategie boje proti podvodům;

45.

vítá pozitivní výsledky prvního ročního přezkumu programu Hercule III; vyjadřuje znepokojení nad tím, že vyhrazený rozpočet může být nedostatečný; požaduje další informace na základě výkonnosti, zejména o přínosu 55 konferencí a školení pro účinnost opaření členských států proti podvodům, korupci a všem dalším nezákonným činnostem, které se dotýkají finančních zájmů Evropské unie;

46.

opět opakuje, že vzhledem k tomu, že čl. 325 odst. 2 SFEU stanoví, že „členské státy přijmou k zamezení podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy“; domnívá se, že toto ustanovení není v EU plněno; domnívá se, že by Komise měla rozvinout horizontální politiku v oblasti boje proti podvodům a korupci; zdůrazňuje, že Komise je také odpovědná za účinné vynakládání finančních prostředků, a proto Komisi vyzývá, aby vydala požadavky týkající se interní výkonnosti;

47.

považuje za nezbytné větší zapojení evropského obyvatelstva do fáze programování a kontroly, a to prostřednictvím snadno přístupných informačních nástrojů, zejména v případě financování velkých infrastrukturních projektů; vyzývá Komisi, aby zvážila myšlenku participativního rozpočtu s cílem zapojit občany do monitorování vynakládání evropských finančních prostředků a aby vytvořila snadno přístupnou elektronickou přepážku pro upozorňování na podvody;

48.

poukazuje na to, že definice, klasifikace a způsob zjišťování a hlášení nesrovnalostí se v rámci členských států i mezi členskými státy nadále liší, převážně v důsledku rozcházejících se definicí nesrovnalostí; zastává názor, že je nutná další harmonizace a vítá v této souvislosti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 8. července 2015 o podávání zpráv o nesrovnalostech pro doplnění nařízení o společných ustanoveních; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci politiky soudržnosti zavedly soudržné strategie přístupu k nesrovnalostem a boje proti podvodům; vítá preventivní a nápravná opatření, která Komise přijala s cílem zamezit podvodným nesrovnalostem, včetně přerušení 193 plateb v rámci politiky soudržnosti;

49.

připomíná, že nařízení o společných ustanoveních ukládá řídícím orgánům povinnost zavést účinná a přiměřená opatření proti podvodům, jež by měla být vymezena ve vnitrostátních strategiích pro boj proti podvodům; vyzývá Komisi, aby posílila preventivní opatření; v této souvislosti vítá zavedení systému pro včasné odhalení rizik, a žádá, aby byla zvýšena technická a administrativní kapacita řídících orgánů za účelem zajištění spolehlivějšího kontrolního systému, který by byl schopen snížit riziko podvodů a zvýšit schopnost tyto podvody a nesrovnalosti odhalovat, a to i v méně rozvinutých regionech, aniž by vznikla nepřiměřená finanční a administrativní zátěž; zdůrazňuje, že prevence by měla zahrnovat soustavné vzdělávání a podporu pracovníků odpovědných za správu a kontrolu finančních prostředků v rámci příslušných orgánů, stejně jako i výměnu informací a osvědčených postupů; poukazuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů a partnerů v boji proti podvodům, zajištění transparentnosti a předcházení střetům zájmů;

50.

oceňuje rozhodnutí Komise provést v roce 2018 hodnocení v polovině období s cílem zjistit, zda nový předpisový rámec politiky soudržnosti nadále zabraňuje nesrovnalostem včetně podvodů a snižuje riziko jejich výskytu, a očekává, že obdrží podrobné informace o dopadu nových pravidel na systémy kontroly a správy z hlediska rizika výskytu nesrovnalostí a podvodů a z hlediska obecného provádění této politiky;

51.

vyzývá Komisi a Účetní dvůr, aby usnadňovaly transparentní přístup k auditním údajům tím, že budou zveřejňovat podrobnější informace o tom, které členské státy mají v jednotlivých politických oblastech a odvětvích nejlepší a nejhorší výsledky, což aktérům umožní určit oblasti, v nichž je nejvíce zapotřebí pomoci, a navrhnout na základě toho opatření;

