52013DC0726

ZPRÁVA KOMISE

TŘICÁTÁ VÝROČNÍ ZPRÁVA O KONTROLE UPLATŇOVÁNÍ PRÁVA EU (2012)

Úvod

Účinné uplatňování právních předpisů EU je zásadní, má-li Evropská unie dostát svým politickým cílům. Zatímco členské státy odpovídají za včasné a přesné provádění směrnic do vnitrostátního práva, jakož i za správné uplatnění a provedení celého acquis[1], Komise je povinna sledovat úsilí členských států a zajistit, aby jejich vnitrostátní právní předpisy byly v souladu s právem EU.

Komise má široké spektrum nástrojů pro posouzení, zda jsou politiky EU řádně prováděny. Opírá se rovněž o informace od občanů, podniků, nevládních organizací a jiných zúčastněných stran, které poukazují na potenciální problémy týkající se uplatňování právních předpisů EU. V řadě z těchto problémů Komise úzce spolupracuje s členskými státy, aby nalezla účinné a uspokojivé řešení, aniž by bylo nutné přistoupit k formálním právním opatřením. Pokud toto partnerství nepřináší požadované výsledky a členské státy nedodržují své závazky podle práva EU, zahájí Komise formální řízení pro porušení práva (podle článku 258 Smlouvy o fungování EU[2]). Pokud jsou případy předloženy Soudnímu dvoru podle čl. 260 odst. 2 Smlouvy o fungování EU pro nedodržení předchozího rozsudku a podle čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU pro opožděné provedení směrnic, může Komise navrhnout sankce, o kterých pak Soudní dvůr rozhodne.

Třicátá výroční zpráva o kontrole uplatňování práva EU hodnotí výsledky u hlavních aspektů uplatňování práva EU a poukazuje na strategické otázky. Výsledky a výzvy v oblasti uplatňování práva EU podle jednotlivých členských států a tematických oblastí jsou rozpracovány v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je připojen k této zprávě.

1.           Provádění směrnic

1.1.        Přehled činností v oblasti provádění právních předpisů za rok 2012

Omezení opožděného provádění směrnic je jednou z priorit Komise[3]. Komise navrhuje uložení sankcí členským státům na základě zvláštního systému stanoveného v čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, pokud neprovedou směrnice ve vnitrostátním právu včas (viz podrobně v bodě 1.2 níže).

V roce 2012 mělo být ve srovnání s předchozími roky provedeno méně směrnic (56 oproti 131 v roce 2011 a 111 v roce 2010). V důsledku toho došlo v roce 2012 ke snížení počtu případů opožděného provedení směrnic ve srovnání s předchozími lety (447 porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení směrnic v roce 2012 oproti 1 185 řízením v roce 2011 a 855 v roce 2010). Na konci roku 2012 probíhalo 418 případů opožděného provedení, což představuje 45% snížení oproti 763 případům na konci roku 2011.

Následující graf shrnuje hlavní údaje[4] o řízeních, která Komise zahájila v roce 2012 z důvodu opožděného provedení směrnic:

Následující graf znázorňuje počet řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení směrnic podle členských států[5]:

Čtyři oblasti politik, v nichž bylo v roce 2012 zahájeno nejvíce řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení směrnic, byly doprava (115 řízení), zdraví a spotřebitelé (108), životní prostředí (63) a vnitřní trh a služby (53).

U některých směrnic byla zahájena řízení z důvodu opožděného provedení směrnic proti více než dvěma třetinám členských států. Komise například zahájila řízení proti 24 členským státům ve věci opožděného provedení směrnice o energetické náročnosti budov[6].

Podobně řízení z důvodu opožděného provedení tzv. směrnice Omnibus I se týkalo 23 členských států[7], bylo zahájeno 20 řízení v souvislosti se směrnicí týkající se inteligentních systémů silniční dopravy[8] a směrnice, kterou se mění kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků[9], vedla k zahájení 19 řízení. Dále pak 18 členských států obdrželo výzvu z důvodu opožděného provedení změn v tzv. směrnici o prospektu[10].

