DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU 1.1. Obecné souvislosti a odůvodnění návrhu

Právní předpisy členských států o ochranných známkách byly částečně harmonizovány směrnicí Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kodifikovanou jako směrnice 2008/95/ES (dále jen „směrnice“). Kromě toho ve spojení s vnitrostátními systémy ochranných známek stanoví nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, kodifikované jako nařízení (ES) č. 207/2009 (dále jen „nařízení“), samostatný systém pro zápis jednotných práv, jež mají stejný účinek v celé EU. V této souvislosti byl zřízen Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM), který je odpovědný za zápis a správu ochranných známek Společenství.

Ochranná známka slouží k odlišení výrobků a služeb dané společnosti. Díky této známce může podnik přilákat zákazníky a udržet si jejich věrnost, vytvářet hodnotu a růst. Známka tak působí jako motor pro inovace: potřeba zachovat význam známky pobízí k investování do výzkumu a vývoje, což vede k neustálému procesu vylepšování a vývoje produktů. Tento dynamický proces má rovněž příznivý dopad na zaměstnanost. Ve stále konkurenčnějším prostředí se neustále zvyšuje nejen význam ochranných známek pro dosažení tržního úspěchu, ale také jejich obchodní hodnota. Svědčí o tom narůstající počet přihlášek ochranných známek jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU a zároveň se také zvyšuje počet uživatelů ochranných známek. V souvislosti s tímto vývojem se také zvyšují očekávání zúčastněných stran, které si přejí jednodušší a vysoce kvalitní systémy zápisu ochranných známek, které by byly soudržnější, veřejně dostupné a založené na nejnovějších technologiích.

Při řešení otázky finančních výhledů úřadu OHIM v roce 2007 Rada[1] zdůraznila, že zřízení tohoto úřadu bylo velkým úspěchem, který významnou měrou přispěl k posílení konkurenceschopnosti EU. Rada též připomněla, že systém ochranných známek Společenství byl navržen tak, aby existoval souběžně s vnitrostátními systémy ochranných známek, jež jsou nadále nezbytné pro ty podniky, které neusilují o ochranu svých ochranných známek na úrovni EU. Rovněž vyzdvihla význam doplňující práce vnitrostátních úřadů pro ochranné známky a požádala OHIM, aby s nimi rozšířil spolupráci v zájmu celkového fungování systému ochranných známek Společenství. Závěrem Rada poznamenala, že od vytvoření ochranné známky Společenství uplynulo více než deset let, a zdůraznila proto, že je nutno fungování systému ochranných známek Společenství celkově zhodnotit. Vyzvala tedy Komisi, aby začala pracovat na příslušné studii, zvláště s cílem posílit a rozšířit stávající nástroje spolupráce mezi OHIM a vnitrostátními úřady pro ochranné známky.

Komise se v roce 2008 v rámci iniciativy Small Business Act[2] zavázala, že učiní systém ochranných známek Společenství přístupnější pro malé a střední podniky. Závazek Komise, že se zasadí o účinnou a efektivní ochranu ochranných známek a jejich vysoce kvalitní systém, je rovněž zdůrazněn ve sdělení z roku 2008 o strategii práv k průmyslovému vlastnictví pro Evropu[3]. V tomto sdělení došla Komise k závěru, že je čas na celkové hodnocení, které by mohlo sloužit jako základ pro budoucí přezkum systému ochranných známek v Evropě a pro další zlepšení spolupráce mezi OHIM a vnitrostátními úřady. Ve sdělení Evropa 2020 z roku 2010 se Komise v rámci stěžejní iniciativy „Unie inovací“ zavázala, že zmodernizuje rámec pro ochranné známky, aby se tak zlepšily rámcové podmínky pro inovace v podnicích[4]. Na závěr Komise ve své strategii práv duševního vlastnictví pro Evropu z roku 2011[5] oznámila přezkum systému ochranných známek v Evropě za účelem modernizace systému, který by měl být efektivnější, účinnější a soudržnější jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni.

1.2. Cíl návrhu

Hlavním společným cílem této iniciativy a návrhu na změnu nařízení, jež jsou předkládány společně jako balíček, je podpořit inovace a hospodářský růst zpřístupněním systémů zápisu ochranných známek pro podniky v celé EU a jejich zefektivněním s cílem dosáhnout nižších nákladů, menší složitosti, větší rychlosti a předvídatelnosti a právní jistoty. Zároveň se prostřednictvím těchto úprav usiluje o zajištění koexistence a doplňkovosti systému ochranných známek Unie a vnitrostátních systémů.

Přepracování směrnice si konkrétně klade následující cíle:

· modernizaci a zlepšení stávajících ustanovení směrnice změnou zastaralých ustanovení, zvýšením právní jistoty a vyjasněním práv z ochranných známek, pokud jde o jejich rozsah a omezení;

· dosažení většího sblížení vnitrostátních právních předpisů o ochranných známkách a souvisejících postupů s cílem zajistit dokonalejší soulad se systémem ochranných známek Společenství doplněním směrnice o a) další hmotná pravidla a b) hlavní procesní pravidla v souladu s ustanoveními obsaženými v nařízení;

· usnadňování spolupráce mezi úřady členských států a OHIM za účelem sbližování postupů a rozvoje společných nástrojů zavedením právního základu pro tuto spolupráci.

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ 2.1. Veřejné konzultace

Tato iniciativa je založena na hodnocení fungování systému ochranných známek v Evropě jako celku a rozsáhlých konzultacích se všemi hlavními zúčastněnými stranami.

Hlavní součástí hodnocení byla studie, kterou pro Komisi vypracoval Institut Maxe Plancka pro právo v oblasti duševního vlastnictví a hospodářské soutěže. Studie probíhala od listopadu 2009 do února 2011[6]. Kromě odborné analýzy zahrnovala též konzultace se zúčastněnými stranami. Konzultace se skládala z průzkumu mezi uživateli systému ochranných známek Společenství, příspěvků od organizací, které zastupují uživatele ochranných známek na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni, a zahrnovala také slyšení s těmito organizacemi v červnu 2010. V neposlední řadě institut konzultoval úřady pro duševní vlastnictví všech členských států i OHIM.

Závěrečná zpráva studie MPI dospěla k závěru, že základy evropského systému ochranných známek jsou spolehlivé. Zejména postupy OHIM všeobecně splňují potřeby a očekávání podniků. Dále bylo možné se shodnout na tom, že koexistence práv z ochranných známek Společenství a národních ochranných známek je zásadní a nezbytná pro účinné fungování systému ochranných známek, který splňuje požadavky podniků různé velikosti, různých trhů a zeměpisných potřeb. Zpráva však zjistila, že je potřeba systém modernizovat a zlepšit. Zdůrazňuje zejména, že je nezbytné dosáhnout větší soudržnosti mezi ochrannou známkou Společenství a vnitrostátními systémy ochranných známek další harmonizací práva členských států týkajícího se ochranných známek v rámci i nad rámec současné oblasti působnosti této směrnice.

V odpovědi na průběžné výsledky studie přijala Rada závěry ze dne 25. května 2010[7]. Rada v těchto závěrech odkazuje na stávající nesrovnalosti mezi ochrannou známkou Společenství a vnitrostátními systémy a vyzývá Komisi, aby do svých návrhů zahrnula opatření ke sladění směrnice s nařízením, čímž by se omezily oblasti, ve kterých se systém ochranných známek v Evropě jako celku rozchází.

V návaznosti na studii MPI uspořádaly útvary Komise dne 26. května 2011 setkání se sdruženími uživatelů. Setkání potvrdilo, že uživatelé systému ochranných známek v Evropě se obecně shodují na tom, že současná úroveň sblížení vnitrostátních práv o ochranných známkách mezi sebou i se systémem ochranných známek Společenství není dostatečná. Organizace uživatelů jednomyslně prohlásily, že další harmonizace vnitrostátních předpisů o ochranných známkách je potřebná, s ohledem jak na hmotněprávní, tak na procesní otázky.

2.2. Posouzení dopadů

Posouzení dopadů provedené pro účely přezkumu nařízení i směrnice identifikovalo dva hlavní problémy: první se týká rozdílných ustanovení stávajícího regulačního rámce a druhý nízké úrovně spolupráce mezi úřady pro ochranné známky v Unii. Zatímco druhý problém je třeba řešit v rámci přezkumu nařízení, otázka odlišných ustanovení musí být řešena v rámci přezkumu směrnice.

Z konzultace a hodnocení vyplývá, že podnikatelské prostředí v oblasti ochranných známek je i nadále velmi smíšené, a to navzdory částečné harmonizaci vnitrostátních právních předpisů z počátku 90. let. Úroveň harmonizace vyžadovaná směrnicí byla poměrně nízká a zaměřila se na omezený počet podstatných pravidel, o nichž se v té době mělo za to, že se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu, zatímco velký počet oblastí, zejména v oblasti postupů, byl ponechán bez harmonizace. Kromě toho bylo nařízení přijato několik let po přijetí směrnice, což znamená, že v době, kdy směrnice vznikla, neexistovalo společné měřítko pro porovnání účinnosti vnitrostátních řízení. Nicméně postupy uplatňované OHIM platí nyní již více než 15 let a obecně se má za to, že naplňují potřeby a očekávání podniků.

V důsledku toho se stávající právo Unie o ochranných známkách stále vyznačuje značnými rozdíly mezi vnitrostátními předpisy a postupy, jak mezi sebou, tak ve srovnání s pravidly a postupy používanými úřadem OHIM, a dosud se nikdo nepokusil zavést pro řízení osvědčené postupy.

Stávající rozdíly mezi vnitrostátními systémy a systémem ochranných známek Společenství jsou považovány za závažné. Jsou důsledkem toho, že se směrnice nevztahuje na procesní otázky a že několik důležitých záležitostí hmotného práva dosud nebylo harmonizováno. Spolu s omezeným sbližováním postupů a nástrojů na úřadech pro ochranné známky, která je zapříčiněna nízkou úrovní spolupráce, omezují stávající rozdíly v právních předpisech a postupech týkajících se ochranných známek přístupnost systémů ochrany ochranných známek, způsobují velkou právní nejistotu a ohrožují komplementární vztah mezi systémem ochranné známky Společenství a systémy národních ochranných známek. Navíc brání vytvoření rovných podmínek pro podniky, a mají proto nepříznivé dopady na konkurenceschopnost podniků EU a konkurenceschopnost Unie jako celku.

Byly zváženy následující možnosti řešení problému:

· Možnost č. 1: žádné další sbližování vnitrostátních právních předpisů o ochranných známkách a souvisejících postupů;

· Možnost č. 2: částečně rozšířit sbližování vnitrostátních předpisů a zvýšit soudržnost se systémem ochranné známky Společenství. To by zahrnovalo sladění hlavních procesních pravidel s příslušnými ustanoveními nařízení, včetně případů, kde stávající rozdíly představují velké problémy z hlediska uživatelů a kde jsou taková sladění považována za nezbytná pro vytvoření harmonického, komplementárního systému ochrany ochranných známek v Evropě. Rovněž by došlo ke sladění dalších aspektů hmotného práva v souladu s ustanoveními nařízení;

· Možnost č. 3: úplné sblížení vnitrostátních právních předpisů o ochranných známkách a souvisejících postupů. Tento přístup by byl založen na možnosti č. 2 se všemi jejími součástmi, ale rovněž by zahrnoval všechny ostatní aspekty hmotného práva ochranných známek a souvisejících postupů;

· Možnost č. 4: jednotný soubor pravidel pro ochranné známky, který by zcela nahradil právo členských států v oblasti ochranných známek a zavedl by stejná pravidla v celé Unii.

Posouzení dopadů dospělo k závěru, že možnost č. 2 by byla nejpřiměřenější a nejlépe by posloužila k dosažení sledovaných cílů.

3. PRÁVNÍ ZÁKLAD A SUBSIDIARITA

Ustanovení čl. 114 odst. 1 Smlouvy zmocňuje Evropský parlament a Radu k přijetí opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Problémy plynoucí ze značných rozdílů v regulačním rámci buď brání vytvoření rovných podmínek pro společnosti v EU, nebo je podstatně narušují, a mají proto nepříznivé dopady na konkurenceschopnost podniků EU a konkurenceschopnost Unie jako celku. Je proto vhodné přijmout opatření, kterými by se zlepšily podmínky pro fungování vnitřního trhu. Opatření zaměřená na rozšíření stávající úrovně sbližování prostřednictvím směrnice mohou být přijata pouze na úrovni Unie. Kromě toho opatření na úrovni Unie je jediným způsobem, jak zajistit soulad se systémem ochranných známek Společenství.

V této souvislosti je třeba mít na paměti, že systém ochranné známky Společenství je součástí Evropského systému ochranných známek, který je založen na zásadě koexistence a doplňkovosti mezi vnitrostátní ochranou ochranných známek a ochranou v celé Unii. Zatímco nařízení stanoví komplexní systém, ve kterém se řeší všechny otázky hmotného a procesního práva, současná úroveň sbližování právních předpisů podle této směrnice je omezena pouze na vybraná ustanovení hmotného práva. Aby bylo možno zajistit účinnou a udržitelnou koexistenci a doplňkovost mezi danými složkami, je nezbytné vytvořit celkový harmonický systém ochranných známek v Unii, v němž bude hmotné právo v zásadě podobné a alespoň hlavní procesní ustanovení budou kompatibilní.

4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nebude mít dopad na rozpočet Evropské unie, a proto k němu není připojen finanční výkaz podle článku 31 finančního nařízení (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002).

