This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014DC0216
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS The post 2015 Hyogo Framework for Action: Managing risks to achieve resilience
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ [Rámec pro činnost z Hjógo na období po roce 2015: Řízením rizik k dosažení odolnosti]
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ [Rámec pro činnost z Hjógo na období po roce 2015: Řízením rizik k dosažení odolnosti]
/* COM/2014/0216 final - 2014/ () */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ [Rámec pro činnost z Hjógo na období po roce 2015: Řízením rizik k dosažení odolnosti] /* COM/2014/0216 final - 2014/ () */
1. NA CESTĚ
K RÁMCI PRO ČINNOST Z HJÓGO NA OBDOBÍ PO ROCE 2015 Rámec pro činnost přijatý v Hjógo
pod názvem „Budování odolnosti národů a společenství vůči katastrofám“ je
desetiletý plán, který přijalo 168 členských států OSN, jež se dobrovolně
zavázaly vyvíjet úsilí v pěti prioritách činnosti s cílem lépe
zabezpečit svět před přírodními katastrofami a budovat odolnost vůči
katastrofám.
Rámec
pro činnost byl přijat v roce 2005 a má být ukončen v roce 2015. V
současnosti probíhají rozsáhlé konzultace[1]
o podobě rámce pro snižování rizika katastrof na období po roce 2015, jenž má
být schválen na třetí světové konferenci o snižování rizika katastrof, která se
uskuteční ve dnech 14.–18. března 2015 v japonském Sendai. Katastrofy
a klimatické hrozby mají zásadní dopad nejen na hospodářství, ale i na
bezpečnost a dobré životní podmínky občanů. V posledních
letech podstatně vzrostlo riziko katastrof kvůli změně klimatu, prudké a
neplánované urbanizaci, demografickým tlakům, výstavbě a intenzivnějšímu
využívání půdy v rizikových oblastech, ztrátě biologické rozmanitosti a
poškozování ekosystémů. V letech
2002 až 2012 vedly přírodní katastrofy každoročně ke ztrátě v průměru více než
100 000 lidských životů. Přímé celkové ztráty
v posledním desetiletí v celosvětovém měřítku stále narůstají a
průměrná roční hospodářská ztráta dosahuje více než 100 miliard EUR[2]. Dopady
na jednotlivé regiony se různí podle zeměpisné expozice riziku a úrovně
socioekonomického rozvoje. V rozvojových zemích častěji
dochází ke ztrátám na životech, zatímco v zemích rozvinutých ke ztrátám
hospodářským, avšak katastrofy ohrožují všechny země. Ušetřena
nezůstává ani Evropská unie, v níž přírodní katastrofy způsobily v
posledním desetiletí ztrátu 80 000 lidských životů a hospodářské ztráty ve
výši 95 miliard EUR[3]. Abychom na tento
znepokojivý vývoj mohli reagovat, mají zásadní význam politiky předcházení
vzniku rizik a řízení rizik, neboť zajistí udržitelný rozvoj a hospodářský růst
jak v Unii[4],
tak i po celém světě. Předcházení vzniku rizik a řízení rizik
mají velký hospodářský význam, neboť zamezí ztrátám se čtyř- až sedminásobnou
návratností na jedno euro[5].
Investice do řízení rizika katastrof zajistí i rozsáhlé hospodářské přínosy a
mohou přispívat k podpoře zaměstnanosti a k zajištění strukturální
udržitelnosti veřejných i soukromých financí. V této
souvislosti představuje obnovený mezinárodní rámec pro snižování rizika
katastrof jedinečnou příležitost využít úspěšné výsledky rámce pro činnost z Hjógo
k tomu, aby bylo možné lépe řešit budoucí problémy. Z výsledků
takových iniciativ, jako jsou summit Rio+20[6],
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC)[7] a
rozsáhlá mezinárodní podpora programu zvyšování odolnosti, vyplývá, že
snižování rizika a zvládání katastrof by se mělo stát prioritou rozvojových
zemí, rozvíjejících se ekonomik i zemí rozvinutých. Revize rámce pro činnost z Hjógo je
pro EU příležitostí i k tomu, aby zhodnotila vypracované politiky a pokrok
dosažený v oblasti budování odolnosti a řízení rizika katastrof na základě
politik EU a její podpory poskytované v rámci rozvojové spolupráce a
humanitární pomoci. Cílem tohoto sdělení je představit
prvotní názory Komise na formování rámce pro činnost z Hjógo na období po
roce 2015, jenž bude vycházet z úspěšných výsledků celé řady politik EU,
včetně politik v oblasti civilní ochrany, ochrany životního prostředí,
vnitřní bezpečnosti, přizpůsobení se změně klimatu, zdravotnictví, výzkumu a
inovací, jakož i programu zvyšování odolnosti, který EU podporuje
prostřednictvím své vnější činnosti. Toto sdělení analyzuje dosažený pokrok a
zabývá se nedostatky při provádění a novými výzvami spojenými s rostoucími
riziky v budoucnu. 2.