1.2.        Předložení věci Soudnímu dvoru podle článku 258 / čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU

Podle čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, když se Soudnímu dvoru předloží řízení ve věci opožděného provedení podle článku 258 Smlouvy o fungování EU, může Komise určit finanční sankce, aniž by musela čekat na první rozsudek[11]. Cílem této změny v Lisabonské smlouvě je důrazněji motivovat členské státy k tomu, aby prováděly směrnice ve lhůtách stanovených zákonodárcem.

V roce 2012 Komise předložila Soudnímu dvoru řadu případů opožděného provedení s žádostí o finanční sankce podle čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Třicet pět takových rozhodnutí v roce 2012 se týkalo dvanácti členských států: Polska (10 případů), Slovinska (5), Nizozemska, Finska (po 4), Belgie, Kypru (po 3), Německa, Bulharska, Slovenska, Lucemburska, Portugalska a Maďarska (po 1). Navrhované denní penále se pohybovalo v rozmezí od 5 909,40 do 315 036,54 EUR. Paušální platby nebyly požadovány.

Podrobnější informace o těchto případech obsahují profily porušení Smlouvy jednotlivých členských států v pracovním dokumentu útvarů Komise (část I).

2.           Nesprávné provedení a nesprávné uplatňování právních předpisů EU

Zatímco Komise v rámci svých povinností jakožto strážkyně Smluv provádí svoje vlastní šetření s cílem odhalit porušování právních předpisů EU (bod 2.1.2), občané, podniky a organizace zúčastněných stran k tomuto monitorovacímu úkolu významně přispívají tím, že poukazují na nedostatky v provádění a/nebo uplatňování práva EU orgány členských států (viz stížnosti v bodě 2.1.1). Jakmile jsou problémy zjištěny, následují dvoustranná jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem s cílem napravit je prostřednictvím platformy EU Pilot (bod 2.1.3).

2.1.        Detekce a neformální řešení problémů

2.1.1.     Stížnosti

Občané, podniky, nevládní i jiné organizace často podávají Komisi stížnosti. Komise stanovila pravidla šetření stížností ve sdělení z roku 2001. Zlepšení a rozšíření metod pro řádnou evidenci a vyřizování korespondence se stěžovateli týkající se uplatňování práva Unie, vstup Smlouvy o fungování EU v platnost a potřeba jistých jazykových upřesnění si vyžádaly jeho aktualizaci.

Sdělení bylo aktualizováno v červnu 2012[12]. Zachovává stávající obecný rámec šetření stížností. Znovu potvrzuje administrativní opatření, jež je při vyřizování stížností třeba dodržovat, včetně řádného zaregistrování každé doručené stížnosti, zaslání potvrzení o doručení, vyrozumění stěžovatele o veškerých krocích, jež Komise v průběhu šetření jeho stížnosti učinila, a zaslání předchozího oznámení stěžovateli před uzavřením věci.

Níže uvedený graf uvádí hlavní údaje[13] o stížnostech občanů za rok 2012:

3 141 nových stížností – Tři členské státy, proti nimž bylo podáno nejvíce stížností, byly Itálie (438), Španělsko (306) a Francie (242). Podobně jako v roce 2011 občané, podniky a organizace oznamovali nesrovnalosti zejména v souvislosti s oblastmi životního prostředí, spravedlnosti a vnitřního trhu a služeb (588, 491 a 462 stížností).

2 859 vyřízených stížností – Na základě počátečního hodnocení více než 2 800 podání v roce 2012 zahájila Komise v souvislosti s 621 stížnostmi dvoustranná jednání s dotčeným členským státem s cílem objasnit, zda byly porušeny právní předpisy EU[14]. Stížnosti, které vedly k dvoustranným jednáním, se nejčastěji týkaly životního prostředí, vnitřního trhu a služeb a daní a celní unie (131, 130 a 92 případů otevřených v rámci projektu EU Pilot).

Na nedostatky ve způsobu, jakým členské státy uplatňují právo EU, mohou upozornit rovněž petice občanů zasílané Evropskému parlamentu, jakož i otázky poslanců Parlamentu. Ty se nejčastěji týkaly environmentálních otázek. Na jejich základě Komise zaslala dvě výzvy podle článku 258 Smlouvy o fungování EU (Spojenému království a Řecku) a zahájila dalších 22 šetření v rámci projektu EU Pilot. Komise obdržela sedm petic Evropského parlamentu v souvislosti s regionální politikou a čtyři z oblasti zdraví a spotřebitelů. Na základě písemných otázek Parlamentu byly zahájeny dva případy v rámci projektu EU Pilot v oblasti zemědělství, dva v oblasti vnitřního trhu a tři v oblasti dopravy. Podrobnější informace o peticích a písemných otázkách jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise (část II, stránky o životním prostředí, zemědělství, vnitřním trhu a službách, dopravě, spravedlnosti, základních právech a občanství, regionální politice a zdraví a spotřebitelích).

