EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 18.11.2015

COM(2015) 576 final

PŘÍLOHA

Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem

Průvodní dokument ke

ZPRÁVĚ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Zpráva o pokroku opatření v oblasti klimatu, včetně zprávy o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávy o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého

{SWD(2015) 246 final}

Obsah

1.    ÚVOD    

2.    SYSTÉM EU ETS VE TŘETÍ FÁZI OBCHODOVÁNÍ    

3.    INFRASTRUKTURA SYSTÉMU EU ETS    

3.1.    Zahrnuté činnosti, zařízení a provozovatelé letadel    

3.2.    Registr Unie    

4.    FUNGOVÁNÍ TRHU S UHLÍKEM V LETECH 2013–2014    

4.1.    Nabídka: povolenky uvedené do oběhu    

4.1.1.    Strop emisí    

4.1.2.    Vydané povolenky    

4.1.2.1.    Bezplatné povolenky    

4.1.2.2.    Program NER300    

4.1.2.3.    Dražby povolenek    

4.1.2.4.    Odchylka od plného obchodování s povolenkami formou aukce u energetického odvětví    

4.1.3.    Mezinárodní kredity    

4.2.    Poptávka: povolenky vyjmuté z oběhu    

4.3.    Zajišťování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou    

5.    LETECKÁ DOPRAVA    

6.    DOZOR NAD TRHEM    

6.1.    Právní povaha emisních povolenek a nakládáním s nimi z daňového hlediska    

7.    MONITOROVÁNÍ, VYKAZOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ EMISÍ    

7.1.    Požadavky ve třetí fázi    

7.2.    Použité monitorování    

7.3.    Akreditované ověřování    

8.    PŘEHLED SPRÁVNÍCH ÚPRAV V ČLENSKÝCH STÁTECH    

9.    SOULAD A PROSAZOVÁNÍ    

10.    STRUKTURÁLNÍ REFORMA SYSTÉMU EU ETS    

10.1.    Odložení dražeb a rezerva tržní stability    

10.2.    Reforma systému EU ETS    

11.    ZÁVĚRY A VÝHLED DO BUDOUCNA    

PŘÍLOHA    

1.ÚVOD

Ambiciózní politika v oblasti změny klimatu je nedílnou součástí iniciativy energetická unie 1 a je rovněž začleněna do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, jejž schválili evropští lídři v říjnu 2014 2 . V roce 2015 uplynulo deset let od zavedení systému EU pro obchodování s emisemi (dále jen „systém EU ETS“), základního stavebního kamene strategie EU pro snížení emisí skleníkových plynů. Díky rezervě tržní stability a potřebným opatřením navrženým s cílem splnit náročnější cíle, o nichž bylo rozhodnuto v rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, zajistí systém EU ETS rozumnou cenu emisí uhlíku, podpoří snižování emisí skleníkových plynů a bude působit jako technologicky neutrální, nákladově efektivní a celounijní motivační faktor pro investice do nízkouhlíkových technologií. Prostřednictvím tvorby cen na úrovni EU nejenže tento systém posiluje systém fungování vnitřního trhu s energií, ale rovněž podněcuje zavádění obnovitelných zdrojů energie a dalších nízkouhlíkových a energeticky účinných technologií.

První zpráva o stavu evropského trhu s uhlíkem 3 byla zveřejněna v listopadu 2012 (dále jen „zpráva o trhu s uhlíkem z roku 2012“). Jejím účelem bylo analyzovat systém fungování trhu s uhlíkem a zvážit, zda je s ohledem na rostoucí přebytek povolenek zapotřebí zavést regulační opatření.

Předkládaná zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem požadovaná na základě čl. 10 odst. 5 a čl. 21 odst. 2 směrnice 2003/87/ES 4 (dále jen „směrnice o systému EU ETS“) zahrnuje dva roky: rok 2013, tedy první rok třetí fáze obchodování, jež do systému EU ETS vnesla mnoho nových prvků, a rok 2014. Dále představuje některé iniciativy, jež byly navrženy nebo schváleny v roce 2015. Pokud není uvedeno jinak, údaje použité při sestavování této zprávy byly získány z veřejně dostupných zdrojů a Komisi byly k dispozici před červnem 2015.

V červenci 2015 vydal Evropský účetní dvůr zvláštní zprávu o integritě a provádění EU ETS 5 . Otázky, jimiž se zabýval účetní dvůr, předkládaná zpráva v přiměřeném rozsahu zmiňuje rovněž.

Otázky týkající se letecké dopravy jsou popsány zejména v oddílu 5 této zprávy.

2.SYSTÉM EU ETS VE TŘETÍ FÁZI OBCHODOVÁNÍ

Systém EU ETS byl zaveden v roce 2005 a vytvořil základ strategie Evropské unie pro nákladově efektivní snižování emisí oxidu uhličitého (CO2) a dalších skleníkových plynů. Nejedná se pouze o první velký trh s uhlíkem na světě, ale tento systém je stále trhem největším, když na něj připadají více než tři čtvrtiny povolenek obchodovaných na mezinárodním trhu s uhlíkem.

Systém EU ETS v současnosti zahrnuje přibližně 11 000 elektráren a výrobních zařízení ve dvaceti osmi členských státech EU, na Islandu, v Norsku a v Lichtenštejnsku, a také emise vyprodukované více než 600 leteckými společnostmi, jež létají mezi evropskými letišti.

Systém je založen na zásadě „cap and trade“, tedy obchodním systému stanovujícím stropy emisí. Je určen strop, tj. limit, pro celkové množství určitých skleníkových plynů, které mohou být vypuštěny z továren, elektráren a dalších zařízení zařazených do systému. Strop se v průběhu času snižuje tak, aby klesaly celkové emise.

V roce 2020 budou emise z odvětví spadajících do systému EU ETS o 21 % nižší než v roce 2005. Odhaduje se, že do roku 2030 klesnou o 43 %.

V roce 2013 systém EU ETS vstoupil do třetí víceleté fáze obchodování, jež potrvá do roku 2020. Poté, co byla provedena rozsáhlá revize systému schválená v roce 2009 6 , je nyní řízen podle jednotnějších pravidel. Během třetí fáze byla v mnohých ohledech vylepšena jeho koncepce, a to především prostřednictvím těchto prvků:

 jednotný, celounijní strop pro povolenky snižující se ročně o 1,74 %, jenž nahradil předchozí systém vnitrostátních stropů a zajistil vyšší předvídatelnost a stabilitu,

 základním postupem rozdělování povolenek není přidělování bezplatných povolenek , ale dražby, jež podléhají nařízení o dražbě povolenek EU ETS 7 zajišťujícímu otevřený, transparentní, harmonizovaný a nediskriminační postup při dražbách povolenek,

 harmonizovaná pravidla pro přidělování bezplatných povolenek, vycházející z ambiciózních referenčních hodnot zajišťujících plnění cílů předem stanovených pro celou EU,

předpisy pro monitorování a vykazování 8 a pro ověřování výkazů emisí a akreditaci ověřovatelů a dohled nad nimi 9 ,

přísnější pravidla a podmínky pro používání mezinárodních uhlíkových kreditů v rámci systému EU ETS s harmonizovanými limity pro jejich používání provozovateli 10 ,

centrální elektronický registr Unie, který nahradil národní registry a řídí se nařízením o registru 11 ,

emisní povolenky, derivátové finanční nástroje nebo od nich odvozené dražené produkty podléhají směrnici a nařízení o trzích finančních nástrojů, jež jsou součástí balíčku MiFID 2 12 , (od ledna 2017) a nařízení o zneužívání trhu 13 (od ledna 2017).

Ačkoli tato reforma z velké části vyřešila počáteční obtíže provázející zavádění systému EU ETS, dopad hospodářské krize, jež začala v roce 2008, byl nebývalý. V jejím důsledku se vytvořil přebytek povolenek, jenž v průběhu let narostl až na dvě miliardy povolenek v roce 2012. V první zprávě o trhu s uhlíkem zveřejněné v roce 2012 se očekávalo, že přebytek povolenek dosáhne hodnoty dvou miliard až v roce 2013, že do roku 2014 se růst přebytku zpomalí, a neočekávalo se, že se celkový přebytek sníží do roku 2020. Tato zvyšující se nerovnováha na trhu společně se slabým signálem o ceně vyvolaly intenzivní veřejnou debatu o možnostech politiky, jež byly ve zprávě o trhu s uhlíkem z roku 2012 navrženy s cílem řešit aktuální problémy systému EU ETS. Systém dostatečně nepodněcoval investice do nízkouhlíkových technologií a rovněž zvyšoval pravděpodobnost, že se budou zavádět nové vnitrostátní politiky. Proto Komise v listopadu 2012 navrhla krátkodobé opatření, jímž by se odložila dražba 900 milionů emisních povolenek na období 2019–2020 (největší počet by byl dražen v závěru fáze). Evropský parlament a Rada návrh schválily v prosinci 2013 14 a odložení dražeb se začalo provádět v březnu 2014. Zpráva o trhu s uhlíkem z roku 2012 uváděla několik možností strukturálních opatření, jež by řešila velmi nevyvážené nahromaděné množství povolenek. Poté byl v lednu 2014 současně se sdělením týkajícím se rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 předložen návrh právního předpisu pro vytvoření rezervy tržní stability 15 (viz oddíl 10.1.). Evropský parlament a Rada návrh schválily v říjnu 2015 16 .

V říjnu 2014 se hlavy členských států EU a předsedové vlád členských států EU shodli na hlavních cílech a struktuře rámce politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Schválené cíle zahrnují snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 40 % oproti úrovním v roce 1990. Tento domácí cíl snížit emise nejméně o 40 % bude společně plnit celá EU, a to nákladově efektivním způsobem a prostřednictvím snižování emisí v odvětvích spadajících do systému ETS i v odvětvích mimo něj. Správně fungující, reformovaný systém EU ETS společně s nástrojem pro stabilizaci trhu, jejž navrhla Komise, utvoří základní mechanismus pro splnění tohoto cíle, který odpovídá snížení emisí v odvětvích zahrnutých do systému EU ETS o 43 % oproti roku 2005. Dne 15. července 2015 Komise předložila legislativní návrh na revizi systému EU pro obchodování s emisemi v souladu s rámcem politiky EU v oblasti klimatu a energetiky pro období do roku 2030 (viz oddíl 10.2.).

3.INFRASTRUKTURA SYSTÉMU EU ETS 

Tento oddíl vysvětluje základní infrastrukturu systému EU ETS, a to včetně jeho rozsahu (tj. na jaké druhy zařízení a plynů se systém vztahuje) a registru Unie, jenž zaznamenává držení povolenek a transakce s nimi.

3.1.Zahrnuté činnosti, zařízení a provozovatelé letadel

Počínaje třetí fází patří mezi odvětví se stacionárními zařízeními spadajícími do systému EU ETS energeticky náročná průmyslová odvětví, včetně elektráren a dalších spalovacích zařízení o jmenovitém tepelném příkonu ≥20 MW (s vyloučením zařízení pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu), ropných rafinérií, koksoven, výroby železa a oceli, cementového slínku, skla, vápna, cihel, keramických materiálů, buničiny, papíru a lepenky, hliníku, petrochemických produktů, amoniaku, kyseliny dusičné, kyseliny adipové, glyoxalu a glyoxylové kyseliny, zachycování CO2, potrubní přepravy a geologického ukládání CO2. V oblasti letecké dopravy je rozsah systému EU ETS pro období do roku 2016 omezen na lety uvnitř EHP 17 .

Co se týče skleníkových plynů, do systému EU ETS jsou nyní zahrnuty emise oxidu uhličitého (CO2), emise oxidu dusného (N2O) z výroby kyseliny dusičné, kyseliny adipové, glyoxalu a glyoxylové kyseliny a emise zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC) z výroby hliníku.

Od začátku třetí fáze do systému spadá přibližně polovina celkových emisí skleníkových plynů vznikajících uvnitř EU. Členské státy EU mohou do systému EU ETS zařadit ještě další odvětví a emise skleníkových plynů (postup na základě projevu vůle).

V roce 2015 členské státy 18 ve svých zprávách, které podávaly za rok 2014 19 , uvedly, že do systému EU ETS je oproti asi 11 400 zařízení z roku 2013, za nějž se podávaly předchozí zprávy, celkem začleněno přibližně 11 200 zařízení. Tato zařízení mají velmi rozdílný charakter, a proto nařízení o monitorování a vykazování vymezuje čtyři kategorie zařízení vycházející z emisí, jež tato zařízení v průměru ročně vyprodukují 20 . Podle zpráv podle článku 21 patřilo v roce 2014, podobně jako v roce 2013, 72 % zařízení do kategorie A, 21 % do kategorie B a pouhých 7 % (868 zařízení) do kategorie C. Více než 5 700 zařízení (51 % jejich celkového počtu) bylo v roce 2014 kvalifikováno jako „zařízení s nízkými emisemi“, přičemž za rok 2013 bylo ve zprávách vykázáno 5 600 takových zařízení, tj. 49 % jejich celkového počtu. Vysoký podíl zařízení s nízkými emisemi a zařízení kategorie A potvrzuje, že struktura systému pro monitorování, vykazování a ověřování založená na úrovních a vytvořená s ohledem na zásadu proporcionality má velký význam.