POKROK A VÝZVY Od svého přijetí v roce 2005
přispíval rámec pro činnost z Hjógo k podpoře celosvětového, regionálního
i vnitrostátního úsilí o snižování rizika katastrof. Navzdory pozitivnímu
vývoji přetrvávají významné nedostatky při provádění a objevily se i další
problémy. Podpora řízení rizika katastrof získala
dynamiku a přispěla k tomu, že mu klíčové zúčastněné strany, včetně
hlavních dárců rozvojové pomoci, věnovaly větší pozornost a více do něj
investovaly. Vlastní sledování pokroku při provádění pěti priorit činnosti[8] rámce
pro činnost z Hjógo však poukázalo na to, že největšího pokroku bylo
dosaženo v případě priority č. 1 (zajistit, aby se snížení rizika katastrof
stalo vnitrostátní i místní prioritou s pevným institucionálním základem pro
provádění) a priority č. 5 (lepší kapacity pro přípravu a reakci na
katastrofy), zatímco u priority č. 4, jejímž cílem je omezit základní rizikové
faktory[9],
setrvale dochází k malému pokroku. Většina zemí se stále potýká
s obtížným začleňováním snižování rizika do plánování veřejných investic,
rozvoje měst, územního plánování a správy a sociální ochrany. Stále je zapotřebí
promítnout politiky a posílení institucí do skutečného provádění a odolnější
společnosti. Současné investice a politické reakce nepostačují k účinnému
odstranění nynějších rizik, natož aby odpovídaly na nové, mimo jiné tyto výzvy:
Dopady změny klimatu a setrvalé
poškozování životního prostředí povede k intenzivnějším a častějším
extrémním přírodním událostem, včetně povodní, sucha a cyklonů.
Změna klimatu navíc znásobuje
rizika nestability, konfliktů a nepevnosti státu, což vede k migraci a
vysídlování, nedostatečné správě věcí veřejných a geopolitické
nestabilitě.
Konflikty a nestabilita rovněž dále
ovlivňují zranitelnost vůči katastrofám.
Přírůstek obyvatelstva, především
v chudších zemích a domácnostech, a rychlá urbanizace zvýší tlak na
přírodní zdroje a hospodářské činnosti v rizikových oblastech.
Rychlá urbanizace, v jejímž
důsledku se obyvatelstvo a investice koncentrují v ohrožených a
rizikových oblastech, je rovněž jevem, který ve značné míře zvyšuje
zranitelnost (odhaduje se, že do roku 2050 bude 60 až 70 % světové
populace žít v městských oblastech)[10].
Roste poptávka po energiích a
potravinách, která vyvíjí tlak na takové zdroje, jako jsou půda a voda.
Podle prognóz se hlavním problémem téměř poloviny světové populace žijící
v oblastech s malými zásobami vody do roku 2030 stane právě
nedostatek vody[11].
Objevují se nová rizika s možnými
vysoce nežádoucími následky (události související s kosmickým
počasím, události spojené s více riziky, jako například trojnásobná
katastrofa ve Fukušimě v roce 2011, rizika v digitální oblasti a
oblasti špičkových technologií, včetně kybernetických rizik).
Extenzivní rizikové události
(události v místním měřítku, malého rozsahu a s vysokou četností
výskytu, jako jsou bleskové povodně, požáry a sesuvy půdy) jsou často
podceňovány a jejich vykazování bývá podhodnocováno, narušují však místní
rozvoj a konkurenceschopnost země.
Ekonomiky jsou globalizované a na
jejich struktuře se ve stále větším měřítku podílejí složité světové
dodavatelské řetězce. Povodně v Thajsku v roce 2011 poukázaly na
skutečnost, že hospodářské otřesy způsobené katastrofou mohou vyvolat
řetězovou reakci i u ekonomik a podniků na opačném konci světa.
Hospodářský i finanční pokles
vyvíjí tlak na rozpočty zemí, které musí zajistit financování řízení
rizika katastrof.