52.

vítá prohlášení Komise obsažené v její výroční zprávě o ochraně finančních zájmů EU, v němž se připomíná, že jak směrnice o ochraně finančních zájmů, tak nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce „by měly doplňovat a upevňovat právní rámec a měly by podstatně posílit boj proti podvodům“; opakuje svůj postoj, že je naléhavě třeba co nejdříve přijmout směrnici o ochraně finančních zájmů, do jejíž působnosti bude spadat DPH a jež bude obsahovat jasnou definici trestných činů v oblasti ochrany finančních zájmů, minimální pravidla pro maximální sazby odnětí svobody a minimální pravidla pro promlčecí lhůty; připomíná věc Taricco, v níž Soudní dvůr upozorňuje na skutečnost, že podvod v oblasti DPH je zahrnut v definici podvodu v oblasti ochrany finančních zájmů podle Úmluvy o ochraně finančních zájmů z roku 1995;

53.

zdůrazňuje, že také nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce by mělo být přijato co nejdříve, a žádá, aby Rada vysvětlila své důvody pro zpožďování jednání;

54.

konstatuje, že výskyt nesrovnalostí z důvodu nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek je i nadále vysoký; vyzývá členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech urychleně provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek (8), jež činí používání elektronického zadávání veřejných zakázek povinným a zavádí povinnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv, aby se omezily podvody a další závažné nesrovnalosti v souvislosti s veřejnými zakázkami; vyzývá Komisi, aby zavedla povinnost zveřejňovat veškerou dokumentaci týkající se příjemců, zejména pak subdodavatelů;

55.

žádá Komisi, aby důsledně uplatňovala opatření týkající se diskrétnosti a vyloučení u zadávání veřejných zakázek, přičemž musí být v každém z takových případů prováděny náležité kontroly správnosti daného rozhodnutí, a aby uplatňovala kritéria vyloučení s cílem vyřadit společnosti, u nichž nastává jakýkoli střet zájmů, což je zásadní v zájmu zachování důvěryhodnosti institucí;

56.

zdůrazňuje, že v programovém období 2007–2013 představovalo nedodržování předpisů pro veřejné zakázky závažný zdroj chyb, přičemž se mimo jiné jednalo o vyhýbání se zadávání veřejných zakázek rozdělováním smluv do více menších nabídek, aby se zabránilo překračování limitů, a používání nevhodného postupu; zdůrazňuje, že nové směrnice v oblasti zadávání veřejných zakázek musí být provedeny do dubna 2016; zdůrazňuje, že k tomu, aby se omezil výskyt nesrovnalostí, je třeba, aby členské státy tyto směrnice správně prováděly; žádá proto Komisi, aby vypracovala pokyny pro řádné provádění těchto směrnic; žádá Komisi, aby provádění těchto směrnic důkladně monitorovala; domnívá se, že předběžné podmínky mají potenciál zadávání veřejných zakázek zlepšit; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí transparentní a dostupná pravidla;

57.

je znepokojen nedostatečnou transparentností financování velkých projektů infrastruktury; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení návrhu, který stanoví povinné zveřejňování všech finančních zpráv a projektů, které se vztahují k velkým veřejným zakázkám, včetně dokumentace týkající se subdodavatelů;

58.

vyzývá Komisi, aby zveřejnila veškerou dokumentaci, která se týká projektu vysokorychlostní železnice mezi Lyonem a Turínem, a informace o jeho financování;

59.

vyzývá Komisi, aby vytvořila databázi nesrovnalostí, jež by mohla poskytnout základ pro smysluplnou a komplexní analýzu četnosti, závažnosti a příčin chyb při zadávání veřejných zakázek; vyzývá příslušné orgány členských států, aby vytvořily a analyzovaly své vlastní databáze nesrovnalostí, včetně těch, k nimž dochází při zadávání veřejných zakázek, a aby spolupracovaly s Komisí a poskytovaly jí tyto údaje v takové podobě a čase, jež Komisi usnadní její činnost;

60.

