EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 8.5.2015

COM(2015) 206 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014

1.    ÚVOD

V roce 2014 se uskutečnily první volby do Evropského parlamentu poté, co v platnost vstoupila Lisabonská smlouva, a byly to volby zásadně odlišné od předcházejících. Poprvé byl výsledek voleb přímo spojen se jmenováním předsedy Evropské komise. Evropská politická uskupení poprvé navrhla své kandidáty na předsedu Evropské komise a kandidát, který v nově zvoleném Evropském parlamentu získal většinu, se stal jejím předsedou. Evropská rada navrhla kandidáta strany s největším počtem křesel v Evropském parlamentu, který byl pak Evropským parlamentem zvolen předsedou Evropské komise.

Tato zpráva posuzuje volby v roce 2014, včetně opatření k posílení jejich transparentnosti, demokratického průběhu a evropského rozměru. Hodnotí informovanost občanů o volbách a s nimi spojených právech, opatření přijatá v této souvislosti členskými státy a orgány EU a skutečnou účast. Zabývá se i prosazováním volebních práv občanů EU.

Zpráva vychází z nedávných průzkumů Eurobarometr i jiných průzkumů veřejného mínění, z informací poskytnutých členskými státy v odpovědích na dotazníky Komise a z Komisí schváleného výzkumu 1 , v němž se shromažďovaly a analyzovaly údaje, a to i pomocí rozhovorů s představiteli evropských politických stran, orgánů členských států, sdělovacích prostředků a dalších zúčastněných stran.

Volby v roce 2014 zastavily neustálé snižování celkové volební účasti od roku 1979, kdy se konaly první přímé evropské volby. Tyto volby položily základy pro budoucí evropské volby a vytvořily jasnou vazbu mezi výsledky voleb do Evropského parlamentu a výběrem předsedy Evropské komise. Byl vytvořen důležitý precedent pro rok 2019 a pozdější období a na evropské úrovni bylo ustaveno fórum pro politickou diskusi.

2.    Transparentní volební proces

2.1    Přímá vazba mezi hlasováním občanů a volbou předsedy Komise

Lisabonská smlouva zavedla nový ústavní řád Evropské unie, v němž má Evropský parlament právo zvolit předsedu Evropské komise, navrženého Evropskou radou s přihlédnutím k výsledkům evropských voleb. Vzhledem k této nové situaci vydala Komise 12. března 2013 doporučení o posílení demokratického a efektivního průběhu voleb do Evropského parlamentu 2 . V něm vyzvala evropské politické strany, aby v souvislosti s Lisabonskou smlouvou, která posílila roli Evropského parlamentu ve vztahu ke Komisi 3 , navrhly kandidáty na předsedu Komise.

Účelem uvedeného doporučení bylo zviditelnit spojitost mezi hlasy pro kandidáty na poslance Evropského parlamentu a kandidátem jejich strany na předsedu Komise. Komise dále vybízela vnitrostátní politické strany, aby využily svá mediální vystoupení k podpoře hlavních kandidátů a jejich programů. Také Evropský parlament v roce 2014 přijal usnesení 4 za tímto účelem.

Kandidáty na předsedu Evropské komise navrhlo pět evropských politických stran:

Evropská lidová strana (EPP) nominovala Jeana-Clauda Junckera,

Strana evropských socialistů (PES) nominovala Martina Schulze,

Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) nominovala Guye Verhofstadta,

Evropská strana zelených nominovala Josého Bového a Franzisku Kellerovou a

Strana evropské levice nominovala Alexise Tsiprase.

Tyto strany zahájily celoevropskou volební kampaň a uspořádaly veřejné akce po celé Evropě, aby zvýšily informovanost o svých kandidátech a jejich politických programech pro Evropu 5 . Kandidáti navštívili v členských státech 246 měst. V následující tabulce jsou uvedeny navštívené členské státy 6 :

Kromě praktické angažovanosti tohoto druhu se hlavní kandidáti zúčastnili deseti televizních debat v různých členských státech a různých jazycích 7 a mluvili o svých vizích budoucí Evropy a otázkách, jako jsou pracovní příležitosti a růst, které jsou pro voliče obzvláště důležité 8 .

Debaty se v celé EU setkaly se značným zájmem médií. To se týká zejména debaty mezi hlavními kandidáty, která se konala 15. května, byla vysílána v 28 zemích přinejmenším 152 sdělovacími prostředky (včetně 55 televizních stanic a 88 internetových stránek) a vytvořila velký objem provozu v sociálních médiích 9 .

V povolebním průzkumu veřejného mínění 10 , který zahrnoval 15 zemí EU, uvedlo 15 % respondentů, že sledovali alespoň jednu televizní debatu.

2.2    Viditelnější spojitost mezi vnitrostátními a evropskými politickými stranami

Jelikož evropské politické strany mají nejlepší možnosti přispívat „k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie“ 11 , Komise předložila dvě doporučení s cílem více zviditelnit vazby mezi politickými uskupeními na evropské a vnitrostátní úrovni (členské státy i evropské politické strany 12 tato doporučení vcelku uvítaly) 13 :

i)    členské státy by měly ve svých volebních systémech podporovat a usnadňovat poskytování informací o přidružení vnitrostátních politických stran k evropským politickým stranám, a to i tím, že umožní, aby toto přidružení bylo uvedeno na volebních lístcích, a

ii)    vnitrostátní politické strany by měly své přidružení k evropským politickým stranám před volbami zveřejnit a jasně je uvést ve všech materiálech souvisejících s volební kampaní, ve sděleních a mediálních vystoupeních.