2.1.2.     Případy zahájené z vlastní iniciativy

Na možná porušení práva EU poukazují rovněž vlastní zjištění Komise. Podobně jako u stížností Komise nejdříve iniciuje dvoustranné jednání s dotčeným členským státem s cílem nalézt řešení, které je v souladu s právními předpisy EU. V roce 2012 bylo zahájeno 791 šetření. Tři oblasti politik, v nichž bylo nalezeno nejvíce potenciálních porušení práva, byly životní prostředí, vnitřní trh a služby a doprava (386, 196 a 164 nových případů). Pokud jde o členské státy, jednalo se především o Francii, Španělsko a Itálii (112, 110 a 107 nových případů).

2.1.3.     Partnerství s členskými státy: projekt EU Pilot

Projekt EU Pilot je iniciativou Komise, jejímž cílem je odpovídat na otázky spojené s uplatňováním práva EU a nacházet řešení problémů vyplývajících z tohoto uplatňování. Opírá se o internetovou databázi a komunikační nástroj. Projekt EU Pilot poskytuje příležitost vyřešit problémy ještě před zahájením formálního řízení o porušení Smlouvy. Vzhledem k tomu, že případy by měly být v zásadě vyřízeny do 20 týdnů, usnadňuje dialog v rámci projektu EU Pilot rychlé řešení problémů v zájmu občanů a podniků a dosažení dodržování povinností vyplývajících z práva EU.

Postupné zapojování členských států do projektu EU Pilot bylo dokončeno v červnu 2012, kdy se k systému připojily dva zbývající členské státy, Lucembursko a Malta. Nyní se tedy účastníky projektu EU Pilot staly všechny členské státy. Následující graf znázorňuje hlavní údaje o projektu EU Pilot za rok 2012[15]:

1 405 nových případů za rok 2012 – Tento údaj tvoří 621 stížností potvrzených Komisí a 784 nových případů z vlastní iniciativy.

1 175 případů bylo během roku 2012 uzavřeno – Z 1 175 případů v rámci projektu EU Pilot Komise v roce 2012 ukončila 803 případů, protože členský stát poskytl uspokojivou odpověď. Podíl vyřešených případů je tedy 68,34 % (což představuje pokles o 4,16 % ve srovnání s rokem 2011, kdy tento podíl činil 72,5 %)[16].

Nevyřešeno zůstává 1 326 případů – Na konci roku 2012 se většina případů v projektu EU Pilot týkala Itálie (135), následovalo Španělsko (107) a Řecko (82). Pokud jde o oblasti politik, nejvíce případů se stále týkalo oblasti životního prostředí (400 otevřených případů), dále pak vnitřního trhu a služeb (176) a spravedlnosti a základních práv (125).

Komise v roce 2012 uzavřela 334 případů v projektu EU Pilot zahájením formálního řízení o porušení Smlouvy. Řešení se nepodařilo nalézt u 84 případů v oblasti životního prostředí, 42 případů v oblasti daní a celní unie a 42 případů v oblasti dopravy. Nejvíce případů, v nichž se přikročilo k řízení o porušení Smlouvy, se týkalo Itálie, Francie a Španělska (29, 28 a 26 případů).

V roce 2012 se vyskytla pouze dvě formální řízení pro porušení Smlouvy, která Komise zahájila přímo zasláním výzvy podle článku 258 Smlouvy o fungování EU, aniž by využila projektu EU Pilot[17].

2.2.        Řízení pro porušení Smlouvy

Pokud členský stát nevyřeší údajné porušení práva EU, zahájí Komise řízení o porušení Smlouvy podle článku 258 Smlouvy o fungování EU[18] a může spor případně předložit Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“).