3. POLITIKA EU V OBLASTI ŘÍZENÍ
RIZIKA KATASTROFY A JEJÍ PROGRAM ZVYŠOVÁNÍ ODOLNOSTI: HLAVNÍ PŘÍSPĚVEK
K PROVÁDĚNÍ RÁMCE PRO ČINNOST Z HJÓGO Mezi cíle strategie Evropa 2020[12] patří
větší odolnost EU vůči krizím a posílení její kapacity pro předvídání rizik,
zejména přeshraničních, a pro přípravu a reakci na ně. Konkurenceschopnost a
udržitelnost jsou závislé na účinném řízení rizika katastrof, které pomáhá
předcházet ztrátám a zvyšuje odolnost vůči narůstajícím globálním otřesům a
hrozbám. Investice do předcházení vzniku rizika katastrof a řízení tohoto
rizika výrazně podněcuje inovace, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst a
zpřístupňuje nové trhy a obchodní příležitosti. Prostřednictvím unijních politik i
finanční podpory bylo dosaženo významných výsledků. Ty představují významné
výstupy EU, které přispívají k vytvoření soudržné politiky v oblasti
řízení rizika katastrof a které lze sdílet, a upevňují nový mezinárodní rámec
pro řízení tohoto rizika. 3.1.
Dosažené cíle v oblasti politiky týkající se řízení rizika katastrof v EU Nová ustanovení revidovaného právního
předpisu EU o civilní ochraně[13]
stanoví rámec pro provádění politiky meziodvětvového řízení rizika katastrof, přičemž
podporují ucelený přístup ke všem přírodním i antropogenním rizikům ve všech
fázích cyklu zvládání katastrof (prevence, připravenost, reakce). Hlavní podpůrná opatření k provádění
rámce EU pro řízení rizika katastrof vycházejí z nového právního předpisu,
dřívějších sdělení a závěrů Rady a patří k nim: ·
Posouzení
rizik a jejich analýza: na základě dostupných vnitrostátních
posouzení rizik vypracovala Komise první meziodvětvový přehled rizik v EU,
přičemž v možných a vhodných případech zohlednila budoucí dopady změny
klimatu a nutnost přizpůsobit se této změně. Do konce roku 2015 mají členské
státy podle jednotného přístupu vypracovat vnitrostátní posouzení široké škály rizik,
na něž má navazovat posouzení vnitrostátních kapacit pro řízení rizik a lepší
plánování v oblasti řízení rizik. ·
Podpora
osvojování vědomostí a výměny zkušeností v zájmu lepší správy věcí
veřejných – podpora pro získané zkušenosti a vzájemná hodnocení a jejich
prosazování (např. vzájemné hodnocení provedené ve Spojeném království
v roce 2012 a ve Finsku v roce 2013[14])
s cílem stimulovat osvojování vědomostí ve všech členských státech a
nasměrovat pokrok k dalšímu rozvoji a provádění politik v oblasti řízení
rizik, jakož i příslušných postupů. ·
V současnosti
se navíc připravují pokyny pro předcházení katastrofám, jež vycházejí
z osvědčených postupů a dotýkají se průřezových témat (správa věcí
veřejných, plánování, údaje, komunikace a informace o rizicích, výzkum a
technologie). ·
Dostupnost
a přístupnost údajů, jejich sdílení a srovnatelnost, včetně
soustavné spolupráce s členskými státy a mezinárodními partnery (včetně
UNISDR a IRDR[15]),
na vypracování evropských norem a pravidel pro zaznamenávání ztrát způsobených
katastrofami[16]. ·
Začlenění
řízení rizika katastrof do politik: problematika předcházení vzniku
rizik a jejich řízení byla začleněna do celé řady ústředních politik a
finančních nástrojů EU, které mají podporovat investice do odolnosti (tj.
politika soudržnosti, doprava a energetika, výzkum a inovace, ochrana kritické
infrastruktury, přeshraniční zdravotní hrozby, posouzení dopadů na životní
prostředí, ekologická infrastruktura, integrovaná správa pobřeží, zemědělství,
zabezpečení potravin a výživy, voda, řízení povodňových rizik, předcházení
vzniku závažných průmyslových havárií). ·
Pojištění
jako nástroj zvládání katastrof – cílem zelené knihy o pojištění pro
případ přírodních a člověkem způsobených katastrof[17] je
zapojit soukromý sektor a prozkoumat možnosti, jak efektivně využívat pojištění
jakožto pobídky k získávání povědomí o rizicích, předcházení jejich vzniku
a jejich zmírňování. ·
Pevné
synergie s přizpůsobením se změně klimatu, jak jsou
koncipovány v rámci strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu[18], a to
v průřezových oblastech, jako je například sdílení údajů a poznatků,
posuzování rizik a slabých stránek, odolnost měst, vypracování evropských norem
pro infrastrukturu odolnou vůči klimatickým jevům, soudržnost vnitrostátních
strategií pro přizpůsobení a plánů řízení rizik, sledování investic do
odolnosti[19].