zpochybňuje nepodvodný charakter stále většího počtu vážných chyb, ke kterým dochází v souvislosti s postupy zadávání veřejných zakázek, a žádá Komisi, aby byla v tomto ohledu obzvláště obezřetná a aby se zapojovala do dialogu s členskými státy, jehož cílem je lepší uplatňování stávajících a nových směrnic o zadávání veřejných zakázek, a rovněž aby významné případy předkládala k dalšímu zvážení úřadu OLAF;

61.

připomíná, že v naléhavých situacích, jako je využití finančních prostředků pro potřeby uprchlíků, často dochází k odchylkám od běžných postupů při zadávání veřejných zakázek a přístup k finančním prostředkům je umožňován přímo; lituje, že v těchto situacích často dochází k pochybením; vyzývá Komisi, aby účinněji dohlížela na používání takovýchto výjimek a na rozšířenou praxi dělení veřejných zakázek, které je motivováno snahou nepřekročit prahovou hodnotu vyžadující dodržení řádných postupů při zadávání veřejných zakázek;

62.

poukazuje na to, že ve zvláštní zprávě č. 10/2015 nazvané „Snaha o řešení problémů v oblasti zadávání veřejných zakázek v rámci výdajů EU na politiku soudržnosti by měla zesílit“ Účetní dvůr analyzuje postupy spojené s veřejnými zakázkami; poukazuje na to, že nedodržení pravidel zadávání veřejných zakázek vede k chybám, které mohou mít za následek zpoždění v provádění a finanční opravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důsledné uplatňování ex-ante podmíněnosti pokud jde o účinné uplatňování právních předpisů pro zadávání veřejných zakázek do konce roku 2016; vyzývá členské státy, aby zajistily rychlé a řádné provedení směrnic týkajících se zadávání veřejných zakázek z roku 2014;

63.

naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby plně využily příležitostí, jež v oblasti zadávání veřejných zakázek skýtají informační technologie (IT), včetně elektronického zadávání zakázek, výměny osvědčených postupů a nástrojů pro preventivní hodnocení rizik; oceňuje internetový nástroj varování před podvody Arachne vyvinutý Komisí, jenž má na základě souboru ukazatelů rizik určit nejrizikovější projekty, a vyzývá členské státy, aby jej využívaly;

64.

zdůrazňuje, že je důležité jít příkladem, a upřímně vítá interinstitucionální přístup k sestavování rozpočtu podle výkonnosti; vyzývá Komisi, aby přijímala plánovací, prováděcí a kontrolní fázi víceletého finančního rámce v souladu se zásadou sestavování rozpočtu podle výsledků;

65.

připomíná význam dalších a průběžných opatření, jež by zamezila podvodným nesrovnalostem, a také opakuje svou výzvu, aby byla přijata nová metodika zaměřená na výkonnost, a nikoli na formální hodnocení programů, což je v souladu se zásadou rozpočtu EU zaměřeného na výsledky; vyzývá Komisi, aby posílila své činnosti v souvislosti s uplatňováním ukazatelů účinnosti a účelnosti u všech svých programů a aby se nesoustředila pouze na míru chyb; dále Komisi vyzývá, aby se nepohybovala pouze v oblasti tří hlavních kategorií – tj. hospodárnosti, účinnosti a účelnosti –, ale aby se začala zaměřovat také na novou trojici (ekologie, rovnost a etika);

66.

žádá, aby postup výběru projektů pro financování jak v Unii, tak i mimo území Unie povinně zahrnoval předběžné hodnocení environmentální, hospodářské a sociální přidané hodnoty a aby výsledky těchto hodnocení a použitá kritéria byla zveřejňována a plně přístupná;

67.

konstatuje, že podávání zpráv o výkonnosti je stále nedostatečné a že je třeba pravidelně hodnotit parametry vstupů (finanční, lidské, materiální, organizační nebo regulační prostředky potřebné k provedení programu), výstupů (dosažené výsledky programu), výsledků (bezprostřední účinky programu) a dopadů (dlouhodobé změny ve společnosti);

68.

vítá vytvoření sítě národních kontaktních míst v členských státech a začlenění cílů týkajících se boje proti korupci do procesu správy ekonomických záležitostí zvaného evropský semestr;

69.

naléhavě Komisi vyzývá, aby okamžitě zveřejnila hodnocení všech dohod s tabákovými společnostmi s cílem stanovit účinnost jejich boje proti podvodům a padělání, které se týkají finančních zájmů EU, a aby posoudila, zda je vhodné podobné dohody prodloužit.

