22.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 443/75

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a demokracii v Pákistánu, zejména ze dne 12. března 2014 o regionální úloze Pákistánu a jeho politických vztazích s EU (1), ze dne 10. října 2013 o nedávných projevech násilí vůči křesťanům a jejich pronásledování, zejména v Pešáváru (2), ze dne 10. března 2011 o Pákistánu, konkrétně o vraždě guvernéra Šahbáze Bhátího (3), ze dne 20. ledna 2011 o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání (4) a ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu (5),

—

s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dne 23. září 2013 k útokům na křesťanskou komunitu v Pešáváru a ze dne 2. března 2011 k vraždě guvernéra Šahbáze Bhátího,

—

s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

—

s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství či vyznání,

—

s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství či vyznání a zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro nezávislost soudců a právníků (dodatek: Mise do Pákistánu) ze dne 4. dubna 2013,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a politice Evropské unie v této oblasti (6), které odsuzuje pronásledování křesťanů a dalších náboženských menšin,

—

s ohledem na pětiletý plán angažovanosti mezi EU a Pákistánem z března 2012, který obsahuje prioritní oblasti jako řádná správa věcí veřejných a dialog o lidských právech, a také na s tím úzce související 2. strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který se uskutečnil dne 25. března 2014,

—

s ohledem na závěry Rady o Pákistánu ze dne 11. března 2013 týkající se Pákistánu, v nichž Rada opakovaně vyjadřuje svá očekávání, pokud jde o podporu a dodržování lidských práv, a odsuzuje veškeré projevy násilí včetně těch vůči náboženským menšinám (7),

—

s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že křesťanský pár, Šafkat Emmanuel a Šagufta Kausar, byl dne 4. dubna 2014 odsouzen k smrti, protože údajně poslali textovou zprávu urážející proroka Mohameda; vzhledem k tomu, že oba popřeli autorství zprávy a tvrdili, že telefon, z něhož byla zpráva odeslána, ztratili chvíli předtím, než byla odeslána;

B.

vzhledem k tomu, že Sawan Masíh, pákistánský křesťan z města Lahore, byl dne 27. března 2014 odsouzen k smrti za rouhání se proti proroku Mohamedovi; vzhledem k tomu, že po oznámení obvinění vznesených proti Masíhovi prudce vzplálo pouliční násilí v Josefově kolonii, křesťanské čtvrti ve městě Lahore, a lehlo při něm popelem mnoho budov, mimo jiné dva kostely;

C.

vzhledem k tomu, že Asia Bibi, křesťanka z Pandžábu, byla v červnu 2009 zatčena a v listopadu 2010 si vyslechla rozsudek smrti na základě obvinění z rouhačství; vzhledem k tomu, že po několika letech bylo její odvolání konečně postoupeno vrchnímu soudu v Lahore; vzhledem k tomu, že při prvních dvou stáních v lednu a březnu 2014 byli předsedající soudci podle všeho na dovolené;

D.

vzhledem k tomu, že v roce 2012 byla čtrnáctiletá křesťanská dívka Rimšá Masíh, neoprávněně obviněná ze znesvěcení koránu, osvobozena poté, co se zjistilo, že celá věc na ni byla nastražena, a byl zatčen viník celé události; vzhledem k tomu, že však ona sama i její rodina museli opustit zemi;

E.

vzhledem k tomu, že křesťané, kteří představují 1,6 % obyvatelstva Pákistánské islámské republiky, trpí předsudky majority a občasnými vzplanutími davového pouličního násilí; vzhledem k tomu, že většina pákistánských křesťanů žije v nejistotě, často v obavách, že budou obviněni z rouhačství – takové nařčení může vyvolat výbuchy otevřeného násilí na veřejnosti; vzhledem k tomu, že několik dalších křesťanů je v současné době vězněno na základě obvinění z rouhačství;

F.

vzhledem k tomu, že Mohamed Ašgar, v Pákistánu žijící občan Spojeného království postižený duševní chorobou, byl zadržen poté, co údajně rozeslal různým veřejným představitelům dopisy, v nichž tvrdil, že je prorokem, a v lednu 2014 byl odsouzen k trestu smrti;

G.