Pokud jde o první doporučení i), 16 členských států 14 uvedlo, že přijaly opatření k informování vnitrostátních politických stran o doporučení, že by měly zveřejnit své přidružení k evropským politickým stranám. To hlavně znamenalo, že úřady informovaly politické strany o doporučení Komise. V některých případech bylo vyvinuto intenzivnější úsilí. V Řecku vnitrostátní orgány uspořádaly v parlamentu setkání, na němž o doporučení informovaly strany. V Itálii a ve Finsku byly vydány pokyny s cílem obeznámit vnitrostátní strany s doporučením a přesvědčit je, aby se jím řídily.

Devět členských států umožnilo vnitrostátním stranám uvést své přidružení k evropským politickým stranám na hlasovacích lístcích tím, že přijaly zákony 15 (pokud takový zákon již nebyl v platnosti 16 ) umožňující, aby hlasovací lístek obsahoval název nebo logo evropské strany.

Šest členských států 17 uvedlo, že žádné takové opatření nepřijaly, a to buď proto, že poskytování informací voličům je věcí politických stran, nebo proto, že opatření úřadů by představovalo zásah, který jejich volební zákon zakazuje.

Pokud jde o druhé doporučení ii), vnitrostátní politické strany přijaly různá opatření k obeznámení veřejnosti s jejich přidružením k evropským politickým stranám. Toto je celkový obraz vzniklý na základě výzkumu 18 s využitím vzorku více než 500 vnitrostátních stran přidružených k evropským stranám:

Většina vnitrostátních stran zahrnutých do vzorku zviditelnila své přidružení jen omezeným způsobem, tj. v podstatě ve svých tištěných volebních materiálech 19 . To znamenalo, že přidružení bylo viditelnější pro lépe informované občany než pro širokou veřejnost,

Při výzkumu bylo zjištěno, že jen malý počet stran přijal komplexní opatření a zmínil se o svém přidružení k evropské straně jak v písemných materiálech, jako jsou manifesty, plakáty, internetové stránky a sociální média, tak v projevech, televizních debatách a na předvolebních akcích 20 , 

Při výzkumu bylo rovněž zjištěno, že několik stran nepropagovalo své přidružení k evropské politické straně, a to buď proto, že se pro přidružení zatím nerozhodly, nebo proto, že se rozhodly nepřidružit se 21 .

Doporučením, aby bylo přidružení k evropským stranám uvedeno na hlasovacích lístcích, se v členských státech řídili jen výjimečně, a to i v těch členských státech, kde to bylo možné 22 .

3.    Větší důraz na otázky EU

Komise i Evropský parlament před volební kampaní i během ní přijaly opatření ke zvýšení informovanosti občanů o tom, jak volby ovlivní jejich životy. Snahou bylo zdůraznit důležitost otázek EU, které by jinak v debatách v členských státech mohly být zastíněny vnitrostátními a místními tématy. Procento občanů EU, kteří uvedli, že mají všechny informace, které potřebují, se oproti výsledku v roce 2009 mírně zvýšilo (na 57 % v porovnání s 53 % v roce 2009) 23 . 

3.1    Dialogy s občany

Během roku 2013 a 2014 se členové Komise spolu s místními a vnitrostátními politiky a členy Evropského parlamentu zúčastnili 51 veřejných dialogů s občany ve stylu „setkání na radnici“ o jejich očekáváních, pokud jde o budoucnost Evropy, a o tom, čeho je zapotřebí k posílení demokratických struktur Unie.

Dialogy s občany zvýraznily evropský rozměr místních problémů a místní rozměr otázek evropské politiky a to, jak evropské volby ovlivňují každodenní život občanů. Z účastníků 87% uvedlo, že v evropských volbách hlasovat budou 24 .

3.2     Finanční prostředky Komise

Komise použila nástroje financování, které má k dispozici, k podpoře občanské společnosti a projektů partnerství měst zaměřených na propagaci demokratické účasti občanů EU. Z programu „Evropa pro občany“ a programu „Základní práva a občanství“ bylo financováno několik projektů na zvýšení informovanosti a na posílení postavení občanů, pokud jde o jejich účast v demokratickém životě EU.

3.3    Kampaň Evropského parlamentu za větší informovanost

Dne 11. září 2013 zahájil Evropský parlament informační kampaň nazvanou Jednat. Ovlivňovat. Rozhodovat. Jedním z hlavních cílů bylo vyvolat diskusi se zaměřením na EU o otázkách s významem pro celou EU, jako jsou hospodářství, pracovní místa, kvalita života a role EU ve světě 25 .

Tato kampaň měla výraznou odezvu v médiích 26 . Internetové stránky Evropského parlamentu zaměřené na volby byly od prosince 2013 do května 2014 navštíveny 7 100 000krát. Video o evropských volbách bylo vytvořeno v 34 jazycích a vysíláno více než 7 400krát na 173 televizních stanicích. Video bylo shlédnuto on-line 11 000 000krát. Prostřednictvím Facebooku byl osloven přibližně každý pátý evropský volič. Zpráva „Hlasoval jsem“ byla na Facebooku sdílena více než 2 700 000krát a vidělo ji téměř 90 milionů lidí.