70.

zdůrazňuje úlohu Účetního dvora, nejvyšších kontrolních institucí, Komise a řídících orgánů při kontrole správnosti a optimálního využívání veřejných prostředků; vyzývá Účetní dvůr a Komisi, aby dále zlepšovaly svou spolupráci s nejvyššími kontrolními institucemi v členských státech s cílem rozšířit zaměření a podíl auditovaných fondů a projektů;

71.

je znepokojen zjištěním evropského veřejného ochránce práv (9), že s výjimkou GŘ pro zdraví Komise plně neprovádí předpisy a pokyny Světové zdravotnické organizace OSN v oblasti transparentnosti a lobbování v souvislosti s tabákem; domnívá se tedy, že důvěryhodnost a vážnost Komise jsou ohroženy;

72.

naléhá na všechny příslušné instituce EU, aby uplatňovaly článek 5 odst. 3 Úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku v souladu s doporučeními uvedenými v pokynech k úmluvě; naléhavě žádá Komisi, aby okamžitě zveřejnila posouzení dohod s tabákovými společnostmi a posouzení dopadu na provádění Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku; vyzývá Komisi, aby zajistila plnou transparentnost dohod s tabákovými společnostmi a případně jejich transparentní obnovování, a naléhá na členské státy, aby pravidelně podávaly zprávy o výdajích vzniklých v souvislosti s prostředky, které obdržely uzavřením těchto dohod;

73.

vítá úspěšné výsledky řady společných celních operací, které proběhly na základě spolupráce úřadu OLAF a členských států s různými útvary třetích zemí a vedly k zabavení mj. 1,2 milionu pašovaných výrobků, včetně parfémů, náhradních dílů na automobily, elektronických přístrojů a 130 milionů cigaret; zdůrazňuje, že v důsledku pašování vysoce zdaněného zboží přichází rozpočet EU a členských států o značné příjmy a že přímé ztráty příjmů z cel, k nimž v EU dochází v souvislosti s pašováním cigaret, se odhadují na více než 10 miliard EUR ročně; připomíná, že obchodování s padělanými značkami zboží poškozuje příjmy EU a jejích členských států i evropských podniků;

74.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucím problémem pašeráctví, nelegálního obchodu a dalších nezákonných a nedovolených aktivit, které nejen že mají dopad na výběr cel v členských státech a následně na rozpočet EU, ale zároveň jsou úzce spojeny s mezinárodní organizovanou trestnou činností, ohrožují spotřebitele, mají nepříznivý dopad na fungování jednotného trhu a narušují rovné podmínky pro všechny konkurenční společnosti, obzvláště malé a střední podniky; žádá proto lepší koordinaci mezi úřadem OLAF, celními úřady a orgány dozoru nad trhem nejen za účelem boje s těmito problémy, ale také s cílem zamezit obchodu s produkty, které porušují práva duševního vlastnictví v EU;

75.

zdůrazňuje, že aby nebyla přerušena zákonná výroba a obchod s léčivými přípravky, je důležité rozlišovat mezi zákonnými generickými léčivými přípravky a podvodnými padělanými léčivy, a znovu vyzývá všechny členské státy, jež podepsaly, ale ještě neratifikovaly Protokol OSN o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, aby co nejdříve dokončily proces jeho ratifikace;

76.

konstatuje, že úřad OLAF hraje roli při předcházení ztrátám v rozpočtu EU v rámci různých společných celních operací, a žádá jej, aby do svých budoucích výročních zpráv zařadil více informací a konkrétní číselné údaje o svém příspěvku k ochraně příjmové strany rozpočtu EU;

77.