Pokud jde o kategorie zařízení, je situace v jednotlivých členských státech velmi podobná, avšak liší se v ohledu zahrnutých průmyslových odvětví nebo činností. Ve všech členských státech se nacházejí zařízení zapojená do systému EU ETS, v nichž probíhají spalovací procesy. Dalšími činnostmi, které vykázala většina členských států, jsou rafinace ropy a výroba oceli, cementu, vápna, skla, keramických materiálů a buničiny a papíru. Pouze dvě země (Francie a Norsko) v roce 2014 uvedly, že v nich byla vydána povolení k činnostem v oblasti zachycování a ukládání CO2. Co se týče „nových“ plynů (tj. plynů zařazených do přílohy I směrnice o systému EU ETS tak, aby byly zapojeny do systému od začátku třetí fáze), byla ve třinácti zemích vydána povolení k činnostem spojeným s vypouštěním zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC), zatímco povolení k činnosti označované jako „výroba kyseliny dusičné“ byla vydána ve dvaceti členských státech. Ostatní odvětví spojená s emisemi N2O jsou zastoupena pouze ve třech členských státech (v Německu, Francii a Itálii).

Jen několik členských států dosud využilo možnosti vyloučit ze systému EU ETS malé producenty emisí v souladu s článkem 27 směrnice o systému EU ETS. Směrnice tuto možnost poskytuje proto, aby se snížily administrativní náklady malých producentů emisí, přičemž je tato možnost přípustná v případech, kdy jsou zavedena odpovídající opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Podle zpráv předložených v roce 2015 využívá tuto možnost osm zemí (Německo, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Island, Itálie, Slovinsko a Spojené království), a to především u zařízení, v nichž probíhají spalovací procesy a výroba keramických materiálů. Oproti 4,7 milionu tun CO2 z roku 2013 činí emise vyloučené v roce 2014 přibližně 3,9 milionu tun CO2, tedy 0,2 % celkových ověřených emisí.

Pokud jde o zahrnuté provozovatele letadel, odhadoval se v roce 2014 počet těch z nich, na něž se systém EU ETS skutečně vztahoval, na přibližně 600.

3.2.Registr Unie

Registrem unie, který zaznamenává držení povolenek a transakce s těmito povolenkami související, se tyto činnosti centralizují od roku 2012. Tento samostatný registr provozuje a udržuje Komise, přičemž národní správci registru ve všech jednatřiceti zemích zapojených do systému EU ETS zůstávají kontaktním místem pro zástupce více než 20 000 účtů (společnosti nebo fyzické osoby).

V roce 2013 bylo revidováno nařízení o registru s cílem dokončit přípravu funkcí potřebných pro třetí fázi systému EU ETS a začlenit zaúčtovávání transakcí podle rozhodnutí o „sdílení úsilí“ 21 . Revidované nařízení o registru dále v souvislosti se systémem EU ETS zakládá mechanismus pro provádění ustanovení článku 11a směrnice o systému EU ETS, podle něhož mohou provozovatelé měnit mezinárodní kredity za povolenky (viz také oddíl 4.1.3.).

V souladu se směrnicí o systému EU ETS a nařízením o registru se ve třetí fázi systému EU ETS přidělování povolenek provádí centrálně v registru Unie, a to jak v případě přidělování bezplatných povolenek provozovatelům stacionárních zařízení a letadel (viz také oddíly 4.1.2.1. a 4.1.2.4.), tak v případě dražeb povolenek prostřednictvím společné dražební platformy a dvou „alternativních“ dražebních platforem (viz také oddíl 4.1.2.3.). Komise se jakožto ústřední správce registru Unie neustále snaží po konzultacích s národními správci zlepšovat funkce, bezpečnost a uživatelskou přístupnost registru.

4.FUNGOVÁNÍ TRHU S UHLÍKEM V LETECH 2013–2014 

Tato kapitola se věnuje hlavním prvkům systému EU ETS, a to ze strany nabídky i poptávky. Poskytuje informace o stropu stanoveném pro emise, o přidělování bezplatných povolenek, o dražbách povolenek a o odchylkách od dražeb veškerých povolenek u energetického odvětví v některých státech. Rovněž se zabývá používáním mezinárodních kreditů.

Pokud jde o stranu poptávky, přináší informace o ověřených emisích a o vyrovnávání nabídky a poptávky.

4.1.Nabídka: povolenky uvedené do oběhu

4.1.1.Strop emisí

Systém EU ETS je založen na zásadě „cap and trade“ (tj. obchodním systému stanovujícím stropy emisí). Strop je celkové množství skleníkových plynů, jež může být v rámci systému vypuštěno, aby se zajistilo, že bude splněn cíl v oblasti snižování emisí, a odpovídá počtu povolenek uvedených do oběhu v průběhu jedné fáze obchodování.

Počínaje třetí fází je strop pro celou EU určován směrnicí o systému EU ETS. Strop se bude každý rok snižovat o množství, jež odpovídá 1,74 % objemu povolenek z roku 2010. Tato míra snižování se nazývá lineární koeficient snížení. To v absolutním vyjádření znamená, že počet povolenek se ročně bude snižovat o stanovené množství, tedy přibližně 38 milionů povolenek. Tento lineární koeficient snížení byl určen s ohledem na cíl snížit celkové emise o 20 % a v porovnání s množstvím emisí spadajících do systému EU ETS v roce 2005 přinesl jejich snížení o 21 %.

V první a druhé fázi byl strop pro celou EU určen metodou „zdola nahoru“ na základě součtu celkových množství povolenek stanovených členskými státy v národních alokačních plánech pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů.

Celkem bylo v roce 2013 vydáno 2 084 301 856 povolenek. Tabulka 1 uvádí výši stropu pro jednotlivé roky během období 2013–2020.

Tabulka 1: Strop pro systém EU ETS v období 2013–2020

4.1.2.Vydané povolenky

4.1.2.1.Bezplatné povolenky

Ve třetí fázi systému EU ETS byly zavedeny podstatné změny týkající se přidělování bezplatných povolenek: bezplatné povolenky již v zásadě nebudou přidělovány odvětví výroby elektřiny (viz oddíl 4.1.2.4. níže) a základní metodou přidělování se staly jejich dražby.

V porovnání s předchozími dvěma fázemi se zásadně změnila pravidla, na nichž je založeno přidělování bezplatných povolenek pro odvětví zahrnutá do systému EU ETS. Zaprvé, tyto povolenky jsou rozdělovány podle pravidel harmonizovaných pro celou EU, což znamená, že pro jeden druh zařízení platí tatáž pravidla ve všech členských státech. Zadruhé, udělování bezplatných povolenek vychází z referenčních hodnot s cílem posílit motivaci ke snižování emisí skleníkových plynů a oceňovat nejúčinnější zařízení. Zatřetí, výše rezervy pro nové účastníky na trhu pro celou EU se má rovnat 5 % celkového množství povolenek vyhrazených pro třetí fázi. V rámci programu NER300 bylo z této rezervy uvolněno 300 milionů povolenek s cílem podpořit výstavbu a provoz velkoobjemových demonstračních projektů v oblasti zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) a inovativní technologie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Navrhuje se (viz oddíl 10.2.), aby se zbývající povolenky v rezervě pro nové účastníky na trhu použily jako bezplatné povolenky, jež by se od roku 2021 v rámci systému EU ETS přidělovaly novým a rozšiřujícím se zařízením.

Bezplatné povolenky se poskytují průmyslovým zařízením, aby se vyřešilo možné riziko úniku uhlíku (průmyslová odvětví, jež přesunují výrobu do třetích zemí s menšími omezeními týkajícími se emisí skleníkových plynů, způsobují celosvětový nárůst emisí) u energeticky náročných výrobních odvětví. Díky poskytování bezplatných povolenek se v EU podstatně snižují náklady průmyslovým odvětvím, jež se musí vypořádávat s mezinárodní konkurencí. Odvětví a pododvětví, která se musí vyrovnávat s konkurencí odvětví ze států mimo EU, jsou považována za odvětví, jimž hrozí riziko úniku uhlíku, a jako taková dostávají vyšší podíl bezplatných povolenek než průmyslová odvětví, jimž se takové riziko nepřisuzuje.

První seznam, na němž jsou uvedena odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku 22 , byl přijat Komisí v roce 2009 a použit při přidělování bezplatných povolenek v letech 2013 a 2014. V letech 2011, 2012 a 2013 byla na seznam odvětví, u nichž se předpokládá únik uhlíku, přidána nová odvětví a pododvětví. Jelikož platnost prvního seznamu těchto odvětví vypršela v roce 2014, přijala Komise po rozsáhlých konzultacích se zúčastněnými stranami, včetně členských států a zástupců průmyslu, nevládních organizací a akademické obce, rozhodnutí 23 prodloužit platnost stávajícího seznamu odvětví, u nichž se předpokládá únik uhlíku, na období 2015–2019.

Odhaduje se, že během třetí fáze bude průmyslovým zařízením formou bezplatných povolenek přiděleno asi 43 % celkového stropu stanoveného pro tuto fázi (což odpovídá 6,6 miliardy povolenek). Další bezplatné povolenky mohou být uvolněny pro nové účastníky na trhu z rezervy pro nové účastníky na trhu.

Tabulka 2: Množství bezplatných povolenek (v milionech) přidělených průmyslovým odvětvím v letech 2013, 2014 a 2015 24

Ve třetí fázi mají nová zařízení zahrnutá do systému EU ETS a zařízení navyšující kapacitu nárok na dodatečné přidělení bezplatných povolenek z rezervy pro nové účastníky na trhu. Po odečtení 300 milionů povolenek pro program NER300 bylo v původní rezervě pro nové účastníky na trhu uloženo 480,2 milionu povolenek. Do července 2015 bylo rezervováno na celé období třetí fáze 91,3 milionu povolenek pro 369 zařízení. Zbývající část rezervy pro nové účastníky na trhu může být v budoucnu rozdělena v případě, že budou vznikat nová zařízení nebo se bude navyšovat kapacita těch stávajících. Očekává se však, že významný počet těchto povolenek zůstane nepřidělen.

V období do července 2015 se počet přidělených povolenek snížil přibližně o 165,4 milionu kvůli tomu, že některá zařízení byla uzavřena nebo v nich byla omezena výroba nebo výrobní kapacita oproti situaci, která byla na počátku využita k výpočtu množství povolenek, jež měly být přiděleny ve třetí fázi.

4.1.2.2.Program NER300

Program NER300 je jedním z největších světových programů na financování demonstračních projektů zaměřených na výrobu energie za pomoci inovativních nízkouhlíkových technologií. Prostředky se do něj získávají z prodeje 300 milionů emisních povolenek z rezervy pro nové účastníky na trhu vytvořené pro třetí fázi systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Prodejem získané prostředky se rozdělují mezi projekty, které se vybírají prostřednictvím dvoukolové výzvy k předkládání návrhů. V prosinci 2012 byly v rámci první výzvy k předkládání návrhů uděleny výkonnostní granty a na dvacet projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů bylo vyčleněno 1,1 miliardy EUR. V červenci 2014 přidělila Komise v rámci druhé výzvy prostředky ve výši 1 miliardy EUR jednomu projektu zaměřenému na zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) a osmnácti projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

Cílem programu je úspěšně demonstrovat zachycování a ukládání oxidu uhličitého, které nepoškozuje životní prostředí, a inovativní technologie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v komerčním rozsahu, díky čemuž by se v EU měla zvýšit výroba nízkouhlíkových technologií.

Program dosahuje dobrých výsledků a tři projekty, na něž byly přiděleny prostředky během první výzvy k předkládání návrhů v rámci programu NER300, již vyrábějí čistou energii:

V italském projektu BEST zaměřeném na bioenergii se v demonstračním zařízení ve městě Crescentino u Turína z vybraných energetických plodin vyrábějí biopaliva druhé generace. Vysoce inovativní integrované zařízení na biopaliva využívá trsť rákosovitou, novou rychle rostoucí energetickou plodinu odolnou proti suchu, a pšeničnou slámu k výrobě ethanolu. Zařízení má roční výrobní kapacitu 51 milionů litrů. Projekt BEST, řízený společností Italian Bio Product S.p.A., byl uveden do provozu 1. června 2013 a z programu NER300 byla na jeho spolufinancování vyčleněna částka 28,4 milionu EUR.

Verbiostraw je německý projekt zaměřený na bioenergii, v němž se jako v prvním zařízení svého druhu vyrábí bioplyn z odpadů ze zemědělství. Projekt o kapacitě 16,5 megawattu bude ročně při spotřebě asi 40 000 tun slámy vyrábět 136 gigawatthodin bioplynu. Jedinou vstupní surovinu tvoří odpady ze zemědělství, takže zařízení nebude vyžadovat žádnou zemědělskou půdu, na níž by se pěstovaly energetické plodiny. Upravený bioplyn se buď bude vhánět do sítě rozvodu zemního plynu, nebo se bude používat jako pokročilé biopalivo v oblasti dopravy. Verbiostraw je řízen společností VERBIO Ethanol Schwedt GmbH & Co a jeho sídlem je německé město Schwedt nad Odrou. Do provozu byl uveden 3. ledna 2014 a z programu NER300 byla na jeho spolufinancování vyčleněna částka 22,3 milionu EUR.