·
Věda
a inovace pro řízení rizika katastrof: V roce 2013
Komise spolu s členskými státy EU zahájila iniciativu, jež má otevřeně
mapovat a zlepšovat přístupy k poradenství v oblasti snižování rizika
a reakce na mimořádné události, jež vychází z vědeckých poznatků. Výzkumný
program Horizont 2020 navíc v zájmu zajištění lepší odolnosti vůči
katastrofám podpoří přístupy zaměřené na problémy (např. sledování, prevence,
prognózy, včasné varování, zvyšování povědomí, zmírňování změny klimatu a
přizpůsobení se této změně, komunikace v případě krizových situací, přenos
technologií, předběžná normalizace). ·
Řešení
přeshraničních dopadů (prostřednictvím makroregionálních
projektů a strategií, jako např. strategie pro region Baltského moře,
strategie pro Podunají nebo regionální námořní strategie) a spolupráce
s kandidátskými zeměmi, potenciálními kandidátskými zeměmi a dalšími
sousedními zeměmi. ·
Lepší
připravenost na reakci prostřednictvím rozvoje dobrovolného
společného souboru předem vyčleněných kapacit, lepšího plánování reakcí, sítě
odborné přípravy a posílené spolupráce orgánů v oblasti odborné přípravy a
cvičení[20]
či posílených systémů včasného varování[21].
Nové provozní služby nouzového řízení jsou po celém světě poskytovány také
prostřednictvím vesmírných programů EU, jako je Galileo a Copernicus. 3.2. Podpora EU
pro rozvojové země zaměřená na budování odolnosti v zemích méně odolných
vůči krizi EU se ve
sdělení z roku 2012 o odolnosti[22]
a následném akčním plánu[23]
zavázala k omezování zranitelnosti a budování odolnosti vůči budoucím tlakům
a otřesům, což představuje základní předpoklady pro omezování chudoby a
zajištění udržitelného rozvoje. Přístupy k řízení rizik budou nedílnou
součástí každého programování humanitární a rozvojové pomoci EU ve všech
odvětvích a souvislostech. Tato činnost bude rovněž vycházet ze strategie EU zaměřené
na snižování rizika katastrof v rozvojových zemích[24],
která byla vypracována v roce 2009, a prováděcího plánu z roku 2011[25]. Strategie
EU pro zvyšování odolnosti vyžaduje víceodvětvové a víceúrovňové přístupy
(na místní, vnitrostátní, regionální i celosvětové úrovni), které řeší
provázanou a příčinnou dynamickou povahu zranitelnosti a nestability a
optimalizují kapacity na každé úrovni či v každém odvětví. Je kladen velký
důraz na vedoucí úlohu místních, vnitrostátních a regionálních institucí. V současnosti
již dochází k významnému pokroku. K budování odolnosti
nejzranitelnějších oblastí již přispívají nejnovější iniciativy SHARE[26], AGIR[27] a
GCCA[28].
Podobně i strategie v rámci AKT[29]
podporuje regionální snižování rizika katastrof a strategie pro změnu klimatu a
akční plány v Africe, Karibiku a Tichomoří. Program
GŘ ECHO nazvaný Připravenost na katastrofy (DIPECHO), který umožnil prověřit a
opakovat přístupy založené na společenstvích a prokazatelně osvědčené postupy
za účelem snižování rizika (včetně podpory bezpečnějších škol, nemocnic a
odolnosti měst), bude dále šířen, aby zajistil vstupy pro vládní politiky. Pokroku
bylo rovněž dosaženo v posuzování krizí a zranitelnosti, a to stanovením
společného transparentního indexu humanitárního rizika vycházejícího
z vědeckých poznatků (InfoRM[30]),
využívajícího přístupné údaje a zaměřeného na sladění řízení rizika katastrof
mezi subjekty z humanitární oblasti (společná iniciativa meziagenturního
stálého výboru OSN a Evropské komise, dárců, nevládních organizací a členských
států). Tyto
iniciativy by mohly zajistit vstupy i pro vnější politiku EU v obecnějším
měřítku, včetně společné zahraniční a bezpečnostní politiky (např. činnost
v oblasti předcházení vzniku konfliktů a přípravy systému včasného
varování v případě konfliktů). 4. ZÁSADY NOVÉHO RÁMCE V globálních souvislostech
rostoucích potřeb a nových výzev musí rámec navazující na rámec pro činnost z Hjógo
vymezit a provádět přístupy a praktická opatření k účinnějšímu snižování
rizika katastrof a zvyšování odolnosti. Vycházíme-li z dosažených úspěchů
a zkušeností získaných v současném rámci pro činnosti z Hjógo, musí
nový rámec na období po roce 2015 zahrnovat tyto základní prvky: i) Větší odpovědnost a transparentnost a
lepší správa věcí veřejných Současný rámec je dobrovolný a vychází
z vlastních posouzení. Předpokládá se, že i nadále bude nezávazný, avšak
jednání o budoucím rámci by měla stanovit soubor norem a mechanismů, které
zajistí, že nejrůznější subjekty budou odpovědné za svou činnost (nebo nečinnost).