Na konci roku 2012 probíhalo 1 343 řízení o porušení Smlouvy[19]. Počet otevřených případů trvale klesal – z téměř 2 900 případů v roce 2009 na 2 100 případů v roce 2010 a 1 775 případů v roce 2011. Následující grafy znázorňují celkový počet případů porušení Smlouvy a počet případů porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení směrnic podle členských států a oblastí politik:

Jednání mezi členským státem a Komisí v průběhu formálního řízení pokračují s cílem uvést vnitrostátní právní předpisy nebo jejich uplatňování do souladu s právními předpisy EU. Statistické údaje potvrzují, že členské státy vyvíjejí značné úsilí k odstranění protiprávního jednání, aniž by muselo dojít k soudnímu řízení[20]. Během roku 2012:

· Komise uzavřela 661 případů porušení Smlouvy poté, co zaslala výzvu,

· dalších 359 případů bylo vyřešeno poté, co bylo členskému státu zasláno odůvodněné stanovisko, a

· 42 případů bylo uzavřeno (nebo staženo ve fázi soudního řízení) poté, co se Komise rozhodla předložit věc Soudnímu dvoru.

Celkem bylo uzavřeno 1 062 případů porušení Smlouvy, protože členský stát prokázal soulad s právem EU. Soudní dvůr v roce 2012 vydal 46 rozsudků podle článku 258 Smlouvy o fungování EU, z čehož 42 rozhodnutí (91 %) bylo ve prospěch Komise. Nejvíce rozsudků vydal Soudní dvůr vůči Belgii (6, z toho 1 ve prospěch členského státu), Portugalsku (5/0), Nizozemsku (4/1) a Francii (4/0). Tři oblasti politiky, v nichž vydal Soudní dvůr v roce 2012 nejvíce rozhodnutí, byly životní prostředí (16), daně a celní unie (11) a vnitřní trh a služby (6).

Přestože členské státy často přijímají nezbytná opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora včas, na konci roku 2012 Komise stále ještě neuzavřela 128 řízení o porušení Smlouvy, protože dosud nemohla potvrdit, zda dotčené členské státy dodržely rozsudky Soudního dvora podle článku 258 Smlouvy o fungování EU. Většina těchto případů se týkala Portugalska (14), Řecka (13) a Španělska (12) a dotýkaly se oblasti životního prostředí (54), vnitřního trhu a služeb (17) a daní a celní unie (16).

Jedenáct z těchto 128 případů již bylo předloženo Soudnímu dvoru podruhé. V loňském roce byly vyneseny tři rozsudky Soudního dvora podle čl. 260 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, a to dva vůči Irsku[21] a jeden vůči Španělsku[22]. Soudním rozhodnutím podle čl. 260 odst. 2 Smlouvy o fungování EU se v zásadě může členskému státu porušujícímu Smlouvu uložit zaplacení paušální částky a/nebo (denního) penále. Členský stát musí paušální částku zaplatit ihned, zatímco denní penále platí až do dosažení úplného souladu s prvním a druhým rozsudkem Soudního dvora.

3.           Vývoj politiky

3.1.        Účelnost právních předpisů EU

Evropští zákonodárci by měli věnovat pozornost zbytečné zátěži a byrokracii. Ve sdělení[23] zveřejněném na konci roku 2012 Komise zahájila Program pro účelnost a účinnost právních předpisů (tzv. program REFIT) s cílem posílit své nástroje a správu inteligentní regulace. To zahrnuje:

· lepší pomoc členským státům při provádění směrnic EU (včetně prováděcích plánů),

· systematičtější hodnocení souladu vnitrostátních prováděcích pravidel založené na analýze rizik a

· mechanismy pro rychlé řešení problémů před zahájením formálního soudního řízení (zaručené projektem EU Pilot).

3.2.        Lepší správa pro jednotný trh

Od roku 2001 se hlavy států a předsedové vlád Evropské unie dohodli na řadě cílů, jichž by členské státy měly dosáhnout, aby se zlepšily jejich výsledky v oblasti provádění, pokud jde o provádění právních předpisů EU v oblasti jednotného trhu. Výsledky členských států ve srovnání s cíli v oblasti jednotného trhu pravidelně posuzují srovnávací přehledy výsledků v oblasti vnitřního trhu[24].