Švédský projekt na výrobu větrné energie Windpark Blaiken se zabývá vývojem větrné elektrárny o výkonu 225 megawattů v severním Švédsku, tedy v oblasti s arktickým klimatem. Až bude plně funkční, bude ji tvořit devadesát větrných turbín vybavených inovativním odmrazovacím systémem, jenž bude sestávat z topných těles zasazených do náběžné hrany listů. Projekt, který má být vybudován během tří let ve třech fázích vždy po třiceti turbínách, je napojen na vnitrostátní rozvodnou síť. První dvě skupiny turbín jsou již funkční a ta třetí bude zapojena do provozu v roce 2015. Projekt je řízen společností Blaiken Vind AB, byl uveden do provozu 1. ledna 2015 a z programu NER300 byla na jeho spolufinancování vyčleněna částka 15 milionu EUR.

4.1.2.3.Dražby povolenek

Počínaje třetí fází se základním způsobem přidělování povolenek staly dražby na primárním trhu. Podle směrnice o systému EU ETS měla Komise přijmout nařízení o harmonogramu, správě a jiných aspektech dražeb povolenek s cílem zajistit, že dražby se budou pořádat otevřeným, transparentním, harmonizovaným a nediskriminačním způsobem. V listopadu 2010 proto bylo přijato nařízení o dražbě povolenek 26 . Ukládá, aby se členské státy a Komise účastnily společného zadání společné dražební platformy, na níž se mají dražit povolenky jménem členských států, ale rovněž členským státům poskytuje možnost rozhodnout se pro alternativní platformu. Německo, Polsko a Spojené království se rozhodly tuto možnost využít a jmenovat vlastní dražební platformu. Takové jmenování je vázáno uvedením v příloze III nařízení o dražbě povolenek 27 .

Nařízení o dražbě povolenek stanoví proces jmenování dražebních platforem pomocí výběrového řízení na základě hospodářské soutěže. Za účelem jmenování společné dražební platformy byla mezi členskými státy účastnícími se společného postupu a Komisí podepsána dohoda o společném zadávacím řízení, která již vstoupila v platnost. V srpnu 2012 byla první společnou dražební platformou jmenována Evropská energetická burza.

Nařízení o dražbě povolenek dále stanoví, že v rámci dohody o společném zadávacím řízení mezi členskými státy a Komisí má být rovněž jmenován subjekt sledující dražby, a nyní se posuzují možnosti, jak tento krok provést.

Každá dražební platforma má povinnost před začátkem každého kalendářního roku stanovit a zveřejnit objemy a termíny jednotlivých dražeb (tzv. kalendář dražeb).

V rámci třetí fáze bylo do 30. června 2015 uspořádáno více než 650 dražeb. Níže uvedená tabulka nabízí přehled objemů povolenek ze třetí fáze, jež byly draženy Evropskou energetickou burzou a Mezikontinentální komoditní burzou v letech 2012 (tzv. dřívější dražby 28 ), 2013, 2014 a 2015. Evropská energetická burza, jež povolenky dražila jménem dvaceti sedmi členských států (dvaceti pěti členských států spolupracujících na jedné společné dražební platformě a Německa a Polska), vydražila v letech 2012–2014 88 % celkového množství dražených povolenek, zatímco Mezikontinentální komoditní burza vydražila jménem Spojeného království 12 % celkového objemu.

Dražby obecně proběhly hladce, dražební zúčtovací ceny obvykle byly v souladu s cenami na sekundárním trhu a nevyskytly se žádné závažné problémy či incidenty. V roce 2013 byly ve třech případech na Evropské energetické burze zrušeny dražby krátce po jejich začátku podle čl. 7 odst. 6 nařízení o dražbě povolenek.

Objemy, jež měly být vydraženy v roce 2014, byly upraveny s platností od 12. března 2014 (Mezikontinentální komoditní burza) a 17. března 2014 (Evropská energetická burza) v souladu s rozhodnutím odložit dražbu 900 milionů povolenek z let 2014, 2015 a 2016 na období 2019–2020 podle rozhodnutí Komise (EU) č. 176/2014. Po přijetí rozhodnutí o „pozastavení času“ 29 byly v roce 2012 pozastaveny dražby povolenek v oblasti letecké dopravy a v roce 2014 opět obnoveny. Chorvatsko začalo svůj podíl povolenek dražit v lednu 2015. Dražit povolenky dosud nezačal Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

Tabulka 3: Objemy povolenek ze třetí fáze vydražené Evropskou energetickou burzou a Mezikontinentální komoditní burzou

Celkové výnosy z dražeb v období od roku 2012 do června 2015 přesáhly 8,9 miliardy EUR. Směrnice o systému EU ETS stanoví, že členské státy by měly použít nejméně 50 % výnosů z dražeb nebo ekvivalentu těchto výnosů ve finanční hodnotě, včetně veškerých výnosů z povolenek přidělených v zájmu solidarity a růstu, k účelům souvisejícím s oblastmi změny klimatu a energetiky. V roce 2014 členské státy použily nebo se chystají použít k účelům souvisejícím s oblastmi změny klimatu a energetiky v průměru přibližně 87 % těchto výnosů nebo jejich ekvivalentu ve finanční hodnotě, a to především k podpoře domácích investic v oblastech změny klimatu a energetiky (viz oddíl 6.1.1 zprávy o pokroku v oblasti klimatu).

Dražební platformy zveřejňují podrobné výsledky jednotlivých aukcí na zvláštních internetových stránkách. Německo, Polsko, Spojené království a jménem členských států, jež využívají společnou dražební platformu, i Komise mimo to o dražbách vydávají měsíční zprávy 31 .

4.1.2.4.Odchylka od plného obchodování s povolenkami formou aukce u energetického odvětví

Článek 10c směrnice o systému EU ETS stanoví odchylku od obecné zásady obchodování s povolenkami formou aukce, jejímž cílem je umožnit v některých členských státech investice do modernizace odvětví výroby elektřiny. Této odchylky využívá osm z deseti způsobilých členských států 32 , které přidělují určitý počet bezplatných povolenek výrobcům elektřiny za předpokladu, že jsou provedeny odpovídající investice. Bezplatné povolenky podle článku 10c se odečítají od množství povolenek, které by příslušný členský stát jinak vydražil. V závislosti na vnitrostátních pravidlech pro uplatňování odchylky mohou výrobci elektřiny získat bezplatné povolenky v hodnotě odpovídající výši investic uvedených v národním investičním plánu, jež provedou nebo provedli, nebo výši poplatků, jež zaplatili do národního fondu, jehož prostřednictvím mohou tyto investice být financovány.

Množství bezplatných povolenek, které byly takto přiděleny výrobcům elektřiny v letech 2013 a 2014, jsou uvedena v   Tabulce 4 . Pokud se přidělí menší množství povolenek, než je maximální povolený počet, tyto „nevyužité“ povolenky mohou být v závislosti na příslušných vnitrostátních pravidlech daného členského státu poskytnuty jako bezplatné povolenky v následujícím roce nebo během několika následujících let. Povolenky, jež se nepřidělí jako bezplatné povolenky podle odchylky, se nakonec vydraží. V prvním roce bylo možné vykázat investice uvedené v národním plánu provedené v období od června 2009. Za roky 2013 a 2014 byly vykázány náklady na 500 investic, z nichž 135 bylo dokončeno, u dvaceti dvou investic bylo nahlášeno, že byly zrušeny, a zbývající investice nadále pokračují nebo dosud nebyly dokončeny.

Celková výše vykázaných nákladů na investice činí za období 2009–2013 5,9 miliardy EUR a za rok 2014 1,9 miliardy EUR. Zhruba 80 % těchto nákladů putovalo na modernizaci a dodatečnou modernizaci infrastruktury, zatímco zbývající investice se týkaly čistých technologií nebo diverzifikace dodávek. Jako příklady investic uveďme novou kogenerační kondenzační parní turbínu v Estonsku (modernizace infrastruktury), obnovu sítí dálkového vytápění v Bulharsku (dodatečná modernizace infrastruktury), nahrazení uhlí obnovitelnými zdroji energie díky využívání odpadů v České republice (čisté technologie) a výstavbu propojovacího potrubí pro zemní plyn v Maďarsku (diverzifikace dodávek).

Tabulka 4: Počet bezplatných povolenek, které byly nebo mají být vydány podle článku 10c

Podle směrnice o systému EU ETS je třeba, aby členské státy využívající odchylku zveřejňovaly roční zprávy o provádění investic uvedených v národních plánech. Stejně tak by mělo být zveřejněno jejich použití. Ze zkušenosti je známo, že dosud zveřejněné zprávy se lišily svou strukturou i obsahem. Členské státy v některých případech o investičních nákladech poskytují s odkazem na obchodní tajemství jen omezené nebo souhrnné informace. Zprávy se obvykle zveřejňují na internetových stránkách příslušného ministerstva, např. ministerstva pro energie (Bulharsko, Rumunsko, Litva) nebo ministerstva životního prostředí (Česká republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Polsko).

4.1.3.Mezinárodní kredity

Systém EU ETS svým účastníkům umožňuje až do roku 2020 používat kredity pocházející z mechanismu čistého rozvoje a ze společného provádění, což jsou dva programy OSN produkující kredity, při plnění části svých povinností v rámci systému EU ETS, s výjimkou projektů zaměřených na jadernou energii a zalesňování a odlesňování 33 . Podle nařízení Komise (EU) č. 550/2011 34 již od začátku třetí fáze není povoleno používat kredity, jež byly vytvořeny v projektech zahrnujících destrukci průmyslových plynů (HFC23 a N2O z výroby kyseliny adipové). Ve třetí fázi dále vstoupila v účinnost další omezení pro kredity pocházející z projektů registrovaných po roce 2013 v jiných než v nejméně rozvinutých zemích. V souladu s čl. 11a odst. 3 a 4 směrnice o systému EU ETS již navíc od 31. března 2015 nejsou k výměně za povolenky EU ETS způsobilé kredity vydané v souvislosti se snížením emisí v prvním kontrolním období podle Kjótského protokolu (2008–2012).

Čl. 11a odst. 8 směrnice o systému EU ETS kromě toho obsahuje ustanovení týkající se míry použití mezinárodních kreditů povolené pro jednotlivé kategorie provozovatelů a provozovatelů letadel a uvádí s ní spojené minimální nároky. Nařízení Komise (EU) č. 1123/2013 stanoví pravidla pro stanovování nároků jednotlivých provozovatelů a provozovatelů letadel v období do roku 2020.

Přestože přesné množství nároků na kredity ve druhé a třetí fázi bude z části ovlivněno množstvím budoucích ověřených emisí, odhadují tržní analytikové, že bude činit zhruba 1,6 miliardy kreditů. Ve třetí fázi se již kredity přímo nevyřazují, ale lze je kdykoli v průběhu kalendářního roku vyměnit za povolenky. K 30. dubnu 2015 činil celkový počet mezinárodních použitých nebo vyměněných kreditů 1 445 milionů.

Tabulka 5: Přehled výměny mezinárodních kreditů v období do 30. dubna

4.2.Poptávka: povolenky vyjmuté z oběhu

Podle údajů zanesených v registru Unie se odhaduje, že emise skleníkových plynů ze stacionárních zařízení zapojených do systému EU ETS oproti úrovni z roku 2013 klesly v roce 2014 přibližně o 4,5 %, což představuje rychlejší pokles než v předchozích letech. V roce 2013 se odhadovalo, že se ověřené emise skleníkových plynů oproti roku 2012 snížily nejméně o 3 %.

Je třeba uvést, že v důsledku rozšíření rozsahu systému EU ETS mezi druhou a třetí fází se při snaze s jistotou posoudit vývoj emisí oproti roku 2012 setkáváme s metodickými problémy. V roce 2013 se nicméně na rovnocenném základě odhadovalo, že se emise ze zařízení v odvětvích zahrnutých jak do druhé, tak do třetí fáze, pohybovaly nejméně o 3 % pod úrovní z roku 2012. Zatímco ověřené emise skleníkových plynů ze stacionárních zařízení činily v roce 2013 1895 milionů tun ekvivalentu CO2, emise zahrnuté do systému EU ETS dodatečně v důsledku rozšíření jeho rozsahu se odhadují na 79–100 milionů tun. Závěrem lze říci, že hospodářská recese, která začala v roce 2008, měla na emise dalekosáhlý dopad, avšak i po korekci v souvislosti s rozšířením rozsahu mezi druhou a třetí fází jsou emise za rok 2014 pod úrovní z doby před krizí. Příčinu proměnlivosti ročních emisních hodnot nelze hledat pouze v ekonomických faktorech, ale také v pokrocích v oblasti energetické účinnosti a v ekologičtější skladbě zdrojů energie.

Tabulka 6: Ověřené emise

Zdroj: veřejně přístupná internetová stránka protokolu transakcí Evropské unie (EUTL): http://ec.europa.eu/environment/ets/)

údaje o HDP uvedené na http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tec00115

Počet dobrovolně zrušených povolenek (nepoužitých z důvodů plnění závazků) činí 13 219 povolenek v roce 2013 a 47 278 povolenek v roce 2014.

4.3.Zajišťování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou

Jak je uvedeno ve zprávě o trhu s uhlíkem z roku 2012, systém EU ETS byl na počátku třetí fáze charakterizován značnou nerovnováhou mezi nabídkou povolenek a poptávkou po nich, což vyústilo v jejich přebytek dosahující asi 2 miliard povolenek. V roce 2013 se tento přebytek ještě navýšil na více než 2,1 miliardy. V roce 2014 byl mírně snížen zhruba na 2,07 miliardy. Objemy dražeb byly v tomto roce zmenšeny o 400 milionů povolenek tím, že se začalo provádět opatření spočívající v odloženi dražeb těchto povolenek. Pokud by se k odložení dražeb nepřistoupilo, narostl by v roce 2014 přebytek na téměř 2,5 miliardy povolenek.