5. PODROBNÉ VYSVĚTLENÍ NÁVRHU

Navrhované změny jsou předkládány v souladu s cíli, které sleduje přepracování směrnice, jak je stanoveno v oddíle 1.2 výše.

5.1. Modernizace a zlepšení stávajících ustanovení

– Definice ochranné známky (článek 3)

V současnosti musí být označení, aby mohlo být ochrannou známkou, schopné grafického ztvárnění. Tento požadavek „grafické ztvárnitelnosti“ je zastaralý. Způsobuje značnou právní nejistotu ve vztahu k některým netradičním známkám, jako jsou například pouhé zvuky. V případě takových známek může být ztvárnění jinými než grafickými prostředky (např. zvukovým souborem) dokonce vhodnější než ztvárnění grafické, pokud umožňuje přesnější identifikaci známky, a tím splňuje účel posílení právní jistoty. Nově navrhovaná definice neomezuje přípustné prostředky ztvárnění na grafické nebo vizuální, ale otevírá možnost zapsat známky, které mohou být ztvárněny technologickými prostředky, jež poskytují dostatečné záruky. Cílem není neomezeně rozšiřovat přípustné způsoby ztvárnění označení, ale umožnit v tomto ohledu větší flexibilitu a současně zajistit větší právní jistotu.

– Práva z ochranné známky (články 10 a 11)

1.         Udělená práva, která se nedotýkají dřívějších práv

Ani směrnice ani nařízení neobsahují jasné pravidlo, které by uvádělo, že majitel ochranné známky nemůže úspěšně uplatnit svá práva proti užití stejného nebo podobného označení, které je již předmětem staršího práva. V souladu s čl. 16 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS)[8] se v tomto návrhu vyjasňuje, že nároky plynoucí z porušení práv se nedotýkají starších práv.

2.         Případy dvojí totožnosti

Uznání dodatečných funkcí ochranných známek podle čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice mělo za následek právní nejistotu. Zejména nebyl jasný vztah mezi případy dvojí totožnosti a širší ochranou poskytnutou podle čl. 5 odst. 2 ochranným známkám, které získaly dobré jméno[9]. V zájmu právní jistoty a soudržnosti se objasňuje, že jak v případě dvojí totožnosti podle čl. 5 odst. 1 písm. a), tak v případě podobnosti podle čl. 5 odst. 1 písm. b) rozhoduje pouze funkce označení původu.

3.         Užití známky jako obchodního názvu nebo obchodní firmy

Podle výkladu Soudního dvora[10] je čl. 5 odst. 1 směrnice použitelný tam, kde se veřejnost domnívá, že použití obchodní firmy se (také) vztahuje na výrobky nebo služby nabízené touto společností. Užití ochranné známky jako obchodního názvu je proto třeba považovat za porušení práv, pokud jsou splněny podmínky užívání pro výrobky nebo služby.

4.         Užití ve srovnávací reklamě

Směrnice 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě[11] upravuje podmínky, za nichž je reklama, která výslovně nebo nepřímo označuje soutěžitele nebo výrobky či služby nabízené soutěžitelem, přípustná. Vztah směrnice 2006/114/ES a právních předpisů o ochranných známkách však vedl k pochybnostem. Je proto vhodné objasnit, že majitel ochranné známky může bránit užívání své ochranné známky ve srovnávací reklamě, pokud tato srovnávací reklama nesplňuje požadavky článku 4 směrnice 2006/114/ES.

5.         Zásilky od obchodních dodavatelů

Mělo by se vyjasnit, že dovoz výrobků do Unie je rovněž zakázán, pokud s obchodním záměrem jedná pouze odesilatel. Cílem je zajistit, aby majitel ochranné známky měl právo bránit podnikům (ať jsou usazeny v EU, či nikoli) v dovozu výrobků nacházejících se mimo EU, které byly prodány, nabízeny, inzerovány nebo zaslány soukromým spotřebitelům, a také zabránit objednávání a prodeji padělaných výrobků zejména na internetu.

6.         Výrobky přepravené na celní území

Podle názoru Soudního dvora vyjádřeného v rozsudku Philips/Nokia[12] nepředstavuje podle stávajícího acquis vstup zboží nepocházejícího z EU na celní území EU do režimu s podmíněným osvobozením od cla a jeho přítomnost a pohyb na celním území EU porušení práv duševního vlastnictví, která uděluje hmotné právo Unie a jejích členských států. Toto zboží může být klasifikováno jako padělané pouze tehdy, existuje-li důkaz o tom, že je předmětem obchodního jednání zaměřeného na spotřebitele v EU, jako je prodej, nabízení k prodeji nebo reklama. Důsledky rozsudku ve věci Philips/Nokia se setkaly s ostrou kritikou zúčastněných stran, neboť ukládají na držitele práv nepřiměřeně vysoké důkazní břemeno a zpomalují boj proti padělání. Je jasné, že je naléhavě potřeba vytvořit evropský právní rámec, jenž by umožnil účinnější boj proti padělání výrobků, které se rychle rozmáhá. Navrhuje se proto zaplnit tuto mezeru tím, že se držitelům práv udělí právo zakázat třetím osobám přepravu výrobků ze třetích zemí, které jsou bez povolení označeny ochrannou známkou, která je v zásadě totožná s ochrannou známkou zapsanou pro tyto výrobky, na celní území Unie, bez ohledu na to, zda jsou propuštěny do volného oběhu.

7.         Přípravné kroky

Ani směrnice ani nařízení neobsahují ustanovení, která umožňují řízení proti distribuci a prodeji štítků, obalů a podobných předmětů, které mohou být následně kombinovány s nedovolenými výrobky. V právu některých členských států jsou pravidla ohledně této činnosti stanovena. Doplnění takového pravidla do směrnice i nařízení bude představovat další praktický, relevantní a účinný krok v boji proti padělání.

– Omezení účinků ochranné známky (článek 14)

Omezení uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice se podle společného prohlášení Rady a Komise[13] zužuje v tomto návrhu pouze na používání osobních jmen. Z důvodu soudržnosti se omezení v čl. 14 odst. 1 písm. b) rozšiřuje tak, aby zahrnovalo rovněž užívání značek nebo údajů, které nemají rozlišovací způsobilost. V čl. 14 odst. 1 písm. c) je též třeba stanovit výslovné omezení vztahující se obecně na použití pro účely odkazování. A konečně samostatný odstavec upřesňuje podmínky, za nichž se užití ochranné známky nepovažuje za užití, které je v souladu s poctivými obchodními zvyklostmi.

5.2. Dosažení většího sblížení hmotného práva

– Ochrana zeměpisných označení a tradičních výrazů (články 4 a 5)

Na rozdíl od nařízení se důvody zamítnutí uvedené ve směrnici netýkají střetu s chráněnými zeměpisnými označeními, tradičními výrazy pro víno a tradičními specialitami. V důsledku toho není zaručeno, že úrovně ochrany, jež těmto právům udělují jiné nástroje práva Unie[14], jsou při přezkumu ochranné známky po celé Unii používány jednotným a vyčerpávajícím způsobem, zejména při použití absolutních důvodů pro zamítnutí. Navrhuje se proto do směrnice doplnit ustanovení týkající se chráněných zeměpisných označení, tradičních výrazů pro víno a tradičních specialit.

– Ochrana ochranných známek, jež získaly dobré jméno (články 5 a 10)

Články 5 a 10 převádějí širší ochranu na povinná ustanovení, aby bylo zajištěno, že ve všech členských státech budou národní ochranné známky, jež získaly dobré jméno, požívat stejné úrovně ochrany, jako je ochrana poskytovaná ochranným známkám Společenství.

– Ochranné známky jako předmět vlastnictví (články 22, 23, 24, 25, 26 a 27)

Kromě některých základních pravidel týkajících se udělování licencí směrnice na rozdíl od nařízení neobsahuje ustanovení o jiných aspektech ochranných známek jako předmětů vlastnictví, například převodu nebo hmotném právu. V důsledku toho jsou v celé Unii zásadní aspekty obchodního využití ochranných známek regulovány málo či odlišně. Proto se navrhuje, aby byl do směrnice doplněn odpovídající soubor pravidel upravujících ochranné známky jako předmět vlastnictví, který je již obsažen v nařízení.

– Kolektivní ochranné známky (články 28, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36 a 37)

K dosažení souladu s nařízením stanoví změny těchto článků směrnice soubor zvláštních ustanovení pro zápis a ochranu kolektivních ochranných známek. Jsou předmětem ochrany v řadě členských států a ukázaly se jako velmi úspěšné při ochraně hospodářské hodnoty, která je v těchto obchodních nástrojích obsažena. Ačkoli na úrovni EU a ve většině členských států se u kolektivních ochranných známek vyžaduje, aby měly držitele – obvykle sdružení – jehož členové tuto známku užívají, v jiných členských státech tomu tak není, a proto je obtížné tento druh ochranné známky jasně odlišit od certifikační známky.

5.3. Sladění hlavních procesních předpisů

– Určení a klasifikace výrobků a služeb (článek 40)

V souladu s návrhem nařízení tento článek stanoví společná pravidla pro určení a klasifikaci výrobků a služeb. Tato pravidla se řídí zásadami stanovenými Soudním dvorem[15], podle něhož výrobky a služby, pro které se žádá ochrana, musí být žadatelem určeny s dostatečnou jasností a přesností, aby příslušné orgány a podniky mohly stanovit rozsah ochrany plynoucí z ochranné známky. K určení výrobků a služby se mohou použít obecné termíny z názvů tříd Niceské klasifikace, pokud je takové určení dostatečně jasné a přesné. Článek 40 navíc vyjasňuje, že použití obecných výrazů se musí vykládat tak, že zahrnuje pouze veškeré výrobky a služby, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu daného výrazu.

– Přezkum z úřední povinnosti (článek 41)

V souladu s nařízením tento článek stanoví, že přezkum z úřední povinnosti toho, zda je přihláška ochranné známky způsobilá k zápisu, se omezí na to, zda existují absolutní důvody pro zamítnutí známky samé. Přezkoumávají-li se z úřední povinnosti relativní důvody, vytváří to zbytečné překážky zápisu ochranných známek. Společnosti jsou povinny vynaložit zbytečné náklady a strpět zpoždění a často se stanou oběťmi vydírání. Starší právo, na němž se zakládá námitka, nesmí použít jeho majitel, což znamená, že dotčené úřady vznesou námitku na základě práva, které nemohlo být jeho majitelem oprávněně uplatněno k zabránění zápisu nebo užívání pozdější ochranné známky. Systém využívání úřední povinnosti tedy vede k uměle vytvořeným sporům a narušuje hospodářskou soutěž tím, že klade bezdůvodné překážky vstupu na trh.

Využívání úřední povinnosti také vytváří právní nejistotu, protože úřady uplatňující systém úřední povinnosti vznášejí námitky, pokud jde o starší práva, pouze na základě dříve zapsaných práv, která byla žádána pro stejné nebo podobné výrobky a služby. Proto nemohou poskytovat záruku, že proti přihlášce, která úspěšně projde kontrolou z úřední povinnosti, nebude následně vznesena námitka na základě známky, jež získala na trhu dobré jméno, a/nebo na základě starší obecně známé známky, která nebyla zapsána. To však vede k nepřijatelnému zdvojování postupů, které je časově náročné a neefektivní.

– Poplatky (článek 44)

Aby se snížilo nebezpečí zahlcení rejstříku, je cílem tohoto článku sladit struktury poplatků vybíraných úřady tím, že zápis a obnovení ochranné známky podléhá mimo první třídu dodatečnému poplatku za každou třídu výrobků a služeb a tento poplatek by měl být zahrnut do původního přihlašovacího poplatku nebo poplatku za zápis.

– Řízení o námitce (článek 45)

V tomto článku se zakotvuje, že členské státy stanoví účinné a rychlé správní řízení u svých úřadů pro podání námitky proti přihlášce ochranné známky z důvodu starších práv. Správní řízení o námitce je již zavedeno podle nařízení a existuje téměř ve všech členských státech.

– Neužívání známky jako obrana v řízení o námitce (článek 46)

V souladu s nařízením umožňuje tento článek osobě žádající o zápis ochranné známky bránit se proti námitce podané majitelem starší ochranné známky tím, že starší známka nebyla užívána, pokud v den podání nebo den vzniku práva přednosti pozdější ochranné známky byla starší ochranná známka zapsána po dobu nejméně pěti let.

– Řízení o zrušení a prohlášení neplatnosti (článek 47)

Tento článek ukládá členským státům povinnost stanovit u svých úřadů správní řízení ke zpochybnění platnosti zápisu ochranné známky. V některých členských státech nemohou přihlašovatelé a majitelé ochranných známek napadnout platnost starších práv, která jsou uplatňována proti jejich ochranným známkám ve stejném řízení, ale platnost předchozí ochranné známky musí zpochybňovat v soudním řízení. Tím se řízení zpomaluje a obvykle je rovněž potřeba jmenovat kvalifikovaného právníka, který by případ vedl. Tyto systémy jsou velmi zdlouhavé, těžkopádné a nákladné. Pro srovnání, správní řízení o zrušení, která používal OHIM a vnitrostátní úřady, jsou mnohem jednodušší, jelikož platnost starších práv lze zpochybnit ve stejném řízení a aniž by bylo třeba profesionálního zastupování. V praxi to znamená, že žadatelé o ochrannou známku Společenství se mohou úspěšně bránit proti námitce a získat ochrannou známku o několik let dříve a za výrazně nižší náklady než vnitrostátní přihlašovatel.

