EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 29.6.2016

COM(2016) 430 final

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o vhodnosti ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/47/ES
o dohodách o finančním zajištění

1.Úvod

Zajištění poskytuje dlužník věřiteli za tím účelem, aby minimalizoval riziko finanční ztráty, kterou by věřitel utrpěl v případě, že by dlužník nesplnil své závazky. Od propuknutí finanční krize nabylo zajištění na významu v důsledku potřeby trhu po více zajištěném financování a regulatorních požadavků.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění ve znění směrnice 2009/44/ES („směrnice o finančním zajištění“) zavádí harmonizovaný právní rámec EU, jímž se řídí sjednávání a vymáhání zajištění. Zajištěním se přitom rozumí „dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva“ (kdy je na příjemce zajištění převáděno v plném rozsahu vlastnické právo k zajištění) a „dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty“ (kdy příjemci zajištění vzniká právo k jistotě, tj. zástavní právo nebo zajišťovací převod vlastnického práva).

Směrnice o finančním zajištění se původně týkala pouze hotovosti a finančních nástrojů používaných jako zajištění. Zrušila formální požadavky, jež členské státy kladly na dohody o finančním zajištění a poskytování zajištění, tedy požadavky na formu relevantní smluvní dokumentace, registraci a další formy oznámení. Jelikož důsledkem nedodržení těchto požadavků byla nezřídka neplatnost či nevymahatelnost zajištění vůči třetím osobám, vedlo odstranění těchto překážek k tomu, že se pohyb hotovosti a finančních nástrojů v EU zjednodušil. V roce 2009 byla v rámci novely směrnice o finančním zajištění zavedena další forma zajištění v podobě „pohledávek z úvěru“ (dále též „úvěrové pohledávky“).

„Pohledávka z úvěru“ je ve směrnici o finančním zajištění definována jako peněžitá pohledávka vyplývající z dohody, podle níž úvěrová instituce poskytuje prostředky ve formě úvěru nebo půjčky. Způsob, jakým dochází k využití úvěrové pohledávky jakožto zajištění, je zachycen na obrázku 1. Jedná se o případ, kdy poskytovatel zajištění (B) převádí svou úvěrovou pohledávku za dlužníkem (A) na příjemce zajištění (C). Složitější scénáře se zapojením třetí osoby (D) vznikají v případech, kdy je tatáž pohledávka z úvěru využita vícekrát (např. kdy C převádí pohledávku na další osobu) anebo kdy insolvenční správce zpochybňuje platnost převodu pohledávky z majetku B.

Obrázek 1:    Právní vztahy při využívání úvěrových pohledávek jakožto zajištění

Novela směrnice o finančním zajištění z roku 2009 1 brání členským státům požadovat, aby sjednání či platnost dohod o finančním zajištění pohledávkami z úvěru závisely na vykonání formálního aktu, např. na registraci či vyrozumění dlužníka. Smyslem je, aby dohoda o finančním zajištění formou úvěrové pohledávky (vztah č. 2 na obrázku 1) nebyla zneplatněna proto, že nebyla zaregistrována u orgánu veřejné moci nebo že o ní dlužník nebyl vyrozuměn. Členské státy však mají možnost 2 pro případ použití úvěrových pohledávek coby zajištění požadovat, aby formální akty, např. registrace či oznámení, byly vykonány za účelem účinnosti, pořadí, vymahatelnosti nebo důkazní přípustnosti tohoto zajištění vůči dlužníkovi (vztah č. 3 na obrázku 1) nebo třetím osobám (vztah č. 4 na obrázku 1).

V rámci novely z roku 2009 byla Komise požádána, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila zprávu o tom, je-li uvedená možnost členských států stále vhodná 3 . Tato zpráva hodnotí způsob, jakým byla úprava v čl. 3 odst. 1 směrnice o finančním zajištění provedena, hodnotí dosažené výsledky a posuzuje, jsou-li ve směrnici zapotřebí změny.

2.Cíle a metodika

Zpráva se zaměřuje na provádění čl. 3 odst. 1 novelizované směrnice o finančním zajištění. Zjišťuje, zda směrnice funguje účelně a efektivně, pokud jde o formální úkony požadované k poskytnutí zajištění formou úvěrových pohledávek.

Při přípravě této zprávy zaslala Komise členským státům, Evropské centrální bance (ECB) a státům Evropského hospodářského prostoru (EHP) na téma provádění čl. 3 odst. 1 směrnice o zajištění dotazník. Odpovědělo na něj 25 členských států 4 a především z těchto odpovědí toto hodnocení vychází. Dále byly zohledněny odpovědi došlé při veřejné konzultaci o vytváření unie kapitálových trhů 5 .

Některé obecné informace o právních řádech členských států byly převzaty z externí studie, jež byla pro Evropskou komisi vypracována na téma účinnosti postupování pohledávek za třetími osobami a přednosti postoupené pohledávky před právem jiné osoby 6 .