Příčiny této nerovnováhy byly nastíněny ve zprávě o trhu s uhlíkem z roku 2012. Tou hlavní je nesoulad mezi dražební nabídkou emisních povolenek, jež je v důsledku emisního stropu stálá, a poptávkou po povolenkách, která se proměňuje pod vlivem hospodářských cyklů, cen fosilních paliv a dalších motivačních faktorů, jako jsou vzájemně se doplňující politiky a technologický vývoj. Na nabídce emisních povolenek se rovněž podepsal příliv mezinárodních kreditů, a to tak, že jich významně přibylo. Aby se tato situace vyřešila, předložila Komise legislativní návrh na vytvoření rezervy tržní stability a zvýšení flexibility dražební nabídky emisních povolenek. Rezerva tržní stability má vyřešit nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a tím stabilizovat trh (viz oddíl 10.1.).

Klíčovým faktorem fungování rezervy tržní stability je celkový počet povolenek v oběhu. Pokud bude celkový počet povolenek v oběhu vyšší než předem stanovená horní hranice (833 milionů povolenek), povolenky se do rezervy budou vkládat a pokud bude jejich množství nižší než předem stanovená spodní hranice (méně než 400 milionů povolenek nebo v případě, že budou přijata opatření podle článku 29a směrnice o systému EU ETS), povolenky se z rezervy budou uvolňovat. Povolenky tedy do rezervy tržní stability budou plynout nebo se z ní uvolňovat v případech, kdy celkový počet povolenek v oběhu nebude odpovídat předem určenému rozmezí. Rezerva se dále bude doplňovat povolenkami, jejichž dražba byla odložena nebo které nebyly přiděleny 37 .

Nabídku emisních povolenek tvoří povolenky převedené ze druhé fáze, dražené povolenky, přidělované bezplatné povolenky a povolenky uložené v rezervě pro nové účastníky na trhu, zatímco poptávku určují emise ze zařízení a zrušené povolenky. Pro další podrobnosti viz tabulka v příloze.

Výchozím bodem pro určení celkového počtu povolenek v oběhu je celkové množství povolenek, jež zbyly ze druhé fáze systému EU ETS (2008–2012) a nebyly vyřazeny či zrušeny. Tyto povolenky byly na konci druhé fáze obchodování nahrazeny povolenkami pro fázi třetí. Žádné jiné povolenky pocházející z doby před třetí fází obchodování se na celkovém počtu povolenek v oběhu nepodílejí 38 . Toto „celkové množství převedených povolenek“ tedy představuje přesný počet povolenek ETS v oběhu na začátku třetí fáze obchodování v rámci systému EU ETS. Celkové množství převedených povolenek je 1 749 540 826 (tento údaj nezahrnuje dřívější dražby povolenek určených pro třetí fázi, které se konaly v roce 2012, avšak odráží použití mezinárodních kreditů ještě před začátkem třetí fáze. Celkové množství mezinárodních kreditů použitých od roku 2008 je uvedeno v oddílu 4.1.3.).

Celkový počet povolenek v oběhu, který je důležitý pro vkládání povolenek do rezervy tržní stability a jejich uvolňování z ní, se vypočítá pomocí tohoto vzorce:

Celkový počet povolenek v oběhu = nabídka – (poptávka 39 + povolenky v rezervě tržní stability)

Roční zpráva o trhu s uhlíkem umožňuje konsolidovat údaje týkající se nabídky a poptávky zveřejňované podle harmonogramu vykazovacích povinností, jež jsou stanoveny ve směrnici o systému EU ETS a jejích prováděcích ustanoveních. Tento harmonogram, relevantní údaje a jejich rozsah jsou shrnuty v tabulce 7.

Tabulka 7: Harmonogram zveřejňování údajů

Jelikož rezerva tržní stability začne fungovat v roce 2019, Komise začne pravidelně v polovině května zveřejňovat celkový počet povolenek v oběhu za předchozí rok v roce 2017.

Na obrázku 1 je ukázána výše souhrnné nabídky a poptávky za období do konce roku 2014. Celková nabídka v roce 2013 činila přibližně 2,18 miliardy povolenek, přičemž celková poptávka dosahovala zhruba 1,96 miliardy povolenek. V roce 2014 se celková nabídka i poptávka snížily asi na 1,87 miliardy povolenek. Proto jejich přebytek v roce 2013 vzrostl přibližně o 220 milionů na více než 2 miliardy povolenek, zatímco v roce 2014 zůstal stálý. Snížená nabídka a poptávka v roce 2014 odrážely nižší objem dražeb v důsledku odložení dražeb povolenek i setrvalého snižování emisí. Při posuzování těchto údajů týkajících se let 2013 a 2014 je třeba uvést, že vycházejí z nejnovějších dat pro tyto roky, jež lze vyčíst z protokolu transakcí Evropské unie (EUTL). To znamená, že v nich mohou být zahrnuta poslední data vztahující se k rokům 2013 a 2014.

Obrázek 1: Rovnováha mezi souhrnnou nabídkou a poptávkou za období do konce roku 2014

5.LETECKÁ DOPRAVA

Směrnicí 2008/101/ES byly do systému EU ETS začleněny činnosti v oblasti letectví 41 . Směrnice stanoví, že od začátku roku 2012 budou do systému EU ETS začleněny emise z veškerých letů v rámci letišť na území Evropského hospodářského prostoru (EHP), z letů odlétajících z letišť v EHP do třetích zemí a, pokud pro ně nebude stanovena výjimka prostřednictvím legislativy v přenesené pravomoci, z letů přilétajících na letiště v EHP ze třetích zemí.

V září 2013 se shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví shodlo na tom, že do roku 2016 bude vytvořen celosvětový tržní mechanismus, jenž by se měl s cílem snížit emise z mezinárodní letecké dopravy uplatňovat od roku 2020. EU tento závěr uvítala a v návaznosti na něj byly pozměněny právní předpisy EU. Nařízením (EU) č. 421/2014 42 se v této souvislosti dočasně pro období 2013–2016 omezuje rozsah systému EU ETS na emise z letů uvnitř EHP.

Podle zpráv podle článku 21 předložených v roce 2015 má 611 provozovatelů letadel monitorovací plán. 50 % z nich (305) tvořili provozovatelé letadel v obchodní letecké dopravě a zbylých 50 % (306) bylo zastoupeno provozovateli letadel v neobchodní letecké dopravě. Celkem 329 (53,8 % celkového počtu) jich spadalo do kategorie malých producentů emisí.

Podle veřejně přístupné internetové stránky EUTL činily ověřené emise CO2 z činností uskutečněných v oblasti letecké dopravy mezi letišti uvnitř EHP 53,4 milionu tun CO2 v roce 2013 a 54,9 milionu tun CO2 v roce 2014, což oproti roku 2013 představuje 2,8% nárůst. 

Omezení rozsahu na lety uvnitř EHP bylo přizpůsobeno i množství povolenek, jež bylo původně přidělováno provozovatelům letadel. Množství přidělených bezplatných povolenek po této úpravě činilo v roce 2013 43 32,4 milionu a v roce 2014 32,3 milionu.

Množství povolenek, jež měly být vydraženy za rok 2013 a 2014, bylo určeno na základě očekávaného ročního množství 5,7 milionu poté, co byly v souladu s nařízením (EU) č. 421/2014 upraveny objemy dražeb. Tyto povolenky byly vydraženy v období od 1. ledna do 30. dubna 2015.

Z těchto hodnot vyplývá, že v letech 2013 a 2014 došlo ke snížení emisí přibližně o 32 milionů tun.

6.DOZOR NAD TRHEM

Největší podíl transakcí s emisními povolenkami se uskutečňuje formou derivátů (futures, forwardy, opce, swapy), které již podléhají regulaci finančních trhů na úrovni EU (včetně aktuálně uplatňované směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID)) 44 . Ta bude nahrazena souborem opatření v rámci směrnice o trzích finančních nástrojů (dále jen „MiFID 2“), jež se začne uplatňovat v lednu 2017 a vyžaduje přijetí řady prováděcích opatření.

V rámci MiFID 2 budou emisní povolenky rovněž klasifikovány jako finanční nástroje. To znamená, že na spotový segment sekundárního trhu s uhlíkem (transakce s emisními povolenkami pro jejich okamžité dodání na sekundární trh, které v současné době na úrovni EU nejsou regulovány) se budou vztahovat i pravidla MiFID 2, jež se uplatňují u tradičních finančních trhů (trhy zahrnující obchod s uhlíkovými deriváty na hlavních platformách), což ho v otázkách transparentnosti, ochrany investorů a integrity staví na stejnou úroveň s trhem s deriváty 45 . 

Vzhledem ke křížovým odkazům na definice finančních nástrojů uvedené ve směrnici MiFID 2 se navíc budou na emisní povolenky vztahovat i další právní předpisy týkající se finančních trhů. To platí zejména pro nařízení o zneužívání trhu, jež se bude používat na transakce a postupy týkající se emisních povolenek jak na sekundárních trzích, tak na dražbách v rámci systému EU ETS na trhu primárním. Stejně tak odkaz na směrnici MiFID 2 uvedený ve směrnici o boji proti praní peněz vyvolá povinnost, aby obchodníci s uhlíkem, kteří získali licenci podle směrnice MiFID, v rámci sekundárního spotového trhu s emisními povolenkami prováděli u svých klientů hloubkové kontroly 46 .

Ve směrnici MiFID 2 i v nařízení o zneužívání trhu, jež byly přijaty v roce 2014, se počítá s tím, že obecný režim bude v určitých ohledech přizpůsoben specifikům trhu s uhlíkem, včetně:

zvláštních osvobození účastníků trhu s uhlíkem od povinností daných směrnicí MiFID 2 (také z důvodu toho, že tato činnost má charakter doplňku k činnosti základní, v zásadě určeného kupujícím plnícím povinnosti v rámci systému EU ETS a subjektům, které obchodují v omezeném rozsahu jménem druhých),

povinnosti zpřístupňovat vnitřní informace pouze pro největší účastníky / producenty emisí,

podávání podrobnějších zpráv o pozicích (avšak bez limitů pozic) obchodními systémy,

přistupování k emisním povolenkám jako k samostatné kategorii v rámci povinností vedoucích k zajištění předobchodní a poobchodní transparentnost (v zájmu snadnějšího vytváření přizpůsobených prováděcích pravidel),

zahrnutí veškerých derivátů na emisní povolenky (stejně jako v případě derivátů odvozených od „finančních“ produktů a nikoli jako u komoditních derivátů).

V průběhu let 2014–2015 bylo vytvořeno několik opatření úrovně 2 týkajících se podrobného obsahu ustanovení směrnice MiFID 2 a nařízení o zneužívání trhu a je třeba je přijmout, a to včetně stanovení prahových hodnot, na jejichž základě se bude určovat doplňkovost podle směrnice MiFID 2, prahových hodnot pro uplatňování povinnosti zpřístupňovat vnitřní informace pro účastníky trhu s uhlíkem podle nařízení o zneužívání trhu a požadavků na transparentnost sekundárních trhů v souvislosti s emisními povolenkami a jejich deriváty, včetně prahových hodnot umožňujících zařadit je mezi likvidní trhy podle směrnice MiFID 2.

6.1.Právní povaha emisních povolenek a nakládáním s nimi z daňového hlediska

Stejně jako v mnoha jiných případech nejsou právní povaha emisních povolenek a nakládání s nimi z daňového hlediska definovány na úrovni EU. I přes nedostatek harmonizace se však během posledních deseti let rozvinul vyspělý a do značné míry likvidní trh. Současný regulační rámec poskytuje nezbytnou právní oporu pro transparentní a likvidní trh s uhlíkem a současně zajišťuje jeho stabilitu a integritu. Přestože zúčastněné strany nevyjádřily potřebu přesněji vyjasnit právní definici povolenek, má Komise v návaznosti na doporučení Evropského účetního dvora v úmyslu analyzovat, jaký by vyjasnění jejich právního statutu mělo přínos.

Dvacet tři členských států v rámci zpráv podle článku 21 podalo informace o právní povaze emisních povolenek v rámci svého právního systému a popsalo ji. Emisní povolenky byly popsány různě, jako finanční nástroje, nehmotná aktiva, vlastnická práva a komodity. Jedna země (Německo) cítí potřebu revidovat právní předpisy. Jiné členské státy s povolenkami nakládají jako s finančními nástroji, definují je jako vlastnická práva nebo je považují za státní majetek.

Pokud jde o nakládání s povolenkami z daňového hlediska, jen málo členských států v rámci zpráv podle článku 21 uvedlo, že se na vydávání emisních povolenek vztahuje daň z přidané hodnoty (DPH) 47 , přičemž ve dvaceti čtyřech členských státech je DPH uvalena na transakce s emisními povolenkami na sekundárním trhu. Většina členských států uvedla, že na transakce s emisními povolenkami uplatňuje mechanismus přenesení daňové povinnosti 48 . Emisní povolenky mohou být dodatečně zdaněny společnostem. Šestnáct členských států uvedlo, že emisní povolenky či emisní povolenky společností zdaňovány nejsou.