Evropský parlament dále uspořádal v Paříži, Frankfurtu, Varšavě, Římě a Madridu konference ReACT 27 s účastí občanů, odborníků a evropských politiků. Během těchto akcí občané EU mohli vyjádřit své názory na hlavní otázky, které vyvstaly v kampani.

3.4    Společný den voleb

S cílem posílit pocit voličů, že se podílejí na společném evropském úsilí, vybídla Komise členské státy, aby se dohodly na společném dnu evropských voleb a na uzavření volebních místností ve stejnou dobu.

V tomto ohledu ve srovnání s předešlými volbami nenastala žádná změna. V 21 členských státech se volby konaly 25. května a v sedmi 28 se uskutečnily mezi 22. a 24. květnem. Všechny členské státy oznámily své výsledky přibližně v tutéž dobu, večer 25. května, kdy už hlasování v celé Evropě bylo ukončeno.

4.    Účast ve volbách

4.1    Celková účast

Od prvních přímých voleb v roce 1979 účast v evropských volbách neustále klesala ze 61,99 % v roce 1979 až na 42,97 % v roce 2009. Avšak celková účast ve volbách v roce 2014 byla jen nepatrně nižší než v roce 2009, když klesla o 0,36 % (na 42,61 %), kdežto dříve byly poklesy prudší – mezi lety 2004 a 2009 o 2,5 % a mezi lety 1999 a 2004 o 4 %. Tento klesající trend byl výrazně omezen. Pro srovnání: účast v prezidentských volbách v USA byla v roce 2008 57,1 % a v roce 2012 54,9 %.

Následující tabulka uvádí účast za celou EU v jednotlivých evropských volbách 29 :

Účast se v 28 členských státech významně lišila. Vysoká byla v Belgii – 89,64 %, v Řecku (v obou těchto zemích je hlasování povinné) 59,97 % a v Itálii 57,22 %, ale značně nižší v dalších zemích, jako je Česká republika (18,20 %) a Slovensko (13,05 %).

Následující tabulka uvádí účast v evropských volbách v letech 2009 a 2014 v EU a v jednotlivých členských státech 30 :

Účast byla vyšší mezi muži (45 %) než ženami (41 %) 31 , přičemž rozdíl se ve srovnání s rokem 2009 mírně zvětšil (44 % oproti 42 %) 32 .

Největší skupinu mezi těmi, kdo se voleb nezúčastnili, tvořili mladí lidé: svůj hlas odevzdalo jen 27,8 % osob ve věku 18 až 24 let, zatímco ve věkové skupině 55 let a více to bylo 51,3 % 33 . 

Tabulka níže srovnává procentní podíly mladých lidí (ve věku od 18 do 24 let), kteří hlasovali, v každém členském státě 34 :

Zpráva posuzující projekt Erasmus odhalila silnou korelaci mezi zkušeností se studiem v zahraničí a volebním chováním v evropských volbách v roce 2014: pravděpodobnost hlasování byla u absolventů Erasmu vyšší – 81 % respondentů uvedlo, že svůj hlas odevzdali 35 .

Respondenti v povolebním průzkumu veřejného mínění Evropského parlamentu uvedli, že hlavním důvodem, proč volili, bylo to, že volí vždy (41 %), že je to jejich „občanská povinnost“ (41 %) nebo „aby podpořili politickou stranu, k níž mám blízko“ (22 %). Zmínili také tyto tři faktory: „Jsem pro EU“ (14 %), „Cítím se Evropanem“ (13 %) a „Hlasováním v evropských volbách mohu věci změnit“ (12 %). Z respondentů 5 % uvedlo, že volili, aby ovlivnili výběr předsedy Komise 36 .

Pokud jde o důvody nehlasování, nejoblíbenějšími odpověďmi byly „nedostatek důvěry v politiku obecně“ (23 %), „nezájem o politiku“ (19 %) a „můj hlas nemá žádné důsledky“ (14 %). Mezi dotázanými bylo 7 % těch, kteří odpověděli, že „o EU nebo Evropském parlamentu či volbách do Evropského parlamentu toho moc nevím“. Procento nevoličů, kteří se odvolávají na oba tyto druhy odůvodnění, tj. názor, že hlasování nic nezmění, a nedostatek znalostí o EU nebo evropských volbách, ve srovnání s předchozími volbami kleslo 37 . I počet občanů, kteří nevolili kvůli absenci veřejné diskuse nebo předvolební kampaně, se snížil na polovinu 38 . Konečné rozhodnutí, zda volit, či nevolit, tradičně závisí na celé řadě faktorů, z nichž některé jsou osobní a nesouvisejí s kvalitou kampaně nebo s tím, jak jsou evropské volby vnímány 39 .

V zemích, v nichž se evropské volby konaly ve stejnou dobu jako jiné vnitrostátní nebo celostátní volby (Belgie, Litva, Řecko, Německo, Irsko, Itálie, Malta a Spojené království), byla volební účast vyšší než jinde 40 , avšak politické diskusi dominovala spíše vnitrostátní témata. V Litvě se evropské volby konaly v týž den jako prezidentské volby a účast vzrostla na 47 %, zatímco v roce 2009 činila pouhých 21 % 41 .