3.Provádění a výsledky

3.1.Hospodářský význam pohledávek z úvěru

Obrázek 2 zachycuje nárůst ve využívání úvěrových pohledávek v úvěrových operacích Eurosystému. V roce 2004 na ně připadala 4 % celkového zajištění a do konce roku 2015 tento podíl vzrostl na 21 %. Nejvýraznější byl tento nárůst v letech 2006 a 2007, což lze přičíst rozhodnutí Eurosystému zařadit počínaje 1. lednem 2007 úvěrové pohledávky na seznam druhů zajištění akceptovaných v úvěrových operacích v kategorii neobchodovatelných aktiv 7 . Vznikly tak jednotné podmínky, včetně kritérií určujících, zda jsou úvěrové pohledávky jako zajištění pro tyto operace způsobilé 8 . Odpovědi od členských států eurozóny potvrzují, že jsou úvěrové pohledávky coby zajištění široce akceptovány jejich centrálními bankami 9 nebo za tímto účelem běžně používány 10 .

Obrázek 2: Data ECB o pohledávkách z úvěru v úvěrových operacích Eurosystému

Zdroj:  https://www.ecb.europa.eu/paym/coll/charts/html/index.en.html

Poznámka: Jako údaje o pohledávkách z úvěru za období 2004–2011 jsou použita agregovaná data o „neobchodovatelných aktivech“ (před rokem 2012 nebyly pohledávky z úvěru evidovány samostatně; podle těchto údajů spadá většina aktiv do kategorie neobchodovatelných aktiv, u zbytku se jedná o termínované vklady a složení hotovosti).

Mimo eurozónu je situace odlišná a údajů k ní není mnoho. Akceptace zajištění úvěrovými pohledávkami je zde podle všeho nízká. Česká republika a Litva potvrdily, že na jejich trzích jsou tyto pohledávky jako zajištění používány. Bulharsko a Maďarsko uvedly, že tyto pohledávky nejsou používány všeobecně. Pouze Dánsko uvedlo, že jeho centrální banka pohledávky z úvěru jako zajištění akceptuje. Z dalších zpráv vyplývá, že je akceptuje rovněž Bank of England, ovšem s omezením 11 .

Tržní podmínky a regulatorní změny v globálním měřítku znamenají, že úvěrové instituce čelí mnoha požadavkům na zajištění 12 . V EU se tradičně využívá financování bankovními domy 13 . Z dat z konce roku 2013 vyplývá, že nefinanční korporace při plnění svých potřeb financování využívají bankovních úvěrů ze zhruba 15 % (ve srovnání s 10 % v USA 14 ). Úvěrové instituce v EU tedy vykazují pohledávky z úvěrů, jež by mohly být ve vhodných případech použity jako zajištění. Podle odhadů dosahují úvěrové pohledávky v eurozóně téměř 4,4 bilionu EUR, tj. jedné třetiny z celkové hodnoty způsobilých obchodovatelných aktiv v Eurosystému 15 .

Ozřejmuje se tím význam směrnice o finančním zajištění při posilování právní jistoty v nezbytných a vhodných případech, kdy mají být pohledávky z úvěru použity jako zajištění.

3.2.Provádění směrnice 2009/44/ES

Dne 6. května 2009 byla přijata směrnice 2009/44/ES, jíž byla novelizována směrnice o finančním zajištění. Většina členských států ji provedla v roce 2011 a všechny ji pak do právního řádu převzaly do roku 2012. Směrnice o finančním zajištění je i předmětem Dohody o EHP 16 s Lichtenštejnskem, Norskem a Islandem, které ji všechny provádějí.

3.2.1.Provádění možnosti stanovené v čl. 3 odst. 1

S cílem snížit administrativní zátěž a zvýšit efektivitu trhu ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice o finančním zajištění brání členským státům v tom, aby pro dohody o zajištění stanovily „formální požadavky“ 17 a aby poskytnutí zajištění podmiňovaly vykonáním „formálního aktu“. Tyto pojmy sice nejsou definovány, avšak body odůvodnění uvádějí příklady 18 . Ustanovení čl. 1 odst. 5 objasňuje, že zařazení na seznam pohledávek předložený příjemci zajištění by mělo být pokládáno za doložení poskytnutí zajištění, a nikoli za formální akt.

Odpovědi členských států na dotazník odhalují čtyři problémy.

Za prvé, v souladu s možností upravenou v čl. 1 odst. 5 některé členské státy 19 požadují, aby použití pohledávek z úvěru coby zajištění bylo doloženo uvedením na seznamu pohledávek předaném příjemci zajištění.