7.MONITOROVÁNÍ, VYKAZOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ EMISÍ

7.1.Požadavky ve třetí fázi

Systém EU ETS se opírá o přesné monitorování, vykazování a ověřování. To je doplněno spolehlivým akreditačním systémem, jenž má zajistit dostatečnou kvalitu ověřovatelů z řad třetích stran. Aby se ve třetí fázi zlepšily a harmonizovaly požadavky na monitorování, vykazování a ověřování, byla přijata nařízení o monitorování a vykazování a nařízení o akreditaci a ověřování (viz oddíl 2).

Komise rovněž poskytla rozsáhlý soubor pokynů a elektronické formuláře pro vykazování, které členské státy v hojné míře využívají.

Dále se zvýšila účinnost režimu souladu, protože nařízení o monitorování a vykazování umožňuje, aby členské státy zavedly povinnost elektronického vykazování. Deset členských států v roce 2015 uvedlo, že používají speciální elektronický systém pro vykazování v rámci systému EU ETS.

Monitorovací systém v rámci systému EU ETS je strukturován jako soustava „stavebních bloků“, takže poskytuje vysoký stupeň pružnosti, aby provozovatelé mohli zajistit nákladovou efektivitu, a zároveň přináší vysokou spolehlivost údajů o monitorovaných emisích. Za tímto účelem je povoleno použití několika monitorovacích metod (metody založené na výpočtech 49 nebo metody založené na měření 50 a ve výjimečných případech také nouzových přístupů). Pro různé části zařízení lze použít různé metody. Náhodnému výběru metod monitorování má zabránit požadavek, aby si zařízení a provozovatelé letadel nechali monitorovací plán schválit příslušným orgánem podle nařízení o monitorování a vykazování.

7.2.Použité monitorování

Podle zpráv podle článku 21 předložených členskými státy Komisi a vztahujícími se na uplatňování směrnice o systému EU ETS v roce 2014 používá většina zařízení metodiku založenou na výpočtech. Využívání systémů kontinuálního měření emisí bylo nahlášeno pouze asi u 140 zařízení (ve dvaceti dvou členských státech). Použití nouzového přístupu uvedlo pouze třináct členských států celkem u 32 zařízení, což představuje 6,1 milionu tun ekvivalentu CO2.

Díky flexibilitě při výběru metodik monitorování je v rámci monitorování, vykazování a ověřování možné dosáhnout nákladové efektivity. Dalším významným prvkem vytvořeným za tímto účelem je přístup založený na úrovních přesnosti. Pro každý parametr potřebný k získání údajů o emisích je definována tzv. „úroveň přesnosti“ tak, aby úsilí či požadavky na úroveň nejistoty odpovídaly velikosti zařízení. Nařízení o monitorování a vykazování požaduje, aby provozovatelé dosahovali konkrétních minimálních úrovní přesnosti, přičemž větší zdroje emisí musí dosáhnout vyšších úrovní přesnosti (tj. vyžadujících spolehlivější údaje), zatímco u menších zdrojů se z důvodů nákladové efektivity uplatňují méně přísné požadavky 51 .

Zařízení většinou minimální požadavky na úrovně přesnosti splňují. Ve zprávách bylo uvedeno, že od požadavku použít nejvyšší úrovně přesnosti u významných zdrojových toků se alespoň u jednoho parametru odchýlilo pouze 118 zařízení kategorie C (14 % jejich celkového počtu, přičemž za rok 2013 to bylo 137 zařízení, tedy 16 % celkového počtu). Skutečný počet těchto zařízení nicméně může být vyšší, protože údaje o tomto aspektu neposkytly všechny členské státy. Tyto odchylky se povolují pouze v případě, kdy provozovatel prokáže, že nejvyšší úrovně přesnosti technicky nelze dosáhnout nebo že by vyžadovala nepřiměřené náklady. Pokud je učiněn závěr, že tyto podmínky již neplatí, jsou provozovatelé povinni svůj monitorovací systém modernizovat. Podobně musí členské státy uvádět počet zařízení kategorie B, která nesplňují požadavky na nejvyšší úroveň přesnosti u významných zdrojových toků nebo zdrojů emisí. K této otázce poskytlo údaje pouze dvacet dva členských států a vyplývá z nich, že v nějakém ohledu se od požadavků odchyluje v průměru 28 % zařízení kategorie B (z údajů předložených čtyřiadvaceti členskými státy za rok 2013 vyšlo najevo, že v průměru tomu tak bylo u 28 % zařízení kategorie B). Výše uvedená data potvrzují, že ustanovení nařízení o monitorování a vykazování týkající se těchto odchylek (přičemž tyto odchylky musí řádně odůvodnit provozovatel a schválit příslušný orgán) lze v praxi použít a že obecně provozovatelé požadavky uspokojivě dodržují.

Pokud jde o provozovatele letadel, připadá v úvahu méně možností jak monitorovat emise. Lze použít pouze přístupy založené na výpočtech, přičemž hlavním parametrem 52 , jejž je třeba určit u letů spadajících do systému EU ETS, je spotřeba paliva.

7.3.Akreditované ověřování

Nařízením o akreditaci a ověřování pro třetí fázi a další období byl pro celou EU zaveden harmonizovaný přístup k akreditaci ověřovatelů. Aby mohli ověřování v souladu s nařízením o akreditaci a ověřování provádět ověřovatelé, kteří jsou právnickou osobou nebo právním subjektem, musí být akreditováni vnitrostátním akreditačním orgánem. Pouze v případě fyzických osob může členský stát jako alternativu akreditace povolit certifikaci 53 . Nový jednotný akreditační systém má tu výhodu, že ověřovatelům umožňuje vykonávat činnost na základě vzájemného uznávání ve všech členských státech, díky čemuž plně využívá výhod vnitřního trhu a pomáhá zajistit všude dostatečnou dostupnost ověřovatelů.

Členské státy podle článku 21 směrnice o systému EU ETS nahlásily počet akreditovaných ověřovatelů podle jednotlivých rozsahů akreditace 54 . Počet ověřovatelů akreditovaných celkem pro všechny rozsahy činí 1 044 (ověřovatelé vykonávají činnost podle několika akreditací různých rozsahů najednou, a proto toto číslo neodpovídá jejich celkovému počtu). Vzájemné uznávání ověřovatelů mezi členskými státy úspěšně funguje: většina členských států (28) uvedla, že na jejich území působí nejméně jeden zahraniční ověřovatel. Dostupnost ověřovatelů nebyla slabým místem systému ani v prvním, ani ve druhém roce provádění nařízení o akreditaci a ověřování.

Z vyjádření členských států, že zavedly pouze několik administrativních opatření 55 , jimiž bylo v ojedinělých případech jedno pozastavení a jedno zrušení akreditace ověřovatele a šest omezení rozsahu akreditace, se usuzuje, že ověřovatelé ve velké míře plní požadavky nařízení o akreditaci a ověřování. Sedm členských států nahlásilo případy, kdy byla na ověřovatele podána stížnost, avšak tyto stížnosti byly z 99 % objasněny. Osm členských států uvedlo neshody týkající se požadované výměny informací mezi vnitrostátními akreditačními orgány a příslušnými orgány.

8.PŘEHLED SPRÁVNÍCH ÚPRAV V ČLENSKÝCH STÁTECH

Systém EU ETS se v členských státech provádí za použití různých postupů s ohledem na příslušné orgány, jež ho mají na starosti. Většina členských států používá stávající struktury, zatímco jen několik jich konkrétně pro účely provádění systému EU ETS zřídilo nové subjekty. V některých členských státech se do něj proto zapojuje několik místních orgánů, zatímco v jiných se postup centralizoval. Zprávy podle článku 21 osvětlují organizační strukturu jednotlivých členských států. V průměru se na provádění systému EU ETS podílejí čtyři různé příslušné orgány. Patnáct členských států udalo, že jsou zapojeny místní orgány, a to obvykle za účelem vydávání povolení a řešení otázek spojených s monitorováním, vykazováním a ověřováním. V zájmu zajištění jednotného a správného uplatňování právních požadavků uvnitř všech členských států je důležitým aspektem koordinace mezi orgány. Tu zajišťují příslušná ustanovení nařízení o monitorování a vykazování. Členské státy uvedly, že k zajištění koordinace mezi příslušnými orgány podle potřeby používají různé nástroje. Pro rok 2014 uvedlo deset členských států, že používají právní nástroje k centrální správě monitorovacích plánů nebo výkazů emisí, a v osmi případech ústřední orgán poskytuje závazné pokyny a poradenství. Dvanáct členských států poskytlo informaci, že pravidelně pořádají pracovní setkání pro správní orgány, ale pouze osm jich zmínilo společná školení pro příslušné orgány. Podle osmi členských států se v nich jako prostředek koordinace používá společná IT platforma.

Co se týče správních poplatků ukládaných členskými státy (v souvislosti s vydáváním povolení a schvalováním monitorovacích plánů), informovalo čtrnáct zemí, že od provozovatelů nevybírají žádné poplatky. Provozovatelé letadel neodvádějí poplatky v šestnácti zemích. V šesti členských státech se od provozovatelů nebo provozovatelů letadel vybírá roční udržovací poplatek. Výše těchto poplatků se pohybuje v rozmezí 671–5 250 EUR na rok a provozovatele. Ve dvou případech byly vyjádřeny jako částka (0,02–0,07 EUR) za jednu povolenku. Sedmnáct států podle jimi poskytnutých údajů vybírá poplatky za různé zvláštní služby, jako například schválení monitorovacího plánu nebo aktualizaci monitorovacího plánu či povolení. Výše těchto poplatků se značně liší a pohybuje se od částek nižších než 100 EUR po částky vyšší než 3 000 EUR za schválení nového monitorovacího plánu.

Obecně se soudí, že systémy členských států jsou díky souladu se správním uspořádáním země z velké části účinné. Uplatňuje se zásada subsidiarity. I nadále by se měla posilovat komunikace mezi místními orgány členských států a sdílení osvědčených postupů mezi příslušnými orgány.

9.SOULAD A PROSAZOVÁNÍ

Příslušné orgány v členských státech významně přispívají k vysoké míře souladu provozovatelů tím, že podrobují roční výkazy emisí různým kontrolám souladu. Podle údajů ze zpráv podle článku 21 předložených v roce 2015 provedly všechny členské státy s výjimkou Švédska kontrolu úplnosti a vnitřní jednotnosti 95–100 % ročních výkazů emisí. Kromě toho byla přibližně u 80 % výkazů provedena kontrola souladu s monitorovacími plány a v průměru zhruba u 72 % byla provedena kontrola údajů týkajících se přidělených povolenek. Dvacet čtyři členských států udalo, že provádějí křížové kontroly zaměřené na další údaje či podrobná data.

Všechny výše zmíněné kontroly mají doplnit práci ověřovatelů a zajistit vysokou úroveň systému monitorování, vykazování a ověřování. V roce 2014 (stejně jako v roce 2013) příslušné orgány po ověření odhalily chyby pouze v 0,2 % výkazů.

Dalším ukazatelem toho, zda režim souladu funguje dobře, je množství případů uvedených členskými státy, v nichž musel příslušný orgán provést střízlivý odhad emisí vznikajících v zařízení 56 . Čtrnáct členských států celkem nahlásilo 37 takových případů (0,3 % zařízení), což se rovná 9,1 milionu tun emisí CO2 (0,5 % celkových ověřených emisí vykázaných za rok 2014). To je srovnatelné se stavem, kdy dvanáct členských států ve zprávě za rok 2013 uvedlo celkem 70 takových případů (0,6 % zařízení), což se rovná 2,7 milionu tun emisí CO2 (0,14 % celkových ověřených emisí vykázaných za rok 2013).

Výše uvedené údaje dokazují, že i přes ověřování třetími stranami jsou kontroly prováděné příslušným orgánem důležité. Tyto závěry však současně dokládají, že 99,5 % zařízení splňuje požadavky týkající se vykazování v rámci systému EU ETS.

Směrnice o systému EU ETS stanoví peněžní sankci ve formě „pokuty za překročení emisí“ ve výši 100 EUR za každou vypuštěnou tunu CO2, pro kterou nebyly včas vyřazeny žádné povolenky. Podle vyjádření Evropského účetního dvora 57 vykazuje systém EU ETS velmi vysokou mírou souladu: každý rok je požadovaným množstvím povolenek skutečně pokryto asi 99 % emisí. Úroveň souladu s pravidly systému EU ETS byla rovněž velmi vysoká v odvětví letecké dopravy: provozovatelé letadel, kteří produkují více než 99,5 % emisí z letecké dopravy spadajících do systému EU ETS, požadavky splnili. Je mezi ně započítáno i více než 100 společností působících v obchodní letecké dopravě, které jsou usazeny mimo EU a uskutečňovaly lety uvnitř EHP.

Za rok 2014 bylo vykázáno málo případů použití „pokuty za překročení emisí“ (asi 0,1 % zařízení), a to v šesti členských státech (v Německu, Španělsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku a ve Spojeném království). Podle směrnice by členské státy měly tuto pokutu zvyšovat v souladu s evropským indexem spotřebitelských cen 58 .

Další sankce, jež lze v členských státech použít, se velmi liší, a to v souvislosti s druhem porušení práva a rozmezím výše sankcí. Mnoho členských států zmínilo, že sankce určuje soud na základě konkrétních skutečností. Většina členských států udala spodní nebo horní hranici pokut (podle konkrétních případů), přičemž minimální výše se pohybovala od několika set eur až do 75 000 eur a maximální výše činila 5 000 až 15 milionů eur. Sedm členských států jako možnou formu sankcí uvedlo odnětí svobody.

