52013PC0884

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

1.1.        Obecné souvislosti

Přestože v oblasti celních předpisů došlo k úplné harmonizaci, k jejich prosazování, jež spočívá v zajišťování souladu s celními předpisy a zákonném ukládání sankcí, dochází v rámci vnitrostátního práva členských států. Výsledkem je, že prosazování celních předpisů se řídí 28 odlišnými právními řády a různorodými právními či správními tradicemi. Členské státy tudíž mohou uložit sankce, jež se jim mohou jevit coby nejvhodnější forma postihu za porušení určitých povinností vyplývajících z harmonizovaných celních předpisů Unie.

Členský stát, jemuž ukládání takových sankcí přísluší, bude tudíž určovat i jejich povahu a závažnost. Existují různé druhy sankcí (tj. pokuta, trest odnětí svobody, zabavení věci, dočasný či neomezený zákaz výkonu odborné či obchodní činnosti), přičemž i stejné druhy sankcí, jako jsou například pokuty, se v jednotlivých členských státech liší, neboť jejich výše a rozmezí jsou vyjádřeny různě.

V rámci projektové skupiny ustavené na dobrovolném základě Komisí, jejíž činnosti se účastní 24 členských států[1], byl v rámci programu Cla 2013 vypracován přehled o stavu v jednotlivých členských státech věnovaný systémům uplatňovaným v případě porušení celních předpisů a při ukládání souvisejících sankcí. Tato projektová skupina zanalyzovala 24 národních právních řádů v oblasti porušení celních předpisů a souvisejících sankcí a následně o výsledcích své činnosti informovala Komisi. Byla zjištěna řada podstatných odlišností:

Tabulka 1 – Rozdíly systémů pro ukládání sankcí v oblasti cel u jednotlivých členských států

Povaha vnitrostátních sankcí v případě porušení celních předpisů || V případě 16 z 24 členských států stanovují právní řády sankce trestněprávní povahy i sankce jiné než trestněprávní. V případě 8 z 24 členských států stanovují právní řády pouze trestněprávní sankce.

Finanční limity, podle nichž se rozhoduje o tom, zda sankce budou považovány za trestněprávní, či jiné než trestněprávní || Členské státy, jejichž právní řády upravují případy porušení celních předpisů, které mohou být trestným činem či jiným než trestným činem, a související sankce, uplatňují odlišné limity, podle nichž se rozhoduje o tom, zda se porušení bude považovat za trestněprávní, či jiné než trestněprávní, a v návaznosti i o povaze sankcí v oblasti cel. Finanční limity se tedy liší a pohybují se v rozmezí od 266 EUR do 50 000 EUR.

Požadavky členských států pro stanovení odpovědnosti hospodářského subjektu za porušení celních předpisů || 11 z 24 členských států stanovuje, že hospodářský subjekt má objektivní odpovědnost za určitá porušení celních předpisů, aniž je nutné prokazovat přítomnost úmyslu, nedbalosti, prvků neodborného jednání či neopatrnost (porušení z titulu objektivní odpovědnosti). V rámci 13 z 24 právních řádů členských států nelze uložit hospodářskému subjektu za porušení celních předpisů sankci, aniž by byl prokázán úmysl, nedbalost či prvky neodborného jednání či neopatrnost.

Lhůty: – pro zahájení řízení o uložení sankce za porušení celních předpisů – pro uložení sankce za porušení celních předpisů – pro vykonání sankce za porušení celních předpisů || Převážná většina členských států stanovuje lhůty pro zahájení řízení o uložení sankce za porušení celních předpisů, pro její uložení a vykonání. Tyto lhůty se pohybují v rozmezí od jednoho roku do 30 let. 1 z 24 členských států nepoužívá žádné lhůty a řízení o uložení sankce může být zahájeno kdykoli.

Odpovědnost právnických osob || V 15 z 24 členských států může nést hospodářský subjekt, který má status právnické osoby, odpovědnost za porušení celních předpisů. V 9 z 24 členských států nelze odpovědnost za porušení celních předpisů vztahovat na právnickou osobu.

Narovnání || Narovnáním se rozumí jakýkoli postup, který je v rámci právního či správního řádu členského státu uplatněn tak, že jeho prostřednictvím dosáhnou příslušné orgány se subjektem, jenž se porušení dopustil, dohody o narovnání v příslušné věci, aniž by bylo nutné zahájit či dokončit formální postupy vedoucí k uplatnění sankcí. V 15 z 24 právních řádů členských států lze takový postup v případě porušení celních předpisů využít.