– Neužívání známky jako obrana v řízení o prohlášení neplatnosti (článek 48)

V souladu s nařízením umožňuje tento článek osobě, jejímž jménem je ochranná známka zapsána, bránit se proti námitce v řízení o prohlášení neplatnosti založeném na starší ochranné známce tím, že starší známka nebyla užívána, pokud v den podání návrhu na prohlášení neplatnosti byla starší ochranná známka zapsána po dobu nejméně pěti let.

5.4. Usnadnění spolupráce mezi úřady (článek 52)

Na doplnění právního rámce pro spolupráci navrhovaného v souvislosti s přezkumem nařízení stanoví článek 52 právní základ pro snazší spolupráci mezi úřadem OHIM a úřady průmyslového vlastnictví členských států, aby tak podpořil sbližování postupů a vývoj společných nástrojů.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

2013/0089 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství Ö o fungování Evropské unie Õ , a zejména na článek 95 Ö 114 Õ této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[16],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

ê 2008/95/ES 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(1) ð Ve ï Směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988 směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách[17], byla věcně změněna[18] ð by mělo být provedeno několik změn ï . Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice měla být kodifikována ð přepracována ï .

ê 2008/95/ES 2. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(2) Ö Směrnice 2008/95/ES harmonizovala hlavní ustanovení hmotného práva Õ Mezi právními předpisy o ochranných známkách platným v členských státech před vstupem směrnice 89/104/EHS v platnost existovaly rozdíly, které mohly bránit Ö , o nichž se v době jejího přijetí mělo za to, že se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu tím, že brání Õ volnému pohybu výrobků a služeb Ö v Unii Õ a mohly narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu. Bylo proto nezbytné tyto právní předpisy sblížit, a tak zajistit řádné fungování vnitřního trhu.

ê 2008/95/ES 3. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Je důležité přihlédnout k řešením a výhodám, které může podnikům přejícím si získat ochranné známky poskytnout úprava ochranných známek Společenství.

ê 2008/95/ES 4. bod odůvodnění

Nezdá se být nutné provést sblížení právních předpisů členských států o ochranných známkách v celém rozsahu. Postačuje, omezí-li se sblížení na ty vnitrostátní předpisy, které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu.

ò nový

(3) Ochrana ochranných známek v členských státech existuje souběžně s ochranou dostupnou na úrovni Unie prostřednictvím evropských ochranných známek, které jsou právy duševního vlastnictví jednotné povahy a platí v celé Unii, jak stanoví nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o evropské ochranné známce[19]. Koexistence systémů ochranných známek na úrovni členských států a na úrovni Unie ve skutečnosti tvoří základ přístupu Unie k ochraně duševního vlastnictví.

(4) Podle sdělení Komise ze dne 16. července 2008 o strategii práv k průmyslovému vlastnictví pro Evropu[20] provedla Komise komplexní hodnocení celkového fungování systému ochranných známek v Evropě jako celku, které se zabývalo úrovní Unie, vnitrostátní úrovní i propojením mezi nimi.

(5) Rada ve svých závěrech ze dne 25. května 2010 týkajících se budoucí revize systému ochranných známek v Evropské unii[21] požádala Komisi, aby předložila návrhy na přezkum nařízení (ES) č. 207/2009 a směrnice 2008/95/ES. Revize směrnice by přitom měla zahrnovat opatření, která by ji lépe sladila s nařízením (ES) č. 207/2009, čímž by se omezily oblasti, ve kterých se systém ochranných známek v Evropě jako celku rozchází.

(6) Ve sdělení ze dne 24. května 2011 s názvem „Jednotný trh práv duševního vlastnictví“[22] dospěla Komise k závěru, že v zájmu naplnění rostoucí poptávky zúčastněných stran po rychlejších, kvalitnějších, jednodušších systémech zápisu ochranných známek, které by byly soudržnější, uživatelsky přívětivější, veřejně dostupné a založené na nejnovějších technologiích, je třeba systém ochranných známek v Unii modernizovat a přizpůsobit jej době, v níž vládně internet.

(7) Konzultace a hodnocení pro účely této směrnice odhalily, že navzdory dřívější částečné harmonizaci vnitrostátních právních předpisů je evropské podnikatelské prostředí stále velmi heterogenní, omezuje celkově přístup k ochraně ochranných známek, a má tak negativní dopad na konkurenceschopnost a růst.

(8) K dosažení cíle, který spočívá v podpoře a vytvoření dobře fungujícího jednotného trhu a ve snadnějším získávání a ochraně ochranných známek v Unii, je proto nezbytné jít nad rámec omezeného sbližování zavedeného směrnicí 2008/95/ES, a rozšířit jej na všechny aspekty hmotného práva ochranných známek týkajícího se ochranných známek chráněných prostřednictvím zápisu podle nařízení (ES) č. 207/2009.

(9) Má-li se zápis a správa ochranných známek v celé Unii zjednodušit, je nezbytně třeba sblížit nejen ustanovení hmotného práva, ale také procesní předpisy. Proto by měly být hlavní procesní předpisy v členských státech a v systému evropských ochranných známek, včetně těch, jejichž rozdíly způsobují největší problémy pro fungování vnitřního trhu, sladěny. Ve vztahu k postupům podle vnitrostátního práva stačí stanovit obecné principy a vypracování konkrétních předpisů ponechat na členských státech.

(10) Zcela zásadní je zajistit, aby zapsané ochranné známky požívaly stejné ochrany podle právních řádů všech členských států a aby ochrana ochranných známek na vnitrostátní úrovni byla stejná jako ochrana evropských ochranných známek. Jelikož evropské ochranné známky, které získaly v Unii dobré jméno, požívají širší ochrany, měla by být širší ochrana rovněž udělena na vnitrostátní úrovni všem zapsaným ochranným známkám, které získaly dobré jméno v dotčeném členském státě.

ê 2008/95/ES 5. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(11) Tato směrnice by neměla členské státy zbavit práva i nadále chránit ochranné známky získané užíváním, ale pouze upravit Ö jejich Õ vztahy mezi těmito známkami a Ö s Õ ochrannými známkami získanými zápisem.

ê 2008/95/ES 6. bod odůvodnění

Členské státy by si měly podržet úplnou volnost v úpravě procesních ustanovení o zápisu, zrušení a neplatnosti ochranných známek získaných zápisem. Mohou například stanovit formu řízení ve věcech zápisu a neplatnosti, rozhodnout, zda starší práva musí být uplatněna v řízení o zápisu nebo v řízení o neplatnosti nebo v obou řízeních, a upravit řízení o námitkách či průzkumové řízení z úřední povinnosti, popřípadě oboje, v případě, že starší práva mohou být uplatněna v řízení o zápisu. Členské státy by si měly ponechat možnost upravit účinky zrušení nebo neplatnosti ochranných známek.

ê 2008/95/ES 8. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(12) Dosažení cílů, jež sblížení právních předpisů sleduje, předpokládá, že podmínky pro nabytí a udržení práva k zapsané ochranné známce jsou v zásadě ve všech členských státech stejné.

(13) Je proto žádoucí vyhotovit příkladný seznam označení, která mohou tvořit ochrannou známku, jsou-li způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků. ð Ke splnění cílů systému zápisu ochranných známek, kterými je zaručit právní jistotu a řádnou správu, je rovněž nezbytné vyžadovat, aby označení bylo možno ztvárnit způsobem, který umožňuje přesné určení předmětu ochrany. Mělo by být proto povoleno, aby označení bylo ztvárněno vhodnou formou, která nemusí být nutně grafická, jestliže toto ztvárnění nabízí v tomto směru dostatečné záruky. ï

(14) Důvody zamítnutí nebo neplatnosti týkající se samotné známky, například Ö včetně Õ nedostatečnéá rozlišovací způsobilosti, nebo týkající se střetu mezi ochrannou známkou a staršími právy by Ö mimoto Õ měly být vyjmenovány taxativním způsobem, i když některé z těchto důvodů jsou uvedeny fakultativně pro členské státy, které tudíž mohou zachovat nebo zavést tyto důvody ve svých právních předpisech. Členské státy by měly mít možnost zachovat nebo zavést ve svých právních předpisech důvody zamítnutí nebo neplatnosti související s podmínkami nabytí nebo udržení práva k ochranné známce, pro které neexistuje ustanovení o sblížení a které se týkají například způsobilosti být majitelem ochranné známky, obnovy zápisu ochranné známky nebo režimu poplatků či nedodržení procesních ustanovení.

ê 2008/95/ES 9. bod odůvodnění

Pro snížení celkového počtu ochranných známek zapsaných a chráněných ve Společenství, a tím i snížení počtu sporů, které v souvislosti s nimi vznikají, je třeba vyžadovat, aby zapsané ochranné známky byly skutečně užívány pod sankcí jejich zrušení. Je nutné stanovit, že ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou z důvodu existence neužívané starší ochranné známky, přičemž členské státy mohou použít stejnou zásadu ve vztahu k zápisu ochranné známky nebo mohou stanovit, že ochrannou známku nelze účinně uplatnit v řízení o porušení práva, je-li na základě námitky shledáno, že majitel ochranné známky může být zbaven svých práv. Ve všech těchto případech stanoví státy platná procesní pravidla.

ê 2008/95/ES 10. bod odůvodnění

Pro usnadnění volného pohybu výrobků a služeb je prvořadé zajistit, aby zapsané ochranné známky požívaly podle právních předpisů všech členských států stejné ochrany. To však nebrání členským státům poskytnout širší ochranu ochranným známkám, které získaly dobré jméno.

ò nový

(15) Aby bylo zajištěno, že úrovně ochrany, jež zeměpisným označením udělují jiné nástroje práva Unie, jsou při přezkoumání absolutních a relativních důvodů pro zamítnutí zápisu po celé Unii používány jednotným a vyčerpávajícím způsobem, měla by tato směrnice ve vztahu k zeměpisným označením obsahovat stejná ustanovení jako nařízení (ES) č. 207/2009.

ê 2008/95/ES 11. bod odůvodnění

(16) Ochrana poskytnutá zapsané ochranné známce, jejímž cílem je především zajistit ochranné známce funkci označení původu, by měla být v případě totožnosti známky a označení a výrobků nebo služeb absolutní. Ochrana by se měla vztahovat rovněž na případy podobnosti mezi známkou a označením a mezi výrobky nebo službami. Je nezbytné vykládat pojem podobnosti v souvislosti s nebezpečím záměny. Nebezpečí záměny, jehož posouzení závisí na mnoha faktorech, a zejména na povědomí o ochranné známce na trhu, na asociaci, která může vzniknout mezi užívaným označením a zapsanou známkou, na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi označenými výrobky nebo službami, by mělo představovat zvláštní podmínku ochrany. Způsoby zjištění nebezpečí záměny, a zejména důkazní břemeno, by měly být upraveny vnitrostátními procesními předpisy, které by neměly být touto směrnicí dotčeny.

ò nový

(17) Aby se zajistila právní jistota a úplný soulad se zásadou přednosti, podle níž má dříve zapsaná ochranná známka přednost před ochrannými známkami zapsanými později, je nezbytné stanovit, že vymáhání práv z ochranné známky by se nemělo dotýkat práv majitelů získaných přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti k této ochranné známce. Je to v souladu s čl. 16 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví ze dne 15. dubna 1994 (dále jen „ dohoda TRIPS “)[23].

(18) Je vhodné stanovit, že porušení ochranné známky může být určeno, pouze pokud se zjistí, že porušující známka či označení se používá v obchodním styku pro účely rozlišení výrobků nebo služeb podle jejich obchodního původu. Použití k jiným účelům by měla být předmětem ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

(19) K zajištění právní jistoty a jasnosti je nezbytné vyjasnit, že nejen v případě podobnosti, nýbrž i v případě totožného označení, jež je použito pro totožné výrobky a služby, by měla být ochranné známce poskytnuta ochrana, pouze pokud je nepříznivě ovlivněna hlavní funkce ochranné známky, kterou je zaručit obchodní původ výrobků a služeb, a pouze v tom rozsahu, v jakém je ovlivněna.

(20) Mezi porušení ochranné známky by rovněž mělo patřit použití označení jako obchodního názvu či podobného pojmenování, pokud je tak použito pro účely rozlišení výrobků nebo služeb podle jejich obchodního původu.

(21) K zajištění právní jistoty a plného souladu se zvláštními předpisy Unie je vhodné stanovit, že majitel ochranné známky by měl být oprávněn zakázat třetím osobám užívání označení ve srovnávací reklamě, je-li tato srovnávací reklama v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě[24].

(22) V zájmu posílení ochrany ochranných známek a účinnějšího boje proti padělkům by majitel zapsané ochranné známky měl být oprávněn zakázat třetím osobám dovoz výrobků na celní území určitého členského státu, aniž by v něm byly propuštěny do volného oběhu, pokud takové výrobky pocházejí ze třetích zemí a jsou bez povolení označeny ochrannou známkou, která je v zásadě totožná s ochrannou známkou zapsanou pro tyto výrobky.

(23)             Aby bylo možno účinněji zabránit vstupu výrobků porušujících právo, zejména v souvislosti s prodejem přes internet, měl by mít majitel právo zakázat dovoz takových výrobků do Unie, pokud s obchodním záměrem jedná pouze odesilatel výrobků.