vítá každoroční interinstitucionální schůze Rady, Komise, Parlamentu, úřadu OLAF a jeho dozorčího výboru; důrazně žádá, aby se předsednictví střídalo mezi třemi evropskými orgány; vyzývá Komisi, aby podpořila iniciativu Parlamentu, a naléhavě žádá Radu, aby znovu zvážila svůj negativní postoj v této věci;

78.

opakuje svou výzvu týkající se výroční zprávy z roku 2013 o ochraně finančních zájmů Evropské unie (10) k rychlému vyřešení zbývajících otázek mezi úřadem OLAF a jeho dozorčím výborem; znovu opakuje, že ani úřad OLAF ani jeho dozorčí výbor nemohou za stávajících podmínek omezené spolupráce účinně plnit své právní povinnosti; se znepokojením bere na vědomí nedostatečný pokrok, a považuje tudíž stávající situaci za nepřijatelnou; vyzývá Komisi, aby plně hrála svou úlohu a aktivně pracovala na dlouhodobém řešení, jež by mohlo být bezodkladně uvedeno do praxe;

79.

domnívá se, že kvůli souladu se svým mandátem by měl dozorčí výbor mít samostatné zaměstnance nezávislé na správních útvarech úřadu OLAF a finanční autonomii; vyzývá úřad OLAF, aby dozorčímu výboru umožnil přístup k dokumentům, v jejichž případě to považuje výbor za nezbytné, má-li plnit své úkoly v souladu se svými pravomocemi; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh na příslušnou změnu nařízení OLAF;

80.

podotýká, že existuje rozpor mezi informacemi o podvodech shromažďovanými úřadem OLAF z veřejných a soukromých zdrojů v členských státech (zpráva úřadu OLAF za rok 2014) a velmi nerovnoměrným zpětným vymáháním částek, které bylo členským státům doporučeno úřadem OLAF; vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy zaměřené na zvýšení míry zpětně získaných částek v případě podvodů.

81.

naléhavě vyzývá Komisi, aby byla zcela transparentní, pokud jde o veškeré žádosti státních zástupců o zbavení imunity zaměstnance úřadu OLAF, včetně jeho generálního ředitele;

82.

vítá ověřenou účinnost vyšetřování vedených úřadem OLAF týkajících se způsobilosti pro preferenční celní opatření a vyzývá členské státy, aby vzaly tato zjištění v potaz a učinily veškerá nutná a vhodná opatření v souladu s ustanoveními právních předpisů EU v oblasti cel; vyzývá Komisi, aby se s cílem předejít ztrátám pro rozpočet EU v důsledku dovozu zboží, v jehož případě neexistuje oprávnění požívat preferenčního sazebního zacházení podle preferenčních obchodních dohod, pokračovala v ověřování, zda členské státy zvyšují účinnost svých systémů řízení rizik a strategií kontroly na základě sdělení v rámci vzájemné pomoci; dále vyzývá Komisi, aby pokračovala v svém úsilí o provádění hodnocení ex-post u preferenčních obchodních dohod, které mají závažné hospodářské, sociální a environmentální dopady, včetně pravidelného systému podávání zpráv ze strany přijímající států týkajících se řízení a kontroly preferenčního původu zboží;

83.

konstatuje, že komplexní stíhání trestných činů, včetně podvodů, korupce, praní peněz, souvisejícího organizovaného zločinu a dalších nelegálních činnosti, jež mají dopad na finanční zájmy EU, je nezbytným předpokladem pro účinné fungování EU; zdůrazňuje, že je třeba systematicky přijímat opatření navazující na doporučení úřadu OLAF; domnívá se, že aby bylo možné přijímat opatření v návaznosti na tato doporučení, je třeba, aby měl úřad OLAF ve vnitrostátních právních předpisech procesní práva, jež zajistí, že vnitrostátní orgány budou jeho doporučení respektovat a brát v potaz;

84.

vyzývá Komisi, aby objasnila hlavní důvody, proč členské státy neprovádějí navazující opatření v případech údajných podvodů dotýkajících se finančních zájmů Evropské unie, které jim předložil úřad OLAF;

85.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a dozorčímu výboru úřadu OLAF.