(Zdroj: Zpráva projektové skupiny o sankcích za porušení celních předpisů – příloha IB posouzení dopadu právního aktu, kterým se stanovuje právní rámec Unie týkající se porušení celních předpisů a souvisejících sankcí).

Tento rozdílný přístup k porušením celních předpisů a souvisejícím sankcím má dopady v několika úrovních:

– z mezinárodního pohledu vyvolávají rozdílné právní řády členských států, v rámci nichž jsou uplatňovány rozdílné sankce, určité obavy u některých členských států WTO ohledně dodržování povinností, jež pro EU vyplývají z mezinárodních závazků přijatých v této oblasti,

– na úrovni Evropské unie je v důsledku rozdílného prosazování celních předpisů ztíženo řízení celní unie, neboť reakce na jednání, jež není v souladu s právními předpisy, může být, jak ukazuje výše uvedená tabulka, v rámci jednotlivých členských států velice různorodá,

– na úrovni hospodářských subjektů může rozdílný přístup k porušení celních předpisů Unie ovlivňovat rovnost podmínek podmínky, jež by měly být základem vnitřního trhu, a tudíž poskytovat výhodu těm subjektům, které se dopustily porušení právních předpisů v členském státě, který přistupuje k oblasti celních sankcí mírněji. Tento stav rovněž ovlivňuje přístup ke zjednodušení a usnadnění celní agendy či postup udělování statusu oprávněného hospodářského subjektu (AEO), neboť toto kritérium odkazuje na dodržování celních předpisů, přičemž skutečnost, že se subjekt nedopustil závažného porušení celních předpisů, což je nezbytnou podmínkou pro získání statusu AEO, je vykládána v rámci jednotlivých právních řádů velice rozmanitě.

Návrh usilující o řešení těchto otázek stanovuje právní rámec pro úpravu v oblasti porušování celních předpisů a souvisejících sankcí, čímž prostřednictvím společného základu pravidel zaplňuje nedostatky v právní úpravě rozdílných právních řádů, a přispívá tak k rovnému zacházení mezi hospodářskými subjekty v rámci EU, jakož i k účinné ochraně finančních zájmů Unie a k prosazování práva v oblasti cel.

1.2.        Právní souvislosti

Právní předpisy upravující obchod se zbožím mezi celním územím Unie a třetími zeměmi jsou zcela harmonizovány a od roku 1992 jsou začleněny v celním kodexu Společenství[2]. Prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex)[3], došlo k zásadní změně uvedeného kodexu. Ten je ve stávajícím přepracovaném znění v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie[4], kterým bylo dřívější nařízení zrušeno, a jeho cílem je přizpůsobit celní předpisy elektronickému prostředí pro vyřizování celních záležitostí a obchodu, podpořit další harmonizaci a jednotné uplatňování celních předpisů a poskytnout hospodářským subjektům v Unii vhodné nástroje pro rozvoj jejich činností v celosvětovém obchodním měřítku.

Tyto harmonizované celní předpisy je zapotřebí posílit prostřednictvím společných pravidel upravujících jejich prosazování. Evropský parlament ve svých dvou zprávách[5] (první z roku 2008 a druhá z roku 2011) již uvedl, že je v tomto směru zapotřebí přijmout určité kroky, a vyzval k harmonizaci v této oblasti.

Toto úsilí je dále podpořeno obecnou povinností vyplývající pro členské státy ze Smlouvy o EU[6], podle níž „členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie“. V rámci této povinnosti jsou zahrnuty i sankce, aniž by bylo rozlišováno mezi sankcemi trestněprávními či jinými.

V modernizovaném celním kodexu a celním kodexu Unie jsou pak konkrétně poprvé uvedena ustanovení o správních sankcích[7].

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

2.1.        Konzultace se zúčastněnými stranami

Ke konzultacím byly využity čtyři nástroje, aniž by mezi nimi figurovaly veřejné konzultace (což bylo dáno zvláštní a technickou povahou porušení celních předpisů a souvisejících sankcí). V návaznosti na žádost zúčastněných stran se na odpovědi vztahovalo důvěrné zacházení.

–          Celním správám členských států byl rozeslán dotazník ohledně vnitrostátních systémů úpravy porušení celních předpisů a souvisejících sankcí. Jak již bylo uvedeno dříve v tomto dokumentu, na tento dotazník odpovědělo 24 členských států. Z porovnání získaných údajů vyplynuly příslušné rozdíly mezi sankčními systémy v oblasti cel u jednotlivých členských států.