(24) Aby mohli majitelé zapsaných ochranných známek účinněji bojovat s paděláním, měli by mít právo zakázat umisťování porušující ochranné známky na výrobky, stejně jako některé přípravné kroky předcházející takovému umisťování.

(25) Výlučná práva udělená ochrannou známkou by neměla majitele opravňovat k zákazu užívání označení, která jsou používána řádně a v souladu s poctivými zvyklostmi v oblasti průmyslu a obchodu. Vzhledem k tomu, že obchodním názvům je pravidelně poskytnuta neomezená ochrana proti pozdějším ochranným známkám, by se v zájmu vytvoření rovných podmínek pro obchodní názvy a ochranné známky mělo mít za to, že takové užití zahrnuje použití vlastního osobního jména. Dále by mělo zahrnovat používání popisných či nepopisných označení obecně. Majitel ochranné známky by navíc neměl být oprávněn zabránit obecnému řádnému a poctivému užívání známky pro identifikaci výrobků nebo služeb jako výrobků nebo služeb daného majitele nebo pro odkazování na ně jako na výrobky nebo služby daného majitele.

(26) Ze zásady volného pohybu zboží vyplývá, že majitel ochranné známky nemůže mít právo zakázat její užívání třetí osobou pro výrobky, které byly jím nebo s jeho souhlasem pod touto ochrannou známkou uvedeny v Unii do oběhu, ledaže má majitel oprávněné důvody bránit dalšímu uvádění výrobků na trh.

ê 2008/95/ES 12. bod odůvodnění

(27) Je důležité stanovit zZ důvodů právní jistoty, a aniž jsou neoprávněně dotčeny zájmy majitele starší ochranné známky, je důležité stanovit, že tento majitel již nemůže žádat prohlášení ochranné známky za neplatnou ani podávat námitky proti užívání pozdější ochranné známky, pokud vědomě strpěl její užívání po dlouhou dobu, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře.

ò nový

(28) V zájmu zajištění právní jistoty a ochrany oprávněně nabytých práv k ochranné známce je vhodné a nezbytné stanovit, aniž by tím byla dotčena zásada, že pozdější ochranná známka nemůže být vymáhána proti starší ochranné známce, že majitelé starších známek by neměli být oprávněni dosáhnout zamítnutí přihlášky či neplatnosti pozdější ochranné známky nebo bránit užívání pozdější ochranné známky, jestliže pozdější ochranná známka byla získána v době, kdy starší ochranná známka mohla být prohlášena za neplatnou nebo zrušena, např. z toho důvodu, že dosud nezískala rozlišovací způsobilost užíváním, nebo kdy starší ochranná známka nemohla být vůči pozdější ochranné známce vymáhána, protože nebyly splněny nezbytné podmínky, např. pokud starší známka do té doby nezískala dobré jméno.

(29) Ochranné známky splňují svůj účel, kterým je rozlišovat výrobky nebo služby a umožňovat spotřebitelům informovanou volbu, pouze pokud jsou na trhu skutečně používány. Požadavek užívání je též nezbytný pro snížení celkového počtu ochranných známek zapsaných a chráněných v Unii, a tím i snížení počtu sporů, které v souvislosti s nimi vznikají. Je proto třeba vyžadovat, aby zapsané ochranné známky byly skutečně užívány ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž jsou zapsané, a v opačném případě musí být možné je zrušit.

(30) Ochranné známky by proto měly být chráněny, pouze pokud jsou skutečně užívány, a majitel starší ochranné známky by neměl mít možnost podávat námitky proti pozdější ochranné známce nebo se domáhat její neplatnosti, jestliže svou ochrannou známku řádně neužíval. Členské státy by měly dále stanovit, že ochrannou známku nelze účinně uplatnit v řízení o porušení, je-li na základě námitky shledáno, že práva majitele ochranné známky mohou být zrušena nebo, pokud řízení bylo zahájeno proti pozdějšímu právu, mohla být zrušena v době, kdy bylo pozdější právo nabyto.

(31) Je vhodné stanovit, že v případě, kdy se uplatnila seniorita evropské ochranné známky a majitel se poté národní známky vzdal nebo známka zanikla, může být platnost dané národní známky stále napadnuta. Takové napadení by mělo být omezeno na situace, kdy národní známka mohla být prohlášena za neplatnou nebo kdy práva majitele k této známce mohla být zrušena v době, kdy byla známka vyškrtnuta z rejstříku.

(32) Z důvodu soudržnosti a ve snaze usnadnit obchodní využití ochranných známek v Unii by pravidla platná pro ochranné známky jako předmět vlastnictví měla být uvedena do souladu s pravidly, která jsou již zavedena pro evropské ochranné známky, a měla by obsahovat pravidla pro přidělení a převod, licence, hmotná práva, nucený výkon práva a úpadková řízení.

(33) Kolektivní ochranné známky se ukázaly jako užitečný nástroj k propagaci výrobků nebo služeb se zvláštními společnými vlastnostmi. Je proto vhodné, aby národní kolektivní ochranné známky podléhaly pravidlům, jež jsou podobná pravidlům platným pro evropské kolektivní známky.

(34) Aby se zlepšil a usnadnil přístup k ochraně ochranných známek a zvýšila se právní jistota a předvídatelnost, měl by být postup pro zápis ochranných známek v členských státech účinný a transparentní a měl by se řídit pravidly obdobnými těm, jež se vztahují na evropské ochranné známky. K dosažení soudržného a vyrovnaného systému ochranných známek jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie by všechny ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států měly svůj přezkum z úřední povinnosti toho, zda je přihláška ochranné známky způsobilá k zápisu, omezit pouze na to, zda existují absolutní důvody pro zamítnutí. Tím by však nemělo být dotčeno právo těchto úřadů vyhledávat na žádost přihlašovatelů starší práva výhradně za účelem informování a aniž by tím byl dotčen další průběh zápisu, včetně následných řízení o námitce, nebo aniž by to na průběh zápisu či řízení o námitce mělo závazný účinek.

(35) Aby byla zajištěna právní jistota s ohledem na rozsah práv plynoucích z ochranných známek a aby byl usnadněn přístup k ochraně prostřednictvím ochranné známky, měly by se ve všech členských státech označení a klasifikace výrobků a služeb, na něž se vztahuje žádost o zápis ochranné známky, řídit stejnými pravidly a měly by být sladěny s pravidly platnými pro evropské ochranné známky. Aby mohly příslušné orgány a hospodářské subjekty stanovit rozsah požadované ochrany ochranných známek na základě samotné žádosti, mělo by být označení výrobků a služeb dostatečně jasné a přesné. Použití obecných výrazů by se mělo vykládat tak, že zahrnuje pouze výrobky a služby, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu daného výrazu.

(36) Za účelem zajištění účinné ochrany ochranných známek by členské státy měly zavést efektivní správní řízení o námitce umožňující majiteli práv starší ochranné známky, aby podal proti zápisu ochranné známky námitku. Kromě toho ve snaze nabídnout účinné prostředky pro zrušení známky nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou by členské státy měly zavést správní řízení o zrušení nebo o prohlášení neplatnosti podobné řízení, které se používá pro evropské ochranné známky na úrovni Unie.

(37) Ústřední úřady průmyslového vlastnictví v členských státech by měly spolupracovat mezi sebou a s Agenturou Evropské unie pro ochranné známky a průmyslové vzory (dále jen „agentura“) ve všech oblastech zápisu ochranných známek a jejich správy, a podporovat tak sbližování postupů a nástrojů, například vytvořením a aktualizací společných nebo propojených databází a portálů pro účely nahlížení a vyhledávání.         Úřady členských států a agentura by dále měly spolupracovat ve všech ostatních oblastech svých činností, které se vztahují k ochraně ochranných známek v Unii.

ê 2008/95/ES 7. bod odůvodnění

(38) Tato směrnice by neměla vyloučit možnost použít na ochranné známky ustanovení jiných předpisů členských států, než jsou předpisy o ochranných známkách, jako jsou například předpisy o nekalé soutěži, občanskoprávní odpovědnosti nebo o ochraně spotřebitele.

ê 2008/95/ES 13. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(39) Členské státy jsou vázány Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví Ö (dále jen „Pařížská úmluva“) a dohodou TRIPS Õ . Je třeba, aby ustanovení této směrnice byla zcela v souladu s ustanoveními uvedené úmluvy Ö a dohody Õ . Závazky členských států vyplývající z této úmluvy Ö a dohody Õ by neměly být touto směrnicí dotčeny. Případně by se měl použít čl. 307 Ö 351 Õ druhý pododstavec Smlouvy.

ò nový

(40) Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést do vnitrostátního práva nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

ê 2008/95/ES 14. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(41) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice 89/104/EHS ve vnitrostátním právu stanovené v části B přílohy I směrnice 2008/95/ES,

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola 1

Ö Obecná ustanovení Õ

ê 2008/95/ES

Článek 1

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na individuální, kolektivní, garanční nebo certifikační ochranné známky pro výrobky nebo služby, které byly zapsány nebo přihlášeny v jednom z členských států nebo u Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví nebo jsou předmětem mezinárodního zápisu s účinky pro členský stát.

ò nový

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí následující definice:

a)           „úřadem“ se rozumí ústřední úřad průmyslového vlastnictví členského státu nebo Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví, který je pověřen zapisováním ochranných známek;

b)           „agenturou“ se rozumí Agentura Evropské unie pro ochranné známky a průmyslové vzory zřízená podle článku 2 nařízení (ES) č. 207/2009;

c)           „rejstříkem“ se rozumí rejstřík ochranných známek spravovaný některým úřadem.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Kapitola 2

Ö Právo ochranných známek Õ

Oddíl 1

Ö Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku Õ

Článek 23

Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku

Ochrannou známkou může být jakékoli označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, Ö barvy jako takové, Õ tvar výrobku nebo jeho balení, Ö nebo zvuky, Õ pokud jsou tato označení způsobilá:

a) odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků.;

ò nový

b) být ztvárněna způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje přesně určit předmět ochrany poskytnuté jejímu majiteli.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Oddíl 2

Ö Důvody pro zamítnutí či neplatnost Õ

Článek 34

Ö Absolutní Õ Ddůvody pro zamítnutí či neplatnost

ê 2008/95/ES

1. Do rejstříku nesmějí být zapsány, a jsou-li zapsány, mohou být prohlášeny neplatnými:

a)           označení, která nemohou tvořit ochrannou známku;

b)           ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

c)           ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;

d)           ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech;

e)           označení, která jsou tvořena výlučně:

i)       tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku,

ii)       tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku,

iii)      tvarem, který dává výrobku podstatnou hodnotu;

f)            ochranné známky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy;

g)           ochranné známky, které by mohly klamat veřejnost, například pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby;

h)           ochranné známky, k jejichž zápisu nebyl dán souhlas příslušnými orgány a mají být zamítnuty nebo prohlášeny za neplatné podle článku 6ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen „Pařížská úmluva“).;

ò nový

i)            ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny a dále se nepoužívají na základě právních předpisů Unie nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou a které se týkají ochrany označení původu a zeměpisných označení;

j)            ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle právních předpisů Unie nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou a které se týkají ochrany tradičních výrazů pro víno a zaručených tradičních specialit.

2. Odstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují:

a) v jiných členských státech, než ve kterých byla přihláška ochranné známky podána;

b) pouze v případě, že ochranná známka v cizím jazyce je přeložena nebo transliterována do jakéhokoli písma nebo úředního jazyka členských států.

3. Ochranná známka může být prohlášena za neplatnou, pokud přihlašovatel nepodal přihlášku ochranné známky v dobré víře. Každý členský stát může rovněž stanovit, že taková ochranná známka se do rejstříku nezapíše.

ê 2008/95/ES

24. Každý členský stát může stanovit, že ochranná známka nesmí být zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou, pokud:

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

a)           užívání ochranné známky může být zakázáno podle jiného právního předpisu dotčeného členského státu nebo Ö Unie Õ Společenství, než jsou předpisy o ochranných známkách;

ê 2008/95/ES

b)           ochranná známka obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol;

c)           ochranná známka obsahuje znaky, emblémy a erby jiné než ty, jež jsou uvedeny v článku 6ter Pařížské úmluvy, a představující veřejný zájem, ledaže by příslušný orgán v souladu s právními předpisy členského státu dal souhlas k jejímu zápisu;.

d)           přihlášku ochranné známky podal přihlašovatel, který nebyl v dobré víře.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

ð nový

35. Přihláška ochranné známky není zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, není prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky ð nebo po dni zápisu ï získala v důsledku užívání rozlišovací způsobilost.

6. Nadto mohou čČlenské státy mohou stanovit, že se toto ustanovení Ö odstavec 5 Õ se použije také v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni ð a přede dnem ï jejího zápisu.

4. Členský stát může odchylně od odstavců 1, 2 a 3 stanovit, že důvody pro zamítnutí nebo neplatnost, které platily v tomto státě přede dnem vstupu v platnost předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí 89/104/EHS, platí pro ochranné známky, jejichž přihláška byla podána před tímto dnem.

Článek 45

Další Ö Relativní Õ důvody pro zamítnutí či neplatnosti týkající se střetu se staršími právy

ê 2008/95/ES

1. Ochranná známka nesmí být zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou:

              a) pokud je totožná se starší ochrannou známkou a výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky nebo byla ochranná známka zapsána, jsou totožné s výrobky nebo službami, pro které je starší známka chráněna;

              b) pokud z důvodu totožnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti výrobků nebo služeb, na něž se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.