Za druhé, členské státy uplatňují podle všeho rozdílný výklad toho, co je to „formální akt“. Většina z nich za formální akt pokládá fyzický úkon požadovaný mimo systém zaknihování související s poskytováním zajištění, některé členské státy však určité úkony vylučují 20 . Je tudíž obtížné učinit závěr, které členské státy skutečně využily možnosti požadovat formální akty za účelem účinnosti, pořadí, vymahatelnosti nebo důkazní přípustnosti vůči dlužníkovi (vztah č. 3 na obrázku 1) nebo třetím osobám (vztah č. 4 na obrázku 1).

Za třetí, polovina členských států 21 na základě vlastního posouzení předmětné možnosti nevyužila. V těchto členských státech nemusí být stanoven formální požadavek vyrozumět o zajištění dlužníka, avšak právní úprava o ochraně dlužníka se použije i nadále. Pokud dlužník o dohodě o finančním zajištění neví a pohledávku z úvěru splácí, je zproštěn závazku 22 . Jeho splátky lze tudíž odečítat od hodnoty pohledávky poskytnuté jako zajištění, což pro příjemce zajištění představuje riziko zániku zajištění. Vyrozumění dlužníka lze tedy pokládat nutnou náležitost vymahatelnosti či prokázání dohody vůči dlužníkovi, ledaže se lze v úvěrové smlouvě nároku na ochranu dlužníka vzdát 23 .

Za čtvrté, polovina členských států 24 předmětné možnosti využila. Vyrozumění dlužníka požadují s výjimkou jednoho členského státu všechny 25 . V povaze této podmínky se však vnitrostátní právní řády liší. Vyrozumění dlužníka jakožto jediný povinný formální akt požadují Bulharsko, Belgie 26 , Estonsko, Finsko a Portugalsko. Maďarsko navíc vyžaduje, aby byla příjemci zajištění předána podpůrná dokumentace. Další členské státy ponechávají volbu mezi vyrozuměním dlužníka a jiným formálním aktem na protistranách. Rakousko požaduje vyrozumění dlužníka nebo vyznačení poznámky v účetnictví poskytovatele zajištění. Litva a Malta požadují vyrozumění dlužníka nebo veřejné oznámení v novinách. Nizozemsko požaduje vyrozumění dlužníka nebo zápis do neveřejného rejstříku vedeného daňovými orgány 27 .

Liší se i účel požadavku na vyrozumění. Ve většině členských států se vyrozuměním stává dohoda o zajištění vymahatelnou vůči dlužníkovi úvěrové pohledávky (vztah č. 3 na obrázku 1). V Rakousku, Bulharsku, Finsku, Litvě 28 , na Maltě a v Nizozemsku se vyrozuměním dlužníka stává dohoda o zajištění vymahatelnou vůči třetím osobám (vztah č. 4 na obrázku 1). Uvedené členské státy pokládají tento požadavek za akt zveřejnění 29 , který zajišťuje právní jistotu a ochranu práv všech stran 30 a který pomáhá bojovat proti podvodům (tj. dohodám o zajištění, jež jsou sjednány po zahájení insolvenčního řízení a antedatovány za účelem podvodu na jiných věřitelích) 31 . V některých jurisdikcích je vyrozumění dlužníka faktorem určujícím pro to, který z více příjemců zajištění může mít přednostní pořadí. V anglickém 32 , nizozemském 33 , italském 34 a portugalském 35 právním řádu by přednost byla dána dohodě o zajištění s převedením vlastnického práva, jež byla dlužníkovi oznámena jako první.

3.2.2.Další otázky provádění

Členské státy uvedly dva případy, v nichž lze vyžadovat odlišné formální akty.

Pět jich uvedlo, že se zvláštní úprava o formálních aktech použije v případě, kdy jsou úvěrové pohledávky použity jako zajištění pro centrální banku. V Belgii je v případě, kdy je příjemcem zajištění centrální banka, namísto vyrozumění dlužníka vyžadována registrace. Pohledávka se tím stává vymahatelnou vůči třetím osobám a dává centrální bance přednost. V Litvě je v případě, kdy úvěrové pohledávky slouží jako zajištění pro centrální banky v EU, zapotřebí uveřejnit oznámení na internetových stránkách Litevské banky. Slovinsko v případě, že jsou úvěrové pohledávky poskytovány centrálním bankám v EU, požaduje vyrozumět dlužníka za účelem omezení jeho práva na započtení. Naopak v Portugalsku a (dočasně) v Itálii se v případě poskytnutí úvěrových pohledávek centrální bance registrace ani vyrozumění dlužníka nevyžaduje. V obou případech mají práva centrální banky přednost před jakýmikoli dalšími právy k téže pohledávce, dokonce i tehdy, jsou-li dlužníkovi oznámena až po dohodě o zajištění.

