52014PC0638

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1            SOUVISLOSTI NÁVRHU

Lidé, kteří jsou nevidomí, zrakově postižení nebo z jiného důvodu nemohou číst tištěné materiály („lidé s poruchami čtení“), musí mít stejný přístup ke knihám a tištěným materiálům jako ostatní lidé, aby se mohli plně a účinně zapojit do společnosti. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že na světě žije 285 milionů lidí se zrakovým postižením: 39 milionů lidí je nevidomých a 246 milionů lidí je slabozrakých[1]. Podle Světové unie nevidomých (WBU) je v současnosti v Evropě pouze 5 % publikovaných knih dostupných ve formátech přístupných pro osoby se zrakovým postižením, přičemž v rozvojových zemích, v nichž žije přibližně 90 % zrakově postižených, činí tento podíl pouhé 1 %[2].

Kopie knih v přístupném formátu („kopie v přístupném formátu“) v současnosti obvykle vyrábějí a distribuují specializované vnitrostátní subjekty, například knihovny pro nevidomé, a to buď na základě licencí nebo omezení či výjimek z autorského práva. Skutečnost, že neexistuje mezinárodní právní rámec, který by umožňoval přeshraniční výměnu přístupných formátů vyrobených na základě omezení či výjimek z autorského práva však vede k tomu, že se tyto kopie vyrábějí několikrát, a to i  v zemích, v nichž se hovoří stejným jazykem. Vzhledem k nákladům na výrobu kopií v přístupném formátu a k omezeným zdrojům organizací poskytujících služby nevidomým je taková situace nežádoucí.

Od ledna 2011 je Evropská unie vázána Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Tato úmluva zahrnuje právo na přístup k informacím (článek 21) a právo osob se zdravotním postižením účastnit se kulturního života na rovnoprávném základě s ostatními lidmi (článek 30).  Úmluva se stala nedílnou součástí právního řádu EU. Dvacet pět členských států se již stalo jejími smluvními stranami a tři státy právě dokončují ratifikaci.

V roce 2009 začala v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) jednání o možné mezinárodní smlouvě, která by zavedla omezení a výjimky z autorského práva ve prospěch lidí, kteří jsou nevidomí, zrakově postižení nebo mají jiné poruchy čtení, s cílem usnadnit přeshraniční výměnu knih v přístupných formátech.

Dne 26. listopadu 2012 přijala Rada rozhodnutí, kterým Komisi zmocnila k účasti na těchto jednáních jménem Evropské unie[3]. Jednání Světové organizace duševního vlastnictví byla úspěšně uzavřena na diplomatické konferenci, která se konala v Marrákeši od 17. do 28. června 2013. Výsledkem bylo přijetí Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení (dále jen „smlouvy“) dne 27. června 2013.

Smlouva zavádí soubor mezinárodních pravidel, který zajistí, že  na vnitrostátní úrovni budou existovat omezení nebo výjimky z autorského práva ve prospěch nevidomých, zrakově postižených nebo osob s jinými poruchami čtení, a který umožní přeshraniční výměnu kopií publikovaných děl vytvořených v přístupném formátu, pro něž byly v některé ze smluvních stran smlouvy uděleny výjimky nebo omezení z autorského práva.

Rada schválila podpis smlouvy jménem Evropské unie[4] dne 14. dubna 2014.

Tímto návrhem rozhodnutí Rady usiluje Komise poté, co získala souhlas Evropského parlamentu, aby ji Rada zmocnila k uzavření smlouvy jménem Evropské unie.

2            PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

2.1 Ustanovení smlouvy

Smlouva se vztahuje na osoby, které jsou nevidomé, zrakově postižené nebo mají jiné poruchy vnímání či čtení nebo nejsou kvůli zdravotnímu postižení schopny držet knihu či s ní manipulovat nebo zaměřit zrak či hýbat očima v rozsahu, který je běžně přijatelný pro čtení.