Měl by zajistit pobídky k plnění závazků a současně i odpovědnost za
proces provádění. Je třeba zavést mechanismy pravidelného
vzájemného hodnocení, včetně dobrovolných vzájemných hodnocení (jež byla
úspěšně otestována ve Spojeném království a Finsku v oblasti spolupráce v
EU při řízení rizika katastrof a rámce pro činnost z Hjógo), neboť se
jedná o užitečné nástroje přispívající k lepší tvorbě politik, sdílení
zkušeností a zvyšování odpovědnosti. Nový rámec by měl v zájmu větší
transparentnosti zajistit shromažďování a sdílení spolehlivých a srovnatelných
údajů o ztrátách způsobených katastrofami a o hrozbách a zranitelnosti v
oblasti politiky přístupných údajů, včetně vypracování společných a
interoperabilních pravidel pro hodnocení údajů a posuzování rizik a veřejných
rejstříků a databází rizik. Úsilí v oblasti normalizace by se mělo týkat i
celkových opatření souvisejících s řízením rizik. Na podporu tohoto úsilí
by měla být zavedena systematická opatření ke zvyšování povědomí veřejnosti o
rizicích a zlepšení komunikace o rizicích a krizích (vzdělávání, zapojení
sdělovacích prostředků, sítě). Nový rámec by měl rovněž přispět
k posílení správy pro zvládání katastrof na všech úrovních a ve všech
odvětvích, vytvořit účinné koordinační mechanismy a udržitelná partnerství mezi
různými orgány veřejné správy a příslušnými zúčastněnými stranami (občanská
společnost, akademická obec a výzkumné instituce, soukromý sektor). Zapojení
příslušných subjektů a společenství do rozhodování by měly zajistit mechanismy
umožňující účast a podporující začlenění a podpora přístupu založeného na
právech[31].
Pro lepší plánování a zvyšování odolnosti měst a zajištění politického
odhodlání na místní úrovni a účinného provádění platného právního a politického
rámce mají zásadní význam pevné místní struktury a větší kapacity místních
orgánů. Významnou úlohu by při provádění nového
rámce, jakož i v regionálních platformách pro snižování rizika katastrof
měly hrát regionální mezivládní organizace, neboť v několika regionech,
včetně EU, se připravují strategie integrovaného řízení rizika katastrof na
regionální úrovni. Rovněž je třeba podporovat účinnější regionální mechanismy a
programy pro rozvoj spolupráce a kapacit, jejichž hlavním cílem bude řešit společná
a přeshraniční rizika. Je třeba prosazovat i regionální posuzování rizik a
efektivnější plánování. ii)
Rámec pro zajištění výsledků – význam cílů a ukazatelů pro měření pokroku a
podporu provádění Současné priority činnosti a ukazatele[32]
v nynějším rámci pro činnost z Hjógo zohledňují rozsah, v jakém země
zavádějí politiky a budují instituce potřebné ke snižování rizika katastrof.
Vlastní sledování pokroku při provádění pěti priorit rámce pro činnost z Hjógo
však dosud nevedlo k tomu, aby země soustavně vyvíjely úsilí o sledování
rizika katastrof a odolnosti. Sledování pokroku v rámci pro činnosti
z Hjógo a mechanismy pro sledování pokroku v oblasti rozvojových cílů
tisíciletí a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu navíc nebyly nijak provázány.
Nový zjednodušený systém sledování by se měl na tyto nedostatky zaměřit, aby se
stal účinnějším nástrojem pro měření dosaženého pokroku, a měl by podporovat
provádění na různých úrovních a sdílení úspěchů. Je třeba
dále rozvíjet cíle konkrétních kroků, které by účinněji měřily provádění nového
rámce a prosazovaly větší odpovědnost. Měly by být zaměřeny na základní prvky
odolnosti vůči katastrofám a podněcovat země k zavádění a účinnému
provádění nezbytných politik a nástrojů, které zamezí vzniku rizik a jejich kumulaci,
a sníží tak riziko katastrof a zvýší odolnost. Cíle
musí být politicky přijatelné, funkčně uplatnitelné a měřitelné, dosažitelné a
orientované na výsledek a musí být stanovena jasná lhůta pro jejich splnění.