Čtyři členské státy uvedly, že použijí-li se za účelem zajištění pohledávky z úvěru zajištěné hypotékou, jsou požadovány zvláštní formální akty. V Německu je nad rámec dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, která se váže k pohledávce z úvěru zajištěné hypotékou, nutno předat potvrzení o hypotéce anebo zapsat převod pohledávky do katastru nemovitostí. V Litvě je vymahatelnost převodu pohledávky zajištěné hypotékou vůči třetím osobám podmíněna registrací. V Portugalsku platí povinnost registrovat zástavní právo k pohledávce z hypotečního úvěru. Pokud jde o pohledávky z úvěru ve formě hypoték na bydlení zajišťujících (zvláštní) vlastní směnky, požaduje irská centrální banka, aby měly dohody o zajištění listinnou podobu a aby byly jejich podrobnosti registrovány.

3.3.Účelnost

Cílem směrnice 2009/44/ES je, aby bylo pohledávky z úvěru možno za účelem zajištění používat snáze 36 . Tento oddíl zkoumá, zda bylo tohoto cíle dosaženo a zda možnost upravená v čl. 3 odst. 1 tento výsledek ovlivnila.

Posoudit z kvantitativního hlediska dopad, jejž má směrnice 2009/44/ES na využívání úvěrových pohledávek, je nelehký úkol 37 . Z dat Eurosystému (obrázek 2) vyplývá, že v letech 2011–2012, tj. v době, kdy směrnici 2009/44/ES provedly již všechny členské státy, vzrostlo využívání úvěrových pohledávek jakožto zajištění z 23 % na 26 % celkového zajištění. V letech 2012–2013 však kleslo z 26 % na 19 %.

Pokud jde o úvěrové operace Eurosystému, mohlo být využívání úvěrových pohledávek coby zajištění ovlivněno řadou faktorů. Směrnice 2009/44/ES byla prováděna v době finanční krize a probíhajících změn v rámci, jimž se zajištění v Eurosystému řídí. Zvýšené využívání zajištění formou pohledávek z úvěru v Eurosystému tak lze vysvětlit vyšší poptávkou po úvěrech centrálních bank a pobídkami účastníků trhu poskytovat relativně nelikvidní aktiva, např. právě úvěrové pohledávky, a naopak likvidnější si ponechávat pro jiné transakce 38 . V jednotlivých centrálních bankách probíhaly i technické a operativní změny, např. Deutsche Bundesbank a Banque de France (z nichž obě měly protistrany s velkými nesplacenými pohledávkami z úvěru) zavedly rozhraní pro automatickou komunikaci, které umožňuje pohledávky z úvěru používat efektivně 39 .

Pět členských států 40 uvedlo, že směrnice o finančním zajištění pomohla pohledávky z úvěru jakožto zajištění používat. Členské státy se však rozcházejí v názoru na to, zda možnost upravená v čl. 3 odst. 1 snížila, či naopak zvýšila právní riziko. Podle jednoho stanoviska je tato možnost z hlediska právní jistoty nepostradatelná, neboť při absenci jakéhokoli formálního aktu je nákladné a ne vždy možné určit, zda byla pohledávka z úvěru jako zajištění poskytnuta, či nikoli 41 . Podle jiného argumentu by právní jistotu posílilo, kdyby byly odlišné formální požadavky mezi členskými státy naopak odstraněny 42 .

Zelená kniha Vytváření unie kapitálových trhů 43 vznesla dotaz, jaká opatření by mohla zlepšit přeshraniční toky nástrojů zajištění. Jedna ze zúčastněných stran ve své odpovědi při konzultaci uvedla, že má-li být využívání pohledávek z úvěru coby zajištění usnadněno, je všechny formální požadavky, tj. povinnost oznámení a registrace, nutno odstranit 44 . Dvě odpovědi se přimlouvaly za harmonizaci kolizních norem, jež by posílila ochranu příjemců zajištění, kteří by byli díky ní schopni určit právo rozhodné pro formální požadavky, jež je nutno splnit, má-li být použití zajištění úvěrovými pohledávkami účinné vůči třetím osobám 45 . ECB navrhla vyloučit právo dlužníka na započtení v případě pohledávek z úvěru použitých jakožto zajištění pro centrální banky, avšak tento návrh jde nad rámec této zprávy.

Cíle směrnice o finančním zajištění, a sice používání úvěrových pohledávek zjednodušit, bylo celkově dosaženo. Je doloženo, že zařazením úvěrových pohledávek do harmonizovaného rámce pro zajištění se používání těchto pohledávek v některých jurisdikcích usnadnilo. Například v nizozemském právním řádu bývaly dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, jejichž předmětem jsou právě úvěrové pohledávky, zakázány 46 . To se však provedením směrnice o finančním zajištění změnilo s tím, že je tento typ pohledávek v Nizozemsku využíván stále více. Směrnice o finančním zajištění též odstranila formální požadavky na sjednání a platnost dohod o zajištění. Bylo tak eliminováno riziko zneplatnění takových dohod, což využívání pohledávek z úvěru napomáhá.

