52013DC0844

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o společném přezkumu provádění Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání jmenné evidence cestujících a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států

Stávající Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o využívání jmenné evidence cestujících a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států vstoupila v platnost dne 1. července 2012.

Dohoda stanoví, že první společný přezkum se má provést jeden rok od vstupu dohody v platnost a poté pravidelně podle toho, jak se strany společně dohodnou. Tento společný přezkum proběhl ve dnech 8. a 9. července 2013 ve Washingtonu. Soustředil se hlavně na provádění dohody se zvláštním důrazem na metodu předávání jmenné evidence cestujících (PNR), jakož i na další předávání PNR podle příslušných článků dohody a v souladu s 18. bodem odůvodnění této dohody.

Společný přezkum vychází z metodiky vypracované týmy EU a Spojených států pro první společný přezkum dohody o PNR z roku 2004, který se konal v září 2005. První část této metodiky zahrnovala dotazník, který Evropská komise zaslala před společným přezkumem Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států (DHS). Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA na dotazník odpovědělo před společným přezkumem písemně. V druhé části navštívil tým EU operační středisko DHS. Třetí část spočívala v setkání zástupců DHS, ministerstva spravedlnosti USA a ministerstva zahraničí USA, týmu EU a Úřadu pro ochranu soukromí DHS, na kterém se podrobně projednávalo provádění dohody.

Před společným přezkumem přikročil Úřad pro ochranu soukromí DHS k internímu přezkumu provádění dohody ze strany DHS. Tento přezkum byl proveden s cílem určit, zda DHS pracuje v souladu s normami a prohlášeními dohody s EU.

Tým EU zjistil, že DHS provádí dohodu v souladu s podmínkami v ní stanovenými. DHS například používá účinné filtry na filtrování údajů bez spojitosti s USA, jakož i údajů PNR, které nespadají do 19 kategorií PNR popsaných v příloze k dohodě. Dodržuje se maskování a mazání citlivých údajů a DHS prohlásilo, že nikdy nezpřístupnilo citlivé údaje pro účely operací.

DHS rovněž dodržuje své závazky v oblasti práv cestujících, zejména co se týče poskytování příslušných informací cestujícím a uplatňování práva na přístup k údajům bez jakékoli výjimky. Na tuto skutečnost je však třeba nahlížet v kontextu čtvrtého doporučení níže, které se zabývá potřebou větší transparentnosti mechanismů nápravy, které mají cestující k dispozici.

DHS zajišťuje sdílení údajů s jinými vnitrostátními agenturami v souladu s dohodou. Sdílení údajů se provádí případ od případu, zaznamenává se a probíhá na základě písemných dohod. Sdílení údajů se třetími zeměmi je rovněž vykládáno restriktivně a je v souladu s dohodou.

Obecně se doporučuje naplánovat, aby Úřad pro ochranu soukromí DHS provedl před dalším společným přezkumem dohody další interní přezkum. Obě strany navrhují uspořádat další společný přezkum během prvního pololetí roku 2015.

Rovněž se doporučuje zajistit plný přechod na metodu uvolňování údajů (metoda „push“) co možná nejrychleji a v každém případě nejpozději do 1. července 2014, jak to vyžaduje čl. 15 odst. 4 dohody.

Dále se doporučuje, aby Spojené státy a Evropská unie spolupracovaly na podpoře používání společných norem pro předávání údajů, zejména normy PNRGOV vypracované sdružením IATA, leteckými společnostmi a vládou. V tomto ohledu by bylo vítáno, pokud by na základě diskuse v IATA o společné normě pro uvolňování údajů (push) byla vypracována i společná norma pro uvolňování údajů ad hoc (ad hoc push).