Případné oblasti by mohly zahrnovat závazky k vypracování a provedení
integrovaného posouzení rizik a posouzení schopností pro zvládání rizik (jak
předpokládá právní předpis EU o civilní ochraně) nebo jiných opatření
orientovaných na výsledek (zajistit, aby všichni občané, včetně zranitelných osob,
měli přístup k včasnému varování a informacím o rizicích, aby nově
vybudovaná infrastruktura, včetně nemocnic, zdravotnických zařízení a škol,
mohla odolat katastrofám, aby se snížil podíl osob a infrastruktury vystavené
rizikům), přičemž tyto závazky by měly být splněny v konkrétní lhůtě. Stanovení
jednotných cílů by mohlo usnadnit integrovanější přístup a tím i srovnání
výsledků provádění v celosvětovém měřítku a výměnu osvědčených postupů
mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. S
ohledem na velmi rozdílné rizikové profily jednotlivých zemí a regionů však
může být vhodnější stanovit konkrétnější cíle a ukazatele na vnitrostátní nebo
regionální úrovni. Na základě regionálních strategií, které některé regiony
vypracovaly, je třeba prosazovat regionální přístup k cílům, a to
s ohledem na zvláštní rizika a pokrok dosažený v provádění rámce pro
činnost z Hjógo, jakož i stávající mechanismy regionální spolupráce při
zvládání katastrof. Ke
sledování pokroku při budování odolnosti vůči katastrofám by navíc mohly
přispět ukazatele, které v průběhu času měří měnící se dopady katastrof.
Mohlo by se jednat například o takové ukazatele, jako je četnost katastrof,
přímé hospodářské ztráty vyjádřené jako procentní podíl HDP země, počet obětí a
zraněných osob, procentní podíl pojištěných ztrát na ztrátách celkových, procentní
podíl soukromých i veřejných finančních prostředků vyčleněných na snižování
rizika katastrof a připravenost na katastrofy (např. měřený spolehlivým
systémem sledování řízení rizika katastrof[33]). Cíle a
jejich ukazatele se musí promítnout do reálného poklesu ztrát a omezení rizik
v oblastech, kde jsou nejvýraznější. iii) Větší příspěvek k udržitelnému
a inteligentnímu růstu Nový rámec by měl prosazovat ochranu
před katastrofami při rozhodování o ekonomických a finančních otázkách a
v příslušných strategiích ve veřejném i soukromém sektoru. Zvláštní
pozornost by měla být věnována analýze nákladů a přínosů jednotlivých opatření
pro předcházení katastrofám, což rovněž napomůže při přidělování zdrojů.
Veškerá významná infrastruktura a projekty by měly být citlivé vůči rizikům
a odolné vůči klimatickým jevům a katastrofám. Je zcela zásadní, aby nový rámec pro
činnost z Hjógo byl vytvořen a prováděn v úzké spolupráci se soukromým
sektorem, mezinárodními finančními institucemi, jako EIB[34] a
EBRD[35],
a významnými investory. Je třeba podporovat nové iniciativy pro zapojení všech
podniků, včetně rozvoje partnerství veřejných, soukromých a dalších
zúčastněných stran. Klíčovou úlohu v rámci pomoci zemím a regionům, které
jsou katastrofami zvláště ohrožené, by při vytváření účinných mechanismů
financování a odrazování od riskantního chování měl mít hodnotový řetězec
pojištění/zajištění, včetně zprostředkovatelů pojištění a zajištění, pojišťoven
a zajišťoven, jakož i tržní nástroje. Je třeba ještě více prosazovat
inovativní technologie a nástroje podporující zvládání katastrof (IKT, systémy
včasného varování, odolná infrastruktura a budovy, ekologická infrastruktura,
klimatické modely a integrované modelování rizika katastrof, ekosystémové přístupy,
komunikace, řízení znalostí), což rovněž povede k lepším obchodním
možnostem a přispěje k zelenému růstu. Nový rámec by měl posílit propojení vědy
a politiky a těžit ze znalostí, včetně inovací a technologií. Je zapotřebí
efektivněji využívat vědu a výzkum ve fyzikálních vědách i v sociálních
vědách, a systematicky tak zajišťovat podklady pro politická rozhodnutí a
činnosti. Tento postup by měl zahrnovat obezřetný, ucelený přístup zohledňující
širokou škálu rizik (jak přírodních, tak antropogenních, včetně průmyslových a
chemických havárií) a výzkum orientovaný na řešení, aby bylo možné lépe řešit
budoucí rizika a společenské výzvy. Zásadní význam má úzká mezinárodní
spolupráce v této oblasti. Základními podmínkami pro zajištění
dlouhodobě udržitelného růstu jsou společný přístup zahrnující přizpůsobení se
změně klimatu a větší důraz na omezování základních rizikových faktorů
v řízení ekosystémů, účinné využívání zdrojů, využívání půdy a územní
plánování, monitorování životního prostředí a posouzení dopadů. iv) Řešení slabých stránek a naplnění
potřeb v uceleném rámci Nový rámec pro činnost z Hjógo by
měl více podporovat začlenění a zohledňovat problematiku rovnosti žen a mužů.
Je zapotřebí zaměřit se více na zvláště zranitelné osoby (děti, starší osoby,
osoby se zdravotním postižením, bezdomovci, chudé osoby a osoby trpící
nedostatkem potravin atd.) a občanskou společnost a zlepšit jejich postavení.
V rámci této činnosti je třeba efektivně využívat vhodné mechanismy sociální
záchranné sítě a systémy sociální ochrany, které reagují na rizika katastrof.
Je třeba podporovat úlohu žen při budování odolnosti v domácnostech a
společenstvích. Zvláštní pozornost je třeba věnovat
budování odolnosti v každém městském a zranitelném venkovském prostředí,
jakož i v pobřežních oblastech, a to i prostřednictvím integrovaného plánování.
V této souvislosti je přínosné komplexní posuzování rizik, spolehlivé
mechanismy koordinace místních a vnitrostátních správních orgánů s aktivně vystupující
občanskou společností a iniciativy pro zvyšování povědomí (např. partnerství
měst). Riziko katastrof se v celosvětovém
měřítku vyskytuje především v chudších zemích, které se potýkají s
nedostatečnou správou věcí veřejných. Taková zranitelnost je v mnoha
případech prohlubována politickou nestabilitou a konflikty. Přístup ke
zvyšování odolnosti, který dobře funguje ve stabilní zemi s efektivní
správou, tak nebude možné přímo uplatnit v zemi, která se nachází
v konfliktní situaci. Nový rámec by tak měl při zvažování
nejvhodnějších způsobů, jak snížit riziko katastrof, vzít v potaz nestabilitu
státu a konflikty. Ucelený mezinárodní rámec by se měl zabývat i dalšími
formami násilí a nestability, technologickými i přírodními riziky, včetně
každodenních katastrof malého rozměru, které se vyskytují na místní úrovni, a
globálními otřesy a problémy, jako je nedostatečné zabezpečení potravin a
výživy a epidemie. v) Zajištění soudržnosti
s mezinárodním programem Začlenění politik v oblasti řízení
rizika katastrof a přizpůsobení se změně klimatu do mezinárodního programu
trvale udržitelného rozvoje má zásadní význam. Odolnost vůči katastrofám a
související rizikové faktory uvedené výše jsou důležitými aspekty, které
mezinárodní společenství již dnes zohledňuje při přípravách rozvojového rámce
na období po roce 2015, jenž se bude zabývat vymýcením chudoby a udržitelným
rozvojem. Koncepce dohody o změně klimatu,
s níž se počítá v roce 2015, stanoví další možnost, jak stimulovat
úsilí o přizpůsobení se této změně a začlenit řízení rizika katastrof. Mělo by se
vycházet ze souvisejících procesů zastřešených Rámcovou úmluvou OSN o změně
klimatu, jako je proces plánování pro přizpůsobení se změně klimatu
v jednotlivých zemích, plán přizpůsobení v rámci Zeleného klimatického
fondu a mezinárodní mechanismus pro řešení ztrát a škod přijatý ve Varšavě, a
měla by být zajištěna koordinace s těmito procesy. Iniciativy, jako
společné národní akční plány v Tichomoří, spojují úsilí v oblasti
přizpůsobování se změně klimatu a řízení rizika katastrof a je třeba je
prosazovat i v jiných regionech. Souběžně se konají i další mezinárodní
akce na vysoké úrovni na související témata, především pak pokud jde o výživu[36],
biologickou rozmanitost[37]
a kulturu[38].