Z přehledu o provádění směrnice vyplynulo, že mezi členskými státy přetrvávají rozdíly ve formalitách a technikách, jež jsou ke kolateralizaci úvěrových pohledávek k dispozici. Nicméně i když musí zajištění těmito pohledávkami nadále splňovat vnitrostátní formální požadavky, platí, že jakmile jsou tyto požadavky splněny, má toto zajištění výhodu snadného vymáhání, kterou směrnice o finančním zajištění zavedla (například zajištění pohledávkami z úvěru lze realizovat prodejem či přechodem vlastnictví a započtením, přičemž se neuplatní žádné formality typu předchozího oznámení, předepsaného způsobu realizace či uplynutí lhůty).

Z hlediska míry, v níž bylo tohoto cíle dosaženo, nelze dospět k závěru, že by byly odstraněny veškeré právní překážky, jež využívání úvěrových pohledávek jakožto zajištění v EU brání. Právní nejistotou je stiženo zejména používání pohledávek z úvěru v přeshraničním styku. Jde o důsledek jednak odlišnosti vnitrostátních požadavků, jednak neúplností harmonizace kolizních norem na úrovni EU. Je pravda, že harmonizované kolizní normy jsou upraveny v případě práva použitelného na vztah mezi dlužníkem a věřitelem pohledávky z úvěru (vztah č. 1 na obrázku 1), vztah mezi poskytovatelem a příjemcem zajištění (vztah č. 2 na obrázku 1) a vztah mezi příjemcem zajištění a dlužníkem (vztah č. 3 na obrázku 1) 47 . Avšak kolizními normami členských států se nadále určuje právo, které se použije na podmínky, za nichž poskytnutí úvěrové pohledávky jakožto zajištění nabývá účinnosti vůči třetím osobám. Jedná se např. o otázku, jaké formální akty jsou nutné k zajištění vymahatelnosti vůči jiným oprávněným, a o pořadí v případě několikerého převodu téže úvěrové pohledávky (vztah č. 4 na obrázku 1) 48 . Příjemce zajištění tak může předpokládat, že má přednost, neboť jsou splněny formální požadavky členského státu A, kdežto třetí osoba vychází z formálních požadavků členského státu B a rovněž ona se domnívá, že ona má přednost před právy druhého účastníka.

3.4.Efektivita

Při slaďování potřeby využívat úvěrové pohledávky k zajištění na straně jedné a významu bankovních úvěrů v reálné ekonomice na straně druhé se Komise domnívá, že cíle směrnice o finančním zajištění bylo dosaženo s minimálními náklady pro všechny zúčastněné.

Přetrvávající formální požadavky způsobují poskytovatelům zajištění náklady navíc. Přestože splnit požadavek na vyrozumění dlužníka mnoho nestojí, mohl by z pohledu úvěrové instituce nepřímo nepříznivě dopadat na její vztahy s klienty. Z některých údajů vyplývá, že požadavek vyrozumět dlužníka může bránit využívání bankovních úvěrů 49 . Může tím být ovlivněna výše kapitálu v rozvahách bank, která není využívána efektivněji, pro potřeby ekonomiky. Je však třeba mít na paměti, že alternativní právní prostředky bankám umožňují nechat svá nevyužitá aktiva pracovat lépe, např. vydáváním cenných papírů zajištěných úvěrovými pohledávkami, a tím si obstarávat prostředky ke generování nových úvěrů.

Z pohledu příjemce zajištění může plnění formálních požadavků pomoci redukovat náklady plynoucí z právního rizika, které je s akceptací zajištění úvěrovými pohledávkami spojeno. Na rozdíl od obchodovatelných cenných papírů jsou úvěrové pohledávky zpravidla šity na míru potřebám dlužníka. Je-li tedy třeba zajištění realizovat, nelze tyto pohledávky zpravidla převést na hotovost rychle, nýbrž je nutno nejprve řešit potřeby dlužníka. Velmi důležitým faktorem, který určuje hodnotu zajištění, je tedy vymahatelnost úvěrové pohledávky vůči dlužníkovi (vztah č. 3 na obrázku 1). K tomu, aby bylo možno takovou pohledávku rychle realizovat v případě selhání protistrany, je podle pravidel Eurosystému, jimiž se řídí způsobilost, nutno dlužníka v každém případě vyrozumět 50 .

Kromě nižší likvidnosti se úvěrové pohledávky liší od obchodovatelných cenných papírů tím, že obecně nejsou vedeny na elektronických účtech, nýbrž jsou dokládány úvěrovou smlouvou. Je tedy vyšší riziko, že tatáž úvěrová pohledávka bude poskytnuta jako zajištění třetí osobě. Smyslem oznamovací povinnosti vůči dlužníkovi je, že musí-li dlužník vědět o dohodě o zajištění, pak může být případným zdrojem informací o existenci zajištění právě úvěrovou pohledávkou 51 . Jak vyplývá z přísnější úpravy formálních požadavků v některých jurisdikcích, slouží formální akty jako ochrana centrálních bank v pozici příjemců zajištění, jež má podobu úvěrové pohledávky 52 , před rizikem možných sporů s třetími osobami o vymahatelnosti a přednosti (vztah č. 4 na obrázku 1). Možnost ve směrnici o finančním zajištění, aby členské státy zachovaly formální požadavky, tak může být pro příjemce zajištění v daných jurisdikcích přínosná.