2. Pro účely odstavce 1 se „staršími ochrannými známkami“ rozumějí:

              a) ochranné známky s dřívějším datem podání přihlášky, s přihlédnutím k případnému právu přednosti uplatněnému ve vztahu k těmto ochranným známkám, jež patří do těchto kategorií:

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

         i) Ö evropské Õ ochranné známky Společenství,;

ê 2008/95/ES

         ii) ochranné známky zapsané v členském státě nebo, v případě Belgie, Lucemburska či Nizozemska, u Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví,;

         iii) ochranné známky, které jsou předmětem mezinárodního zápisu s účinky pro členský stát;

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

              b) Ö evropské Õ ochranné známky Společenství, které si v souladu s nařízením Rady (ES) č. 40/94[25] ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství 207/2009 platně činí nárok na senioritu na základě ochranné známky uvedené v písm. a) bodech ii) a iii), i když se majitel této ochranné známky vzdal nebo známka zanikla;

ê 2008/95/ES

              c) přihlášky ochranných známek uvedených v písmenech a) a b) s podmínkou jejich zápisu;

              d) ochranné známky, které jsou ke dni podání přihlášky ochranné známky nebo případně ke dni práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky, jsou v členském státě „obecně známé“ v členském státě ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

ð nový

3. Ochranná známka nesmí být dále zapsána, a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou,:

a)           pokud je totožná se starší ochrannou známkou Společenství ve smyslu odstavce 2 nebo je jí podobná ð bez ohledu na to, zda výrobky a služby, pro něž je přihlášena nebo ï a pokud má být nebo byla zapsána pro výrobky nebo služby, které ð jsou totožné s těmi, nebo jsou či ï nejsou podobné těm, pro které je starší známka zapsána, jestliže tato ochranná známka Společenství získala ve Společenství ð v členském státě nebo, v případě evropské ochranné známky, v Unii ï dobré jméno a užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství anebo jim působilo újmu.;

ò nový

(b)          pokud přihlášku podal jednatel nebo zástupce majitele ochranné známky svým vlastním jménem a bez povolení majitele, ledaže by tento jednatel nebo zástupce své jednání odůvodnil;

c)           pokud ochranná známka může vést k záměně se starší ochrannou známkou chráněnou mimo Unii, jestliže se známka ke dni podání přihlášky stále skutečně užívá a přihlašovatel při podání přihlášky nejednal v dobré víře;

d)           pokud je v souladu s právními předpisy Unie o ochraně označení původu a zeměpisných označení vyloučena ze zápisu a nesmí být nadále používána.

ê 2008/95/ES

4. Členský stát může stanovit, že ochranná známka nesmí být zapsána, a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou, pokud:

ê 2008/95/ES

a)           ochranná známka je totožná se starší vnitrostátní ochrannou známkou ve smyslu odstavce 2 nebo je jí podobná a pokud má být nebo byla zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, jestliže starší ochranná známka získala v daném členském státě dobré jméno a užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působilo újmu;

ba)         práva k nezapsané známce nebo jinému označení užívanému v obchodním styku byla nabyta přede dnem podání přihlášky pozdější ochranné známky nebo přede dnem práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce pozdější ochranné známky a tato nezapsaná známka nebo jiné označení dává svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky;

cb)         užívání ochranné známky může být zakázáno na základě jiného staršího práva, než jsou práva uvedená v odstavci 2 a v písmenu ba) tohoto odstavce, a zejména:

i)       práva na jméno,

ii)       práva na ochranu projevů osobní povahy,

iii)      práva autorského,

iv)      práva průmyslového vlastnictví;.

d)           ochranná známka je totožná se starší kolektivní ochrannou známkou nebo je jí podobná a právo vyplývající ze starší známky zaniklo ve lhůtě nejvýše tří let před podáním přihlášky;

e)           ochranná známka je totožná se starší garanční nebo certifikační známkou nebo je jí podobná a právo vyplývající z takové starší známky zaniklo před podáním přihlášky ve lhůtě, jejíž délku stanoví členský stát;

f)            ochranná známka je totožná se starší ochrannou známkou, která byla zapsána pro stejné nebo podobné výrobky či služby nebo je jí podobná, a právo vyplývající ze starší známky zaniklo z důvodu neobnovení zápisu ve lhůtě nejvýše dvou let před podáním přihlášky, ledaže majitel starší ochranné známky souhlasil se zápisem pozdější ochranné známky nebo svou ochrannou známku neužíval;

g)           ochranná známka může vést k záměně s ochrannou známkou, která byla užívána ke dni podání přihlášky v zahraničí a která se tam dosud užívá, pokud přihlašovatel při podání přihlášky nejednal v dobré víře.

5. Členské státy mohou stanovit, že za určitých okolností nemusí být přihláška zamítnuta nebo ochranná známka prohlášena za neplatnou, pokud majitel starší ochranné známky nebo jiného staršího práva souhlasí se zápisem pozdější ochranné známky.

6. Členský stát může odchylně od odstavců 1 až 5 stanovit, že důvody pro zamítnutí nebo neplatnost, které platily v tomto státě přede dnem vstupu v platnost předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí 89/104/EHS, platí pro ochranné známky, jejichž přihláška byla podána před tímto dnem.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 146

Dodatečné prohlášení neplatnosti nebo zrušení ochranné známky

Je-li pro Ö evropskou Õ ochrannou známku Společenství uplatněna seniorita Ö národní Õ ochranné známky, které se majitel vzdal nebo která zanikla, uplatněna seniorita, může být starší Ö národní Õ ochranná známka prohlášena za neplatnou nebo práva jejího majitele mohou být zrušena dodatečně ð , jestliže neplatnost nebo zrušení mohlo být rovněž prohlášeno v době, kdy se majitel známky vzdal nebo kdy zanikla. V takovém případě seniorita pozbývá účinku ï .

Článek 7

Ö Důvody pro zamítnutí nebo neplatnost vztahující se pouze k některým výrobkům nebo službám Õ

Ö Existují-li důvody pro zamítnutí nebo neplatnost ochranné známky jen pro část výrobků nebo služeb, pro něž byla ochranná známka zapsána nebo přihlášena, týká se zamítnutí přihlášky či neplatnost ochranné známky pouze těchto výrobků nebo služeb. Õ

ò nový

Článek 8

Nedostatek rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky bránící prohlášení neplatnosti zapsané ochranné známky

Zapsaná ochranná známka se neprohlásí za neplatnou na základě starší ochranné známky v následujících případech:

a)           pokud starší ochranná známka, která může být prohlášena za neplatnou podle čl. 4 odst. 1 písm. b), c) nebo d), nezískala rozlišovací způsobilost v souladu s čl. 4 odst. 5 ke dni podání přihlášky nebo ke dni vzniku práva přednosti zapsané ochranné známky;

b)           pokud se žádost o prohlášení neplatnosti zakládá na čl. 5 odst. 1 písm. b) a starší ochranná známka nezískala dostatečnou rozlišovací způsobilost, aby ke dni podání přihlášky nebo ke dni vzniku práva přednosti zapsané ochranné známky mohlo být určeno nebezpečí záměny ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b);

c)           pokud se žádost o prohlášení neplatnosti zakládá na čl. 5 odst. 3 a starší ochranná známka ke dni podání přihlášky nebo ke dni vzniku práva přednosti zapsané ochranné známky nezískala dobré jméno ve smyslu čl. 5 odst. 3.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 9

Zánik práva Ö Překážka prohlášení neplatnosti Õ vzniklá strpěním

1. Majitel starší ochranné známky ve smyslu čl. 45 odst. 2 ð a 3 ï , který strpěl užívání pozdější ochranné známky v některém členském státě a v tomto státě zapsané nepřetržitě po dobu pěti let, vědom si jejího užívání, již není oprávněn na základě starší ochranné známky žádat prohlášení pozdější známky za neplatnou ani podávat námitky proti jejímu užívání pro výrobky nebo služby, pro něž byla pozdější ochranná známka užívána, ledaže přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře.

2. Každý členský stát může stanovit, že se odstavec 1 vztahuje na majitele starší ochranné známky uvedené v čl. 4 odst. 4 písm. a) nebo na držitele jiného staršího práva uvedeného v čl. 45 odst. 4 písm. ab) nebo bc).

ê 2008/95/ES

3. V případech uvedených v odstavci 1 nebo 2 není majitel později zapsané ochranné známky oprávněn podávat námitky proti užívání staršího práva, přestože toto právo již nemůže být proti pozdější ochranné známce uplatněno.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

ð nový

Oddíl 3

Ö Práva z ochranné známky a jejich omezení Õ

Článek 510

Práva z ochranné známky

1. Ze zapsané Ö zápisu Õ ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva.

Ö 2. Aniž jsou dotčena práva majitelů získaná přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti zapsané ochranné známky, Õ Mmajitel zapsané ochranné známky je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly Ö jakékoli označení pro výrobky a služby, je-li Õ :

a)           označení totožné s ochrannou známkou Ö a je užíváno Õ pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána ð , a jestliže se takové užívání dotkne nebo se pravděpodobně dotkne schopnosti ochranné známky zaručit spotřebitelům původ výrobků nebo služeb ï ;

b)           označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti Ö totožné Õ nebo podobnosti s ochrannou známkou nebo Ö je jí podobné Õ a totožnosti či podobnosti Ö je užíváno pro Õ výrobkyů nebo služby služeb označovaných Ö , které jsou totožné s výrobky nebo službami či podobné výrobkům nebo službám, pro něž je Õ ochrannáou známkaou Ö zapsána , Õ a označením Ö jestliže Õ existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.;

2. c)       Každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné Ö bez ohledu na to, zda je užíváno Õ pro výrobky nebo služby, které jsou ð totožné s ï výrobky nebo službami ð nebo jsou, či ï nejsou podobné výrobkům nebo službám těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.

ê 2008/95/ES

3. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích odstavci 1 a 2, může být zakázáno zejména:

ê 2008/95/ES

a)           umísťovat označení na výrobky nebo jejich obaly;

b)           nabízet výrobky pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby;

c)           dovážet či vyvážet pod tímto označením výrobky;

ò nový

d) užívat toto označení jako obchodní název nebo obchodní firmu nebo jako součást obchodního názvu či obchodní firmy;

ê 2008/95/ES

de)         užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě.;

ò nový

f)            užívat toto označení ve srovnávací reklamě způsobem, který je v rozporu se směrnicí 2006/114/ES.

4. Majitel zapsané ochranné známky je rovněž oprávněn zakázat dovoz výrobků podle odst. 3 písm. c), pokud s obchodním záměrem jedná pouze odesilatel výrobků.

5. Majitel zapsané ochranné známky je rovněž oprávněn zakázat všem třetím osobám přepravu výrobků v rámci obchodní činnosti na celní území členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, aniž by byly propuštěny do volného oběhu, pokud takové výrobky, včetně obalů pocházejí ze třetích zemí a jsou bez povolení označeny ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou zapsanou pro tyto výrobky nebo kterou nelze v jejích podstatných rysech od této ochranné známky rozlišit.

ê 2008/95/ES

46. Jestliže podle práva dotčeného členského státu užívání označení za podmínek uvedených v odst. 21 písm. b) nebo c) odstavci 2 nemohlo být zakázáno přede dnem vstupu v platnost předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí 89/104/EHS v dotčeném členském státě, nelze na základě práv z ochranné známky podávat námitky proti pokračování v užívání tohoto označení.

57. Odstavce 1, 2, 3 a 6 až 4 se nedotýkají těch předpisů členského státu, které se týkají ochrany proti užívání označení k jinému účelu, než je rozlišování výrobků nebo služeb, pokud užívání tohoto označení bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu.

ò nový

Článek 11

Porušení práv majitele vnější úpravou výrobků, balením nebo jinými prostředky

Pokud je pravděpodobné, že pro výrobky nebo služby bude použita vnější úprava, obal nebo jiné prostředky, na nichž je umístěna známka, a toto užívání pro výrobky nebo služby by představovalo porušení práv majitele podle čl. 10 odst. 2 a 3, má majitel právo zakázat následující:

a)           v obchodním styku umisťování označení totožného s ochrannou známkou nebo jí podobného jako součást vnější úpravy, obalu nebo jinými prostředky, na nichž může být ochranná známka umístěna;

b)           nabízet na trhu či uvádět na trh, nebo pro tyto účely skladovat nebo dovážet či vyvážet vnější úpravu, obaly nebo jiné prostředky, na nichž může být známka umístěna.

Článek 12

Reprodukce ochranných známek ve slovnících

Vzbuzuje-li reprodukce ochranné známky ve slovníku, encyklopedii nebo podobném naučném díle dojem, že se jedná o druhový název výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka zapsána, zajistí vydavatel na žádost majitele ochranné známky, aby reprodukce ochranné známky byla nejpozději při následujícím vydání díla opatřena označením, že se jedná o zapsanou ochrannou známku.

Článek 13

Zákaz používání ochranné známky zapsané na jméno jednatele nebo zástupce

1. Byla-li ochranná známka zapsána na jméno jednatele nebo zástupce toho, kdo je majitelem této známky, bez jeho souhlasu, má tento majitel právo:

a)           bránit jednateli nebo zástupci v užívání známky;

b)           domáhat se, aby jednatel nebo zástupce postoupili ochrannou známku v jeho prospěch.

2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud jednatel nebo zástupce své jednání řádně odůvodní.

ê 2008/95/ES

Článek 614

Omezení účinků ochranné známky

1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

ð nový

              a) své Ö osobní Õ jméno a adresu;

              b) ð označení nebo ï údaje ð , které nemají rozlišovací způsobilost nebo které ï se týkající se druhu, jakosti, množství, zamýšleného účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby anebo jiných jejich vlastností;

              c) ochrannou známku ð za účelem označení výrobků nebo služeb jako výrobků nebo služeb majitele ochranné známky nebo odkazu na ně jako na výrobky nebo služby daného majitele, zvláště ï je-li Ö užívání ochranné známky Õ to nezbytné k označení zamýšleného účelu výrobku nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů,.

pokud je užívá Ö První pododstavec se použije pouze tehdy, užívá-li třetí osoba ochrannou známku Õ v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.

ò nový

2. Užívání ochranné známky třetí osobou se nepovažuje za užívání v souladu s poctivými zvyklostmi zejména v následujících případech:

a)           užívání vyvolává dojem, že mezi třetí osobou a majitelem ochranné známky existuje obchodní spojení;

b)           užívání bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu.

ê 2008/95/ES

23. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku starší právo, které má jen místní působnost, je-li toto právo uznáno právem dotčeného členského státu a je užíváno v rámci daného území.

Článek 715

Vyčerpání práv z ochranné známky

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání pro výrobky, které byly pod touto ochrannou známkou uvedeny majitelem nebo s jeho souhlasem na trh ve Společenství Ö Unii Õ majitelem samým nebo s jeho souhlasem.

ê 2008/95/ES

2. Odstavec 1 se nepoužije, podává-li majitel na základě legitimních důvodů námitky proti dalšímu uvádění výrobků na trh, zejména když došlo ke změně nebo zhoršení stavu výrobků poté, co byly uvedeny na trh.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Článek 1016

Užívání ochranných známek

1. Jestliže majitel bez řádného důvodu během období pěti let ode dne, kdy skončilo řízení o přihlášce, zápisu ochrannou známku skutečně neužíval v dotčeném členském státě pro výrobky či služby, pro které byla zapsána, nebo toto užívání přerušil na nepřetržité období pěti let, podléhá ochranná známka Ö omezením a Õ sankcím stanoveným Ö v článku 17, čl. 19 odst. 1, čl. 46 odst. 1 a čl. 48 odst. 3 a 4 Õ touto směrnicí.

ò nový

2. Stanoví-li členský stát řízení o námitce po zápisu, období pěti let uvedené v odstavci 1 se počítá ode dne, kdy proti známce již nemůže být podána námitka, nebo – v případě, že námitka byla podána a nebyla vzata zpět – ode dne, kdy se rozhodnutí o ukončení řízení o námitce stalo konečným.

3. Pokud jde o ochranné známky zapsané podle mezinárodních ujednání, jež mají účinek v daném členském státě, období pěti let uvedené v odstavci 1 se počítá ode dne, kdy známka již nemůže být zamítnuta nebo proti ní nemůže být podána námitka. V případě, že námitka byla podána a nebyla vzata zpět, období se počítá ode dne, kdy se rozhodnutí o ukončení řízení o námitce stalo konečným.

ê 2008/95/ES

4. Za užívání ve smyslu prvního pododstavce 1 se považuje rovněž:

ê 2008/95/ES

ð nový

a)           užívání ochranné známky v podobě, která se liší v jednotlivostech neměnících rozlišovací způsobilost ochranné známky v té podobě, jak byla zapsána ð , bez ohledu na to, zda ochranná známka v podobě, v jaké je užívána, je rovněž zapsána na jméno majitele, či nikoli ï ;

b)           umísťování ochranné známky na výrobky nebo jejich obaly v dotčeném členském státě výlučně za účelem vývozu.

25. Užívání ochranné známky se souhlasem majitele nebo užívání osobou, která má oprávnění užívat kolektivní známku nebo garanční či certifikační známku, se považuje za užívání majitelem.

3. Pokud jde o ochranné známky zapsané přede dnem vstupu v platnost předpisů nezbytných k zajištění souladu se směrnicí 89/104/EHS v dotčeném členském státě,

              a) jestliže předpisy platné před tímto dnem stanovily sankce za neužívání ochranné známky po určitou nepřetržitou dobu, má se za to, že lhůta pěti let uvedená v odst. 1 prvním pododstavci začala běžet v týž den jako období neužívání k tomuto dni již započaté;

              b) jestliže před tímto dnem neplatily žádné předpisy o neužívání, začne lhůta pěti let uvedená v odst. 1 prvním pododstavci běžet nejdříve k tomuto dni.

ò nový

Článek 17

Neužívání jako obrana v řízení o porušení

Majitel ochranné známky je oprávněn zakázat užívání označení pouze v tom rozsahu, v němž jeho práva v době, kdy je podána žaloba pro porušení, nemohou být zrušena na základě článku 19.

Článek 18

Právo majitele pozdější zapsané ochranné známky vstoupit do řízení o porušení jako obrana v řízení o porušení

1. V řízení o porušení není majitel ochranné známky oprávněn zakázat užívání pozdější zapsané ochranné známky, pokud nelze pozdější ochrannou známku prohlásit za neplatnou na základě článku 8, čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 48 odst. 3.

2. V řízení o porušení není majitel ochranné známky oprávněn zakázat užívání pozdější zapsané evropské ochranné známky, pokud nelze pozdější ochrannou známku prohlásit za neplatnou na základě čl. 53 odst. 3 a 4, čl. 54 odst. 1 a 2 nebo čl. 57 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009.

3. Není-li majitel ochranné známky oprávněn zakázat užívání později zapsané ochranné známky podle odstavců 1 a 2, majitel dotčené pozdější zapsané ochranné známky není oprávněn zakázat užívání starší ochranné známky v řízení o porušení i přesto, že toto právo již nemůže být proti uvedené pozdější ochranné známce uplatněno.

ê 2008/95/ES

Článek 11

Sankce za neužívání ochranné známky v soudním a správním řízení

1. Ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou z důvodu existence starší ochranné známky, pokud tato starší ochranná známka nesplňuje podmínky užívání uvedené v čl. 10 odst. 1 a 2 nebo případně čl. 10 odst. 3.

2. Členský stát může stanovit, že přihláška ochranné známky nemůže být zamítnuta z důvodu existence starší ochranné známky, pokud tato starší ochranná známka nesplňuje podmínky užívání uvedené v čl. 10 odst. 1 a 2 nebo případně čl. 10 odst. 3.

3. Aniž je dotčeno použití článku 12, může každý členský stát stanovit, že v řízení o porušení práva nelze účinně uplatnit ochrannou známku, je-li podán protinávrh na zrušení a je-li na základě námitky určeno, že majitel ochranné známky může být zbaven svých práv podle čl. 12 odst. 1.

4. Jestliže byla starší ochranná známka užívána pouze pro část výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, je pro účely použití odstavců 1, 2 a 3 považována za zapsanou pouze pro tuto část výrobků nebo služeb.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Oddíl 4

Ö zrušení práv z ochranné známky Õ

Článek 1219

Ö Neexistence skutečného užívání jako Õ Ddůvody zrušení

ê 2008/95/ES

1. Ke zrušení práv Mmajitele ochranné známky může dojít být zbaven svých práv, jestliže majitel bez řádného důvodu po nepřetržitou dobu pěti let ochrannou známku skutečně neužíval v členském státě pro výrobky či služby, pro které byla zapsána.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

2. Nikdo však nemůže žádat, aby byla práva majitele ochranné známky zrušena zbaven svých práv, jestliže v době mezi uplynutím pětiletého období a podáním návrhu na zrušení bylo započato se skutečným užíváním ochranné známky nebo se v něm pokračovalo.

ê 2008/95/ES

3. K započetí užívání nebo k jeho pokračování, k němuž došlo během období tří měsíců před podáním návrhu na zrušení, přičemž tato lhůta začíná běžet nejdříve po uplynutí období pěti let nepřetržitého neužívání, se však nepřihlíží, pokud byly přípravy k započetí nebo pokračování v užívání podniknuty až poté, co se majitel dozvěděl, že může být podán návrh na zrušení.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Článek 20

Ö Zobecnění označení a klamavý údaj jako důvody pro zrušení Õ

2. Aniž je dotčen odstavec 1, může být Ke zrušení práv majitele ochranné známky může dojít zbaven svých práv, jestliže známka po dni, ke kterému byla zapsána,:

ê 2008/95/ES

a)           se v důsledku činnosti nebo nečinnosti majitele stala v oblasti obchodu označením obvyklým pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána;

b)           v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb.

Článek 1321

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Důvody zamítnutí, zZrušení nebo neplatnosti vztahující se pouze k některým výrobkům nebo službám

Existují-li důvody zamítnutí, zrušení nebo neplatnosti ochranné známky jen pro část výrobků nebo služeb, pro něž byla ochranná známka zapsána nebo přihlášena, týká se zamítnutí přihlášky nebo zrušení či neplatnost ochranné známky pouze těchto výrobků nebo služeb.

ò nový

Oddíl 5

Ochranné známky jako předmět vlastnictví

Článek 22

Převod zapsaných ochranných známek

1. Ochranná známka může být nezávisle na převodu podniku převedena pro všechny výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pro některé z nich.

2. Převod podniku jako celku zahrnuje i převod ochranné známky, pokud se v dohodě nestanoví jinak nebo pokud si něco jiného jasně nevynucují okolnosti. Toto ustanovení se použije i na smluvní závazek převést podnik.

3. Aniž je dotčen odstavec 2, musí být postoupení ochranné známky, pokud nevyplývá ze soudního rozhodnutí, učiněno v písemné formě a vyžaduje podpisy smluvních stran; jinak je postoupení neplatné.

4. Převod se na žádost jedné ze stran zapíše do rejstříku a zveřejní.

5. Dokud není převod zapsán v rejstříku, nemůže právní nástupce uplatňovat práva vyplývající ze zápisu ochranné známky proti třetí osobě.

6. Pokud je třeba vůči úřadu dodržet lhůty, může právní nástupce předložit úřadu odpovídající prohlášení, jakmile úřad obdržel žádost o zápis převodu.

Článek 23

Hmotná práva

1. Ochranná známka může být nezávisle na podniku poskytnuta jako zástava nebo může být předmětem hmotného práva.

2. Práva uvedená v odstavci 1 se na žádost jedné ze stran zapíší do rejstříku a zveřejní.

Článek 24

Nucený výkon práva

1. Ochranná známka může být předmětem nuceného výkonu práva.

2. Nucený výkon práva se na žádost jedné ze stran zapíše do rejstříku a zveřejní.

Článek 25

Úpadková řízení

Pokud je ochranná známka zahrnuta do úpadkového řízení, je na žádost příslušného orgánu v tomto smyslu proveden zápis do rejstříku a je zveřejněn.

ê 2008/95/ES

Článek 826

Licence

1. Ochranná známka může být předmětem licence pro některé nebo všechny výrobky či služby, pro které byla zapsána, a pro celé území dotčeného členského státu nebo jeho část. Licence může být výlučná nebo nevýlučná.

2. Majitel ochranné známky může uplatnit svá práva z této známky proti nabyvateli, který poruší některé z ustanovení licenční smlouvy týkající se:

              a) trvání licence;

              b) podoby, v jaké může být ochranná známka užívána;

              c) povahy výrobků či služeb, pro které je poskytnuta licence;

              d) území, na němž může být ochranná známka užívána, nebo

              e) jakosti výrobků či služeb vyráběných či poskytovaných nabyvatelem licence.

ò nový

3. Aniž jsou dotčena ujednání licenční smlouvy, může nabyvatel licence zahájit řízení o porušení ochranné známky pouze se souhlasem jejího majitele. Majitel výlučné licence však může zahájit toto řízení, pokud majitel ochranné známky v přiměřené lhůtě po výzvě sám řízení o porušení nezahájí.

4. Nabyvatel licence je oprávněn vstoupit do řízení o porušení zahájeného majitelem ochranné známky, aby získal náhradu škody, která mu náleží.

5. Poskytnutí nebo převod licence k ochranné známce se na žádost jedné ze stran zapíše do rejstříku a zveřejní.

Článek 27

Přihláška ochranné známky jako předmětu vlastnictví

Články 22 až 26 platí i pro přihlášky ochranných známek.

Oddíl 6

Garanční, certifikační a kolektivní ochranné známky

Článek 28

Definice

Pro účely tohoto oddílu se použijí následující definice:

1) „garanční nebo certifikační známkou“ se rozumí ochranná známka, která je jako taková popsána v přihlášce a která je schopna odlišit výrobky nebo služby, pro které majitel ochranné známky certifikoval zeměpisný původ, materiál, způsob výroby výrobků nebo poskytování služeb, kvalitu, přesnost nebo jiné vlastnosti, od výrobků nebo služeb, které takto certifikovány nejsou;

2) „kolektivní ochrannou známkou“ se rozumí ochranná známka, která je jako taková popsána v přihlášce a která je schopná odlišit výrobky a služby členů sdružení, jež je majitelem ochranné známky, od výrobků a služeb jiných podniků.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Článek 1529

Zvláštní ustanovení o známkách kolektivních, gGarančních a certifikačních známky

Ö 1. Členské státy mohou přijmout ustanovení pro zápis garančních a certifikačních známek. Õ

12. Aniž je dotčen článek 4, mohou čČlenské státy, jejichž právní předpisy umožňují zápis kolektivních, garančních či certifikačních známek, mohou stanovit, že tyto Ö garanční nebo certifikační Õ známky nesmějí být zapsány nebo mohou být zrušeny či prohlášeny za neplatné i z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v článcích 3 Ö , 19 Õ a 12 20, vyžaduje-li to funkce těchto známek.

23. Členské státy mohou odchylně od čl. 3 odst. 1 písm. c) stanovit, že kolektivní, garanční nebo certifikační známky mohou tvořit i takové Ö Garanční nebo certifikační známka, kterou tvoří Õ značky nebo údaje, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení zeměpisného původu výrobků nebo služeb,. Taková známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodních vztazích takové značky nebo údaje, pokud jich užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo obchodě;. zZejména takovou známku nelze uplatnit vůči třetí osobě, která je oprávněna používat zeměpisný název.

Článek 30

Ö Kolektivní ochranné známky Õ

ò nový

1. Členské státy mohou přijmout ustanovení pro zápis kolektivních ochranných známek.

2. O zápis kolektivní ochranné známky mohou požádat sdružení výrobců, producentů, poskytovatelů služeb nebo obchodníků, která podle příslušných předpisů mají způsobilost mít práva a povinnosti všeho druhu, uzavírat smlouvy a činit jiné právní úkony a způsobilost procesní, jakož i právnické osoby veřejného práva.

3. Odchylně od čl. 4 odst. 1 písm. c) mohou být kolektivní ochranné známky tvořeny i takovými značkami nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení zeměpisného původu výrobků nebo služeb.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Ö Majitel zapsané kolektivní ochranné známky není oprávněn zakázat třetím osobám užívání těchto označení v obchodním styku, pokud je toto užívání v souladu s poctivými zvyklostmi v oblasti průmyslu a obchodu. Zejména nelze tuto známku uplatňovat vůči třetí osobě, která je oprávněna užívat zeměpisný název. Õ

ò nový

Článek 31

Pravidla pro užívání kolektivních ochranných známek

1. Přihlašovatel kolektivní ochranné známky předloží pravidla pro její užívání.

2. V pravidlech pro užívání známky se uvedou osoby, které jsou oprávněny tuto známku užívat, podmínky pro členství ve sdružení, jakož i podmínky pro užívání známky, včetně sankcí. Pravidla pro užívání ochranné známky uvedené v čl. 30 odst. 3 musí umožnit každé osobě, jejíž výrobky nebo služby pocházejí z dotčené zeměpisné oblasti, aby se stala členem sdružení, které je majitelem ochranné známky.

Článek 32

Zamítnutí žádosti

1. Vedle důvodů pro zamítnutí přihlášky ochranné známky stanovených v článcích 4 a 5 se přihláška kolektivní ochranné známky zamítne, nesplňuje-li podmínky čl. 28 odst. 2, článku 30 nebo 31 nebo odporují-li pravidla pro užívání veřejnému pořádku nebo dobrým mravům.

2. Přihláška kolektivní ochranné známky se dále zamítne, je-li nebezpečí, že bude veřejnost klamána, pokud jde o povahu nebo význam ochranné známky, zejména pokud je schopna vyvolat dojem, že je něčím jiným než kolektivní ochrannou známkou.

3. Přihláška se nezamítne, vyhoví-li přihlašovatel změnou pravidel pro užívání známky požadavkům uvedeným v odstavcích 1 a 2.

Článek 33

Užívání kolektivních ochranných známek

Požadavky článku 16 jsou splněny, pokud kolektivní ochrannou známku v souladu s článkem 16 skutečně užívá jakákoli osoba, která je k užívání oprávněna.

Článek 34

Změna pravidel pro užívání kolektivní ochranné známky

1. Majitel kolektivní ochranné známky předloží úřadu změněná pravidla pro její užívání.

2. Změna se zapíše do rejstříku, pokud změněná pravidla splňují požadavky článku 31 a neobsahují důvod k zamítnutí uvedený v článku 32.

3. Na změnu pravidel pro užívání se vztahuje čl. 42 odst. 2.

4. Pro účely této směrnice nabývá změna pravidel pro užívání účinnosti až dnem zápisu změny do rejstříku.

Článek 35

Osoby, které mohou podat žalobu pro porušení

1. Ustanovení čl. 26 odst. 3 a 4 se použijí na všechny osoby, které mají právo užívat kolektivní ochrannou známku.

2. Majitel kolektivní ochranné známky může jménem osob oprávněných užívat známku uplatňovat náhradu škody, která jim vznikla v důsledku neoprávněného užívání známky.

Článek 36

Další důvody zrušení

Vedle důvodů zrušení uvedených v článku 19 a 20 se práva majitele kolektivní známky zruší na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení, pokud:

a)           majitel nepřijal přiměřená opatření, aby zabránil užívání známky způsobem neslučitelným s podmínkami užívání stanovenými v pravidlech pro užívání známky, jejichž případná změna byla zapsána do rejstříku;

b)           způsob, jakým byla známka oprávněnými osobami užívána, měl za následek, že se stala způsobilou klamat veřejnost způsobem uvedeným v čl. 32 odst. 2;

c)           změna pravidel pro užívání známky byla zapsána do rejstříku v rozporu s čl. 34 odst. 2, s výjimkou případu, kdy majitel známky vyhoví požadavkům těchto ustanovení novou změnou pravidel pro užívání známky.

Článek 37

Další důvody neplatnosti

Vedle důvodů neplatnosti uvedených v článcích 4 a 5 se kolektivní ochranná známka prohlásí za neplatnou, byla-li zapsána v rozporu s článkem 32, s výjimkou případu, kdy majitel známky změnou pravidel pro užívání vyhoví požadavkům uvedeným v článku 32.

Kapitola 3

Postupy

Oddíl 1

Přihláška a zápis

Článek 38

Podmínky, jež musí přihláška splňovat

1. Přihláška ochranné známky musí obsahovat:

a)           žádost o zápis;

b)           údaje umožňující zjistit totožnost přihlašovatele;

c)           seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis;

d)           vyobrazení ochranné známky.

2. Přihláška ochranné známky podléhá zaplacení přihlašovacího poplatku a případně i jednoho nebo několika poplatků za třídu.

Článek 39

Den podání přihlášky

1. Dnem podání přihlášky ochranné známky je den, kdy přihlašovatel předložil úřadu dokumenty, které obsahují údaje uvedené v článku 38.

2. Členské státy mohou navíc stanovit, že přiznání dne podání přihlášky podléhá zaplacení základního přihlašovacího poplatku nebo poplatku za zápis.

Článek 40

Určení a klasifikace výrobků a služeb

1. Výrobky a služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky, se klasifikují podle klasifikačního systému stanoveného Niceskou dohodou o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 (dále jen „Niceská dohoda“).

2. Výrobky a služby, pro které je ochrana požadována, musí přihlašovatel označit dostatečně jasně a přesně, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty byly na tomto samotném základě schopny stanovit rozsah ochrany. Seznam výrobků a služeb musí umožnit, aby každá položka byla klasifikována výhradně do jedné třídy podle Niceské klasifikace. 3. Pro účely odstavce 2 se mohou používat obecné termíny obsažené v názvech tříd Niceské klasifikace nebo jiné obecné výrazy za předpokladu, že jsou v souladu s požadovanými normami jasnosti a přesnosti.

4. Úřad kvůli výrazům, jež jsou nejasné nebo nepřesné, přihlášku zamítne, pokud přihlašovatel ve lhůtě stanovené úřadem nenavrhne přijatelné znění. V zájmu jasnosti a právní jistoty sestaví úřady ve vzájemné spolupráci seznam příslušných správních postupů používaných ke klasifikaci výrobků a služeb.

5. Použití obecných výrazů, včetně obecných termínů z názvů tříd Niceské klasifikace, se vykládá v tom smyslu, že zahrnuje veškeré výrobky nebo služby, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu daného označení nebo výrazu. Použití takových výrazů nebo označení se nevykládá tak, že brání uplatňování nároku na výrobky nebo služby, které z těchto výrazů takto nevyplývají.

6. Pokud přihlašovatel žádá o zápis pro více než jednu třídu, výrobky a služby se seskupí podle tříd Niceské klasifikace, přičemž se před každou skupinou uvede číslo třídy, do které tato skupina výrobků nebo služeb patří, a skupiny se seřadí podle pořadí tříd.

7. Klasifikace výrobků a služeb slouží výlučně ke správním účelům. Výrobky a služby se nepovažují za vzájemně podobné z toho důvodu, že se vyskytují ve stejné třídě podle Niceské klasifikace, a nepovažují se za vzájemně odlišné z toho důvodu, že se vyskytují v různých třídách podle Niceské klasifikace.

Článek 41

Přezkum z úřední povinnosti

Úřad se při přezkumu způsobilosti přihlášky ochranné známky k zápisu z úřední povinnosti omezí na to, zda existují absolutní důvody pro zamítnutí stanovené v článku 4.

Článek 42

Vyjádření třetích osob

1. Každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina či subjekt zastupující výrobce, producenty, poskytovatele služeb, obchodníky nebo spotřebitele může před zápisem ochranné známky zaslat úřadu písemná vyjádření, v nichž uvede, pro který z důvodů vyjmenovaných v článku 4 nelze z úřední povinnosti známku zapsat. Nestává se tím účastníkem řízení před úřadem.

2. Kromě důvodů uvedených v odstavci 1 může každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina či subjekt zastupující výrobce, producenty, poskytovatele služeb, obchodníky nebo spotřebitele zaslat úřadu písemná vyjádření založená na konkrétních důvodech, pro které by měl být zápis kolektivní ochranné známky zamítnut podle čl. 32 odst. 1 a 2.

Článek 43

Rozdělení přihlášek a zápisů

Přihlašovatel nebo majitel může rozdělit přihlášku nebo zápis ochranné známky do jedné nebo více oddělených přihlášek nebo zápisů, předloží-li úřadu v tomto smyslu prohlášení.

Článek 44

Poplatky

Zápis a obnovení ochranné známky podléhá dodatečnému poplatku pro každou další třídu výrobků a služeb mimo první třídu.

Oddíl 2

postupy pro podávání námitek, zrušení a neplatnost

Článek 45

Řízení o námitce

1. Členské státy stanoví účinné a rychlé správní řízení u svých úřadů pro podání námitky proti přihlášce ochranné známky z důvodů uvedených v článku 5.

2. Ve správním řízení uvedeném v odstavci 1 se stanoví, že námitku může podat alespoň majitel staršího práva uvedeného v čl. 5 odst. 2 a 3.

3. Stranám řízení se udělí lhůta nejméně dva měsíce před začátkem řízení o námitce, aby namítající strana a přihlašovatel mohli mezi sebou jednat o smírném urovnání.

Článek 46

Neužívání známky jako obrana v řízení o námitce

1. Pokud ve správním řízení o námitce v den podání nebo v den vzniku práva přednosti pozdější ochranné známky uplynulo období pěti let, během něhož musela být starší ochranná známka skutečně užívána, jak to stanoví článek 16, předloží majitel starší ochranné známky, který podal námitku, na žádost přihlašovatele důkaz, že starší ochranná známka byla během období pěti let předcházejících dni podání přihlášky nebo dni vzniku práva přednosti pozdější ochranné známky skutečně užívána, jak stanoví článek 16, nebo že existovaly řádné důvody neužívání známky. Není-li takový důkaz předložen, námitka se zamítne.

2. Jestliže byla starší ochranná známka užívána pouze pro část výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, je pro účely přezkumu námitky stanoveného v odstavci 1 považována za zapsanou pouze pro tuto část výrobků nebo služeb.

3.. Odstavce 1 a 2 se použijí, pokud je starší ochranná známka evropskou ochrannou známkou. V takovém případě se skutečné užívání evropské ochranné známky určí v souladu s článkem 15 nařízení (ES) č. 207/2009.

Článek 47

Řízení o zrušení a prohlášení neplatnosti

1. Členské státy stanoví správní řízení u svých úřadů o zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky.

2. Ve správním řízení o zrušení se stanoví, že ochranná známka se zruší z důvodů uvedených v článcích 19 a 20.

3. Ve správním řízení o prohlášení neplatnosti se stanoví, že ochranná známka se prohlásí za neplatnou alespoň z následujících důvodů:

a) ochranná známka neměla být zapsána, protože nesplňuje požadavky stanovené v článku 4;

b) ochranná známka neměla být zapsána, protože existuje starší právo ve smyslu čl. 5 odst. 2 a 3.

4. Ve správním řízení se stanoví, že žádost o zrušení nebo o prohlášení neplatnosti mohou podat alespoň:

a) v případech uvedených v odstavci 2 a odst. 3 písm. a) každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina nebo subjekt vytvořené k zastupování zájmů výrobců, producentů, poskytovatelů služeb, obchodníků nebo spotřebitelů, mají-li podle ustanovení příslušných předpisů procesní způsobilost;

b) v případech uvedených v odst. 3 písm. b) majitel staršího práva uvedeného v čl. 5 odst. 2 a 3.

Článek 48

Neužívání jako obrana v řízení o prohlášení neplatnosti

1. Na žádost majitele pozdější ochranné známky předloží majitel starší ochranné známky ve správním řízení o prohlášení neplatnosti založeném na zapsané ochranné známce s dřívějším dnem podání nebo dnem vzniku práva přednosti důkaz o tom, že po dobu pěti let, která předcházela podání návrhu na prohlášení neplatnosti, byla starší ochranná známka skutečně užívána podle článku 16 pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které uvádí jako důvody pro svůj návrh na prohlášení neplatnosti, nebo že existují náležité důvody pro její neužívání, pokud ke dni předložení návrhu na prohlášení neplatnosti byla starší ochranná známka zapsána nejméně pět let.