–          V Kodani se ve dnech 20. až 21. března 2012 uskutečnil za účasti celních správ všech členských států, kandidátských zemí a zástupců hospodářských subjektů seminář na vysoké úrovni věnovaný dodržování celních předpisů a řízení souvisejících rizik. V rámci tohoto semináře byla otázka protiprávních jednání a sankcí považována za součást systému „dodržování“ předpisů, přičemž toto téma by mělo být dále podrobněji rozpracováno.

–          Uskutečnila se první konzultace se zúčastněnými stranami prostřednictvím konzultačního orgánu GŘ TAXUD k celním otázkám (kontaktní skupina pro obchod). Do kontaktní skupiny pro obchod jsou zapojeni zástupci 45 evropských sdružení obchodu na unijní úrovni, včetně malých a středních podniků, jež se zabývají činnostmi souvisejícími s oblastí cel. V návaznosti na tuto konzultaci se většina sdružení, která se jednání účastnila, obecně shodla na tom, že je podnět GŘ TAXUD významný pro jejich obchodní aktivity.

–          Druhá konzultace zúčastněných stran proběhla formou dalšího dotazníku, který byl rozeslán malým a středním podnikům prostřednictvím evropské podnikové sítě (Enterprise Europe Network). Dotazník se týkal dopadů, které mají odlišné úpravy porušení a sankcí v různých členských státech v oblasti celních předpisů na obchodní aktivity společností působících v oblasti dovozu či vývozu.

2.2.        Posouzení dopadů

Komise provedla posouzení dopadů různých variant politik (k dispozici na ....). Byly posouzeny čtyři možné varianty řešení: A – základní scénář; B – změna platných právních předpisů v rámci právního rámce Unie; C – právní opatření pro sblížení forem porušení celních předpisů a sankcí jiných než trestněprávních a D – dvě samostatná právní opatření směřující ke sblížení v oblasti porušení celních předpisů a sankcí jiných než trestních na straně jedné a na straně druhé trestněprávních porušeních celních předpisů a souvisejících trestněprávních sankcí.

Po posouzení možných variant dochází posouzení dopadu k závěru, že upřednostňovanou možností by mělo být právní opatření, jež by vymezilo povinnosti v oblasti cel, u nichž je nutno zavést zvláštní ochranu, a to prostřednictvím stanovení sankcí netrestněprávní povahy ukládaných za jakékoli jejich porušení (možnost C).

Opětovné předložení posouzení dopadu bylo hodnoceno kladným stanoviskem Výboru pro posuzování dopadu ze dne 14. června 2013.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

3.1.        Právní základ

Návrh vychází z článku 33 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“).

Článek 33 uvádí, že v oblasti působnosti Smluv by měla být posílena opatření pro spolupráci mezi členskými státy a mezi členskými státy a Komisí v celních věcech.

Podle kodexu se rozhodnutí, které je přijato určitým členským státem, použije ve všech ostatních členských státech, a tudíž se vyžaduje, aby mezi příslušnými orgány probíhaly v zájmu posílení jednotného uplatňování příslušné konzultace.

Obdobně je pádným důvodem k posílení spolupráce mezi členskými státy i zavedení určitých usnadnění a zjednodušení v rámci celních předpisů Unie a možnost jejich využívání ze strany schválených hospodářských subjektů (AEO). Konkrétně posouzení kritérií, jejichž splnění je vyžadováno pro udělení statusu AEO, a zejména kritéria, které se týká skutečnosti, že se subjekt se statusem AEO nedopustil závažného porušení celních právních předpisů či jejich opakovaného porušení, vyžaduje, aby byly v celé EU zavedeny srovnatelné systémy sankcí, čímž se zajistí rovné podmínky mezi hospodářskými subjekty.

Z tohoto důvodu sblížení úpravy v oblasti porušení celních předpisů a souvisejících sankcí nejen že vyžaduje spolupráci mezi členskými státy, ale přispívá i k řádnému a jednotnému uplatňování a prosazování unijních celních předpisů.

3.2.        Subsidiarita, proporcionalita a dodržování základních práv

Sblížení úpravy v oblasti porušení celních předpisů a sankcí jiných než trestněprávních je třeba považovat za nedílnou součást sekundárního práva, jež Unie může přijímat za účelem posílení spolupráce mezi celními orgány členských států a mezi členskými státy a Komisí, a to v rámci její úlohy při provádění právních předpisů celní unie, což náleží do oblasti výlučné pravomoci Unie. Opatření Unie v této oblasti není tudíž nutno posuzovat ve vztahu k zásadě subsidiarity stanovené v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii.