4.2    Účast občanů EU, kteří mají bydliště v jiném než vlastním členském státě

Občané EU, kteří žijí v jiném členském státě než ve svém vlastním (mobilní občané EU), mají právo volit a být volen v evropských volbách v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Toto právo, zakotvené v článku 22 SFEU a článku 39 Listiny základních práv EU, získává konkrétní účinek směrnicí 93/109/EC 42 .

Práva volit v členském státě bydliště využil poměrně malý počet mobilních občanů EU 43 . Míra jejich účasti může být ovlivněna skutečností, že si musí vybrat, zda budou hlasovat ve svém členském státě původu, nebo v členském státě, do něhož se přestěhovali (tj. pro odlišné skupiny kandidátů). Průzkum Eurobarometru z roku 2012 ukázal, že lidé jsou nejednotní v otázce kandidátů a kandidátních listin, které by ve volbách do Evropského parlamentu volili raději. Přibližně 48 % uvedlo, že kdyby žili v jiném členském státě než ve svém vlastním, raději by volili tam. Naproti tomu 42 % by přece jen dalo přednost výkonu svého práva volit ve své domovské zemi 44 . 

Následující tabulka uvádí podíl osob, které nejsou státními příslušníky dotyčné země (jsou mobilními občany EU) a zaregistrovaly se k evropským volbám v roce 2009 a 2014 v EU a v jednotlivých členských státech 45 :

Třebaže byl počet mobilních občanů EU, kteří kandidovali ve volbách v členském státě bydliště, v roce 2014 stále nízký, zvýšil se více než dvakrát z 81 v roce 2009 na 170 46 . To lze vysvětlit novými zjednodušenými postupy, které zavedla směrnice 2013/1/EU: kandidáti již nemuseli předložit důkaz, že ve svém domovském státě nebyli zbaveni volebních práv, museli pouze v tomto smyslu učinit prohlášení, které měly ověřit úřady v hostitelském členském státě.

4.3    Informovanost a zapojení občanů EU

Členské státy zvolily různé přístupy, pokud jde o jejich kampaně zaměřené na zvyšování informovanosti: některé provedly všeobecné kampaně zahrnující všechny voliče, kdežto jiné se vyloženě zaměřily na občany EU z jiných členských států s bydlištěm na jejich území.

Do úsilí o mobilizaci voličů se aktivně zapojily organizace občanské společnosti, např. informovaly občany o důležitosti a přínosu účasti v evropských volbách, zpřístupnily elektronické nástroje, které pomáhaly voličům vybrat si kandidáta odpovídajícího jejich preferencím 47 či prosazovaly inkluzivnější politiku zajišťující přístup osobám se zdravotním postižením 48 .

Pokud jde o mobilní občany EU, několik nevládních organizací uskutečnilo kampaně s cílem je zmobilizovat a celkově zvýšit jejich informovanost o volebních právech. Další projekty se zaměřily na přesvědčování žen v celé EU, aby v evropských volbách hlasovaly a kandidovaly 49 .

Díky zvýšené aktivitě v sociálních médiích v období kolem voleb, hlavním kandidátům a jejich programům byla možná přímá interakce mezi politiky a voliči. Analýza digitálních kampaní #EP2014 a #EU14 vysledovala kolem tří milionů tweetů o volbách 50 . Více než milion jich bylo odesláno v týdnu, kdy se volby konaly 51 . Větší využití sociálních médií poskytlo kandidátům další prostředky, jak občany oslovit, a voličům další příležitost zapojit se aktivně do diskuse, nikoli jen odevzdat svůj hlas.

5.    Výkon volebních práv občanů EU a dodržování společných zásad

5.1    Zajištění volebních práv občanů EU, kteří bydlí v jiném než svém vlastním členském státě

Právo mobilních občanů EU volit a být volen v členském státě bydliště

Komise před volbami vyvinula komplexní úsilí k zajištění správného a plného provedení a uplatňování směrnice 93/109/ES, aby odstranila možné překážky pro výkon volebního práva občanů EU, a zejména aby zajistila to, že vnitrostátní právní předpisy nebudou klást na občany EU z jiných členských států další požadavky. Do května 2014 byly všechny problémy s prováděním, které Komise zjistila před volbami 52 , úspěšně vyřešeny a, bylo-li to nutné, vnitrostátní právní předpisy byly změněny.

Komise vedla dialog s úřady Spojeného království o řadě problémů, o nichž informovali občané EU s bydlištěm v tomto členském státě, kteří se tam chtěli zaregistrovat k volbám 53 . Dolní sněmovna 14. listopadu 2014 vydala zprávu 54 , která zaznamenala postoj Volební komise Spojeného království ohledně konkrétních překážek, s nimiž se občané EU při účasti ve volbách potýkali. Zpráva doporučila systém zjednodušit a zorganizovat kampaň, která by občany EU informovala o příslušných podmínkách a postupech registrace.

Takřka všechny problémy související s pozdním provedením směrnice 2013/1/EU o výkonu práva být volen byly ještě před volbami úspěšně vyřešeny 55 . Komise vede dvoustranné dialogy s některými členskými státy 56 o řadě otázek nesprávného či neúplného provedení směrnice.

Právo založit politickou stranu nebo se stát jejím členem

Byl veden dialog s 11 členskými státy, které neumožňovaly občanům EU, kteří nejsou jejich státními příslušníky, založit politickou stranu nebo se stát jejím členem, aby se mohli voleb zúčastnit za stejných podmínek jako státní příslušníci jejich členského státu bydliště.

Řešení bylo nalezeno v pěti případech: ve dvou případech byly vnitrostátní právní předpisy změněny 57 a ve zbývajících třech byla situace vyjasněna 58 . Tři další členské státy oznámily budoucí legislativní změny 59 . Komise přijala opatření ve třech zbývajících případech 60 .

5.2    Zajištění dodržování společných zásad voleb do Evropského parlamentu

Když členské státy pořádají evropské volby, musí dodržovat jisté společné zásady zakotvené v právu EU 61 :

Volby do Evropského parlamentu mají být svobodné a tajné a mají se uskutečnit všeobecným přímým hlasováním 62

V zájmu zajištění hlavního prvku zásady svobodného hlasování zakazují právní předpisy EU zveřejnění výsledků v kterémkoli členském státě, dokud volby neskončí ve všech 63 . Je tomu tak proto, aby ti, kdo ještě nehlasovali, nebyli ovlivněni výsledky v jiných členských státech. V této věci se Komise před volbami úspěšně obrátila na členské státy a zajistila dodržení této zásady v celé EU.

Nikdo nesmí v týchž volbách volit vícekrát než jednou 64

i)    Případ mobilních občanů EU

Aby mobilní občané EU nemohli volit ve svém členském státě bydliště i ve svém členském státě původu, jsou jména těch, kdo se k volbám zaregistrují v členském státě bydliště, vyškrtnuta z volebních seznamů v členském státě původu.

Směrnice 93/109/ES stanoví mechanismus pro výměnu údajů o voličích k tomuto účelu. K řešení potíží spojených s fungováním tohoto mechanismu, zejména značné administrativní zátěže pro vnitrostátní správní orgány, doporučila Komise řadu opatření, včetně zřízení jediného kontaktního orgánu pro předávání osobních údajů voličů EU v každém členském státě a používání společných nástrojů informačních technologií.

Velká většina členských států doporučení uvítala a sdělila, že opatření měla významný pozitivní dopad, pokud jde o omezování byrokracie, protože údaje o voličích se ve většině případů již nezískávají od několika decentralizovaných volebních orgánů. Několik členských států 65 tvrdilo, že v důsledku absence harmonizovaných harmonogramů volebního procesu a metod k identifikaci voličů nebyl mechanismus tak účinný, jak by být mohl. Jeden členský stát považoval mechanismus za nepřiměřený s ohledem na rozsah problému dvojího hlasování. Komise bude i nadále spolu s členskými státy zkoumat způsoby, jak dále zlepšit účinnost mechanismů bránících dvojímu hlasování.

ii)    Občané EU s vícenásobnou státní příslušností

Sdělovací prostředky věnovaly značnou pozornost případu německého občana, který byl také státním příslušníkem jiného členského státu a byl s to hlasovat dvakrát.

Třebaže nikdo nemůže v žádných volbách poslanců Evropského parlamentu 66 volit vícekrát než jednou, mechanismus směrnice 93/109/ES bránící dvojímu hlasování v důsledku jeho povahy nelze uplatnit na osoby s dvojí či vícenásobnou státní příslušností. Jelikož členské státy obvykle nevědí, kdo z jejich státních příslušníků je rovněž státním příslušníkem jiného členského státu, osoby s dvojí státní příslušností se mohou zaregistrovat ve dvou členských státech. Nicméně ve všech členských státech jsou zavedeny sankce proti dvojímu hlasování. Dotyčný incident svědčí o tom, že členské státy musí lépe informovat občany o zákazu dvojího hlasování a o použitelných sankcích.

6.    Závěr

Klíčovým novým prvkem v evropských volbách v roce 2014 byla přímá vazba mezi výsledky voleb do Evropského parlamentu a výběrem předsedy Evropské komise, stanovená Lisabonskou smlouvou. Tato přímá vazba znamenala, že evropské politické strany navrhly kandidáty na předsedu Evropské komise („hlavní kandidáti“) s odlišnými politickými programy a tito kandidáti se zúčastnili celoevropské volební kampaně.

V tomto novém systému mohli voliči snadněji chápat souvislost mezi hlasem odevzdaným pro vnitrostátní stranu a dopadem tohoto hlasu na politické směřování Evropské unie v příštích pěti letech. Voliči si tak mohli vybírat z různých politických platforem pro Evropu se znalostí věci, nikoli výlučně na základě vnitrostátních politických otázek. To zvýraznilo prvek informací a výběru ve volbách, posílilo demokratickou legitimnost Evropské komise a může v budoucnu posílit zájem veřejnosti a politickou odpovědnost.

Hlavní kandidáti se zúčastnili celoevropských politických akcí a debat, jimž sdělovací prostředky věnovaly značnou pozornost a jež měly za cíl seznámit občany s evropskými záležitostmi s přímým dopadem na jejich život, a tak volby „poevropštit“.

Díky využití interaktivních sociálních médií jako nástrojů v předvolební kampani se voliči mohli do kampaně zapojit snadněji. Kampaně různých politických stran v sociálních médiích oslovily stamiliony evropských občanů.