2. Pokud v den podání nebo v den vzniku práva přednosti pozdější ochranné známky uplynulo období pěti let, během něhož musela být starší ochranná známka skutečně užívána, jak to stanoví článek 16, předloží majitel starší ochranné známky kromě důkazu vyžadovaného v odstavci 1 také důkaz, že starší ochranná známka byla během období pěti let předcházejících dni podání přihlášky nebo dni vzniku práva přednosti pozdější ochranné známky skutečně užívána, nebo že existovaly řádné důvody neužívání známky.

3. Nejsou-li předloženy důkazy uvedené v odstavcích 1 a 2, návrh na prohlášení neplatnosti z důvodu starší ochranné známky se zamítne.

4. Jestliže byla starší ochranná známka užívána podle článku 16 pouze pro část výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, je pro účely přezkumu návrhu na prohlášení známky za neplatnou považována za zapsanou pouze pro tuto část výrobků nebo služeb.

5. Odstavce 1 a 4 se použijí, pokud je starší ochranná známka evropskou ochrannou známkou. V takovém případě se skutečné užívání evropské ochranné známky určí v souladu s článkem 15 nařízení (ES) č. 207/2009.

Článek 49

Důsledky zrušení a neplatnosti

1. V rozsahu, v jakém byla práva majitele zrušena, se ochranná známka považuje za známku, která nemá ode dne podání návrhu na zrušení účinky stanovené v této směrnici. Na žádost účastníka může být v rozhodnutí uveden jiný dřívější den, ke kterému nastal důvod zrušení.

2. V rozsahu, v jakém byla ochranná známka prohlášena za neplatnou, se na ni pohlíží jako na známku, která účinky stanovené v této směrnici neměla od samého počátku.

Oddíl 3

doba platnosti a obnovení zápisu

Článek 50

Doba platnosti zápisu

1. Doba platnosti zápisu ochranné známky je deset let ode dne podání přihlášky.

2. Zápis může být podle článku 51 obnoven, a to vždy na období deseti let.

Článek 51

Obnovení zápisu

1. Zápis ochranné známky se obnoví na žádost majitele ochranné známky nebo na žádost osoby jím zmocněné, pokud byly zaplaceny poplatky za obnovení.

2. Úřad informuje majitele ochranné známky a osobu, která má v rejstříku zapsané právo k ochranné známce, o uplynutí doby platnosti zápisu, a to v přiměřeném předstihu. Neposkytnutí informace nezakládá odpovědnost úřadu.

3. Žádost o obnovu zápisu se podává ve lhůtě šesti měsíců, která uplyne posledním dnem měsíce, v jehož průběhu skončí doba ochrany, a v této lhůtě musí být rovněž zaplaceny poplatky za obnovení. Žádost může být podána ještě v dodatečné lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni uvedeném v první větě. V této dodatečné lhůtě se zaplatí poplatek za obnovení a příplatek.

4. Je-li žádost podána nebo poplatky zaplaceny pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka zapsána, je zápis obnoven pouze pro tyto výrobky nebo služby.

5. Obnovení zápisu nabývá účinku dnem následujícím po dni uplynutí doby platnosti zápisu. Obnova zápisu se zapíše do rejstříku a zveřejní se.

Kapitola 4

Správní spolupráce

Článek 52

Spolupráce v oblasti zápisu a správy ochranných známek

Členské státy zajistí, aby úřady v zájmu podpory sbližování postupů a nástrojů a k dosažení soudržných výsledků při přezkumu a zápisu ochranných známek spolupracovaly mezi sebou a s agenturou.

Článek 53

Spolupráce v ostatních oblastech

Členské státy zajistí, aby úřady spolupracovaly s agenturou ve všech oblastech svých činností jiných, než které jsou uvedeny v článku 52, jež jsou důležité pro ochranu ochranných známek v Unii.

Kapitola 5

Závěrečná ustanovení

ê

Článek 54

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 6, 8 až 14, 16, 17, 18, 22 až 28 a 30 až 53 do 24 měsíců od vstupu této směrnice v platnost. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

Článek 16

Sdělení

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 1755

Zrušení

Směrnice 89/104/EHS Ö 2008/95/ES Õ ve znění rozhodnutí uvedeného v části A přílohy I se zrušuje Ö s účinkem od [dne následujícího po dni stanoveném v čl. 54 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice] Õ , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení uvedené směrnice ve vnitrostátním právu stanovené v části B přílohy I směrnice 2008/95/ES.

ê 2008/95/ES

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 1856

Vstup v platnost

ê 2008/95/ES

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

ê

Články 1, 7, 15, 19, 20, 21 a 54 až 57 se použijí od [dne následujícího po dni stanoveném v čl. 54 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice].

ê 2008/95/ES

Článek 1957

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda                                                        předseda

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

PŘÍLOHA I

ČÁST A

Zrušená směrnice a její následná změna

(uvedené v článku 17)

Směrnice Rady 89/104/EHS || (Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 1)

Rozhodnutí Rady 92/10/EHS || (Úř. věst. L 6, 11.1.1992, s. 35)

ČÁST B

Lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost

(uvedené v článku 17)

Směrnice || Lhůta pro provedení

89/104/EHS || 31. prosince 1992

ê 2008/95/ES (přizpůsobený)

PŘÍLOHA II

Srovnávací tabulka

Směrnice 89/104/EHS || Tato směrnice

Článek 1 || Článek 1

Článek 2 || Článek 2

Čl. 3 odst. 1 písm. a) až d) || Čl. 3 odst. 1 písm. a) až d)

Čl. 3 odst. 1 písm. e), úvodní slova || Čl. 3 odst. 1 písm. e), úvodní slova

Čl. 3 odst. 1 písm. e), první odrážka || Čl. 3 odst. 1 písm. e) bod i)

Čl. 3 odst. 1 písm. e), druhá odrážka || Čl. 3 odst. 1 písm. e) bod ii)

Čl. 3 odst. 1 písm. e), třetí odrážka || Čl. 3 odst. 1 písm. e) bod iii)

Čl. 3 odst. 1 písm. f), g) a h) || Čl. 3 odst. 1 písm. f), g) a h)

Čl. 3 odst. 2, 3 a 4 || Čl. 3 odst. 2, 3 a 4

Článek 4 || Článek 4

Článek 5 || Článek 5

Článek 6 || Článek 6

Článek 7 || Článek 7

Článek 8 || Článek 8

Článek 9 || Článek 9

Čl. 10 odst. 1 || Čl. 10 odst. 1 první pododstavec

Čl. 10 odst. 2 || Čl. 10 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 10 odst. 3 || Čl. 10 odst. 2

Čl. 10 odst. 4 || Čl. 10 odst. 3

Článek 11 || Článek 11

Čl. 12 odst. 1 první věta || Čl. 12 odst. 1 první pododstavec

Čl. 12 odst. 1 druhá věta || Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 1 třetí věta || Čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 12 odst. 2 || Čl. 12 odst. 2

Článek 13 || Článek 13

Článek 14 || Článek 14

Článek 15 || Článek 15

Čl. 16 odst. 1 a 2 || —

Čl. 16 odst. 3 || Článek 16

— || Článek 17

— || Článek 18

Článek 17 || Článek 19

— || Příloha I

— || Příloha II

é

PŘÍLOHA

Srovnávací tabulka

Směrnice 2008/95/ES || Tato směrnice

Článek 1 || Článek 1

--- || Článek 2

Článek 2 || Článek 3

Čl. 3 odst. 1 písm. a) až h) || Čl. 4 odst. 1 písm. a) až h)

--- || Čl. 4 odst. 1 písm. i) a j)

--- || Čl. 4 odst. 2 a 3 první věta

Čl. 3 odst. 2 písm. a) až c) || Čl. 4 odst. 4 písm. a) až c)

Čl. 3 odst. 2 písm. d) Čl. 3 odst. 3) první věta Čl. 3 odst. 3) druhá věta Čl. 4 odst. 1 a 2 Čl. 4 odst. 3 a odst. 4 písm. a) --- Čl. 4 odst. 4 písm. g) --- Čl. 4 odst. 4 písm. b) a c) Čl. 4 odst. 4 písm. d) až f) Čl. 4 odst. 5 a 6 --- Čl. 5 odst. 1 první uvozující věta Čl. 5 odst. 1 druhá uvozující věta Čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) Čl. 5 odst. 2 Čl. 5 odst. 3 písm. a) až c) --- Čl. 5 odst. 3 písm. d) --- --- Čl. 5 odst. 4 a 5 --- --- --- Čl. 6 odst. 1 písm. a) až c) --- Čl. 6 odst. 2 Článek 7 Čl. 8 odst. 1 a 2 --- Článek 9 Čl. 10 odst. 1 první pododstavec --- Čl. 10 odst. 1 druhý pododstavec Čl. 10 odst. 2 Čl. 10 odst. 3 Čl. 11 odst. 1 Čl. 11 odst. 2 Čl. 11 odst. 3 Čl. 11 odst. 4 --- Čl. 12 odst. 1 první pododstavec Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec Čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec Čl. 12 odst. 2 Článek 13 Článek 14 --- --- --- Čl. 15 odst. 1 Čl. 15 odst. 2 --- Článek 16 Článek 17 Článek 18 Článek 19 || Čl. 4 odst. 3) druhá věta Čl. 4 odst. 5 Čl. 4 odst. 6 Čl. 5 odst. 1 a 2 Čl. 5 odst. 3 písm. a) Čl. 5 odst. 3 písm. b) Čl. 5 odst. 3 písm. c) Čl. 5 odst. 3 písm. d) Čl. 5 odst. 4 písm. a) a b) --- Čl. 5 odst. 5 a 6 Článek 8 Čl. 10 odst. 1 Čl. 10 odst. 2 uvozující věta Čl. 10 odst. 2 písm. a) a b) Čl. 10 odst. 2 Čl. 10 odst. 3 písm. a) až c) Čl. 10 odst. 3 písm. d) Čl. 10 odst. 3 písm. e) Čl. 10 odst. 3 písm. f) Čl. 10 odst. 4 a 5 Čl. 10 odst. 6 a 7 Článek 11 Článek 12 Článek 13 Čl. 14 odst. 1 písm. a) až c) Čl. 14 odst. 2 Čl. 14 odst. 3 Článek 15 Čl. 26 odst. 1 a 2 Čl. 26 odst. 3 až 5 Článek 9 Čl. 16 odst. 1 Čl. 16 odst. 2 a 3 Čl. 10 odst. 4 Čl. 10 odst. 5 --- Čl. 48 odst. 1 až 3 Čl. 46 odst. 1 Článek 17 Článek 17, čl. 46 odst. 2 a čl. 48 odst. 4 Článek 18 Čl. 19 odst. 1 Čl. 19 odst. 2 Čl. 19 odst. 3 Článek 20 Články 7 a 21 Článek 6 Články 22 až 25 Článek 27 Článek 28 Čl. 29 odst. 1 a 2 Čl. 29 odst. 3 Články 30 až 54 odst. 1 Čl. 54 odst. 2 Článek 55 Článek 56 Článek 57

_____________

[1]               Závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 21. a 22. května 2007, dokument Rady 9427/07.

[2]               Sdělení komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, KOM(2008) 394 v konečném znění ze dne 26. června 2008.

[3]               KOM(2008) 465 v konečném znění ze dne 16. července 2008.

[4]               KOM(2010) 546 v konečném znění ze dne 6. října 2010.

[5]               KOM(2011) 287 v konečném znění ze dne 24. května 2011, Jednotný trh práv duševního vlastnictví: Podpora kreativity a inovací za účelem zajištění hospodářského růstu, vysoce kvalitních pracovních míst a prvotřídních výrobků a služeb v Evropě.

[6]               Viz závěrečná studie Institutu Maxe Plancka, včetně příloh, na adrese http://ec.europa.eu/internal_market/indprop/tm/index_en.htm.

[7]               Závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 25. května 2010 o budoucí revizi systému ochranných známek v EU.

[8]               Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 213.

[9]               Stanovisko generálního advokáta A. G. Jääskinena ve věci C-323/09, Interflora, odst. 9.

[10]             Rozsudek ze dne 11. září 2007, C-17/06, Céline, Sb. rozh. I-07041.

[11]             Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.

[12]             Rozsudek ze dne 1. prosince 2011, C-446/09 Philips a C-495/09 Nokia.

[13]             Společné prohlášení Rady a Komise Evropských společenství zapsané v zápise ze zasedání Rady o první směrnici Rady, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, přijaté dne 21. prosince 1998.

[14]             Zejména nařízení (ES) č. 510/2006 (zemědělské produkty), Úř. věst. L 93, 31.3.2008, s.12; nařízení (ES) č. 479/2008 (víno), Úř. věst. L 148, 6.6.2008, s. 1; nařízení (ES) č. 110/2008 (lihoviny), Úř. věst. L 39, 13.2.2008, s. 16.

[15]             Rozsudek ze dne 19. června 2012, C-307/10, „IP Translator“.

[16]               Úř. věst. […], […], s. […].

[17]               Úř. věst. L 40 299, 11.2.1989 8.11.2008, s. 1 25.

[18]               Viz část A přílohy I.

[19]               Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1.

[20]               KOM(2008) 465.

[21]               Úř. věst. C 140, 29.5.2010, s. 22.

[22]               KOM(2011) 287.

[23]               Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 213.

[24]               Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.

[25]             Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1.