vzhledem k tomu, že další britský občan, 72letý Masúd Ahmad, příslušník náboženské komunity Ahmadíja, byl teprve nedávno propuštěn na kauci poté, co byl v roce 2012 zatčen a obviněn, že citoval z koránu, což je z úst ahmádíjů pokládáno za rouhání se, protože nejsou počítáni mezi muslimy a podle oddílu 298-C trestního zákoníku mají zákaz „se chovat jako muslimové“;

H.

vzhledem k tomu, že v uplynulých měsících se stalo v různých částech provincie Sindh (v Tharparkaru, Hyderabádu a Larkaně) terčem útoků pět hinduistických chrámů a tři hinduističtí chlapci byli obviněni z rouhačství a nyní jsou ve vazbě v Badinu (provincie Sindh) za to, že sprejem nastříkali na zeď nějaké obrazce při příležitosti hinduistického festivalu barev Holi;

I.

vzhledem k tomu, že při současném vzestupu sektářského násilí v Pákistánu jsou to zejména příslušníci komunity šíitů a hazárů, kteří se každodenně stávají obětí vraždění a jsou nuceni opustit své domovy; vzhledem k tomu, že z provincie také údajně uprchlo v posledních třech letech přes 10 000 hinduistů, protože únosy za výkupné se staly každodenní praxí;

J.

vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhačství je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů; vzhledem k tomu, že již řadu let vyvolává jejich uplatňování mezinárodní znepokojení, protože taková obvinění jsou často prostředkem vyrovnávání účtů, způsobem, jak získat ekonomický prospěch, nebo projevem náboženské nesnášenlivosti, a živí atmosféru neustálého podezírání, v níž mají pouliční bojůvky neustále záminku k obtěžování a k útokům; vzhledem k tomu, že mechanismy OSN pro lidská práva se obrátily na Pákistán se žádostí, aby zákony o rouhačství zrušil nebo aby jako úplné minimum okamžitě zavedl mechanismy zaručující, že nebude docházek ke zneužívání těchto zákonů k šikanování občanů, kteří jsou často příslušníky menšinových komunit;

K.

vzhledem k tomu, že pouze v roce 2013 byly nahlášeny stovky případů vražd ze cti; vzhledem k tomu, že tyto případy jsou pouze tou nezjevnější formou násilí na ženách vzhledem k trvale vysoké míře výskytu domácího násilí a nucených sňatků;

L.

vzhledem k tomu, že Pákistán hraje důležitou úlohu při udržování stability v jižní Asii, a měl by proto jít příkladem v tom, jak bude posilovat právní stát a lidská práva;

M.

vzhledem k tomu, že Evropská unie nedávno přiznala Pákistánu status GSP+ s podmínkou, že bude uplatňovat příslušné úmluvy v oblasti lidských práv;

1.

vyjadřuje své hluboké znepokojení nad prudkým nárůstem sektářského násilí a náboženské nesnášenlivosti vůči menšinám a nad útoky na místa bohoslužeb, včetně křesťanských kostelů, a nad pokračujícími represemi vůči ženám v Pákistánu;

2.

je znepokojen vlivem tohoto násilí na budoucí vývoj pákistánské společnosti jako celku a s ohledem na sociálně-ekonomické výzvy, jimž tato země čelí; zdůrazňuje, že je v dlouhodobém zájmu Pákistánu, aby všichni jeho občané požívali větší bezpečnosti;

3.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kontroverzní zákony o rouhání mohou být snadno zneužity, což se může v Pákistánu dotýkat lidí všech vyznání; vyjadřuje zvláštní znepokojení nad tím, že uplatňování zákonů o rouhačství, proti kterým se veřejně postavil bývalý ministr Šahbáz Bhátí a bývalý guvernér Salmán Tásír, je v současné době na vzestupu a zaměřuje se na křesťany v Pákistánu;

4.