Směrnice 2013/1/EU zajistila, že mobilní občané EU mohli uplatnit svá politická práva účinněji a s menší administrativní zátěží pro vnitrostátní orgány. Při zajišťování práva mobilních občanů EU volit a být volen plní Komise jako strážkyně smluv roli toho, kdo tato práva prosazuje, a podporuje výměnu osvědčených postupů usnadňujících výkon těchto práv.

Je třeba jednat nejen krátce před začátkem předvolební kampaně, nýbrž i s velkým předstihem; z toho vyplývá potřeba zamyslet se, jak udržet přetrvávající zájem o politiku na úrovni EU a zvýšit povědomí o přímém dopadu evropských voleb na životy občanů.

S ohledem na volby v roce 2019 je důležité určit, jak dále posílit evropský rozměr a demokratickou legitimnost rozhodovacího procesu EU, dále zkoumat důvody dlouhodobě nízké volební účasti v některých členských státech a snažit tento problém řešit.

Z toho vyplývá, že je třeba určit další způsoby, jak usilovat o větší účast v příštích volbách, zejména včasnou podporou pro vnitrostátní, regionální a místní kampaně zaměřené na zvýšení informovanosti.

Jedním ze způsobů, jak plně využít nové prvky voleb zavedené v roce 2014, by byl dialog se všemi zúčastněnými stranami, který by například rozvíjel koncepci hlavních kandidátů, a tak podporoval politickou odpovědnost.

Jedním z faktorů zlepšování na poli politické odpovědnosti je zdůraznění přidružení vnitrostátních politických stran ke stranám evropským. To by mohlo být tématem v jednáních s členskými státy, politickými stranami a Evropským parlamentem.

Dialogy s občany a účast občanů na akcích předvolební kampaně evropských politických stran a diskuse on-line dokládají, že mezi občany je velká poptávka po větší interakci s EU, politiky na úrovni EU, členských států a na místní úrovni v otázkách, které jsou pro ně důležité. Tato forma výměny názorů by se mohla stát trvalým evropským projektem, což dokládá fakt, že v několika členských státech vedla k vytvoření neformálních sítí a iniciativ, které udržují diskusi. Další podpora pro dialogy s občany může být prostředkem k přesvědčování občanů, aby během mandátu Komise hráli aktivnější roli v evropské politice. Podporu celoevropské diskuse a rozvoj nových prvků z voleb v roce 2014 lze považovat za zcela slučitelné s důrazem předsedy Junckera na Unii demokratické změny v jeho hlavních politických směrech.

(1)

     Study on the Conduct of the 2014 Elections to the European Parliament, Centre for Strategy & Evaluation Services (CSES), březen 2015.

(2)

     Doporučení 2013/142/EU ze dne 12. března 2013 o posílení demokratického a efektivního průběhu voleb do Evropského parlamentu (Úř. věst. L 79, 21.3.2013, s. 29). Dne 27. března 2014 vydala Komise předběžnou zprávu (COM(2014) 196 final) o iniciativách zúčastněných stran k uplatnění tohoto doporučení.

(3)

     V čl. 17 odst. 7 SEU se stanoví, že Evropský parlament zvolí předsedu Komise na základě návrhu Evropské rady, která musí přihlédnout k výsledkům evropských voleb.

(4)

     Usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 (2012/2829 (RSP)); Usnesení ze dne 4. července 2013 o zlepšení praktických opatření pro konání evropských voleb v roce 2014 (2013/2102(INI)).

(5)

     Jean-Claude Juncker: http://juncker.epp.eu/my-priorities ;    
Martin Schulz: http://www.pes.eu/martin_schulz_programme_launch_and_campaign_tour ;    
Guy Verhofstadt: http://www.guyverhofstadt.eu/uploads/pdf/Plan%20for%20Europe.pdf ;    
Franziska Keller a José Bové: http://europeangreens.eu/news/proposals-green-commission-european-alternative-we-greens-fight ;
Alexis Tsipras: http://alexistsipras.eu/PROGRAMMATIC_DECLARATION_OF_ALEXIS_TSIPRAS.pdf .

(6)

     Studie CSES (viz poznámka pod čarou č. 1), oddíl 3, tabulka 3.2.

(7)

     Televizní debaty se uskutečnily v dubnu a květnu v Belgii, Nizozemsku, Německu, Itálii a Francii. Pět z nich byly debaty mezi představiteli dvou nejvýznamnějších evropských politických stran a čtyři byly otevřeny pro všechny hlavní kandidáty. Konala se i další debata mezi vedoucím představitelem Evropské strany zelených a hlavním kandidátem Aliance liberálů a demokratů pro Evropu.

(8)

     Evropský parlament, Povolební studie 2014, s. 9; viz:    
http://www.europarl.europa.eu/pdf/eurobarometre/2014/post/post_2014_survey_analitical_overview_cs.pdf

(9)

     S využitím #TellEUROPE bylo zveřejněno 112 595 tweetů.    
http://www3.ebu.ch/contents/news/2014/05/ebu-makes-history-with-the-eurov.html .

(10)

      http://www.aecr.eu/media/AECRAMR-European-election-poll.pdf (s. 10).

(11)

     Ustanovení čl. 10 odst. 4 SEU a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv EU.

(12)

     Předběžná zpráva Komise (viz poznámka pod čarou č. 2), s. 2.

(13)

     Komise rovněž navrhla nová pravidla ke zvýšení viditelnosti evropských politických stran a informovanosti o nich. Na základě tohoto návrhu přijaly Evropský parlament a Rada nařízení (EU) č. 1141/2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 1).

(14)

     V odpovědi na dotazníky Komise: Belgie, Estonsko, Finsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království; viz studie CSES (viz poznámka pod čarou č. 1), oddíl 3, tabulka 3.1.

(15)

     Řecko a Slovinsko.

(16)

     Zákony již byly v platnosti v Rakousku, Belgii, na Kypru, ve Francii, Irsku, Nizozemsku a Spojeném království.

(17)

     V odpovědi na dotazníky Komise: Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Polsko a Slovensko.

(18)

     Studie CSES (viz poznámka pod čarou č. 1). Vzorek zahrnoval dvě politické strany z každého členského státu s největším počtem křesel v Evropském parlamentu. Ve většině případů to v příslušných členských státech byly také většinové strany. Avšak vzhledem k tomu, že tomu tak nebylo všude, byly do vzorku zahrnuty některé menší strany, což mělo napomoci zajistit reprezentativnost na vnitrostátní úrovni.

(19)

     Například v Německu jak většinové strany, tj. Sociálnědemokratická strana Německa (Sozialdemokratische Partei Deutschlands) a Křesťanskodemokratická unie Německa (Christlich Demokratische Union Deutschlands), tak menšinové strany informovaly o svém přidružení k evropským stranám pouze ve svých manifestech a v některých případech v televizních debatách a předvolebních akcích, nikoli na volebních billboardech. V České republice všechny tři analyzované strany, tj. Česká strana sociálně demokratická, ANO 2011 a TOP09, vyvinuly jen omezené úsilí o propagaci svého přidružení. V Maďarsku Maďarská socialistická strana (Magyar Szocialista Párt) několikrát odkázala na svou evropskou stranu ve veřejných debatách, nikoli však ve všeobecných volebních materiálech, kdežto Maďarská občanská unie (Fidesz — Magyar Polgári Szövetség) se o svém přidružení zmínila na akcích a ve veřejných debatách, nicméně v tištěných materiálech nebyla patrná žádná jasná spojitost. V Dánsku strana Venstre, sociální demokraté a Dánská lidová strana se o svém přidružení zmínily hlavně ve svých manifestech. Na Maltě se Národní strana a Labouristická strana o svém přidružení zmínily pouze v některých volebních tiskovinách.

(20)

     K zjištěným příkladům patří hlavní politické strany v Lotyšsku, několik stran (včetně jedné ze stran vládní koalice) v Řecku, Lidová strana (Partido Popular) ve Španělsku, Demokratické shromáždění (Δημοκρατικός Συναγερμός) na Kypru, Levicový blok (Bloco de Esquerda) v Portugalsku.

(21)

     Jako příklady lze uvést Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) v Maďarsku, Hnutí pěti hvězd (Movimento 5 stelle) v Itálii a Strana nezávislosti Spojeného království ve Spojeném království.

(22)

     Tohoto práva využily jen některé strany ve Francii, jedna koaliční strana v Řecku, čtyři v Itálii a tři v Nizozemsku. V Belgii, Rakousku, na Kypru a ve Španělsku se na volebním lístku o přidružení k evropské politické straně nezmínila žádná politická strana.

(23)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), s. 75.

(24)

     Zpráva Komise Dialogy s občany jako příspěvek k rozvoji evropského veřejného prostoru, 24. března 2014, (COM(2014) 173 final), s. 13; viz:    
http://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/1/2014/EN/1-2014-173-EN-F1-1.Pdf .

(25)

      http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/content/20130906IPR18827/html/European-Parliament-launches-information-campaign-towards-2014-elections .

(26)

      http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/content/20140603sto48801/html/How-social-media-enabled-people-to-be-a-part-of-the-European-elections .

(27)

      http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/content/20140123STO33618/html/ReACT-Rome-improving-the-quality-of-life-in-Europe ; http://audiovisual.europarl.europa.eu/Page.aspx?id=1119 .

(28)

     Česká republika, Irsko, Lotyšsko, Malta, Nizozemsko, Slovensko a Spojené království. Tyto země nepořádají volby v neděli.

(29)

     Zdroj: TNS/Scytl ve spolupráci s Evropským parlamentem; European and national elections figured out, European Parliament Review (zvláštní vydání k evropským volbám v roce 2014), listopad 2014, s. 41; viz:
http://www.europarl.europa.eu/pdf/elections_results/review.pdf .

(30)

     Založeno na údajích v EP Review 2014 (viz poznámka pod čarou č. 30), s. 49.

(31)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), sociodemografická příloha, s. 11.

(32)

     Evropský parlament, 2009 post-election survey – first results: European average and major national trends, s. 2; viz: http://www.europarl.europa.eu/pdf/eurobarometre/28_07/FR_EN.pdf .

(33)

     Pro srovnání: podle průzkumu veřejného mínění z roku 2013 (Flash Eurobarometer 375, European Youth: Participation in Democratic Life, s. 11; viz: http://ec.europa.eu/youth/library/reports/flash375_en.pdf ), 73 % mladých voličů v předešlých třech letech hlasovalo v jiných volbách než do Evropského parlamentu (tj. místních, regionálních nebo vnitrostátních).

(34)

     Založeno na údajích v EP Review 2014 (viz poznámka pod čarou č. 29), s. 43.

(35)

     Erasmus Voting Assessment Project, nadace Generation Europe, Brusel, 2014; viz:    
http://erasmusvoting.eu/news/press-release-erasmus-studying-abroad-increases-political-participation-young-people .

(36)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), analytický přehled, s. 25.

(37)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), analytický přehled, s. 35: 14 % (oproti 17 % v roce 2009) uvedlo, že mají pocit, že jejich hlas nemá žádné důsledky či nic nezmění. 7 % (oproti 10 % v roce 2009) uvedlo, že toho o EP nebo volbách do EP moc nevědí.

(38)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), analytický přehled, s. 35: jako důvod nehlasování to uvedly 3 % nevoličů oproti 6 % nevoličů v roce 2009.

(39)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), analytický přehled, s. 35: 13 % nevoličů uvedlo, že byli příliš zaneprázdnění, neměli čas nebo pracovali, 7 % bylo nemocných, 6 % bylo zapojeno do rodinné nebo volnočasové aktivity a dalších 7 % se zmínilo o jiných důvodech.

(40)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), analytický přehled, s. 3.

(41)

     Povolební průzkum veřejného mínění EP (viz poznámka pod čarou č. 8), analytický přehled, s. 20.

(42)

     Směrnice Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky (Úř. věst. L 329, 30.12.1993, s. 34). Tato směrnice byla změněna směrnicí 2013/1/EU, jejímž účelem bylo usnadnit mobilním občanům EU výkon jejich práva být volen ve volbách do EP.

(43)

     Ze všech občanů EU, kteří nejsou českými státními příslušníky, dosáhli věkové hranice pro účast ve volbách a bydlí v České republice, se k volbám zaregistrovalo jen 0,4 % (682 ze 164 644). Míra registrace mobilních občanů EU byla rovněž nízká v Maďarsku – 1,5 % (1 605 ze 104 822), Německu – 5,4 % (172 110 ze 3 168 638) a na Kypru – 6,9 % (7 712 z 112 012). Na druhé straně se mobilní občané EU zaregistrovali v poměrně vysokém počtu v Irsku – 22,2 % (71 735 ze 323 460), Francii – 17,4 % (245 063 z 1 199 818), na Maltě – 17,1 % (7 868 ze 45 917) a ve Švédsku – 19,8 % (49 092 z 247 426).

(44)

     Flash Eurobarometer 364, Electoral rights, březen 2013; viz:    
http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_364_en.pdf , s. 34.

(45)

     Založeno na údajích ze studie CSES (viz poznámka pod čarou č. 1), oddíl 5, tabulka 5.6.

(46)

     Studie CSES (viz poznámka pod čarou č. 1), oddíl 5, tabulka 5.8.

(47)

     Např. internetová informační platforma Evropské fórum mládeže – Liga mladých voličů, elektronický nástroj VoteWatch, profilovací nástroj Evropského univerzitního institutu euandi a profilovací nástroj WeCitizens.

(48)

     Např. Evropské fórum zdravotně postižených se snažilo určit překážky, které lidem se zdravotním postižením brání ve výkonu jejich volebních práv. Jako je například evropská kampaň za paritní demokracii a aktivní evropské občanství: „Moderní evropská demokracie je nemyslitelná bez rovnosti žen a mužů!“ Středozemního ústavu pro genderová studia.

(49)

     Jako je například evropská kampaň za paritní demokracii a aktivní evropské občanství: „Moderní evropská demokracie je nemyslitelná bez rovnosti žen a mužů!“ Středozemního ústavu pro genderová studia.

(50)

     Social media and the elections — did it have an impact?, Marek Zaremba-Pike, 2014; viz:    
http://europedecides.eu/2014/06/social-media-and-the-elections-did-it-have-an-impact .

(51)

     Ibid.

(52)

     „O pokroku na cestě ke skutečnému občanství EU v letech 2011–2013“, zpráva podle článku 25 SFEU (COM(2013) 270).

(53)

     Komise byla upozorněna na případy, kdy volební orgány nezaslaly samostatný registrační formulář nebo formulář nezpracovaly, ačkoli byl řádně vyplněn a předložen.

(54)

     UK House of Commons, Voter engagement in the UK, Fourth Report of Session 2014–15; viz:    
http://www.publications.parliament.uk/pa/cm201415/cmselect/cmpolcon/232/232.pdf.

(55)

     V jednom případě (Česká republika) Komise vydala odůvodněné stanovisko. Ve všech ostatních případech dotyčné členské státy informovaly Komisi o opatřeních k provedení poté, co obdržely výzvu.

(56)

     Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Litva, Nizozemsko a Slovinsko.

(57)

     Bulharsko a Finsko.

(58)

     Německo, Řecko a Malta.

(59)

     Litva, Slovensko a Španělsko.

(60)

     Česká republika, Lotyšsko a Polsko.

(61)

     „Akt z roku 1976“ o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 a jenž byl naposledy pozměněn rozhodnutím Rady 2002/772/ES, Euratom (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1).

(62)

     Ustanovení čl. 1 odst. 3 „aktu z roku 1976“.

(63)

     Článek 10 „aktu z roku 1976“.

(64)

Článek 9 „aktu z roku 1976“; článek 4 směrnice 93/109/ES.

(65)

     Např. Rakousko, Kypr, Slovinsko a Portugalsko.

(66)

Článek 9 „aktu z roku 1976“.