Smlouva zavazuje všechny smluvní strany k tomu, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorských právech stanovily omezení či výjimku z práva na rozmnožování, na rozšiřování a na zpřístupnění veřejnosti s cílem usnadnit osobám, na něž se vztahuje smlouva, dostupnost děl v přístupných formátech[5]. Smluvní strany se mohou rozhodnout, že tato omezení nebo výjimky omezí pouze na případy, kdy kopie v přístupném formátu nejsou osobám, na něž se vztahuje smlouva,  na jejich území komerčně dostupné za přijatelných podmínek.

Smlouva definuje „díla“ jako literární a umělecká díla ve smyslu čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (dále jen „Bernská úmluva“), tedy jako díla ve formě textu, záznamu nebo souvisejících ilustrací, ať již byla publikována nebo jinak sdělena veřejnosti v jakémkoli médiu. Schváleným prohlášením bylo dohodnuto, že tato definice zahrnuje také audioknihy.

„Kopií v přístupném formátu“ se rozumí kopie, jež byla zhotovena odlišným způsobem a v odlišné formě, než v jaké bylo publikováno dílo, a která umožňuje osobám, na něž se vztahuje smlouva,  stejně pohodlný přístup k tomuto dílu, jaký k němu mají vidomé osoby. Kopie v přístupném formátu musejí být používány výhradně osobami, na něž se vztahuje smlouva, a musejí respektovat nedotknutelnost originálu.

Kopie v přístupném formátu vytvořené v rámci omezení nebo výjimky z autorského práva mohou vyvážet „schválené subjekty“, kterými jsou podle definice vládní instituce nebo jiné organizace, které na neziskovém základě poskytují vzdělávání, instruktážní výuku, adaptivní četbu nebo přístup k informacím nevidomým a zrakově postiženým osobám nebo osobám s jinými poruchami čtení. Tyto subjekty musí zaručit, že kopie v přístupných formátech distribuují pouze osobám, na něž se vztahuje smlouva,  že odrazují od rozmnožování, rozšiřování a zpřístupňování nedovolených kopií a že s kopiemi vždy řádně zacházejí  a vedou o nich záznamy.

Smluvní strany mohou povolit vývoz kopií v přístupných formátech, pouze pokud zajistí, že příslušná omezení nebo výjimka z práva na rozmnožování, rozšiřování a zpřístupnění veřejnosti podléhají tzv. třístupňovému testu. Znamená to, že musejí být stranou Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (WCT) nebo musejí jiným způsobem zajistit, že se daná omezení nebo výjimky z autorského práva týkají pouze určitých specifických případů, které nejsou v rozporu s běžným užíváním díla a v nepřiměřené míře neovlivňují oprávněné zájmy nositele autorského práva.

Smlouva objasňuje, že pokud smluvní strana povolí osobám, na něž se smlouva vztahuje, nebo schválenému subjektu vytvořit kopii díla v přístupném formátu, měla by rovněž povolit dovoz takových kopií.

Smluvní strany jsou povinny přijmout v příslušných případech vhodná opatření, jimiž zajistí, aby při zajišťování odpovídající právní ochrany a účinných právních prostředků proti obcházení účinných technologických opatření tato právní ochrana nebránila osobám, na něž se vztahuje smlouva, využívat omezení a výjimky v ní stanovené. 

Smlouva rovněž vyžaduje, aby smluvní strany chránily soukromí osob, na něž se vztahuje, a aby spolupracovaly v zájmu usnadnění přeshraniční výměny kopií v přístupném formátu. Světová organizace duševního vlastnictví zřídí informační přístupové místo, které schváleným subjektům pomůže se vzájemnými kontakty a usnadní jejich spolupráci. Smlouva rovněž vybízí schválené subjekty, aby zúčastněným stranám a veřejnosti poskytovaly informace o svých politikách a postupech.

Ve smlouvě je potvrzeno, že smluvní strany mohou samy zvolit vhodnou metodu provádění smlouvy v rámci svého právního systému a praxe. Musejí však dodržet stávající mezinárodní závazky podle Bernské úmluvy, Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a smlouvu WCT. Ve smlouvě je uznáno, že smluvní strany mohou mimo rámec smlouvy zachovat nebo zavést další omezení a výjimky pro osoby, na něž se smlouva vztahuje, a pro osoby s jinými druhy postižení.

Články 13 až 22 obsahují správní a procesní ustanovení, která jsou velmi podobná ustanovením v dalších smlouvách Světové organizace duševního vlastnictví v oblasti autorského práva (např. WCT).

Smlouva vstoupí v platnost, jakmile ji ratifikuje 20 smluvních stran.

Evropská unie se může stát smluvní stranou této smlouvy na základě prohlášení učiněného během diplomatické konference v Marrákeši, že je příslušná vystupovat jménem všech svých členských států a má své vlastní právní předpisy závazné pro všechny své členské státy v oblasti působnosti této smlouvy, a že byla v souladu se svými vnitřními postupy řádně pověřena stát se stranou této smlouvy. Evropská unie podepsala závěrečný akt diplomatické konference dne 28. června 2013 a smlouvu podepsala v Ženevě dne 30. dubna 2014.

2.2 Právní základ

S ohledem na předmět smlouvy a na rozhodnutí Rady 2014/221/EU o schválení podpisu smlouvy by rozhodnutí Rady o uzavření smlouvy mělo být založeno na článcích 114, 207 a čl. 218 odst. 6 písm. a) bodu v) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Cílem ústředních ustanovení smlouvy (články 5, 6 a 9) je zajistit přeshraniční výměnu kopií v přístupných formátech mezi smluvními stranami smlouvy, tedy včetně EU a třetích zemí. Na takovou výměnu se vztahují ustanovení SFEU o společné obchodní politice.

Autorská práva, na něž se vztahují výjimky a omezení požadovaná smlouvou (právo na rozmnožování, rozšiřování a zveřejňování veřejnosti, včetně práva zpřístupnění), byla na úrovni EU harmonizována články 2 až 4 směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti[6]. Vyčerpávající seznam výjimek z těchto práv nebo jejich omezení je uveden v čl. 5 odst. 2 a čl. 5 odst. 3 této směrnice. V bodě odůvodnění 32 je jasně stanoveno, že členské státy nemohou do svého vnitrostátního práva zavést jiné nebo dodatečné výjimky z těchto práv. Výjimky nebo omezení je třeba používat v souladu s čl. 5 odst. 5 (tzv. třístupňový test), jak je zdůrazněno rovněž v bodě odůvodnění 44. 

Ustanovení čl. 5 odst. 3 písm. b) směrnice 2001/29/ES obsahuje možnost poskytnutí výjimky z autorských práv nebo omezení takových práv v případě užití ve prospěch osob zdravotně postižených, pokud se toto užití přímo týká uvedeného postižení a je nekomerční povahy, a to v rozsahu vyžadovaném dotyčným postižením. Na rozdíl od smlouvy není tento článek omezen na konkrétní postižení a členské státy si mohou volně zvolit, zda toto omezení či výjimku uplatní. Podle ustálené judikatury mohou členské státy využívat svou diskreční pravomoc ohledně omezení či výjimky podle článku 5 směrnice 2001/29/ES pouze v rámci stanoveném právními předpisy EU[7].

V článku 6 směrnice 2001/29/ES je kompletně upravena právní ochrana technologických prostředků nositelů práv a v čl. 6 odst. 4 je stanoveno, že členské státy musejí zajistit, aby osoby, jež mají mít prospěch z některých výjimek nebo omezení, tento prospěch měly, jsou-li k dispozici technologické prostředky, a to i v případě neexistence dobrovolné dohody. Články 3, 4, 7, 10 a 11 smlouvy mají dopad na tato ustanovení práva EU.

Má se proto za to, že:

a) hlavním prvkem smlouvy je přeshraniční výměna kopií v přístupných formátech se třetími zeměmi, příslušné články smlouvy proto spadají do společné obchodní politiky (článek 207 SFEU), a 

b) články smlouvy o povinných výjimkách nebo omezeních spadají do rozsahu práva EU, ovlivňují nebo mění rozsah některých společných pravidel, zejména pravidel stanovených ve směrnici 2001/29/ES, a v každém případě se týkají oblasti, která je ve velké míře upravena předpisy EU (článek 114 SFEU)[8].

Komise tímto předkládá návrh rozhodnutí Rady o uzavření uvedené smlouvy. V souladu s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodu v) SFEU musí před přijetím rozhodnutí vyjádřit svůj souhlas Evropský parlament.

2014/0297 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření jménem Evropské unie Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 114 a 207 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodu v) uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu[9],

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Jelikož je Evropská unie na základě rozhodnutí Rady 2010/48/ES[10] vázána ode dne 22. ledna 2011 Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, ustanovení této úmluvy se stala nedílnou součástí právního řádu Unie.

(2)       Dne 26. listopadu 2012 zmocnila Rada Komisi, aby v rámci Světové organizace duševního vlastnictví sjednala jménem Evropské unie mezinárodní dohodu o lepším přístupu osob s poruchami čtení ke knihám.

(3)       Jednání Světové organizace duševního vlastnictví byla úspěšně uzavřena na diplomatické konferenci, která se konala v Marrákeši od 17. do 28. června 2013. Marrákešská smlouva o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení (dále jen „Marrákešská smlouva“) byla přijata dne 27. června 2013.

(4)       V souladu s rozhodnutím Rady 2014/221/EU[11] byla Marrákešská smlouva podepsána jménem Evropské unie, pokud jde o záležitosti spadající do kompetence Unie, dne 30. dubna 2014 s výhradou jejího pozdějšího uzavření.

(5)       Marrákešská smlouva zavádí soubor mezinárodních pravidel, který zajišťuje vnitrostátní omezení autorských práv nebo výjimky z těchto práv ve prospěch nevidomých, zrakově postižených osob nebo osob s jinými poruchami čtení. Příslušná ustanovení týkající se autorského práva jsou harmonizována právem Unie, protože ovlivňují fungování vnitřního trhu.  Smlouva rovněž umožní přeshraniční výměnu kopií zveřejněných děl, které byly vyrobeny v přístupném formátu na základě omezení autorských práv nebo výjimek z autorského práva, a proto rovněž spadá do oblasti obchodní politiky. Smlouva usnadní přístup ke zveřejněným dílům osobám, na něž se vztahuje, v Evropské unii i mimo ni.

(6)       Marrákešská dohoda by měla být schválena jménem Evropské unie,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Marrákešská smlouva o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení se tímto schvaluje jménem Evropské unie.

Znění Marrákešské smlouvy se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zplnomocněné uložit jménem Evropské unie ratifikační listinu uvedenou v článku 19 Marrákešské smlouvy, a tím vyjádřit souhlas Evropské unie být touto smlouvou vázána.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]               Informační dokument č. 282, červen 2012; http://www.who.int.

[2]               http://www.worldblindunion.org.

[3]               Rozhodnutí Rady o účasti Evropské unie na jednáních o mezinárodní dohodě v rámci Světové organizace duševního vlastnictví o lepším přístupu osob s poruchami čtení ke knihám, 16259/12 EU RESTRICTED.

[4]               Rozhodnutí Rady 2014/221/EU ze dne 14. dubna 2014 o podpisu jménem Evropské unie Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení. (Úř. věst. L 115, 17.4.2014, s. 1.)

[5]               Smluvní strany mohou rovněž stanovit omezení nebo výjimku z práva na veřejné provozování a provádění a – podle přiloženého dohodnutého prohlášení – z práva na překlad v rozsahu, který připouští Bernská úmluva.

[6]               Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.

[7]               Viz například věc C-145/10, Eva Maria Painer, bod 104.

[8]               Viz rozsudek ze dne 4. září 2014 ve věci C-114/12, Komise v. Rada.

[9]               Úř. věst. C , , s. .

[10]             Rozhodnutí Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím. (Úř. věst. L 206, 27.1.2010, s. 35.)

[11]             Rozhodnutí Rady 2014/221/EU ze dne 14. dubna 2014 o podpisu jménem Evropské unie Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení. (Úř. věst. L 115, 17.4.2014, s. 1.)