připomíná pákistánským orgánům závazek vyplývající z mezinárodního práva, jímž je dodržování svobody projevu a svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání a víry; vyzývá pákistánské orgány k propuštění vězňů, kteří byli odsouzeni z důvodů rouhačství, a ke zrušení trestů smrti na základě odvolání; vyzývá pákistánské orgány, aby zaručily nezávislost soudů, právní stát a spravedlivé procesy v souladu s mezinárodními standardy soudního řízení; vyzývá dále pákistánské orgány, aby poskytovaly dostatečnou ochranu všem osobám, jichž se případy rouhačství týkají, a to včetně ochrany soudců před vnějším nátlakem, ochrany obžalovaných a jejich rodin i komunit před hromadným násilím, a aby řešily případy osob, které byly zproštěny viny, avšak nemohou se vrátit zpět do svého místa původu;

5.

důrazně odsuzuje uplatňování trestu smrti za jakýchkoli okolností; vyzývá vládu Pákistánu, aby na základě de facto moratoria na trest smrti neprodleně přistoupila ke skutečnému zrušení trestu smrti;

6.

vyzývá vládu Pákistánu, aby provedla důkladný přezkum zákonů o rouhačství a jejich nynějšího uplatňování – jak je obsaženo v článcích 295 a 298 trestního zákoníku – u domnělých aktů rouhačství, zejména vzhledem k nedávným trestům smrti; vybízí vládu, aby čelila tlaku náboženských skupin a některých opozičních politických sil, jejichž cílem je tyto zákony zachovat;

7.

vyzývá vládu, aby urychlila reformy madrasy tím, že zavede základní učební osnovy odpovídající mezinárodním standardům, se zvláštním důrazem na odstranění nenávistného obsahu z osnov a na zavedení vyučování tolerantního přístupu k jednotlivým komunitám a náboženstvím do základních znalostí; vyzývá Komisi, aby přijala opatření na základě předchozích žádostí o přezkum knih obsahujících nenávistné projevy a financovaných ze strany EU;

8.

naléhavě vyzývá vládu a parlament Pákistánu, aby zavedly reformy formálního soudního systému, které zabrání využívání neformálních struktur, jako jsou jirgy a panchajaty, a aby výrazně zvýšily finanční a lidské zdroje v soudnictví, zejména na úrovni soudů prvního stupně;

9.

důrazně odsuzuje veškeré akty násilí vůči náboženským komunitám a veškeré formy diskriminace a netolerance na základě náboženského vyznání a víry; vyzývá vládu Pákistánu, aby zasáhla s cílem chránit oběti nábožensky motivovaného hromadného násilí a aby zejména zakázala veřejné nenávistné projevy a vybídla všechny Pákistánce k tomu, aby společně působili v zájmu prosazování a zajišťování tolerance a vzájemného porozumění; naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby stíhaly osoby odpovědné za podněcování k rouhačství a falešné obviňování z něho;

10.

připomíná, že pákistánská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a práva menšin; vítá opatření v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda přijala v období od listopadu 2008, k nimž patří zavedení 5 % kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

11.

naléhavě však vyzývá pákistánskou vládu, aby zvýšila úsilí o zlepšení mezináboženského porozumění, aktivně řešila náboženskou nesnášenlivost za pomoci společenských aktérů, potírala náboženskou nesnášenlivost, projevy násilí a zastrašování a aby působila proti vnímání beztrestnosti;

12.

je hluboce znepokojen situací menšiny žen a dívek, které často trpí dvojnásobně, zejména vzhledem k praxi nucené konverze a cíleného sexuálního násilí; naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby zlepšily ochranu, trestní stíhání a odškodnění;

13.

zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem; vyjadřuje své znepokojení nad aktuální tendencí v Pákistánu směřující k omezování svobody myšlení, projevu a informací tím, že jsou blokovány a kontrolovány hojně navštěvované internetové služby; vyzývá vládu, aby ukončila cenzuru internetu a provedla přezkum návrhu antiteroristických právních předpisů a návrhu předpisů týkajících se nevládních organizací, které by výrazně omezily nezávislost a svobodné působení nevládních organizací, což by mohlo vést k rozmělnění činnosti nevládních organizací v Pákistánu, které mají mezinárodní kontakty;

14.

zdůrazňuje významnou úlohu, již Pákistán hraje při zachovávání stability v celém regionu; vybízí Pákistán, aby hrál konstruktivní úlohu při prosazování bezpečného Afghánistánu a naléhavě proto žádá pákistánskou vládu, aby posilovala dodržování základních lidských práv ve své vlastní zemi i v celém regionu;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Pákistánu.