I kdyby však zásada subsidiarity měla být posuzována, byť se v takových zvláštních případech nacházíme v plně harmonizované oblasti politiky (celní unie) s plně harmonizovanými předpisy, na jejichž účinném provádění spočívá samotná existence celní unie, pouze Unie je v takovém postavení, které jí umožňuje naplnit cíle této směrnice, a to i vzhledem k významným rozdílům jednotlivých vnitrostátních právních úprav.

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii tento návrh nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. Obsah tohoto návrhu je v souladu s požadavky zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie. Do kapitoly o procesních pravidlech byla tudíž v zájmu zohlednění zásady práva na řádnou správu a spravedlivý proces, ale rovněž i s ohledem na zásadu ne bis in idem, vložena příslušná ustanovení.

3.3.        Volba nástrojů

Návrh na sblížení vnitrostátních právních předpisů v oblasti celní spolupráce v Unii má podobu směrnice, do souladu s níž budou muset členské státy uvést své vnitrostátní právní předpisy.

3.4.        Zvláštní ustanovení

Návrh ošetřuje porušení povinností uložených na základě celního kodexu Unie. Za tímto účelem zahrnuje společný seznam různé typy porušení (objektivní odpovědnost, porušení z nedbalosti, úmyslné porušení) zakládající rozpor s předpisy celního kodexu Unie a zahrnuje veškeré situace, v nichž se v této souvislosti mohou ocitnout určité osoby při jednání s celními orgány. Návrh považuje za porušení nejen dokonaný čin spočívající v jednání uvedeném na seznamu, ale i úmyslný pokus o takový čin.

V souběhu s těmito jednáními tento návrh rovněž stanovuje společný soubor odstupňovaných účinných, přiměřených a odrazujících sankcí v souvislosti s porušeními a příslušnými okolnostmi, jenž má být příslušnými orgány členských států zohledněn při stanovování druhu a úrovně sankcí za porušení celních předpisů, a přispívá k přizpůsobení sankcí konkrétním okolnostem. Navázání odstupňovaných sankcí na příslušné okolnosti umožňuje stanovit v zájmu dodržení zásady přiměřenosti sankcí několik úrovní závažnosti. Návrh kromě toho vymezuje určité případy, v nichž by jednání spadající pod kategorie, jež jsou v něm vymezeny jako případy porušení s objektivní odpovědností, nemělo být takto posuzováno, došlo-li k němu v důsledku chyby na straně příslušných celních orgánů.

Návrh se vztahuje na odpovědnost osob, jež při úmyslném porušení celních předpisů hrají významnou roli, přičemž obdobné zacházení stanovuje i pro osoby, které se účastnily těchto porušení v podobě podněcování, napomáhání či navádění. Návrh upravuje rovněž odpovědnost právnických osob, neboť k porušení celních předpisů může rovněž docházet v důsledku jednání, jež lze připisovat právnickým osobám.

Návrh obsahuje i určitá nezbytná procesní ustanovení, která umožní, aby se zabránilo případnému překrývání sankcí za stejné skutky či u stejných osob. Návrh zejména upravuje lhůty, v nichž příslušné orgány musí zahájit řízení vůči osobě, která se porušení dopustila, dále možnost přerušení řízení o uložení sankce v případech, v nichž probíhá trestní řízení ve stejné věci, a konečně i územní příslušnost vymezením členského státu, který je oprávněn k projednání věci, týká-li se porušení několika členských států.

Provedení těchto článků prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů členských států zajistí rovné zacházení s hospodářskými subjekty bez ohledu na členský stát, v němž splní své celní náležitosti či provádějí obchodní činnost. Návrh rovněž zajistí soulad s mezinárodními závazky, které vyplývají z Kjótské úmluvy.

4.           ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nebude mít dopad na lidské zdroje a na rozpočet Evropské unie, a proto k němu není připojen finanční výkaz podle článku 31 finančního nařízení – nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002.

Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

5.           INFORMATIVNÍ DOKUMENTY

Pro Komisi je zásadní, aby byly vnitrostátní právní předpisy uvedeny do souladu s touto směrnicí. Aby toho bylo dosaženo a vzhledem k odlišné struktuře národních právních řádů by členské státy měly sdělit přesné odkazy na vnitrostátní ustanovení a způsob, jakým se uvádějí do souladu s jednotlivými konkrétními ustanoveními směrnice. To nepřekračuje rámec toho, co Komise potřebuje k zajištění hlavního účelu směrnice, tj. pro dosažení účinného provádění a prosazování unijních celních předpisů v rámci celní unie.

2013/0432 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 33 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Právní předpisy v oblasti celní unie jsou harmonizovány prostřednictvím práva Unie. Jejich prosazování však spadá do oblasti působnosti vnitrostátního práva členských států.

(2)       Porušení v oblasti cel a související sankce se proto řídí 28 odlišnými soubory právních pravidel. Porušení unijních celních předpisů tudíž není v rámci Unie upraveno jednotně a sankce, jež mohou být v jednotlivých případech uloženy, se liší ve své povaze a přísnosti podle členského státu, jenž je ukládá.

(3)       Tyto rozdíly právních řádů členských států dopadají nejen na optimální řízení celní unie, ale zamezují i tomu, aby bylo mezi hospodářskými subjekty v rámci celní unie dosaženo rovných podmínek, neboť je tím ovlivněn i jejich přístup k celním zjednodušením a usnadněním.

(4)       Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013[8] (dále jen „kodex“) je koncipováno pro mezinárodní elektronické prostředí, v němž probíhá vzájemná komunikace mezi celními orgány v reálném čase a v němž jsou rozhodnutí přijatá určitým členským státem uplatňována všemi ostatními členskými státy. Takový právní rámec tudíž vyžaduje harmonizované prosazování. Tento kodex rovněž zahrnuje ustanovení, na jehož základě mají členské státy povinnost stanovit účinné, odrazující a přiměřené sankce.

(5)       Právní rámec pro prosazování celních předpisů Unie stanovený touto směrnicí je v souladu s platnými právními předpisy upravujícími ochranu finančních zájmů Unie[9]. Porušení celních předpisů, na něž se vztahuje rámec ustavený touto směrnicí, zahrnují porušení celních předpisů, jež mají dopad na takové finanční zájmy, avšak nespadají do oblasti působnosti právních předpisů určených k jejich ochraně prostřednictvím trestního práva, a porušení celních předpisů, jimiž nejsou nikterak dotčeny finanční zájmy Unie.

(6)       Měl by být stanoven seznam jednání, která se považují za porušení unijních celních předpisů, za něž se ukládají příslušné sankce. Taková porušení celních předpisů by měla plně vycházet z povinností uložených na základě celních předpisů a měla by přímo odkazovat na kodex. Tato směrnice nestanovuje, zda členské státy mají s ohledem na tato porušení celních předpisů uplatnit správní či trestněprávní sankce.

(7)       První kategorie jednání by měla zahrnovat porušení celních předpisů vycházející z objektivní odpovědnosti, u nichž není vyžadován prvek zavinění vzhledem k objektivnímu charakteru dotčené povinnosti a skutečnosti, že osoby, které odpovídají za splnění příslušné povinnosti, si musí být vědomy její existence a závazné povahy.

(8)       Druhá a třetí kategorie by měla zahrnovat porušení celních předpisů spáchaných z nedbalosti či úmyslně, pokud je ke stanovení odpovědnosti za porušení zapotřebí prokázání subjektivního prvku zavinění.

(9)       Za porušení celních předpisů by se měla považovat jednání spočívající v podněcování, napomáhání či navádění k úmyslnému porušení celních předpisů, stejně jako pokus o určitá úmyslná porušení celních předpisů.

(10)     V zájmu zajištění právní jistoty by mělo být stanoveno, že jakékoli jednání či opomenutí, k němuž došlo v důsledku chyby, které se dopustil celní orgán, by nemělo být považováno za porušení celních předpisů.

(11)     Členské státy by měly zajistit, aby bylo možné v případě stejných druhů porušení celních předpisů vyvodit odpovědnost jak u právnických, tak fyzických osob, má-li z porušení celních předpisů taková právnická osoba prospěch.

(12)     V zájmu sblížení vnitrostátních sankčních režimů členských států by měl být stanoven soubor odstupňovaných sankcí, které odpovídají rozdílných kategoriím porušení celních předpisů a jejich závažnosti. V zájmu uložení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí by členské státy rovněž měly zajistit, aby jejich příslušné orgány při rozhodování o druhu a rozsahu sankce, která má být uložena, zohlednily konkrétní přitěžující či polehčující okolnosti.

(13)     Promlčecí lhůta pro zahájení řízení v souvislosti s porušením celních předpisů by měla být stanovena v trvání čtyři roky ode dne, kdy bylo spácháno porušení celních předpisů, či v případě pokračujícího či opakujícího se porušení na čtyři roky od okamžiku, kdy skončilo jednání zakládající porušení. Členské státy by měly zajistit, že úkonem v souvislosti s vyšetřováním či právním řízením ve věci porušení celních předpisů dochází k přerušení promlčecí lhůty. Členské státy mohou vymezit případy, v nichž dochází k stavení promlčecí lhůty. Zahájit či obnovit taková řízení by nemělo být možné po uplynutí prekluzivní lhůty v trvání osmi let, zatímco promlčecí lhůta pro vykonání sankce by měla být stanovena v délce tří let.

(14)     Mělo by být stanoveno, že správní řízení vedené v souvislosti s porušením celních předpisů se pozastavuje po dobu, od které je proti stejné osobě za stejný skutek zahájeno trestní řízení. Pokračování správního řízení po ukončení trestního řízení by mělo být umožněno pouze za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem.

(15)     Aby nedocházelo k pozitivním střetům příslušnosti pro projednání dané věci, měla by být stanovena kolizní pravidla o určení příslušnosti členského státu pro projednání věci.

(16)     Tato směrnice by měla ustavit spolupráci mezi členskými státy a Komisí v zájmu zajištění účinných opatření vůči porušení celních předpisů.

(17)     Příslušné orgány by měly mít možnost v zájmu usnadnění vyšetřování porušení celních předpisů dočasně zabavit zboží, dopravní prostředky či jiné nástroje použité v souvislosti s takovým porušením.

(18)     V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011[10] se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(19)     Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovit pro všechny členské státy společný seznam případů porušení celních předpisů a základy pro účinné, odrazující a přiměřené sankce, které mají být ukládány členskými státy v prostoru celní unie, přičemž se jedná o plně harmonizovanou oblast, nemůže být pro odlišné právní tradice uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.           Tato směrnice stanovuje rámec týkající se porušení celních předpisů Unie a stanovuje sankce za taková porušení.

2.           Tato směrnice se použije v případě porušení povinností stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „kodex“) a stejných povinností stanovených jinými celními předpisy Unie vymezenými v čl. 5 odst. 2 kodexu.

Článek 2

Porušení celních přepisů a sankce

Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí ukládaných za porušení celních předpisů stanovených v článcích 3 až 6.

Článek 3

Objektivní odpovědnost za porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů bez ohledu na prvek zavinění:

a)      osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti podle čl. 15 odst. 2 písm. a) kodexu;

b)      osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila pravost, správnost a platnost podpůrného dokladu podle čl. 15 odst. 2 písm. b) kodexu;

c)      osoba neučinila podání vstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 127 kodexu, oznámení příjezdu námořního plavidla nebo letadla podle článku 133 kodexu, prohlášení pro dočasné uskladnění podle článku 145 kodexu, celní prohlášení podle článku 158 kodexu, oznámení činnosti ve svobodných pásmech podle čl. 244 odst. 2 kodexu, prohlášení před výstupem zboží podle článku 263 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu podle článku 270 kodexu, výstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 271 kodexu či oznámení o zpětném vývozu podle článku 274 kodexu;

d)      hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy v souladu se článkem 51 kodexu;

e)      zboží, které vstoupilo na celní území Unie, bylo vyjmuto z celního dohledu bez povolení celních orgánů v rozporu s čl. 134 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem kodexu;

f)       zboží bylo vyjmuto z celního dohledu v rozporu s čl. 134 odst. 1 čtvrtým pododstavcem a s čl. 158 odst. 3 a článkem 242 kodexu;

g)      osoba, která přepravuje zboží na celní území Unie, porušila povinnost týkající se dopravy zboží na příslušné místo uloženou čl. 135 odst. 1 kodexu, či povinnost oznámit v souladu s čl. 137 odst. 1 a 2 kodexu celním orgánům nemožnost splnění takové povinnosti;

h)      osoba, která přepravuje zboží do daného svobodného pásma, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí, nedodržela svou povinnost přepravit takové zboží přímo do daného svobodného pásma, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie podle čl. 135 odst. 2 kodexu;

i)       deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení či návrh na propuštění zboží do celního režimu neposkytl celním orgánům příslušné doklady, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly podle čl. 145 odst. 2 a čl. 163 odst. 2 kodexu;

j)       hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

k)      deklarant podávající celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu neměl v rozporu s čl. 163 odst. 1 a čl. 167 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu v okamžiku podání celního prohlášení či doplňkového celního prohlášení k dispozici podklady, které jsou nezbytné pro použití příslušného režimu, a takové podklady nebyly k dispozici celním orgánům;

l)       deklarant nepodal v rozporu s čl. 167 odst. 1 kodexu v případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu či v souvislosti se zápisem do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě doplňkové celní prohlášení;

m)     bez předchozího oprávnění, jež udělují podle čl. 192 odst. 2 kodexu celní orgány, došlo k odstranění či zničení prostředků k identifikaci umístěných na zboží, obalu nebo dopravních prostředcích celními orgány;

n)      držitel povolení pro aktivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu pro vyřízení takového režimu stanovenou podle článku 257 kodexu;

o)      držitel povolení pro pasivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu stanovenou pro vývoz vadného zboží stanovenou podle článku 262 kodexu;

p)      stavba budovy ve svobodném pásmu bez povolení celních orgánů podle čl. 244 odst. 1 kodexu;

q)      nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou, jež odpovídá za zaplacení takového cla, ve lhůtě stanovené podle článku 108 kodexu.

Článek 4

Porušení celních předpisů z nedbalosti

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena z nedbalosti:

a)      hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

b)      hospodářský subjekt neposkytl celním orgánům veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;

c)      držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

d)      držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

e)      hospodářský subjekt nepředložil zboží, které vstoupilo na území Unie, celním orgánům podle článku 139 kodexu;

f)       držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;

g)      hospodářský subjekt nepředložil zboží, které bylo přepraveno do svobodného pásma, celnímu úřadu podle článku 245 kodexu;

h)      hospodářský subjekt nepředložil zboží, které má opustit celní území Unie, celnímu úřadu na výstupu podle čl. 267 odst. 2 kodexu;

i)       vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;

j)       uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s článkem 147 a 148 kodexu;

k)      držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b).

Článek 5

Úmyslná porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena úmyslně:

a)      v případě informací či dokumentů, jež jsou vyžadovány celními orgány podle článků 15 či 163 kodexu, byly celním orgánům poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty;

b)      pro získání následujících povolení, která vydávají celní orgány, byly použity nepravdivá prohlášení či jiné nezákonné prostředky:

i) povolení pro udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu,

ii) povolení pro využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu,

iii) povolení pro využívání jiných celních zjednodušení podle článků 177, 179, 182 a 185 kodexu,

iv) povolení k propuštění zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;

c)      přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánů podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;

d)      držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

e)      držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

f)       zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;

g)      nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v čl. 4 písm. f) a písm. c) tohoto článku.

Článek 6

Návod, pomoc, účastenství a pokus

1.           Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy návodu, pomoci a účastenství související s jednáním či opomenutím, na které odkazuje článek 5, považovány za porušení celních předpisů.

2.           Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy pokusu v souvislosti s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 5 písm. b) nebo c), považovány za porušení celních předpisů.

Článek 7

Chyba na straně celních orgánů

Jednání či opomenutí uvedená v článcích 3 až 6 nezakládají porušení celních předpisů, došlo-li k nim v důsledku chyby na straně celních orgánů.

Článek 8

Odpovědnost právnických osob

1.           Členské státy zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

a)      oprávnění jednat jménem této právnické osoby;

b)      oprávnění přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby;

c)      oprávnění vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

2.           Členské státy rovněž zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, bylo-li v důsledku nedostatečného dohledu či nedostatečné kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožněno porušení celních předpisů ve prospěch takové právnické osoby, kterého se dopustila osoba v podřízeném postavení vůči osobě uvedené v odstavci 1.

3.           Odpovědností právnické osoby podle odstavců 1 a 2 není dotčena odpovědnost fyzických osob, jež se dopustily porušení celních předpisů.

Článek 9

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 3

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 3 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

a)      týká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 1 až 5 % hodnoty takového zboží;

b)      netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta v rozmezí 150 až 7 500 EUR.

Článek 10

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 4

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 4 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

a)      týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 15 % hodnoty takového zboží;

b)      netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 22 500 EUR.

Článek 11

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článcích 5 a 6

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článcích 5 a 6 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

a)      týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 30 % hodnoty takového zboží;

b)      netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 45 000 EUR.

Článek 12

Účinné ukládání sankcí a výkon pravomoci příslušných orgánů ukládat sankce

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při rozhodování o druhu a výši sankcí za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 až 6 zohlednily veškeré konkrétní okolnosti, případně včetně:

a)      závažnosti a délky trvání protiprávního jednání;

b)      skutečnosti, že osoba, která odpovídá za porušení, je oprávněným hospodářským subjektem;

c)      výše ušlého dovozního či vývozního cla;

d)      skutečnosti, že na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) kodexu nebo ohrožují veřejnou bezpečnost;

e)      míry spolupráce osoby, která odpovídá za porušení, s příslušným orgánem;

f)       předchozích porušení, jichž se dopustila osoba, která odpovídá za porušení.

Článek 13

Promlčení

1.           Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro řízení související s porušením celních předpisů uvedeným v článcích 3 až 6 činila čtyři roky a počala běžet ode dne, kdy došlo k porušení celních předpisů.

2.           Členské státy zajistí, aby v případě pokračujícího či opakujícího se porušení celních předpisů počala promlčecí lhůta běžet dnem, v němž je ukončeno jednání či opomenutí zakládající porušení celních předpisů.

3.           Členské státy zajistí, aby se promlčecí lhůta přerušila úkonem příslušného orgánu, který byl oznámen dotčené osobě a který se týká vyšetřování či právního řízení vedeného v souvislosti se stejným porušením celních předpisů. Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne přijetí úkonu přerušujícího běh lhůty.

4.           Členské státy zajistí, aby po uplynutí osmi let ode dne uvedeného v odstavci 1 nebo 2 nebylo možné zahájit či obnovit řízení týkající se porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 až 6.

5.           Členské státy zajistí, aby délka promlčecí lhůty pro vykonání rozhodnutí, kterým se ukládá příslušná sankce, činila tři roky. Taková lhůta počíná běžet dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí.

6.           Členské státy stanoví případy, v nichž dochází ke stavení běhu promlčecích lhůt stanovených v odstavcích 1, 4 a 5.

Článek 14

Pozastavení řízení

1.           Členské státy zajistí, aby došlo k pozastavení správního řízení souvisejícího s porušením celních předpisů, na které odkazují články 3 až 6, zahájením trestního řízení vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi.

2.           Členské státy zajistí, aby bylo pozastavené správní řízení související s porušením celních předpisů, na které odkazují články 3 až 6, zastaveno vynesením konečného rozsudku v trestním řízení, na které odkazuje odstavec 1. V ostatních případech lze v pozastavených správních řízeních souvisejících s porušením celních předpisů, na které odkazují články 3 až 6, pokračovat.

Článek 15

Soudní příslušnost

1.           Členské státy zajistí uplatnění soudní příslušnosti v souvislosti s porušeními celních předpisů, na která odkazují články 3 až 6, a to na základě jakéhokoli z následujících kritérií:

a)      k porušení celních předpisů došlo zcela nebo částečně na území takového členského státu;

b)      osoba, jež se dopustila porušení celních předpisů, je státním příslušníkem takového členského státu;

c)      zboží, kterého se porušení celních předpisů týká, se nachází na území takového členského státu.

2.           Členské státy zajistí pro případy, v nichž si nárokuje oprávnění projednat stejný případ porušení celních případů více než jeden členský stát, aby se projednání případu ujal členský stát, v němž probíhá trestní řízení vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi. Není-li možné určit příslušnost k projednání věci podle prvního pododstavce, členské státy zajistí, aby se projednávání případu ujal členský stát, jehož příslušný orgán jako první zahájil řízení ve věci porušení celních předpisů vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi.

Článek 16

Spolupráce mezi členskými státy

Členské státy při řízeních týkajících se jednání či opomenutí, které zakládá porušení celních předpisů podle článků 3 až 6, společně vzájemně spolupracují a vyměňují si nezbytné informace, a to zejména, byla-li vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi zahájena řízení ve více členských státech.

Článek 17

Zabavení

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly přistoupit k dočasnému zabavení zboží, dopravních prostředků či jakýchkoli jiných nástrojů využitých v souvislosti s porušením celních předpisů, na která odkazují články 3 až 6.

Článek 18

Zprávy Komise a přezkum

Komise předloží do [1. května 2019] Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, ve které zhodnotí, v jaké míře členské státy přijaly nezbytná opatření k dosažení souladu s touto směrnicí.

Článek 19

Provedení

1.           Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do [1. května 2017]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.           Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 20

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 21

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                  Za Radu

Předseda nebo předsedkyně                          Předseda nebo předsedkyně

[1]               Belgie, Bulharsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království a Španělsko.

[2]               Celní kodex Společenství byl zřízen nařízením Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992 a používán od 1. ledna 1994, Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CONSLEG:1992R2913:20070101:CS:PDF

[3]               Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) (Úř. věst. L 145, 4.6.2008, s. 1): http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:145:0001:0064:CS:PDF

[4]               Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (přepracované znění) (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1), (oprava, Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 90): http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2013:269:0001:0101:CS:PDF

[5]               Zpráva Výboru pro mezinárodní obchod nazvaná „Provádění obchodní politiky pomocí účinných pravidel a postupů pro dovoz a vývoz“ (dokument 2007/2256/INI). Zpravodaj: Jean-Pierre Audy. Zpráva Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele o modernizaci cel (dokument 2011/2083(INI)). Zpravodaj: Matteo Salvini.

[6]               Článek 4 odst. 3 první pododstavec SEU.

[7]               Článek 21 modernizovaného celního kodexu a jemu odpovídající článek 42 celního kodexu Unie.

[8]               Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

[9]               Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie, dokument COM(2012) 363 final.

[10]             Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.