Byla také přijata důležitá opatření pro správu jednotného trhu. V příloze sdělení o správě jednotného trhu, které bylo přijato v červnu 2012, jsou uvedeny „klíčové právní předpisy EU v oblasti jednotného trhu“[25]. V zájmu urychleného dosažení souladu s pravidly jednotného trhu ze strany členských států určilo toto sdělení nové cíle pro řešení porušování základních předpisů EU v oblasti jednotného trhu:

· „nulová tolerance“ (0 %), pokud jde o včasné a správné provedení základních předpisů EU v oblasti jednotného trhu. Jedná se o přísnější cíl, než je obecný 1% deficit v provádění dohodnutý ve vztahu k právním předpisům EU v oblasti jednotného trhu,

· zkrácení délky řízení o nesplnění povinností na 18 měsíců a

· dosažení plného souladu s rozsudky Soudního dvora do 12 měsíců.

Komise určila řízení o porušení Smlouvy, která se týkají hlavních právních předpisů EU v oblasti jednotného trhu, a zaměřila se na dosažení úplného provedení těchto předpisů.

Sdělení navíc vyzývá členské státy, aby předložily návrhy prováděcích opatření a informativní dokumenty (viz níže bod 3.3) v souvislosti s klíčovými právními předpisy EU v oblasti jednotného trhu.

3.3.        Informativní dokumenty ke směrnicím prováděným na úrovni členských států

Výroční zpráva za rok 2011[26] popisuje řešení, na němž se dohodly orgány EU ve formě společných politických prohlášení, pokud jde o poskytování „informativních dokumentů“[27] orgány členských států při oznámení opatření pro provedení dané směrnice.

Členské státy se vyzývají, aby vysvětlily, jak jejich vnitrostátní prováděcí pravidla odpovídají cílům stanoveným v některých směrnicích. Sem se řadí například:

· směrnice o energetické účinnosti[28],

· směrnice o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek[29] a

· směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních[30].

Jak bylo dohodnuto ve společných politických prohlášeních, Komise podá o provádění těchto nástrojů zprávu do 1. listopadu 2013.

4.           Závěry

Členské státy nadále čelí v dosahování souladu s právními předpisy EU značným problémům. V roce 2012 došlo k výraznému snížení počtu porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení směrnic, který byl rovnoměrně rozdělen mezi jednotlivé členské státy. Významně se zlepšily výsledky provádění u Nizozemska a Švédska, obecně se však pořadí členských států, pokud jde o opožděné provedení směrnic, nezměnilo. I přes pozitivní tendenci je stále velké množství směrnic, které ještě nejsou provedeny a uplatněny. Členské státy se proto vyzývají, aby nepolevovaly v úsilí správně provádět právní předpisy EU.

Členské státy prokázaly velkou ochotu řešit problémy dříve, než se přistoupí k formálním krokům. Po připojení Malty a Lucemburska se všech 27 členských států účastní projektu EU Pilot, internetové platformy provozované Komisí s cílem napomoci rychlému řešení problémů. Výměny názorů v rámci projektu EU Pilot umožnily v roce 2012 rychlé vyřešení téměř 1 200 případů možného porušení Smlouvy.

Vedle snížení počtu formálních řízení pro porušení Smlouvy se rovněž vyskytlo méně případů, které Komise musela předložit Soudnímu dvoru. Obecné pořadí členských států, pokud jde o celkový počet porušení, se významně nezměnilo: nejvíce a nejméně řízení o porušení Smlouvy zaznamenaly ty členské státy, které měly podobné výsledky i v předchozím roce. Oblastmi politiky, ve kterých Komise nejčastěji zahajuje řízení o porušení Smlouvy, zůstávaly i nadále životní prostředí, doprava, daně a vnitřní trh.

Tento obecný trend lze částečně přičítat úspěšné spolupráci mezi členskými státy a Komisí. Pokud Komise zahájila formální řízení, členské státy vyvinuly další úsilí pro dosažení souladu s právními předpisy EU.

Jako strážkyně smluv bude Komise pokračovat v účinné kontrole uplatňování práva EU. Řádné provádění je nepostradatelnou složkou účelnosti a účinnosti právních předpisů.

[1]               Na konci roku 2012 sestávalo acquis EU z 9 576 nařízení (2011: přibližně 8 900 nařízení) a 1 989 směrnic (2011: přibližně 1 900 směrnic), vedle primárního práva (Smluv).