Z pohledu dlužníka je zpravidla irelevantní, zda úvěr splácí bance, anebo příjemci zajištění, takže jeho postavení se dohodou o zajištění prakticky nezhoršuje. Je však nutné jej chránit před rizikem, že bude splácet dvakrát (původnímu věřiteli i příjemci zajištění jakožto novému vlastníkovi pohledávky). K tomu se nabízejí různé způsoby, např. formální požadavek na sjednání či platnost dohody o zajištění anebo na účinnost, pořadí, vymahatelnost či důkazní přípustnost vůči dlužníkovi nebo třetím osobám. Nabízející se možnosti jsou rámcově vymezeny směrnicí o finančním zajištění. Vzhledem k tomu, že bankovní úvěry jsou v EU nejdůležitějším zdrojem financování nefinančních korporací 53 , má kladný sociální dopad skutečnost, že směrnice o finančním zajištění neovlivnila pravidla, podle nichž je dlužník zproštěn závazku, jestliže při neznalosti existence dohody o zajištění splácí úvěr původnímu věřiteli.

Z pohledu členských států snížila předmětná možnost náklady na provedení směrnice o finančním zajištění. Nejsou ani náznaky toho, že by členským státům vznikaly náklady z právních komplikací, neboť tomu nenasvědčují žádné doklady, např. soudní rozhodnutí vydaná v rámci provádění vnitrostátních právních předpisů, jimiž se čl. 3 odst. 1 provádí 54 .

Závěrem lze konstatovat, že směrnice o finančním zajištění funguje efektivně, pokud jde o formální akty nutné k tomu, aby úvěrové pohledávky bylo možno používat k zajištění v domácím kontextu. Pro některé formální požadavky jsou podle všeho dány pádné důvody. Jsou-li všechny prvky relevantní pro danou situaci soustředěny do jedné jurisdikce, není splnění těchto požadavků obtížné. V situacích s přeshraničním prvkem pak problém nespočívá ani tak v existenci odlišných formálních požadavků, nýbrž ve složitosti určit, které vnitrostátní požadavky se použijí. Náklady na určení práva rozhodného pro formální akty, jež jsou podmínkou vymahatelnosti či přednosti vůči třetím osobám (vztah č. 4 na obrázku 1), a na vynaložení řádné péče mohou být vysoké 55 . Vlivem neexistence harmonizovaných kolizních norem roste i počet hmotněprávních norem, jež se na použití úvěrových pohledávek coby zajištění použijí. Splnit kritéria způsobilosti Eurosystému tak může být obtížnější 56 .

4.Vhodnost čl. 3 odst. 1

U čl. 3 odst. 1 směrnice o finančním zajištění se nabízí několik možností politiky.

Za prvé, bylo by možno zachovat status quo. Za tuto možnost se výslovně přimlouvá dvanáct členských států 57 , podle nichž je ustanovením o možné výjimce zajištěno dostatečné vyvážení zájmů. Podle jejich názoru jsou k ochraně dlužníka a třetích osob a k boji proti podvodům nutné vnitrostátní požadavky na zveřejnění, přinejmenším dokud EU neharmonizuje účinky vůči třetím stranám a přednost. Tato možnost nabízí podle jejich názoru příležitost řešit na vnitrostátní úrovni právní riziko, že by trh musel úvěrové pohledávky ověřovat. Tyto státy uznaly, že absence jakéhokoli formálního požadavku by využívání úvěrových pohledávek napomohla. Avšak nejsou-li formální požadavky zásadní, bylo by z právního hlediska více žádoucí, aby stanovovaly přednost příjemce zajištění. Může tím pokračovat právní nejistota v případech, kdy dochází k převodu pohledávek v přeshraničním kontextu. Zmírnit ji by bylo možné jednotnými kolizními normami, které upraví účinnost úvěrové pohledávky vůči třetím osobám a pořadí v případě několikerého převodu téže pohledávky.

Za druhé, možnost stanovenou v čl. 3 odst. 1 by bylo možno zrušit. Členské státy by tak byly povinny zrušit všechna vnitrostátní ustanovení, jimiž se řídí používání úvěrových pohledávek jakožto zajištění a která vyžadují formální akt, např. registraci či vyrozumění dlužníka. Za tento postup se přimlouvají čtyři členské státy 58 , podle nichž by zrušením této možnosti vznikly v EU rovné podmínky a posílila se právní jistota, díky čemuž by mohly být úvěrové pohledávky používány v přeshraničním kontextu hojněji. Podle opačných názorů by zrušení této možnosti vystavilo dlužníky i příjemce zajištění rizikům, která jsou v současnosti ošetřena vnitrostátními požadavky.