Navzdory provádění dohody jsou nadále nezbytná některá zlepšení. V prvé řadě se to týká počátku šestiměsíčního období, kdy začíná anonymizace údajů PNR podle čl. 8 odst. 1 dohody. V současné době toto období začíná, až když je PNR naposledy aktualizována v automatizovaném systému cíleného výběru (ATS) DHS, ve kterém je PNR uchovávána, a nikoli v okamžiku stažení PNR do ATS. Doporučuje se začít uplatňovat šestiměsíční období ode dne, kdy je PNR stažena do ATS (takzvané datum stažení ATS), což je první den, kdy jsou údaje uloženy do systému ATS, namísto stávající praxe, která odsouvá uplatnění šestiměsíčního období (až do poslední aktualizace PNR v ATS).

Zadruhé je třeba věnovat zvláštní pozornost používání metody uvolnění údajů ad hoc (ad hoc pull). Doporučuje se, aby DHS kromě svých stávajících záznamů lépe zaznamenávalo důvody, proč je metoda ad hoc pull v jednotlivých případech použita, což by umožnilo lepší posouzení přiměřenosti a účinnější kontrolu jejího používání, které má být výjimkou z pravidla.

Zatřetí se DHS vyzývá, aby plnilo svůj závazek zajištění vzájemnosti a aktivně sdílelo jednotlivé PNR a analytické informace získané z údajů PNR s členskými státy EU a případně s Europolem a Eurojustem.

Začtvrté se doporučuje zajistit větší transparentnost ohledně mechanismů nápravy dostupných podle práva Spojených států. Tato transparentnost by měla umožnit cestujícím, kteří nejsou občany Spojených států nebo nemají legální bydliště ve Spojených státech, napadnout rozhodnutí DHS týkajících se využívání údajů PNR, zejména pokud může využívání těchto údajů přispět k doporučení, aby dopravce odepřel nástup na palubu.

A v neposlední řadě DHS rovněž zavedlo opatření, která přesahují rámec požadavků dohody. DHS předpokládá, že Evropské komisi oznámí přístup k citlivým PNR ve lhůtě 48 hodin. DHS zavedlo nový postup pro čtvrtletní kontrolu a přezkum provádění ATS a pro přezkum všech scénářů, analýz a pravidel zaměřených na cestování, aby se zajistilo, že jsou přiměřené z hlediska minimalizace dopadu na občanská práva, občanské svobody a soukromí cestujících v dobré víře, a aby se zabránilo diskriminaci cestujících.

Bez ohledu na čl. 23 odst. 1 o společném hodnocení dohody čtyři roky od jejího vstupu v platnost, předběžné posouzení otázky, zda PNR slouží účelu podpory boje proti terorismu a jiným trestným činům nadnárodní povahy, ukázalo, že PNR dává DHS možnost provést předodletové posouzení všech cestujících do 96 hodin, což mu poskytuje dostatek času, aby provedlo všechna ověření spolehlivosti před příletem cestujícího a připravilo si reakci. Toto zpracování rovněž DHS pomáhá při rozhodování, zda by měl cestující nastoupit na palubu letadla či nikoli. Rovněž poskytuje DHS příležitost provádět posouzení rizik na základě pravidel cíleného výběru prostřednictvím scénářů, aby identifikovalo „neznámé“ potenciální vysoce rizikové jedince. PNR dále poskytuje možnost nacházet spojení mezi cestujícími a identifikovat zločince, kteří patří ke stejné organizované zločinecké skupině. Podle DHS se PNR rovněž úspěšně využívá k určení trendů v chování zločinců při cestování, například zjištěním toho, které trasy využívají.

Společná zpráva o přezkumu připojená k tomuto sdělení je rozdělena do tří kapitol. Kapitola 1 podává přehled o pozadí přezkumu a účelu a procedurálních hlediscích přezkumu. Kapitola 2 předkládá hlavní poznatky společného přezkumu a otázky, kterými se bude DHS dále zabývat. Tato kapitola je doplněna přílohou A, která obsahuje dotazník a odpovědi DHS na tento dotazník. A v neposlední řadě kapitola 3 předkládá celkové závěry přezkumu. Příloha B představuje složení týmů Evropské unie a Spojených států, které přezkum provedly.