[2]               Je třeba poznamenat, že řízení o porušení Smlouvy může být zahájeno rovněž na základě jiných ustanovení právních předpisů EU, např. článku 106 Smlouvy o fungování EU ve spojení s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

[3]               Sdělení Komise „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“, KOM(2007) 502 v konečném znění, s. 9.

[4]               Od součtu otevřených případů opožděného provedení za rok 2011 a nových případů za rok 2012 (763 + 447 = 1 210) se odečte počet uzavřených případů opožděného provedení (1 210 – 792 = 418).

[5]               Níže uvedená tabulka uvádí počet řízení z důvodu opožděného provedení otevřených ke dni 31. prosince 2012, bez ohledu na rok, kdy bylo řízení zahájeno. Pro porovnání, oddíl „Provádění směrnic“ na stránkách členských států v části I pracovního dokumentu útvarů Komise uvádí, kolik nových řízení z důvodu opožděného provedení směrnic bylo proti členským státům zahájeno v roce 2012.

[6]               Směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov.

[7]               Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010 o změně několika směrnic s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy).

[8]               Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy.

[9]               Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/84/EU, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o farmakovigilanci.

[10]             Směrnice 2010/73/EU, kterou se mění směrnice 2003/71/ES o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu.

[11]             Sdělení Komise – Provádění čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.

[12]             Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o aktualizaci sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie, COM(2012) 154 final.

[13]             Od součtu otevřených stížností z roku 2011 a nových stížností z roku 2012 (2 234 + 3 141 = 5 375) se odečte počet vyřízených stížností (5 375 – 2 859 = 2 516).

[14]             Ostatní stížnosti nebyly dále šetřeny, protože nedošlo k porušení právních předpisů EU nebo Komise nebyla způsobilá nebo podání nebylo považováno za stížnost. Rovněž je třeba poznamenat, že v naléhavých a výjimečných případech může Komise rozhodnout o zaslání výzvy (článek 258 Smlouvy o fungování EU) členskému státu bez předchozího dvoustranného jednání.

[15]             Od součtu otevřených případů EU Pilot za rok 2011 a nových případů EU Pilot za rok 2012 (1 096 + 1 405 = 2 501) se odečte počet vyřízených případů (2 501 – 1 175 = 1 326).

[16]             Zpráva Komise – Dvacátá devátá výroční zpráva o kontrole uplatňování práva EU (2011), COM(2012) 714 final, s. 8.

[17]             Oba případy se týkaly opatření Maďarska. Další podrobnosti jsou k dispozici na stránce Maďarska v části I pracovního dokumentu útvarů Komise.

[18]             Nebo podle jiných ustanovení Smlouvy o fungování EU, viz výše poznámka pod čarou 2.

[19]             Zahrnuje veškerá řízení, při nichž členský stát obdržel alespoň výzvu Komise podle článku 258 Smlouvy o fungování EU.

[20]             Tyto údaje byly vypočteny pro všechny případy porušení Smlouvy bez ohledu na jejich původ (tj. stížnost, vlastní iniciativa Komise nebo pozdní provedení směrnic členskými státy).

[21]             Komise v. Irsko, věci C-374/11 (paušální platba: 2 000 000 EUR, denní penále: 12 000 EUR/den) a C-279/11 (paušální platba: 1 500 000 EUR).

[22]             Komise v. Španělsko, C-610/10 (paušální platba: 20 000 000 EUR, denní penále: 50 000 EUR/den do dosažení souladu s rozhodnutím Soudního dvora).

[23]             Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o účelnosti právních předpisů EU, COM(2012) 746 final (12. prosince 2012).

[24]             Srovnávací přehledy výsledků v oblasti vnitřního trhu uvádějí historický vývoj i přesné cílové úrovně.

[25]             Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o lepší správě pro jednotný trh, COM(2012) 259.

[26]             Zpráva Komise – Dvacátá devátá výroční zpráva o kontrole uplatňování práva EU (2011), COM(2012) 714 final, s. 12.

[27]             Informativní dokumenty musí objasňovat vztah mezi vnitrostátními prováděcími pravidly a konkrétními ustanoveními dané směrnice. Mohou mít podobu srovnávací tabulky.

[28]             Směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES.

[29]             Směrnice 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES.

[30]             Směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ).