This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014PC0538
Proposal for a COUNCIL IMPLEMENTING DECISION authorising Germany to apply a reduced rate of taxation on electricity directly provided to vessels at berth in a port in accordance with Article 19 of Directive 2003/96/EC
Návrh PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY, kterým se v souladu s článkem 19 směrnice 2003/96/ES Německu povoluje uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům v kotvištích přístavů
Návrh PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY, kterým se v souladu s článkem 19 směrnice 2003/96/ES Německu povoluje uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům v kotvištích přístavů
/* COM/2014/0538 final - 2014/0247 (NLE) */
Návrh PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY, kterým se v souladu s článkem 19 směrnice 2003/96/ES Německu povoluje uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům v kotvištích přístavů /* COM/2014/0538 final - 2014/0247 (NLE) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Zdanění energetických produktů a
elektřiny je v Unii upraveno směrnicí Rady 2003/96/ES[1] (dále jen
„směrnice o zdanění energie“ nebo „směrnice“). Podle čl. 19 odst. 1
směrnice může Rada kromě ustanovení zejména článků 5,
15 a 17 jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli
členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení z
důvodu některé zvláštní politiky. Cílem tohoto návrhu je povolit Německu
uplatňování snížené sazby daně na elektřinu dodávanou přímo
plavidlům v kotvištích přístavů (dále jen „pobřežní
elektřina“). Tato výjimka má poskytnout ekonomickou pobídku k využívání
pobřežní elektřiny s cílem snížit znečištění ovzduší v
přístavních městech. Žádost a její obecné souvislosti Dne 12. července 2011 přijala
Rada prováděcí rozhodnutí Rady 2011/445/EU, kterým se v souladu
s článkem 19 směrnice 2003/96/ES Německu povoluje
uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo
plavidlům v kotvištích přístavů („pobřežní
elektřina“)[2].
Použitelnost uvedeného rozhodnutí končí dne 16. července 2014. Dopisem ze dne 26. února 2014 požádaly
německé orgány o nové rozhodnutí o povolení, které umožní Německu
nadále uplatňovat snížení daně. Německo požádalo o povolení
snížit daň na dobu šesti let. Pomocí požadovaného opatřením hodlá
Německo pokračovat v poskytování pobídky k využívání pobřežní
elektřiny, o níž se usuzuje, že je méně znečišťující
alternativou výroby elektřiny na palubě plavidel v kotvištích přístavů.
Nebude-li opatření povoleno, bude se muset pobřežní elektřina
zdaňovat podle obecné vnitrostátní sazby daně z elektřiny,
která činí 20,50 EUR/MWh. Na druhou stranu čl. 14
odst. 1 písm. c) směrnice o zdanění energie ukládá
členským státům povinnost osvobodit od daně energetické
produkty používané jako pohonné hmoty nebo paliva pro lodě pro plavbu
ve vodách EU. Toto osvobození od daně se vztahuje rovněž
na energetické produkty používané k výrobě elektřiny
na palubě lodí v kotvištích přístavů. Členské
státy mohou také od daně osvobodit energetické produkty používané
loděmi pro plavbu po vnitrozemských cestách
podle čl. 15 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení,
mezi něž patří i energetické produkty k výrobě elektřiny
na palubě. Z tohoto důvodu ve většině
případů nemá daňový systém vycházející ze směrnice o zdanění
energie vliv na náklady na výrobu elektřiny na palubě
lodě v kotvišti přístavu, ačkoli by tato produkce mohla mít
nepříznivý vliv na zdraví a životní prostředí tím,
že zhoršuje kvalitu ovzduší a zvyšuje hladinu hluku
v přístavech. Německo si přeje na pobřežní
elektřinu i nadále uplatňovat sníženou sazbu ve výši 0,50 EUR/MWh,
čímž by dodrželo minimální sazbu daně z elektřiny stanovenou ve
směrnici 2003/96/ES. Snížená sazba daně z elektřiny se má vztahovat
na všechny dodávky pobřežní elektřiny ve vodách EU i na
vnitrozemských vodních cestách s výjimkou soukromých rekreačních plavidel.
Podle výpočtů německých orgánů činily v tříletém
období uplatňování daného opatření průměrné roční daňové
výdaje přibližně 2,2 milionu EUR. Podle odhadů spolkové vlády lze
očekávat, že v průběhu příštích šesti let se tyto
hypotetické rozpočtové výdaje budou postupně navyšovat na 3
až 4 miliony EUR ročně. Snížením daně Německo zamýšlí
provozovatelům plavidel i nadále poskytovat pobídku k využívání
pobřežní elektřiny za účelem snížení emisí přenášených
vzduchem a hluku z plavidel v kotvištích a rovněž emisí CO2.
Uplatňování snížené sazby daně by posílilo konkurenceschopnost
pobřežní elektřiny ve vztahu k spalování ropných paliv na
palubě, které je od daně zcela osvobozeno. Německé orgány informovaly Komisi,
že v současnosti má ze všech německých námořních
přístavů zařízení pro poskytování pobřežní elektřiny s
vyšším elektrickým zatížením jen přístav Lübeck. Kromě zařízení
přímo na pobřeží nabízí přístav i tzv. energetické čluny
(„power barges“), tj. plovoucí zařízení pro kombinovanou výrobu tepla
a elektrické energie spalující zkapalněný zemní plyn. Výstavba
zařízení pro dodávky statické pobřežní elektřiny v přístavu
Hamburk se plánuje na květen 2014 a jeho součástí budou i zařízení
pro pobřežní elektřinu v terminálu ALTONA, jež bude sloužit
dvěma terminálům pro výletní lodě. Existují rovněž plány
na poskytování energetických člunů v terminálu HafenCity. V případě vnitrozemských
přístavů jsou zařízení pro pobřežní elektřinu více
rozšířena a existují plány na jejich další rozvoj. Německo má za to, že toto opatření
je v souladu s doporučením Komise 2006/339/ES o podpoře
využívání pobřežní elektrické energie loděmi v kotvištích
přístavů EU ([3])
a se sdělením Komise o strategických cílích a doporučeních pro
politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018 ([4]). V této
souvislosti se poznamenává, že od června 2011 budou mít členské státy
bezpodmínečnou povinnost vyhovět normám kvality ovzduší pro
příslušné znečišťující látky, jako jsou částice ([5]). Po členských
státech se vyžaduje, aby tam, kde je to příslušné, nalezly řešení
problémů, jako jsou emise z lodí v kotvištích přístavů, a lze
předpokládat, že v přístavech s těmito problémy bude využívání
pobřežní elektřiny podporováno jako součást celkové strategie
pro kvalitu ovzduší. Argumenty německých orgánů
týkající se dopadu opatření na vnitřní trh Německé orgány uvádějí, že
opatření nepostihne řádné fungování vnitřního trhu a nepovede k
narušení hospodářské soutěže. V Německu lze daňové
zvýhodnění poskytovat jak ve formě snížení sazby daně vybírané
při dodání, tak i v podobě vrácení daně. Uplatní-li se snížení
daně při dodání, nemusel by poskytovatel elektřiny přenést
daňovou výhodu či pouze její část na konečného
spotřebitele, tedy na provozovatele lodi. Podle německých orgánů
nicméně bývá daňové zvýhodnění obvykle přeneseno. Avšak
i v případech, kdy je snížení daně zcela přeneseno na
provozovatele lodí, kteří pobřežní elektřinu získávají při
minimální sazbě daně uvedené ve směrnici 2003/96/ES,
nebudou ve skutečnosti hospodářsky zvýhodněni oproti
subjektům, které si na palubě vyrábějí vlastní elektřinu,
neboť tato elektřina je od daně osvobozena. Náhrada
elektřiny z vlastní výroby za pobřežní elektřinu zdaněnou
použitelnou minimální sazbou by podle německých orgánů nevedla
celkovému nákladovému zvýhodnění. Německé orgány informovaly Komisi, že
v tomto okamžiku nemají údaje o počtu provozovatelů lodí,
kteří využívají zařízení pro pobřežní elektřinu a
kvůli krátké době uplatňování daného opatření nemohou
poskytnout úplné posouzení trendu v oblasti využívání pobřežní
elektřiny. Na základě dostupných informací se domnívají, že
došlo ke značnému zvýšení používání pobřežní elektřiny, a
to zejména u lodí v kotvištích v přístavech na vnitrozemských
vodních cestách. Platné předpisy vztahující se na
oblast návrhu Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne
27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových
předpisů Společenství o zdanění energetických produktů
a elektřiny, zejména čl. 14 odst. 1 písm. c) a
čl. 15 odst. 1 písm. f). Posouzení opatření podle
článku 19 směrnice 2003/96/ES Důvody zvláštní politiky Ustanovení čl. 19 odst. 1
prvního pododstavce směrnice zní takto: „Kromě
ustanovení předchozích článků, zejména článků 5,
15 a 17, může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit
kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo
snížení z důvodu některé zvláštní politiky.“ Prostřednictvím dotyčného snížení
daně sledují německé orgány cíl spočívající v další podpoře
způsobu uspokojování energetických potřeb lodí v kotvištích
přístavů, který je méně škodlivý pro životní prostředí, což
by mělo zlepšit kvalitu místního ovzduší. Jak Německo uvedlo, Komise
již využívání pobřežní elektřiny vlastně doporučila jako
alternativu výroby elektřiny na palubě plavidel
v kotvištích, a tím uznala její výhody pro oblast životního
prostředí ([6]).
Bez tohoto opatření bude v Německu nutno elektřinu
dodávanou plavidlům v kotvištích zdanit sazbou 20,50 EUR/MWh .
Požadované snížení představuje další pobídku k využívání této technologie
se zdaněním na úrovni 20 EUR/MWh, a přispívá tak k udávanému cíli
politiky. Komise rovněž bere na vědomí, že v
současnosti je významnou překážkou pro širší využívání pobřežní
elektřiny takřka zcela chybějící nezbytná pobřežní
infrastruktura v přístavech a že k dosažení politického cíle, jímž je
dotyčné osvobození od daně, tak budou pravděpodobně
nezbytné další iniciativy zaměřené zejména na vybudování této
infrastruktury. Podle informací poskytnutých německými orgány,
námořní plavidla požadují zařízení, která jsou schopna snášet vysoké
elektrické zatížení, přičemž v současnosti se tato
zařízení nacházejí pouze v přístavu Lübeck. Existují plány
na výstavbu daných zařízení i v přístavu Hamburk. Ve větším
počtu lze zařízení pro pobřežní elektřinu najít ve
vnitrozemských přístavech, v nichž mají plavidla na elektrické zatížení
menší požadavky. Pokud jde o povahu sledovaného cíle politiky,
upozorňuje Komise na skutečnost, že podpora pobřežní
elektřiny je vlastně společným politickým cílem, který by
měla sledovat celá Unie. Jednoznačně se to uvádí
ve sdělení Komise – Integrovaná námořní politika pro Evropskou
unii ([7])
a v doprovodném pracovním dokumentu jejích útvarů ([8]). Toto opatření je
v souladu s návrhem Komise na směrnici o zavádění infrastruktury
pro alternativní paliva, který se věnuje problematice instalace
zařízení pro dodávky pobřežní elektřiny v přístavech,
pokud to bude nákladově efektivní a bude to mít přínos pro životní
prostředí ([9]). Komise navrhla pro pobřežní
elektřinu dodávanou plavidlům v kotvištích přístavů
osvobození od zdanění energie ve svém návrhu na revizi
směrnice o zdanění energie ([10]).
Návrh Komise však dosud nepřijala Rada. Hospodářským subjektům
v Německu a německým orgánům by ve věci
daňových opatření uplatňovaných za účelem podpory používání
pobřežní elektřiny měla být v tomto mezidobí dána právní
jistota. V současné době je jediná možnost, jak zavést ve vztahu
k pobřežní elektřině příznivější daňové zacházení,
stanovena v článku 19. Cílem tohoto článku je nicméně reagovat
na zvláštní situace v jednotlivých členských státech, které nejsou v
samotné směrnici zohledněny. Odchylku na základě
článku 19, která sleduje politický cíl spočívající
v podpoře pobřežní elektřiny, lze proto udělit pouze
jako přechodné opatření, než tento cíl zohlední Rada v rámci revize
směrnice 2003/96/ES. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie Požadované opatření se týká
především politiky EU v oblasti životního prostředí. Jelikož
pomůže omezit spalování ropných paliv na palubě plavidel v
přístavech, přispěje k cíli zlepšení kvality místního ovzduší.
Opatření by také v omezeném rozsahu mohlo vést ke snížení emisí CO2,
přestože význam tohoto dopadu bude záviset na zdroji elektřiny, která
bude plavidlům dodávána ([11]).
Pro ilustraci rozsahu tohoto problému v oblasti životního prostředí udává
Německo jako příklad přístav Lübeck-Travemünde, v němž
90 % emisí oxidu siřičitého a 80 % emisí oxidu dusíku
pochází z lodí. Na základě roční spotřeby elektrické
energie na úrovni 5 584 MWh poskytly německé orgány následující
srovnání mezi odhadovanými ročními emisemi vznikajícím v důsledku
využívání pobřežní elektřiny v přístavu Lübeck a emisemi
z používání lodního plynového oleje využívaného k výrobě
elektřiny na palubě, které splňují mezní hodnoty obsahu
síry stanovené ve směrnici EU o síře ([12]): || NOx || SO2 || CO2 Zelená elektřina z vodní energie || 0,078 t || 0,056 t || 0 t Lodní plynový olej || 3,571 t || 6,026 t || 4251,9 t V odhadech hamburských přístavních
orgánů se uvádí, že plánovaná zařízení pro pobřežní
elektřinu by měly oproti používání lodního plynového oleje v
terminálu Altona ročně snížit emise NOx přibližně o 39
tun neboli o 74 %, emise SO2 přibližně o
1,1 tuny neboli o 62 % a emise jemných částic
přibližně o 0,5 tuny neboli o 5 %. Budou-li uvedená
zařízení provozována s využitím běžné německé skladby
zdrojů energie, mělo by to vést ke snížení emisí CO2 o
přibližně 1 050 tun neboli o 19 % ročně. Plánované dodávky
elektřiny z obnovitelných zdrojů by v závislosti na
výkonnosti zařízení pro výrobu elektřiny mohly vést k mnohem
větším snížením emisí CO2 o 3 354 tun
ročně. Omezení emisí látek znečišťujících ovzduší díky
využívání energetických člunů spalujících zkapalněný zemní plyn,
které dodávají elektřinu výletním lodím v terminálu Hafencity, mělo
vést ke snížení emisí NOx o 51 tun neboli o 73 %. Po odečtení
pěti tun ročních emisí NOx z energetických člunů je
výsledkem celkové snížení emisí o 46 tun ročně. Ročně
by měly být emise SOx sníženy o 1,5 tuny neboli o 58 % a emise
jemných částic o 0,7 t neboli o 48 %, aniž by vznikly
dodatečné emise z energetických člunů. Pokud by se namísto
lodního plynového oleje využil zkapalněný zemní plyn, emise CO2
by se měly snížit o 1 824 tun neboli o 26 % ročně. V odhadech
byly zohledněny i zbytkové emise z pomocných kotlů (pro teplo na palubě). V této souvislosti je třeba
připomenout, že nepříznivé konkurenční postavení pobřežní
elektřiny je dáno skutečností, že na její alternativu, tedy
elektřinu vyráběnou na palubě plavidel po dobu jejich přítomnosti
v námořních přístavech, se v současné době vztahuje plné a
čisté osvobození od daně, přičemž dané osvobození platí
nejen pro ropná paliva spalovaná za účelem výroby elektřiny (což
odpovídá běžné situaci podle čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96/ES),
ale i pro samotnou elektřinu, jež je na palubách plavidel vyráběna
(viz čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96/ES). Ačkoliv
posledně uvedené osvobození od daně lze jako takové stěží
pokládat za opatření, které je v souladu s cíli Unie v oblasti životního
prostředí, je odrazem praktických aspektů. Zdanění
elektřiny vyráběné na palubě by totiž vyžadovalo prohlášení
majitele (který je často usazen ve třetí zemi) nebo provozovatele
plavidla o množství spotřebované elektřiny. V prohlášení by musel být
dále uveden podíl elektřiny spotřebované v teritoriálních vodách
členského státu, v němž má být daň uhrazena. To by
znamenalo velkou administrativní zátěž pro majitele lodí, kteří by
museli takováto prohlášení vydat pro každý členský stát, jehož
teritoriálních vod se to týká. Za této situace může být
odůvodněné nepenalizovat méně znečišťující alternativu
v podobě pobřežní elektřiny tím, že bude Německu povoleno
uplatňovat sníženou sazbu daně. Co se týká elektřiny spotřebované
plavidly v kotvištích přístavů na vnitrozemských vodních cestách,
osvobození elektřiny vyráběné na palubě je na rozdíl od situace
v námořních přístavech pro členské státy pouze nepovinné
(čl. 15 odst. 1 písm. f)). Členským státům proto
žádná právní překážka nebrání v tom, aby s pobřežní elektřinou a
výrobou elektřiny na palubě v přístavech na vnitrozemských
vodních cestách zacházely stejně. Možnost, kterou nabízí čl. 15
odst. 1 písm. f) směrnice, a to nezdaňovat elektřinu
vyráběnou na palubě, je ze strany zákonodárce opět
vysvětlena praktickými aspekty a současně je úzce spojena s
volitelnými daňovými výhodami pro plavbu po vnitrozemských vodních vodách.
Většina členských států (mezi nimi i Německo) se rozhodla
paliva používaná pro tyto účely nezdaňovat. Pokud se týká Rýna a jeho
přítoků, je toto osvobození od daně součástí mezinárodní
dohody ([13]),
kterou Německo ratifikovalo. Považuje se také za nepraktické zdaňovat
zvlášť vstupní palivo pro výrobu elektřiny na palubě ([14]), protože by to
přinejmenším předpokládalo rozlišování mezi palivem používaným pro
výrobu elektřiny a pro plavbu. Závěrem je nutno dodat, že při
rozhodování, zda rozšířit osvobození od daně vztahující se na
námořní dopravu i na paliva používaná pro plavbu po vnitrozemských vodních
cestách, vezmou členské státy v úvahu řadu hledisek, včetně
širších cílů vnitrostátní dopravní politiky, jako jsou ohledy na životní
prostředí, které je mohou vést k tomu, že paliva používaná pro tyto
účely nezdaní. V této fázi se proto považuje za
odůvodněné zachovat v Německu možnost spočívající v
osvobození pobřežní elektřiny v přístavech na vnitrozemských
vodních cestách. Vnitřní trh a korektní
hospodářská soutěž Z hlediska vnitřního trhu a korektní
hospodářské soutěže by požadované opatření snížilo stávající
narušení mezi oběma konkurenčními zdroji elektřiny pro lodě
v kotvištích, tj. výrobou elektřiny na palubě a pobřežní
elektřinou, které je způsobeno osvobozením ropných paliv od
daně. Pokud jde o hospodářskou soutěž mezi
provozovateli plavidel, je nutno za prvé zopakovat, že dle informací, jež má
Komise k dispozici, v současnosti pobřežní elektřinu
využívá komerčně velmi málo plavidel. Za druhé, i kdyby toto
opatření zajistilo dopravním společnostem výhodu v tom, že by mohly
nakupovat elektřinu při nižších nákladech ve srovnání se
společnostmi působícími v jiných odvětvích, neočekává se,
že by zkoumané opatření významně změnilo situaci v oblasti
hospodářské soutěže v odvětví dopravy. Ačkoliv přesné
odhady nákladů závisí v rozhodující míře na vývoji ceny ropy, a
jsou proto velmi obtížné, z dostupných informací ([15]) a údajů
poskytnutých Německem vyplývá, že celkově by ve většině
případů ani úplné osvobození od daně nesnížilo provozní náklady
na pobřežní elektřinu pod úroveň nákladů na výrobu
elektřiny na palubě, a v žádném případě by proto pro
provozovatele plavidel používajících pobřežní elektřinu
nepředstavovalo významnou soutěžní výhodu oproti provozovatelům
využívajícím výrobu elektřiny na palubě. V daném případě
lze významné narušení výše uvedeného druhu očekávat o to méně,
jelikož Německo dodrží minimální úroveň zdanění stanovenou ve
směrnici 2003/96/ES. Pokud se jedná o hospodářskou soutěž
mezi přístavy, kdy (jak bylo uvedeno výše) se navzdory snížení daně
používání pobřežní elektřiny přinejmenším v krátkodobém
horizontu nestane pravděpodobně ekonomicky schůdnější než výroba
elektřiny na palubě, není rovněž pravděpodobné, že toto
snížení daně u pobřežní elektřiny významně naruší
hospodářskou soutěž mezi přístavy tím, že plavidla
přiměje ke změně trasy podle dostupnosti této možnosti.
Německé orgány zdůrazňují, že používání pobřežní
elektřiny je omezeno nejen kvůli absenci přístavních
zařízení či vyšším nákladům, ale také z důvodu
neexistence mezinárodně dohodnutých technických norem pro
připojení plavidel do rozvodné elektrické sítě. Závěrem lze dodat, že časový
rámec navrhovaného povolení k uplatňování snížené sazby daně
do značné míry odráží časový rámec v návrhu Komise, v němž
je pobřežní elektřina od daně osvobozena na dobu osmi let. Doba uplatňování opatření a
vývoj rámcových předpisů EU o zdanění energie Doba uplatňování odchylky by měla
být v zásadě dostatečně dlouhá, aby provozovatele
přístavů neodradila od uskutečnění potřebných
investic. V tomto konkrétním případě by byla doba uplatňování
opatření prodloužena a míra snížení daně navýšena v rámci návrhu
Komise na přezkum směrnice o zdanění energie, ve kterém se po
nabytí účinku předpokládá povinné osvobození pobřežní
elektřiny od daně na dobu osmi let. Odchylka by přesto
neměla narušovat budoucí vývoj stávajícího právního rámce a měla by
zohledňovat možnost, že Rada přijme na návrh Komise na změnu
směrnice o zdanění energie právní akt. Za těchto okolností se
jeví jako vhodné udělit požadované povolení nejvýše na dobu šesti let, jak
dovoluje směrnice, avšak s výhradou toho, že dříve, než skončí
takto předpokládaná doba použitelnosti, nabudou platnosti obecná
ustanovení v této věci. Tato doba zajistí právní jistotu
provozovatelům lodí a přístavů, kteří si musí naplánovat
investice do zařízení pro pobřežní elektřinu nebo do palubního
vybavení. Německým orgánům rovněž umožní shromáždit více
údajů pro opětovné posouzení daného opatření v budoucnu. Pravidla státní podpory Sazba daně ve výši 0,50 EUR/MWh, kterou
předpokládají německé orgány, dodržuje minimální úroveň
zdanění podle článku 10 směrnice 2003/96/ES. Opatření tak splňuje
jednu z podmínek stanovených v článku 44 nařízení
Komise (EU) č. 651/2014 ([16]),
ve kterém jsou stanoveny podmínky, za nichž je takové opatření vyňato
z oznamovací povinnosti v rámci pravidel pro státní podporu. V této fázi však
nelze zjistit, zda jsou všechny podmínky vymezené v daném nařízení
splněny a návrh prováděcího rozhodnutí Rady nebrání Komisi v tom, aby
po Německu požadovala dodržení pravidel státní podpory. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Konzultace se zúčastněnými
stranami Tento návrh vychází z žádosti podané
Německem a týká se pouze tohoto členského státu. Sběr a využití výsledků
odborných konzultací Nebylo třeba využít externích odborných
konzultací. Posouzení dopadů Tento návrh se týká povolení pro jeden
členský stát na základě jeho žádosti. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Zásada subsidiarity Oblast nepřímých daní, na niž se vztahuje
článek 113 SFEU, nespadá sama o sobě do výlučné pravomoci
Evropské unie ve smyslu článku 3 SFEU. Výkon pravomocí členských států v
této oblasti je však stávajícím právem EU striktně vymezen a omezen. Podle
článku 19 směrnice 2003/96/ES může zavedení dalšího
osvobození od daně nebo snížení ve smyslu uvedeného článku povolit
členskému státu pouze Rada. Členské státy nemohou Radu nahradit. Návrh je proto v souladu se zásadou
subsidiarity. Zásada proporcionality Návrh je v souladu se zásadou proporcionality.
Snížení daní nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení
dotyčného cíle (viz výše uvedené posouzení aspektů týkajících se vnitřního
trhu a korektní hospodářské soutěže). Volba nástrojů Navrhovaný nástroj: rozhodnutí Rady. Článek 19 směrnice 2003/96
stanoví pouze tento druh opatření. 4. ROZPOČTOVÉ
DŮSLEDKY Tímto opatřením nevzniká Unii žádná
finanční ani administrativní zátěž. Návrh proto nemá žádné
důsledky pro rozpočet Unie. 2014/0247 (NLE) Návrh PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY, kterým se v souladu s článkem 19
směrnice 2003/96/ES Německu povoluje uplatňovat sníženou sazbu
daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům v kotvištích
přístavů RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, s ohledem na směrnici Rady 2003/96/ES ze
dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových
předpisů Společenství o zdanění energetických produktů
a elektřiny ([17]),
a zejména na článek 19 uvedené směrnice, s ohledem na návrh Evropské komise, vzhledem k těmto důvodům: (1) Prováděcím rozhodnutí
Rady 2011/445/EU se Německu v souladu s článkem 19
směrnice 2003/96/ES povolilo do 16. července 2014 uplatňovat
sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům
v kotvištích přístavů („pobřežní elektřina“). (2) Dopisem ze dne 26. února 2014
Německo požádalo o povolení nadále uplatňovat sníženou sazbu
daně na elektřiny pro pobřežní elektřinu podle
článku 19 směrnice 2003/96/ES. (3) Cílem snížené daně,
kterou Německo zamýšlí uplatňovat, je další podpora širšího využívání
pobřežní elektřiny jako způsobu uspokojování energetických
potřeb lodí v kotvištích přístavů, který je v porovnání se spalováním
ropných paliv na palubě plavidel méně škodlivý pro životní
prostředí. (4) Jelikož používání
pobřežní elektřiny zamezuje emisím látek znečišťujících
ovzduší spojených se spalováním ropných paliv na palubě plavidel v
kotvištích, přispívá k zlepšení kvality místního ovzduší v
přístavních městech. Předpokládá se proto, že opatření
přispěje k cílům politik Unie v oblasti ochrany životního
prostředí, zdraví a klimatu. (5) Udělení povolení
Německu, aby na pobřežní elektřinu uplatňovalo sníženou
sazbu daně, nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro větší
využívání pobřežní elektřiny, protože výroba elektřiny na
palubě bude ve většině případů i nadále
konkurenceschopnější alternativou. Z téhož důvodu a vzhledem k
stávající poměrně nízké míře proniknutí této technologie na trh
nepovede opatření během své doby platnosti pravděpodobně k
významnému narušení hospodářské soutěže, a nebude mít tudíž
nepříznivý dopad na řádné fungování vnitřního trhu. (6) Z ustanovení čl. 19
odst. 2 směrnice 2003/96/ES vyplývá, že každé povolení udělené
na základě uvedeného ustanovení musí být přesně časově
omezené. Vzhledem k tomu, že tato doba musí být dostatečně dlouhá,
aby mohlo být opatření náležitě vyhodnoceno, ale zároveň nesmí
narušovat budoucí vývoj stávajícího právního rámce, je vhodné udělit
požadované povolení na dobu šesti let, avšak s výhradou vstupu obecných
ustanovení v této záležitosti v platnost k dřívějšímu okamžiku, než
je předpokládané skončení platnosti tohoto povolení. (7) Aby provozovatelé
přístavů a lodí disponovali právní jistotou a aby se zabránilo potenciálnímu
zvýšení administrativní zátěže pro distributory a redistributory
elektřiny, k němuž by mohlo dojít v důsledku změn v
sazbě spotřební daně vybírané z pobřežní elektřiny,
mělo by se zajistit, aby Německo mohlo bez přerušení
uplatňovat stávající zvláštní snížení daně, jehož se týká toto
rozhodnutí. Požadované povolení by tedy mělo být uděleno
s účinkem od 17. července 2014, čímž by se plynule
navázalo na předchozí ujednání v rámci prováděcího rozhodnutí Rady
2011/445/EU. (8) Tímto rozhodnutím není dotčeno
uplatňování pravidel Unie v oblasti státní podpory, PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ: Článek 1 Německu se povoluje uplatňovat
sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům
zakotveným v přístavech kromě soukromých rekreačních plavidel za
předpokladu, že jsou zachovány minimální úrovně zdanění podle
článku 10 směrnice 2003/96/ES. Článek 2 Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem
oznámení. Použije se ode dne 17. července 2014. Jeho použitelnost končí dne 16.