V roce 2014, stejně jako v roce 2013, splnilo požadavek předložit v řádném termínu ověřený roční výkaz emisí více než 99 % zařízení. Mimo to je důležité, že provozovatelé plní požadavky týkající se povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a schvalování monitorovacího plánu. Členské státy poskytly podle článku 21 údaje o opatřeních, která používají k zajištění co nejvyšší míry souladu. Dvacet pět z jednatřiceti zemí, které předložily zprávu za rok 2014, zmínilo, že pořádaly pravidelná setkání se zástupci průmyslu nebo s ověřovateli. Dvacet tři členských států uvedlo, že příslušné orgány provádějí inspekce i kontroly na místě. Podle poskytnutých údajů dvacet dva členských států zakazuje prodej povolenek, pokud zařízení nesplňuje požadavky. Pouze jedenáct členských států informovalo, že zveřejňují jména provozovatelů, kteří se neřídí ustanoveními nařízení o monitorování a vykazování či nařízení o akreditaci a ověřování. Zdá se, že tato opatření jsou poměrně účinná. Pouze deset členských států ve zprávě za rok 2014 udalo uložení pokut. Nahlášeno nebylo žádné odnětí svobody. Nejčastěji byly pokuty ukládány za to, že ověřený výkaz nebyl předložen v řádném termínu (v sedmi členských státech – ve Španělsku, v Maďarsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, na Slovensku a ve Spojeném království), a za nesplnění podmínek týkajících se povolení (v pěti členských státech – ve Španělsku, v Řecku, Maďarsku, Nizozemsku a ve Spojeném království).

Fórum pro zajištění souladu s EU ETS i nadále poskytuje účinný mechanismus pro sdílení informací o monitorování, vykazování a ověřování mezi členskými státy a příslušnými orgány a pro určování osvědčených postupů pro účinné provádění. Každoročně se koná konference o zajištění souladu, a to především s cílem zprostředkovat širší povědomí o činnostech fóra pro zajištění souladu a zejména v souvislosti s jeho pěti pracovními skupinami pro monitorování a vykazování, akreditaci a ověřování, leteckou dopravu, elektronické vykazování a zachycování a ukládání oxidu uhličitého. Podrobné informace o setkáních a pokračující práci pracovních skupin se mezitím dávají k dispozici všem příslušným orgánům odpovědným za systém EU ETS.

Pracovní skupina správců registrů je fórum pro spolupráci mezi členskými státy a Komisí jakožto ústředním správcem v otázkách problémů a postupů souvisejících s provozem registru Unie a prováděním nařízení o registru.

10.STRUKTURÁLNÍ REFORMA SYSTÉMU EU ETS

10.1.Odložení dražeb a rezerva tržní stability

Evropský trh s uhlíkem v současnosti charakterizuje zvětšující se nerovnováha mezi nabídkou povolenek a poptávkou po nich (viz oddíl 4.3.).

V rámci krátkodobého opatření, jehož cílem je zmírnit dopady výsledného přebytku, bylo rozhodnuto, že se v prvních letech třetí fáze odloží dražby 900 milionů povolenek. S ohledem na strukturu a dlouhodobou povahu přebytku Komise zároveň pokračovala ve veřejné konzultaci na téma možností strukturální reformy systému EU ETS, jež jsou uvedeny ve zprávě o trhu s uhlíkem z roku 2012. Jako upřednostňovaná možnost vyšel z této debaty koncept rezervy tržní stability, který by mohl přinést pružnější dražební nabídku emisních povolenek a zvýšit odolnost systému vůči otřesům. V lednu 2014 Komise předložila odpovídající legislativní návrh na vytvoření rezervy tržní stability. Tato rezerva byla vytvořena rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1814 ze dne 6. října 2015.

Rezerva tržní stability má dva cíle: zaprvé, vyřešit stávající nerovnováhu mezi nabídkou emisních povolenek a poptávkou po nich uvnitř systému EU ETS a zadruhé, zvýšit odolnost systému EU ETS vůči velkým otřesům v budoucnosti v oblasti poptávky či nabídky.

Rezerva se začne používat v lednu 2019. Povolenky se do rezervy budou vkládat, pokud celkový počet povolenek v oběhu překročí 833 milionů. Do rezervy se rovněž převede 900 milionů povolenek, jejichž dražba byla odložena, a aktuálně neznámé množství nepřidělených povolenek. Povolenky se z rezervy tržní stability budou uvolňovat, pokud celkový počet povolenek v oběhu klesne pod 400 milionů nebo pokud budou přijata opatření podle článku 29a směrnice o systému EU ETS.

Rezerva je plně začleněna do stávajícího rámce systému EU ETS.

Pro podrobnější objasnění technických aspektů jejího fungování viz oddíl 4.3.

10.2.Reforma systému EU ETS

V říjnu 2014 učinili hlavy členských států EU a předsedové vlád členských států EU jako součást rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 rozhodnutí, že správně fungující, reformovaný systém EU ETS společně s rezervou tržní stability budou tvořit základní mechanismus, jímž se dosáhne snížení emisí o 43 % oproti roku 2005. V červenci 2015 Komise předložila legislativní návrh na revizi systému EU ETS s účinností od čtvrté fáze (2021–2030). Klíčové změny zahrnují:

Celkové množství povolenek se bude oproti současné míře 1,74 % od roku 2021 ročně snižovat o 2,2 %.

Návrh dále vytváří předvídatelná, důsledná a spravedlivá pravidla, jejichž cílem je vyřešit riziko úniku uhlíku. Systém přidělování bezplatných povolenek je revidován tak, aby se dostupné povolenky odvětvím, u nichž hrozí nejvyšší riziko, že přemístí výrobu mimo EU (celkem asi padesát odvětví), přidělovaly nejúčinnějším a nejefektivnějším způsobem.

Bude zřízen fond inovací, který má rozšířit stávající podporu demonstrace inovativních technologií, aby se inovace začaly prosazovat v průmyslu. Nadále budou dostupné bezplatné povolenky pro modernizaci energetického odvětví v členských státech s nižšími příjmy. Kromě toho bude zřízen zvláštní modernizační fond s cílem usnadnit investice do modernizace energetického odvětví a rozsáhlejších energetických systémů a zlepšit energetickou účinnost v těchto členských státech.

Návrh byl předložen Evropskému parlamentu a Radě k přijetí a Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k zaujetí stanoviska.

11.ZÁVĚRY A VÝHLED DO BUDOUCNA

Díky systému EU ETS se za posledních deset let v EU snížily emise a motivovali se další mezinárodní partneři, aby v zájmu příštích generací používali stanovování cen uhlíku jako nákladově efektivní motivační faktor k postupné, ale udržitelné dekarbonizaci svých ekonomik. Od roku 2005 systém poskytuje továrnám, elektrárnám a dalším do něj zahrnutým zařízením signál o ceně s cílem podporovat investice do čistých, nízkouhlíkových technologií. Prokázal, že stanovování ceny uhlíku je účinným způsobem, jak dosáhnout nákladově efektivního snížení emisí, stimulovat obchod a pomoci uvádět inovativní technologie na trh.

Počáteční problémy provázející zavádění systému EU ETS se z velké části odstranily. Vyřazením bezplatných povolenek pro elektrárny v roce 2013 se například úspěšně vyřešila otázka neočekávaných zisků elektráren, pro které pak bylo snadné přenést tyto náklady do cen elektřiny. První dva roky třetí fáze ukázaly, že systém má pevnou strukturu a že vytváří funkční tržní infrastrukturu a likvidní trh.

Zatímco počáteční problémy se vyřešily, širší makroekonomické poměry způsobené finanční krizí v roce 2008 měly uvnitř systému EU ETS zásadní dopad na rovnováhu nabídky a poptávky, jenž se během dvaceti čtyř měsíců projevil vznikem přebytku povolenek na trhu přesahujícího 2 miliardy povolenek, který se v následujícím roce ještě zvětšil a přibližně tuto úroveň si udrží až do roku 2030. Živá debata vedená v posledních letech o tom, jak by se mělo na tento neočekávaný a náhlý jev reagovat, vyústila v rozhodnutí o počátečním odložení dražeb, jež se v současnosti již provádí, a o zřízení rezervy tržní stability, jež se začne uplatňovat v roce 2019. Těmito rozhodnutími se vykročilo správným směrem k tomu, aby systém EU ETS během nadcházejících let postupně získal zpět svůj význam.

Tato opatření společně s navrženou revizí systému, jež se bude uplatňovat od čtvrté fáze (2021–2030), zajistí, že systém EU ETS, který je pilířem politiky EU v oblasti změny klimatu, bude v příštích deseti letech i nadále působit jako účinný nástroj snižování emisí. Ambiciózní opatření v oblasti klimatu vytvářejí obchodní příležitosti a otevírají nové trhy pro inovace a použití nízkouhlíkových technologií.

Komise bude i nadále sledovat trh s uhlíkem a na konci roku 2016 předloží další zprávu.

PŘÍLOHA 

Tabulka: Prvky nabídky a poptávky v systému pro obchodování s emisemi

(1)

  http://ec.europa.eu/priorities/energy-union/docs/energyunion_en.pdf

(2)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/145356.pdf

(3)

COM(2012) 652 final, http://ec.europa.eu/clima/policies/ets/reform/docs/com_2012_652_en.pdf

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(5)

 http://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR15_06/SR15_06_EN.pdf

(6)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.

(7)

Nařízení Komise (EU) č. 1031/2010 ze dne 12. listopadu 2010 o harmonogramu, správě a jiných aspektech dražeb povolenek na emise skleníkových plynů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, Úř. věst. L 302, 18.11.2010, s. 1.

(8)

Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 30.

(9)

Nařízení Komise (EU) č. 600/2012 ze dne 21. června 2012 o ověřování výkazů emisí skleníkových plynů a výkazů tunokilometrů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 1.

(10)

Nařízení Komise (EU) č. 1123/2013 ze dne 8. listopadu 2013 o stanovení nároků na mezinárodní kredity podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 299, 9.11.2013, s. 32) stanoví nároky na mezinárodní kredity pro každého provozovatele a provozovatele letadel pro období do roku 2020.

(11)

Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011, Úř. věst. L 122, 3.5.2013, s. 1.

(12)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU, Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012, Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84.

(13)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES, Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 1.

(14)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1359/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů, Úř. věst. L 343, 19.12.2013, s. 1.

(15)

COM(2014) 15 final, http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2014:0015:FIN:CS:PDF

(16)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1814 ze dne 6. října 2015 o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně směrnice 2003/87/ES, Úř. věst. L 264, 9.10.2015, s. 1.

(17)

V rámci původního rozsahu systému EU ETS zahrnovaly činnosti v oblasti letecké dopravy všechny lety z letišť na území členských států, na něž se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie, nebo na tato letiště, kromě výjimek uvedených v příloze I směrnice o systému EU ETS. Na základě jednání u Mezinárodní organizace pro civilní letectví, jejichž cílem bylo navrhnout mechanismus pro snižování emisí vznikajících v letecké dopravě, který by se opíral o celosvětový trh, však byl tento rozsah dočasně zmenšen. V současnosti (do konce roku 2016) do něj spadají pouze lety uvnitř EHP.

(18)

 Při odkazu na zprávy podle článku 21 se za „členské státy“ považuje 28 členských států EU a země Evropského hospodářského prostoru (Island, Norsko a Lichtenštejnsko).

(19)

Zprávy podle článku 21 za rok (N) mají být předloženy do 30. června následujícího roku (N+1). Podávají se prostřednictvím Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí, což je partnerská síť Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) a zemí, jež jsou jejími členy a spolupracují s ní, určená pro toky dat a informací.

(20)

Viz nařízení Komise (EU) č. 601/2012 uvádějící, že zařízení kategorie C ročně vypouštějí více než 500 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2e), zařízení kategorie B ročně 500 000 až 50 000 tun CO2e a zařízení kategorie A méně než 50 000 tun CO2e ročně. Dále se „zařízeními s nízkými emisemi“ rozumí zařízení kategorie A, která ročně vypouštějí méně než 25 000 tun CO2e.

(21)

 Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020, Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136.

(22)

Rozhodnutí Komise 2010/2/EU ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, Úř. věst. L 1, 5.1.2010, s. 10.

(23)

Rozhodnutí Komise 2014/746/EU ze dne 27. října 2014, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje na období 2015–2019 seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, Úř. věst. L 308, 29.10.2014, s. 114.

(24)

Uvedené údaje vycházejí z oznámení přijatých do července 2015 a v důsledku oznámení zaslaných členskými státy v pozdějším termínu mohou být značně pozměněny.

(25)

Původní množství před odečtením povolenek zmíněných v dolní části tabulky.

(26)

Viz poznámka pod čarou 7.

(27)

V příloze III nařízení o dražbě povolenek byla jako alternativní dražební platforma pro Německo uvedena Evropská energetická burza (European Energy Exchange AG (EEX)) a pro Spojené království Mezikontinentální komoditní burza (Intercontinental Commodity Exchange (ICE)). Polsko svou alternativní dražební platformu dosud nejmenovalo a v současné době, kdy pro něj v příloze není uvedena žádná platforma, využívá přechodnou společnou dražební platformu.

(28)

Dřívější dražby povolenek ze třetí fáze byly vykonány v roce 2012 s ohledem na to, že v odvětví elektřiny je rozšířenou komerční praxí prodávat elektřinu dopředu a nakupovat potřebné vstupy (včetně povolenek) současně s prodejem výstupů.

(29)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 377/2013/EU ze dne 24. dubna 2013, kterým se stanoví dočasná odchylka od směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, Úř. věst. L 113, 25.4.2013, s. 1.

(30)

Množství pro rok 2015 označuje počet povolenek, který má být vydražen podle zveřejněných kalendářů dražeb.

(31)

Tyto zprávy společně s dalšími informacemi o dražbách povolenek jsou dostupné na zvláštní internetové stránce Komise http://ec.europa.eu/clima/policies/ets/cap/auctioning/documentation_en.htm

(32)

K využití odchylky jsou způsobilé Bulharsko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko a Rumunsko. Malta a Lotyšsko se rozhodly, že ji nevyužijí.

(33)

Projekty v rámci mechanismu čistého rozvoje i společného provádění vytvářejí uhlíkové kredity podle Kjótského protokolu: projekty v rámci mechanismu čistého rozvoje produkují certifikovaná snížení emisí (CER) a projekty v rámci společného provádění pak jednotky snížení emisí (ERU), přičemž každá z těchto jednotek odpovídá 1 tuně CO2.

(34)

Nařízení Komise (EU) č. 550/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES stanoví některá omezení pro použití mezinárodních kreditů z projektů zahrnujících průmyslové plyny, Úř. věst. L 149, 8.6.2011, s. 1.

(35)

Jako společné provádění podle postupu 1 se označuje postup, kdy domácí strana může po ověření emisí vydat kredity generované ze společného provádění, aniž by se musela obracet na Kontrolní výbor pro společné provádění (JISC).

(36)

  Jako společné provádění podle postupu 2 se označuje postup, kdy se ověřování provádí za použití postupů stanovených podle Kontrolního výboru pro společné provádění . V rámci postupu 2 musí nezávislý subjekt akreditovaný Kontrolním výborem pro společné provádění předtím, než domácí strana může vydat a převést kredity, určit, zda byly splněny příslušné požadavky.

(37)

Nepřidělené povolenky jsou povolenky, které nebyly přiděleny podle čl. 10a odst. 7 směrnice o systému EU ETS, tj. povolenky zbývající v rezervě pro nové účastníky na trhu, a povolenky, za nimiž stojí použití čl. 10a odst. 19 a 20, tj. povolenky, které měly být bezplatně přiděleny zařízením, k čemuž však nedošlo kvůli částečnému či úplnému zastavení provozu nebo podstatnému snížení kapacity.

(38)

Bližší informace o tom, jak se převádějí emisní povolenky, lze najít na: http://ec.europa.eu/clima/policies/ets/registry/faq_en.htm

(39)

V poptávce jsou započítány i zrušené povolenky.

(40)

Vnitrostátní prováděcí opatření podle rozhodnutí Komise 2011/278/EU obsahující předběžnou kalkulaci počtu bezplatných povolenek, které mají být přiděleny všem zařízením na území všech členských států a států ESVO EHP, které byly nahlášeny Komisi.

(41)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.

(42)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 421/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství s cílem provést do roku 2020 mezinárodní dohodu o uplatňování jednotného celosvětového tržního opatření na emise z mezinárodní letecké dopravy, Úř. věst. L 129, 30.4.2014, s. 1.

(43)

Údaje ze září 2015.

(44)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS, Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.

(45)

Dozor nad primárním trhem bude s výjimkou otázek spojených se zneužíváním trhu, na něž se bude přímo vztahovat nařízení o zneužívání trhu, i nadále spadat do nařízení o dražbě povolenek.

(46)

Hloubkové kontroly již jsou povinné na primárním trhu a na sekundárním trhu s deriváty emisních povolenek.

(47)

Emisní povolenky podléhají dani z přidané hodnoty, jelikož se jedná o zdanitelnou dodávku služeb.

(48)

Přenesením daňové povinnosti se povinnost provést platbu DPH přesouvá z prodávajícího na osobu kupující zboží nebo služby, a jedná se tedy o účinné ochranné opatření proti podvodům v oblasti DPH.

(49)

Přestože se tato metoda označuje jako „založená na výpočtech“, vyžaduje provedení několika měření. Zejména je zapotřebí změřit množství paliv a materiálů, které mají za následek produkci emisí. Emise se poté vypočítají jako „množství krát emisní faktor (případně krát další faktory)“. U rozsáhlých emisí nebo u heterogennějších paliv a materiálů je za účelem určení emisního faktoru třeba provést chemickou analýzu. V ostatních případech lze použít standardní faktory.

(50)

„Metodikami založenými na měření“ se rozumí použití systémů kontinuálního měření emisí (CEMS).

(51)

Článek 26 nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 41.

(52)

Dalšími parametry jsou emisní faktor, u něhož lze většinou použít předem určenou hodnotu, a hustota paliva, jež také často může vycházet z předem určené hodnoty.

(53)

Pouze jeden členský stát uvedl, že používá takový systém certifikace a v rámci tohoto systému byl dosud certifikován pouze jeden ověřovatel.

(54)

Rozsahy akreditace jsou vymezeny v příloze I nařízení o akreditaci a ověřování, čímž je nastolena jejich spojitost s činnostmi uvedenými v příloze I směrnice o systému EU ETS.

(55)

Možnými administrativními opatřeními jsou pozastavení či zrušení akreditace nebo omezení rozsahu akreditace.

(56)

K tomu dochází v případě, kdy provozovatel nepředloží roční ověřený výkaz emisí, nebo v případě, kdy příslušný orgán ve výkazu odhalí závažné nepravdivé údaje nebo neshody.

(57)

Viz poznámka pod čarou 5.

(58)

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Glossary:Harmonised_index_of_consumer_prices_(HICP)

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 18.11.2015

COM(2015) 576 final

PŘÍLOHA

Zpráva o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého

Průvodní dokument k

ZPRÁVĚ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Zpráva o pokroku opatření v oblasti klimatu, včetně zprávy o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávy o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého

(požadovaná podle článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES, podle čl. 10 odst. 5 a čl. 21 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES a podle článku 38 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého

{SWD(2015) 246 final}

1.ÚVOD

V roce 2009 byla v rámci klimaticko-energetického balíčku přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého (dále jen „směrnice o zachycování a ukládání CO2 (CCS)“). Poskytuje právní rámec pro ekologicky bezpečné geologické ukládání oxidu uhličitého (CO2). Má zaručit, že nevznikne významné nebezpečí úniku CO2 ani poškození veřejného zdraví či životního prostředí, a zabránit vzniku nežádoucích účinků na bezpečnost přepravní sítě či úložišť, a je tak odpovědí na obavy veřejnosti. Směrnice rovněž obsahuje ustanovení o složkách zachycování a přepravy v rámci CCS, ačkoli na tyto činnosti se vztahují především stávající právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, např. směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí 1 a směrnice o průmyslových emisích 2 .

U všech členských států kromě jednoho, s nímž jsou nadále vedeny diskuze, považuje Evropská komise prováděcí opatření za úplná. Komise pracuje na kontrolách shody těchto opatření.

Článek 38 směrnice o CCS požaduje, aby Komise tuto směrnici posoudila ve zprávě, již měla předložit Evropskému parlamentu a Radě do 31. března 2015, a případně předložila návrh na její revizi.

Tato zpráva navíc v rámci programu Komise pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) 3 směrnici hodnotí z hlediska její účelnosti, účinnosti, soudržnosti, relevance a přidané hodnoty na úrovni EU.

Dále zkoumá rozsah zavádění CCS a nastiňuje, jaké další kroky je třeba podniknout ve vztahu k širšímu ekonomickému a politickému prostředí, aby se zavádění urychlilo.

2.METODIKA

Na podporu závěrů této zprávy byly provedeny internetový průzkum a konzultace se zúčastněnými stranami a odborníky. V rámci průzkumu bylo obdrženo více než sto odpovědí od subjektů z průmyslu a veřejných služeb, výzkumných institucí a nevládních organizací. Tyto odpovědi byly doplněny cílenými rozhovory, rešeršemi literatury a případovými studiemi. Kromě toho Komise konzultovala členské státy prostřednictvím skupiny pro výměnu informací sestavené podle čl. 27 odst. 2 směrnice. Anketa a analýza vycházely z témat přezkumu uvedených v článku 38 a z kritérií REFIT. Podrobnější informace jsou uvedeny v hodnotící zprávě 4 .

Tento přezkum byl omezen tím, že dosud bylo zřízeno mnohem méně zařízení pro CCS (ve významu zachycování, přepravu a ukládání uhlíku), než se předpokládalo v době, kdy byla směrnice přijata. Pouze jeden projekt (projekt ROAD v Nizozemsku 5 ) má se směrnicí i jiné praktické zkušenosti než zkušenosti týkající se povolení k průzkumu a proveditelnosti dodatečného vybavení velkých spalovacích zařízení technologií CCS. Aby bylo možné prověřit obsah směrnice v plném rozsahu a provést podrobnější hodnocení její účelnosti a účinnosti, bylo by zapotřebí mít více zkušeností s uplatňováním směrnice a s technologií CCS obecně.

3.SOUČASNÉ ZAVÁDĚNÍ TECHNOLOGIE CCS

V červnu 2008 Evropská rada vyzvala Komisi, aby co nejdříve navrhla pobídkový mechanismus pro členské státy a soukromý sektor tak, aby do roku 2015 zajistily výstavbu a provoz až dvanácti demonstračních zařízení pro CCS, která by přispěla ke zmírňování změny klimatu. Tohoto cíle se nepodařilo dosáhnout a v současnosti jsou v Evropě v provozu pouze dvě velkoobjemová zařízení pro CCS (obě v Norsku).

Komise své stanovisko k otázce CCS potvrdila v řadě sdělení 6 . Aby se splnily cíle v oblasti dekarbonizace, bude nutné přibližně od roku 2030 v odvětví výroby elektřiny z fosilních paliv využívat technologii CCS 7 . Z dlouhodobějšího hlediska CCS může být jedinou dostupnou možností, jak snížit přímé emise vznikající ve velkoobjemových průmyslových procesech 8 .

Zatím bylo přiděleno 300 milionů EUR na jeden projekt zaměřený na CCS (projekt White Rose ve Spojeném království), a to během druhé výzvy k podávání nabídek v rámci programu NER300 9 . Projekty White Rose a Peterhead navíc od Spojeného království získaly smlouvy na provedení studií 10 . V rámci evropského energetického programu pro hospodářské oživení (EEPR) 11 byla vyčleněna 1 miliarda EUR na demonstrační projekty CCS. V současnosti běží dva projekty – projekt ROAD v Nizozemsku a Don Valley ve Spojeném království. V EU dohromady existují čtyři projekty ve fázi plánování, jež by se mohly rozběhnout kolem roku 2020. Jakmile budou tyto projekty započaty, doplní poznatky ze dvou norských komerčních projektů, které souvisí s produkcí zemního plynu – Sleipner a Snøhvit. Pokrok v oblasti velkoobjemového zachycování a ukládání CO2 v Evropě je však mnohem pomalejší, než se očekávalo.

Mimo EU v současnosti existuje dvacet rozsáhlých projektů v oblasti CCS, které buď již běží, nebo se připravují. Jedná se většinou o průmyslové projekty související s terciární těžbou ropy, jež přinášejí další hospodářské zisky 12 .

Poměrně novou technologií, jež nabízí možnost opětovného využívání CO2 jako vstupní suroviny pro různá využití, je zachycování a využívání uhlíku. Očekává se, že co do rozsahu bude mít na zmírňování změny klimatu mnohem menší účinky než CCS, avšak může mít řadu výhod, včetně zvyšování ekonomické hodnoty projektů v oblasti CCS.

4.PŘEZKUM SMĚRNICE O CCS

Směrnice o CCS poskytuje právní rámec pro řešení obav z ukládání CO2 týkajících se ohrožování životního prostředí, zdraví a bezpečnosti. Harmonizuje administrativní postupy pro celý cyklus zachycování, přepravy a ukládání oxidu uhličitého ve všech členských státech, a vytváří tak nezbytnou právní jistotu pro investory, aby stavěli velkoobjemová zařízení pro zachycování CO2 a přepravní potrubí a budovali úložiště CO2.

Tento oddíl se zabývá konkrétními otázkami, jež měla Komise zodpovědět pro účely postupu REFIT a článku 38 směrnice.

Účelnost a účinnost

Bylo postaveno mnohem méně zařízení pro CCS, než se předpokládalo, a to kvůli nedostatku obchodních důvodů pro používání této technologie, jenž byl z velké části zapříčiněn celosvětovým hospodářským útlumem a nízkými cenami uhlíku. Kvůli nedostatku praktických zkušeností s touto technologií je obtížné zhodnotit pokrok při plnění cílů, jako například vytvoření právní jistoty, zajištění toho, že zařízení nebudou ohrožovat životní prostředí a lidské zdraví, a určení účinnosti na základě posouzení administrativních nákladů nebo regulační zátěže. Nedostatek praktických zkušeností s tím, jak projekty zaměřené na CCS procházejí regulačním procesem popsaným ve směrnici o CCS, mimo to znemožňuje získat údaje o nákladech na provádění, jimiž byly zatíženy členské státy, a tím pádem zhodnotit účinnost směrnice.

Relevance

Směrnice se zaměřuje na klíčové otázky, jež si vyžaduje společný přístup při rozvoji CCS. I nadále jsou ve velké míře potřeba opatření ke snižování emisí a nejnovější analýza 13 naznačuje, že tato potřeba je nyní ještě naléhavější.