Za třetí, bylo by možno zvažovat přezkum směrnice o finančním zajištění. V rámci přezkumu by bylo možno uvažovat o harmonizaci hmotněprávních otázek, např. formálních aktů podmiňujících účinnost, přednost, vymahatelnost či důkazní přípustnost vůči dlužníkovi a třetím osobám v případech, kdy jsou úvěrové pohledávky použity jako zajištění. Uvažovat by bylo možno i o vhodnosti plného vyloučení práva na započtení v případech, kdy úvěrové pohledávky slouží jako zajištění pro centrální banky. Zkoumat by bylo možno i nedostatky směrnice o finančním zajištění, které se týkají jiných druhů zajištění a které uváděli respondenti při veřejné konzultaci o unii kapitálových trhů 59 .

5.Závěr

Opatření na úrovni EU musí respektovat zásadu proporcionality. Formální požadavky mohou plnit užitečnou funkci a požadovat jejich úplné zrušení by tudíž nebylo vhodné. Ponechat volbu těchto požadavků na členských státech znamená potíže v přeshraničním kontextu, avšak harmonizace požadavků by mohla narušit vazby na související vnitrostátní právní úpravu. Náklady a přínosy jakékoli harmonizace by musely být velmi pečlivě vyváženy a měly by být zvažovány pouze jako součást širší reformy, jež by následovala po pečlivém vyhodnocení směrnice o finančním zajištění. V této souvislosti se jeví, že je úprava v čl. 3 odst. 1 směrnice o finančním zajištění nadále vhodná.

Jak bylo oznámeno ve sdělení „Akční plán pro vytváření unie kapitálových trhů“, zahájila Komise širší přezkum pokroku při odstraňování překážek přeshraničního clearingu a vypořádání s cílem mj. zvýšit právní jistotu při přeshraniční výměně zajištění. Za tímto účelem Komise ustavila skupinu odborníků, European Post-Trade Forum, jež má zmapovat zbývající překážky. Dále Komise do roku 2017 pokročí s cílenými kroky ke snížení nejistoty o vlastnictví cenných papírů. Navrhne i jednotná pravidla, podle nichž bude s právní jistotou určováno vnitrostátní právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávky vůči třetí osobě 60 . Přispěje tím k nastolení větší právní jistoty i v případech, kdy jsou úvěrové pohledávky používány coby zajištění v přeshraničním kontextu, a napraví nedostatky stávající situace.

(1) Ustanovení čl. 3 odst. 1 pododstavce 2 věty první směrnice o finančním zajištění.

(2) Ustanovení čl. 3 odst. 1 pododstavce 2 věty druhé směrnice o finančním zajištění.

(3)  Ustanovení čl. 3 odst. 1 pododstavce 3 směrnice o finančním zajištění.

(4) EL, PL, SK a státy EHP odpověď neposkytly. Odpovědi na dotazník od respondentů, kteří se zveřejněním odpovědí souhlasili, jsou k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/finance/financial-markets/collateral/index_en.htm.

(5) http://ec.europa.eu/finance/consultations/2015/capital-markets-union/index_en.htm.

(6) Studie vypracovaná British Institute of International and Comparative Law (dále jen „BIICL“): http://ec.europa.eu/justice/civil/files/report_assignment_en.pdf.

(7) The use of credit claims as collateral for Eurosystem credit operations, K. Tamura, E. Tabakis, ECB Occasional Paper Series No 148, červen 2013 (dále jen „Tamura/Tabakis“).

(8) Články 89–105 obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2015/510 ze dne 19. prosince 2014 o provádění rámce měnové politiky Eurosystému (ECB/2014/60) (dále jen „obecné zásady ECB“).

(9) BE, DE, FI, IT, IR, MT, NL a PT.

(10)  AT a FR.

(11) Tamura/Tabakis, s. 17–21, 25.

(12) Collateral eligibility and availability. Follow-up to the report on »Collateral eligibility requirements – a comparative study across specific frameworks« dated July 2013, kontaktní skupina ECB pro infrastruktury cenných papírů v eurech (COGESI), červenec 2014 (dále jen „ECB COGESI“), s. 18.

(13) Pracovní dokument útvarů Komise – Průvodní dokument k zelené knize Vytváření unie kapitálových trhů, SWD(2015) 13 final, s. 11. 

(14) Účetní závěrka USA (Federálního rezervního systému) za 2014 Q2. Význam, jejž pohledávky z úvěru mají jakožto stabilní zdroj financování pro ekonomiku eurozóny, dokládají ještě zřetelněji data, z nichž vycházejí Tamura/Tabakis, s. 10, graf č. 1: 40 % v eurozóně oproti 10 % v USA.

(15) ECB COGESI, s. 9.

(16) Směrnice 2009/44/ES byla do Dohody o EHP začleněna rozhodnutím Smíšeného výboru č. 50/2010.

(17) Ustanovení čl. 1 odst. 5 pododstavce 1 a 4 směrnice o finančním zajištění.

(18) Srv. 10. bod odůvodnění.

(19) BG, CZ, DK, EE, LV, PT (jsou-li úvěrové pohledávky poskytnuty jako zajištění centrální bance), ES, RO a SI.

(20) Například vyrozumění dlužníka v případě dohod o finančním zajištění s poskytnutím jistoty nebo převod podpůrné dokumentace o pohledávce z úvěru příjemci zajištění.

(21) CZ, DK, FR, IR, LV, RO, SI a SE. Do této skupiny zřejmě patří i EE a DE, jež na otázku č. 4 neodpověděly.

(22) Toto pravidlo např. výslovně platí v CZ (§ 1882 českého občanského zákoníku), DE (§ 407 německého občanského zákoníku), EE (§ 317 estonského zákona o vlastnickém právu), ES (článek 1526 španělského občanského zákoníku), LU (článek 14.2 lucemburského práva o dohodách o finančním zajištění), SE (oddíly 10 a 29 švédského směnečného zákona) a PL (článek 512 polského občanského zákoníku).

(23) BIICL, s. 221, §§ 404 a násl. německého občanského zákoníku nepředstavují kogentní právní úpravu, tj. od těchto ustanovení se lze smluvním ujednáním odchýlit. V jiných jurisdikcích je tato otázka věcí výkladu. Směrnice 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru umožňuje, aby dlužník (spotřebitel) vyrozuměn nebyl, avšak při neexistenci oznámení se spotřebitel nesmí ocitnout v méně výhodné pozici (článek 17 a 41. bod odůvodnění).

(24) AT, BE, BG, FI, HU, IT, LT, MT, NL, PT a UK.

(25) AT, BE, BG, HR, FI, HU, IT, LT, MT, NL a PT. CY požaduje zápis do rejstříku společností.

(26) Týká se příjemců zajištění s výjimkou Belgické národní banky.

(27) Odpověď NL a BIICL, s. 270.

(28) Článek 6.109 litevského občanského zákoníku.

(29) Odpověď AT.

(30) Odpověď BG.

(31) Odpověď FI.

(32)  Odpověď UK a BIICL, s. 337, 344–345.

(33)  BIICL, s. 272.

(34)  Odpověď IT.

(35)  Článek 584 portugalského občanského zákoníku.

(36)  Znění 6. bodu odůvodnění směrnice 2009/44/ES.

(37)  Tamura/Tabakis, s. 27, poznámka pod čarou č. 41.

(38)  Tamura/Tabakis, s. 13.

(39)  Tamura/Tabakis, s. 22.

(40)  DK, NL, PT a UK.

(41)  Odpovědi LT, BE, BG, NL a UK.

(42) Odpověď DE.

(43) COM(2015) 63 final, s. 26, otázka č. 27.

(44) Odpověď BNP Paribas na odpověď č. 27.

(45) Odpověď ECB, s. 24; odpověď generálního sekretariátu státní pokladny a finanční politiky (Španělsko) na otázku č. 27.

(46) BIICL, s. 281.

(47) Nařízení (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Pojem „postoupení pohledávky“ v článku 14 nařízení Řím I se použije na všechny „dohody o finančním zajištění“ podle směrnice o finančním zajištění, včetně přímých převodů pohledávek, převodů pohledávek při zajištění závazku a zastavení pohledávek nebo jiných způsobů zajištění pohledávek.

(48) BIICL, s. 12–13 a násl. dokládá, že kolizní normy členských států řeší otázku použitelného práva v případě č. 4 na obrázku 1 odlišně.

(49) Odpověď DE.

(50)  Ustanovení čl. 99 odst. 1 písm. b) a článku 103 obecných zásad ECB. 

(51) Tamura/Tabakis, s. 20.

(52) Oddíl 3.2.2.

(53)  ECB/EC Survey on the access to finance of enterprises in the euro area, listopad 2014, s. 8, graf č. 6.

(54)  Odpovědi na otázku č. 2.

(55) BIICL, s. 57–58. Právní náklady na přeshraniční transakce, při nichž dochází k postoupení pohledávky, mohou dosahovat až několika set tisíc liber či EUR.

(56) Článek 97 obecných zásad ECB stanoví použitelnost nejvýše dvou rozhodných právních řádů na: a) protistranu; b) věřitele; c) dlužníka; d) ručitele (existuje-li); e) smlouvu o úvěrové pohledávce; f) smlouvu o mobilizaci úvěrové pohledávky.

(57) AT, BE, BG, EE, FI, HR, LT, NL, PT, SE, SI a UK.

(58) DE, FR, LV a RO.

(59) SEC(2015) 184 final, s. 57.

(60) COM(2015) 468 final, s. 23.