Letos se uskuteční i třetí konference Organizace spojených národů o malých
ostrovních rozvojových státech a summit čelních představitelů Valného
shromáždění OSN o změně klimatu. Politiky, cíle a jejich sledování, které
jsou na těchto fórech projednávány, a rámec pro činnost z Hjógo na období po
roce 2015 by se měly vzájemně doplňovat a podporovat. Nový rámec by měl také zpřehlednit vazby
mezi UNISDR a UNFCCC a dalšími úřady OSN, které jsou odpovědné za formulování
celosvětové i národní reakce na rizika katastrof a dopady změny klimatu. A navíc i skutečnost, že mezinárodní
společenství postupně uznává, že předcházení katastrofám je právním závazkem (povinnost
předcházet), a to rozvojem mezinárodního práva ze strany Komise pro
mezinárodní právo v oblasti „ochrany osob v případě katastrofy“, je rovněž
velmi důležitá a je třeba jí využít k lepšímu provádění rámce pro činnost
z Hjógo na období po roce 2015. 6. KROK KUPŘEDU Obnovený rámec pro činnost z Hjógo
na období po roce 2015 je významnou příležitostí k prosazování řízení
rizika katastrof v celém světě. Myšlenky představené v tomto
sdělení by měly tvořit základ pro další dialog s členskými státy EU,
Evropským parlamentem, Výborem regionů, Evropským hospodářským a sociálním
výborem a dalšími zúčastněnými stranami (občanská společnost, akademická obec,
soukromý sektor), mezinárodními partnery a OSN o dalším koncipování tohoto
programu v rámci přípravy summitu v Sendai. [1] Úřad
Organizace spojených národů pro snižování rizika katastrof (UNISDR) byl požádán
(usnesení Valného shromáždění OSN č. 66/199 ze dne 22. prosince 2011), aby
usnadnil vypracování rámce pro snižování rizika katastrof na období po roce
2015. [2] Středisko
pro výzkum příčin vzniku a šíření katastrof (CRED). [3] Středisko pro výzkum příčin vzniku
a šíření katastrof (CRED) – údaje z EU-28 za období 2002–2012. [4] Jak předpokládá strategie Evropa
2020 (COM(2010)2020). [5] „Natural disasters, counting the
cost“ (Světová banka, 2004). [6] Konference Organizace spojených
národů o udržitelném rozvoji se konala v roce 2012. [7] Rámcová úmluva Organizace spojených
národů o změně klimatu. [8] Priority činnosti: 1) zajistit,
aby se snížení rizika katastrof stalo vnitrostátní i místní prioritou s pevným
institucionálním základem pro provádění, 2) určit, posoudit a sledovat rizika
katastrof a posílit včasné varování, 3) využívat znalostí, inovací a vzdělávání
při formování kultury bezpečnosti a odolnosti na všech úrovních, 4) omezit
základní rizikové faktory, 5) zajistit lepší připravenost na katastrofy
v zájmu účinné reakce na všech úrovních. [9] Provádění rámce pro činnost
z Hjógo, souhrnné zprávy 2007–2013, UNISDR, 2013. [10] Global Health Observatory, WHO. [11] Organizace
spojených národů, odbor pro hospodářské a sociální záležitosti (UNDESA). [12] COM(2010)2020, 3.3.2010. [13] Rozhodnutí
č. 1313/2013/EU o mechanismu civilní ochrany Unie. [14] S
podporou Evropské komise a vypracované ve spolupráci s UNISDR a OECD. [15] Integrovaný výzkum rizika
katastrof, http://www.irdrinternational.org [16] De
Groeve, T., K. Poljansek a L. Vernaccini, 2013. Recording Disaster Losses: Recommendations
for a European approach. Úřad pro publikace Evropské unie, zprávy o vědeckém a
technickém výzkumu, EUR 26111. ISBN 978-92-79-32690-5, DOI: 10.2788/98653
(online),
http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/111111111/29296. [17]
COM(2013)213, 16.4.2013. [18]
COM(2013)216, 16.4.2013. [19]
Přispívají k dosažení cíle EU v podobě investic souvisejících
s klimatem ve výši 20 % rozpočtových prostředků EU. [20] Rozhodnutí č. 1313/2013/EU o
mechanismu civilní ochrany Unie. [21]
Například EFFIS (Evropský systém informací o lesních požárech) či EFAS
(Evropský systém informací o povodních). [22] COM(2012)586,
3.10.2012. [23] SWD
(2013) 227. 19.6.2013. [24] COM(2009)84.
23.2.2009. [25] SEC(2011)
215, 16.2.2011. [26] Podpora
odolnosti v oblasti Afrického rohu. [27] Globální
aliance pro odolnost v oblasti Sahelu. [28] Globální
aliance pro boj proti změně klimatu (GCCA) http://www.gcca.eu. [29] Evropské společenství – skupina
afrických, karibských a tichomořských států, strategické dokumenty v rámci
AKT a víceletý orientační program. [30] Index řízení rizika (InfoRM),
http://inform.jrc.ec.europa.eu. [31] Například
práv být chráněn, informován a konzultován. [32] 22 základních ukazatelů
v rámci 5 priorit činnosti. [33] Tento systém by doplnit stávající
ukazatele, včetně ukazatelů z Ria http://www.oecd.org/dac/stats/rioconventions.htm. [34] Evropská investiční banka. [35] Evropská banka pro obnovu a rozvoj. [36] Mezinárodní konference OSN o výživě
naplánovaná na listopad 2014. [37] 12. konference smluvních stran
Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, jež se uskuteční v říjnu 2014
v Koreji, a 1. zasedání smluvních stran Nagojského protokolu. [38] Zvláštní zasedání Valného
shromáždění OSN o původním obyvatelstvu, které se uskuteční v září 2014, a
plánovaná schůze Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni na téma kultury a
udržitelného rozvoje.