Soudržnost

Ustanovení směrnice o CCS jsou vnitřně provázaná a směrnice je celkově v souladu s rámcem politiky v oblasti klimatu a energetiky.

Přidaná hodnota na úrovni EU

Směrnice poskytuje celkový rámec, zatímco členské státy stanovují podrobné požadavky na konkrétní zařízení pro CCS, rozhodují o nich a uplatňují je. Zatím se prokazuje, že tento přístup zavádí dostatečné minimální požadavky a vodítka pro to, aby byl zajištěn společný přístup, přičemž je však členským státům ponechána dostatečná volnost, aby je mohly přizpůsobovat svým vnitrostátním poměrům.

Trvalost uložení CO2

Kvůli tomu, že EU má pouze omezené zkušenosti s CCS, nebylo dosud trvalé zadržení CO2 ve velkém rozsahu zcela demonstrováno. Výsledky z úložišť výzkumného rozsahu a z projektů v jiných zemích, zejména ze dvou rozsáhlých norských projektů, v nichž je CO2 injektován do slaných zvodnělých vrstev pod Severním mořem (od roku 1996), naznačují, že bezpečné a dlouhodobé ukládání CO2 bez jeho úniku je možné.

Potřeba, aby Komise přezkoumávala návrhy povolení k ukládání a návrhy rozhodnutí o přechodu odpovědnosti

Dosud bylo podle směrnice uděleno pouze jedno povolení, a to příslušným orgánem v Nizozemsku pro projekt ROAD. Komise k návrhu povolení vydala souhlasné stanovisko 14 . Předkládáním návrhů povolení Komisi k přezkumu podle článku 10 se doba potřebná k získání povolení nijak významně neprodlužuje.

Články 19 a 20 týkající se finanční záruky a finančního mechanismu poskytují členským státům dostatečnou možnost rozhodovat o tom, jak by provozovatelé úložišť měli prokazovat svou schopnost bezpečně provozovat a monitorovat úložiště až do okamžiku, kdy odpovědnost přejde na příslušný orgán.

Neexistují žádné praktické zkušenosti s článkem 18 vztahujícím se na přechod odpovědnosti. Používání tohoto článku bude předmětem příštího přezkumu směrnice.

Kritéria a postupy pro přijímání toku CO2 uvedené v článku 12, přístup třetích osob a přeshraniční spolupráce

Zatím neexistují žádné praktické zkušenosti s těmito požadavky, a Komise se tedy domnívá, že v této fázi není třeba přijímat žádná opatření. Tyto články budou předmětem příštího přezkumu směrnice.

Používání ustanovení o velkých spalovacích zařízeních

Údaje o tom, jak členské státy používají článek 33 týkající se proveditelnosti dodatečného vybavení zařízení k zachycování CO2, jsou plně k dispozici pouze v případě Spojeného království, kde provozovatelé velkých spalovacích zařízení musí prokázat, že byl vyhrazen dostatečný prostor pro zachycování CO2 v budoucnu 15 . Několik členských států (např. Německo, Francie, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Spojené království) uvedlo, že článek 33 použily při udělování povolení pro nové elektrárny na fosilní paliva o výkonu vyšším než 300 MW 16 .

Případné možnosti geologického ukládání CO2 ve třetích zemích

V současnosti se neplánuje ukládání CO2 ve třetích zemích z důvodu nákladů na dopravu a dostupnosti ukládání uvnitř EU.

Kritéria stanovená v přílohách I a II o vhodnosti úložišť a o monitorovacích plánech

Kritéria pro charakterizaci a posuzování úložišť stanovená v příloze I směrnice se používají k určení vhodnosti geologických formací pro použití jako úložiště. Zúčastněné strany je obecně považují za přijatelná.

Některé zúčastněné strany uvádějí, že pro ně je obtížné získávat geologické údaje z oblastí, jež jsou prozkoumávány nebo využívány ropnými a plynárenskými společnostmi. Komise se domnívá, že s ohledem na směrnici není třeba přijímat žádná opatření. Novým účastníkům by nicméně pomohlo, kdyby členské státy prozkoumaly své regulační procesy s cílem podpořit opouštění uzavřených uhlovodíkových polí.

Příloha II směrnice stanoví kritéria pro vypracovávání a aktualizaci plánů monitorování v době provozu a po uzavření. Tato kritéria jsou obecně považována za vhodná. Komise má za to, že s ohledem na nedostatek praktických zkušeností je příliš brzy na to, aby se stávající technické požadavky měnily.

Pobídky k uplatňování CCS u zařízení spalujících biomasu

Problémy spojené se zaváděním zachycování CO2 u elektráren na biomasu se zásadně neliší od problémů, jež jsou spojené s uplatňováním CCS u tepelných elektráren. V současnosti v Evropě neexistují žádné zvláštní pobídky k uplatňování CCS u zařízení spalujících biomasu.

Rizika pro životní prostředí spojená s přepravou CO2

Komise se domnívá, že v této fázi nevyvstává žádná potřeba další regulace přepravy CO2. Rizika, jež s sebou přeprava CO2 nese, nejsou o nic vyšší než rizika u přepravy zemního plynu či ropy a nevyskytly se žádné události či návrhy, které by vyžadovaly změnu současné právní úpravy.

Potřeba zavést výkonnostní emisní standardy pro nová velkokapacitní spalovací zařízení na výrobu elektřiny

V roce 2011 Komise prozkoumala potenciální dopad výkonnostních emisních standardů u nově vybudovaných elektráren a jejich interakci se systémem pro obchodování s emisemi (ETS) 17 . Závěrem studie bylo, že ani při střízlivých odhadech vývoje systému EU ETS by uplatňování výkonnostních emisních standardů od roku 2020 nepřineslo další pobídky pro zavádění CCS.

S ohledem na rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, včetně cíle snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 % oproti úrovním v roce 1990, a navíc s ohledem na závěry zasedání Evropské rady v říjnu 2014, Komise nepovažuje zavedení povinného požadavku výkonnostních emisních standardů pro nové elektrárny za potřebné či možné. Očekává se, že u nízkouhlíkových technologií časem značně oživí investiční prostředí pokračující reforma systému EU ETS, navržené zavedení rezervy tržní stability a očekávaná vyšší náročnost cílů systému EU ETS po roce 2020 s cílem snížit do roku 2030 emise o 43 % ve srovnání s rokem 2005.

5.ZÁVĚRY

5.1.Směrnice o CCS

Na základě hodnotící studie Komise shledává, že směrnice o CCS je vhodná pro svůj účel. I přes to, že jsou dosud o praktickém používání směrnice k dispozici pouze omezené informace, zúčastněné strany obecně mají za to, že vytváří regulační rámec potřebný k zajištění bezpečného zachycování, přepravy a ukládání CO2 a současně členským státům poskytuje dostatečnou pružnost. Kvůli nedostatku praktických zkušeností s tím, jak projekty procházejí regulačním procesem, však není možné učinit jasný závěr o účinnosti směrnice. Mezi zúčastněnými stranami panuje zřetelná obava, že přepracovávání směrnice v tuto chvíli by mohlo být kontraproduktivní, protože by v oblasti CCS mohlo nastolit období nejistoty, což by v odvětví, kde je důvěra investorů již tak nízká, nebylo prospěšné.

Pokud jde o hodnocení v rámci programu REFIT, Komise došla k závěru, že v této fázi není k dispozici dostatek podkladů pro posouzení účelnosti směrnice v plném rozsahu, provedení analýzy účinnosti administrativní a regulační zátěže a prozkoumání aspektů zjednodušování. Zúčastněné strany a členské státy považují směrnici za nezbytnou pro to, aby geologické ukládání bylo bezpečné a aby investorům byla poskytnuta právní jistota. Ustanovení směrnice jsou vnitřně provázaná a směrnice je v souladu s dalšími souvisejícími právními předpisy. Co se týče přidané hodnoty na úrovni EU, obecně se má za to, že směrnice vytváří dobrou rovnováhu mezi tím, jak je definován rámcový přístup na úrovni EU, a tím, jak členské státy vypracovávají vlastní podrobný výklad v konkrétních případech.

Další přezkum směrnice o CCS bude proveden, až bude v EU v oblasti CCS dostupných více zkušeností.

5.2.Politika umožňující provádění

Je důležité i nadále poskytovat podporu pro demonstrační projekty komerčního rozsahu v energetickém odvětví i v průmyslu, jelikož jen díky tomu lze získávat zkušenosti, snižovat náklady a prokazovat bezpečné a spolehlivé podzemní ukládání CO2. Na úrovni EU by měl vedle inovací v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energeticky náročných průmyslových odvětví podporovat i CCS Fond inovací 18 , do nějž by mělo být v rámci systému EU ETS vloženo 450 milionů povolenek. Pro úspěšné demonstrační projekty je zásadní, aby členské státy svými prostředky doplňovaly finanční podporu z EU a aby se zapojil soukromý sektor.

Výroba elektřiny a další průmyslové projekty mají dlouhé investiční cykly, a proto je důležité, aby členské státy začlenily CCS do svého dlouhodobého plánování (nejlépe pro období do roku 2050), které má být rozvinuto v rámci správy věcí veřejných pro energetickou unii.

S ohledem na zavádění CCS v budoucnu je důležité naplánovat vhodnou infrastrukturu pro přepravu a ukládání CO2 a za účelem snížení nákladů zvážit její sdílení. Plánování budoucí přepravní a úložné sítě by bylo usnadněno rozšiřováním poznatků v oblasti kapacity pro ukládání CO2 a mapováním polohy hlavních úložišť a seskupení zdrojů CO2. Podporu přeshraničních přepravních sítí a regionální spolupráce v této oblasti může posílit Nástroj pro propojení Evropy.

Zintenzivnění výzkumných a inovačních činností v této oblasti je jedním z deseti opatření, jež byla vytyčena v novém Evropském strategickém plánu pro energetické technologie k urychlení transformace energetického systému a vytváření pracovních míst a růstu 19 . Kromě toho bude i nadále poskytována podpora prostřednictvím rámcového programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020 20 .

(1)

Směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

(2)

Směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění).

(3)

Hodnocení směrnice o CCS v rámci programu REFIT je uvedeno v pracovním programu Komise na rok 2015 – Nový začátek, COM(2014) 910 final.

(4)

„Podpůrná studie k přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého (směrnice o CCS)“, Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2015.

(5)

Rotterdamský demonstrační projekt pro zachycování a ukládání CO2, http://road2020.nl/.

(6)

Např. ve sdělení Komise o budoucnosti zachycování a ukládání CO2 v Evropě, COM(2013)180, a ve sdělení Komise s názvem Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112.

(7)

Energetický plán do roku 2050, KOM(2011) 885.

(8)

Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030, COM(2014) 15.

(9)

Program NER300 je jedním z největších světových programů na financování inovativních nízkouhlíkových demonstračních projektů a bylo z něj celkem přiděleno 2,1 miliardy EUR na 38 projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a jeden projekt zaměřený na CCS. Byl zřízen podle čl. 10a odst. 8 směrnice 2003/87/ES a prostředky se do něj získávají z prodeje 300 milionů emisních povolenek z rezervy pro nové účastníky na trhu (NER) vytvořené pro třetí fázi systému EU pro obchodování s emisemi. Viz http://ec.europa.eu/clima/policies/lowcarbon/ner300/.

(10)

Pro více informací o britské soutěži na komercializaci technologie CCS viz https://www.gov.uk/uk-carbon-capture-and-storage-government-funding-and-support.

(11)

Nařízení (EU) č. 1233/2010 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky.

(12)

GCCSI, 2014, „The Global Status of CCS“ (Postavení CCS ve světě).

(13)

Hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu ze dne 5. října 2014. http://www.ipcc.ch/.

(14)

Stanovisko Komise týkající se návrhu povolení k trvalému uložení oxidu uhličitého v dílčím bloku P18-4 dílčího bloku P18a nizozemského kontinentálního šelfu, v souladu s čl. 10 odst. 1 směrnice 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého, C(2012) 1236.

(15)

Spojené království rovněž vypracovalo pokyny, jež vysvětlují, co by projektanti elektráren měli zohlednit a prokázat při zkouškách proveditelnosti dodatečného vybavení k zachycování CO2: Carbon Capture Readiness (CCR) - A guidance note for Section 36 Electricity Act 1989 consent applications (Připravenost na technologii zachycování CO2 – pokyny pro žádosti o souhlas podle oddílu 36 zákona o elektrické energii z roku 1989), URN 09D/810, listopad 2009,     https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/43609/Carbon_capture_readiness_-_guidance.pdf .

(16)

Zpráva o provádění směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého, COM(2014) 99.

(17)

Bloomberg New Energy Finance, 2011, Emission performance standards: Impacts of power plant CO2 emission performance standards in the context of the European carbon market (Výkonnostní emisní standardy: dopady výkonnostních emisních standardů pro CO2 u elektráren v souvislostech evropského trhu s uhlíkem), http://ec.europa.eu/clima/policies/lowcarbon/ccs/docs/impacts_en.pdf.

(18)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem posílení nákladově efektivních způsobů snižování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií, COM(2015) 337.

(19)

Sdělení Komise Přechod na integrovaný strategický plán pro energetické technologie (plán SET): urychlení transformace evropského energetického systému, C(2015) 6317 final.

(20)

Nařízení (EU) č. 1291/2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020).