července 2020. Pokud by však Rada na základě článku 113 SFEU
stanovila obecná pravidla pro daňové zvýhodnění pobřežní
elektřiny, končí použitelnost tohoto rozhodnutí dnem, k němuž
tato obecná pravidla vstoupí v platnost. Článek 3 Toto rozhodnutí je určeno Spolkové
republice Německo. V Bruselu dne Za
Radu předseda ([1]) Směrnice
Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura
rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických
produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51). ([2]) Úř.
věst. L 191, 22.7.2011, s. 22. ([3]) Doporučení
Komise 2006/339/ES ze dne 8. května 2006 o podpoře využívání
pobřežní elektrické energie loděmi v kotvištích přístavů
Společenství (Úř. věst. L 125, 12.5.2006). ([4]) KOM(2009)
8 v konečném znění ze dne 21. ledna 2009. ([5]) Viz
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května
2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu
(Úř. věst. L 152, 11.6.2008). ([6]) Viz
poznámka pod čarou č. 3. ([7]) KOM(2007)
575 v konečném znění ze dne 10. října 2007. ([8]) SEK
(2007) 1278 v konečném znění z 10. října 2007. ([9]) COM(2013)
18 final ze dne 24. ledna 2013. ([10]) KOM(2011)
169 v konečném znění ze dne 13. dubna 2011. ([11]) Komise
již dříve odhadla, že přechod na pobřežní elektřinu povede
k průměrnému snížení emisí CO2 o 50 %, viz poznámka
pod čarou 2. Dopad dotyčného opatření se však od této
průměrné hodnoty může významně lišit, protože rozhodujícím
způsobem závisí na uhlíkové náročnosti příslušné tržní oblasti a
přesné době, kdy dojde k dodatečné poptávce po
elektřině. ([12]) Směrnice
Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o snižování obsahu síry v některých
kapalných palivech a o změně směrnice 93/12/EHS (Úř.
věst. L 121, 11.5.1999, s. 13). ([13]) Viz
článek 1 dohody ze dne 16. května 1952 mezi rýnskými pobřežními
státy a Belgií o celním a daňovém zacházení s plynovým olejem, který se
dodává lodím při plavbě po Rýnu (Bundesgesetzblatt 1953, část
II, s. 531). ([14]) Viz
čl. 21 odst. 5 druhý pododstavec směrnice 2003/96/ES. ([15]) Viz
Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí, Service
Contract Ship Emissions: Assignment, Abatement and Market-based Instruments,
Task 2a – Shore-Side Electricity, srpen 2005,
http://ec.europa.eu/environment/air/pdf/task2_shoreside.pdf. Analýza
nákladů je provedena pro tři přístavy – Göteborg (Švédsko),
Juneau a Long Beach (USA). ([16]) Nařízení
Komise (ES) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s
články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za
slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s.
1). ([17]) Úř. věst.
L 283, 31.10.2003, s. 51.